Ferrari 312B: Where the Revolution Begins, Hvězdy neumírají v Liverpoolu, Démoni vzpomínek, Vánek osudu, Furlough

Ferrari 312B: Where the Revolution Begins (2017) - 50 %

Snímek o Ferrari, o lidech, kteří mají rádi Ferrari a od lidí, kteří mají rádi Ferrari. Pokud máte rádi Ferrari, asi se vám film bude hodně líbit, pokud ne, nejspíš vám bude celkem ukradený. Dobré na něm je, že je tu pohled do zákulisí výroby, sice nijak bohatý, ale i to krátké nahlédnutí je celkem zajímavé.

Hvězdy neumírají v Liverpoolu (Film Stars Don't Die in Liverpool, 2017) - 60 %

Nemůžu si pomoct, ale prostě jsem čekal, že to bude lepší, že to bude emotivnější, ale nakonec se to nekonalo. Jako romance to funguje, ale čím víc se to blíží ke konci, tím je to takové nijaké. Jasně, osud k ní nebyl zrovna milý, ale tohle není příběh, který by dokázal diváka zaskočit. První polovina rozhodně lepší.

Démoni vzpomínek (Final Recourse, 2013) - 30 %

Teda nemůžu si pomoct, ale tenhle snímek má tak debilní vysvětlení na konci, že jsem prostě litoval toho, že jsem to celé sledoval. Jasně, trochu se to snaží o to, aby to bylo zajímavé, aby tu byl originální zvrat, ale dle mého pohledu to prostě nefunguje a zabíjí to jinak relativně průměrně rozjetý thriller.

Vánek osudu (Flying Lessons, 2010) - 50 %

Lidský příběh nijak velký, prostě návrat jedné holky domů, kam se nikdy nechtěla moc vrátit, ale kde má prostě kořeny a kde zrovna potřebuje být. Na diváka to asi moc velký dojem nezanechá, ale v tu chvíli, kdy to sleduje, si možná i něco odnese o tom, že život je někdy fajn, někdy na hovno. Prostě očekávaná podívaná.

Furlough (2018) - 40 %

Docela zajímavé herecké výkony, které ale padají s tím, že jim nakonec scénář nic zásadně zajímavého nenabídne. Whoopi Goldberg mi tu přijde skoro jako zbytečná postava, alespoň podle toho, jak ji derou dopředu. Pro příběh až tak zásadní nakonec není, hrdinka tím není nijak výrazně lidštější.

Benvenuti al nord, Tom Jones, Tom of Finland, When We First Met, Čí jsou ulice?

Benvenuti al nord (2012) - 40 %

Italská komedie, která bohužel není žádný moc velký zázrak, možná hlavně proto, že většinu času to není nějak extra vtipné. Navíc když zjistíte, že to má vlastně téměř dvě hodiny stopáže, tak se pomalu budete propadat a nudit. Dějově to není nic překvapivého, postavy spíše trapné, než aby byly vtipné nebo aspoň divné.

Tom Jones (Tom Jones, 1963) - 60 %

Osobně nemám moc rád historické filmy, takže jsem si tenhle nějak moc extra neužil, a musím uznat, že to, co se mi líbilo, bylo, jak Albert Finney pojal titulní postavu. Díky němu je snímek živý, svižný a celkem zábavný. O to víc překvapí Oscar pro film, ale ne pro jeho hlavního herce, který byl vskutku tahounem.

Tom of Finland (Tom of Finland, 2017) - 70 %

Rozhodně to není film pro všechny, ale myslím si, že Tom of Finland byl zajímavou osobností a jeho kresby si zaslouží kultovní status, protože jsou prostě rozpoznatelné navíc jasně cílené. Filmu se docela daří rozšifrovat jednotlivé motivace, které vedly Toma k tomu, aby se projevoval právě kresbou.

When We First Met (2018) - 60 %

Nejdřív jsem si myslel, že to bude jen trapná romantická komedie, když se do toho přidal prvek časové smyčky, skoro se mi chtělo křičet, ale pak jsem zjistil, že trojice Alexandra Daddario, Adam DeVine a Shelley Hennig jsou natolik fajn, že se na ně dobře kouká a film vás díky nim baví. Adam je na první pohled na zabití, ale on je prostě zábavný.

Čí jsou ulice? (Whose Streets?, 2017) - 50 %

Dokument sám o sobě není nějak moc překvapivý, spíše se jedná o celkem očekávané sdělení, ale upozorňuje na to, že Amerika, dávno po zrušení otroctví a dávno po smrti Martina Luthera Kinga, není nikam posunutá, neustále je rozdělená na bílou a černou a nejspíš se na tom ještě dlouho nic nezmění.

