pátek 28. února 2014

(Ne)šťastně až na věky, Záměna, Královna Alžběta: Zlatý věk, Týden bez závazků, Drsný časy


(Ne)šťastně až na věky (Happily N'Ever After, 2006) - 20 %
Vezmeme pohádky trochu jinak, to bude zábava. No, nezní to až tak špatně, akorát mám pocit, že už to zvládnul někdo před tímhle snímkem. Nejmenoval se ten film nějak jako "Shrek"? "Shrek" měl výhodu známých hlasů, skvělé animace, zábavných postav a zajímavého příběhu. "(Ne)šťastně až na věky" má jen ty známé hlasy a ani těch není tolik. Animace je neskutečně plochá a nudná, příběh jasný od začátku a postavy spíš protivné. Ještě to není takový problém jako nudné vtipy a jejich častá absence.

Záměna (The Switch, 2010) - 70 %
Nemám rád Jennifer Aniston, ale v tomhle filmu mi ani tolik nevadila. Důvodem byl hlavně Jason Bateman, který byl v tomhle snímku spolu se svým synem výborný. Také on už mě dokázal zklamat, ale v tomhle případě jsem se dobře bavil. Kdyby tam byla jiná herečka než Aniston, bavil bych se stejně. Pro mě to celkem svědčí o jejích kvalitách. Film ale pobavil a někdy bych si ho klidně dal znovu.

Královna Alžběta: Zlatý věk (Elizabeth: The Golden Age, 2007) - 50 %
Tak i když je Cate pořád výborná a neskutečně asexuální, což v jejím případě není nic neobvyklého, tak film sám o sobě je docela nudný. Ano, jsou zde zásadní historické události, ale člověk má pocit, že tohle natočil jiný režisér. Něco jako rozdíl mezi "Mlčením jehňátek" a "Hannibalem". Jenže v případě "Alžběty" je režisér pořád stejný, jen se po devíti letech snaží být strašně pompézní, strašně patetický, až z toho vychází nabubřelý snímek, který se nedokáže rozhodnout, co je důležitější - jestli osobní život královny, anebo historické události. Ani jedno už v tomto případě není v tak dobrém rozložení jako v případě snímku "Královna Alžběta".

Týden bez závazků (Hall Pass, 2011) - 35 %
Celkem zajímavý nápad. Co se stane, když dáte vzornému manžílkovi na týden volno. Může si dělat, co chce. No, popravdě, já bych tohle viděl jako pořádně drsné psychologické drama, ale je jasné, že komedie z toho jde udělat také. O to se pokusili bratři Farrellyovi. Jejich humor, který je místy hodně drsný, se mi celkem zamlouvá, ale tady najednou máte pocit, že na ty vtipy musíte celkem dlouho čekat, a když konečně přijdou, tak to není nic skvělého. Moralizování tohohle filmu je vážně příšernost. U Sandlera to člověk čeká, ale tady... Tohle mě opravdu nebavilo. Proč tam bylo tak málo Allysy?

Drsný časy (Harsh Times, 2005) - 40 %
Christian Bale už od začátku dokazuje, že je charakterním hercem a že se do role skutečně položí. V tomhle případě to znamená, že sledujeme skutečně nepříjemného člověka, který vás bude od počátku iritovat, a budete doufat, že to s ním špatně skončí. A je vám jedno, že za jeho chování možná trochu může válka. Jim je hovado. Ne, tohle prostě není film, který by se mi mohl líbit. Postavy, s nimiž se nedá ztotožnit. Líbí se mi, že si film jde svou cestou, ale já si k němu cestu nenašel. On ani ten příběh není dvakrát zajímavý.

čtvrtek 27. února 2014

Sloní muž, Legenda o sovích strážcích, Emmanuelle, Hairspray, Jáchyme, hoď ho do stroje!


