Ferrari 312B: Where the Revolution Begins, Hvězdy neumírají v Liverpoolu, Démoni vzpomínek, Vánek osudu, Furlough

Ferrari 312B: Where the Revolution Begins (2017) - 50 %

Snímek o Ferrari, o lidech, kteří mají rádi Ferrari a od lidí, kteří mají rádi Ferrari. Pokud máte rádi Ferrari, asi se vám film bude hodně líbit, pokud ne, nejspíš vám bude celkem ukradený. Dobré na něm je, že je tu pohled do zákulisí výroby, sice nijak bohatý, ale i to krátké nahlédnutí je celkem zajímavé.

Hvězdy neumírají v Liverpoolu (Film Stars Don't Die in Liverpool, 2017) - 60 %

Nemůžu si pomoct, ale prostě jsem čekal, že to bude lepší, že to bude emotivnější, ale nakonec se to nekonalo. Jako romance to funguje, ale čím víc se to blíží ke konci, tím je to takové nijaké. Jasně, osud k ní nebyl zrovna milý, ale tohle není příběh, který by dokázal diváka zaskočit. První polovina rozhodně lepší.

Démoni vzpomínek (Final Recourse, 2013) - 30 %

Teda nemůžu si pomoct, ale tenhle snímek má tak debilní vysvětlení na konci, že jsem prostě litoval toho, že jsem to celé sledoval. Jasně, trochu se to snaží o to, aby to bylo zajímavé, aby tu byl originální zvrat, ale dle mého pohledu to prostě nefunguje a zabíjí to jinak relativně průměrně rozjetý thriller.

Vánek osudu (Flying Lessons, 2010) - 50 %

Lidský příběh nijak velký, prostě návrat jedné holky domů, kam se nikdy nechtěla moc vrátit, ale kde má prostě kořeny a kde zrovna potřebuje být. Na diváka to asi moc velký dojem nezanechá, ale v tu chvíli, kdy to sleduje, si možná i něco odnese o tom, že život je někdy fajn, někdy na hovno. Prostě očekávaná podívaná.

Furlough (2018) - 40 %

Docela zajímavé herecké výkony, které ale padají s tím, že jim nakonec scénář nic zásadně zajímavého nenabídne. Whoopi Goldberg mi tu přijde skoro jako zbytečná postava, alespoň podle toho, jak ji derou dopředu. Pro příběh až tak zásadní nakonec není, hrdinka tím není nijak výrazně lidštější.

Elements of Matter, Father Figures, Gekijôban Fairy Tail: Dragon Cry, Het Tweede Gelaat, Osanago warera ni umare

Elements of Matter (2017) - 50 %

Parta neznámých herců nedělá nic moc, jenom mluví a chová se divně. Ale nemůžu si pomoct, mě tahle skupina prostě bavila. Jako kdyby každý herec byl nějakým záhadným způsobem příjemný a já jsem si jeho přítomnost užil. Anebo mi minimálně vůbec nevadila. Na takový malý film to bylo celkem fajn.

Father Figures (2017) - 40 %

Owen Wilson a Ed Helms v sobě rozhodně mají komický potenciál, což se i projevilo v některých scénách, ale tahle cesta za hledáním vlastního otce prostě nevyšla. Je to zdlouhavé, hraje se na výkony herců ve vedlejších rolí, ale bez toho, aby jim scénář dal něco zajímavého. Další špatná, skvěle obsazená americká komedie.

Gekijôban Fairy Tail: Dragon Cry (2017) - 60 %

Sérii neznám, ale byl jsem docela zvědavý na to, jak bude vypadat fantasy v anime provedení. A musí se tomu nechat, že to není špatné. Líbí se mi, že je zde kontrast mezi dětinským a silně dospělým, funguje obojí, i když samozřejmě v tom dospělejším, trochu drsnějším se nezachází zbytečně daleko.

Het Tweede Gelaat (2017) - 50 %

Trochu chladný film, ale nikoli svojí atmosférou, ale celkově přístupem k postavám, kdy ani na konci nemáte pocit, že byste měli projevit nějaké emoce, i když by se to u některých scén předpokládalo. Pak jsou zde najednou žhavé scény, ale i jim chybí šťáva. A tak je tu chlad kriminálního pátrání. Ten funguje.

Osanago warera ni umare (2017) - 60 %

Další z těch klidnějších snímků, u kterých si řeknete, že Japonci dovedou být nejen šílení a bizarní, ale především také lidští. Opravdu se to nevylučuje. Snímek "Osanago warera ni umare" si bere jen to lidské, ale ne až tak krásné, spíše to dramatické, ale pořád s přihlédnutím k tomu, jak dovedou události vnímat citliví lidé.