Kolja, Můj život Cuketky, Nerdland, Novitiate, Zkouška orchestru

Kolja (1996) - 100 %

Jeden z nejlepších filmů, které znám, jednoduše proto, že tohle je Svěrák ve své esenci, a to jak scenáristické, tak i herecké, kdy dovedl svoje pojetí postavy k dokonalosti. Humor je zde krásný, a ty hlášky, jak mu plynou z úst, to je tak přirozené, až je to neuvěřitelné. Navíc to nemá žádný hnusný americký happy end, takže jsem pořád nadšen.

Můj život Cuketky (Ma vie de Courgette, 2016) - 70 %

V první řadě je skvělé se na snímek "Můj život Cuketky" podívat už jen proto, jaká je zde použita animace. Ta je prostě krásná v tom, jak je jiná, osobitá, zvláštní v grafickém provedení. Pak je skvělé se na to podívat i proto, že je krásně vidět, že animovaným filmem je možné vyprávět i trochu drsnější příběhy.

Nerdland (2016) - 50 %

Asi mám nějakou slabost pro animáky, které nejsou určené do děti, ale primárně pro dospělého diváka. Ten drsnější humor v nich dokáže dobře vyniknout, ale bohužel snímek "Nerdland" nemá tak dobrý děj a ani tak skvělé dialogy, abych ho mohl označit za skutečně výjimečný. Spíše jen obyčejně průměrný.

Novitiate (2017) - 60 %

Tenhle film je dobrý hlavně proto, že ukazuje, jak pošahané mohou řády také být, pokud mají členy, kteří jsou magoři. A je jedno, jestli je to řád sester, anebo jsou to kněz a jeho ovečky mužského pohlaví. Dejte lidem moc a dogmata a budou ovládat druhé jako šílenci. Bohužel ti druzí se nechají, což je to nejsmutnější.

Zkouška orchestru (Prova d'orchestra, 1978) - 80 %

Felliniho skvělá ukázka toho, že i na malém prostoru je možné rozehrát skutečně velkou hru, anebo minimálně hru, která v sobě má hodně více, než by se na první pohled zdálo. Kritika lidské společnosti a našich rolí, které získáváme anebo si necháváme dát. A to vše pouze na jednom orchestru.

Burn Motherfucker, Burn!, Captain from Castile, Carnera: The Walking Mountain, Columbus, Karel Reisz, ten filmový život

Burn Motherfucker, Burn! (2017) - 60 %

Amerika má svoje problémy a vztah bílých a menšin, především pak bílých a černochů, rozhodně není růžový, a to ani v dnešní době. Je nepochopitelné, že tohle není možné vyřešit, a to dle mého jen proto, že se pořád neustále přesvědčujeme o tom, že jsme jiní. Dokument nepřekvapí, ale téma je důležité.

Captain from Castile (1947) - 50 %

Celkem klasický historický film, který je založený na skutečných událostech, ale má takový ten hollywoodský punc, kdy máte pocit, že je to všechno hlavně na oko, i když ke konci je zde patrné, že si mohl divák odnésti nějaké to poselství. Já jsem si odnesl hlavně to, že se mi pořád neskutečně líbí Technicolor barvy.

Carnera: The Walking Mountain (2008) - 60 %

Prostě neexistují špatné boxerské filmy, a i když "Carnera: The Walking Mountain" není vyloženě pecka, je to pojaté docela příjemně, poklidně a ty retro zápasy nejsou vůbec zlé. Co mi vadilo, to byly ty černobílé scény, které mi přišly zbytečné, protože vizuálně prostě nevypadají dobře, ale jinak fajn průměr, možná trochu víc.

Columbus (2017) - 40 %

Snímek pro mě byl trochu zklamáním v tom smyslu, že sice má hezky pomalé tempo, dobré herce ve svých rolích, ale i přesto, že máte pocit, že v jejich pomluvách má být víc, mně přišly tak nějak prázdné. Ani to, že se mi herci zamlouvali, nedokázalo přebít skutečnost, že mě to jednoduše moc nebavilo.

Karel Reisz, ten filmový život (2012) - 80 %

Film o dalším velikánovi českého filmu, který vlastně vůbec netočil české filmy, protože se usídlil ve Velké Británii. Karel Reisz nepatří k těm notoricky známým režisérům, ale přesto je skvělé, že si Česká televize našla prostor pro to, aby o něm natočila snímek, který mapuje jeho život i tvorbu z pohledu jemu blízkých lidí.

