sobota 28. května 2016

Gladiátor, Ange et Gabrielle, Fast Company, Zeburâman: Zebura Shiti no gyakushû, Stvořeni pro lásku


Gladiátor (Gladiator, 2000) - 80 %
Dřív jsem tenhle snímek nesnášel, protože jsem neměl rád Scotta ani Crowa. Dneska Scotta pořád moc nemusím, zato Russella Crowa zbožňuji, protože to prostě je skvělý herec. A i když bych chtěl snímek hodnotit ještě víc, tak nemůžu, protože prostě obsahuje prvky, které mi vadí. Jako ten zbytečný patos. I tak je to ale velkolepá podívaná.

Ange et Gabrielle (2015) - 40 %
Těch zábavných scén je zde skutečně pomálu, i když nějaká by se zde našla. Jako romantika je to na první pohled trochu nové, ale když se chvíli koukáte, zjistíte, že je to vlastně jen omšelé, kdy se dva lidé, kteří nemají nic společného, dají dohromady. Takže v konečném důsledku spíše romantická nuda, která nemá moc vtipu.

Fast Company (1979) - 60 %
Cronenberg ještě rozhodně nebyl ve své nejlepší formě a spokojil se i s trochu horším provedení některých bouraček, ale přesto podává obrázek o tom, jak jsou lidské vztahy komplikované. Navíc to prezentuje v uřvaném a rychlém hávu, který je místy hodně sexy, což se mi na něm líbilo asi nejvíce. Má to ale potřebný drive a zase tolik to nezestárlo.


Přišlo mi to lepší než první film, což je primárně dáno asi tím, že mi celkově víc sedla vizuální stránka tohoto díla. Je to novější a prostě to vypadá lépe, místy mi to přišlo i vtipnější, ale ani tentokrát jsem neměl pocit, že sleduji toho Miikeho, který mě dokáže pro některé své filmy dokonale strhnout.

Stvořeni pro lásku (Faa yeung nin wa, 2000) - 70 %
Dramatu, které je vlastně velmi specifickou romancí, bych měl dát ještě jednu šanci, protože mám pocit, že je ve snímku trochu víc, než jsem na první sledování přijal. Stylisticky mi to přišlo naprosto výborné, skvělé aranžování scény včetně kostýmů herců, ale ani tak jsem se nedovedl k postavám dokonale dostat. Přitom tohle by se mi mělo tematicky hodně líbit...

pátek 27. května 2016

Americká krása, Babysitting 2, Ledová sezóna, Zebraman, Všichni možní sběrači a já


Americká krása (American Beauty, 1999) - 100 %
Jedinečný film, který stojí na naprosto úchvatných hereckých výkonech, ale stejně tak i na skvělém scénáři a výborné režii. Kevin Spacey vás provede maloměstským životem a jeho pozlátko strhne jako náplast, pod kterou tkáň pořádně hnije. A přitom je to pořád zábavné, emotivní a vy budete jen trnout. A pak je tu ještě Mena...

Babysitting 2 (2015) - 40 %
Takové obyčejné pokračování, které si udrželo úroveň prvního filmu mimo jiné i tím, že bylo zvoleno trochu exotické prostředí. Film ale hlavně ukazuje to, jak Christian Clavier zestárnul a že se pomalu dostává do formy, v níž by namísto Asterixe mohl hrát spíše Obelixe. Sem tam se něčemu možná zasmějete.

Ledová sezóna (Norm of the North, 2016) - 40 %
Asi je v tom nějaká nutnost, že filmy, které se odehrávají za polárním kruhem, musejí mít ekologické poselství, které je divákům doslova otloukáno o hlavu. Tohle platí i v případě "Ledové sezóny", jejímž smyslem je, aby si lidé uvědomili, že vlastně není dobrý nápad stavět domy na ledu... Opravdu závratná myšlenka. Ale sem tam je to i trochu zábavné.

Zebraman (2004) - 55 %
Miikeho mám moc rád, ale tentokrát mi jeho film až tolik nesedl. Přitom je to tak ujeté, jak se mi to většinou líbí. Anebo možná je to přece jen ujeté málo. Jsou zde pěkné triky, jsou zde pěkné scény, ale celkově mi to připadalo spíše zdlouhavé. Tohle by se mi možná více líbilo jako manga než jako hraný film.

Všichni možní sběrači a já (Les glaneurs et la glaneuse, 2000) - 70 %
Rozhodně zajímavý dokument, tedy minimálně v tom, jaké téma si pro zpracování režisérka vybrala. Ale nakonec je přece jen ještě zajímavější to, jak obsáhle se jí téma podařilo pojmout, ukázat co všechno takové sbírání obnáší, a přitom zůstala věrna lidem, o kterých chtěla vyprávět, tedy na první pohled chudších, jakoby ztracených. I na nich najdete něco víc.

