Anand, Battle Drone, Bent, Hotel Salvation, Singwa hamgge

Anand (1971) - 80 %

Film, kterým na sebe skutečně pořádně poprvé upozornil Amitabh Bachchan, ale není to jen jeho představení, je to především film Rajeshe Khanny, který hraje umírajícího muže, jehož příběh Amitabhova postava vypráví. Krásné, dojemné, ale ne zbytečně patetické, lidské a ani ty zpěvy tu nevadí, navíc to není hypermoderna.

Battle Drone (2018) - 20 %

Nízkorozpočtové akční sci-fi o tom, že se skupina, která chce vypadat jako postradatelní a vtipní, snaží bojovat se speciálními roboty, kteří byli navrženi na boj. Tady tomu prostě chybí rozmáchlé scény, velké prostory, více lidí. Díky tomu je to malé a popravdě i celkem nudné. Krátký promakanější snímek by byl lepší.

Bent (2018) - 50 %

Takový průměrný akční thriller, který má celkem fajn kriminální zápletku a hlavně herce, kteří ji zvládnou podat tak, aby vás to alespoň trochu bavilo. Docela mě mile překvapilo, jak jsou pak zmáknuté scény, kde se střílí nebo jinak ubližuje. Tady máte opravdu pocit, že by to i mohlo bolet a krev teče.

Hotel Salvation (2016) - 70 %

Ač je to snímek indický, je odlišný od toho, co většinou z dostanete z bollywoodské produkce. Tohle je snímek, který je klidnější, méně epický, nejsou zde žádné zpěvy, a i když je to komedie označováno jako komedie, je to spíše takový ten milý lidský film, na který se můžete koukat a trochu u něj přemýšlet.

Singwa hamgge (2017) - 70 %

Povedená jihokorejská fantasy podívaná, na které je na první pohled vidět, že si bere hodně ze své předlohy, kterou je komiks. Má to takové příjemně podivné postavy, ale přitom děj, který vás může snadno strhnout, což bude ještě podtrženo skutečností, že to má velmi zajímavou vizuální stránku, která na vás útočí každou chvíli.

Útěk z Hašimy, Nevinnost, Same Kind of Different as Me, Osudová posedlost, Dobrodruzi

Útěk z Hašimy (Gun-ham-do, 2017) - 75 %

Korejci prostě umí velké filmy a rozhodně ty historické. Tohle není jen nahlédnutí do dějin, ale především je to celkem hluboká sonda do toho, kde všude se Japonci projevovali jako zvířata. Nebylo to jen na Číňanech, ale očividně i na Korejcích, samozřejmě na Američanech a na dalších. A někdo se jim dokázal trochu postavit.

Nevinnost (2011) - 75 %

Hřebejk a Jarchovský natočili hodně znepokojivý film, u kterého máte pocit, že to nemůže být horší, ale ono to vlastně ještě horší být může. Tady se postavení toho, kdo je vlastně zrůda, kdo je hajzl, mění celkem rychle, a ani ke konci není jasné, jak moc velký hajzl vlastně daná postava je. Velmi dobře napsané a zahrané.

Same Kind of Different as Me (2017) - 40 %

To poselství je celkem pěkné, ten příběh není vyloženě nezajímavý, ale mám pocit, že se s těmi křesťanskými agitacemi trochu moc roztrhl pytel... I když se to snaží skrýt za lásku, pořád je v tom křesťanský bůh... A pak je tu Renée Zellweger, z které se stal prostě někdo jiný a je neskutečně nezajímavá.

Osudová posedlost (Seduced and Betrayed, 1995) - 30 %

Televizní film, který má prostě problém v tom, že je televizní. Tohle je film, který má být sexy, měl by diváka navnadit, minimálně v první polovině, ale bez nahoty to prostě nejde. Tady se Susan Lucci jen lascivně dívá a topí. A David Charvet jako naivní blbeček? Ne, ani po herecké stránce to moc nefunguje.

Dobrodruzi (Xia dao lian meng, 2017) - 60 %

Jedná se o takovou čínskou "Mission: Impossible", tedy film s velmi podobným vizuálem, navíc se děj částečně také odehrává v České republice, takže Marek Vašut zase dostal práci a dokonce i něco řekl, i když to vypadal na němou roli. Andy Lau ani Jean Reno však nebyli pro role pořádně využiti, což je velká škoda.

