Zobrazují se příspěvky se štítkemanimované filmy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemanimované filmy. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 29. května 2018

Elements of Matter, Father Figures, Gekijôban Fairy Tail: Dragon Cry, Het Tweede Gelaat, Osanago warera ni umare




Elements of Matter (2017) - 50 %
Parta neznámých herců nedělá nic moc, jenom mluví a chová se divně. Ale nemůžu si pomoct, mě tahle skupina prostě bavila. Jako kdyby každý herec byl nějakým záhadným způsobem příjemný a já jsem si jeho přítomnost užil. Anebo mi minimálně vůbec nevadila. Na takový malý film to bylo celkem fajn.

Father Figures (2017) - 40 %
Owen Wilson a Ed Helms v sobě rozhodně mají komický potenciál, což se i projevilo v některých scénách, ale tahle cesta za hledáním vlastního otce prostě nevyšla. Je to zdlouhavé, hraje se na výkony herců ve vedlejších rolí, ale bez toho, aby jim scénář dal něco zajímavého. Další špatná, skvěle obsazená americká komedie.

Sérii neznám, ale byl jsem docela zvědavý na to, jak bude vypadat fantasy v anime provedení. A musí se tomu nechat, že to není špatné. Líbí se mi, že je zde kontrast mezi dětinským a silně dospělým, funguje obojí, i když samozřejmě v tom dospělejším, trochu drsnějším se nezachází zbytečně daleko.

Het Tweede Gelaat (2017) - 50 %
Trochu chladný film, ale nikoli svojí atmosférou, ale celkově přístupem k postavám, kdy ani na konci nemáte pocit, že byste měli projevit nějaké emoce, i když by se to u některých scén předpokládalo. Pak jsou zde najednou žhavé scény, ale i jim chybí šťáva. A tak je tu chlad kriminálního pátrání. Ten funguje.

Další z těch klidnějších snímků, u kterých si řeknete, že Japonci dovedou být nejen šílení a bizarní, ale především také lidští. Opravdu se to nevylučuje. Snímek "Osanago warera ni umare" si bere jen to lidské, ale ne až tak krásné, spíše to dramatické, ale pořád s přihlédnutím k tomu, jak dovedou události vnímat citliví lidé.

úterý 22. května 2018

Sidney Hall, Případ Nile Hilton, The Outsider, Šťastná hvězda, Zahradnictví: Dezertér




Sidney Hall (2017) - 50 %
Trochu zdlouhavý příběh o tom, jak se Sidney Hall ztratil a jak se hledal. Mladý, nadějný a velmi talentovaný autor, do toho nějaké osobní problémy, ten příběh se skoro píše sám, a popravdě to není tak skvělé, jak by to skvělé chtělo být. Po nějaké době už mě trochu unavovalo některé postavy sledovat.

Případ Nile Hilton (The Nile Hilton Incident, 2017) - 65 %
Rozhodně to má tu správnou, temnou pouliční atmosféru, do toho ještě celkem dobré zachycení prostředí a doby, která tedy není tak vzdálená, ale především Fares Fares ukazuje, jak je dobrým hercem a že patří k těm nejzajímavějším, jaké neanglicky mluvící Evropa v současné době má k dispozici.

The Outsider (2018) - 55 %
Dobrý film, drsný, násilný, nebere si servítky, ale nemůžu si pomoct, celkově mi přišel spíše prázdný. Jared Leto je zde klasicky démonický, u něj stačí, aby se jen podíval, ale tentokrát to nějak nestačí, protože s ním nesouzní příběh, který je spíš takový tradiční, více se hraje na krev a násilí než na samotný děj.

Šťastná hvězda (The Star, 2017) - 40 %
Na první pohled trochu jiný pohled na narození Ježíše, na druhý pohled zase tolik ne. Jasně, hlavní postavy jsou tu zvířátka, ale to vede jen k tomu, že je více jak polovina filmu taková divná groteska, která má vést k tomu, že se postavy dostanou do Betléma, kde se narodí nový král. Pak už je to opravdu nudné.

