čtvrtek 22. října 2020

Vyproštění (2020)

Autorem článku je Daniel Palička.



Jsou to již dva roky, co zde, v pátek 1. června roku 2018, vyšel krátký článek o pozastavení publikování. 

Abych pravdu řekl, k oznámení Martinovy přestávky jsem se dostal až letos během léta. To jsem si tak jednou procházel všechny jeho internetové stránky, jež si za svou dlouhou tvůrčí historii vytvořil, když tu náhle narazím právě na tento Filmový deník. Zaujal mě nejenom svým nápaditým navržením, ale mimoto též publikovanými recenzemi. Co mě na Martinovi stále nepřestává udivovat, je, jak s grácií dokáže na velmi krátkém prostoru říct o daném snímku svůj osobní názor. A u recenzí, jako byly tyto, mi občas upadla čelist, neboť říct všechno prostřednictvím jednoho jediného odstavce se jen tak nevidí. Navíc, ono se to na první pohled nezdá, ale pro někoho to může být solidní výzva. 


Každopádně, po přečtení kratičkého oznámení jsem si řekl: "Hm, když už je to tak dlouho, co zde Martin nic nenapsal, tak bych mohl symbolicky sepsat filmovou recenzi. Přece jenom, už jsou to dlouhé dva roky, tak bych mohl ku příležitosti dvouleté neaktivity něco sesmolit." Jenže pak přišlo dilema. Co bych měl zrecenzovat? Usilovně jsem přemýšlel, až jsem nakonec narazil na osobitý netflixovský film jménem Vyproštění. Vzhledem k tomu, že mám produkci Netflixu, a to nejen seriálovou, opravdu v oblibě, měl jsem okamžitě jasno. Pak už se stačilo jenom domluvit na detailech, zhlédnout film a následně usilovně začít psát. A hle, článek je na světě! Ovšem teď přicházíme k tomu nejdůležitějšímu, na co se pravděpodobně ptá každý z vás. Stojí podle mě Vyproštění za zhlédnutí, anebo byste se mu naopak měli obloukem vyhnout? Čtěte dál a dozvíte se více. 


Vyproštění (v originále Extraction) je válečný snímek, jenž pojednává o nebojácném vojákovi Tyleru Rakovi, který pracuje jako žoldák, jenž dostal nový úkol. Musí se vydat do Bangladéše, konkrétně do města Dháka, kde musí jednak vysvobodit mladého chlapce Oviho a druhak se úspěšně vypořádat se zločineckým spolkem, který se ho snaží zabít. Nebezpečí číhá na každém rohu, takže si hlavní hrdina musí vážně dávat pozor! 


Děj jsem sice shrnul velice stručně, každopádně tento základ vám podle mě stačí k tomu, abyste v rámci možností věděli, do čeho jdete. Navíc jsem vám nechtěl vyzrazovat moc detailů, neboť chci, abyste byli při sledování trochu překvapeni. A na nečekané momenty opravdu dojde, to mi věřte! Za sebe například musím dát palec nahoru za finále filmu, kde dojde na jednu skvělou akční pasáž, která vás rozhodně dokáže překvapit, a některé z vás dokonce solidně vytočit, což teď myslím v dobrém smyslu slova, a konec, jenž je doslova uspokojující. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že tohle byly jedny z nejsilnějších částí celého snímku, jež vám i po zhlédnutí utkví v hlavě. To už podle mě něco značí! 


Podobných scén je každopádně ve Vyproštění podstatně více. Tím se dostáváme k jednomu z největších pozitiv filmu, kterým je akce. Přestože se rozhodně nejedná o nejlepší akční scény pod sluncem, musím ocenit jejich dynamiku a skvělý spád. Musím navíc pochválit práci s kamerou, jež dodává soubojům a přestřelkám mezi postavami ještě větší osobitost. Dospělejší atmosféru a občasné prolití krve, které se do snímku perfektně hodí, taktéž musím vypíchnout. Kromě toho však také za zmínku stojí jednotlivé lokality. Dháka je vskutku neobyčejné místo, které je ve filmu využito na jedničku. Všechny uličky a veškeré reálie dávají ve Vyproštění smysl a nejsou tam jen na efekt, aby se zkrátka neřeklo. Naopak pěkně doplňují jednotlivé bitvy mezi hlavním hrdinou a jeho protivníky, kteří se mu postaví do cesty, s čímž vůbec nemám problém.


