Cesta ke zlu, Tělo, Inhumane, The Clapper, Temný krystal

Cesta ke zlu (Devour, 2005) - 40 %

Horor, který se možná až moc snažil o to, aby toho v sobě měl skutečně hodně, aby byl nevyzpytatelný a překvapivý. Nakonec je jeho vývoj ale spíše trochu divný a změna tématu, respektive odhalení toho, co je podstata hry, je už trochu divné a nějak to do celého obrazu prostě nesedí.

Tělo (El cuerpo, 2012) - 70 %

Snímek, který má velmi dobrou atmosféru a celou dobu si vás hezky vodí a drží vás napjaté v podstatě až do samotného konce, který je z těch, jež vás mohou nadchnout pro to, jak je pojatý, ale stejně tak se může jednat o finále, které vás úplně naplnit nemusí. Rozhodně je to ale film, který stojí za vaši pozornost.

Inhumane (2018) - 20 %

Zvláštní výzkum, který by měl odhalit, proč se vězni chovají agresivně. Je to na malém prostoru, což je vidět až moc, ale to by tak nevadilo, kdyby to v sobě mělo něco trochu zajímavého. Tohle ale není dobrý psychologický film, spíše film ukecaný, které vede k pointě, jež je celkem očekávaná. V konečném důsledku o ničem...

The Clapper (2017) - 30 %

Snímek, který má docela dobrý nápad, ale ten je bohužel rozmělněn v něčem, co se chce tvářit jako artová komedie. Kdyby ten nápad byl požit pro krátkometrážní filmovou anekdotu, mohlo to fungovat, takhle je to ale jenom nudné a strašně zdlouhavé a nic se zde nestane. Neskutečně mdlý film.

Temný krystal (The Dark Crystal, 1982) - 90 %

Nebudu tvrdit, že ten příběh je skvělý, ale snímek "Temný krystal" je díky loutkové animaci tak vizuálně nádherný, že jsem prostě jen místy lapal po dechu. Nejde jen o to, jak je to bezchybně rozhýbané, ale jde i o to, jaké jsou designy postav a vlastně celého světa. A to je prostě krása pohledět.

Generation Iron 2, Mamas & Papas, Pan učitel Žába, Menaše, Diplomová práce

Generation Iron 2 (2017) - 55 %

Opět určeno hlavně pro ty, kdo mají rádi kulturisty, ale tentokrát mi přišlo, že jsou zde prezentované osudy o něco zajímavější. Kai Greene mě tu zaujal více než v prvním filmu, ale to bude tím, jak se zde více profiloval mimo soutěže. Je vidět, že tady skutečně jsou osobnosti, některé nemají jen svůj specifický svět.

Mamas & Papas (2010) - 40 %

Tohle je snímek, kde se probírají vážná témata, citlivá témata, ale já si nemůžu pomoct, díval jsem se na jednotlivé postavy, a bylo mi celkem jedno, co prožívají. Ani s jednou jsem se nedokázal pořádně propojit. Tohle není moc dobré na skoro dvouhodinový film, který by vás měl dostat právě psychologií postav a s tím spojenými emocemi.

Pan učitel Žába (Meester Kikker, 2016) - 50 %

"Pan učitel Žába" má vtipnou zápletku. Holčička má ráda žáby, a tak prezentuje na hodině referát právě o žábách. To ji vede ke zjištění, že jejich pan učitel je vlastně z části žába a sem tam se v ni proměňuje. Mohlo by to vést k celkem zajímavým situacím, ale to se z větší míry bohužel nenaplnilo, sem tam to ale dobré je.

Menaše (Menashe, 2017) - 60 %

Nenápadný snímek, který trochu kazí herecké výkony, jež nevypadají v některých chvílích vůbec přirozeně, ale na druhou stranu je zde skvělý hlavní hrdina, který film táhne vlastně jen tím, že je takový ňouma a že má problémy, které jsou na jednu stranu normální, na druhou divné a dané těžko pochopitelnými pravidly extrémního židovství.

Diplomová práce (Tesis, 1996) - 80 %

Ke konci mi už ta hra na diváka přišla trochu moc zdlouhavá, protože prostě nemohlo být moc těch, kdo vlastně za všechno mohli, stejně tak se mi nelíbilo, jak to skončilo, hodil by se k tomu konec jiný, ale i tak se Amenábarovi musí nechat, že je to hodně temná a místy hodně nepříjemná jízda, která ale ve snuffu nejde vyloženě daleko.