čtvrtek 26. května 2016

Beau travail, Babysitting, Justice League vs. Teen Titans, The Preppie Connection, V kůži Johna Malkoviche


Beau travail (1999) - 60 %
Herecky zajímavé, koneckonců i tematicky zajímavé, nemluvě o tom, že i forma tohoto příběhu je celkem jedinečná, hlavně v tom, že by se o něm skoro dalo mluvit jako o filmu beze slov, filmu, který vypráví obrazem a daří se mu to. Přesto jsem se pro film nedokázal nadchnout a lze jen obdivovat jednotlivé obrazy.

Babysitting (2014) - 40 %
Východisko, které mě samo o sobě nebavilo. Tohle je prostě "Pařba ve Vegas" trochu jinak. Chlapík chce slavit svojí třicítku, ale zároveň má šéfovi hlídat dítě. Šéfa odvolají z dovolené, protože se chůvák i synek ztratili. Nemůžu si pomoct, ale už z toho je mi tak nějak jedno, jak to vlastně bylo, a průběh filmu mě pro zápletku nadchnout nedovedl.

Na to, o jaký žánr se v tomhle případě jedná, je to opravdu něco, co je snesitelné a více než skousnutelné. Má to mírně temnější konotace, což se mi líbí, protože se to k superhrdinům hodí, hlavně proto, že mnohdy jsou prostě vyměklí. Jinak ale ani tenhle snímek nepřináší nic objevného. Další zářez.

The Preppie Connection (2015) - 20 %
Romantický film - a vlastně docela špatný romantický film - který se snaží o to, aby vypadal trochu jinak, trochu chytřejší, dramatičtější, protože je to vlastně "kriminální" film. Ve skutečnosti je to ale taková hloupá agitka o tom, že drogy jsou vlastně moc špatné a neměli byste je brát, protože z toho budete mít problémy a můžete někomu ublížit.

V kůži Johna Malkoviche (Being John Malkovich, 1999) - 80 %
Podobný film jste ještě neviděli, pokud jste ho tedy již neviděli. No dobře, Charlie Kaufman má dost podobný styl, ale přece jen je každý jeho scénář jiný. "V kůži Johna Malkoviche" je jedinečný film, neopakovatelný zážitek, který ale nemusí sednout každému. Mně se líbí, ale za úplně dokonalý ho nepovažuji.

středa 25. května 2016

Tenká červená linie, Jackrabbit, Jane Wants a Boyfriend, Stealing Cars, Magnolia


Tenká červená linie (The Thin Red Line, 1998) - 30 %
Terrence Malick pro mě potvrzuje postavení jednoho z nejpřeceňovanějších režisérů současnosti. Jeho první filmy byly dobré, ale pak se ztratil a vrátil se jako filmový filosof, který vlastně na třech hodinách nic neřekne. A když i válečný film může být nuda, je to na pováženou, ale to je prostě tím, že Malick toho řekne tolik, že neřekne vlastně vůbec nic.

Jackrabbit (2015) - 25 %
Dalších z těch moderních sci-fi, které si myslí, že budou mít jen nějakou základní zápletku a z ní vykřešou něco pořádného. No, jak se ukazuje, tak jednoduché to opravdu není a vykřesat pořádný film z ničeho prostě moc dobře nejde. V případě snímku "Jackrabbit" se to nepovedlo a nemá to ani nějaký alenkovský/matrixovský nádech.

Jane Wants a Boyfriend (2015) - 50 %
Takový celkem fajn film, který je ale v konečném důsledku jen opět romantickou věcí, kde se díky lásce vyřeší všechny problémy. V tomhle ohledu mi to přijde naivní, i když je film jinak celkem dobře zahraný. Jsem rád, že Eliza hraje i v jiných, než akčních filmech, protože i klidná a emotivní poloha jí svědčí velmi dobře.

Stealing Cars (2015) - 40 %
Jeden takový příběh o tom, jak se to s klukem trochu svezlo, on se rozhodl dělat problémy, ale nakonec se možná i trochu vykoupil, anebo našel alespoň trochu správný směr. Na to, že je zde pár dobrých herců, to moc nevyniká a jejich přítomnost se jeví spíše jako symbolická, protože hlavně William H. Macy má roli slabou.

Magnolia (Magnolia, 1999) - 65 %
Dlouhý film, který stojí na hereckých výkonech, jež jsou v podstatě bez výjimky výtečné. Přesto jsem se ale do filmu nedokázal dostat a nevidím v něm něco, co by bylo až tak skvělé. Možná někdy, podruhé, ale pochybuji. Paul Thomas Anderson nepatří k režisérům, které bych vyhledával. Talent se mu ale ubrat nemůže.