Vyzdvihnout musím též postavy, které se na první pohled zdají černobílé a ne moc nápadité. Tyler je zpočátku jen další akční hrdina, jehož cíl je od začátku jasný. Musí splnit předem zadanou misi, dostat se úspěšně do bodu A, z něj následně do bodu B a během toho úspěšně přežít. Nejde o nic objevného. Naštěstí máte hned několik důvodů mu fandit, za což může hned několik faktorů. Jednak se s jeho postavou pracuje velmi neortodoxně, a to obzvlášť v druhé půlce filmu, kdy dojde k zásadnímu odhalení v souvislosti s jeho postavou, a druhak je ztvárněn skvělým hercem. Co více si přát než Chrise Hemswortha ve vojenské uniformě a s M16 v ruce, že? Celé obsazení je ostatně na velmi vysoké úrovni. Všem hercům jejich role věříte, u některých dokonce budete mile překvapeni tím, jak skvěle hrají. Mě osobně například překvapila Golshifteh Farahani, která nejenom, že je kupodivu velmi pěkná, ale zároveň se své role chopila s přehledem. To samé bych mohl říct i o mnoha dalších, kteří si zaslouží můj obdiv. 


Co se týče slabších stránek, dle mého názoru byly některé části zbytečně natahované a šly by o pár minut zkrátit. Někde uprostřed filmu se navíc tempo, jež je na začátku a na konci zběsilé, rapidně zpomalí a děj rázem nabírá trochu jiný směr. Ano, rozhodně to není na škodu, jelikož se aspoň mohly rozvinout jednotlivé postavy a jejich vztahy, ovšem po chvíli si začnete uvědomovat, že posun v příběhu by rozhodně nebyl k zahození. Některé zvraty mohly být na můj vkus vyřešeny o něco lépe, což platí obzvlášť o scéně, která se stane v bytě jedné nejmenované postavy. Bohužel ji nemohu upřesnit. Ti, kteří film viděli, pravděpodobně ví, na co přesně narážím.    


Kdybych to měl krátce shrnout, Vyproštění je rozhodně zajímavý snímek, jenž mezi akčními filmy má své místo zcela oprávněně. Po zhlédnutí si sice řeknete, že se nejedná o převratné dílo, ani o něco, co by v rámci akčních spektáklů měnilo zaběhnutá pravidla, každopádně jde podle mého názoru o film, jenž mě svým osobitým pojetím dokázal naplno vtáhnout a úspěšně se mu povedlo zachytit pravou atmosféru války. Co jsem tak slyšel, chystá se druhý díl, na který - pokud se jej brzy dočkáme - se rozhodně s velkou pravděpodobností podívám. A ano, tím nepřímo říkám, že se někdy v budoucnu budu chtít k Vyproštění vrátit a zhlédnout jej ještě jednou. Ti z vás, kteří hledají specifický, akcí nabitý film, a vlastníte Netflix, pak je mnou recenzovaný kousek něco pro vás. Účel "zabavení na jedno sobotní odpoledne" rozhodně splňuje na jedničku.

pátek 1. června 2018

Pozastavení publikování

Je to už docela dlouho, co jsem tenhle blog rozjel, ale jelikož čas není možné natáhnout, dávám si s jeho tvorbou nějakou dobu pauzu.


Nic se nemění na tom, že film miluji, doufám, že ho milujete také!

čtvrtek 31. května 2018

Game Over, Man!, Harold And Lillian: A Hollywood Love Story, Oro, Strike: Career of Evil, Tulipánová horečka




Game Over, Man! (2018) - 60 %
Tohle je místy tak blbé, až jsem se prostě bavil a smál. Jsou zde scény, které jsou skutečně ujeté a hodně se mi líbí, že Adam DeVine se toho prostě nelíbí, a i když je otravný, tak jde do role prostě naplno. Tohle k němu prostě patří. Ač si na něj vždy musím znovu zvykat, je prostě správně ujetý. Takže jo, smál jsem se, tudíž dobré.