Sloní muž (The Elephant Man, 1980) - 90 %
Jsou některé filmy, kterým jako bych se vyhýbal. "Sloní muž" je jedním z nich, a to i přesto, že se jedná o film mého velkého oblíbence Davida Lynche. Ale to mám i s Kubrickem. "Olověnou vestu" jsem také pořád ještě neviděl. Konečně jsem se ale dostal k tomu, abych zhlédl "Sloního muže". Jeden z mála filmů, které Lynch dělal na zakázku studia. Je to hnusný film a ne proto, jak John Merrick vypadá, ale proto, že hnusný je jeho život. A ne proto, že život sám o sobě by byl hnusný, ale proto, že hnusní jsou lidé. No co, tak to prostě je, asi se s tím budu muset smířit. Nádherný film o člověku, na kterého se ani jako na člověka nedívali. Ten Lynch takový, jak se sám prezentoval, je v tom cítit. Ne tak silně, jako ve svých autorských filmech, ale některé scény jsou prostě jeho. Třeba hned úvod, nebo další podobně snové sekvence. Skoro si říkám, jak by to dopadlo, kdyby měl větší volnost. I tak je tohle ale krásný film.

Legenda o sovích strážcích (Legend of the Guardians: The Owls of Ga'Hoole, 2010) - 70 %
Není moc animáků, na které by člověk slyšel někdy dokonce ódy a jindy naprosté zatracení. "Legenda o sovích strážcích" je přesně takovým filmem. Jsou hlasy, co ji zatracují, a další, co ji naprosto velebí. Já se přidávám spíš k těm pozitivnějším, protože snímek mě docela bavil. Není to nijak nový příběh, ale je podán s láskou k animovaným filmům a dětem. Tohle se mi zamlouvalo.

Emmanuelle (Emmanuelle, 1974) - 45 %
Tohle je jeden z těch filmů, co si je člověk sežene v mladším věku, aby se na ně podíval jako na něco neskutečně hříšného. Já jsem si film skutečně sehnal poměrně dávno, ale to samo o sobě nic nemění na tom, že jsem se k němu dostal až v současnosti. Moje očekávání byla asi příliš velká. Jedná se o velmi lehce erotický film, kde důležitá je spíše představivost. Fajn, proč ne, ale ve srovnání s knihou, kterou jsem držel v ruce jako skutečně mladý, je tohle přece jen něco, co zas tak nenadchne. Z knihy, i bez obrázků, budete mít větší prožitek.

Hairspray (Hairspray, 2007) - 80 %
No jo, nová doba. Nebo vlastně stará. Místo pomády se teď používá lak na vlasy. Ale Travolta pořád zůstal. Jen se změnil v tlustou ženskou. Neviděl jsem původní filmový muzikál z roku 1988, tak ještě nemohu srovnávat, ale pokud máte rádi 50. léta, tak vás tohle už od začátku chytne. A pokud 50. léta rádi nemáte, pořád vás mohou chytnout ty skvělé písně. Nevěřil jsem tomu filmu, ale ty písně mě prostě dostaly. Je to neskutečně pozitivní film a já se těmihle přehnaně pozitivními podívanými rád nechám strhnout. Castingově výborné.

Jedna z těch úžasných komedií, co dokonale zlidověla. Hlášky z tohohle filmu jsou tak univerzální, že je slyšíte až neskutečně často. Jeden z mála filmů, který tak krásně využil potenciál Luďka Soboty. Z toho humoru jsou neskutečně cítit Svěrák a Smoljak, kteří tohle prostě umí. Hrát si s češtinou, s vtipem a samozřejmě i s příběhem. Asi dobrej oddíl, no. Jsem docela rád, že jsem si také konečně všiml, že tu hraje spousta herců z Divadla Járy Cimrmana.

středa 26. února 2014

Duch, Cesta do středu Země, Philomena, Gang v útoku, Královna Alžběta


Duch (Ghost, 1990) - 90 %
Konečně jsem se dostal k tomu, že jsem viděl tenhle film celý. Vždy to byly jen útržky, vždy jen části, které mi sice daly dohromady celý obrázek o tom, co vlastně chce film říct, ale jako celek mi unikal. Tak už ne. A jsem rád, že jsem ho konečně mohl vidět. Nádherná romance, která z vás ty emoce vyždímá, i když se budete moc bránit. Herci vybráni naprosto skvěle, a to včetně Demi Moore, kterou jsem v novějších filmech už moc nemusel. Nádherný film. A k tomu ta titulní melodie...