Black Marigolds, Vražedný termín, Střed mého světa, Tmavý chléb, Strike: The Silkworm

Black Marigolds (2013) - 50 %

Není to žádný velký snímek, místy je to celkem hluché, i na svou stopáž je to sem tam docela zdlouhavé, ale také to dovede vytvořit tu atmosféru, kterou čekáte. Nejistoty, strachu, vzteku. To, co tvůrci filmu "Black Marigolds" chtěli sdělit, se jim nakonec asi docela podařilo, ale určitě ne líp jak průměrně.

Vražedný termín (Dead Lines, 2010) - 40 %

Jak se film blíží ke konci, tak si skoro začnete myslet, že by to mohlo mít celkem chytré finále, ale nakonec se ukáže, že to vůbec chytré není a že to jen tahalo diváka celkem zbytečně za nos. Tohle se mi moc nelíbilo, a i když bylo celou dobu jasné, že to není velký film, ten závěr mě i na tak malý film zklamal.

Střed mého světa (Die Mitte der Welt, 2016) - 70 %

Natočit snímek o homosexualitě, který nebude karikaturou, ale který nebude ani zbytečnou agitací, není tak jednoduché, ale podobně jako snímku "Call Me by Your Name" se to podařilo ještě o něco dříve německému filmu "Střed mého světa". Tohle jsou filmy, na které se prostě dobře kouká, a jsou přirozené.

Tmavý chléb (Pa negre, 2010) - 70 %

Španělsko-francouzská koprodukce ukázala svou sílu ve filmu, kde jsou scény, na které se rozhodně moc hezky nekouká, a to ani nejsou moc explicitní. Ale funguje to. Navíc to má celou dobu takovou příjemně snovou atmosféru, kdy o to jsou některé ty rány, které film zasadí, silnější. Rozhodně stojí za zhlédnutí.

Strike: The Silkworm (2017) - 70%

I když je to lepší než první díl (rozuměj série), pořád si tak nějak říkám, že to není ono, že mě to ještě nedostalo tak, aby mě postavy naprosto uhranuly, i když je pravda, že Robin a Cormoran jsou dobrý tým. Chvílemi mi ale přijde, že ty finální rozuzlení jsou taková nucená, že to sice zapadne, ale není to tak ladné jako u starých detektivek.

10x10, Nulová šance, Ace Wonder: Message From a Dead Man, Along for the Ride, Er shi si cheng ji

10x10 (2018) - 60 %

Není to nic objevného, ale na tom malém prostoru se rozehrála docela dobrá hra, která mohla skončit možná trochu rychleji, ale i tak mi to soupeření mezi uvězněnou a věznitelem, kdy si nejste jistí, kdo je vlastně hajzl, docela sedělo. Skvěle vybraní herci, kdy oba v sobě mají něco ambivalentního, což bylo pro role potřeba.

Nulová šance (80 Minutes, 2008) - 40 %

Skoro by se zdálo, že tohle má být celkem napínavý snímek, ale nakonec se ukázalo, že to až takový dril nebude, a to i přesto, že je zde jasně vymezený časový interval. Myslím, že z látky se dalo vykřesat rozhodně mnohem více, ale to se tvůrcům "80 Minutes" prostě nepodařilo a nakonec i celkem nudí.

Ace Wonder: Message From a Dead Man (2014) - 50 %

Takový celkem průměrný rodinný film, který ničím výrazně nepřekvapí, ale bylo vidět, že si to herci celkem užívali a možná se jim to podařilo přenést i na dětské diváky. Dospělý divák asi nechytne zápal postav, ale ta hodinka a půl, která se filmu věnuje, nemusí být vnímána jen jako velká ztráta času.

Along for the Ride (2016) - 70 %

Dennis Hopper byl rozhodně zajímavou uměleckou osobností, protože nelze tvrdit, že by byl jen hercem. I když se dokument místy jeví až jako trochu moc adorující, rozhodně to nijak nevadí tomu, aby byla osobnost popsána. Navíc se dokument nebojí zabřednout ani do komplikovanějších Hopperových období.

Er shi si cheng ji (2008) - 60 %

Zajímavě natočený snímek, u kterého jsem si říkal, že je zajímavé právě to, jak jsou jednotlivé postavy snímány, jako kdyby to byl dokument. A funguje to, vytváří to velmi specifický dojem ze zde prezentovaných osudů. I čínský, potažmo asijský film dovede být tímhle způsobem novátorský a trochu odlišný.