úterý 24. května 2016

Štěstí, Slender, Smothered, Kovbojové, Rodinná oslava


Štěstí (Happiness, 1998) - 90 %
Snímek, který rozhodně není snadné rozdýchat, a to jen proto, že se podíval do našeho, nebo v tomhle případě amerického soukromí. Tohle se tam děje, i když o tom nevíme, nebo sami moc dobře víme, že něco takového provádíme. Každý má svoje štěstí jinde a někdy je to štěstí hodně pokřivené. Todd Solondz to podává přirozeně a nesmírně tíživě.

Slender (2015) - 0 %
Tohle opravdu ne. Found footage není žánr, který bych měl příliš v lásce, ale tohle už je jeho degradace. Slender je zajímavá postava, ale využít ji v takové zbytečnosti mi přijde prvoplánové a v konečném důsledku směšné. Ruční kamera zabírá scény, které jsou nudné a nic neříkající, není zde nic, co by mělo člověka vyděsit. Nikdy více.

Smothered (2016) - 50 %
Tohle je snímek pro fanoušky hororu asi víc než pro kohokoli jiného, ale to vlastně jenom v tom, že se zde objevují herecké legendy, které mají na svém kontě nějakého toho ikonického zabijáka. V čele je Kane Hodder. Film má celkem povedené gore, je to místy docela dobře ujeté, takže za mě si to na ten průměr sáhlo.

Kovbojové (Les cowboys, 2015) - 60 %
Zase trochu jiná póza francouzského filmu, která je v tomto případě vážnější, více mezinárodní a krásně časově nevymezené. Sledujete western, který se odehrává v současnosti a který akcentuje současné světové problémy, ale přitom je to jen hledání jednoho člověka. Bylo tam do hluchých momentů, ale Francouzi umí i vážnou polohu. To říkám jen poroto, že v poslední době jsem viděl hlavně francouzské komedie.

Rodinná oslava (Festen, 1998) - 60 %
Forma mě neoslnila, ať si Dogme 95 říká, co chce, spíše mi vadila a kazila zážitek z tohoto filmu, který rozhodně nevypráví špatný příběh, kde jsou vztahy na prvním místě, hlavně tedy to, jak se při jedné večeři dokážou krásně projevit a zkomplikovat oslavu, která otevírá mnohé zavřené dveře. Dojem dobrý, ale víc moc nic.

pondělí 23. května 2016

Jak jsem balil učitelku, Charlie, L'hermine, Showdown in Manila, Lola běží o život


Jak jsem balil učitelku (Rushmore, 1998) - 60 %
Mám filmy Wese Andersona rád, ale tenhle prostě nepovažuji za to nejlepší, co natočil. Jeho poetika už je zde cítit, je to tak příjemně ujeté, ale ta hlavní postava je opravdu otřesná. Můžete ji snadno nesnášet. Navíc ani ten příběh vás tolik neuchvátí jako jiné Andersonovy věci. Herecky dobré, ale asi jsem čekal víc.

Charlie (2015) - 80 %
Dvouhodinové hledání toho, který by mohl být tím pravým, i když ho vlastně ani pořádně nepotkala. Myslel jsem si, že mě Indové na tohle nedostanou, ale ono se ukázalo, že na to pořád mají i s takovou látkou. Skvěle to funguje a já jsem jen zíral, jak mě to ve druhé polovině strhlo. Hezká hra s divákem i postavami.

L'hermine (2015) - 40 %
Na mě přece jen trochu moc ukecané a hlavně ukázka toho, že film z právního prostředí, anebo přímo od soudu, mohou celkem nudit. I když mezi herci cítíte nějakou tu chemii, do scény se to nedaří plně přenést a já jsem po několika desítkách minut zjistil, že mě příliš nebaví snímek sledovat a že je mi jedno, jak skončí.

Showdown in Manila (2016) - 30 %
Je fajn, že se tvůrci zase vracejí na Filipíny a natáčejí tam. V tomhle případě ale rozhodně nedošlo k něčemu, co by nějak zásadně zemi mělo proslavit. Jedná se jen o béčko, které ani svůj vlastní žánr moc neakcentuje. Prostě jen nuda s nějakým tím vtipem, ale skoro bez akce, která je v tomhle snímku opravdu velmi špatná.