Cesta do středu Země (Journey to the Center of the Earth, ) - 50 %
Takový hezký, akční rodinný film, kde byly docela dobře vybrány role pro jednotlivé postavy. To se promítlo do toho, že je to celkem fajn zábava, takový ten film, u kterého si můžete klidně sedět a ani ho moc nevnímat. Sem tam se možná něčemu zasmějete, sem tam možná zatajíte dech, ale když to skončí, hodně rychle na to zapomenete. Fajn jednohubka, která neurazí.


Philomena (Philomena, 2013) - 80 %
Zase jsem nevěděl, co od filmu čekat, snad jen skvělý výkon od Judi Dench. Ten se samozřejmě konal, ale k tomu se ještě přidal zajímavý scénář. Opět jedna ukázka toho, že filmy podle skutečné události nemusí být vůbec nudné. Chce to jen je točit s citem a trochu mírnit ty emoce, které v nich jsou. V případě snímku "Philomena" se to povedlo a já jsem si tuhle smutnou, a přesto místy vtipnou cestu za pravdou užil. Co všechno asi dokážeme odpustit?



Gang v útoku (Gridiron Gang, 2006) - 55 %
Struktura tohohle snímku je celkem standardní. Jedná se o outsidery, kteří se ve sportu - tentokrát je to americký fotbal - snaží dostat na vrchol. Rozdíl je pouze v tom, že tihle mladí hráči jsou kriminálníci a trénují v base. Kdyby byl snímek trochu drsnější, trochu názorněji nám ukázal, z jakého pekla ti kluci přicházejí, asi by to mělo trochu lepší efekt. Takhle to pořád vyznívá jako rodinný film o tom, jak se outsideři na něco vzmůžou. Rock je ale borec v jakémkoli filmu.



Královna Alžběta (Elizabeth, 1998) - 70 %
Kdybych tenhle snímek viděl v době, kdy vznikl, asi by na mě udělal větší dojem. Takhle je to pro mě jen dobré kostýmní drama, které se drží historických prvků, ale především se snaží ukázat jednu z nejosobitějších královen britské historie. Z Cate Blanchett doslova čiší síla, která se přenesla do postavy. Tohle se rozhodně povedlo, ale historické filmy prostě nejsou úplně můj šálek čaje.

úterý 25. února 2014

Dračí války, Dreamgirls, Quantum of Solace, Rytíři nebes, Naprosto osvětleno


Dračí války (D-War, 2007) - 55 %
Hned po několika minutách jsem musel uznale pokývat hlavou nad tím, jak povedené jsou v tomhle snímku triky. Jako vážně. Je to rádoby epické, ale právě ty triky celkem vynikají, a to i po sedmi letech, které uběhly od vypuštění téhle korejské podivnosti do světa. Film, který se chtěl svést na oblibě fantasy filmů a propojit je s moderním světem. Příběh je hloupý, herecké výkony ještě víc, vtipy se moc nepovedly snad až na jeden. Ale jo. Tohle je celkem klasické béčko, které můžu. Nic světoborného, ale ta hodina a půl mě nezabila. Místy až moc nepříjemná inspirace "Pánem prstenů".

Dreamgirls (Dreamgirls, 2006) - 85 %
Tohle RnB rozhodně můžu. Chytlavé písně, které se neomrzí, písně s nábojem, kterým navíc vévodí krásné interpretky se snad ještě krásnějšími hlasy. A to platí i o Beyoncé. Neskutečný casting, a to i v případě takových jako Jamie Foxx nebo Eddie Murphy. Hlavně ten Eddie je neuvěřitelný. Proč takové role nedostává častěji? Není to epické, není to ani tak vizuálně bohaté, ale má to příběh a má to skvělé písně. Takhle by měl vypadat muzikál současnosti.