Harold a Lillian Michelsonovi pro mě byli do vidění snímku neznámou. Ale to je prostě tím, že z Hollywoodu vídáme jen ty hvězdy a ty ostatní profese nám zůstávají trochu skryté. Jejich příběh je ale krásný, dojemný a prostě lidský. A ano, i oni dva pomáhali utvářet ty skutečně velké americké filmy.

Oro (2017) - 60 %
Na historický film je to dobré, drsné. A hlavně na to drsné je zaměřeno, takže samotný příběh, který se tam odehrává, se nejeví ani moc důležitý. Ke konci to ale velmi dobře graduje, i když některé scény mi skoro přišly nelogické. I tak jsem se ale nemohl zbavit určitého příjemného dojmu, snad v náznacích podobnosti s filmem "Apocalypto".

Strike: Career of Evil (2018) - 70 %
S posledními scénami tahle sezóna trochu ztrácela, bylo to takové zbytečně moc lidské, k postavě hlavního hrdiny mi to až tak nesedlo, ale zase musím nechat, že příběh a pátrání mě tentokrát bavily a já jsem byl zvědavý na to, jak to dopadne a kdo je vrah. A to odhalení není vůbec špatné. Takže spokojenost.

Tulipánová horečka (Tulip Fever, 2017) - 50 %
Romantický film, u kterého jsem si říkal, že je vlastně jedno, jestli je to o tulipánech nebo ne, protože by tam fungovalo cokoli jiného. Příběh milenců není špatný, nemá zlý vývoj, ale to zbytečné prosazování komična mi tam nesedělo. A nakonec je to i v závěru takové divně pozitivní, což jsem nečekal.

středa 30. května 2018

Ferrari 312B: Where the Revolution Begins, Hvězdy neumírají v Liverpoolu, Démoni vzpomínek, Vánek osudu, Furlough




Snímek o Ferrari, o lidech, kteří mají rádi Ferrari a od lidí, kteří mají rádi Ferrari. Pokud máte rádi Ferrari, asi se vám film bude hodně líbit, pokud ne, nejspíš vám bude celkem ukradený. Dobré na něm je, že je tu pohled do zákulisí výroby, sice nijak bohatý, ale i to krátké nahlédnutí je celkem zajímavé.

Hvězdy neumírají v Liverpoolu (Film Stars Don't Die in Liverpool, 2017) - 60 %
Nemůžu si pomoct, ale prostě jsem čekal, že to bude lepší, že to bude emotivnější, ale nakonec se to nekonalo. Jako romance to funguje, ale čím víc se to blíží ke konci, tím je to takové nijaké. Jasně, osud k ní nebyl zrovna milý, ale tohle není příběh, který by dokázal diváka zaskočit. První polovina rozhodně lepší.

Démoni vzpomínek (Final Recourse, 2013) - 30 %
Teda nemůžu si pomoct, ale tenhle snímek má tak debilní vysvětlení na konci, že jsem prostě litoval toho, že jsem to celé sledoval. Jasně, trochu se to snaží o to, aby to bylo zajímavé, aby tu byl originální zvrat, ale dle mého pohledu to prostě nefunguje a zabíjí to jinak relativně průměrně rozjetý thriller.

Vánek osudu (Flying Lessons, 2010) - 50 %
Lidský příběh nijak velký, prostě návrat jedné holky domů, kam se nikdy nechtěla moc vrátit, ale kde má prostě kořeny a kde zrovna potřebuje být. Na diváka to asi moc velký dojem nezanechá, ale v tu chvíli, kdy to sleduje, si možná i něco odnese o tom, že život je někdy fajn, někdy na hovno. Prostě očekávaná podívaná.

Furlough (2018) - 40 %
Docela zajímavé herecké výkony, které ale padají s tím, že jim nakonec scénář nic zásadně zajímavého nenabídne. Whoopi Goldberg mi tu přijde skoro jako zbytečná postava, alespoň podle toho, jak ji derou dopředu. Pro příběh až tak zásadní nakonec není, hrdinka tím není nijak výrazně lidštější.

úterý 29. května 2018

Elements of Matter, Father Figures, Gekijôban Fairy Tail: Dragon Cry, Het Tweede Gelaat, Osanago warera ni umare




Elements of Matter (2017) - 50 %
Parta neznámých herců nedělá nic moc, jenom mluví a chová se divně. Ale nemůžu si pomoct, mě tahle skupina prostě bavila. Jako kdyby každý herec byl nějakým záhadným způsobem příjemný a já jsem si jeho přítomnost užil. Anebo mi minimálně vůbec nevadila. Na takový malý film to bylo celkem fajn.

