pátek 31. ledna 2014

Život Adele, Minority Report, Dobrý voják Švejk, Don Jon, Doktor od jezera hrochů


Život Adele (La vie d'Adèle - Chapitres 1 et 2, 2013) - 80 %
Už od prvního momentu je vám jasné, že tohle natáčel tvůrce, který přesně věděl, jak má každou scénu zvládnout. Pokud chtěl prezentovat touhu, daří se mu to dokonale, ale stejně tak znudění, váhání, neschopnost zapadnout do skupiny, kráse a spontánnost milování, stejně jako upocenost a rychlost sexu. Tři hodiny a přesto je každá scéna na svém místě. Člověk tomu nechce ani věřit, dokud to neuvidí. A co je na tom nejkrásnější? Abdellatif Kechiche prostě nakreslil věci (vztahy) takové, jaké jsou, nic nepřikrášloval, byl pouze realistický, což prostě někdy znamená krutý. Nemusí se na to koukat pěkně, ale proč realitu nezachytit takovou, jaká někdy je? Díky Adèle Exarchopoulos pak vidíte, jak moc dimenzí má lidská povaha. Nejsme jen dobří nebo zlí, jsme někdy hnusní, někdy oddaní, někdy naivní, někdy hloupí, někdy naprosto nijací a jindy zase... jiní. To vše zvládne jeden člověk. Abdellatif Kechiche mě po "Černé Venuši" přesvědčuje, že divák skutečnost snese a nemusí být přehnaná, někdy stačí jen prostě nechat kameru, aby se dívala. Přesto si nemohu pomoct, ta délka je až moc nadměrná.

Minority Report (Minority Report, 2002) - 80 %
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů od Stevena Spielberga, který má hlavně geniální předlohu, respektive základní myšlenku. To, že z ní Spielberg udělal popcornovou zábavu, to jer jedna věc. Jemu se ale stále podařilo zůstat u hlavní myšlenky a pořád je zde něco navíc než je to, abychom se bavili. Potírání zločinů ještě před tím, než jsou skutečně spáchány, je vpravdě myšlenka, která v sobě skrývá hodně potenciálu. Šlo by z toho asi vytěžit i víc, než jen převážně akční podívanou, ale i to někdy stačí. V tomto případě ano.

Dobrý voják Švejk (1956) - 90 %
Ať už je předloha jakákoli, a přiznám se, že jsem ji stále ještě nečetl, snímek "Dobrý voják Švejk" prezentuje naprosto skvělé postavy, výbornou zápletku, zajímavé zvraty a navíc humor, který by dohromady nedalo ani deset současných komedií. A není to v tom, že je trapný vtip v každé sekundě, ale tím, že je každý vtip dobře vystavěný a správně udeří. Navíc zde poznáváte začátky mnoha legendárních českých herců, respektive je poznáváte opravdu mladé. Tohle je prostě zlatý fond české kinematografie, kterému jsem se dlouhodobě úspěšně vyhýbal.

Don Jon (Don Jon, 2013) - 65 %
Wow, tak holka se rozejde s frajerem, protože ten kouká na porno. A ještě mu tvrdí, že je sráč, protože to dělá. Otázka je, jestli to Gordon-Levitt myslel jako hyperbolu, anebo je skutečně ještě někdo tak pokrytecký, aby si tohle myslel? Tak asi ano. S celým filmem mám trochu problém, zda se jednalo o záměr, anebo z toho ta společenská kritika vycházela jen náhodně. Nepříjemné postavy jsou očividně záměr, Scarlett jsem takhle příšernou ještě neviděl. Film chce něco říct, ale přesto jsem měl v závěru pocit, že se mu to úplně nepovedlo. Když to srovnám s podobně sebedestruktivním "Studem", tak ta výpověď nakonec není tak silná a je to spíš jen poukázání na problémy ve společnosti. Ne v tom, že lidi koukají na porno, ale že nejsou schopni komunikovat.

Doktor od jezera hrochů (2010) - 25 %
Já si pořád myslím, že Troška je celkem dobrý režisér a je schopen udělat scénu takovou, aby evokovala to, co chce - vtip, napětí, apod. Problém je ale v tom, že má k dispozici scénář, který je jako celek prostě špatný. Je to hrozně předvídatelné, jednoduché. Postavy nemají žádnou hloubku, a co je nejhorší, není to vtipné. A tohle je u komedie celkem problém. Film navíc slibuje exotiku, ale ta zde v podstatě chybí. Některé motivy jsou nevyužity a film se vleče v banalitách. Ten scénář je opravdu hodně špatný. Kdyby se 50 % postav vyhodilo, nic by se nezměnilo.