Zahradnictví: Dezertér (2017) - 50 %
Začínám mít pocit, že Jan Hřebejk umí trochu lépe období komunismu, nebo jeho nástupu, než období nacismu. Postavy jsou zde o něco lépe vykreslené, je zde trochu lepší humor než v prvním dílu trilogie, ale pořád to nestačí na něco lepšího, než je průměrné hodnocení. Tohle se klasikou nestane.

pátek 11. května 2018

Přání smrti 3, Metropolitan, Monterey Pop, Nemilovaní, Paddington 2


Přání smrti 3 (Death Wish 3, 1985) - 50 %
Přece jen malinko vyčpělé, protože se vlastně jen opakuje to stejné téma s tím, že tady se Paul Kersey na chvíli i dostane do vězení, ale vlastně za něco, co nespáchal, což je pěkná ironie. Herecky je to opět takové suché, což udává sám Charles Bronson, a dějově to asi nepřekvapí, jen je to takové větší, více to tu bouchá, více se střílí.

Metropolitan (Metropolitan, 1990) - 60 %
I když je scénář snímku "Metropolitan" rozhodně velmi dobře napsaný a má momenty, které jsou skvělé, i když dialogy nenudí, tak jsem se do filmu celkově nějak nedokázal dostat, jako kdyby se mi všechny postavy, které jsou zde prezentované, nějakým způsobem prostě protivily a mě nebavilo je sledovat.

Monterey Pop (1968) - 95 %
Festival Monterey Pop v Kalifornii, který se udál 16. až 18. června 1967 si rozhodně zasloužil takový dokument, který skvěle dokázal zachytit hudbu a dobu. Popravdě bych se na ten festival dostal asi raději než na Woodstock už jen proto, jak to bylo klidnější, ale přitom zde byly všechny velké hvězdy. Ty písně jsou úžasné.

Nemilovaní (Nelyubov, 2017) - 80 %
I když místy prosvitne filmem něco jako naděje, stejně máte pocit, že nad postavami se neustále vznáší spíše něco temného a deprese. A nad divákem taky. Jako kdyby bylo všechno, co postavy dělají, tak nějak špatně, a nebylo možné z té smyčky za žádných okolností vypadnout. Ale stejně chcete sledovat až do konce.

Paddington 2 (Paddington 2, 2017) - 80 %
I když jsem si myslel, že to na první film nemůže dosáhnout, příběh byl celkově docela zajímavý a hezky bláznivý, a navíc se zde objevují postavy, které jsou prostě skvělé, především pak proto, jak se je podařilo zahrát skvělým britským nebo irským hercům. Místy je to prostě krása pohledět, je to zábavné, ale i dojemné, pokud je to potřeba.

středa 9. května 2018

Přání smrti 2, Immigration Game, Jab Harry Met Sejal, Ladybird Ladybird, Lego DC Super hrdinové: Flash


Přání smrti 2 (Death Wish II, 1982) - 60 %
Je škoda, že je tu návaznost na konec prvního filmu celkem slabá, navíc se s postavami zachází trochu nešetrně, ale musím uznat, že Charles Bronson se mi tentokrát jako mstitel líbil o něco více než v prvním filmu. Také je fajn, že si to zachovalo svou explicitnost, i když se jede v podstatě jen podle jedné šablony.

Immigration Game (2017) - 40 %
Snímek "Immigration Game" rozhodně není něco skvělého, ale docela se mi líbí, jak se celkem rychle podařilo reagovat na krizi s uprchlíky a vytvořit rádoby společensko-kritický snímek, z kterého je možná až trochu moc cítit propaganda. Ale nějaký trochu smysl to má, i když z hlediska akčního to není ono.

Jab Harry Met Sejal (2017) - 60 %
Shahrukh Khan se po dvaceti dvou letech od natočení skvělého snímku "Statečné srdce získá nevěstu" vydal znovu na výlet po Evropě, tentokrát jako znuděný průvodce po evropských městech, kde nechybí ani Praha. Film je ale jen klasickou romancí, která hraje na to, že fanoušci Shahrukha Khana milují.

Ladybird Ladybird (1994) - 70 %
Ken Loach je prostě velmi dobrým kritikem lidské společnosti, především dělnické třídy, a dokáže z ní vyhmátnout příběhy, které dovedou oslovit a které jsou do jisté míry i překvapivé tím, jakou mají formu. "Ladybird Ladybird" k nim rozhodně patří, a jedná se o snímek, který má hodně silný dopad na diváka.