Quantum of Solace (Quantum of Solace, 2008) - 50 %
Pro mě nejslabší z prvních tří bondovek s Danielem Craigem. Něco tomu chybí. Člověk už asi věděl, co po "Casinu Royale" čekat, a tak se nekonalo až tak velké překvapení. Příběh je možná malinko překombinovaný, ale to je "Skyfall" také. Možná až moc velká snaha udělat z Bonda někoho trochu jiného, než kým ve skutečnosti je. Naprosto průměrný film, který pro mě hodně rychle zapadl.

Rytíři nebes (Flyboys, 2006) - 40 %
Britsko-americká variace na "Pearl Harbor" a vlastně i trochu na "Tmavomodrý svět". O lásku tady jde taky, ale není to až tak komplikovaný trojúhelník. Ty letecké scény nejsou vůbec špatné, ale všechno okolo je tak trochu o ničem, průměrné. Ten příběh vedle vás ani nebude moc zajímat a budete akorát počítat, kolik postav zahyne ve vzduchu. Příliš mě to nezaujalo. Vykreslení postav spíš karikaturní, osudy rádoby silné, ale pocit již viděného také.

Naprosto osvětleno (Everything Is Illuminated, 2005) - 80 %
Musím říct, že jsem od toho filmu nic moc nečekal a překvapivě jsem dostal hodně. Liev Schreiber jako režisér a scénárista rozhodně nezklamal, dokonce ani sám sebe nevnutil do nějaké z rolí. Velmi melancholické, sentimentální, a tak podivně poeticky drsné. Příběhy z druhé světové války se musejí natáčet s citem a v tomhle případě se to rozhodně povedlo. Navíc ty postavičky jsou prostě výborné. Ty nejzajímavější příběhy prostě píše život. Bohužel.

pondělí 24. února 2014

Prosincoví kluci, Lovci pokladů: Kniha tajemství, Frigo, oběť krevní msty, Dogville, Pochyby


Prosincoví kluci (December Boys, 2007) - 60 %
Film, který už od začátku naznačuje, že bude hodně emotivní. No, a také takový je. Čtyři kluci ze sirotčince, kteří se narodili ve stejný den. Jeden z nich by se mohl stát členem mladé rodiny. Který to asi bude? No, vzhledem k tomu, že jedním z nich je Daniel "Harry Potter" Radcliffe, zdálo by se, že výběr je jasný. Kdo by nechtěl mít doma Harryho Pottera? Nenechte se ale mýlit, třeba to tak jednoduché nebude. V závěru už je to pak až moc utržené z emocionálního řetězu a chce to diváka vyždímat. Škoda, drželo se to celou dobu celkem dobře.

Lovci pokladů: Kniha tajemství (National Treasure: Book of Secrets, 2007) - 65 %
Je to v podstatě stejná kvalita jako první film. Dostanete přesně to, co očekáváte. Nahlédnutí do minulosti, kdy vznikala tajemství, která jsou teď objevována Nicolasem Cagem. Je to akční, je to celkem promyšlené, je to zábavné. Nemám nic proti těmhle filmům, které se snaží pobavit a o nic jiného jim nejde. Někdy potřebujeme vypnout a já jsem rád, že jsem mohl dvě hodiny vypnout i u tohohle.

Frigo, oběť krevní msty (Our Hospitality, 1923) - 75 %
Docela mě překvapilo, jak může být groteska zajímavá. Tak ona tohle není úplně klasická groteska, protože nejde o jednotlivé vtipné scénky, ale jde o celkové vyznění příběhu a to je skutečně dobré zajímavé, místy až absurdní. Co mě ale nejvíce překvapilo, to byla skutečnost, jaké kaskadérské kousky jsou zde prezentovány. Za to by se ani náhodou nemuseli stydět kaskadéři v současné době. Jako kdyby herci v čele s Keatonem ani neměli strach. Úchvatné a místy vskutku napínavé.