Father Figures (2017) - 40 %
Owen Wilson a Ed Helms v sobě rozhodně mají komický potenciál, což se i projevilo v některých scénách, ale tahle cesta za hledáním vlastního otce prostě nevyšla. Je to zdlouhavé, hraje se na výkony herců ve vedlejších rolí, ale bez toho, aby jim scénář dal něco zajímavého. Další špatná, skvěle obsazená americká komedie.

Sérii neznám, ale byl jsem docela zvědavý na to, jak bude vypadat fantasy v anime provedení. A musí se tomu nechat, že to není špatné. Líbí se mi, že je zde kontrast mezi dětinským a silně dospělým, funguje obojí, i když samozřejmě v tom dospělejším, trochu drsnějším se nezachází zbytečně daleko.

Het Tweede Gelaat (2017) - 50 %
Trochu chladný film, ale nikoli svojí atmosférou, ale celkově přístupem k postavám, kdy ani na konci nemáte pocit, že byste měli projevit nějaké emoce, i když by se to u některých scén předpokládalo. Pak jsou zde najednou žhavé scény, ale i jim chybí šťáva. A tak je tu chlad kriminálního pátrání. Ten funguje.

Další z těch klidnějších snímků, u kterých si řeknete, že Japonci dovedou být nejen šílení a bizarní, ale především také lidští. Opravdu se to nevylučuje. Snímek "Osanago warera ni umare" si bere jen to lidské, ale ne až tak krásné, spíše to dramatické, ale pořád s přihlédnutím k tomu, jak dovedou události vnímat citliví lidé.

pondělí 28. května 2018

Black Marigolds, Vražedný termín, Střed mého světa, Tmavý chléb, Strike: The Silkworm




Black Marigolds (2013) - 50 %
Není to žádný velký snímek, místy je to celkem hluché, i na svou stopáž je to sem tam docela zdlouhavé, ale také to dovede vytvořit tu atmosféru, kterou čekáte. Nejistoty, strachu, vzteku. To, co tvůrci filmu "Black Marigolds" chtěli sdělit, se jim nakonec asi docela podařilo, ale určitě ne líp jak průměrně.

Vražedný termín (Dead Lines, 2010) - 40 %
Jak se film blíží ke konci, tak si skoro začnete myslet, že by to mohlo mít celkem chytré finále, ale nakonec se ukáže, že to vůbec chytré není a že to jen tahalo diváka celkem zbytečně za nos. Tohle se mi moc nelíbilo, a i když bylo celou dobu jasné, že to není velký film, ten závěr mě i na tak malý film zklamal.

Střed mého světa (Die Mitte der Welt, 2016) - 70 %
Natočit snímek o homosexualitě, který nebude karikaturou, ale který nebude ani zbytečnou agitací, není tak jednoduché, ale podobně jako snímku "Call Me by Your Name" se to podařilo ještě o něco dříve německému filmu "Střed mého světa". Tohle jsou filmy, na které se prostě dobře kouká, a jsou přirozené.

Tmavý chléb (Pa negre, 2010) - 70 %
Španělsko-francouzská koprodukce ukázala svou sílu ve filmu, kde jsou scény, na které se rozhodně moc hezky nekouká, a to ani nejsou moc explicitní. Ale funguje to. Navíc to má celou dobu takovou příjemně snovou atmosféru, kdy o to jsou některé ty rány, které film zasadí, silnější. Rozhodně stojí za zhlédnutí.

Strike: The Silkworm (2017) - 70%
I když je to lepší než první díl (rozuměj série), pořád si tak nějak říkám, že to není ono, že mě to ještě nedostalo tak, aby mě postavy naprosto uhranuly, i když je pravda, že Robin a Cormoran jsou dobrý tým. Chvílemi mi ale přijde, že ty finální rozuzlení jsou taková nucená, že to sice zapadne, ale není to tak ladné jako u starých detektivek.

pátek 25. května 2018

Amanda & Jack Go Glamping, Atlantic Rim 2, Věřte mi, Beyond a Reasonable Doubt, Sanpo suru shinryakusha




David Arquette je herec, kterého mám prostě rád, Mohou za to "Hromy a blesky", což je ptákovina, která asi nikomu nepřijde moc skvělá, ale já jsem si ji zamiloval. Od té doby ale uplynulo dost vody a snímek "Amanda & Jack Go Glamping" mě rozhodně tolik nebavil, nebyl ani tak vtipný a byl až moc očekávaný ve svém průběhu.