Sidney Hall, Případ Nile Hilton, The Outsider, Šťastná hvězda, Zahradnictví: Dezertér

Sidney Hall (2017) - 50 %

Trochu zdlouhavý příběh o tom, jak se Sidney Hall ztratil a jak se hledal. Mladý, nadějný a velmi talentovaný autor, do toho nějaké osobní problémy, ten příběh se skoro píše sám, a popravdě to není tak skvělé, jak by to skvělé chtělo být. Po nějaké době už mě trochu unavovalo některé postavy sledovat.

Případ Nile Hilton (The Nile Hilton Incident, 2017) - 65 %

Rozhodně to má tu správnou, temnou pouliční atmosféru, do toho ještě celkem dobré zachycení prostředí a doby, která tedy není tak vzdálená, ale především Fares Fares ukazuje, jak je dobrým hercem a že patří k těm nejzajímavějším, jaké neanglicky mluvící Evropa v současné době má k dispozici.

The Outsider (2018) - 55 %

Dobrý film, drsný, násilný, nebere si servítky, ale nemůžu si pomoct, celkově mi přišel spíše prázdný. Jared Leto je zde klasicky démonický, u něj stačí, aby se jen podíval, ale tentokrát to nějak nestačí, protože s ním nesouzní příběh, který je spíš takový tradiční, více se hraje na krev a násilí než na samotný děj.

Šťastná hvězda (The Star, 2017) - 40 %

Na první pohled trochu jiný pohled na narození Ježíše, na druhý pohled zase tolik ne. Jasně, hlavní postavy jsou tu zvířátka, ale to vede jen k tomu, že je více jak polovina filmu taková divná groteska, která má vést k tomu, že se postavy dostanou do Betléma, kde se narodí nový král. Pak už je to opravdu nudné.

Zahradnictví: Dezertér (2017) - 50 %

Začínám mít pocit, že Jan Hřebejk umí trochu lépe období komunismu, nebo jeho nástupu, než období nacismu. Postavy jsou zde o něco lépe vykreslené, je zde trochu lepší humor než v prvním dílu trilogie, ale pořád to nestačí na něco lepšího, než je průměrné hodnocení. Tohle se klasikou nestane.

Škrtič z Martfü, Něco divokého, Zátiší, Stop Making Sense, Pásky z Nagana

Škrtič z Martfü (A martfüi rém, 2016) - 70 %

Hodně nepříjemný kriminální film, který je dobrý především v tom, jak dokáže zobrazit jednotlivé zločiny. Nejsou nutně explicitní, i když i na to dojde, ale je to tím, jak jsou intenzivní, jak na vás dolehnou skutečně nepříjemně. A když už dojde na něco explicitnějšího, je to opravdu nepříjemné sledovat.

Něco divokého (Something Wild, 1986) - 60 %

Něco divokého a možná taky něco divného. Přiznám se, že na mě film působil strašně zvláštně. Na jednu stranu se jede v režimu komedie, ale pak jsou tu celkem odvážné erotické scény, pak zase komedie ve stylu road movie, aby to nakonec dostalo grády skoro jako thriller. Nějak to sedí dohromady, ale stejně jsem si ten film nedokázal nějak extra užít.

Zátiší (Still Life, 2013) - 80 %

Malý film, jeden z těch, které vás dovedou okouzlit, i když nutně nejsou veselé, naopak poselství snímku "Zátiší" je spíše smutné. Ale Eddie Marsan byl pro roli vybrán dokonale a sedla mu naprosto skvěle. Finále filmu je tragicky krásné, což se rozhodně ne každému režisérovi povede zvládnout takhle dobře.

Stop Making Sense (Stop Making Sense, 1984) - 70 %

Talking Heads rozhodně není kapela, která by byla mojí krevní skupinou, což je dáno tím, že jsem ji v podstatě vůbec neznal. Některé její písně ano, ale samotnou kapelu ne. Ten dokument je ale natočen tak dobře, že i když mě hudba nijak zásadně neoslovila, bavilo mě muzikanty sledovat. Některé hry světla a stínu byly skvělé.

Pásky z Nagana (The Nagano Tapes: Rewound, Replayed & Reviewed, 2018) - 100 %

Skvělý dokument, který se vrací k jedné z nejdůležitějších událostí našich moderních dějin. Ano, je to tak, Nagano prostě bylo důležité, což si zpětně uvědomujeme právě tím, jak to uzvedlo národ, což už se od té doby v takové míře nestalo. Skvělé rozhovory, skvělé vzpomínky, které záběry, skvělí hráči na všech stranách.

