pondělí 20. listopadu 2017

Rangoon, Red-Headed Baby, The 5,000 Fingers of Dr. T., Bod zlomu, Queen v Budapešti




Rangoon (2017) - 40 %
I když je to oslava vlastenectví, já si nemůžu pomoct, mně stejně snímek přišel tak zbytečně nablýskaný, ač by takový vůbec v některých scénách být nemusel. Jako kdyby se sem ani tak velkolepost nehodila, jako kdyby snímek více fungoval jako menší, dramatičtější, bez snahy uhranout epickým provedením.

Red-Headed Baby (1931) - 70 %
Na svou dobu velmi dobrá animace, která ani dnes nemá mnoho vad, pokud se pohybu týká. Do toho ještě docela chytlavá písnička, která vás celou dobu provází. Design postaviček je takový podivný, možná i v něčem lehce bizarní, ale rozhodně se tomu musí nechat, že to má nápad a že to zaujme i dnes.

Chvílemi jsem si říkal, že tenhle film nemá moc daleko od pohádkové tvorby Herschella Gordona Lewise, což nemyslím jako urážku, jen mi to místy přišlo také docela levné. Toho Seusse bych v tom ani nehledal, i když prázdný snímek nebude. Hudební čísla jsou docela milá, ale celkově výprava spíše nic moc.

Bod zlomu (The Breaking Point, 1950) - 70 %
Noir film, který není tak noirový, jak jsem čekal, ale zase má dobré postavy. Konec už je docela dobře drsný, ale asi jsem čekal, že to takové bude trochu delší dobu, nikoli jen v povedeném závěru. Herecky je to dobře obsazené, kdy o něco více pro mě vyčnívá John Garfield než jeho kolegyně Patricia Neal.

Queen v Budapešti (Varázslat - Queen Budapesten, 1987) - 90 %
Skvělý koncert, který je plný energie, navíc je zachycena nejen energie celé skupiny, která prýští především z Freddieho, ale i energie všech účastníků v publiku, který byly zástupy. Navíc zde zazní skvělé písně, které máte rádi. Koncertní aranž jim vůbec nic na jejich síle neubrala, možná jim i něco přidala.

neděle 19. listopadu 2017

Ghost in the Shell, Velký dar, Král Artuš: Legenda o meči, Po strništi bos, Mimi šéf




Ghost in the Shell (Ghost in the Shell, 2017) - 40 %
Nějak nic... Na jednu stranu jsou zde velkolepé, parádní záběry, které ukazují, že triky jsou na skvělé úrovni, i když i ty někdy vypadají divně, ale pak je tu příběh, který mě v tomhle americkém podání nebavil. Jako kdyby chtěli Američané točit "Blade Runnera", který se jen tváří, že je "Ghost in the Shell". S anime se nedá srovnávat.

Velký dar (Gifted, 2017) - 80 %
Mckenna Grace byla skvěle vybrána a jí věříte, že je to geniální holka. Ale možná ještě větším překvapením je Chris Evans, který není jen svalnatý hezoun, ale dá i komplikovanější roli. A je, je to dojemné, ale takovým způsobem, že mě film bavil, chtěl jsem vědět, jak to dopadne, a nemohl jsem se od něj odtrhnout.

Král Artuš: Legenda o meči (King Arthur: Legend of the Sword, 2017) - 60 %
Děj má místy skvělý drive, ale stejně tak mi chvílemi vadí způsob, jak Guy Ritchie scény natočil. Nejen, že se divák bude trochu ztrácet, ale ten efekt není takový. Najednou jsem měl pocit, že je to opravdu jen namachrované, nic moc víc. Ale pak přišly trikové scény nebo některé akční, a žasnul jsem.

Po strništi bos (2017) - 60 %
Snímek mě vyloženě nezklamal, ale doufal jsem, že to bude ještě o něco vtipnější, že tam bude více humoru Zdeňka Svěráka, ale je to v tomhle ohledu trochu slabší. Jako vzpomínkový film to ale funguje, hlavně pak díky skvělým dětským hrdinům. Dějová linie okolo postavy Vlka (Oldřich Kaiser) v sobě měla mnohem více potenciálu.