Atlantic Rim 2 (2018) - 30 %
Tohle prostě není téma, které chcete sledovat převážně v interiérových záběrech, případně pokud už jde o exteriéry, je tu strašně pusto. Chcete vidět spoustu monster a robotů, jejich souboje. Takhle je to nuda, kterou narušuje jen to, jak je to pitomé, to jsem se místy skutečně pořádně zasmál, protože je to pěkně blbé.

Věřte mi (Believe in Me, 2006) - 70 %
Na první pohled celkem obyčejný film o tom, jak jeden muž dostane na starosti skupinu outsiderů, v tomhle případě je to tým basketbalistek, nechce s nimi nic moc dělat, ale nakonec se ukáže, že jejich spolupráce může nést ovoce. I když to vypadá obyčejně, tak musím uznat, že ty postavy mě prostě bavily.

Rozhodně to není ten nejlepší Fritz Lang, jakého můžete vidět, ale i tak je na snímku vidět, že ho měl tvůrce pevně v rukou a že dokázal diváka trochu napínat až do konce. Scénář ale není tak silný, jak by bylo třeba, je jen na půl cesty k něčemu skutečně výjimečnému. Ani tak vás Langův film vyloženě neurazí.

Tenhle snímek si skoro nahlas říká o to, aby to byla triková podívaná, ale japonští tvůrci tentokrát hodně překvapili, protože tohle je film, který nakonec hrál na relativní realističnost s tím, že se do děje dostává více psychologie a lidský faktor. Aneb jak také může vypadat snaha mimozemšťanů ovládnout Zemi.

čtvrtek 24. května 2018

10x10, Nulová šance, Ace Wonder: Message From a Dead Man, Along for the Ride, Er shi si cheng ji




10x10 (2018) - 60 %
Není to nic objevného, ale na tom malém prostoru se rozehrála docela dobrá hra, která mohla skončit možná trochu rychleji, ale i tak mi to soupeření mezi uvězněnou a věznitelem, kdy si nejste jistí, kdo je vlastně hajzl, docela sedělo. Skvěle vybraní herci, kdy oba v sobě mají něco ambivalentního, což bylo pro role potřeba.

Nulová šance (80 Minutes, 2008) - 40 %
Skoro by se zdálo, že tohle má být celkem napínavý snímek, ale nakonec se ukázalo, že to až takový dril nebude, a to i přesto, že je zde jasně vymezený časový interval. Myslím, že z látky se dalo vykřesat rozhodně mnohem více, ale to se tvůrcům "80 Minutes" prostě nepodařilo a nakonec i celkem nudí.

Takový celkem průměrný rodinný film, který ničím výrazně nepřekvapí, ale bylo vidět, že si to herci celkem užívali a možná se jim to podařilo přenést i na dětské diváky. Dospělý divák asi nechytne zápal postav, ale ta hodinka a půl, která se filmu věnuje, nemusí být vnímána jen jako velká ztráta času.

Along for the Ride (2016) - 70 %
Dennis Hopper byl rozhodně zajímavou uměleckou osobností, protože nelze tvrdit, že by byl jen hercem. I když se dokument místy jeví až jako trochu moc adorující, rozhodně to nijak nevadí tomu, aby byla osobnost popsána. Navíc se dokument nebojí zabřednout ani do komplikovanějších Hopperových období.

Er shi si cheng ji (2008) - 60 %
Zajímavě natočený snímek, u kterého jsem si říkal, že je zajímavé právě to, jak jsou jednotlivé postavy snímány, jako kdyby to byl dokument. A funguje to, vytváří to velmi specifický dojem ze zde prezentovaných osudů. I čínský, potažmo asijský film dovede být tímhle způsobem novátorský a trochu odlišný.

středa 23. května 2018

Ta, která odešla, Tsukiji Wonderland, Vapors, Z jaké jsi planety?, Zahradnictví: Nápadník


Ta, která odešla (Ang babaeng humayo, 2016) - 70 %
I když má snímek skoro čtyři hodiny, vyplatí se na něj podívat minimálně jen proto, jak skvěle dokáže pracovat s černobílou kamerou, a to i v dnešní době. Jasně, že je to hodně pomalé, tohle není akční příběh o pomstě, ale je to filipínské zamyšlení nad životem ve společnosti, která rozhodně není dokonalá, ale je taková, jaká je.