Touha smrti V, Permission, Prodigy, Quadrophenia, Jízda s ďáblem

Touha smrti V (Death Wish V: The Face of Death, 1994) - 40 %

Jeden se diví, že to série dotáhla až k pátému dílu, ale musím uznat, že jsem hodně rád, že to dál nezašlo. Už je to v podstatě o ničem a tvůrci se opakují, Paul Kersey je zde už opravdu jen nudnou postavou, která nemá tématu co dát. Ale to zabíjení je zde trikově docela dobře provedeno. Nebo alespoň průměrně.

Permission (2017) - 40 %

Myslel jsem si, že to může být celkem zajímavý film o tom, kdy si pár těsně před svatbou řekne, že možná není nejlepší nápad už nikoho nemít, že by bylo lepší, kdyby si ještě někoho našli bokem, než se vezmou. Bohužel si film myslel, jak je chytrý, což se nakonec ukázalo jako liché. A moc chytrý vlastně není.

Prodigy (2017) - 40 %

Snímek vůbec nemá špatné téma. Psychiatr hovoří s mladou holkou, která by mohla být velmi nebezpečná. Zajímavý kontrast mládí a dospělost, zkušeností a geniality, potažmo šílenství. Dle mého se z toho ale nepodařilo vytěžit maximum a chvílemi jsem měl pocit, že snímek už docela nudí a moc nikam nevede.

Quadrophenia (1979) - 70 %

Snímek "Quadrophenia" je skvělým zachycením doby, a to byl natáčen patnáct let po tom, kdy se odehrává děj filmu. Skvěle vybraní herci, případně zpěváci, skvělé scény, které jsou možná chvílemi hodně dlouhé, ale i tak fungují. Závěr už je parádně symbolický, ale má v sobě potřebné poselství. A hlavně skvělou hudbu.

Jízda s ďáblem (Ride With the Devil, 1999) - 50 %

Ang Lee je rozhodně dobrý režisér, a co si budeme povídat, zachytit válku Severu proti Jihu se mu podařilo velmi dobře, jeden by ani neřekl, že vlastně nemá k Americe řádné kořeny. Jenže ani tak jsem se neubránil tomu, že mě film jednoduše nebavil. Nebavily mě postavy ani to, kam se příběh ubíral.

Touha smrti 4: Tvrdý zákrok, Tajuplný vlak, Země nikoho, Parkování, People You May Know

Touha smrti 4: Tvrdý zákrok (Death Wish 4: The Crackdown, 1987) - 

Už je to prostě slabé, a ta se tvůrci rozhodli, že z Paula Kerseyho udělají v podstatě klasického akčního hrdinu, drsňáka, který prochází městem a zabíjí. Už v něm není nic z toho, co ho dělalo zajímavým v prvních dvou filmech, už v sobě nemá skoro nic uvěřitelného, už není jen člověk z lidu. Už je prostě drsný zabiják.

Tajuplný vlak (Mystery Train, 1989) - 70 %

Jim Jarmusch je hodně specifický autor a rozhodně jeho film nemusí sednout každému. Je to spíše konverzační, trochu filosofické, stejně jako všechny ostatní Jarmuschovy filmy, ale tady mi přišlo, že je toho, co se de děje, skutečně málo. Neubránil se ale dobrým scénám a hlavně příjemným hereckým výkonům.

Země nikoho (No Man's Land, 1987) - 55 %

V podstatě průměrný film o tom, jak byl policajt převelen na akci, kdy se má vydávat za zloděje aut. Infiltruje se dobře, získá si vztah s hlavním frajerem, kterého skvěle zahrál mladý Charlie Sheen, ale nakonec to někdy musí prasknout. Konec je rozhodně lepší než v případě "Rychle a zběsile", kde je východisko stejné.

Parkování (Parked, 2010) - 70 %

Tak jsem si říkal, že tohle nebude film, který mě zaujme, ale je to přesně ten příjemný malý film, kde jde o postavy a o jejich osudy, ať už dobré, anebo špatné, a že to hodně dobře funguje. Colm Meaney ukazuje, že je hodně schopným hercem a táhne děj až do konce, i když i budete říkat, jestli je vlastně hlavní postavou.

People You May Know (2017) - 50 %

Myslel jsem, že to bude úplná ptákovina a že mě na snímku nebude nic bavit, ale ukázalo se, že jako romantická komedie to celkem funguje. Netvrdím, že je to skvělé, ale jsou zde docela dobré nápady, které nemusí být nutně vtipné, ale dovedou zaujmout. Vývoj je bohužel dost předvídatelný, což ani příjemné postavy nezachrání.