8 hlav šílenství, Cheong-nyeon-gyeong-chal, Mohawk, Mute, Jak se mi potopila střední škola

8 hlav šílenství (2017) - 40 %

Aneta Langerová není herečka, ale přesně tohle ten film potřeboval. Je tu dobrá. Hudební stránka je také dobrá, ale jinak je to experimentální film, který se skládá z osmi hlav, v podstatě kapitol, kde se zaměřuje na něco málo z osudů ruské básnířky, ale i na nejí básně. Ta experimentální forma mi k tomu moc nešla, myslím, že to mohlo být víc dějové.

Cheong-nyeon-gyeong-chal (2017) - 70 %

Docela fajn jízda, která se mi líbila hlavně proto, že se jedná o buddy movie, kde už od začátku je jasné, že si má divák s hlavními protagonisty vytvořit pouto, kdy je to děláno hlavně komediálním ražením děje. Ale to je dobře, protože když pak dojde na akci, je to docela paráda a ani příběh rozhodně nenudí.

Mohawk (2017) - 20 %

Je to skoro k nevíře, ale kostýmy mohou udělat hodně. A v tomhle případě kurví celý film. Na to se skoro nedá koukat, jak divně to vypadá a jak nerealisticky. Možná je to tím, jak jsou všichni čistí, vymódění, možná je to tím, že byl na kostýmy použit divný materiál, ale prostě se na to hezky nekouká a ani příběh ničím neoslní.

Mute (2018) - 40 %

Film se zajímavým potenciálem, který by skoro mohl být kultovní, ať už pro hrdinu, který je na první pohled cool, anebo pro vizuální stránku, která je skvělá, ale jak se ukáže, jedinou skutečně dobrou postavou je ta, kterou hraje Paul Rudd, jinak je potenciál zabit, a to především v příběhu, který se nakonec snaží být skoro až sentimentální. Snad Duncan natočí něco lepšího.

Jak se mi potopila střední škola (My Entire High School Sinking Into the Sea, 2016) - 60 %

Divná animace a divný příběh, ale rozhodně jeden z nejspecifičtějších animovaných zážitků, jaké kdy budete mít. Má to hlavu a patu, přitom je to tak krásně bizarní. Jsem docela rád, že se najdou prostředky na to, aby se dokončily i takové filmy. Asi vám nezmění život, ale ukážou vám, že to jde různě a že to má smysl.

Gi-eok-ui Bam, Gloria, Hagane no renkinjutsushi, Handia, Líbánky

Gi-eok-ui Bam (2017) - 70 %

Dobrý mysteriózní snímek, který opět ukazuje, že Korejci rozhodně temnější žánry umí. V tomhle případě si skvěle hrají s atmosférou a prezentují příběh, jež je dostatečně tajemný na to, abyste byli napjatí už od začátku. Film navíc zůstává poměrně komorní, což mu jen přidává na tom, jakým dojmem na diváka působí. A ten dojem je dobrý.

Gloria (Gloria, 1999) - 40 %

Snímek "Gloria" je hodně průhledný, stejně jako je nepravděpodobný. Ono to vypadá, že by to mohlo být odlehčené, ale nakonec se bere strašně moc vážně, což mu škodí, protože by bylo fajn, kdyby to byla spíš komedie. Sharon chce hodně hrát, ale tohle je jen klasická role matky u osoby, kde by to nikdo nečekal.

Hagane no renkinjutsushi (2017) - 50 %

Některá manga by měla zůstat prostě jen v tom komiksovém provedení, protože jí hraná forma tolik nesluší. Tady je celkem fajn, jak vypadají souboje, jak je to trikově skutečně povedené, ale ty emoce z toho pořádně dostat nejdou. A přitom na stránkách mangy se to daří skvěle, ať už emoce vesele anebo temnější.

Handia (2017) - 70 %

Ze Španělska přišel poměrně příjemně a profesionálně pojatý historický snímek o jednom z nejvyšších lidí na světě. Dva metry dvacet sedm už je opravdu dost. A jakmile člověk vyniká, stává se terčem, což je patrné i v tomhle příběhu, stejně jako je patrné, že tady šlo především o ztvárnění všech emocí, což se podařilo.

Líbánky (2013) - 70 %

Nemůžu si pomoct, ale ten snímek je nesmírně dobře vystavěný, kdy máte až nepříjemný pocit něčeho strašného, co by se mohlo stát. To se nemusí naplnit cestou, kterou čekáte, ale přesto je snímek ve své druhé polovině celkem drsný. Tady se ukazuje Hřebejkovo mistrovství pro postupné odhalování důležitého.