čtvrtek 30. ledna 2014

Les Vampires, Diana, Delfíni a velryby 3D: Tuláci oceánů, Vánoční skřítek, Dnes o půl jedenácté


Les Vampires (1915) - 75 %
Osobně se mi líbí pojetí téhle filmové série. Jedná se o soubor deseti filmů, kdy jejich délka je různorodá od čtvrt hodiny až po hodinu. Filmy byly promítány v letech 1915 a 1916 a je na nich poznat, že se nejedná o něco, co by zapadlo. Jako milovník komiksu mohu s klidem říct, že přesně takové filmy jako "Les Vampires" inspirovaly dobrodružné příběhy, kde se to jen hemží zloduchy, tajnými místnostmi a chodbami, úkladnými vraždami, apod. Vždyť takové odkazy je možné nalézt v literatuře často a nechybí ani v takových komiksech jako "Neobyčejná dobrodružství Adély Blanc-Sec" nebo "Tintinova dobrodružství". Jsou zde převleky, záměny, temné postavy, zápletky přitažené za vlasy a všechno to naprosto dokonale funguje. Ano, je to místy trochu groteskní a přehrávané, chybí tomu nějaké pořádné rozuzlení, ale když v pátém filmu vidíte, jak se Vampires pohybují mezi lidmi, kteří všichni byli omámeni do bezvědomí, je v tom něco silně nepříjemného. Humor a thriller se zde spojují v kombinaci, která je úžasná. Škoda, že se pro filmy vžil formát, kdy celovečerák je hodina a půl více. Takové série kratší filmů by měli také své kouzlo. Očividně ale musíme standardizovat. Škoda.

Diana (Diana, 2013) - 20 %
Kdo chtěl co tímhle snímkem dokázat? To někomu došlo, že už se na Dianu zapomíná, tak je potřeba natočit film o tom, jak byla vlastně bláznivě zamilovanou holkou, která se změnila ve stíhačku a využívala paparazzi k tomu, aby na ní její vyhlídnutý žárlil? Neskutečně ubohá snaha o umělecký film, kterého má být dosaženo nesmyslnými pohyby kamery, stejně jako 50 % zbytečných scén. Jako kdyby se Oliver Hirschbiegel dlouho díval na poslední filmy Terrence Malicka a zjistil, že jinak než pomalu a bez smyslu ani nejde natáčet. A jako, že mám Naomi rád, tak její příšerný akcent a bezkrevné herectví mě opravdu nedojaly. Ach jo...

Delfíni a velryby 3D: Tuláci oceánů (Dolphins and Whales 3D: Tribes of the Ocean, 2008) - 50 %
Když jsem tenhle film viděl před tmi několika lety v IMAXu, čekal jsem asi trochu větší odvaz, trochu zajímavější záběry. To jsem bohužel nedostal a je to celkem obyčejný dokument, který se nám snaží ukázat život pod vodou s tím, že to 3D místy vypadá celkem dobře, ale to je tak asi všechno. Vizuálně pěkné, ale v ničem převratné.

Vánoční skřítek (Elf, 2003) - 20 %
Ze začátku je zde hodně vtipů, které jednoduše vycházejí z toho, že je zde všechno z toho pohledu, že Santa a skřítci opravdu existují. Je to zábavné, ale je vidět, že s tím nikdo neměl moc práce. Jon Favreau dokazuje, že jeho úspěch ohledně série "Iron Mana" prostě nebyl v tom, že je dobrým režisérem, ale v tom, že měl štěstí na sérii, na spolupracovníky a hlavně na to, že komiksové adaptace letí, a to hlavně ty marvelovské, které si kolem sebe budují rozsáhlý svět. "Elf" je jen ukázkou Favreauovi průměrnosti, kdy není ani schopný jakkoli zajímavě zvládnout vánoční příběh, a to i přesto, že má po ruce skvělé herce. Hrozný brak a kýč, který má všechny nedostatky vánočních filmů - hloupost, patos, blbé postavy, zbytečná romance, atd. Uf, příšerné.


