Game Over, Man!, Harold And Lillian: A Hollywood Love Story, Oro, Strike: Career of Evil, Tulipánová horečka

Game Over, Man! (2018) - 60 %

Tohle je místy tak blbé, až jsem se prostě bavil a smál. Jsou zde scény, které jsou skutečně ujeté a hodně se mi líbí, že Adam DeVine se toho prostě nelíbí, a i když je otravný, tak jde do role prostě naplno. Tohle k němu prostě patří. Ač si na něj vždy musím znovu zvykat, je prostě správně ujetý. Takže jo, smál jsem se, tudíž dobré.

Harold And Lillian: A Hollywood Love Story (2015) - 80 %

Harold a Lillian Michelsonovi pro mě byli do vidění snímku neznámou. Ale to je prostě tím, že z Hollywoodu vídáme jen ty hvězdy a ty ostatní profese nám zůstávají trochu skryté. Jejich příběh je ale krásný, dojemný a prostě lidský. A ano, i oni dva pomáhali utvářet ty skutečně velké americké filmy.

Oro (2017) - 60 %

Na historický film je to dobré, drsné. A hlavně na to drsné je zaměřeno, takže samotný příběh, který se tam odehrává, se nejeví ani moc důležitý. Ke konci to ale velmi dobře graduje, i když některé scény mi skoro přišly nelogické. I tak jsem se ale nemohl zbavit určitého příjemného dojmu, snad v náznacích podobnosti s filmem "Apocalypto".

Strike: Career of Evil (2018) - 70 %

S posledními scénami tahle sezóna trochu ztrácela, bylo to takové zbytečně moc lidské, k postavě hlavního hrdiny mi to až tak nesedlo, ale zase musím nechat, že příběh a pátrání mě tentokrát bavily a já jsem byl zvědavý na to, jak to dopadne a kdo je vrah. A to odhalení není vůbec špatné. Takže spokojenost.

Tulipánová horečka (Tulip Fever, 2017) - 50 %

Romantický film, u kterého jsem si říkal, že je vlastně jedno, jestli je to o tulipánech nebo ne, protože by tam fungovalo cokoli jiného. Příběh milenců není špatný, nemá zlý vývoj, ale to zbytečné prosazování komična mi tam nesedělo. A nakonec je to i v závěru takové divně pozitivní, což jsem nečekal.

Ferrari 312B: Where the Revolution Begins, Hvězdy neumírají v Liverpoolu, Démoni vzpomínek, Vánek osudu, Furlough

Ferrari 312B: Where the Revolution Begins (2017) - 50 %

Snímek o Ferrari, o lidech, kteří mají rádi Ferrari a od lidí, kteří mají rádi Ferrari. Pokud máte rádi Ferrari, asi se vám film bude hodně líbit, pokud ne, nejspíš vám bude celkem ukradený. Dobré na něm je, že je tu pohled do zákulisí výroby, sice nijak bohatý, ale i to krátké nahlédnutí je celkem zajímavé.

Hvězdy neumírají v Liverpoolu (Film Stars Don't Die in Liverpool, 2017) - 60 %

Nemůžu si pomoct, ale prostě jsem čekal, že to bude lepší, že to bude emotivnější, ale nakonec se to nekonalo. Jako romance to funguje, ale čím víc se to blíží ke konci, tím je to takové nijaké. Jasně, osud k ní nebyl zrovna milý, ale tohle není příběh, který by dokázal diváka zaskočit. První polovina rozhodně lepší.

Démoni vzpomínek (Final Recourse, 2013) - 30 %

Teda nemůžu si pomoct, ale tenhle snímek má tak debilní vysvětlení na konci, že jsem prostě litoval toho, že jsem to celé sledoval. Jasně, trochu se to snaží o to, aby to bylo zajímavé, aby tu byl originální zvrat, ale dle mého pohledu to prostě nefunguje a zabíjí to jinak relativně průměrně rozjetý thriller.

Vánek osudu (Flying Lessons, 2010) - 50 %

Lidský příběh nijak velký, prostě návrat jedné holky domů, kam se nikdy nechtěla moc vrátit, ale kde má prostě kořeny a kde zrovna potřebuje být. Na diváka to asi moc velký dojem nezanechá, ale v tu chvíli, kdy to sleduje, si možná i něco odnese o tom, že život je někdy fajn, někdy na hovno. Prostě očekávaná podívaná.