Lego DC Super hrdinové: Flash (Lego DC Comics Super Heroes: The Flash, 2018) - 60 %
Takový celkem dobrý Lego movie standard, kdy jde hlavně o to, že tvůrci filmů si dovedou dělat ze superhrdinů celkem dobrou srandu a divák se u toho směje. Jsou zde parádní hlášky, které prostě baví, hlášky, které jsou trefné. Příběh tak skvělý není, ale co na tom, když se člověk může pěkně zasmát.

pondělí 7. května 2018

Cook Off!, Dead Reckoning, Far Cry 5: Inside Eden's Gate, Fassbinder, Gaga: Five Foot Two




Cook Off! (2007) - 20 %
Skoro to vypadalo, že by to mohla být i celkem vtipná komedie. Jak se ukázalo, tak to vlastně vůbec vtipné není. Snaha ukázat lidi, kteří se hlásí do různých podivných soutěží, by vyhráli pořádné peníze, i když nemají žádné schopnosti, se do jisté míry podařila, ale sledovat do hodina a půl prostě bolelo.

Dead Reckoning (1947) - 70 %
Takový celkem klasický Humphrey Bogart v noiru, a to myslím v tom dobrém. Většinu toho řekne ve voice overu, a i když si myslíte, že má vlastně jen jeden výraz, ve skutečnosti zvládne hrát některé scény právě jen obličejem. Scénář není geniální, ale dost dobrý na to, aby vás bavil až do úplného konce.

Pro propagaci videohry je to asi celkem fajn, ale ve skutečnosti je to prostě jen film o tom, jak se skupina snaží získat setru jednoho z nich zpět z jedné divné sekty a zjistí, že to je fakt divná sekta. A to je celé. Na tom není nic až tak zajímavého a těch třicet minut nic zásadního nepřinese, ani pro hru mě to nenadchlo.

Fassbinder (Fassbinder, 2015) - 70 %
Rainer Werner Fassbinder je rozhodně jedním z nejvýznamnější, nejpilnější a nejspecifičtějších německých režisérů, asi nejen druhé poloviny minulého století, ale prostě vůbec. Je dobře, že si jeho tvorbu připomínáme a že jeho rodáci natočili tenhle dokument. Jeho filmy prostě musí zůstat stále naživu.

Gaga: Five Foot Two (2017) - 70 %
Mám Lady Gaga docela rád, její hudba, hlavně ty už trochu starší písně, jsou prostě dobré, i když mám pocit, že těmi posledními neoslnila. Aspoň mě nedokázala tak chytnout. Tenhle poměrně intimní dokument ji ale ukazuje jako normálního člověka, který je oddaný rodině, ale i umění, a to se mi na ní líbí, stejně jako na filmu to, že ji sleduje prostě furt.

čtvrtek 3. května 2018

Abe & Phil's Last Poker Game, Kimi no na wa., Woody Woodpecker, Wunderland, Zombies




Takové milé rozloučení Martina Landaua, který ani ke konci života nic neztratil ze svých hereckých schopností. Asi jsem už někde psal, že filmy o stárnutí, případně o umírání mě poslední dobou docela baví. Ne, že bych se tedy u nich smál, ale je v nich něco, co je prostě pravdivé a má to pozitivní poselství.

Kimi no na wa. (2016) - 80 %
Myslím, že je velká škoda, že se ještě nepodařilo japonské anime pořádně dostat i do českých kin. Myslím, že má celkem velký potenciál, i když je pravda, že aby to bylo komerčně úspěšné, asi by to docela dlouho trvalo. Ale i tak je to škoda, protože snímek "Kimi no na wa." je důkazem toho, že o hodně přicházíme.

Woody Woodpecker (2017) - 30 %
Nemám rád hrané filmy s animovanými postavami, protože to většinou nefunguje. Budiž králík Roger výjimkou. Ale film "Woody Woodpecker" rozhodně nemá na to, aby nějak více zaujal. Rodinný film, kde je od začátku jasné, jakým směrem se děj vydá. A nebojte, tvůrci vás nezklamou, přesně takové to bude. A Woody je tu spíš otravný.

Wunderland (2018) - 50 %
Válečný film, který asi ničím moc nepřekvapí, ale většinu doby jsem u něj měl pocit, že by se skutečně mohl odehrávat během druhé světové války. Uniformy a jejich materiály tomu celkem odpovídaly, stejně jako vybavení, které vojáci měli. Ale jinak snímek spíše průměrný, tedy koukatelný.