Chris Rock: Tamborine, I Was a Male War Bride, In the Cloud, Kono sekai no katasumi ni, Omyl doktora Horna

Chris Rock: Tamborine (2018) - 60 %

Musím říct, že víc než humor, který Chris Rock prezentuje, se mi líbilo, jak se zabýval tématy, která sama o sobě vtipná nejsou. A přesto se lidé smáli. Chápali vůbec, o čem se mluví? Trochu mi vadilo, jak Chris neustále opakoval věty a byl příšerně sprostý a lidé se smáli tomu, ale pořád jsem tam cítil, že ví, o čem mluví, a že nechce jen bavit. Ale myslím, že diváci v sále se asi jen bavili.

I Was a Male War Bride (1949) - 70 %

Cary Grant v sobě měl neskutečný komediální potenciál a jsem rád, že byl v tomhle snímku využit, a to v podstatě od začátku do konce. Navíc zde měl jako rovnocenného parťáka Ann Sheridan a společně fungovali skvěle. Bavíte se a je to v příjemném duchu, kdy ty vtipy tak nějak přirozeně plynou. Tohle se už moc v amerických komediích nevidí.

In the Cloud (2018) - 30 %

Další pokud o nízkorozpočtový sci-fi snímek, kde z hlediska vizuálního nakonec moc sci-fi není, všechno je jen v tom, jestli je možné přenést osobnost do virtuálního prostředí I když není myšlenka nijak moc originální, pořád je celkem dobrá na to, aby z toho vylezlo něco zajímavého. To se zde překvapivě nekoná.

Kono sekai no katasumi ni (2016) - 80 %

Anime je prostě natolik specifické, že není problém jím prezentovat žádný žánr, tedy v tomhle případě ani drama, které je spojeno s druhou světovou válkou a jejím dopadem na Japonsko. Navíc právě kresba je klíčem k pochopení hrůz a obyčejného lidského života, který jim byl vystaven. Nádherné pojetí fantazie.

Omyl doktora Horna (1992) - 70 %

Igor Chaun pokračoval v dobrém díle, které byl prezentován šestidílnou minisérie povídek nazvaných "Velmi uvěřitelné příběhy" a natočil čtvrthodinový kraťas "Omyl doktora Horna", který i po více jak čtvrt století celkem dobře vykresluje to, jak se k sobě lidé chovají a co se s nich skutečně skrývá. Nepříjemné, ale je to pořád aktuální.

Human Flow, China Salesman, I Am Not a Witch, I Called Him Morgan, Velmi uvěřitelné příběhy

Human Flow (2017) - 60 %

Když se na takový dokument dívám, tak si plně uvědomuji, že mám skutečně štěstí v tom, jak si žiji a že se nemusím dostat do situace, jako lidé zde popisovaní. Odsuzujeme uprchlíky, máme z nich strach, a to se s nimi v podstatě do kontaktu nedostaneme, ale ona je to prostě přirozená součást osidlování Země.

China Salesman (2017) - 50 %

Na to, že to je čínská produkce a hraje tam Steven Seagal, tak to v konečném součtu není vůbec špatné. Steven zde dokonce bojuje, hned na začátku, navíc s Mikem Tysonem, ale je na tom moc vidět, jak je to hodně stříhané. Co je horší, Mike Tyson prokazuje, že se pro herectví opravdu nenarodil. Ale nakonec to tak zlé není.

I Am Not a Witch (2017) - 70 %

Jasně, tohle je snímek, který vám nemusí sednout, můžete si říkat, že to je prostě pošahané, jak lidé v Africe žijí, ale stejně tak si oni mohou myslet o nás, že jsme pošahaní. Ale je fakt, že obvinit malou holku z čarodějnictví je přece jen trochu moc. Bohužel i v dnešní době se najedou lidé, kteří tomu budou věřit. A klidně bych se vsadil, že všichni nebudou z Afriky.

