úterý 13. července 2021

Love, Death & Robots - 2. série

Autorem článku je Daniel Palička.


“Love, Death & Robots” je ambiciózní netflixovský projekt, za kterým stojí pánové Tim Miller (režisér snímků Deadpool a Terminátor: Temný osud) a David Fincher (věhlasný režisér, který má na kontě filmy jako Zodiac, Klub rváčů nebo Muži, kteří nenávidí ženy). Animovaná seriálová antologie si po první sérii čítající osmnáct uzavřených epizod vysloužila kladné ohlasy, a tak není divu, že se autoři vytasili již s druhou, tentokrát výrazně kratší sérií.

Původně měla druhá série vyjít až příští rok. Nicméně, aby diváci nemuseli čekat zbytečně dlouho, rozhodli se tvůrci celého projektu počet epizod rozdělit do dvou menších ucelenějších sezón, což na papíře nezní jako špatný nápad. Fanoušci se nemohou nabažit dalších dílů jejich oblíbeného pořadu, a proto jim budou místo jedné obsáhlejší naservírovány rovnou dvě série, které jsou sice o poznání kratší, ale aspoň rychle utečou. S tím nemám už z principu vůbec žádný problém. Jenže pokud se celková kvalita pohybuje ve škále průměru až mírného nadprůměru, je něco špatně...     

Druhá série “Love, Death & Robots” nabízí osm unikátních, zcela uzavřených a samostatně fungujících epizod, které se liší nejen stylem animace, ale také celkovým pojetím. Každou z nich si do detailu rozebereme, přičemž v závěru článku si krátce shrneme můj názor na druhou řadu. 


Automatická hlasová služba (Automated Customer Service) 

Úvodní “Automatická hlasová služba” je… Hm, jak to jen říct slušně? Úplný hnůj. Přitom animace není hrozná. Právě naopak! Líbivá stylizace k příběhu dokonale sedí, a zároveň musím poznamenat, že jednodušší modely postav mi vůbec nevadily. A co víc, pár humorných scén mi zcela překvapivě dokázalo vykouzlit úsměv na tváři. Jenomže díky špatně vykonstruované zápletce, zbytečně natahované stopáži (třináct minut by šlo zkrátit na polovinu), řadě příšerných klišé a několika předvídatelným momentům nemohu pilotní díl druhé série hodnotit moc pozitivně. Jde o nudnou, nezáživnou, ryze podprůměrnou povídku, k níž se nemám důvod vracet.           

Led (Ice) 

Druhá epizoda, příhodně pojmenovaná “Led”, je o něco lepší než první. Vizuální stránka sice opět předčila nemastný, neslaný scénář, ovšem tentokrát aspoň děj za něco stál a neměl - podobně jako předchozí epizoda - zbytečně dlouhou stopáž a špatnou výpravnost. I navzdory výrazným klišé si mě příběh epizody dokázal získat svou mrazivou atmosférou, chladným prostředím, jež díky animaci o to více vyniklo, a svižným tempem. O zázrak sice v žádném případě nejde, ale jako jednohubka s brilantně vykreslenou atmosférou funguje “Led” na jedničku.     

Zakázané ovoce (Pop Squad) 

Konečně! “Zakázané ovoce” je první vysoce nadprůměrný díl druhé řady. Kromě zajímavé zápletky pojednávající o policistovi, jehož údělem je řešit problém s přelidněním, dokáže diváka oslovit nejen svým hutným, seriózním nádechem, ale také díky promyšleným a zároveň výborně načasovaným zvratům, solidnímu tempu a sympatickým postavám, jejichž vývoj je dostatečně uvěřitelný. Jedním slovem skvělé!  

Sníh na poušti (Snow in the Desert)

“Sníh na poušti” kráčí v šlépějích předchozí epizody. Tvůrci opět vsází na mnohem vážnější notu, charismatického dospělého aktéra a hyperrealistickou animaci, ale tentokrát se rozhodli klást větší důraz na akci a prostředí. A víte co? Vychází jim to na jedničku. Nádherné scenérie (koukám hlavně na pusté pouštní oblasti) dokonale pasují do děje. A co se týče postav, k těm jsem si nakonec dokázal utvořit vztah, byť to zpočátku tak úplně nevypadalo. Ve srovnání se “Zakázaným ovocem” jde sice o slabší odvar, který občas zabrousí i do pár nepotřebných klišé, ale jako celek funguje pěkně, celistvě a koherentně. Dle mého názoru jde o velmi solidní díl.    

Vysoká tráva (The Tall Grass)

Pátá epizoda v pořadí, “Vysoká tráva”, dokáže diváka ohromit hlavně svou jedinečnou vcelku roztomilou stylizací, doplněnou o světlejší paletu barev, díky níž celková atmosféra vynikne o poznání lépe. Co si budeme povídat, “Vysoká tráva” svým pojetím dost nápadně připomíná klasickou lovecraftovskou povídku. V hlavní roli sledujeme obyčejného muže, pasažéra vlaku, který úplnou náhodou zabloudí do kukuřičného pole, kde rázem musí čelit neznámu v podobě strašlivých, blíže neznámých oblud. Z hlediska estetiky nemám co vytknout, v tomhle směru funguje epizoda na jedničku. Nicméně, zápletka a její směřování není žádný zázrak. Upřímně, byť mě sledování bavilo a každičký moment jsem si užil, nemám moc důvod se k “Vysoké trávě” vracet, protože mi už nemá co předat. Přece jenom, jde o drobnou přímočarou jednohubku, která však dokáže okouzlit. Nic víc ovšem nečekejte...