Mimi šéf (The Boss Baby, 2017) - 60 %
Není to nijak skvělý animák, nemá vyloženě originální příběh, ale prostě si nemůžu pomoct, Alec Baldwin, i když jen namluvením, byl v hlavní role skvělý a jeho mimi šéf je prostě skvělá postava. Ostatní už je takové celkem obyčejné, ale on to díky svému smyslu pro humor a načasování skvěle táhne. A jo, humor je zde dobrý.

sobota 18. listopadu 2017

Klub hrůzy, I Wanna Hold Your Hand, Kill Switch, Oceans Rising, Security




Klub hrůzy (Club Dread, 2004) - 60 %
Čekal jsem, že snímek bude ještě o něco vtipnější, ale minimálně ty parodické scény jsou docela dobré, třeba už jen proto, že někdy i tušíte, jaká parodická scéna přijde a na jaký film odkazuje. Pro fanouška hororu je tohle příjemné. Zabíjení je tu docela nápadité, každá smrt je jiná, ale některé postavy dovedou nudit.

I Wanna Hold Your Hand (I Wanna Hold Your Hand, 1978) - 70 %
Robert Zemeckis natočil povedený film o Beatles bez Beatles. Jasně, tohle je hlavně o Beatlemánii, ale je to i o jejich hudbě, která prostě pořád zní tak krásně, jako když jsem ji slyšel poprvé. Je ale zajímavé vidět, jak moc z nich lidé dovedli šílet, a to nejen holky, které převážně slyšíme na jejich koncertech křičet.

Kill Switch (2017) - 40 %
Vizuální stránka snímku je docela dobrá, vlastně je tím nejlepším, co film "Kill Switch" nabídne, protože tohle přece jen není něco, co budete sledovat kvůli oscarovým hereckým výkonům. Ale možná byste chtěli trochu lepší příběh, který se ale bohužel nedostavuje. POV pohled mi ale ve filmech tolik nesedí, pokud to není porno.

Oceans Rising (2017) - 20 %
Štve mě, když si béčkoví autoři vyberou téma, které prostě s malým rozpočtem nemůže vypadat dobře. A tohle je ten případ. Je jasné, že z toho nakonec vyleze interiérové drama, kde té vody moc neuvidíme, a budeme doufat, že postavy přijdou na nějaký šílený nápad, kterým katastrofu zastaví. A nic jiného tohle není.

Security (2017) - 60 %
Antonio Banderas a Ben Kingsley zde hrají přesně to, co by se od nich očekávalo, ale díky svým tvářím dělají snímek o něco zajímavější. Ale není to vlastně špatné. Obléhání jednoho obchoďáku, kam zrovna nastoupil nový sekuriťák. Je to akční, je to místy i trochu drsné, ale jede se na jistotu. Za mě fajn.

pátek 17. listopadu 2017

Pravdivá pohádka, Praying with Anger, Pushpaka Vimana, Prorok, Příběh mého syna




Pravdivá pohádka (FairyTale: A Tru Story, 1997) - 70 %
Na tomhle snímku se mi líbí, že i když je podle skutečné události - ty fotografie jsou dohledatelné - tak nezůstává u toho, že chce za každou cenu dění racionalizovat, ale ponechává si onu krásnou dávku fantazie, která mnohým dospělým chybí. I já bych racionalizoval, což mě trochu mrzí, protože představivost je krásná.

Praying with Anger (1992) - 60 %
M. Night Shyamalan už v prvním filmu ukázal, že mu jde o to, aby vyprávěl příběhy, které nebudou prázdné, které budou mít co říct. Snímek "Praying with Anger" bude mít hodně z toho, jak sám M. Night Shyamalan přemýšlel sám o sobě a o svých kořenech. Není to skvělá výpověď, ale je vidět, že je osobní.

