úterý 17. října 2017

Castlevania, Handsome: A Netflix Mystery Movie, Hamlet, Lego Scooby-Doo! Blowout Beach Bash, The Drowning




Castlevania (1. sezóna, 2017) - 60 %
I když jsem si nedovedl představit, že by na základě stejně nazvané videohry mohl vzniknout nějaký zajímavý kousek, tak se musí seriálu nechat, že je dobře drsný a že mu vůbec nevadí, že je animovaný. Vlastně je to možná dobře. Na druhou stranu mě ale hlavní postava nedostala a přišla mi celkem klišovitá. Souboje jsou zde ale povedené, stejně jako celkové barevné spektrum.

Musím říct, že jsem čekal, že to bude ptákovina, což se vyplnilo, ale nečekal jsem, že mě tahle ptákovina bude bavit. A ona mě bavila. Jeff Garlin to měl dobře vymyšlené, skvěle zahrál hlavní postavu tak, abyste měli pocit, že to je něco mezi Colombem a Dickem Tracym, přitom je svůj a vtipný, stejně tak i většina ostatních postav. Navíc řešený případ je krásně bizarní.

Hamlet (Gamlet, 1964) - 80 %
"Hamlet" na ruská způsob? Jak se ukázalo, proč ne. Funguje to a to jak proto, že je to velmi dobře zahrané, tak i proto, že jsou skvěle zvládnuté kulisy. Neupustilo se od divadelního pojetí, není to zbytečně rozmáchlé, naopak, zůstává zde důraz na myšlenku, která je v této tragédii zásadní. Tohle se Rusům povedlo.

Celý "Scooby-Doo" formát se mi nějakou dobu protiví, ale říkal jsem si, že třeba v Lego podobě to nebude tak strašné. Není to tak strašné, ale je to pořád dost špatné. Sem tam nějaký vtípek, který vás i třeba pobaví, ale jinak je to klasické tajtrlíkování, kde vás může bavit jen to hádání, kdo je vlastně v převleku.

The Drowning (2016) - 35 %
I když je tam Julia Stiles, její přítomnost je celkem zbytečná, spíše je to snaha natáhnout na to, že už v nějakém tom thrilleru zaujala. Tady nezaujme. Příběh, kdy se psychiatrovi vrací minulost, není špatný nápad, ale jak se ukáže, nic z toho není. Není to dostatečně vyhrocené, nebudete u filmu sedět napjatí.

pondělí 16. října 2017

Lidé v hotelu, Gulliverovy cesty, Hačikó - příběh psa, Konečná uprostřed cesty, Zpívající detektiv




Lidé v hotelu (Grand Hotel, 1932) - 70 %
I když má film skoro dvě hodiny, tak nenudí, jen někdy překvapí, jak jsou herecké výkony takové skoro až moci divadelní, ale to lze v podání Grety Garbo a Johna Barrymora celkem snadno přetrpět. Jsou totiž jinak skvělí, a i když je film prezentován jako drama, je to drama příjemné, kde tito herci okouzlí.

Gulliverovy cesty (Gulliver's Travels, 1996) - 70 %
Myslel jsem, že to bude jen další obyčejná adaptace. A jasně, ona vlastně je, protože dostanete to, co od "Gulliverových cest" očekáváte, ale přece jen je to ještě trochu hlubší v tom, jak se prolíná Gulliverova minulost se současností, kdy se snaží s událostmi vyrovnat. Herecké obsazení film ještě pěkně koření.

Hačikó - příběh psa (Hachi: A Dog's Tale, 2009) - 90 %
Lasse Hallström je prostě režisér, kterého mám rád a u kterého mi nevadí, že se snaží diváky ve svých filmech trochu citově vydírat. On to prostě umí natočit tak, aby s vámi ty emoce cvičily. A funguje mu to v každém filmu. Dokazuje, že ke zvířatům má také krásný vztah. Navíc je to podle skutečné události.