2036: Nexus Dawn, 2048: Není úniku, Taky dorazil Jones, Čistič, Taxikář ze Soulu

2036: Nexus Dawn (2017) - 50 %

Krátký film, který se mi líbil méně než druhý "2048: Není úniku", který je také ze světa "Blade Runner 2049". Jared Leto tu sice prezentoval velmi zajímavý charakter, ale dle mého názoru tenhle kraťas zase tolik nového nepřináší a nějak více neprohlubuje specifika této postavy. Na jedno kouknutí fajn, jako bonus.

2048: Není úniku (2048: Nowhere to Run, 2017) - 70 %

Dave Bautista za mě prostě ukázal, že není jen obrovský kolohnát, který se umí špatně sát, pokud je třeba, ale tady ukázal, že je herecky velmi dobrý a že má schopnosti, které by do něj každý neřekl. Jasně, on to ukázal už ve filmu celovečerním, ale pokračuje ve skvělé práci i v tomhle kraťasu, který vychází z "Blade Runner 2049".

Taky dorazil Jones (Along Came Jones, 1945) - 45 %

Takový nepříliš výrazný western, který hodně sází na to, že má v hlavní roli Garyho Coopera, který je přece jen jedním z těch herců, na které se docela dobře kouká. Snímek sám o sobě není moc vyhrocený, je takový poklidně plynoucí až do závěru, který diváka nijak zásadně neohromí. Průměr, za mě lehký podprůměr.

Čistič (Čistič, 2015) - 60 %

Myslím si, že tenhle snímek v sobě měl o dost větší potenciál, než co zde prezentoval. Mohlo to být ještě divnější, stejně jako mohly být některá sledování nudnější, aby bylo vidět, že někteří lidé prostě zajímaví nejsou. Ale má to fajn - lehce očekávané - sebedestruktivní směřování, které má hezky otevřený konec.

Taxikář ze Soulu (Taeksi Woonjunsa, 2017) - 80 %

Výborná ukázka korejského filmového umění, kdy se celkem nenápadný film mění na záznam jedněch z nejděsivějších událostí v korejských dějinách, které překvapivě nepřišly z vnějšku, ale zvnitřku. Gradování filmu je skoro neskutečné, ke konci už se místy ani nebudete chtít dívat. Velmi silný zážitek.

Osudové setkání, Fist Fight, Forced to Kill, Haneul jeongwon, Genevieve

Osudové setkání (Finding Forrester, 2000) - 60 %

Sean Connery se hodil skvěle na roli mentora, který je trochu výstřední a trochu nemocný stářím a vším prožitým. Prostředí ghetta, z kterého jen těžko může vyjít nějaký myslitel, i když tam naděje jsou, je takovou sázkou na jistotu, jako celý film, jehož poselství v závěru ale stejně na diváka dovede dopadnout.

Fist Fight (2017) - 20 %

Další z amerických komedií, která se snaží sázet na postavičky a na absurdity. Absurdity jsou fajn, ale film se bere moc vážně na to, aby tam mohly fungovat. Postavy jsou nudné, hlavně proto, že titulní hrdinové jsou na první pohled tak průhlední, že vás nudí, jen se na ně podíváte. A ne, vtipné to prostě není ani chvíli.

Forced to Kill (2016) - 30 %

Nízkorozpočtový thriller, který v sobě má nějakou základní dramatickou, kriminální zápletku, ale ta je odehrávána špatnými herci, což nakonec vede k tomu, že se napětí pořádně nedostaví a vy nebudete schopni se ztotožnit s žádnou postavou. Celkově to v sobě nemá nic, co by vás nakoplo to sledovat se zaujetím.

Haneul jeongwon (2003) - 60 %

Jasně, ona je to jen vlastně klasická romance, která se z vás snaží vypudit slzy s tím, že už tak nějak od začátku víte, že tady bude něco špatně, že to prostě bude slzopudné. Hrdinka i hrdina mají tragické dětství a čeká je tragická budoucnost. Ale snad díky tomu korejskému prostředí, díky hercům, se to dá snést a není to křečovité.

Genevieve (Genevieve, 1953) - 60 %

Hezká vtipná komedie, která se točí kolem starých aut a také klasicky kolem vztahů mezi muži a ženami. Jsou zde herci, kteří zvládnou být vtipní jen mimikou, což filmu docela pomáhá, protože dialogy už jsou spíše takové klasické, groteskní, kdy se herci někdy až moc snaží, aby to bylo vtipné, i když tolik zase není.