Dnes o půl jedenácté (1949) - 60 %
Zase si trochu rozšiřuji obzory ohledně českého filmu, a tak jsem se dostal i k tomuhle, pro mě dříve naprosto neznámému kousku. Vzhledem k době a filmům, které se natáčely v zahraničí, je tohle v podstatě český noir snímek, který má kriminální zápletku klasického ražení, která ale bohužel prostředím trochu ztrácí na vážnosti, i když se autoři o noirové prostředky snaží. Bohužel zde není žádný hrdina, který by snímku vládl. Takhle je to pořád jen takové maloměstské pátrání, kterému rozměr dává hudba, která se snaží gradovat nějaké ty rádoby napjaté scény. V rámci atmosféry to celkem funguje, ale druhá polovina je přece jen slabší a celkem nudná. Na druhou stranu, pořád mám pocit, že na svou dobu a na to, že si Češi hrají s žánrem, který není jejich klasický a který místy stále evokuje filmy pro pamětníky, nakonec vznikl film, který si rozhodně nadprůměrné hodnocení zaslouží.

středa 29. ledna 2014

Zmizení, Tokyo Gore Police, Matrix Reloaded, Matrix Revolutions, Within Our Gates


Zmizení (Prisoners, 2013) - 70 %
Kdyby ten film nebyl tak neskutečně dlouhý, protože v délce se tentokrát ztrácí veškeré napětí, mohlo by se jednat o skutečně silný thriller. Takhle je to dobrý film, ale na ty pomyslné vavříny prostě nedosáhne. Herecky výborné, scénář je dobrý, ale prostě je rozprostřený do až nepochopitelné stopáže. Ano, jsou zde silné momenty, celá zápletka má na diváka tvrdý dopad, ale ve dvou hodinách a půl se dojem začíná ztrácet a režisér to pomalými scénami nezachraňuje. Minimálně o půl hodiny méně a byl by to thriller roku 2013. Takhle jen hodně dlouhý film, který vás donutí o tématu přemýšlet, ale sám o sobě tolik nenadchne.

Tokyo Gore Police (Tôkyô zankoku keisatsu, 2008) - 70 %
Hodnotit tenhle snímek je strašně komplikované. Příběhově je to totální slátanina, která nemá hlavu ani patu, ale na druhou stranu jsou tady tak neskutečné nápady, že se tomu člověk musí někdy dost nedobrovolně obdivovat. Japonci jsou šílenci a já už jsem s tímhle jejich šílenstvím celkem smířený a dokážu ho přijmout a dokážu se jím bavit. "Tokyo Gore Police" má strašné efekty, ale je tu tolik krve, tolik masek a celkem zajímavá myšlenka policie, že prostě musím konstatovat, tohle ano. Psychedelický zážitek, k němuž divák nepotřebuje drogy.

Matrix Reloaded (The Matrix Reloaded, 2003) - 80 %
Je strašně jednoduché tenhle film zatratit, alespoň ve srovnání s prvním filmem. Je nesmírně áčkový a skoro se chce říct až mainstreamový a jeho stylizovanost nemusí každému sedět. Dle mého názoru by se měl hodnotit spolu s druhým filmem, protože bez sebe nemají význam. Jednička může stát samostatně, klidně by mohla série skončit jen jí, ale dvojka potřebuje "Revolutions". A já jsem s výsledkem spokojený. Jediné, co mě štve, je to nesmyslné filozofování, které dosahuje vrcholu právě třetím dílem.

Matrix Revolutions (The Matrtix Revolutions, 2003) - 75 %
Jak jsem psal u "Matrix Reloaded", tyhle dva filmy by se měli hodnotit společně, protože společně fungují nejlépe. Ano, je to místy až moc komerční a na druhou stranu zase místy až moc filosofické bez toho, aby ta filosofie cokoli řekla. Člověk se vlastně točí v kruhu a není se čeho chytit. Když ale dochází na závěrečnou scénu, kdy se Neo má dostat do hlavního mozku a buď vyhraje, nebo prohraje, stejně mě to vždycky vezme za srdce a mrazí mě z toho. Určitě se nenaplnilo to, co sliboval první film, ale nemohu si pomoct, s odstupem vlastně nejsem ani tak moc zklamaný.