Dogville (Dogville, 2003) - 75 %
Forma v případě tohoto filmu rozhodně vyhrává nad tím, co je nám vyprávěno. Je tedy celkem překvapující, jak se Dánovi daří popsat americký svět, ale na druhou stranu to zase není nic, co by bylo až tak geniální. Divadelní pojetí je to, co vás nejvíc zaujme, překvapivě vás po chvíli dokonce ani nebude otravovat. Když si na něj zvyknete, začnete si uvědomovat, že ten příběh není jen něco, co se snaží zaplnit kulisy, ale že je to něco, co má smysl, co se rozvíjí a hlavně, co je skvěle prezentováno všemi herci. Od naprosto idylky, která je podkreslena nebezpečím v pozadí a tajemstvím, se dostáváme do stavu, kdy jsme postavami naprosto zhnuseni. Lars zase zvolil intenzívní cestu, jak divákovi ukázat, že jsme někdy pořádné bestie.

Pochyby (Doubt, 2008) - 80 %
I když jsem tomu nechtěl věřit, je to neskutečně silný film, kde všichni tři herci, kteří mají největší úlohu, zasluhují absolutorium. Meryl je neskutečně deprimující postavou, téměř nelidská. Obecně se mi pak líbí pohled na víru a na její fanatismus, který se může u některých lidí projevit. To už pak ani nejde o víru, ale jen o to, že člověk má v ruce moc a víru využívá jako zbraň, kterou moc získává. Děsivé. Krásná ukázka toho, jak je každá církev jen líhní pro magory.

neděle 23. února 2014

Rabbits, Lovci pokladů, Babička, Denní hlídka, Zběsilost v srdci


Rabbits (2002) - 50 %
Rok 2002 byl pro Davida Lynche poměrně plodným rokem, bohužel se zaměřil hlavně na krátké filmy a na experimenty. I tentokrát je to experiment. Herci na jevišti v divadle, nebo při natáčení sitcomu, mají hlavy králíků a předvádějí něco neviditelnému publiku, které se směje v momentech, kdy to nečekáte, tleskají, když to nečekáte. V tomhle směru už se jedná o absurditu, která má nějakou vypovídací schopnost, ne jako "DumbLand". Popravdě řešeno, tohle by se dalo zvládnout i během 10 minut či méně, nemuselo se k tomu použít celých 50 minut.

Lovci pokladů (National Treasure, 2004) - 65 %
Nenáročná zábava, která je v podstatě bez násilí, respektive bez krve a bez umírání, což se mi docela zamlouvá. Je to v tomhle směru docela zajímavá. Vzhledem k tomu, že mám rád různá tajemství a právě princip hledačů pokladů, tohle mi docela sedí, i když oslava Ameriky je tu v podstatě na každém kroku. Tohle se dá ale pustit v podstatě kdykoli a většinou neurazí.

Babička (The Grandmother, 1970) - 60 %
"Babička" je lynchovský film, který opět prezentuje propojení různých forem, stejně jako se snaží ukázat, že v některých případech prostě není důležité to, co má být vyprávěno, ale to, co při sledování jednotlivých scén vidíme. Film o vykořenění dětí, o tom, že jejich útěk do fantazie je někdy silnější, než vztah ke skutečnosti. Lynch opět nešetří diváka a jde do něj vším, čím chce. Jestli to divák přijme, to už je pouze na něm samotném. Já jsem si zde zajímavé momenty našel. Hlavně "příchod" babičky je lynchovsky temný a skoro až nelidský.

Denní hlídka (Dnevnoy dozor, 2006) - 65 %
Bekmambetov se prostě vyžívá v akčních scénách a chce je podat takovým způsobem, aby to bylo co nejefektnější, co nejvíce zajímavé pro diváka. Docela se mu to daří. V jeho podání je to místy skutečně ten správný adrenalin, ale nemůžu si pomoct, "Denní hlídka" mě nezaujala příběhem. Kdybych ji viděl v roce, kdy vznikla, možná by to bylo jiné. Takhle je to ale pořád efektní nadprůměr, což je vše.

