pondělí 24. září 2012

Navždy spolu, Marketa Lazarová, Pouta války, Tohle je ráj, Kladivo na čarodějnice


Navždy spolu (The Vow, 2012)
Romantických filmů není nikdy dost, co teprve takových, kde hrají známé hollywoodské hvězdy. Rachel McAdamas a Channing Tatum mezi takové patří, a tak film na sebe naláká jen obsazením. Která mladá žena by nemilovala Tatuma, že? Samotného mě překvapilo, že zrovna tenhle týpek je idolem žen, ale dnes je možné asi všechno. Nic proti němu, jako herce ho mám rád, jen tahle šílenství mě trochu míjí. Film "Navždy spolu" si nehraje jen se zajímavým obsazením (mimochodem ještě Sam Neill a Jessica Lange), ale pokusil se i o zajímavý příběh. Manželé, velmi se milují, mají dopravní nehodu. Ona ztrácí paměť. No jo, zase tak moc originální to není, ale nalézání vlastní identity mohlo být zajímavé, nebo alespoň vtipné. Bohužel není ani jedno. Nakonec je to jen příběh o tom, jak těžké i hezké to může být. Film je natočen údajně podle skutečného příběhu, což má v závěru celkem efekt, ale přesto je to jen schéma napasované na klasická klišé. Tatum je příjemný, McAdams... no, u té velmi záleží na vkusu. Je mi jasné, že tohle je přesně ten typ herečky, která nesedne každému. Ve filmu prodává stále hlavně svou pěknou tvářičku, o hraní se zase tolik mluvit nedá, i když se to s ní pořád zlepšuje. "Navždy spolu" tak moc neurazí, ale neslibuje ani nic speciálního.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když romantika může být i k pláči, nikoli radostnému.
Hodnocení: 50% za to, že je to celkem hezké mírné vyšinutí ze stereotypu, ale ne zase tak zásadní




Marketa Lazarová (1967)
Co napsat k filmu, k němuž již bylo napsáno tolik? Kritici jej vynášejí do nebe, diváci jej mnohdy těžko skousnou. Já jsem nenáviděl četbu "Markety Lazarové". Vančura rozhodně nenapsal knihu, která by se dnešnímu čtenáři, hlavně když je ještě dítě, četla dobře. Něco podobného jsem očekával i od filmu. A něco takového jsem i dostal. Do jisté míry. Film mě ohromil v tom pozitivním smyslu slova. Je velmi těžko čitelný, velmi těžko snesitelný a rozhodně to není obyčejná zábava na večer. Je to próza ve filmu, poezie v próze. Těžká, skoro se chce říct středověká. Ale to mě tolik nenadchlo. Co mě doslova uzemnilo, to jsou filmařské postupy, které František Vláčil použil. Je jich tolik různých, tolik odlišných a přesto všechny fungují dokonale společně. Dlouhé záběry na krajinu, stejně jako rychlejší střihy, různé úhly kamery, které se jen tak nevidí. Vláčil si hrál se zvukem, používal ozvěnu či chorály. Především ale přiměl herce k tak neskutečným výkonům. Především Josef Kemr a Vladimír Menšík dominují. Magda Vášáryová je stejně přirozená jako vždycky. Není to jednoduché pokoukání, není to jednoduchý příběh. Má mnoho rovin, zabývá se různými tématy. Dalo by se tam najít skutečně hodně. Postavení ženy ve společnosti, názory na boha, muž jako hlava rodiny a rodu za každou cenu, atd. Těch témat je na více jak dvě a půl hodiny hodně. Stopáž tomu samozřejmě odpovídá. Film je inspiračním zdrojem, je ukázkou filmařům, kteří nevědí, co točit, jak točit, o čem točit. Kdyby Vláčil natočil jediný film a byla to právě "Marketa Lazarová", navždy se zapíše do dějin. Jenže on jich natočil více, a to z něj dělá jednoho z našich největších režisérů.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že se ta příšerná knížka nedala geniálně zfilmovat.
Hodnocení: 80% za to, že je to neskutečně dobře odvedené řemeslo se spoustou věcí navíc