Within Our Gates (1920) - 55 %
U některých filmů mě prostě fascinuje jejich historie. V případě prvního dochovaného snímku, který natočil černošský autor, je to především proto, že dlouhých 70 let byl považován za ztracený, až se pak objevil ve Španělsku. Ze španělské verze byl restaurován. Bohužel se nedochovaly původní anglické mezititulky, ale pouze překlady španělských. To samo o sobě však na snímku, který se zabývá rasovou problematikou a utlačováním černochů, které v té době nadále probíhalo, nic nemění. Stopáž se podle všeho zachovala kompletní, ač byla ve své době cenzurována. Není se čemu divit. Jsou zde scény na svou dobu celkem intenzívní, jen kdyby nebyly tak přehrávané. Co však kazí dojem, to je kvalita obrazu, ale také třeba herecké výkony. Dívat se na film jako na propagandu je hloupost spíš bych v tom viděl snahu se bránit, ukázat, že ve společnosti prostě rasové problémy jsou a přetrvávají. Přesto je pravda, že na tohle se prostě dnes dobře nekouká.

úterý 28. ledna 2014

Divnovlásky, Lady a Tramp, Notting Hill, Ichi the Killer, Burlesque Assassins


Divnovlásky (2008) - 25 %
"Divnovlásky" aneb utrpení mladé svobodné matky. Neskutečně banální film o tom, jak to může být někdy těžké, jaké problémy musí chudák žena řešit, jen si je možná v tomhle případě dělá tím, že je prostě neschopná. Geislerová hraje velmi protivnou postavu a ani její filmové dcerky zde nejsou nijak příjemně napsané a ani moc snesitelné. Taková podivná moderní romance počesku, která se snaží být hezká, ale je spíš únavná.

Lady a Tramp (Lady and the Tramp, 1955) - 75 %
Ano, je to hezké, ten příběh je pěkný, ale vzhledem k tomu, že už ho člověk viděl mockrát v modernější podobě, už to není úplně ono. Na druhou stranu je tohle snímek 60 let starý. Opět se ukazuje, jak moc je Hollywood závislý na myšlenkách, které tvůrci přinesly už dávno, a nejsou moc schopni o nějakou zásadní inovaci. Škoda, že jsem tenhle snímek neviděl dřív. A škoda, že jsem ho viděl s českým dabingem.

Notting Hill (Notting Hill, 1999) - 60 %
Po britských romantických komediích zase tak neprahnu, ale je to pořád lepší, než americké romantické komedie. Navíc si myslím, že Richard Curtis scénáři přece jen dal něco z toho, co ho v současné době dělám naprostým britským filmovým géniem, a to právě díky romantickým filmům, které jsou ale pokaždé jiné. Pravda, nakonec si z "Notting Hillu" asi budete pamatovat hlavně Rhyse Ifanse, ale i to někdy stačí.

Ichi the Killer (Koroshiya 1, 2001) - 60 %
Snímek, který se sám o sobě stal legendou. Je to jeden z těch japonských, které rozhodně nejsou přístupné každému, a to především proto, že v rámci násilí a toho, co je ve filmu zobrazeno, se skutečně jedná o něco, co hned tak nevidíte. Takashi Miike ukázal, jak moc velký je filmový šílenec, a předvedl, že násilí je skutečně možné zobrazit velmi krvavě a velmi realisticky, téměř se chce až říct, že z hlediska vnitřností a krve byl k divákovi neskonale štědrý. Mám rád násilí ve filmech, prostě to tak je, násilí patří k životu, bohužel, ale tady jsem měl pocit, že se přece jen trochu zapomnělo na příběh. Pravda, některé gore se vám ale vryje do paměti a Japonci ukazují, jak velkými mistry v něm jsou. Samozřejmě nechybí ani úchylné scény, které se týkají sexu a jeho podivných podob, to by nebyli Japonci.

