čtvrtek 31. března 2016

Hrob světlušek, Backtrack, Home Invasion, Lazer Team, Krajina v mlze


Hrob světlušek (Hotaru no haka, 1988) - 90 %
Neskutečná ukázka toho, jak může být animovaný film skutečně silný, jak dospělá témata může prezentovat a jak se roztomilost neskutečně snadno změní v něco děsivého, co vám sebere vzduch z plic. "Hrob světlušek" je hodně depresivní film, ale tím ukazuje sílu nejen japonského animovaného filmu, i když především jeho.

Backtrack (2015) - 60 %
Celkem dobrý nápad, který není rozhodně dotažen k dokonalosti, ale Adrien Brody a Sam Neill jsou natolik dobrými herci, že s nimi celou cestu projdete a budete možná i překvapeni tím, jak to skončí. Díky tomu, že je to psychologický thriller, to funguje mnohem lépe než něco ve stylu "Mlčení jehňátek". Vše je zde jen naznačeno, což stačí.

Home Invasion (2016) - 50 %
Snímek se jmenuje "Home Invasion" a přesně o tom je. Jak se skupina lidí chce dostat do domu nic netušící matky se synem. Jejich záměry jsou nějak spojeny s jejím životem, i když ona netuší jak. Je to zajímavě propojeno s voláním s bezpečnostní službou, což dle mého celkem funguje, je to napínavé. Scott Adkins navíc ukazuje, že jako záporák je lepší. Průměr, protože je to bez lepšího nápadu, ale fajn průměr.

Lazer Team (2015) - 50 %
Není to až tak zlé, jako je to někdy popisováno, ale není to ani nic skvělého. Prostě takový průměr, který se snaží o to, aby tu sem tam byl nějaký docela dobrý trik, ale následně se jenom hodně kecá a trochu se to degraduje. Nápad celkem fajn, ale ani jako komedie to není nějak radikálně uhrančivé a prostě si to jen jede ve svém poklidném stylu.

Krajina v mlze (Topio stin omichli, 1988) - 80 %
Tady jsou scény, které vás nemusí vůbec rozhodit, a pak najednou přijde jedna, která vás odrovná, a vy si uvědomíte, jak je tenhle svět krásný, anebo ještě spíše, jak je hnusný. Jsou tady scény, které odkazují na jeho krásu, ale právě ten hnus je tak nějak víc cítit, je silnější a někdy dovede to krásné překrýt. Snad ne nadobro.

středa 30. března 2016

Osudová přitažlivost, All Mistakes Buried, My Wife's Lover, Pátá vlna, Ženy na pokraji nervového zhroucení


Osudová přitažlivost (Fatal Attraction, 1987) - 75 %
Výborní herci, s kterými si tenhle film prostě chcete projít, ale ať je Douglas sebelepší, Glenn Close má v tomhle filmu prostě navrch. Kdyby vám film na začátku sem tam nenutil, že půjde o něco temnějšího, dovedla by vás svým následným chováním překvapit. Ale ona to zvládne i tak Chladná a přitom emotivní, šílená a přitom přemýšlivá.

All Mistakes Buried (2015) - 50 %
Mohl by to být docela zajímavý snímek o drogově závislém, kdyby se to skoro zbytečně nesemlelo v kriminální thriller. To k tomu celkově moc nesedělo, více mi seděla ta psychologicko-patologická rovina. Ale na to, že jsem od tohoto snímku vůbec nic nečekal, to vlastně vůbec nebylo tak zlé, jak jsem se obával.

My Wife's Lover (2015) - 40 %
Já už ani nevím, co si mám vlastně představit pod erotickým filmem... Jestli to mají být scény s odhalenými ňadry, na kterých je až moc vidět plastika, tak to nebude asi úplně ono. Hlavně je to plastika špatné. Erotické scény jsou spíše směšné v tom, jak se maximálně snaží zakrývat přirození, není to nakonec ani moc vtipné, i když se o to snímek snaží. Taková křečovitá podivnost, která rozhodně nešokuje.