Pushpaka Vimana (2017) - 60 %
I když se na něj společnost dívá jako na grázla, rozhodně to neznamená, že by musel být špatným otcem. Mám pocit, že by se tohle dalo pojmout ještě trochu drsněji a hlavní postava by nemusela být na první pohled takový klaďas, ale přesto to docela funguje a má to svoje emoce, které se na diváka díky mladé herečce přenesou.

Prorok (Un prophète, 2009) - 80 %
Aneb jak by mohlo vypadat moderní "Kmotr". To vězeňské prostředí je zde zachyceno dobře a část se žiletkou mě asi bude strašit ve snech. Provedení zabití žiletkou pak naprosto geniální a odporné. Hlavní herecký představitel mi sedl, i když je hajzl, má něco do sebe, co vás může přimět mu i fandit anebo alespoň doufat, že umře později než jiní.

Příběh mého syna (Venuto al mondo, 2012) - 50 %
Nebudu lhát, tady dávám body hlavně za Penélope Cruz, která se zde ukáže v celé své kráse, jež je skutečně úchvatná. Příběh je takový hodně srdcebolný a nějaké ty politické události se zde až na pár výjimek jeví jen jako skoro zbytečná kulisa. Ale díky tomu dovede snímek chytnout za srdce a přimět vás třeba i k slze.

čtvrtek 16. listopadu 2017

Der Lebensborn - Pramen života, Poslední vrchol, Planetárium, Jeden z nesmrtelných, Roura




Český snímek "Der Lebensborn - Pramen života" mě zaujal už na škole, kdy jsme si ho promítali v rámci nějaké výuky. Pravděpodobně to byla čeština, ale jistý si nejsem. Zaujal mě hlavně tématem, které jsem v té době ještě neznal. Silný námět s dobrými postavami ve filmu, který by si zasloužil více se dostat k divákům.

Poslední vrchol (La última cima, 2010) - 60 %
Zajímavý pohled na člověka a na víru. Hned v úvodu je zmíněna poměrně smutná skutečnost, která utváří celý pohled filmu, a i když víte, kam směřuje, je vám to líto. Víra není špatná věc, fanatismus ano. Přemýšlet o víře je záslužné, i když si pořád myslím, že lidem se dá pomáhat i bez bible a křesťanství či jiného náboženství.

Planetárium (Planetarium, 2016) - 30 %
Krásná výprava, pěkná kamera, do toho skvělá Natalie Portman a zajímavá Lily-Rose Depp, ale to všechno je obaleno takovým balastem, že se tam všechno dobré v podstatě ztrácí. Film s potenciálem, hlavně tvůrčím, který vás ale dovede celkem snadno otrávit tím, jak je to dlouhé a roztahané nic, které vám nic nedá.

Jeden z nesmrtelných (The Story of Louis Pasteur, 1936) - 70 %
Hvězdou tohoto snímku není Louis Pasteur samotný, ale je to především Paul Muni, který opět dokázal, jak je velkým hercem a jak celkem bez patosu dokáže zvládnout role různých kontroverzních nebo velikých postav. Jasně, něco tomu chybí do "Zjizvené tváře" a Muni je silnější jako Zola, ale i tak je skvělý.

Roura (Truba, 2013) - 70 %
Nemůžu si pomoct, ale celá myšlenka tohoto filmu se mi velmi líbí. Je to prostě cesta s kamerou kolem ropovodu z Ruska až do Evropy a s tím, že kamera zachytává lidi a jejich život. Můžeme si myslet, jak jsme jiní, jak jsme bohatší, jak jsme lepší, ale já si nemůžu pomoct, vidím pořád stejné lidi, jen každý žije podle toho, jaké má podmínky.

středa 15. listopadu 2017

Osamělá vlčice, Tlukot srdce, Palmeras en la nieve, Parazit, Pan Bezchybný




Osamělá vlčice (La louve solitaire, 1968) - 70 %
Musím uznat, že tahle zahalená zlodějka, která se inspirovala v postavách jako Arsène Lupin, nebo ještě spíše v postavě Diabolika, se mi prostě zamlouvala. Má to něco lehce z Bonda, je to sexy, jen místy to má taková hluchá místa, která jsou dána i absencí hudby, což je zde trochu iritující. Ale taková příjemná béčková atmosféra se mi líbila.