Burlesque Assassins (2012) - 45 %
Tohle je prostě podivná věc, která si bere na paškál 50. léta a konec války. Jedná se vlastně o špionážní crazy komedii, ale s menším rozpočtem, která si dělá legraci z totalitních vůdců a vlastně možná i žánru. Je vidět, že autor špionážní žánr zná, ale moc tlačí na pilu a moc se snaží být vtipný. Líbí se mi stylizace tohohle filmu, to, že si vystačí jen s částečnou nahotou a přesto je sexy, ale to prostě nestačí. Ten příběh je moc nudný. Jako několikastránkový komiks s vhodnou kresbou by to mohla být sranda, ale jako hodinu a půl dlouhý film je to slabé. Postavy, i když jsou sexy, jsou strašně ploché a nezajímavé. Nejde se s nimi jakkoli propojit. Roxi to ale neskutečně sluší.

pondělí 27. ledna 2014

Ecce homo!, Closed Circuit, The Girl Can't Help It, Watchmen, Cesta na východ


Ecce homo! (The Crowd, 1928) - 80 %
Tohle je moje první setkání s mužem, který si říkal King Vidor. Změnil si jméno z původního Vidur na Vidor. ano, křestním byl skutečně King. Rodiče asi věděli, že z něj bude někdo známý a král filmový do jisté míry skutečně byl. Podle tohoto neskromného jména jsem si říkal, že to, co uvidím, bude epická podívaná anebo nějaká pořádná estráda, ale byl jsem překvapen. Tohle je celkem syrové drama o sebedestrukci jednoho člověka. Narodil se v Den nezávislosti, a to dokonce v roce 1900. Všichni mu předurčovali velké věci, a tak tomu věřil. Jen pro to nic nedělal. Film má naprosto skvělé scény, kdy hlavně ty obrovské uniformní místnosti jsou neskutečně depresivní, stejně tak i bezstarostnost hlavního hrdiny. Závěr je krásným dovětkem a pochopením originálního názvu filmu, což ale nebylo těžké pochopit dříve.

Closed Circuit (2013) - 50 %
Kdyby se tenhle snímek tak moc nebabral ve vztazích postav, jejichž vzájemné propojování je naprosto zbytečné, a prostě se jen zaměřil na soud a to celé bylo natočeno syrově, skoro až bez emocí, možná by to byl i výjimečný film, ale takhle je to soudní drama, které je kombinováno s thrillerem a vlastně i romancí. Člověk se ale ptá proč, protože takhle je to jen jeden z mnoha, i když Bana zase jednou ukazuje, že nemusí ve filmu umřít, aby byl snesitelný.

The Girl Can't Help It (1956) - 70 %
Moje první setkání s Jayne Mansfield, s nádhernou platinovou blondýnkou, kterou bych si asi i mohl zamilovat trochu víc než Marylin. Je energická, je zábavná, je přihlouplá a přesto v sobě má něco trochu víc. Ale to celý film, který je prostě bláznivou komedií, ještě ne úplně ve stylu crazy, ale rozhodně k tomu má díky postavám blízko. Technicolorové barvy jsou pak jen příjemným zpestřením téhle jízdy, která je nahypovaná hlavně skvělým rokenrolem. Svým humorem i pojetím mi to připomnělo "Producenty".

Strážci - Watchmen (Watchmen, 2009) - 95 %
Pro mě jedna z nejlepších komiksových adaptací, jaká kdy byla natočena. To, že jsem nedal plné hodnocení, jen 95 %, je dáno tím, že komiks je prostě nepřekonatelný a že nikdy nemohl být na plátno přenesen tak, jak byl vytvořen. Přesto dokázal Zack Snyder prezentovat ty hlavní myšlenky, naprosto skvěle zachytil vztahy a postavy, a ta atmosféra doby je naprosto geniální. Myslím, že tohle je jedna z mála Moorových adaptací, za které by se ani autor nemusel stydět. A stejně se zřekl... No, nedá se nic dělat. Tenhle film si ještě pustím mnohokrát.

Cesta na východ (Way Down East, 1920) - 80 %
Krása němého filmu je v tom, že už tak trochu z toho, jak se herci tváří, poznáte, jestli je to šmejd nebo ne. To je trochu škoda, protože je to do jisté míry omezující. Právě v tomhle snímku D. W. Griffithe je to hned na začátku patrné a je to skoro škoda. Kdyby se Sanderson od začátku netvářil jako šmejd, možná to bude ještě silnější než v tomto případě. Docela mi ještě vadí, jak se Griffith pitvá ve víře. Právě v "Cesta na východ" se tak neustále a rádoby nenuceně dostává do popředí. Ano, Griffith byl očividně věřící, ale to neznamená, že by mi v tomhle směru jeho názory neměli vadit. Holt moje povaha. Nevěřím v boha, tak to prostě je a jeho protěžování jako spasitele mě irituje. Vrcholem snímku je samozřejmě jeho závěr, kde se střídají exteriérové záběry s interiérovými v mrazivém tempu. Film zde skutečně graduje v tom plném slova smyslu a Griffith dokazuje, že pro dramatické scény není potřeba moderní techniky, ale pouze umu, kterého měl na rozdávání.