Furlough (2018) - 40 %

Docela zajímavé herecké výkony, které ale padají s tím, že jim nakonec scénář nic zásadně zajímavého nenabídne. Whoopi Goldberg mi tu přijde skoro jako zbytečná postava, alespoň podle toho, jak ji derou dopředu. Pro příběh až tak zásadní nakonec není, hrdinka tím není nijak výrazně lidštější.

Elements of Matter, Father Figures, Gekijôban Fairy Tail: Dragon Cry, Het Tweede Gelaat, Osanago warera ni umare

Elements of Matter (2017) - 50 %

Parta neznámých herců nedělá nic moc, jenom mluví a chová se divně. Ale nemůžu si pomoct, mě tahle skupina prostě bavila. Jako kdyby každý herec byl nějakým záhadným způsobem příjemný a já jsem si jeho přítomnost užil. Anebo mi minimálně vůbec nevadila. Na takový malý film to bylo celkem fajn.

Father Figures (2017) - 40 %

Owen Wilson a Ed Helms v sobě rozhodně mají komický potenciál, což se i projevilo v některých scénách, ale tahle cesta za hledáním vlastního otce prostě nevyšla. Je to zdlouhavé, hraje se na výkony herců ve vedlejších rolí, ale bez toho, aby jim scénář dal něco zajímavého. Další špatná, skvěle obsazená americká komedie.

Gekijôban Fairy Tail: Dragon Cry (2017) - 60 %

Sérii neznám, ale byl jsem docela zvědavý na to, jak bude vypadat fantasy v anime provedení. A musí se tomu nechat, že to není špatné. Líbí se mi, že je zde kontrast mezi dětinským a silně dospělým, funguje obojí, i když samozřejmě v tom dospělejším, trochu drsnějším se nezachází zbytečně daleko.

Het Tweede Gelaat (2017) - 50 %

Trochu chladný film, ale nikoli svojí atmosférou, ale celkově přístupem k postavám, kdy ani na konci nemáte pocit, že byste měli projevit nějaké emoce, i když by se to u některých scén předpokládalo. Pak jsou zde najednou žhavé scény, ale i jim chybí šťáva. A tak je tu chlad kriminálního pátrání. Ten funguje.

Osanago warera ni umare (2017) - 60 %

Další z těch klidnějších snímků, u kterých si řeknete, že Japonci dovedou být nejen šílení a bizarní, ale především také lidští. Opravdu se to nevylučuje. Snímek "Osanago warera ni umare" si bere jen to lidské, ale ne až tak krásné, spíše to dramatické, ale pořád s přihlédnutím k tomu, jak dovedou události vnímat citliví lidé.

Black Marigolds, Vražedný termín, Střed mého světa, Tmavý chléb, Strike: The Silkworm

Black Marigolds (2013) - 50 %

Není to žádný velký snímek, místy je to celkem hluché, i na svou stopáž je to sem tam docela zdlouhavé, ale také to dovede vytvořit tu atmosféru, kterou čekáte. Nejistoty, strachu, vzteku. To, co tvůrci filmu "Black Marigolds" chtěli sdělit, se jim nakonec asi docela podařilo, ale určitě ne líp jak průměrně.

Vražedný termín (Dead Lines, 2010) - 40 %

Jak se film blíží ke konci, tak si skoro začnete myslet, že by to mohlo mít celkem chytré finále, ale nakonec se ukáže, že to vůbec chytré není a že to jen tahalo diváka celkem zbytečně za nos. Tohle se mi moc nelíbilo, a i když bylo celou dobu jasné, že to není velký film, ten závěr mě i na tak malý film zklamal.

Střed mého světa (Die Mitte der Welt, 2016) - 70 %

Natočit snímek o homosexualitě, který nebude karikaturou, ale který nebude ani zbytečnou agitací, není tak jednoduché, ale podobně jako snímku "Call Me by Your Name" se to podařilo ještě o něco dříve německému filmu "Střed mého světa". Tohle jsou filmy, na které se prostě dobře kouká, a jsou přirozené.

Tmavý chléb (Pa negre, 2010) - 70 %

Španělsko-francouzská koprodukce ukázala svou sílu ve filmu, kde jsou scény, na které se rozhodně moc hezky nekouká, a to ani nejsou moc explicitní. Ale funguje to. Navíc to má celou dobu takovou příjemně snovou atmosféru, kdy o to jsou některé ty rány, které film zasadí, silnější. Rozhodně stojí za zhlédnutí.

Strike: The Silkworm (2017) - 70%

I když je to lepší než první díl (rozuměj série), pořád si tak nějak říkám, že to není ono, že mě to ještě nedostalo tak, aby mě postavy naprosto uhranuly, i když je pravda, že Robin a Cormoran jsou dobrý tým. Chvílemi mi ale přijde, že ty finální rozuzlení jsou taková nucená, že to sice zapadne, ale není to tak ladné jako u starých detektivek.