Pouta války (Taegukgi hwinalrimyeo, 2004)
Korejci se rozhodli, že natočí film a la "Zachraňte vojína Ryana". Inspirace Spielbergem je více než patrné. Nejde jenom o věrohodné zachycení válečných scén, ale především i o city. A tak byl stvořen příběh dvou bratrů, kteří na sebe nedají dopustit a ten starší se snaží zabránit odvodu mladšího, aby ve válce nakonec skončili oba. Po boku bojují, ale jejich vztah se ve válce mění. Válka je oba mění. Nelze říct, že jen jednoho z nich, jiní jsou oba. Z krásné bratrské lásky se tak stává komplikovaný vztah, který jen těžko může vyřešit jen čas. Válka pokračuje a my sledujeme, jak hlouběji se bratři propadají a jak se snaží nalézt východisko ze zvěrstev, která jsou páchána. Mladšího vidíme na začátku, jak zaváhá při zabití nepřátelského vojáka a sám málem zemře. Příště už váhá mnohem méně. Stávají se z nich zvířata? Je to jimi, anebo válkou?  Myslím si, že tato témata jsou ve filmu rozpracována mnohem lépe než v konkurenčním "Ryanovi", ale přesto je film až moc podobný. Hlavně pokud se týká bojových scén. Válka je zachycena s téměř až strojovou přesností. Když kulka zasáhne, bolí to. Když bouchne mina, sakra že to bolí. A to pořádně. Navíc je ve filmu pouze to, že nám připomíná, že válka se netýkala pouze Američanů, ale i dalších národů. Stejně jako všude je pak neskutečně nesmyslná a ničí lidské osudy. Ne, ani tohle vlastně není tak objevné, ale je to podáno způsobem, který vás urazí rozhodně méně než jiné filmy. Asi těžko bude ve snímku chybět patos, mám však pocit, že není až tak výživný.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi válečné filmy, které jsou o citech, ale zároveň jsou precizní v technice.
Hodnocení: 75% za to, že se mi "Vojín Ryan" po korejsku líbí víc než ten po americku



Tohle je ráj (Wanderlust, 2012)
Blbých amerických komedií je hodně, jsou nevtipné, hloupé a staví na naprosto nesmyslných hodnotách. Vezměme si právě film "Tohle je ráj". Co se nám snímek snaží vlastně říct? Že hipíci jsou vlastně docela v pohodě, anebo že je to banda pozérů, která odmítá existovat ve společnosti? Film nám říká, že právě v komunitě našli hlavní hrdinové svůj pravý život, svoje pravé já, ale nezůstanou zde, protože to by bylo proti americké představě skutečně plnohodnotného života. Celý film je tedy vlastně póza, která se nesnaží příliš kritizovat, ale zároveň jasně říká, že je jen jeden způsob, jak správně žít. Je možné si na chvíli zvolit jinou cestu, ale není možné ji sledovat po zbytek života. Je to jen výstřelek, jen úlet. Nic jiného se neodpouští. Na tomhle film nepadá, to je problém většiny amerických komedií. Padá na tom, že Aniston je lepší než Rudd, což znamená, že ona je dost špatná a on je naprosto nesnesitelný. Začínám mít na toho chlapíka alergii, a to jsem si vždycky myslel, že je skvělý herec. Jenže to, že jednou udělá grimasy, řekne pár sprostých slov a jednou se převrátí s autem, to prostě není sranda. Film je smutně nevtipný, což je na komedii od Apatowa hodně zlé. NE! Tahle komedie nestojí za to, i když je zde jeden člověk, který mi dokázal aspoň trochu zvednout náladu - Alan Alda. I když má málo prostoru, pořád je skvělým hercem.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že Judd Apatow snáší jenom zlatá vejce. Tohle je ale prostě zevnitř shnilé.
Hodnocení: 30% za to, že jsou Rudd s Anistonovou vtipní a příjemní jako hemeroidy