Pátá vlna (The Fifth Wave, 2016) - 40 %
Nebudu úplně krutý, protože mám Chloë hodně rád, ale tenhle film je ukázkou toho, kam v současnosti směřují katastrofické filmy. Podle vzoru "Hunger Games" a následovníků, do kopru. "Hunger Games" ještě měly smysl, ale tohle už je jen rádoby vážná hra pro mladé, která padá s blbým příběhem a ještě příšernější romancí.

Ženy na pokraji nervového zhroucení (Mujeres al borde de un ataque de nervios, 1988) - 70 %
I když bych to tak před pěti lety nepřiznal, tak Pedro Almodóvar patří k mým oblíbeným tvůrcům. Je to právě tím, že dokáže skloubit tragická témata s takovým pohledem, který je zajímavý, zábavný a přesto neztrácí na emocích. I když tohle má i snímek "Ženy na pokraji nervového zhroucení", tak mě přece jen víc baví jeho filmy následující.

úterý 29. března 2016

Velký, Carol, Jarhead 3: The Siege, Made in France, Nebezpečné známosti


Velký (Big, 1988) - 90 %
Nemůžu si pomoct, ale Tom Hanks mě tu tak bavil, že prostě musím hodnotit hodně vysoko. Ale není to jen tím, jak byl skvělý, je to i tím, jak je celý příběh zaměřený, jak dovede propojit dětský a dospělý svět a jak ukazuje, že ta krása je v tom dětském. Je, akorát my se musíme naučit žít s tím, že děti prostě už nikdy nebudeme, ať chceme, jak moc chceme.

Carol (Carol, 2015) - 50 %
Nemůžu si pomoct, ale tenhle film je kritikou hodnocen dobře prostě jenom proto, že je dobře natočen, vypadá pěkně a je o tom, že se dvě ženy mají rádi a je to podáno přirozeně. Jenže já jsem se prostě nudil. Mně ten snímek přišel naprosto o ničem. Drama je zde podáno neskutečně přímočaře, dost se zde používá zkratka, která deformuje gradaci... Ne, tohle mě prostě nezaujalo víc jak na ten průměr.

Jarhead 3: The Siege (2016) - 40 %
Celá série není nijak zvlášť povedená, ale tomuto třetímu dílu se musí nechat, že má docela dobré akční scény, kdy skutečně máte pocit, že jste se přenesli na nějaké bojiště. Pravda, pak sice celý dojem zmrví nějaký špatný digitální efekt, ale co se dělá dělat. Skoro si to chvílemi i sáhne na ten průměr.

Made in France (2015) - 50 %
Francouzi se rozhodli, že si natočí vlastní mafiánský film ve stylu současné britské školy, kdy jde hlavně o zachování současného prostředí. Stejně ale máte pocit, že to je celkově tak nějak vytržené z reality a ve skutečnosti to až tak realistické není. Není to ultranásilné, je to jen takové průměrné. Nic víc.

Nebezpečné známosti (Dangerous Liaisons, 1988) - 60 %
Tahle verze známého příběhu mi nějak moc nesedla. Kostýmně není vůbec špatná, naopak je skvělá a umocňuje sexualitu, která je zde celkově tak nějak pokřivená, ale herecky se mi to prostě nelíbilo. Glenn Close mi ve skutečnosti přijde upozaděná a John Malkovich je na roli Valmonta pro mě podivnou, možná až příliš slizkou volbou, i když v závěru ukazuje, že si roli zasloužil.

pondělí 28. března 2016

Hotel Konečná stanice, Barbie: Tajná agentka, Coup de chaud, Dark, Ryba jménem Wanda


Hotel Konečná stanice (Hôtel Terminus, 1988) - 65 %
Nemůžu si pomoct, ale mě tenhle film prostě přijde roztahaný a hlavně o tom, že se snaží obviňovat další lidi z toho, že pomáhali člověku, který páchal zvěrstva, se skrývat. Skoro jako kdyby Ophüls hledal odpověď na to, proč takové stvůře pomáhali. No, ono by bylo možná lepší odpovědět na to, proč tu vůbec taková zrůda byla. Ale na to není moc hezká odpověď.