Muž s magickou krabičkou, Strike: The Cuckoo's Calling, Největší showman, The Hanging Tree, Pokoj ve tvaru L

Muž s magickou krabičkou (Człowiek z magicznym pudełkiem, 2017) - 60 %

V první řad mě docela překvapilo, že Poláci zvládli sci-fi, které má v sobě myšlenku, na druhou stranu mě trochu zklamalo, že je to takové místy nijaké, skoro mi to připadalo, jako kdyby to bylo spíše retro sci-fi než sci-fi z budoucnosti. Ale funguje to, má to hlavu a patu a sem tam je tu i docela dobrý nápad.

Strike: The Cuckoo's Calling (2017) - 65 %

Čekal jsem něco vyloženě skvělého, ale zatím mě první série nepřesvědčila o tom, že se jedná o něco výjimečného. Z hlediska budování postav je to velmi dobré, ale z hlediska detektivního mi to přišlo takové celkem průměrné s tím, že to rozuzlení má svoje mouchy. Ale přesto jsem zvědavý na pokračování.

Největší showman (The Greatest Showman, 2017) - 80 %

Příběh tohoto filmu je strašně očekávaný, ale nic to nemění na tom, že to je příběh, který vás prostě strhne. To ale není silná stránka filmu, tou jsou muzikálová čísla, která jsou skvělá pěvecky i hudebně, ale především jsou skvělá vizuálně. Na to se tak krásně kouká, že tomu prostě není moc co vytknout.

The Hanging Tree (1959) - 60 %

Gary Cooper je jeden z těch legendárních herců, kteří vás budou bavit prostě jen tím, že ve filmu jsou, mají charisma a roli vždy utáhnou. Tenhle western je lehce zdlouhavý a jeho nejlepší pasáž přichází se samotným koncem, tam je dobrý a silný, mohl by být ještě o něco ostřejší, ale i tak je dobrý.

Pokoj ve tvaru L (The L-Shaped Room, 1962) - 70 %

Docela dobré, silné drama, kterému trochu chybí k dokonalosti, a to především ve scénáři, jenž má velmi dobrý rozjezd, ale který se následně trochu utopil sám v sobě. Mohlo to být ještě lepší lidské drama, ale ke konci už trochu ztrácíte zájem zjistit, jak to vlastně celé dopadlo. I tak je hlavní postava skvělá.

Zmenšování, Scorched Earth, Šestiraňák, Sanjuro, Zahradnictví: Rodinný přítel

Zmenšování (Downsizing, 2017) - 60 %

Je to hodně velká agitace, ale je pojata tak epicky a místy absurdně, že jsem se prostě jen díval dál a dál, i když se mi chtělo spát, protože jsem chtěl vědět, jak to vlastně skončí. Jasně, unesený ze závěru nejsem, ale díky hereckým výkonům, vizuální stránce a scénáři tohle není jen bohapusté plácání, ale to poselství v tom je.

Scorched Earth (2018) - 50 %

Gina Carano je prostě moje oblíbenkyně, a tak mi ani nějak nevadí, že film není vyloženě geniální, protože ona zde má dost prostoru. Jen je škoda, že její role nemá více akčních okamžiků, většinou se objede s použitím zbraní, což v jejím případě jen značí nevyužitý potenciál. Zajímavá variace na western.

Šestiraňák (Six Shooter, 2004) - 90 %

Martin McDonagh prostě dokáže zaujmout, ať už je to krátký film nebo dlouhý. Tady si chvíli říkáte, o čem to vlastně bude, co se z toho může vyvrbit dobrého, ale pak jen až do konce zíráte na to, co se tu děje. A je to opět herecky i scenáristicky skvělé, navíc je to sakra drsné, ale přitom pořád niterné, emotivní.

Sanjuro (Tsubaki Sanjuro, 1962) - 80 %

Toshirô Mifune a Akira Kurosawa opět ve velmi dobré formě, takže jejich spolupráce prostě funguje. Samurajské filmy v tomhle podání mají svou poetiku, mají dobré postavy a popravdě jsem docela rád, že tentokrát nebyl Akira Kurosawa nějak moc rozmáchlý a spokojil se s hodinou a půl stopáže filmu.