Zombies (2018) - 10 %
Teda tohle je vážně velká šílenost. Zombie tu vypadají jako cosplayeři, kteří jsou na Joker-con, pro jistotu jsou tu i menšinoví herci nabíleni, aby jako zapadli, ale na druhou stranu pak převládají na druhé straně, postav "obyčejných" lidí. Ale v klidu, v hlavní roli běloši. Disney vytváří hodně divné stereotypy, nebo vlastně ne, on je akorát podporuje.

pondělí 30. dubna 2018

Malý Pán, The Scent of Rain & Lightning, Čtverec, The Time of Their Lives, Svatba na divoko




Malý Pán (2015) - 60 %
Je hezké vidět, že loutkový film může fungovat i v současné době. A on funguje, jen v mém případě se stalo, že mě příběh prostě nedokázal zaujmout. Sašu Rašilova mám rád, ale jeho projev se mi k hlavní postavě prostě nějak nehodil. Je to ale zábavné, není to zbytečně podlézavé a má to i zajímavé nápady.

Rádoby pokud o něco, co by se dalo nazvat moderním westernem, kdy moderní je to v tom smyslu, že se to odehrává v současné době. Chce to být ještě trochu detektivní, ale ve skutečnosti dochází spíše k tomu, že se divák začne postupem času trochu nudit, protože ho ubíjí pomalé tempo, které film definuje.

Čtverec (The Square, 2017) - 70 %
Film o tom, jak je snadné něco ztratit a zkusit to zase najít. Ale především snímek o tom, co je všechno umění, kam až zasahuje a co můžeme jako umění vnímat. Je tady položeno docela dost dobrých otázek, ať už skutečně nebo metaforicky, které rozhodně stojí za zamyšlení. Umění a šílenství se dají zaměnit.

The Time of Their Lives (2017) - 50 %
Trochu jsem čekal, že to bude o ničem, ale musím se přiznat, že mě snímky o stárnutí celkem baví. Ve věku postav ani zdaleka nejsem, ale nějak se do nich dovedu vcítit. Obě Collins ukazují, že jim role sedly, Franco Nero tu má skvělou roli a nakonec to vede i k příjemnému konci, kdy si řeknete, že život prostě nikdy nekončí, dokud neskončí.

Svatba na divoko (The Wilde Wedding, 2017) - 30 %
Co se nám ten film snaží říct? Že je dobré si na oslavu před svatbou přivést všechny bývalé milence a milenky, aby člověk zjistil, s kým chce vlastně být? A pro jistotu i co nejvíce mladých kočiček, aby se mohli všichni přítomní muži konfrontovat se svými potřebami, ať už utajenými anebo celkem očividně prezentovanými? Tohle není moc hluboké... A ani vtipné.

pátek 27. dubna 2018

Velký Vázquez, Dívka bez rukou, Líza, liščí víla, Liza, a rókatündér, The Man Who Invented Christmas, Zastavení na Missouri




Velký Vázquez (El Gran Vázquez, 2010) - 55 %
Takový celkem obyčejný životopisný snímek, který se věnuje španělskému autorovi komiksů, jež je pozvednut, ne o moc, jen tím, že Vázquez byl asi opravdu pěkný hajzlík a vypočítavec. A proto je to místy i docela vtipné, což dělá film alespoň trochu zajímavý a lehce odlišný od klasických biografií. Ale zase tak vtipné to není.

Dívka bez rukou (La jeune fille sans mains, 2016) - 70 %
"Dívka bez rukou" je přesně to, na co se chcete podívat, pokud chcete v animovaném filmu něco alternativního. Není to alternativní jen v příběhu, který má svou specifickou poetiku, ale i v tom, jak je animovaný. Na tohle se prostě krásně kouká, v podstatě i jen jako na umělecké dílo, což prostě stojí za sledování.

Líza, liščí víla (Liza, a rókatündér, 2015) - 75 %
"Líza, liščí víla" je divný film a díky tomu se jedná o film, který je skutečně zajímavý a stojí za to, abyste se na něj podívali. Je to natolik nevšední zážitek, ale rozhodně ne zážitek špatný. Jasně, je to místy trochu drsné, ale nic přes čáru, je to spíše drsně krásně divné. Maďaři umí očividně skvělé filmy.

Hezký film o tom, jak vznikly Vánoce a kdo za tím stál, nebo alespoň film, který se nám snaží říct, že Charles Dickens svojí "Vánoční koledou" hodně změnil pojetí Vánoc a přispěl k tomu, že jsou Vánoce vnímány především jako svátky klidu a míru, ale také lásky a přátelství. Příjemné herecké výkony.

Zastavení na Missouri (The Missouri Breaks, 1976) - 60 %
Dvě výrazné postavy (Brando a Nicholson), které trochu zanikají ve filmu, jemuž chybí kromě těch dvou něco výrazného, co by dokázalo diváka skutečně ohromit a strhnout. Příběh je zde vlastně jednoduchý, jen ty herecké výkony ho posouvají trochu výše, což je škoda, hlavně kvůli dvěma hodinám stopáže.