I Called Him Morgan (2016) - 70 %

Dokument, který se vrací k události, jež ovlivnila jazzový svět a o které nezainteresovaný člověk asi nebude nic vědět. Alespoň já jsem nevěděl. Ani po více jak čtyřiceti letech vzpomínky nevychladly a mluvčí představují tragický příběh o nadaném muži, kterému ale bylo vyměřeno jen 33 let. Je to blbé když spoušť stiskne milující manželka.

Velmi uvěřitelné příběhy (1991) - 80 %

Přiznám se, že mě trochu mrzí, že jsem o tomhle filmu, nebo seriálu o šesti povídkách, nevěděl dříve. Tohle je rozhodně něco, co stojí za pozornost, protože se zde ukazuje, že horor v českém provedení prostě funguje a není nutné, aby v tom bylo něco nadpřirozeného. Dobrý horor vychází z života a tady se to děje.

Biotherapy, Bright, Jáma, Rudá volavka, Wonder

Biotherapy (1986) - 50 %
Japonci v hororu dovedou zaujmout, a tak jsem byl docela zvědavý, co předvedou v celkem 36 minutách čistého času. Příšera, která vypadá jako muž v kabátu s kloboukem, cestuje v čase, aby se dostala k formuli nějaké nově vyvinuté látky. A je to hodně krvavé, což je asi největší přednost tohoto filmu. Atmosféra tu moc nefunguje.

Bright (2017) - 60 %

Na jednu stranu jsem si říkal, že tohle je originální jako blázen, ale na druhou stranu zase to, že tvůrci rozhodně nedokázali ze světa, který zde prezentují, dostat maximum. To, jak dopadne postava Jacobyho je jasné od začátku, Will Smith si hraje svůj standard a Noomi je trestuhodně nevyužita. Potenciál zde byl mnohem větší.

Jáma (Jama, 2013) - 40 %
Ze začátku to má ještě zajímavou atmosféru, čekáte na to, co přijde, ale jak se to postupně dostane až ke konci, uvědomíte si, že tohle opravdu nestálo za to a že to celé vedlo k tomu, že se vlastně dělo něco hodně zvláštního, co nějak moc nedává smysl. Tohle není kraťas, který bych chtěl a mohl opěvovat.

Rudá volavka (Red Sparrow, 2018) - 50 %
Nějak jsem nevěděl, co pořádně čekat, nakonec jsem dostal celkem suchý, bezemoční příběh, kde jsou docela fajn herecké výkony, hlavně camea ve vedlejších rolích. Myslel jsem, že to bude akčnější, ale ono je to spíše thrillerové, téměř psychologické, což podle mě ale tolik nefungovalo. Nějak to se mnou nic nedělalo.

Wonder (Wonder, 2017) - 80 %

Takhle to dopadne, když máte skvělé herce, jejichž jména každý zná, ale pochopíte, že ještě lepší jsou dětští herci, kteří ten film zvládnou výborně. Owen a Julia na sebe nestrhávají zbytečně pozornost, ví, co je síla tohoto filmu. A to je o dobře, pak to všechno krásně funguje a vám je moc dobře, že se na to můžete koukat.

Buck a kazatel, ID:A, Ovčáček čtveráček, Pojedeme k moři, Vlkodlak

Buck a kazatel (Buck and the Preacher, 1972) - 60 %

Western, který jede trochu na jistotu, ale zároveň se snaží upozorňovat na rasové problémy, a to nejen mezi bílými a indiány a bílými a černými, ale i mezi černými a indiány. Lidé jsou prostě nesnášenliví celkově. Sidney Poitier ukázal, že svého kovboje zvládne dobře, ale dobře se popasoval i s režií filmu.

ID:A (ID:A, 2011) - 50 %

Dánové si vytvořili vlastní verzi agenta Bourna. Je to žena a vystupuje v thrilleru, kde zapomněla na svou minulost. Ale rozhodně se ji neobjevovat ve strhujícím tempu, ale v tempu velmi pozvolném, kdy téma filmu se chvílemi mění spíše v dramatickou romanci, než aby zůstalo thrillerem. Na mě to vyloženě nefungovalo.

Ovčáček čtveráček (2017) - 20 %

I když to je kabaret, který reaguje na aktuální politické hnutí, nemůžu si pomoct, ale celkové pojetí mě prostě nebavilo. Humor je zde příšerný, nebylo zde nic, čemu by se dalo zasmát, snad jen tomu, že představitel Ovčáčka je celkem přesný. Nestačilo to ale na to, aby mě to skutečně dovedlo zabavit, byť jen na chvíli.