Konečná uprostřed cesty (Halt auf freier Strecke, 2011) - 60 %
Ten snímek je hodně dobrý, díky tomu, jak je natočen, je to všechno uvěřitelnější, ale stejně jsem se nedokázal přimět k tomu, aby se mi film líbil. Jasně, to téma není o tom, aby se líbilo, je to o jeho tíži, ale právě ta forma mi vadila v tom, abych se dokázal s postavami ztotožnit. Možná proto, jak moc je to realistické.

Zpívající detektiv (The Singing Detective, 2003) - 50 %
Mám rád divnofilmy, ale tenhle prostě není dotažený do takové fáze, aby to bylo skvělé. Noirové scény jsou výborné, ale pak je jejich atmosféra najednou zabita. Bizarní čísla jsou také skvělá, ale pak najednou následuje prázdno. Za mě je tenhle snímek spíše zklamání, vzhledem k obsazení jsem čekal víc. A ani jako parodie to vyloženě nefunguje.

neděle 15. října 2017

Across the Line, S.W.A.T.: Under Siege, Sleight, Pěkně blbě, The Hippopotamus




Across the Line (2015) - 60 %
Škoda, že ten snímek není vyhrocenější, protože by takový být mohl, i když je nutné zase zohlednit, že tady jde o příběh natočený podle skutečných událostí. Ale je vidět, že se tu chtělo řešit trochu moc - rasová problematika, předčasné těhotenství, mladické lásky, sportovní kariéra - a skoro nic se pořádně nevyřešilo, jen to natáhlo stopáž.

S.W.A.T.: Under Siege (2017) - 30 %
Takový klasický nijaký akční film, kde máte postavy, které se vám mají buď na první pohled zamlouvat, tudíž jsou to kladní hrdinové, anebo se vám nezamlouvají a jsou to záporáci. Je to hodně průhledné, ale co je horší, ta akce za moc nestojí, jen pár soubojů je koukatelných. Finále asi nijak nepřekvapí.

Sleight (2016) - 70 %
Jasně, že do toho filmu trochu nakukuje rasová problematika, ale přitom je to snímek akční, až thrillerového charakteru se sci-fi prvky o jednom klukovi, který to s magií dotáhne trochu dál než jiní. Film postupně graduje, kdy nakonec musí přijít to, co přijde. V podstatě takový temnější "Kick-Ass" z ghetta.

Pěkně blbě (The Big Sick, 2017) - 80 %
Říkal jsem si, jak může být romantická konverzační komedie tak zábavná, aby to oslnilo na festivalu nezávislých filmů Sundance, a pak i v Karlových Varech jako úvodní snímek. Ukázalo se, že romantická komedie skutečně může být tak vtipná a dokonale odzbrojit. Na první pohled neoriginální romance jednoho stand-up komika, na druhou stranu parádní zábava se skvělými vtipy a zajímavý vývojem.

The Hippopotamus (2017) - 50 %
Stephen Fry je vtipný herec i glosátor, komentátor současné situace, ale jeho knihu jsem nečetl. Pokud je ale podána v podobném stylu, nedovedu si představit, že by byla nějak extra vtipná. Film vtipný není, humor zde není ani moc suchý, mnohdy není nijaký. Místy dobré náznaky skončí jen v tom průměru.

sobota 14. října 2017

Pozdravuj na Broad Street, Jdi na Západ, Dál než se zdálo, Goodbye, Mr. Chips, Gorilla Ship




Pozdravuj na Broad Street (Give My Regards to Broad Street, 1984) - 70 %
V případě filmu, kde hrají a zpívají Paul McCartney a Ringo Starr, první jmenovaný v hlavní roli, protože se jedná v podstatě o promo film ke stejnojmennému albu, nemůžu být objektivní. Zazní zde písně Beatles, i když je jich jen pár, ale jsou pořád krásné. Navíc je snímek pěkně absurdní a místy prostě hezky divný. Děj ale zaniká.