Lola běží o život (Lola rennt, 1998) - 80 %
Parádní jízda, které jsem se prostě nemohl vyhýbat a musel jsem na ni jednou narazit. Franka Potente je naprosto skvělá, i když vlastně jenom běhá. Ale co je ještě lepší, to je celkový styl filmu, respektive střídání různých stylů. Tykwer dokáže skvěle sladit tempo dění s tempem vyprávění a hudby a krásně to ladí a dere se kupředu.

neděle 22. května 2016

Zachraňte vojína Ryana, Brand New-U, Pee-wee's Big Holiday, Aap wong, Osudová sázka


Zachraňte vojína Ryana (Saving Private Ryan, 1998) - 65 %
Poprvé jsem snímek viděl před více jak deseti lety. A byl jsem nadšený. Podruhé jsem jej viděl před pěti lety a byl jsem pořád nadšený, potřetí jsem ho viděl dnes a až moc do očí bilo, jak je ten příběh pitomý a vlastně jde jen o to, aby tam mohlo být dojemné finále a stařeček mohl pronést to své. Patetické, jak Spielberg káže, ale přesto je to pořád dobrý film. Vylodění nepřekonatelné. Film pro mě hodně zestárnul.

Brand New-U (2015) - 40 %
Nějak nemůžu těmhle "sci-fi" snímkům přijít na chuť. Je v nich něco, co obdivuji, a to snahu něco říct, sdělit světu, ale dějově mě to prostě nebaví a já bych se raději díval na něco jiného. Asi mi to přijde moc utahané a bez emocí, nevím. Na více jak hodinu a půl ale snímek opravdu zase tolik neřekl.

Pee-wee's Big Holiday (2016) - 40 %
Moje první setkání s Pee-weem je spíše takové rozpačité. Nemohu si pomoct, ale Paul Reubens v třiašedesáti jako tahle potrhlá postavička vypadá divně, spíše jako taková ta loutka, co sedí břichomluvci na klíně. I když jsou zde vtipné momenty, celkově mě postava i snímek spíše zklamaly, než abych se bavil.

Aap wong (2015) - 60 %
"Aap wong" anebo také "The Gigolo" není skvělý film, ale přesto jsem se u jeho sledování místy docela bavil. Nahota je zde na celkem dobré úrovni, i když nikoli nějak přehnaná. Sexy film ale rozhodně je. A mám pocit, že o to především šlo. V závěru možná zbytečně moc překombinované, ale na mě to fungovalo.

Osudová sázka (Buffalo '66, 1998) - 70 %
Není to snímek, do kterého bych se mohl naplno zamilovat, ale rozhodně se jedná o snímek zajímavý, který stojí na zvláštních hereckých výkonech, kdy ani Ricci, ani Gallo nejsou výrazní emočně, ale přesto vás svým hraním dostanou. Tempo je hodně pomalé, jako kdyby se ani nikam nedošlo, ale stejně vás dovede snímek polapit a donutit jej sledovat.

sobota 21. května 2016

Sladké zítřky, Vesmírná Scratastrofa, No Time for Nuts, Mei ren yu, Chuť třešní


Sladké zítřky (The Sweet Hereafter, 1997) - 80 %
Snímek "Sladké zítřky" vypráví velmi silný příběh, ale přesto jej dovedl ještě více umocnit tím, jak je natočený. Prolíná se zde několik lidských rovin, které jsou celkově podány v naprosto dokonalé režii a ve skvělém střihu, kdy nemáte problém s tím pochopit, kde se právě nacházíte a jak se v čase skáče. Velmi dobře natočené.

Vesmírná Scratastrofa (Cosmic srat-tastrophe, 2015) - 60 % 
Myslel jsem si, že tohle bude katastrofa, ale přesun veverky do vesmíru vlastně není vůbec zlý. Je to místy docela vtipné, je to zase takové nezastavitelné, kdy se pořád něco děje a některé gagy jsou opravdu nápadité. Už mě ale tyhle krátké filmy s veverkou prostě nedokážou dostat, jako kdyby už toho bylo moc.

No Time for Nuts (2006) - 60 %
Cestování v čase je trochu provařené, ale tady to celkem fungovalo v tom, aby se Scrat dostal do dalších pořádných průserů. Možná jsem tohle měl vidět dříve a ještě by mě to dostalo, ale po ostatních krátkých snímcích s veverkou už je to prostě jenom fajn. Nechlámu se u toho, ale potěšilo. Aspoň na moment.

Mei ren yu (2016) - 60 %
To, co snímek ztrácí na příběhu, který je tak nějak jednoduše moralizující, to získává na vizuálu, který je ke konci až neskutečně opojný. To, co prezentuje plakát na tento film, je právě v závěru uvedeno do popředí a je to krásné, je to epochální, je to prostě nádherné a já jsem od těch triků nemohl odtrhnout oči.

Chuť třešní (Ta'm e guilass, 1997) - 80 %
I kdyby čtení knihy "1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete" nedalo nic jiného, tak rozhodně mi to dalo představu o tom, že dobré filmy opravdu nejsou jen ty americké, ale hlavně že jsou zde země, které mají kvalitní tvůrce, země, které mají neuvěřitelně inovátorské filmy. Právě "Chuť třešní" je jedním z takových filmů.