Pojedeme k moři (2014) - 70 %

Jiří Mádl mě velmi mile překvapil nejen tím, že snímek natáčel na lokacích, které dobře znám, ale hlavně tím, že je jeho snímek mnohem víc než jen nějaká komedie. Ona to až tak komedie není, naopak, je to celkem citlivá sonda do života jedné rodiny. Sonda, která je veselá, ale i dojemná zároveň, vše je dobře zkombinované.

Vlkodlak (Werewolf: The Devil's Hound, 2007) - 10 %

Tohle je tak špatně natočené, že se na to chvílemi skoro nedá koukat, jako kdyby se to natáčelo na dvě různé kamery a každá měla trochu jiné barevné spektrum, jinou kvalitu obrazu. Herecky je to otřesné, to se dalo očekávat, ale i dějově to není nic moc. Přišlo mi to nakonec i celkem zdlouhavé, na to že to není moc dlouhé.

Dita Saxová, Ptačí chřipka, Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama, I Love You, Daddy, Havraní tanec

Dita Saxová (1967) - 70 %

Další docela dobrá ukázka toho, jaké se v 60. letech natáčely filmy a že stály skutečně za to. Tohle je psychologický snímek zaměřený na postavu hlavní hrdinka, která je skvěle ztvárněna Krystynou Mikołajewskou. Vlastně film o dospívání natočený trochu jinou perspektivou a krásnou černobílou kamerou.

Ptačí chřipka (Flu Bird Horror, 2008) - 20 %

Proč se tohle jmenuje ptačí chřipka, to opravdu nevím, i když nějaká ta vzdušná stvoření zde skutečně jsou. Skupina mladých lidí před nimi musí utíkat a my se dovídáme, jak to vlastně bylo s tím, že jsou zde ty ohavné potvory. Minimalistické, levné, ale bohužel v žádném ohledu zajímavé. Škoda.

Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama (2013) - 40 %

Dorota Nvotová si natočila takový celkem osobní film, což je hezké, je tu i nějaké poselství, které má smysl, podíváme se i na to, jak život není jednoduchý, ale nemůžu si pomoct, mě tenhle snímek prostě moc nebavil. Sem tam jsem si ale říkal, že ta hudba je skutečně povedená. Ale jen sem tam, jinak mě nic moc nevytrhlo.

I Love You, Daddy (2017) - 60 %

"I Love You, Daddy" je takový allenovský film bez Allena, kdy Louis C. K. úplně dokonale nezvládá roli neurotika, ale trochu se jí blíží. Nejvýraznější je ale rozhodně John Malkovich, který svou roli hraje dokonale přesně, ale ani Chloë se neztratila, i když na začátku mi přišla trochu toporná. Rose Byrne tomu pak přidala ještě ten správný šmrnc.

Havraní tanec (Mirror, Mirror 2: Raven Dance, 1993) - 25 %

Tajené zrcadlo, které by mohlo být docela zajímavým artefaktem, ale ve skutečnosti se ukáže, že je to jen proprieta, která nevede k žádnému pořádnému využití, prostě jen kulisa, kolem které se dějí... ne, kolem které se vlastně tancuje, což je to hlavní, co ve filmu najdete. To zrovna není na hororový film moc.

Slaughter Disc, The Party, Pýcha a vášeň, Sentinel, Sněhová královna: Tajemství ohně a ledu

Slaughter Disc (2005) - 40 %

Spojení hororu s pornem, které celkem funguje, a na to, že je to pořád víc porno než horor. Horor se zde objevuje v podstatě hlavně formou hodně velkého množství krve a násilností, které se ale stejně odehrávají spíše mimo kameru. Pak to porno vyznívá prostě jen jako na efekt. Různé rozostření a změny obrazu mi přišly také spíše samoúčelné.

The Party (2017) - 40 %

Tohle by se mělo odehrávat na divadle a ne ve filmu. Dle mého to prostě ve filmu nefunguje, protože je zde přehrávání, které ve filmu moc nemá místo. Má to díky němu mít komediální ražení, což má podpořit i postava Buna Ganze, ale celkově vypadá humor nadbytečný. Jsou v tom emoce a přitom se na diváka nic nepřenese. Škoda skvělého hereckého potenciálu.