čtvrtek 26. dubna 2018

Annihilation, Maminčin zámek, Lichožrouti, Jeptišky na útěku, The Last Laugh


Annihilation (2018) - 80 %
Hned z kraje roku vizuálně krásné a originální sci-fi, které jen dokazuje, že Netflix je na neskutečném vzestupu a není v něm nouze o novátorské přístupy. Ta vizuální stránka mě prostě dostala, ale stejně tak i myšlenky, které film prezentuje. Tohle je chytré sci-fi, které chce něco říct. A k tomu krása pohledět.

Maminčin zámek (Le château de ma mère, 1990) - 80 %
I když pokračování filmu "Tatínkova sláva" získává především v závěru celkem temné konotace, tak je to pořád snímek, který vás dokáže okouzlit, a spolu s prvním filmem tvoří dvojici filmů, která ukazuje, jak krásu francouzského venkova, tak i krásu dětství, a to v podobě, která je lidská a zároveň kouzelná.

Lichožrouti (2016) - 60 %
Knihu jsem nečetl, ale celá myšlenka okolo ponožek se mi velmi líbí, a nutno říct, že se kolem nich podařilo vystavět celkem napínavý, docela zábavný a relativně originální příběh, který dovede zaujmout nejen dětského diváka, na kterého je primárně cíleno, ale i dospělého diváka, který si tu to svoje najde.

Jeptišky na útěku (Nuns on the Run, 1990) - 60 %
Eric Idle a Robbie Coltrane jsou docela dobrá dvojka na to, aby utáhli celý film, ale mám pocit, že z hlediska humoru z toho šlo vytěžit ještě o něco více, než se nakonec podařilo. Jako kdyby to byla jen horší variace na "Někdo to rád horké", ale bez toho, aby si to dokázal divák skutečně zapamatovat a k filmu se vracet.

The Last Laugh (2016) - 70 %
Dokument o tom, jak je vnímán humor o židech a holokaustu lidmi, kteří si holokaustem prošli anebo jsou sami židy. Chvílemi mi to přišlo, že ty oběti holokaustu jsou v tom trochu navíc, ale na druhou stranu bylo fajn vidět osobnosti humoru, jak mluví o tom, co dělají a proč to dělají a proč to má smysl.

úterý 24. dubna 2018

Cesta ke zlu, Tělo, Inhumane, The Clapper, Temný krystal


Cesta ke zlu (Devour, 2005) - 40 %
Horor, který se možná až moc snažil o to, aby toho v sobě měl skutečně hodně, aby byl nevyzpytatelný a překvapivý. Nakonec je jeho vývoj ale spíše trochu divný a změna tématu, respektive odhalení toho, co je podstata hry, je už trochu divné a nějak to do celého obrazu prostě nesedí.

Tělo (El cuerpo, 2012) - 70 %
Snímek, který má velmi dobrou atmosféru a celou dobu si vás hezky vodí a drží vás napjaté v podstatě až do samotného konce, který je z těch, jež vás mohou nadchnout pro to, jak je pojatý, ale stejně tak se může jednat o finále, které vás úplně naplnit nemusí. Rozhodně je to ale film, který stojí za vaši pozornost.

Inhumane (2018) - 20 %
Zvláštní výzkum, který by měl odhalit, proč se vězni chovají agresivně. Je to na malém prostoru, což je vidět až moc, ale to by tak nevadilo, kdyby to v sobě mělo něco trochu zajímavého. Tohle ale není dobrý psychologický film, spíše film ukecaný, které vede k pointě, jež je celkem očekávaná. V konečném důsledku o ničem...

The Clapper (2017) - 30 %
Snímek, který má docela dobrý nápad, ale ten je bohužel rozmělněn v něčem, co se chce tvářit jako artová komedie. Kdyby ten nápad byl požit pro krátkometrážní filmovou anekdotu, mohlo to fungovat, takhle je to ale jenom nudné a strašně zdlouhavé a nic se zde nestane. Neskutečně mdlý film.

Temný krystal (The Dark Crystal, 1982) - 90 %
Nebudu tvrdit, že ten příběh je skvělý, ale snímek "Temný krystal" je díky loutkové animaci tak vizuálně nádherný, že jsem prostě jen místy lapal po dechu. Nejde jen o to, jak je to bezchybně rozhýbané, ale jde i o to, jaké jsou designy postav a vlastně celého světa. A to je prostě krása pohledět.