Barbie: Tajná agentka (Barbie: Spy Squad, 2016) - 30 %
Ze začátku to vypadá, že by to mohlo být celkem cool špionážní, ale nakonec je z toho jen obyčejný film pro holky a možná i kluky, v kterém se děsivě moralizuje a všechno je v něm neskutečně předvídatelné. Nečekám, že tohle budou skvělé filmy, al tady se nikdo moc nesnažil, ani ty vtipy tu nejsou a celkově stojí atmosféra za prd.

Coup de chaud (2015) - 60 %
Asi je to jen náhoda, ale tohle už je druhý film, který jsem poslední době viděl, byl natočen ve Francii a odehrával se na venkově. A podruhé je to opět celkem dobré. Tentokrát to není komedie, ale celkem vážné drama o tom, že ve vesnici bylo chvíli sucho a horko a co to s lidmi udělalo. Některé scény jsou skutečně překvapivé a musím říct, že mě zaujaly.

Dark (2015) - 15 %
Nemůžu si pomoct, ale já jsem se na ten film prostě nemohl koukat. Ta hlavní postava tak moc chce hrát, ale přitom je tak nudná a nezajímavá, až jsem to prostě musel párkrát posunout, abych se na ni nemusel dívat. Film navíc v podstatě nemá žádný děj, jen se tak chce tvářit. Utrpení, které si příště raději odpustím.

Ryba jménem Wanda (A Fish Called Wanda, 1988) - 80 %
Britský humor ve spojení s trochou toho amerického přístupu tady funguje naprosto dokonale a John Cleese ukazuje, že komedie může být zábavná, groteskní a přesto vulgární a se skvělým příběhem. Tady je každý herec na svém naprosto správném místě od Jamie Lee Curtis, přes Kevina Clina až po oba Monty Pythony.

neděle 27. března 2016

Tenká modrá čára, Freaks of Nature, Meteor Assault, The Encounter, Bio Ráj


Tenká modrá čára (The Thin Blue Line, 1988) - 80 %
"Tenká modrá čára" není dokument, který vás dostane tím, jak naprosto změnil podobu dokumentu, protože to neudělal, ale ukáže vám to, jak silné médium vlastně film je a jaký může mít vliv na člověka a vlastně na jeho život. Je objektivní? Ne asi úplně ne, ale co dnes je? Ale dokázalo se to na jeden případ podívat naprosto nově.

Freaks of Nature (2015) - 40 %
Asi jsem čekal, že to bude ještě o něco vtipnější, ještě o něco zábavnější, ale po snímku "Skautův průvodce zombie apokalypsou", který byl tematicky hodně podobný, je tohle celkem špatné. Ten svět, který je nám na začátku představen, není využit naplno a je z toho vlastně jen rádoby komediálně hororová "moralita".

Meteor Assault (2015) - 20 %
Nic jsem nečekal a nic jsem nedostal. Jasně, u takové filmu očekáváte, že to nebude nic moc, ale tady vlastně o ty asteroidy nejde vůbec. Prostě jen pár rádoby pádů, pár zděšených pohledům, nějaká rýha v zemi, ale pořádný katastrofický film to opravdu není. Ani to k němu nemá moc blízko. Ale tak i takových filmů je třeba.

The Encounter (2015) - 20 %
Klasická found footage srágora, kdy problémy s kamerou jsou využívány i ve chvíli, kdy by kamera měla fungovat na stativu celkem normálně. Ale nutno říct, že je zde přece jen jeden rozdíl, a to v tom, že nakonec toho mimozemšťana přece jen vidíte. A je neskutečně klišovitý a nudný. Ne, tohle nemá moc kvalit.