Zahradnictví: Rodinný přítel (2017) - 40 %

Vzhledem k propagaci bude mít člověk od snímku "Zahradnictví: Rodinný přítel" a vlastně od celé trilogie, příliš velká očekávání, která prostě nemůžou dojít naplnění. Ondřej Sokol tu má skvělou roli, která si v závěru zasloužila víc než pár slov. A když se nad tím člověk zamyslí, on je jediný, kdo vyniká. Chybí humor, drama je dobré, ale je to příliš rozvláčné už u prvního dílu.

Touha smrti V, Permission, Prodigy, Quadrophenia, Jízda s ďáblem

Touha smrti V (Death Wish V: The Face of Death, 1994) - 40 %

Jeden se diví, že to série dotáhla až k pátému dílu, ale musím uznat, že jsem hodně rád, že to dál nezašlo. Už je to v podstatě o ničem a tvůrci se opakují, Paul Kersey je zde už opravdu jen nudnou postavou, která nemá tématu co dát. Ale to zabíjení je zde trikově docela dobře provedeno. Nebo alespoň průměrně.

Permission (2017) - 40 %

Myslel jsem si, že to může být celkem zajímavý film o tom, kdy si pár těsně před svatbou řekne, že možná není nejlepší nápad už nikoho nemít, že by bylo lepší, kdyby si ještě někoho našli bokem, než se vezmou. Bohužel si film myslel, jak je chytrý, což se nakonec ukázalo jako liché. A moc chytrý vlastně není.

Prodigy (2017) - 40 %

Snímek vůbec nemá špatné téma. Psychiatr hovoří s mladou holkou, která by mohla být velmi nebezpečná. Zajímavý kontrast mládí a dospělost, zkušeností a geniality, potažmo šílenství. Dle mého se z toho ale nepodařilo vytěžit maximum a chvílemi jsem měl pocit, že snímek už docela nudí a moc nikam nevede.

Quadrophenia (1979) - 70 %

Snímek "Quadrophenia" je skvělým zachycením doby, a to byl natáčen patnáct let po tom, kdy se odehrává děj filmu. Skvěle vybraní herci, případně zpěváci, skvělé scény, které jsou možná chvílemi hodně dlouhé, ale i tak fungují. Závěr už je parádně symbolický, ale má v sobě potřebné poselství. A hlavně skvělou hudbu.

Jízda s ďáblem (Ride With the Devil, 1999) - 50 %

Ang Lee je rozhodně dobrý režisér, a co si budeme povídat, zachytit válku Severu proti Jihu se mu podařilo velmi dobře, jeden by ani neřekl, že vlastně nemá k Americe řádné kořeny. Jenže ani tak jsem se neubránil tomu, že mě film jednoduše nebavil. Nebavily mě postavy ani to, kam se příběh ubíral.

Chasing Coral, Chiefs, Život je sladký, Looking Glass, Love Per Square Foot

Chasing Coral (2017) - 80 %

Krásná ukázka toho, jak člověk dokáže zničit něco skutečně nádherného. A pořád se najdou lidé, kteří budou tvrdit, že se nic neděje, že je znečišťování jen jeden velký humbuk. Není a zničili jsme už dost. Je dobře, že jsou zde lidé, kteří chtějí situaci změnit, ale otázkou zůstává, jestli už není dávno pozdě.

Chiefs (1968) - 50 %

Nepříliš výrazný dokument, který ukazuje policajty na jejich společné akci, kde se především prezentuje to, že jsou to celkem obyčejní lidé, což by je mohlo v očích diváků degradovat. Možná i proto se dokument moc často nepromítal, i když měl být právě oficiálně pro tato setkání policejních šéfů vytvořen.

Život je sladký (Life Is Sweet, 1990) - 70 %

Mike Leigh se ve snímku "Život je sladký" dokáže podívat na své postavy jak realisticky, někdy až bolestivě realisticky, tak i s nadhledem a humorem, kdy u postavy, kterou hraje Timothy Spall si celou dobu nejste jistí tím, jestli přehrává záměrně, nebo je to všechno na efekt. Každá postava je ale lidská a má hloubku.

Looking Glass (2018) - 50 %

Kdyby to ke konci neztrácelo dech a ve svém vyústění to nebylo popravdě celkem nudné a očekávané, tak bych snímek hodnotil ještě o něco lépe, protože Cage se na voyeura docela hodil. Chtělo by to ale trochu jiné směřování, trochu jinou cestu. Takhle je to spíše jen dobrý rozjezd se špatným koncem.

Love Per Square Foot (2018) - 60 %

Indická romance, která není nějak zásadně výjimečná, ale přesto vás bude bavit na ni koukat. Indové už se v žánru romantických komedií dostali tak daleko, že přesně ví, koho vybrat na casting, že přesně ví, že ten člověk nebude publiku vadit, ale dokáže ho k sobě připoutat. A takoví tady jsou všichni.