Jdi na Západ (Go West, 1940) - 70 %
Trojice bratří Marxů, která se zde objevuje, je tradičně zábavná a velmi se mi líbí, jak se jim opět daří komponovat do filmu i hudbu. Jsou zde dobré vtipy, pak jsou zde takové, které vám dnes nic neřeknou, a nejsem si jistý, jestli byly vtipné před lety. Z tohoto filmu nejsem odvázaný, i když se musí nechat, že bratři jsou pořád jako utržení ze řetězu a chtějí bavit.

Dál než se zdálo (Going the Distance, 2010) - 45 %
Drew Barrymore a Justin Long mezi sebou sice mají docela dobrou chemii a chtějí nám ukázat, že ani se vztahem na dálku by se to nemělo vzdávat, ale mě ten příběh prostě nebavil. Romance na začátku hezká, skoro pomádovská, pak už jsou to jen nudná úskalí vztahu, který ale samozřejmě dobře dopadne. Jinak to ani být nemůže...

Goodbye, Mr. Chips (2002) - 70 %
Snímek mě překvapil. Nečekal jsem, že by mě mohl tak dostat, ale přece jen je postava pana Chipse tak zajímavá, že vás jeho osud nenechá chladným, a to i v tomhle televizním zpracování, které mu ani trochu neubližuje. Dojemný film, který se ale zbytečně nesnaží tlačit na pilu, takže vám nebude jeho pojetí vadit.

Gorilla Ship (1932) - 35 %
Nejsou všechny staré filmy, které člověk vidí, nějak moc zajímavé. A takový je film "Gorilla Ship". Zaprvé, ten název hodně klame, protože tohle ani trochu není něco se zvířaty nebo dokonce monstry. Zadruhé, je příběh prostě nuda, na kterou se moc nedá koukat, není zde napětí, není zde nic, co by bavilo.

pátek 13. října 2017

Osudové setkání, Fist Fight, Forced to Kill, Haneul jeongwon, Genevieve




Osudové setkání (Finding Forrester, 2000) - 60 %
Sean Connery se hodil skvěle na roli mentora, který je trochu výstřední a trochu nemocný stářím a vším prožitým. Prostředí ghetta, z kterého jen těžko může vyjít nějaký myslitel, i když tam naděje jsou, je takovou sázkou na jistotu, jako celý film, jehož poselství v závěru ale stejně na diváka dovede dopadnout.

Fist Fight (2017) - 20 %
Další z amerických komedií, která se snaží sázet na postavičky a na absurdity. Absurdity jsou fajn, ale film se bere moc vážně na to, aby tam mohly fungovat. Postavy jsou nudné, hlavně proto, že titulní hrdinové jsou na první pohled tak průhlední, že vás nudí, jen se na ně podíváte. A ne, vtipné to prostě není ani chvíli.

Forced to Kill (2016) - 30 %
Nízkorozpočtový thriller, který v sobě má nějakou základní dramatickou, kriminální zápletku, ale ta je odehrávána špatnými herci, což nakonec vede k tomu, že se napětí pořádně nedostaví a vy nebudete schopni se ztotožnit s žádnou postavou. Celkově to v sobě nemá nic, co by vás nakoplo to sledovat se zaujetím.

Haneul jeongwon (2003) - 60 %
Jasně, ona je to jen vlastně klasická romance, která se z vás snaží vypudit slzy s tím, že už tak nějak od začátku víte, že tady bude něco špatně, že to prostě bude slzopudné. Hrdinka i hrdina mají tragické dětství a čeká je tragická budoucnost. Ale snad díky tomu korejskému prostředí, díky hercům, se to dá snést a není to křečovité.

Genevieve (Genevieve, 1953) - 60 %
Hezká vtipná komedie, která se točí kolem starých aut a také klasicky kolem vztahů mezi muži a ženami. Jsou zde herci, kteří zvládnou být vtipní jen mimikou, což filmu docela pomáhá, protože dialogy už jsou spíše takové klasické, groteskní, kdy se herci někdy až moc snaží, aby to bylo vtipné, i když tolik zase není.