Tsukiji Wonderland (2016) - 70 %
Trh s rybami Tsukiji je rozhodně jedno z míst, na které bych se rád podíval. Přiznám se, nevěděl jsem o jeho existenci, ale rozhodně je to místo, které stojí za pozornost. Milovníci ryb musejí být naprosto uneseni, ale nejen oni. Že takový kolos dokáže dennodenně fungovat, to je prostě parádní a je třeba to vyzdvihnout.

Vapors (1965) - 60 %
Na svou dobu určitě kontroverzní snímek, ale dnes už tolik ne, protože tu není nic moc vizuálně kontroverzního, to hlavní se odehrává v dialozích a případně v tom, jak se k sobě muži chovají. Lehce experimentální, ale spíše realistické a lidské nahlédnutí na skupinu mužů s homosexuálními sklony.

Z jaké jsi planety? (What Planet Are You From?, 2000) - 60 %
Ale jo, místy je to docela vtipné, a tak jsem se celkem i bavil. Hlavně to, jak se mimozemšťan dívá na nějaká specifika lidské společnosti, je zábavné. Nutno uznat, že zase nijak směšné to není, ne celou dobu, dalo by se v tom najít víc. Ale herci svoje party zvládli skvěle. Jen film asi celkem snadno zapadne.

Kdyby si dal Hřebejk tu práci a udělal z trilogie televizní seriál, kdyby ho rozdělil minimálně na šest částí, kdyby si více pohrál s některými motivy a některé upozadil, možná to bude skutečně dobré. Takhle má trilogii rostoucí tendenci, co se kvality týká, ale ani poslední díl není skutečně skvělý a neohromí vás.

úterý 22. května 2018

Sidney Hall, Případ Nile Hilton, The Outsider, Šťastná hvězda, Zahradnictví: Dezertér




Sidney Hall (2017) - 50 %
Trochu zdlouhavý příběh o tom, jak se Sidney Hall ztratil a jak se hledal. Mladý, nadějný a velmi talentovaný autor, do toho nějaké osobní problémy, ten příběh se skoro píše sám, a popravdě to není tak skvělé, jak by to skvělé chtělo být. Po nějaké době už mě trochu unavovalo některé postavy sledovat.

Případ Nile Hilton (The Nile Hilton Incident, 2017) - 65 %
Rozhodně to má tu správnou, temnou pouliční atmosféru, do toho ještě celkem dobré zachycení prostředí a doby, která tedy není tak vzdálená, ale především Fares Fares ukazuje, jak je dobrým hercem a že patří k těm nejzajímavějším, jaké neanglicky mluvící Evropa v současné době má k dispozici.

The Outsider (2018) - 55 %
Dobrý film, drsný, násilný, nebere si servítky, ale nemůžu si pomoct, celkově mi přišel spíše prázdný. Jared Leto je zde klasicky démonický, u něj stačí, aby se jen podíval, ale tentokrát to nějak nestačí, protože s ním nesouzní příběh, který je spíš takový tradiční, více se hraje na krev a násilí než na samotný děj.

Šťastná hvězda (The Star, 2017) - 40 %
Na první pohled trochu jiný pohled na narození Ježíše, na druhý pohled zase tolik ne. Jasně, hlavní postavy jsou tu zvířátka, ale to vede jen k tomu, že je více jak polovina filmu taková divná groteska, která má vést k tomu, že se postavy dostanou do Betléma, kde se narodí nový král. Pak už je to opravdu nudné.

Zahradnictví: Dezertér (2017) - 50 %
Začínám mít pocit, že Jan Hřebejk umí trochu lépe období komunismu, nebo jeho nástupu, než období nacismu. Postavy jsou zde o něco lépe vykreslené, je zde trochu lepší humor než v prvním dílu trilogie, ale pořád to nestačí na něco lepšího, než je průměrné hodnocení. Tohle se klasikou nestane.