Wall Street: Peníze nikdy nespí, We Are Your Friends, Welcome to Happiness, Welkkeom tu Dongmakgol, Western World

Wall Street: Peníze nikdy nespí (Wall Street: Money Never Sleeps, 2010) - 70 %

Vlastně se jedná o takovou pohádku v kapitalistické duchu. Oliver Stone dál jede na intriky a na to, co je všechno na burze možné, ale mnohem více je zde lidská rovina, která je do jisté míry idealizovaná, ale v kontrastu s tím, jak jsou lidé prohnilí a špatní. Něco to o nás říká a říká to docela dobře.

We Are Your Friends (We Are Your Friends, 2015) - 30 %

Asi už jsem na to starý, nebo co, ale tenhle film se mi prostě nelíbil. Zac Efron je fajn, ten mě docela baví. Emily mě nebaví vůbec, jako herečka nic, prostě se na ní jen chlapi mají koukat, to je celé. Hudba mi vůbec nic neříká, takže asi nebudu cílovka, ale mně tenhle film prostě nic neřekl. Mnohokrát omleté, nudné.

Welcome to Happiness (2015) - 20 %

Skupina zajímavých herců v naprosto nezajímavé filmu. Hledání sebe sama a smyslu svého života prostřednictvím kouzelných dveří, které má člověk ve svém bytě. Pomocí ostatním najde cestu i k tomu, jak si pomoct sobě. Tohle je tak scenáristicky nezajímavé a nudně zahrané, že to celou dobu prostě ubíjelo.

Welkkeom tu Dongmakgol (2005) - 80 %

Trochu jiný pohled na válku. Na jednu stranu neskutečně realistický, kdy úvodní pasáž vás o tom přesvědčí naplno, ale přitom zároveň takový kouzelný, lehce poetický místy až absurdní, ale za každou cenu nesmírně profesionálně provedený. Tohle je film, který se musí vidět, protože je prostě tak specifický.

Western World (2017) - 20 %

Mám rád westerny a jsem rád, že se zase vracejí, ale musí se nechat, že to přece jen chce trochu peněz a nenatáčet v podstatě jen na jednom místě s herci, kteří svoje role moc nezvládají. Tady se nepodařilo vytvořit správnou iluzi divokého západu a to je asi největší chyba filmu. Pak se s tím veze všechno.

Bonded by Blood, Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta, Doba temna, Bratrství, The California Kid

Bonded by Blood (2010) - 40 %

Essex Boys jsou prostě takovou legendou, že se o tom musí natočit většina mafiánských filmů, které se na ostrovech dělají. A většinou jsou to filmy, které jsou spíše amatérského než profesionálního charakteru. A podobné je to i se snímkem ""Bonded by Blood", který mě nepřesvědčil, že by byl čímkoli výjimečný.

Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta (Pirates of the Caribbean: Dead Men Tell No Tales, 2017) - 80 %

Jasně, je to hodně snímek pro fanoušky, který se obrací na staré scény a samozřejmě i na staré postavy, kdy jste rádi, že je vidíte. A na tohle hraje. Překvapivě nejméně rád jsem viděl Jacka Sparrowa, ale ostatní velmi potěšili. Javier Bardem opět dokonale zvládnul svého záporáka a je zapamatovatelný, vizuálně pěkné, prostě hezká podívaná.

Doba temna (The Age of Shadows, 2016) - 70 %

Ukázka toho, jak vypadá korejský historický film, který se snaží vyrovnat se situací, která zde byla a která je pro nás podobná tomu, kdy jsme byli ovládáni Sovětský svazem. V případě Koreji to bylo Japonsko, ale situace je velmi podobná. Je to až nepříjemně děsivé, jak se historie opakuje na různých místech.

Bratrství (The Brotherhood, 1968) - 70 %

Kirk Douglas v mafiánském filmu, který se rozhodně nevyrovná "Kmotrovi", který přišel o několik let později, ale jsou v něm scény, které přece jen mohou šokovat svou realističností, hlavně v oblasti násilí. O to poetičtější je pak finále, kde tohle ukázáno není. Dobrý film, který má celkem očekávaný průběh.

The California Kid (1974) - 70 %

Martin Sheen ukazuje, jak se skvěle hodil pro role rebelů, ale s tím, že jeho postava není jen plochá, není to očekávaná karikatura, ale je to hrdina, kterého je skutečně možné si zamilovat, a to v příběhu, který sám o sobě není tradiční a je zajímavý samotnou zápletkou. Ani jsem nečekal, že z toho půjde udělat film, který vás bude bavit do konce.