Přání smrti 2, Immigration Game, Jab Harry Met Sejal, Ladybird Ladybird, Lego DC Super hrdinové: Flash

Přání smrti 2 (Death Wish II, 1982) - 60 %

Je škoda, že je tu návaznost na konec prvního filmu celkem slabá, navíc se s postavami zachází trochu nešetrně, ale musím uznat, že Charles Bronson se mi tentokrát jako mstitel líbil o něco více než v prvním filmu. Také je fajn, že si to zachovalo svou explicitnost, i když se jede v podstatě jen podle jedné šablony.

Immigration Game (2017) - 40 %

Snímek "Immigration Game" rozhodně není něco skvělého, ale docela se mi líbí, jak se celkem rychle podařilo reagovat na krizi s uprchlíky a vytvořit rádoby společensko-kritický snímek, z kterého je možná až trochu moc cítit propaganda. Ale nějaký trochu smysl to má, i když z hlediska akčního to není ono.

Jab Harry Met Sejal (2017) - 60 %
Shahrukh Khan se po dvaceti dvou letech od natočení skvělého snímku "Statečné srdce získá nevěstu" vydal znovu na výlet po Evropě, tentokrát jako znuděný průvodce po evropských městech, kde nechybí ani Praha. Film je ale jen klasickou romancí, která hraje na to, že fanoušci Shahrukha Khana milují.

Ladybird Ladybird (1994) - 70 %
Ken Loach je prostě velmi dobrým kritikem lidské společnosti, především dělnické třídy, a dokáže z ní vyhmátnout příběhy, které dovedou oslovit a které jsou do jisté míry i překvapivé tím, jakou mají formu. "Ladybird Ladybird" k nim rozhodně patří, a jedná se o snímek, který má hodně silný dopad na diváka.

Lego DC Super hrdinové: Flash (Lego DC Comics Super Heroes: The Flash, 2018) - 60 %
Takový celkem dobrý Lego movie standard, kdy jde hlavně o to, že tvůrci filmů si dovedou dělat ze superhrdinů celkem dobrou srandu a divák se u toho směje. Jsou zde parádní hlášky, které prostě baví, hlášky, které jsou trefné. Příběh tak skvělý není, ale co na tom, když se člověk může pěkně zasmát.

Abe & Phil's Last Poker Game, Kimi no na wa., Woody Woodpecker, Wunderland, Zombies

Abe & Phil's Last Poker Game (2017) - 60 %

Takové milé rozloučení Martina Landaua, který ani ke konci života nic neztratil ze svých hereckých schopností. Asi jsem už někde psal, že filmy o stárnutí, případně o umírání mě poslední dobou docela baví. Ne, že bych se tedy u nich smál, ale je v nich něco, co je prostě pravdivé a má to pozitivní poselství.

Kimi no na wa. (2016) - 80 %

Myslím, že je velká škoda, že se ještě nepodařilo japonské anime pořádně dostat i do českých kin. Myslím, že má celkem velký potenciál, i když je pravda, že aby to bylo komerčně úspěšné, asi by to docela dlouho trvalo. Ale i tak je to škoda, protože snímek "Kimi no na wa." je důkazem toho, že o hodně přicházíme.

Woody Woodpecker (2017) - 30 %

Nemám rád hrané filmy s animovanými postavami, protože to většinou nefunguje. Budiž králík Roger výjimkou. Ale film "Woody Woodpecker" rozhodně nemá na to, aby nějak více zaujal. Rodinný film, kde je od začátku jasné, jakým směrem se děj vydá. A nebojte, tvůrci vás nezklamou, přesně takové to bude. A Woody je tu spíš otravný.

Wunderland (2018) - 50 %

Válečný film, který asi ničím moc nepřekvapí, ale většinu doby jsem u něj měl pocit, že by se skutečně mohl odehrávat během druhé světové války. Uniformy a jejich materiály tomu celkem odpovídaly, stejně jako vybavení, které vojáci měli. Ale jinak snímek spíše průměrný, tedy koukatelný.

Zombies (2018) - 10 %

Teda tohle je vážně velká šílenost. Zombie tu vypadají jako cosplayeři, kteří jsou na Joker-con, pro jistotu jsou tu i menšinoví herci nabíleni, aby jako zapadli, ale na druhou stranu pak převládají na druhé straně, postav "obyčejných" lidí. Ale v klidu, v hlavní roli běloši. Disney vytváří hodně divné stereotypy, nebo vlastně ne, on je akorát podporuje.