neděle 26. ledna 2014

Černý Petr, Zlomené květiny, Sin City, Dívka na koštěti, Battle of the Year


Černý Petr (1963) - 80 %
První celovečerní snímek Miloše Formana, na kterém je vidět, jak dokonale dokázal zachytit postavičky toho našeho malého světa. Některé scény jsou téměř absurdní a vyznívají kouzelně hlavně v tom smyslu, že podobně nesmyslné rozhovory stejně vedeme i mezi sebou. V tomhle filmu se tak úžasně zrcadlí doba... Jenže je celkem zábavné, že ani po 50 letech neztratil nic na své aktuálnosti. Podobné lidi pořád vídáme, k podobným kouskům jsme pořád nuceni. Ale potom je všechno v pořádku, ne?

Zlomené květiny (Broken Flowers, 2005) - 90 %
Film, který mě doslova okouzlil svou poetikou, svým způsobem, jak zachycuje člověka (naprosto přirozeně) a tím, jak jsou jednotlivé postavy dokonalé. Civilní herectví skvělých herců je skvělé a Bill Murray je prostě kouzelný. I když se nejedná primárně o komedii, ale vlastně o celkem depresivní pohled do života člověka, který toho v životě moc nezanechal, nakonec si uvědomíte, že tohle je ve skutečnosti krásný film o tom, že každý má takový život, jaký si udělá. A je na každém, jestli toho, co prožil a udělal, lituje nebo nikoli.

Sin City - město hříchu (Sin City, 2005) - 95 %
Pravděpodobně nejvěrnější komiksová adaptace v hraném filmu. Zack Snyder se s "Watchmeny" hodně snažil, ale tam to prostě nešlo. v tomhle případě ani. Frank Miller kreslil komiks filmově a Robert Rodriguez to pochopil a jednotlivá oka jen rozpohyboval, postavám dal tváře známých herců a vytvořil noir současnosti. Anebo možná i budoucnosti. Nádherně stylizované, nádherně drsné a neskutečně zábavné. Ano, mám pro Rodrigueze slabost stejně jako pro Tarantina a jeho ačková béčka jsou prostě úchvatná. Tak zase někdy znovu.

Dívka na koštěti (1971) - 90 %
Jedna z nejlepších moderních pohádek - a možná vůbec nejlepší - na jejíž pokračování bych raději zapomenul. Skvělý fantasy příběh, který kombinuje tradiční pohádkové postavy v jednom světě - ano, spojitost s "Arabelou" se dá trochu tušit - a navíc jsou zde samí skvělí herci. Neskutečně dobrý výběr pro jednotlivé role, je v podstatě jedno, jakou si vyberete. Navíc je zde ten nádherný soundtrack. Titulní píseň si sem tam zpívám, protože je prostě nakažlivá.

Battle of the Year (Battle of the Year, 2013) - 20 %
Když na začátku tanečního filmu uslyšíte, že Američané nemají dost dobrý tým na to, aby se utkali s ostatními národy, je celkem jasné, že na konci filmu ten tým mít budou. Oni ho vlastně mají už na začátku, ale je potřeba to v těch lidech probudit. A tak se najme basketbalový trenér, který má svých problémů dost, udělá z těch všech rebelů spořádané hochy a může se jet na mistrovství nebo tak něco. No, proč se nějak zatěžovat něčím komplikovanějším, ono je to totiž hlavně o vztazích, vztazích, které jsou neskutečně hloupé, nudné a předvídatelné. Herecky je to nic moc, Josh Holloway je tu snad jen proto, že je trochu známý a má dobrý ksicht. Ztráta času, a nejsmutnější je na tom, že i z hlediska toho tance, protože je ho zde minimum. Závěr to nezachrání.