Tlukot srdce (Latidos de pánico, 1983) - 60 %
Je škoda, že je snímek takový nevyrovnaný a nejistý v tom, co vlastně chce vyprávět. Na jednu stranu jsou super sekvence s rytířem, na stranu druhou si sem tam říkáte, že tam vlastně moc nepatří. Chvíli je to psychologické, ale najednou dojde k pořádné gore scéně. Tenhle horor by neměl zapadnout, je dobrý, ale má své chyby.

Palmeras en la nieve (2015) - 70 %
Trochu jsem se obával toho, že Španělé nezvládnou tak velký film, ale ukázalo se, že moje obavy byly zbytečné. Stejně jako obavy z toho, že se bude jednat jen o rozvleklou romantiku. Jasně, je tu romantická linie a je důležitá, ale je jejím prostřednictvím vyprávěn příběh, který nenudí. Navíc skvěle zvládnuté dobové zasazení.

Parazit (Parasite, 1982) - 50 %
Předvídatelné, také trochu hloupoučké, hodně se to točí na místě, kdy chvílemi máte pocit, že se nic nestane, ale já si stejně říkám, že to vlastně splnilo svou úlohu a divák dostane parazita, jakého očekává. Co se týká trikové stránky, je hezké vidět, že Band od začátku jede v klasických tricích, což je super.

Pan Bezchybný (Un homme idéal, 2015) - 70 %
Dobrý thriller, který je mi blízký tématem spisovatele v hlavní roli. Co všechno je takový spisovatel ochoten udělat pro to, aby se stal úspěšným? A jak se zachová ve chvíli, kdy je konfrontován s tím, že podváděl? Snímek "Pan Bezchybný" je dobrou, napínavou, i když místy lehce alibistickou a očekávanou variantou.

úterý 14. listopadu 2017

Obchod pro sebevrahy, Oklahoma City, Naše malá sestra, Opice v zimě, Od Caligariho k Hitlerovi




Obchod pro sebevrahy (Le magasin des suicides, 2012) - 70 %
V případě tohoto zajímavé francouzského animovaného snímku se mi velmi líbil námět a animace, ale asi by se mi ještě více líbilo, kdyby byl film pojat hodně depresivně, nikoli tak odlehčeně, jako tomu skutečně bylo. Musím ale uznat, že třeba hudební čísla mi zde seděla a bavil jsem se u nich velmi.

Oklahoma City (2017) - 70 %
Líbí se mi, že se i v současné době najde někdo, kdo ukáže, že terorismus není jen dílem extrémistických skupin islámského vyznání, ale i jiných lidí, kteří se možná nemusí tolik lišit od vašeho souseda. I při teroristických útocích bílých může umírat dost lidí a na vině je obdobný fanatismus. Film se snaží být z velké části dobře objektivní, ale nedaří se to celou dobu.

Naše malá sestra (Umimachi Diary, 2015) - 70 %
Někde jsem četl názor, že tohle je malý film s velkým srdcem, což je dle mého názoru popis, který k japonskému snímku sedí dokonale. Není to velkolepé, je to spíše intimní, ale není to nic, co by se vás snažilo citově vydírat, je to skromné a prostě to ukazuje, jak se mohou vyvíjet lidské vztahy, ať už na základě samotných setkání, anebo v souvislosti se smrtí blízkých.