Bio Ráj (Nuovo Cinema Paradiso, 1988) - 80 %
Na první pohled je to neorealistický film jako blázen, na druhý pohled je to trochu prvoplánový film o tom, jak se svět kolem člověka mění. A na ten třetí pohled je to krásný film, který je určený nejen milovníkům filmů, ale právě všem divákům, kterým může ukázat, jak krásné médium vlastně film je a jak nás dokáže ovlivnit.

sobota 26. března 2016

Durhamští Býci, Room, Raging Balls of Steel Justice, Steve Jobs, Ariel


Durhamští Býci (Bull Durham, 1988) - 75 %
Zajímavá komedie, která vám dovede ukázat, proč je baseball zábavný, ale také to, že i herci, které máte za elitu, se dovedli příjemně odvázat a bavit. Susan Sarandon je zde neskutečně kouzelná, ale hlavně to nakonec táhnou Robbins s Costnerem, protože je na ně přece jen zaměřeno trochu víc. Vůbec to nevadí, protože nenudí.

Room (Room, 2015) - 80 %
Bál jsem se toho filmu, především toho, jak na mě bude působit, jestli to nebude až moc depresivní. Ale ne, to zase nebylo. Bylo to dost, ale tak akorát. Nesmírně se mi líbil ten nádherný kontrast toho, jak vlastně byli šťastní do chvíle, než odešli z omezeného prostoru. Pak bylo nutné si na štěstí v životě zase zvyknout. Jako kdyby bylo jednodušší žít v té jeskyni.

Jen jsem uviděl obrázek k tomuto filmu, tak jsem si říkal, že to je něco, co musím vidět. Má to nádech 80. let, je to drsné a má to naprosto úchvatnou animaci, v které naprosto dokonale vypadá gore. Krev stříká, příšera se blíží a všechno je nádherně navržené i naanimované. Ty hlášky jdou někdy trochu mimo, ale stejně je to zábava.

Steve Jobs (Steve Jobs, 2015) - 90 %
Nejsem Apple šílenec a jejich produkty mě ani moc nezajímají. Nevím, jaké mají vychytávky, aplikace, funkce, ale o Stevovi toho vím dost. A kdo ne. Těch filmů je až moc. Ale jestli se na nějaký chcete podívat, tak na tenhle. Až na ten závěr, který mi nesedl, je to asi ten nejlepší film o Jobsovi, jaký jsem viděl. Danny Boyle je prostě pořád třída.

Ariel (Ariel, 1988) - 60 %
Aki Kaurismäki se tímhle rozhodně nestal mým oblíbeným režisérem. I když se jedná o snímek zajímavý v tom, jak zachycuje prostředí a obecně jednotlivé postavy, nějak jsem se do postav nedokázal vžít, a ani vlastně do toho světa, který byl prezentován. Jako kdyby to byl ten náš, ale stejně mi přišel tak nějak podivně vzdálený.

pátek 25. března 2016

Rudé pole, Hyena Road, Humr, Nareul itji malayo, The Dead


Rudé pole (Hong gao liang, 1987) - 80 %
Už na začátku své režisérské kariéry měl Zhang cit pro obraz, což bud vycházet z jeho kameramanských začátků. Ale on měl celkově cit pro obraz, pro atmosféru, kterou obraz dokáže prezentovat. To se pak na jeho filmy prostě dobře kouká a vy chcete vidět ještě více. Velmi povedený debut.

Hyena Road (2015) - 25 %
Nejsem zrovna z těch, co mají válečné filmy nějak moc extra rádi, ale sledovat dvouhodinové konverzační drama, které se tváří, že je válečným filmem, ale ve skutečnosti ani pořádně neprobírá zajímavá témata, to opravdu není něco, co by mě dostalo. Takový válečný film už bych si příště nechal ujít.