sobota 25. ledna 2014

Back in the Day, Czech Made Man, Hellboy, Sindibád a Tygří oči, The Phenix City Story


Back in the Day (2014) - 25 %
Po několika letech ve "Smallville" se Michael Rosenbaum jako herec celkem uchytil, ale tentokrát se rozhodl, že si roli pro sebe vytvoří. A tak si napsal a natočil komedii "Back in the Day". Začátek se vyvíjí docela dobře, ale asi v polovině se to zvrhne na obyčejnou sprostou, hnusnou a vulgární komedii, kterou nám zvládá dávat Adam Sandler, ale v jeho případě je propojení s přáteli přece jen trochu lepší. Jako kdyby Nick Swardson na tuhle skutečnost chtěl odkazovat. Ke konci už je to opravdu trapné a nezachrání to ani "jiný" závěr.

Czech Made Man (2011) - 60 %
No, co k tomuhle říct. Hlavní postava mi vadí, na druhou stranu se prostě Budařovi nedá vzít, že toho svého Czech Made Mana zahrál dobře. Takové lidi si dokážu v naší zemi celkem snadno představit. Nadáváme na politiky, ale co chceme, když tahle verbež je i mezi námi. Máme to, co mít můžeme. Stylizované, zajímavé vyprávění, které ale přece jen asi proplyne kolem vás a vy si moc neodnesete. Je to docela škoda, protože tuhle povahu kolem sebe můžeme vidět celkem často.

Hellboy (Hellboy, 2004) - 80 %
Jeden z mých nejoblíbenějších komiksových filmů, který stojí hlavně na Hellboyovi, respektive na jeho představiteli Ronovi Perlmanovi. To je hláškující bestie, která je tak neskutečně suchá. Béčkový hrdina, který si prožívá svoje s Rasputinem. Ten dostal tvář Karla Rodena, což prostě potěší. Hlavně když to je role skutečně zásadní. Správná kombinace humoru, patosu a skvělých triků. Člověk nechápe, kam se v Guillermově provedení tohle všechno podělo ve snímku "Pacific Rim".

Sindibád a Tygří oči (Sinbad and the Eye of the Tiger, 1977) - 90 %
Ray Harryhausen ve vrcholné formě. Zde vidíte, jak byl dokonalým animátorem. Ty pohyby jsou neskutečně ladné, ale hlavně propojení animovaných a hraných pasáží je neskutečné. To, co se v současné sobě nedaří ani v případě některých digitálních scén, tak Ray dokázal naprosto skvěle bez počítačů. Ano, samozřejmě, že je zde vidět, že to není dokonalé, ale blíží se to dokonalosti maximálně. Skvělé představení tohoto muže, který si film produkoval a podílel se i na scénáři. Trikově je snímek nabitější než ostatní ze Sindibádova světa, a to hlavně poroto, že nějaké triky jsou zde v podstatě každou scénu. No dobře, malinko přeháním, ale zase ne tolik. Je škoda, že zadní projekce je až tak moc nekvalitní. Tady se ukazují její výhody pro černobílé filmy, kde se dala mnohem více kousnout. Nádherné ženy (zase ta krásná Jane Seymour), úžasná monstra, spousta akce, různorodé lokace, béčkové charisma. Tohle se mi prostě nemůže nelíbit. Navíc si člověk uvědomí, co jako dítě už viděl.

The Phenix City Story (1955) - 90 %
Pokud si o snímku dopředu nic nezjistíte, můžete být překvapeni (jestliže nečtete tento komentář), že se jedná o dokument. Snímek vypráví o městečku Phenix City a úvodní část filmu je jako dokument natočena. Je zde také voiceover, který vypráví další informace o městě, které skutečně mělo být řízeno zločinem, což vyvrcholilo smrtí nově zvoleného státního zástupce Alberta Pattersona. Jedná se tak vlastně o dokumentární dramatizaci toho, k čemu ve městě v roce 1954 došlo. Scéna s malou holčičkou je neskutečně děsivá, a to jsem Scorsesemu nevěřil, když o tom vyprávěl. Skutečně vás zamrazí, a to vlastně nějaké násilí ani neuvidíte. A není to jediná scéna. Finále je pořádně drsné a vy si uvědomíte, že už v roce 1955 tu byli tvůrci, kteří se nebáli ukazovat násilí tak, jak je. Ano, pořád omezeně, ale přesto vás tohle nenechá chladnými.