Om Shanti Om, Only for One Night, Outcast of the Islands, Pandora, Panther Girl of the Kongo

Om Shanti Om (2007) - 80 %

Na indických filmech to většinou nejsou hudební čísla, která mě zaujmou, ale v případě snímku "Om Shanti Om" jsou to i hudební čísla, která mě hodně bavila. Mají v sobě skvělou pozitivní energii, jsou skvěle natočená, nápaditá a krásně kýčovitá. A do toho příběh, který je dobrý a skvěle zahraný výbornou ústřední dvojicí.

Only for One Night (2016) - 30 %

Předvídatelný thriller, který už jste nejspíš viděli v různých provedeních. Tenhle sází na to, že bude sexy, že bude cool, že budu postavy vypadat jako normální lidé, ale přitom je to všechno stylizované a realističností to nezavání ani na chvíli. Nebo tak maximálně na jednu minutu, víc určitě ne. Ani napínavé to není.

Outcast of the Islands (1951) - 70 %

I když to podle plakátu skoro vypadá jako nějaký dobrodružný film, ve skutečnosti se jedná o docela dobré drama, které stojí hlavně na zajímavých postavách. Nevím, jestli ta mužská hlavní role, Trevor Howard, vás zaujme víc než jiní herci, ale rozhodně zvládá dobře roli muže, který chce dosáhnout mnoho, ale nemá na to. Tohle je dobré psychologické drama.

Pandora (2016) - 45 %

Klasicky a bohužel hodně americky natočený katastrofický snímek, u kterého máte pocit, že se vás přece jen snaží některými scénami vydírat. Kdyby to bylo více korejské, bylo by to fajn, ale takhle je to jen řemeslně velmi dobře zvládnutý film, který ale v žánru nepředstavuje ale vůbec nic nového ani zajímavého.

Panther Girl of the Kongo (1955) - 50 %

Původně natočeno jako seriál, který má celkem 12 dílů, každý plus mínus 15 minut a vždy končí otevřeně, aby měli diváci důvod se podívat na další díl. Má to být akční, ale je to hodně se opakující, nejvíce je to vidět na postavě monstra, chudáka humra, který má být obrovský. Opakují se exteriéry i interiéry a popravdě hlavní postava stojí za prd.

Amar Akbar & Tony, Moontrap: Target Earth, Mythica: Železná koruna, N.O.L.A Circus, Yeopgijeogin geunyeo

Amar Akbar & Tony (2015) - 60 %

Ani jsem to nečekal, ale přišlo mi, že je snímek vlastně místy docela vtipný. Na to, jaký má konec a kam se nakonec vyvíjí, což je jedno velké klišé, tak zde jsou scény, u kterých je možné se pobavit. Musí to stačit, protože tenhle remake filmu z roku 1977 zase tolik nenabídne a ta tři různá náboženství tu nejsou podána nějak konfrontačně lépe.

Moontrap: Target Earth (2017) - 55 %

Tady budu hodně hodný, ale nemůžu si pomoct. Já jsem čekal skutečně něco špatného, vyloženě béčkové, nebo spíše céčkové sci-fi, kde nebude nic pořádně technologického nebo mimozemského, ale ono se i s minimálním rozpočtem povedlo udělat pár docela dobrých scén. Jasně, není to skvělé, je to jiné než film z roku 1989, ale není to tak zlé.

Mythica: Železná koruna (Mythica: The Iron Crown, 2016) - 60 %

Ta zatvrzelost tvůrců se mi docela líbí, myslím v tom, jak nás zásobují pořád dalšími díly této levné fantasy série. A proč ne. Je to levné, je to špatné, ale snaží se to. A dokonce jim odpustíte i ty počítačové triky, které místy nejsou ani tak zlé. Skoro přemýšlím si dát někdy všechny filmy najednou.

N.O.L.A Circus (2015) - 50 %

Chvílemi je to docela legrace, kdy máte co dělat, abyste těm jednotlivým scénám uvěřili, ale chvílemi je to tak otravné, že doufáte, že se něco stane, a většina postav skončí v palbě kulek, které už jim další trapnosti nedovolí. Má to ale nějaký ten dobrý nápad a docela to funguje, ale maximálně na ten průměr.

Yeopgijeogin geunyeo (2001) - 70 %

Snímek, u kterého Korejci ukázali svou sílu, která je v tom, že jsou schopni natočit romantickou komedii, která není klasická, je trochu jiná, je překvapivá a je svá. A to i ve chvíli, kdy funguje jako romantický film. Například v závěru, kde už se vám slzy prostě derou do očí, to snad ani jinak nejde. Rádi je necháte.