Zběsilost v srdci (Wild at Heart, 1990) - 80 %
Neskutečně syrový film, který graduje až do okamžiku bankovní loupeže, kdy vás Lynch zvládne odrovnat jednou scénou. Jestli jste si mysleli, že to bylo do té doby drsné, tak v tu chvíli jste šokováni. On dokáže neskutečně vystavět film, zvolit si ty správné herce, a to pro všechny role, a režíruje je dokonalém duchu. Ne, není to normální film, tohle je pořád Lynch, ale jeho podobenství s "Čarodějem ze země Oz" je výborné. Nečetl jsem předlohu, ale jsem přesvědčen o tom, že scénář se od ní hodně liší. A pokud ne, tak existují dva Lynchové. Originální romance.

sobota 22. února 2014

Abeceda, Darkened Room, Noční hlídka, TRON: Legacy, DumbLand


Abeceda (The Alphabet, 1968) - 65 %
"Abeceda" je jedním z úplně prvních filmů Davida Lynche, jeho film studentský. Propojuje zde animaci s hraní, využívá různé filmařské techniky. Na jeden film je toho až moc. Zde navíc poznáte, jestli vám tenhle autor sedne nebo ne. Jeho imaginace je jedinečná a už zde ukazuje, že temná stránka člověka a jeho těla mu jsou blízké, stejně jako industriální podstata současného světa, která se mnohem více objevuje v jeho "Mazací hlavě".

Darkened Room (2003) - 50 %
A další Lynchův experiment, tentokrát výrazně novější. Přiznám se, netuším, co si o něm myslet. Jako kdyby Lynch sám zkoušel, co vlastně jde natočit, co je možné do scény vložit a jaké dojmy to v divákovy vyvolá. V pozadí je opět možné slyšet ten hluk, který je pro Lynche tak příznačný. Jako kdyby nikdy v našem světě nemělo být ticho. "Darkened Room" je film, kde se dá hledat všechno možné, ale nebudu se divit tomu, že tam nenajdete vůbec nic. Já k tomu taky nemám daleko.

Noční hlídka (Nochnoy dozor, 2004) - 70 %
Až trochu náročná mytologie celého příběhu, o níž si myslím, že je přece jen lépe rozpracována v knižním provedení. Před těmi deseti lety mě ale Timur Bekmambetov dostal a já jsem zvědavý na každý jeho další film a každý si vlastně docela užívám. Ten chlap nechce nic jiného než dobře vypadající akci, nebojí se příběhu a celkově je to prostě drsná zábava. Já jsem pro. Konečně si snad dám i tu "Denní hlídku".

TRON: Legacy 3D (TRON: Legacy, 2010) - 70 %
Ještě jsem pořád neviděl původní film "TRON", ale tohle mě docela bavilo. Není to nic náročného, efektní sci-fi, kde se hraje na to, že znáte postavy, ale je třeba přiznat tvůrcům, že se na to dá dívat i bez toho, abyste první film skutečně znali. Omlazování Bridgese je zde podivné, zápletka není úplně dokonale originální, ale stejně je z toho cítit staromilství, což se mi zamlouvá. Navíc Olivia Wilde je zde krásná. Snímek má výborný drive.