Pýcha a vášeň (The Pride and the Passion, 1957) - 40 %

Zdlouhavé, patetické, plné rádoby velkých emocí, ale ve skutečnosti prázdné, což nakonec vede k tomu, že vás film dovede unudit k smrti, podobně jako některé postavy tohoto historického dramatu. S Carym, Sophinkou a Frankem se dalo rozhodně natočit víc než jen tenhle rádoby epický a emotivně silný historický paskvil.

Sentinel (The Sentinel, 1977) - 70 %

Velmi dobrý horor, který sice nemá vyloženě originální téma (třeba "Rosemary má děťátko má velmi podobnou atmosféru), ale přesto se mu daří diváka uhranout svou bizarností a podivností, která se vine celým filmem od začátku až do konce, který je skutečně ve svém šílenství velmi povedený. Z tohohle filmu jsem měl nepříjemné pocity.

Sněhová královna: Tajemství ohně a ledu (Snezhnaya koroleva 3. Ogon i led, 2016) - 50 %

Docela mě překvapuje, že to se sérií došlo až do třetího dílu, ale stalo a je to snesitelné. Je jasné, že se Rusům nepodařilo dosáhnout úspěchu "Frozen", jejich animace je spíše zaoblená, než aby tíhla k dokonalosti, ale je zde nějaký příběh, něco se děje a má to celkem spád. Děti tohle bude bavit a možná i rodiče.

All Night Long: Daredemo yokatta, The Foreigner, The Games of the V Olympiad Stockholm, 1912, The Glass Castle, The Good Catholic

All Night Long: Daredemo yokatta (2009) - 30 %

Šestý a snad i poslední díl ze série japonského režiséra Kacuji Macumury, kdy už opravdu ani nevíte, proč něco takového točil. Nemá zde už nápady, jen kopíruje sám sebe a není už ani tak úchylný, jak by se dalo čekat. Záběr se někdy skutečně opakují a je to taková tristní podívaná. Ani strach, ani hnus to nenažene.

The Foreigner (2017) - 70 %

Jackie Chan a Pierce Brosnan jsou v tomhle filmu skvělá dvojka. Jackie, i když jeho obličej říká něco jiného, nestárne a jeho schopnosti jsou pořád skvělé, myslím schopnosti akční, o těch hereckých nepochybuji. I když se tady předvádí hlavně jako MacGyver, tak i na akci a kaskadérské kousky dojde. A pořád mu to jde!

The Games of the V Olympiad Stockholm, 1912 (2017) - 60 %

"The Games of the V Olympiad Stockholm, 1912" je snímek, který má hlavně historickou hodnotu, protože se zde můžete na krásně zrestaurovaných záběrech podívat na to, jak probíhala olympiáda před více jak sto lety. A je skoro vtipné některé sporty sledovat. Je šílené, kam se za sto let konání her posunulo a jak jiné dnes jsou. Jako kdyby jim dnes chyběla hravost, jde hlavně o prestiž.

The Glass Castle (2017) - 70 %

Rozhodně zajímavý příběh, který je velmi dobře podaný. Ale je pravda, že život je schopný napsat skutečně zajímavé (rozuměj zvláštní, divné, silné, apod.) příběhy, které sami o sobě nepotřebují ani moc přikrášlovat. Woody Harrelson tady předčí všechny ostatní a ukazuje svůj herecký růst film od filmu.

The Good Catholic (2017) - 40 %

Romantický a romanticky pojatý film o tom, že má mladý kněz problém s vírou, protože do jeho života zasáhne žena. Je mladá, je jiná, je nekonformní, prostě něco, co on nezná, co mu může zahýbat jeho hodnotami. Je to až podivně naivní, bez humoru, přímé a s koncem, který vlastně neřekne nic o tom, jestli to bude končit dobře nebo blbě.

Catching the Sun, Ooru naito rongu: Inisharu O, Puppy, Hořící postel, Flamingo Kid

Catching the Sun (2015) - 40 %

Dokument o tom, že solární energie je důležitá a v podstatě každý se může zaměřit na to, aby se snažil využívat právě takové zdroje, které jsou ekologicky méně náročné. Sice film trochu vyznívá, že někdy to budete dělat proto, že nic jiného na práci nemáte, ale záměr hezký. Dokument je ale docela nudně podaný.