Přání smrti 3, Metropolitan, Monterey Pop, Nemilovaní, Paddington 2

Přání smrti 3 (Death Wish 3, 1985) - 50 %

Přece jen malinko vyčpělé, protože se vlastně jen opakuje to stejné téma s tím, že tady se Paul Kersey na chvíli i dostane do vězení, ale vlastně za něco, co nespáchal, což je pěkná ironie. Herecky je to opět takové suché, což udává sám Charles Bronson, a dějově to asi nepřekvapí, jen je to takové větší, více to tu bouchá, více se střílí.

Metropolitan (Metropolitan, 1990) - 60 %

I když je scénář snímku "Metropolitan" rozhodně velmi dobře napsaný a má momenty, které jsou skvělé, i když dialogy nenudí, tak jsem se do filmu celkově nějak nedokázal dostat, jako kdyby se mi všechny postavy, které jsou zde prezentované, nějakým způsobem prostě protivily a mě nebavilo je sledovat.

Monterey Pop (1968) - 95 %

Festival Monterey Pop v Kalifornii, který se udál 16. až 18. června 1967 si rozhodně zasloužil takový dokument, který skvěle dokázal zachytit hudbu a dobu. Popravdě bych se na ten festival dostal asi raději než na Woodstock už jen proto, jak to bylo klidnější, ale přitom zde byly všechny velké hvězdy. Ty písně jsou úžasné.

Nemilovaní (Nelyubov, 2017) - 80 %

I když místy prosvitne filmem něco jako naděje, stejně máte pocit, že nad postavami se neustále vznáší spíše něco temného a deprese. A nad divákem taky. Jako kdyby bylo všechno, co postavy dělají, tak nějak špatně, a nebylo možné z té smyčky za žádných okolností vypadnout. Ale stejně chcete sledovat až do konce.

Paddington 2 (Paddington 2, 2017) - 80 %

I když jsem si myslel, že to na první film nemůže dosáhnout, příběh byl celkově docela zajímavý a hezky bláznivý, a navíc se zde objevují postavy, které jsou prostě skvělé, především pak proto, jak se je podařilo zahrát skvělým britským nebo irským hercům. Místy je to prostě krása pohledět, je to zábavné, ale i dojemné, pokud je to potřeba.

Chasing Coral, Chiefs, Život je sladký, Looking Glass, Love Per Square Foot

Chasing Coral (2017) - 80 %

Krásná ukázka toho, jak člověk dokáže zničit něco skutečně nádherného. A pořád se najdou lidé, kteří budou tvrdit, že se nic neděje, že je znečišťování jen jeden velký humbuk. Není a zničili jsme už dost. Je dobře, že jsou zde lidé, kteří chtějí situaci změnit, ale otázkou zůstává, jestli už není dávno pozdě.

Chiefs (1968) - 50 %

Nepříliš výrazný dokument, který ukazuje policajty na jejich společné akci, kde se především prezentuje to, že jsou to celkem obyčejní lidé, což by je mohlo v očích diváků degradovat. Možná i proto se dokument moc často nepromítal, i když měl být právě oficiálně pro tato setkání policejních šéfů vytvořen.

Život je sladký (Life Is Sweet, 1990) - 70 %

Mike Leigh se ve snímku "Život je sladký" dokáže podívat na své postavy jak realisticky, někdy až bolestivě realisticky, tak i s nadhledem a humorem, kdy u postavy, kterou hraje Timothy Spall si celou dobu nejste jistí tím, jestli přehrává záměrně, nebo je to všechno na efekt. Každá postava je ale lidská a má hloubku.

Looking Glass (2018) - 50 %

Kdyby to ke konci neztrácelo dech a ve svém vyústění to nebylo popravdě celkem nudné a očekávané, tak bych snímek hodnotil ještě o něco lépe, protože Cage se na voyeura docela hodil. Chtělo by to ale trochu jiné směřování, trochu jinou cestu. Takhle je to spíše jen dobrý rozjezd se špatným koncem.

Love Per Square Foot (2018) - 60 %

Indická romance, která není nějak zásadně výjimečná, ale přesto vás bude bavit na ni koukat. Indové už se v žánru romantických komedií dostali tak daleko, že přesně ví, koho vybrat na casting, že přesně ví, že ten člověk nebude publiku vadit, ale dokáže ho k sobě připoutat. A takoví tady jsou všichni.