čtvrtek 12. října 2017

Sladké sny, Fair Play, Fantom Morrisvillu, Felvidék - Horní země, Filthy Gorgeous: The Bob Guccione Story




Sladké sny (Fai bei sogni, 2016) - 45 %
Příliš roztahaný film na to, aby mě dovedl skutečně bavit. Mám podobná vyprávění, která se vracejí do minulosti postav, něco odhalují, vysvětlují příčiny, rád, ale tady to prostě je tak dlouhé a s tolik hluchými místy, že to pro mě prostě nepředstavovalo skvělý zážitek, spíše zážitek lehce podprůměrný.

Fair Play (2014) - 70 %
Hodně realistický film, který ukazuje, co to je postavit se režimu, i když je v malém, osobním souboji ale hlavně ukazuje, co režim udělá, když se tenhle jednotlivec postaví na odpor. Je to jednoduše sešrotování člověka, a to i přesto, že samotný režim dělá neskutečné chyby a není schopen najít smysluplnou cestu dál.

Fantom Morrisvillu (1966) - 70 %
Tenhle snímek je místy tak absurdní a ujetý, že si prostě nebudete moct pomoct a budete se smát postavám, tomu, jak je děj veden, jak je to krásně ujeté. Má to něco z "Limonádového Joa", něco z komedií jako "Kdo chce zabít Jessii?" a navíc to má celkem fajn hudbu, i když ta vyniká hlavně díky Waldově hlasu. Bavil jsem se. Nový a Marvan jsou skvělí, mile překvapil Olmer.

Felvidék - Horní země (Felvidék - Horná zem, 2014) - 70 %
Myslel jsem, že tenhle film bude schopen zaujmout jenom svým animovaným zpracováním, které je velmi dobrým způsobem propojeno s hranými/dokumentárními sekvencemi, ale ono je to zajímavé i z hlediska výpovědi, kterou to má. Podobně zpracované kořeny by si zasloužila každá rodina, i když určitě podrobněji.

Bob Guccione mi do této doby zůstával skrytý a vlastně jsem pořádně nevěděl, kdo vlastně stojí za magazínem "Penthouse". Jsem rád, že jsem se to dověděl a je docela zajímavé, jak se takový magazín vyvíjel a jaký měl dopad na americkou kulturu. Mimochodem, Amíci jsou pokrytci, a to, že nenávidí podobné magazíny, jen jejich pokrytectví stupňuje.

středa 11. října 2017

Dva nula, Dvojka, Egon Schiele, Muž jménem Ove, Link




Dva nula (2012) - 70 %
V podstatě jen sestřih záběrů na fanoušky, pořadatele nebo komentátory jednoho fotbalového zápasu. Ten sám o sobě není vyloženě důležitý, i když se jedná o derby pražských S, ale proto, že lidé zde mluví a reagují bez zábran. Není to vždy příjemné pokoukání, a v tom je síla tohoto dokumentu. Na sebe, bez zábran, se člověk nebude rád koukat.

Dvojka (2009) - 40 %
Nemůžu si pomoct, ale Kristýna Nováková-Fuitová mi tu tak vadila, že jsem si díky ní ten film prostě neužil. Navíc se v něm nic moc neděje a já doufal, že se kamera i někam podívá. Pár krásných lokací tu je, i když jinak je to jen film o hledání sebe sama, lhaní a nenalezení cesty. Není to málo, ale není to ani moc.

Egon Schiele (Egon Schiele: Tod und Mädchen, 2016) - 60 %
Ten portrét není sám o sobě nijak převratný, není to nějaký nový životopisný film, který by byl úplně inovativní. Je to prostě portrét zajímavého, bohémského, problematického, ale neskutečně nadaného umělce, který neměl dost času, aby nakreslil ještě více věcí. Ale zanechal toho po sobě dost. A za ten Krumlov prostě musím dát body navíc.