Opice v zimě (Un singe en hiver, 1962) - 60 %
Snímek je herecky dobrý, to by snad ani jinak nešlo, když se tu sešli velikáni, kterými jsou Jean Gabin a Jean-Paul Belmondo. Ale dějově to není až tak skvělé a místy to prostě jen připomínalo pijáckou komedii. Dobře zahranou, ale pořád jen pijáckou komedii, pod kterou musíte trochu více hledat tu hloubku.

Od Caligariho k Hitlerovi (Von Caligari zu Hitler: Das deutsche Kino im Zeitalter der Massen, 2014) - 70 %
Parádní prostřih starým německým filmem, kde se ukazuje, že i němý film dovedl zaujmout a dovede to i dnes, kdy některé scény jsou prostě nezapomenutelné. I mluvený film 30. let má svoje skvělé ukázky, kdy "M" je jednoduše geniální dílo a ze scén, které jsou zde zachyceny, mrazí. Ale ještě lepší než dokument, bude samotné sledování filmů.

pondělí 13. listopadu 2017

Naušika z Větrného údolí, O velkou cenu, Necrophobia, The Sense of an Ending, My, zázračné děti




Naušika z Větrného údolí (Kaze no tani no Naushika, 1984) - 90 %
Hayao Miyazaki je v tomhle filmu dospělejší, už jen proto, že se děj odehrává v postapokalyptickém světě, který byl zničen lidskou činností a jejich odpadem. Ano, je to ekologická agitka, ale kdyby byla každá ekologická agitace podána takovým způsobem, bylo by to parádní. Krásný příběh se skvělými grafickými nápady.

O velkou cenu (National Velvet, 1944) - 60 %
Když si chce jít malá holka za snem, tak je schopná dokázat cokoli, třeba i vyhrát závod, kde jsou jinak samí chlapi. Možná je to lehce naivní, ale díky mladinké Elizabeth a výbornému Mickeymu Rooneymu, je tenhle vesměs rodinný, který má ale dramatické prvky, docela snesitelný a ne nepříjemný.

Necrophobia (1995) - 60 %
Atmosférický, psychologický snímek, u kteréhosi notnou dávku krátké stopáže nejste ale vůbec jistí, o co vlastně jde. Filmu se ale musí nechat, že je natočen se zručností, která zastírá, že nebylo dostatek finančních prostředků. Režisér ví, jak natočit scénu, která je znepokojivá, anebo dokonce i nepříjemně strašidelná.

The Sense of an Ending (2017) - 60 %
Herecky velmi povedený snímek, který stojí především na výkonech starší generace. Jim Broadbent a Charlotte Rampling ale předvádějí skvělé výkony, kdy hlavně Jim Broadbent ukazuje, jak je schopným hercem a že si každou roli zaslouží, protože do nich vždy dává všechno. Platí to i pro tohle zajímavé drama.

My, zázračné děti (Wir Wunderkinder, 1958) - 70 %
I na druhou světovou válku je možné se dívat s nadhledem anebo alespoň s lehkým humorem. A pokud ne přímo na druhou světovou válku, tak na příchod nacismu a jeho důsledky. Snímek "My, zázračné děti" ukazuje, jak mohou dějiny měnit osudy dvou dříve přátel, ale postupně spíše dvou osob, které se vzájemně nesnáší.

neděle 12. listopadu 2017

Slepý, Doktorka odjinud, Ed TV, Právě teď, The Ottoman Lieutenant




Slepý (Blind, 2017) - 55 %
Není to nějak moc skvělý film, co se příběhu týká. Jsou zde náznaky, že by o mohlo být docela drsné, skoro až kriminální, ale těmi náznaky se snímek nevydá. Nakonec je to přece jen spíš romance, ale nemůžu si pomoct, mě bavila, a to hlavně díky dvěma hlavním představitelům. Aleca i Demi mám rád.