pátek 24. ledna 2014

Angel of the Skies, Daredevil, Zlomený květ, Jasmíniny slzy, Austenland


Angel of the Skies (2013) - 20 %
Zase další příběh z války, kde nejde jen o ty boje, ale také o lidské životy. Myslím to tím, že se zde řeší nějaké ty vztahy mezi jednotlivými boji. Celé je to jen další odvar z "Pearl Harboru" nebo "Tmavomodrého světa", a to se všemi jejich negativy. No, je fakt, že těch pozitiv zase tolik není, i když nutno vyzdvihnout, že vizuál je celkem pěkně přizpůsoben době i konfliktu - spíše šedé barvy. Na druhou stranu, byl to jen můj pocit, nebo ta letadla byla většinou digitální? Příběhově nuda, stejně tak i akčně. Vzhledem k tomu, že jsem den před tím viděl nadupané (z hlediska akce a realističnosti) "Na život a na smrt", "Angel of the Skies" prostě nemohou uspět. A to jsem ještě mírný na herce.

Daredevil (Daredevil, 2003) - 50 %
Ve své době se mi to líbilo. A i když Ben vypadá s melírem a jako slepý celkem divně, pořád si myslím, že je to lepší než třeba "Green Lantern". Film jsem si před těmi roky v kině docela užil, hlavně proto, že toho komiksového ještě tolik nebylo, i když snímky tohoto ražení už byly na vzestupu a s mnohem méně klišovitým scénářem a postavami. Naštěstí komiks mi ukázal, že tuhle postavu není třeba zatracovat.  Navíc díky tomuhle jsem se zakoukal do Jennifer Garner. Ben byl ale rychlejší...

Zlomený květ (Broken Blossoms, 1919) - 90 %
Co si budeme povídat, němé filmy už prostě nejsou pro současné publikum. Jsou příliš pomalé, jejich tempo je dámo právě absencí zvuku, i když hudba se hodně snaží o to, aby tato absence mluvení nebyla tak patrná. D. W. Griffith byl skvělým režisérem. Své příběhy dokázal vyprávět tak, aby to o něčem bylo, aby snímek měl výpovědní hodnotu. Tohle platí také o filmu "Zlomený květ". Krásná sociální romance o Číňanovi (kterého hraje Američan) a jedné chudé dívce v Anglii. Nádherné scény a nádherné postavy, bohužel je škoda, že dnes už tuhle krásu ocení jen velmi málo lidí. Nedá se nic dělat, doba šla dál a tyhle kousky jsou prostě relikvie. Jsem ale rád, že jsou nadále dostupné. Zrovna dílo D. W. Griffithe stojí za to a není ve zlatém fondu jen náhodou. Když zde vidíte scény násilí, docela z nich mrazí, hlavně tedy v kontextu s dějem. Ano, i němý film pořád umí vzbudit emoce. Jen musíte přistoupit blíže a zkusit ho.

Jasmíniny slzy (Blue Jasmine, 2013) - 75 %
Woody Allen nám zase jednou namíchal trochu vážnější film, i když se v žádném případě nezbavil ani svého humoru, který ale místy jen probleskuje. Když se na film díváte, uvědomíte si, v čem je Woody mistr. Jsou to dialogy. Jeho scénáře nemusejí vynikat skvělým příběhem, což je v tomhle případě platné, ale vynikají tím, že postavy jsou neskutečně uvěřitelné. Cate Blanchett to dokazuje, a to nejen závěrečnou scénou, kdy vám dojde, že to je opravdu ona, kdo tomuhle filmu vládne. Úžasně depresivní zkušenost, o které nebudete vědět, co si vlastně pořádně myslet.

Austenland (2013) - 40 %
Jane Seymour je pořád neskutečná kočka, a to už i v době, kdy už je tady mezi námi sedmou dekádu. Neskutečná ženská a už jen pro ni mi stálo za to se na tenhle film podívat. Američanka, která si chce splnit svůj sen a ocitnout se ve světě Jane Austenové, tedy jen formou kostýmů a dobového vybavení. V podstatě Disney Park pro zastydlé panny, které sní o svém panu Darcym. V konečném důsledku je to celkem ucházející komedie, která se v závěru mění v romantickou blbinu.