Muž jménem Ove (En man som heter Ove, 2015) - 80 %
Poslední dobou mám rád filmy o stáří a o bilancování, a tenhle je přesně takový. Vyprávění protivného dědka o jeho životě, životní lásce a o tom, že možná je sice hovado, ale třeba k tomu má nějaké své důvody. Život je krásný a jsme to jen my, kdo si ho děláme hnusným. Snímek má příjemné lidské poselství a navíc není nudný.

Link (1986) - 70 %
Já jsem si celou dobu při pohledu na Linka říkal, že to prostě není možný, že takhle šimpanz nevypadá. A on to skutečně šimpanz nebyl, byl to orangutan. Což ale nijak nesnižuje jeho herecký výkon, který je prostě úchvatný. Film na něm stojí a díky němu je prostě nádhera ho sledovat, i když konec je takový zbytečně symbolický a rychlý. Dobrý teror.

úterý 10. října 2017

Doomed: The Untold Story of Roger Corman's the Fantastic Four, Double Team, Dünyayi Kurtaran Adam'in Oglu, Dostihová horečka, Dům košaté lásky




Přiznám se, že jsem vůbec nevěděl, že tenhle film existuje, ale je jasný, že si ho hned musím sehnat. Jsem rád, že dokument vznikl, protože je na něm vidět, jak také mohou dopadnout některé filmové pokusy. A jak Stan Lee ani nebyl schopen stát za něčím, co Marvel sice prodal někomu jinému, ale u čeho stále mohl být.

Double Team (Double Team, 1997) - 60 %
Já jsem se u tohohle snímku bavil, ale víc díky Mickeymu Rourkovi než díky JCVD. Jasně, nechci říct, že JCVD byl špatný, některé jeho pózy - zajímavější byl v tréninku než v samotném boji - jsou skutečně fenomenální, ale Mickeymu to skvěle sedlo a je tu parádním hajzlem. Dennis Rodman je spíš na ozdobu.

"Dünyayi Kurtaran Adam" je taková úchylnost, že se na ni moc nedá koukat, ale je to tak pitomé a tak vykradačské, že se na to kouknete jen z toho důvodu. "Dünyayi Kurtaran Adam'in Oglu" je už trochu vážněji míněno, tedy ve smyslu, že už se nevykrádají "Star Wars", ale na druhou stranu je to pořád pitomé, až to bolí.

Dostihová horečka (Febbre de cavallo, 1976) - 70 %
Především Gigi Proietti je neskutečný v tom, s jakou kadencí dokáže střílet jednotlivé monology. To je krása poslouchat. Hlavně tu kadenci, ale i to, že dokáže dát těm větám skutečně smysl. Navíc má film skvělé tempo a skoro celou dobu se nezastaví. Dobrá italská komedie, která vás dovede rozesmát.

Dům košaté lásky (Haarautuvan rakkauden talo, 2009) - 60 %
Mika Kaurismäki má podobný styl jako jeho bratr a není v některých chvílích jasné, jestli se díváte na komedii neb na drama. Právě tahle dvojakost, která skvěle funguje, se mi líbila. Navíc humor je jemný, příběh černohumorný, postavy zajímavé, a i když to není nic, co dějově oslní - všechny prvky už jste někde viděli - jako celek je to super.

pondělí 9. října 2017

ChickLit, Dark Paradise, Di dao zhan, Doly krále Šalamouna, Dejte mi pokoj!




ChickLit (2016) - 40 %
Skupina pivařů, kteří si ve volném čase sem tam zahrají domino, objeví kouzlo lehce BDSM románů a rozhodnou se, že něco takového napíší. Chtějí knihu vydat, ale jako banda chlapů to asi nebude fungovat. Tak si vymyslí ženský pseudonym. A možná tím budou moct pomoct i jedné mladé holce, která to nemá jednoduché. Zábavný nápad, ale nakonec prvoplánové.