Battlecreek, Becks, Belle epoque, Mugen no junin, Krev mé krev

Battlecreek (2017) - 50 %

Další spíše temnější romance o klukovi, který má nepříjemnou, ale ne nakažlivou kožní chorobu, o tom, jak si ho matka chce držet u sebe, ale jak on konečně najde volnost díky dívce, která to ale také neměla v životě jednoduché. Ale kdo jo, že jo? Nakonec se se svými temnými stránkami musí trochu poprat, ale není to vyloženě boj na život a na smrt.

Becks (2017) - 50 %

Takový romantický příběh o jedné muzikantce, které nedopadla poslední láska, a tak se vrací k matce, která není zrovna otevřená lesbickým vztahům své dcery. Dcera sem tam něco zazpívá, a aby to měla jednoduché, tak se zamiluje do vdané ženy. Prostě příběh o tom, jak to lidi nechtějí mít v životě snadné.

Belle epoque (Belle epoque, 1992) - 60 %

Rozverný film, o tom, jak idylický venkov vlastně vůbec není idylický a jak je celkem komplikované vyjít se ženami, pokud se muž zamiluje hned do několika. Anebo nezamiluje, ale jen se mu líbí, když jich má více na lopatkách. A co, že jsou to sestry. Podání filmu je tak příjemné, že bude diváka spíše bavit.

Mugen no junin (2017) - 70 %

Takashi Miike mě zase přesvědčil o tom, že je jedním z nejlepších japonských režisérů, a to primárně v tom, jak žánrově různorodý je. Dovede natočit všechno. Tady máte pocit, že je to realistické historické drama, ale přitom to má i prvky, které jsou primárně prostě mrknutím na diváka, jsou cool. Takashi mě opět bavil.

Krev mé krev (Sangue del mio sangue, 2015) - 50 %

Nejprve historická část, která je dobře natočená, je i celkem intenzivní, následně současná část, která je lehce fantaskní, ale skutečně jen lehce. Lepší mi přišla první část, ale je zřejmé, že je zde myšlenkové propojení. Bohužel to nic nemění na tom, že vás tenhle snímek může celkem snadno nebavit.

Maudie, Maze, Milano rovente, Mrs. Parker a začarovaný kruh, Mythica: Soumrak bohů

Maudie (Maudie, 2016) - 80 %

Velmi povedený film, kdy pro silné téma byli vybráni dostatečně dobří herci, kteří ho dovedli skvěle prezentovat. Postavu Ethana Hawka je celkem snadné nesnášet, ale přitom je zde mužem, který má prožít romantický vztah. I postava Maudie (opět skvělá Sally Hawkins) také není klasickou hrdinkou romancí. O to silnější dopad má jejich vztah na diváka.

Maze (2017) - 40 %

Myslel jsem, že film bude trochu drsnější, než jak se ukazoval. A pak skutečně přišla scéna, která byla dobrá, drsná, dokázala s divákem zamávat. Jenže pak opět dlouho nic. Vězeňská dramata nejsou špatná, ale tohle irské provedení, které je sice založeno na skutečných událostech, postrádá nějaký pořádný náboj.

Milano rovente (1973) - 70 %

Když se díváte na snímek "Milano rovente", bude vás možná napadat, jestli se tohle nezvrtne v italské porno. Vizáž herců, místy i styl natáčení by k tomu směřovali, ale on je to ve skutečnosti mafiánský film, který má celkem dobré postavy, docela dobrý spád a jede od začátku až do konce, který musí být krvavý. A je.

Mrs. Parker a začarovaný kruh (Mrs. Parker and the Vicious Circle, 1994) - 50%

Jennifer Jason Leigh je hvězdou tohoto filmu, který je o určité formě dekadence v jazzovém období Spojených států amerických, Jako kdyby celá generace nevěděla, kam se vydat, a tak nehledá cestu, jen způsob, jak se té cestě vyhnout. Překvapivě to není tak zajímavé, jak by si jeden myslel, bohužel ani herecky.

Mythica: Soumrak bohů (Mythica: The Godslayer, 2016) - 50 %

Od téhle série skutečně není možné očekávat, že by se jednalo o nějaké hardcore fantasy, spíše je to historický film s nějakým tím CGI efektem, ale na druhou stranu se docela daří dělat kulisy tak, aby byly uvěřitelné. Možná nízkorozpočtové, béčkové, ne až tak zábavné, ale vlastně jsem si na tuhle sérii docela zvykl a nevadí mi. Skoro škoda, že už skončila.