Duch Vánoc (All Through the House)

Pro mě asi největší překvapení druhé série. “Duch Vánoc” je kratičká povídka, která podobně jako “Vysoká tráva” úžasně pracuje s napětím a pocitem strachu. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že to dělá o třídu lépe. Dva ústřední hrdinové (dvě malé děti, které na Štědrovečerní noc čeká nemilé překvapení) si mě už od začátku dokázali získat k srdci. Pomyslná hrozba, z které jde již od prvních několika záběrů hrůza, je geniálně vymyšlená a finální pointa dokáže překvapit. A o animaci se raději nerozepisuji. Tu bych mohl adorovat ještě hodně dlouho..., Zkrátka a dobře, vánoční díl s dvojicí roztomilých mrňousů mě nadmíru překvapil. Čekal jsem všechno, ale takhle kvalitní kraťas?!    

Azyl (Life Hutch)

Z mého osobního úhlu pohledu jde asi o nejzbytečnější epizodu celé druhé řady. Ano, i “Automatická hlasová služba” byla lepší, byť za moc nestála. Nebýt výkonu Michaela B. Jordana, nikdo by po “Azylu” ani neštěkl. Jde totiž o generické, téměř ničím vyčnívající sci-fi, kde se opět uplatňuje již několikrát použitý model “nebohá oběť v nebezpečí/naháněna nebezpečným stvořením”, který už bohužel nemá v kontextu celé druhé série čím oslovit. Bohužel, píšu to nerad, “Azyl” je za mě asi nejslabší díl.  

Utonulý obr (The Drowned Giant)

Filosoficky laděná epizoda, jež by mnohem lépe fungovala jako knižní povídka nežli jako díl  seriálu, a to hned z několika pádných důvodů. Prvně, myšlenky vyřčené v průběhu epizody by mohly být mnohem lépe uchopeny prostřednictvím psaného textu. Dále, titulní “obr” by nemusel být pojat jen jako mohutná obří postava ležící kdesi u pláže. Mohlo by se mnohem lépe pracovat s tajemnem. Co když nejde o humanoida, ale někoho jiného? Objektivně skvělá, jedinečně zpracovaná epizoda, na můj vkus ovšem špatně uchopená a místy zbytečně rozvleklá (aspoň tedy v rámci celé antologie). Škoda, dost promarněná šance…  

Inu, dostáváme se k finálnímu shrnutí. Jak jste asi již usoudili z názorů na jednotlivé epizody, druhá série výrazně zaostává za první. Může za to hned několik věcí. První z nich je originalita. Zatímco v první řadě byl každý příběh hotový unikát a scénáře se vůbec neopakovaly, vždycky přinesly něco nového, zcela neokoukaného, v druhé se několikrát opakuje již mnou výše uvedený model, tedy “nebohá oběť v nebezpečí/naháněna nebezpečným stvořením”. Až na pár světlých výjimek je obsažen v každé epizodě, což docela zamrzí. Druhým problémem je pojetí celkové zápletky. Opakující se schéma by ani tak moc nevadilo, kdyby aspoň bylo uchopeno obstojně, což ve valné většině případů bohužel není. Zápletka buď je špatně pojata (Azyl, Automatická hlasová služba), anebo jí něco chybí k dokonalosti (Utonulý obr, Vysoká tráva). A dalším velkým kamenem úrazu je bezpochyby malá variace animačních stylů. 

Nicméně, vyzdvihnout musím obecné kvality. Ačkoliv není v jednotlivých epizodách mnoho různých stylů animace, animátoři si dali záležet, aby vizuál dokázal na diváka zapůsobit, co nejvíce to šlo. Na výsledku to je hodně znát, a to obzvlášť u realističtějších animací (Sníh na poušti, Zakázané ovoce). Vyzdvihnout také musím skvělý dabing, sem tam příjemné nápady, které se objeví ve scénáři, některé drsnější scény (epizody “Zakázané ovoce” nebo “Sníh v poušti” budiž pravým příkladem) a - pro někoho zcela překvapivě - i délku. Ano, přestože je první řada mnohem komplexnější, do detailu propracovanější a bohatší, co se nápadů týče, není tak svižně odsýpající jako druhá. K druhé si sednete, pustíte si ji a máte ji v cuku letu hotovou. Ze strany autorů jde o naprosto geniální tah, o kterém jsem se rozepsal již v úvodu. 

Otázka na závěr: Doporučil bych druhou řadu Love, Death & Robots? Pokud se vám líbila první, rozhodně můžete okusit i druhou. Objektivně je sice mnohem horší, ne tak nápaditá a kvalitativně výrazně slabší (u některých dílů se budete náramně bavit, u jiných naopak trpět), ale já osobně jsem si sledování užil. Byl to příjemně strávený čas, kterého rozhodně nelituji, a tak to má být. V žádném případě nejde o bombu roku, to vůbec, ovšem v kontextu netflixovské tvorby a současné seriálové produkce jde o solidní nadprůměr, jenž má čím zaujmout. 

Jsem zvědavý na třetí sérii, která by měla světlo světa spatřit již příští rok. Uvidíme, co nového si na nás autoři připraví tentokrát!