Dark Paradise (2016) - 35 %
Celkem obyčejný thriller o tom, jak se mladá holka, která zdědí milióny, zamiluje do prvního blbce, který se jí dostane do cesty. Ten blbec jde po penězích, což ona nevidí, a nejspíš bude chtít zabít všechny svědky. Holky se ale dovedou mstít a stojí za sebou. Ke konci už je to celkem nuda a nijak moc to neoslní.

Di dao zhan (1965) - 80 %
Nějak jsem si říkal, že čínský válečný film, který je padesát let starý, mě nemůže moc dostat, ale tohle není válečný film, tohle je film o lidech za války, a to navíc film s naprosto skvělou kamerou, v což jsem ani nedoufal vzhledem k roku vzniku. Ale třeba záběry v podzemí jsou prostě nádherné, stejně jako skličující.

Doly krále Šalamouna (King Solomon's Mines, 2004) - 50 %
Patrick Swayze se pro roli Allana Quatermaina docela hodil, ale spíš bych čekal, že se bude jednat o trochu drsnější postavu. V jeho podání je to vlastně takový pěkný romantik, který sem tam umí střílet a sem tam se i popere, pokud je potřeba. Příběh je zbytečně zdlouhavý, ztrácí se z toho napětí, ale koukat se na to dá.

Dejte mi pokoj! (Une heure de tranquillité, 2014) - 65 %
Christian Clavier podává velmi dobrý herecký výkon, kdy v podstatě celý film stojí na něm a na tom, jak svou roli zvládne. A zvládnul ji dobře. Popravdě, já bych se sesypal dřív a poslal všechny do háje. Tady jsou navíc ještě postavičky, které jsou fajn a které to místy případně dovedou hezky oživit, když už to začíná být monotónní.

neděle 8. října 2017

A Quiet Passion, Děda, Drone, Route Irish, Unforgettable




A Quiet Passion (2016) - 60 %
Cynthia Nixon rozhodně není jedna z hereček, které bych obdivoval, ale za to nemůže asi tak ona sama, jako seriál "Sex ve městě". Musí se uznat, že ve filmu "A Quiet Passion" se role básnířky Emily Dickinson zhostila skvěle. Také je to hlavní pozitivní stránka. Herecky je to prostě dobré. A výprava se také povedla.

Děda (2016) - 70 %
Není to skvělý film, ale není hloupě vtipný, jako se to některým českým filmům daří. Je takový pozitivní, všechno je tu v pohodě, a to se mi na něm hrozně líbilo. Jako kdyby se takhle normálně nedalo žít, ale třeba tak někdo opravdu žije. Některé části zbytečné (těhotenství, Čtvrtníček), ale jinak se mi film líbil.

Drone (2017) - 50 %
Každý konflikt má dvě strany, to je jasné. Válka s terorismem je toho také důkazem. Nemůžeme se prostě spolehnout na to, že budou trpět nevinní jen na jedné straně. Ne, budou trpět na obou. Tenhle snímek se to snaží ukázat v takovém lehčím thrillerovém tempu, které není pořádně vyhroceno, snad až ke konci. Ale za mě průměr.

Route Irish (2010) - 60 %
Ken Loach umí vyhmátnout celkem obyčejná témata, a tak se zdá skoro překvapivé, že si vybral něco takového jako válku v Iráku. Ta se jeví lehce prvoplánová. Ale v jeho pojetí je to o něčem jiném, v Iráku samotném skoro nejsme a zaměřujeme se na trochu jiné následky, než jak jsme zvyklí. Přesto ale film nakonec není nějak extra objevný.

Unforgettable (2017) - 30 %
Z obsazení jsem byl docela na film natěšený, protože i Rosario i Katherine jsou krásné ženy. Ale zrovna Rosario tady moc své herecké schopnosti neukazuje a mám pocit, že je to ona, kdo film hodně shazuje. Samozřejmě až po scénáři, který sám o sobě nemá čím překvapit a jede si v klasických nudných kolejích.