Naděje a sláva, Hodina pušek, How the Grinch Stole Christmas!, Co si ušít do výbavy, Hladová srdce

Naděje a sláva (Hope and Glory, 1987) - 70 %

O válce je možné točit skutečně různé filmy, což snímek "Naděje a sláva" jen dokazuje. Není to drama, kde by nebylo východisko, je to snímek o tom, jak válku vnímá dítě a jak je jeho pohled zkreslený, což může být na jednu stranu komické, na stranu druhou vás to ale může přinutit se v křesle ošívat.

Hodina pušek (Hour of the Gun, 1967) - 60 %

Celkem standardní western, kdy třeba u Jasona Robardse máte pocit, že měl ve westernech jednu pozici a tu používal. Ale přesto je to poloha, která mu sedí a díky které jsou jeho postavy více jak snesitelné. Na western mi to místy přišlo až příliš ospalé, což trochu kazilo zážitek z filmu a jeho celkový dojem.

How the Grinch Stole Christmas! (1966) - 80 %

Hodně se mi líbila hraná verze, přece jen mám rád Jima Carreyho, ale musím uznat, že i ta kreslená, krátká, má stále hodně co do sebe. Třeba to, jak se Grinch pohybuje to je krásně kresleno. A do toho všeho hlas Borise Karloffa, který nezklame ani ve chvíli, kdy nevidíte jeho obličej. Za mě animovaná paráda.

Co si ušít do výbavy (How to Make an American Quilt, 1995) - 60 %

I když to na první pohled vypadá jako hodně ženský film, a on také hodně ženský je, přece jen hlavní postavy jsou tu ženy, tak třeba pohledem Winony se řeší problémy, které může mít i muž. Nejistota toho, co člověk vlastně očekává. Tohle se mi líbilo, to přemítání, ta jasná odpověď v závěru už tolik ne.

Hladová srdce (Hungry Hearts, 2014) - 70 %

Herecky je snímek naprosto dokonalý. Adam Driver ukazuje, že je jedním z nejlepších herců své generace, všestranný a skvělý, Alba Rohrwacher vedle něj pak ztvárnila roli tak, že pochopíte všechno, co se děje, i když s tím nutně nemusíte souhlasit. Hodně depresivní zážitek, ale snímek kvalitní.

Bon Cop Bad Cop 2, Distance Between Dreams, Justice, Zvláštní den, Zpívající film

Bon Cop Bad Cop 2 (2017) - 70 %

Nemyslel jsem si, že by druhý díl mohl nějak výrazně zaujmout, ale ukázal se, že když máte fajn postavy a smysl pro humor, tak uděláte film, který bude vtipný i na podruhé. A skutečně vtipný je, má docela fajn zápletku, emotivní scény, ale hlavně výborný humor, který není ani chvíli trapný nebo pitomý.

Distance Between Dreams (2016) - 50 %

Pokud jste surfaři, asi vás tenhle snímek i zaujme, ale mě jako neznalému, člověku, který tenhle sport nějak moc v lásce nemá a nesleduje ho, snímek nepřinesl nic zajímavého. Pár nadšenců, které sledujete, dělá to, co je baví, prezentují něco, co mají rádi, ale nějak nevím, proč by to mělo zaujmout i jiné. Film v sobě nic takového nemá.

Justice (2017) - 50 %

Western, který si skutečně na nic nehraje. Rovnou v názvu prozrazuje, jaká bude pointa, což ani není moc na škodu, protože tady se skutečně jede jenom na jistotu. Zlí hoši sužují město, ublížili hodnému člověku, a tak je zde naděje, že bratr pomstí jeho smrt a navíc třeba i pomůže milým obyvatelům. Nic nového pod sluncem. Ale jo, proč ne.

Zvláštní den (Una giornata particolare, 1977) - 70 %

Sophia Loren a Marcello Mastroianni jsou dva herci, kteří si skvěle sedli a jejich společné filmy jsou prostě ukázkou toho, jak dokáže mezi herci fungovat chemie, a to navíc na podporu jejich hereckých schopností. Oni spolu fungují skvěle a nejen se závěrem na diváka předávají ty správně silné a důrazné emoce.

Zpívající film (1972) - 20 %

Střihové filmy prostě nemá rád, nechápu jejich smysl, protože je pořád lepší se podívat na původní filmy. Většinu jich nejspíš poznáte, ale některé jsou pro mě neznámé. O to více je škoda, že zde o nich není nic podrobněji řečeno. Tím vlastně "Zpívající film" přichází o tu dokumentární funkcí, kterou mohl mít. Body jsou za těch pár nových scén s Waldou.