DumbLand (2002) - 20 %
Televizní minisérie o osmi dílech, která vnikla ve stejném roce jako "Darkened Room" a opět svědčí o tom, že David Lynch prostě zkoušel, experimentoval. Nic jiného nemá smysl v tom hledat. Chce ukázat lidskou absurditu i šílenství, animace je hnusná, stejně jako kresba. Nemá smysl v tom něco hledat, jen ocenit to, že na světlo světa je možné vyjít skutečně se vším. A když máte jméno známého režiséra, hned se to líp prodává, respektive dostane do povědomí. Kdyby radši dál točil celovečerní filmy...

pátek 21. února 2014

Archanděl Gabriel a paní Husa, Benga v záloze, Kafe a cigára, Život podle Dana, Horší než smrt

Trnkův krátký snímek se mi líbí z hlediska experimentálního, kdy si hraje s klasickou loutkovou animací, ale také statickou ilustrací, respektive obecně vůbec výtvarným uměním. Technicky je to jednoznačně dílo zajímavé, a to i díky téměř němému provedení. Animace sama o sobě mi místy přijde trochu moc kostnatá, kostrbatá, sekaná. Prolínání různých stylů mi moc nesedne, ale tak to je o vkusu. Nebudu ale jediný. Jak říkám, tohle je hodně osobité a místy hodně podivné. Dějově těžko prokouknutelné.

Benga v záloze (The Other Guys, 2010) - 55 %
Neskutečně nabušený úvod, který byl výborný a dal tušit, že by to mohla být paráda. Jenže pak se to nějak zvrtlo. Marky Mark moc nehraje, ale jeho role je prostě taková, která mi sedla. Willa Ferrella jsem v tomhle opravdu jen těžko snesl. A to ho jinak docela můžu. Jinak celkem normální komedie z policejního prostředí, která nemá ten správný drive a ani tak skvělé postavy jako třeba "Starsky a Hutch".

Kafe a cigára (Coffee and Cigarettes, 2003) - 70 %
Tenhle snímek už jsem chtěl vidět od roku, kdy se dostal ven. No, já jsem se k jeho zhlédnutí dokopal až nyní a konečně jsem tak mohl zjistit, jestli bude Jim Jarmush schopen mě dostat i dalším filmem než jen "Zlomenými květinami". Tři povídky z filmu Jarmush natočil již během 80. a 90. let, pak k nim přidal další a nakonec z toho vznikl tenhle unikátní povídkový film, kde se hraje hlavně na ty dialogy, což já celkem můžu. Roberto Benigni a Steven Wright mají zajímavý rozjezd a končí absurdní pointou, což je trochu podobné i pro další povídku se Stevem Buscemim, která mi už tolik nesedla, i když myšlenka s Elvisem je zajímavá. Tom Waits je můj velký oblíbenec a jeho hlas je prostě úžasný. S Iggym Popem si sedli a Jarmush ukazuje, že zvládne urežírovat v podstatě každého. Filmařsky zajímavá je pak povídka s Cate Blanchett. RZA a GZA pak ukazují, že v přítomnosti Billa Murraye rozhodně nejsou jen figurky v pozadí. Neskutečně nevyrovnaný film, který nesedne každému. Ale jak říkám, konverzační díla mám docela rád. 

Život podle Dana (Dan in Real Life, 2007) - 70 %
A zase jednou Steve Carell, jak ho mám rád. To znamená, že hraje a nepitvoří se. Nebo alespoň ne většinou. S Juliette Binoche mu to sedne dokonale a je mezi nimi úžasná chemie. Ona je neskutečná, když žárlí. Krásný příběh, který by skutečně mohla napsat život. Je to jednoduché a přitom tak krásně komplikované. Copak ale tohle neprožíváme? A když ne skutečně tak aspoň v našich fantaziích. Konec překvapivě ani nevyznívá tak trapně, i když v jiných filmech by tomu tak asi bylo. Snímek vzbuzuje příjemné pocity, většinou, a za to jsem moc rád.

Horší než smrt (Death at a Funeral, 2007) - 75 %
Výborný britský humor, který určitě nesedne každému. Rozjíždí se absurdní drama, která potupně graduje, ale celou dobu si drží dobrou úroveň, celou dobu víte, že je to na lehčí notu a ono to funguje. Zábava od začátku až do konce, která nenudí. Nesedne asi každému, tím jsem si jistý, ale zkuste dát téhle komedii šanci. Některé postavy a scény jsou naprosto výborné.