Doktorka odjinud (Dr. Alien, 1989) - 70 %
Tohle je tak příjemná a blbá ptákovina, že byste ji mohli šmahem odsoudit jako odpad, ale ona funguje, a to jako film pro náctileté, který je zábavný, tak i jako ujeté sci-fi. Tady jsou scény, které jsou opravdu skvělé, třeba hudební číslo je parádně rockové. A některá odhalená prsa? No prostě krása pohledět.

Ed TV (Edtv, 1999) - 70 %
Nečekal jsem od toho nic a je pravda, že je na tom vidět, jak je to vede celkem klidnou cestou, dalo by se to mnohem více vyhrotit, ale tohle je pořád Ron Howard, který chce jít střední cestou. Má to ale smysl, má to vypovídací hodnotu a chce to ukázat, jak moc se nudíme. Vtipné je, že realita filmu se stává i realitou současnosti. Celebrita může být i neschopný člověk, který ani není takový dobrák jako Ed.

Právě teď (Meantime, 1984) - 50 %
Mike Leigh měl k ruce výborné herce, kteří svoje party zvládli výborně, ale nemůžu si pomoct, i když je tohle docela zajímavá studie toho, jak je také v Británii možné žít, jako kdyby snímek ani pořádně nikam nesměřoval, jako kdyby skoro ani neměl pořádně co říct. Depresivní ano, ale za obdiv stojí hlavně herci.

The Ottoman Lieutenant (2017) - 20 %
Jednoduchá romance o tom, jak se Američanka zamiluje během první světové války do velmi pohledného tureckého důstojníka, kterého možná budete znát z "hry o trůny". Tam tedy Turka nehrál. Musí to být sladkobolné, historicky skoro až trapné a dramaticky vyhrocené tak nějak jednoduše. Ne, z tohohle ani slza nebyla.

sobota 11. listopadu 2017

Moje letní prázdniny, Láska je dokonalý zločin, Havran, Muž z Acapulca, Miss India America




Moje letní prázdniny (Get the Gringo, 2012) - 70 %
Mel Gibson tady ukázal, nejen, že je dobrý herec, který si střihne i akční roli, a to v jakémkoli věku, a také to, že mu neo-noir filmy sedí, ale také to, že se nebojí za svými projekty stát jako producent a případně také jako člověk, který se podílí na scénáři. Jsou zde dobré myšlenky, povedené provedení akčních scén, takže jsem hodně spokojený.

Láska je dokonalý zločin (L'amour est un crime parfait, 2013) - 60 %
Mathieu Amalric a další jeho skvělé herecké představení, které bohužel není korunováno i tím, aby byl snímek dějově skvělý. Je dějově dobrý, ale není to vyloženě výtečné. To, co je prezentováno v první polovině filmu, není podloženo i druhou silnou polovinou, jako kdyby se tam scenáristům ztrácel dech.

Havran (Le corbeau, 1943) - 80 %
Henri-Georges Clouzot patří k nejlepším francouzským režisérům, nikoli jen své doby ale celkově filmografie vůbec. Má styl, kterým dovede zaujmout, a je jedno, jestli je to thriller, kriminální film, nebo v podstatě čistý horor. Strhne diváka a pustí ho až na samotném konci, někdy ho zde skoro vyplivne.

Muž z Acapulca (Le magnifique, 1973) - 80 %
Jako dítě jsem tomu vlastně nikdy šanci nedal a snímek "Muž z Acapulca" jsem neviděl. Jsem rád, že jsem se k němu konečně dostal teď, protože mi přišel nesmírně vtipný, a to v místech, kde bych se jako dítě určitě nesmál. Belmondo je prostě skvělý a jako komediální herec velmi přirozený. Jacqueline to ještě lehce rozzáří.

Miss India America (2015) - 50 %
Není to žádná skvělá komedie, není to ani něco, co by bylo vyloženě chytré ve své výpovědi, ale nemůžu si pomoct, postavy, které se zde objevily, respektive to, jak byly jednotlivými herci zahrány, mě prostě bavilo a já jsem seznal, že mi vlastně díky nim ani nevadí na podobně jednoduchý snímek koukat.