Zimní spánek, Svět podle Daliborka, Zloději zelených koní, Zneužívaný, Zoran, můj synovec idiot

Zimní spánek (Kis Uykusu, 2014) - 60 %

Možná, kdyby ten snímek nebyl tak strašně dlouhý. Ale on tak strašně dlouhý byl a já jsem si prostě nedokázal celé tři hodiny - a k tomu ještě kus - užít herecké výkony, které jsou výborné, ale i režii, kameru a střih, které se prostě povedly a je vidět, že i turecká kinematografie udělala obrovský pokrok.

Svět podle Daliborka (2017) - 60 %

Z Daliborka jsem si na prdel rozhodně nesednul, ale musím uznat, že je to rozhodně zajímavý pohled na jednoho člověka a jeho rodinu. Je vidět, že je strašně jednoduché být dysfunkční, ale přitom fungovat. Úžasný paradox. Navíc je vidět, jak lidé dokážou přejímat názory, považovat je za pravdu, ale nakonec z nich stejně máte pocit, že to je jenom póza.

Zloději zelených koní (2016) - 60 %

Vlastně jsem s filmem docela spokojený. Pavel Liška ztvárnil svou postavu skvěle, čemuž jsem z počátku moc nevěřil, ale ukázal, že je skutečně tím skvělým hercem, za kterého ho mnozí mají. A věřím tomu i já. Vltavíny zde mají svoje zhoubné kouzlo, stejně jako některé postavy a jejich osudy, které nejsou jednoduché.

Zneužívaný (2011) - 20 %

Kdyby to byl skutečný dokument, určitě by i dávalo smysl to vůbec točit, ne možná tolik smysl na to koukat. Ale když si uvědomíte, že e to nahrané - a některé skutečnosti k tomu skutečně vedou už na první pohled - ten smysl je úplně pryč, hlavně proto, že máte pocit, že šlo o senzaci, nikoli o samotné drsné téma.

Zoran, můj synovec idiot (Zoran, il mio nipote scemo, 2013) - 60 %

Příjemná komedie, hlavně proto, že postavy, ať už jsou sebedivnější, jsou prostě uvěřitelné. A to se nesnaží divákovi nějak zbytečně zalíbit, i když by k tomu snímek a jeho téma docela vybízely. Podařilo se natočit chytrou komedii se zajímavě divnou zápletkou, která vás může nadchnout. Anebo jen pobavit.

Wilson, Winx club - V tajemných hlubinách, Na dno nás nedostanete, Wood Job!, Zahrada

Wilson (Wilson, 1944) - 50 %

I když to na svou dobu mohlo být skutečně docela dobré, přijde mi, že tenhle snímek hodně zestárnul a nemá už v sobě to, co měl tenkrát. Herecké výkony mi přijdou moc divadelní, film moc patetický, a nakonec i zdlouhavý na to, že mě osobnost prezidenta Woodrowa Wilsona nedokázala nějak moc zaujmout.

Winx club - V tajemných hlubinách (Winx Club: Il mistero degli abissi, 2014) - 20 %

Nějak nevím, co je na těchto postavách zajímavé. Jasně, primárně je cíleno na holky, což já nesplňuji, ale animace se mi prostě nelíbila a rozjásanými barvami se takový nedostatek moc zachránit nedá. Příběh je jednoduchý, klasický boj dobra se zlem, který nemá žádné překvapivé nebo nečekané rozuzlení.

Na dno nás nedostanete (Won't Back Down, 2012) - 50 %

Snímek má dobré herecké obsazení, kdy herci, co zde jsou, prostě nezklamou, ať už je to Maggie Gyllenhaal, Viola Davis nebo Holly Hunter. Jenže ten příběh je prostě tak strašně optimistický, až se mi trochu místy protivil, i když je podle skutečné události. Ale jo, někdy něco pozitivnějšího a dobrého potřebujeme.

Wood Job! (Wood Job!: Kamusari nânâ nichijô, 2014) - 70 %

Jestli máte rádo Japonce a jejich bizarnosti, které jsou někdy větší, někdy menší, tak se vám bude snímek "Wood Job!" líbit. Už jen samotný nápad natočit příběh o lesnících jako místy hodně bláznivou, ale přesto celkem vážně míněnou komedii, je zajímavý, ale některé scény vás prostě ohromí.

Zahrada (1968) - 90 %

Jan Švankmajer předvádí to, co mu jde skutečně skvěle. Natočil film, který je spíše podobenstvím, film, který v sobě má ale děj a hlavně skvělou atmosféru, která se místy jeví doslova hororovou, protože nevíte, co může přijít a co se ještě stane. Skvěle herecky a režisérsky zvládnutý krátký film, který si zaslouží připomínat.