Ooru naito rongu: Inisharu O (2003) - 40 %

Kacuja Macumura už si prostě jen točí úchylnosti, protože na to ho docela užije. Nic moc jiného v tom není. Dostal nápad, který není až tak špatný, ale jeho pojetí už je celkem ohrané a není v tom nic moc navíc. Prostě snímek pro lidi, kteří mají něco podobného rádi, ale i ti zde najdou hlavně protahované scény, kde s moc neděje.

Puppy (2017) - 60 %

Animované filmy "Hotel Transylvánie" mám celkem rád, mimo jiné i proto, že se na nich minimálně hlasem podílí Adam Sandler. Tohle je taková jednohubka, která má tak jeden dva skutečně povedené gagy, takže za mě rozhodně těch 60 %, i když si nemyslím, že bych si snímek nějak extra dlouho pamatoval.

Hořící postel (The Burning Bed, 1984) - 70 %

Farrah Fawcett tady ukazuje, že byla dobrá herečka a její pojetí ženy, která byla týrána a našla jen jedinou cestu, jak z toho uniknout, je hodně emotivní a silné. Celkově na vás bude mít snímek hodně intenzivní dopad. A pořád si budete říkat, proč jsou všichni proti ní, proč je proti sobě i ona sama. A uvědomíte si, že to tak někdy prostě je, že je těžké utéct.

Flamingo Kid (The Flamingo Kid, 1984) - 60 %

Mám pocit, že na začátku své tvorby byl Garry Marshall přece jen takový ještě kritičtější a dovedl v lidech vidět i to opravdu špatné. Z jeho posledních filmů se to naprosto vytratilo. Jasně i "Flamingo Kid" je film s šíleně pozitivním vyzněním, kdy hodnoty jako rodina jsou nade vše, ale není to tak hrozné jako jiné filmy, které Garry Marshall natočil v novém tisíciletí.

Ooru naito rongu R, Super Dark Times, Podezřelý, Sweet Virginia, Thank You for Your Service

Ooru naito rongu R (2002) - 50 %

Úchylnost, kterou dokáže Kacuja Macumura ještě vymyslet, přece jen asi nemá moc mezí, a i když se zdá, že se v podstatě jen opakuje šablona třetího dílu v této bizarní sérii, tak nakonec zjistíte, že tvůrce měl nápadů ještě dost a že vás s nimi dovede překvapit. Rozhodně nevěřte některým nerdům a nechtějte vědět, co mají doma. Sakra, to vlastně neplatí jen o nerdech.

Super Dark Times (2017) - 70 %

Docela dobrý snímek, na kterém je vidět, že se trochu inspiroval úspěchem seriálu "Stranger Things" a hlavně jejich vizuálem dobovým zasazením a případně i hudební složkou. Má to ale o něco drsnější okraje, které jsou spojené s tím, že primárně zde zlo nevychází z něčeho nadpřirozeného, ale z člověka. A to je vždy pořádná síla.

Podezřelý (Suspect, 1987) - 60 %

Není to výborné, ale je to dobré. Má to správnou retro atmosféru a docela fajn herce, kdy Liam Neeson asi nikdy nezklame, ale ona i Cher je hodně snesitelná. Je hezké, jak se snímek snaží tlačit na pilu a chce nás strašně moc překvapit tím, jaké je zde finále. Trochu se to možná i povede, a tak si myslím, že film stojí za pozornost.

Sweet Virginia (2017) - 60 %

Na tyhle pomalé thrillery musíte mít náladu. Jon Bernthal je herec, který je zvládá levou zadní a je v tom dobrý. Tady nám ukazuje, že být správce motelu není sranda, pokud jsou jeho nájemníci podivné existence. Ale s jedním se spřátelit dokázal. A to byla chyba. Pomalu gradující tempo, které prostě musí vést k destrukci.

Thank You for Your Service (2017) - 50 %

Když jsem sledoval snímek "Thank You for Your Service", měl jsem jednoduše pocit, že se jedná jen další film o tom, že mladí vojáci, kteří se vrací z misí, mají celkem problém se vrátit i zpět do života. A přesně tohle snímek je. Nic jiného, nic víc. Ani herečtí představitelé mě nedokázal přesvědčit, aby mě jejich osudy strhly.