Humr (The Lobster, 2015) - 70 %
Yorgos Lanthimos je rozhodně zajímavý tvůrce. Pravda, před "Humrem" jsem viděl pouze film "Špičák", ale i to je jeden z těch, které vám v paměti zůstanou. "Humr" je dalším z nich. Tady jsou postavy, scény i celkové vedení děje, které prostě nikde jinde nenajdete. Myslím si, že ani herci pořádně nevěděli, co vlastně točí a proč.

Nareul itji malayo (2016) - 40 %
Taková celkem klasická dramatická romance, kde nakonec jde více o to drama než o tu romanci. Jsou zde překvapivě drsné scény, hlavně s dítětem, ale na druhou stranu, kvůli tomu opěvovat film, který jinak nic moc nepřináší, to se mi zase nechce. Vizuálně pěkné, ale nikoli výjimečné, dějově nic převratného.

The Dead (1987) - 60 %
John Huston a jeho rozjímání nad smrtí v době, kdy už se sám chystal na věčnost. Ne, tímhle filmem si rozhodně neublížil, on už na tom piedestalu stál dávno. Je to ale zajímavé rozloučení, rozhodně ne špatný film, který ale uchvátí spíše milovníky literatury než filmu. Je to skvěle stylizované, ale prostě mě to neohromilo, ani mi to tolik neřeklo.

čtvrtek 24. března 2016

Pod vlivem úplňku, Amar Akbar Anthony, Breakdown, The Ridiculous 6, Neúplatní


Pod vlivem úplňku (Moonstruck, 1987) - 60 %
Podle toho, jak byl film ohodnocen hned třemi Oscary, jsem asi měl přehnaně vysoká očekávání. Herecky je to zajímavé, Cher je skvělá, ale i Cage má dobrou roli, která mu v té době prostě sedla. Celkově mě ale tahle moderní pohádka z reálného světa tolik nedostala. Je to hezké, má to pěkný konec, ale aby mě to odrovnalo...

Amar Akbar Anthony (2015) - 60 %
Taková pořádná indická šílenost, která se na první pohled tváří v podstatě jenom jako film o třech kamarádech, ale ve skutečnosti je to mnohem komplexnější a je až neuvěřitelné, kolik žánrů dovedou Indové narvat do jednoho filmu. Překvapivě mi v tomhle případě ani trochu nevadila pořádně dlouhá stopáž, jsou zde momenty, kdy jsem se bavil. Ale jako celek mi to nepřijde až tak skvělé.

Breakdown (2016) - 60 %
Docela mě tenhle britský mafiánský snímek bavil, protože má v hlavní roli celkem dobře napsanou i zahranou postavu. Jasně, dalo se z toho vytěžit víc, mohlo to být ještě drsnější, ale stejně jsem docela spokojený. Na to, kolik Británie produkuje podobných filmů, je tohle přece jen něco trochu jiného a dobrého.

The Ridiculous 6 (2015) - 70 %
Jasně, na Sandlera je to trochu slabé, ale na druhou stranu, já ho mám tak nekriticky rád, stejně jako mám rád western, že se mi stejně tenhle snímek prostě líbil. Bavil jsem se, hlavně v první polovině jsem se docela zasmál, i když je fakt, že ten baseball je zbytečný. Je tu dost odkazů, které už pochopí opravdu jen Sandlerovi fandové, ale to nevadí, já jsem si užil i tenhle film.

Neúplatní (The Untouchables, 1987) - 80 %
Film nebudu hodnotit přehnaně skvěle, ale přesto se jedná o snímek velmi dobrý. Chvílemi máte pocit, že sledujete western ve stylu Sergia Leoneho, jak jsou zde krásné, širokoúhlé záběry, ale i pomalé scény a nakonec také pořádná krvavost. Jako kdyby Brian De Palma nechal nejvíc svého talentu právě v 70. a 80. letech.