Kladivo na čarodějnice (1970)
V jednom týdnu jsem si dal dva české (vlastně československé) snímky, které jsem chtěl vidět už hodně dlouho. Oba jsou klasikou místní filmové tvorby, stejně jako jsou klasiky jejich režiséři. František Vláčil ve své filmografii snad nemá špatný film. Otakar Vávra, který vytvořil "Kladivo na čarodějnice", má zase tak bohatou filmografii, která čítá nespočet dnes již klasických děl. Nebudu se zabývat tím, jak moc jsou jeho filmy poplatné době, rozhodně se totiž jedná o snímky, které vás nenechají jen tak netečné. "Kladivo na čarodějnice" se zabývá tématem, které se prolíná všemi žánry. Velmi známá je divadelní hra "Čarodějky ze Salemu", ale to je jen jedna vlaštovka v celém obrovském hejnu. Čarodějnictví je období, které si křesťanská církev nikdy nedá za rámeček. Vávra ukazuje hon na čarodějnice v jeho plné krutosti a pro mě byl tak mnohem silnějším zážitkem než výše zmiňovaná divadelní hra, která mi místy přišla až příliš plochá. Osud člověka není vždy úplně důležitý, protože rozhodující je, co chce církev. Jenže ani její jednání nemá žádnou logiku. Žena se na mučidlech přiznala k čarodějnictví. To znamená, že obcovala s ďáblem. Žena se na mučidlech nepřiznala. To znamená, že s ďáblem obcovala také, protože jí ďábel pomohl překonat všechnu bolest. Církev nedala lidem žádné východisko. Dělala si, co chtěla. Ne proto, že to byla vůle boží, ale proto, že to byla vůle lidská. Je však jednoduché omluvit své činy vyšší mocí. Pokud se něco zadaří, už je to jen naše přičinění. V něčem jsme skutečně neskutečně jednoduší. Film mě velmi zasáhl a považuji jej za jeden z nejlepších českých filmů, který ukazuje, že ani my nejsme jiní. Jsme bestie. Když se nám otevřou dveře, vstoupíme a příležitost využijeme. Mimochodem opět skvělé představení pana Kemra.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte pořádnou pifku na církevní činitele.
Hodnocení: 85% za to, že "Kladivo na čarodějnice" je neskutečně silným filmem, který se navíc zabývá mnou oblíbeným tématem - církví a její kritikou

pondělí 17. září 2012

Expendables 2, Černá Venuše, Máme Papeže!, Něžnost a Shaolin fotbal


Expendables: Postradatelní 2 (The Expendables 2, 2012)
Klidně si můžete kroutit hlavou nad tím, jaké hodnocení jsem filmu dal, ale tohle je prostě snímek, který mě v kině odrovnal. Užil jsem si ho, smál jsem se a prožíval jsem si i akční scény, které jsou parádní, navíc si udržují i tu správnou míru krvavosti, a to i přesto, že vzduchem lítaly informace o tom, že Chuck Norris chce hrát jedině ve filmu, který bude mít přístupnost pro mladé. Přiznám se, že by mi naprosto stačilo, kdyby se ve filmu objevila jména, která v něm byla, a prostě bych na něj šel. Neřešil bych to. Ale film "Expendables: Postradatelní" mi dal jasně vědět, že tyhle filmy jsou zábava. Pokračování jednoznačně nezklamalo. Ono se vážně stačí podívat na ta jména: Sylvester Stallone, Jason Statham, Jet Li (i když ten dostal hodně málo prostoru), Dolph Lundgren, Arnold Schwarzenegger, Bruce Willis, Jean-Claude Van Damme, Terry Crews, Randy Couture a samozřejmě nesmí chybět ani největší z největších, Chuck Norris. Tohle je prostě obsazení, které vyrazí dech. Nikdy se nesešlo tolik akčních hvězd. Skoro mám pocit, že už ani nesejde. Stallone s dalšími scénáristy napsal film, který si hraje s klasickým béčkovým akčním filmem 80. let a se všemi klišé, jenže si taky hraje se samotnými herci. Hvězdy si zde ze sebe utahují navzájem, dokonce i zazní jeden z vtipů o tom, jak je Chuck Norris nepřekonatelný. Je to nádherná exkurze do světa, který znáte, ale který je přesto nový. Tohle není muzeum, ale pořádná akční jízda, kde to šlape jak mezi starou gardou, tak mezi "nováčky". Statham jako kdyby k veteránům dokonale patřil. Film nemá skvělý příběh, nejsou zde dokonalé charaktery a skutečně objektivně by mu bylo možné vytknout i akční scény, kterých je poměrně málo, ale nic to nemění na tom, že já jsem měl v kině neskutečný zážitek, který bych si někdy klidně zopakoval. Když chcete do kina na umění, nechoďte na "Expendables". Když toužíte po zábavě, která vás rozesměje a trochu vám rozpumpuje adrenalin, zajděte si na tenhle film. Jestli milujete staré akční filmy, budete milovat i tenhle nový.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám tolik nesejde na příběhu, ale rádi se vracíte k něčemu, co vás docela ovlivnilo nebo zasáhlo.
Hodnocení: 100% za to, že se všichni vrátili a že jsem si jejich návrat užil jako málo filmů v poslední době


Černá Venuše (Vénus Noire, 2010)
Hned úvod filmu vám dá jasně vědět, jestli je to film pro vás, či nikoli. Spolu s francouzskou vědeckou společností sledujete sádrový odlitek černošské ženy, která byla velmi specifická stavbou svého těla. Společnost komentuje její lebku, jako neskutečně podobnou opičí. Její tělo by sneslo srovnání s Věstonickou venuší. Jenže Sarah Baartman nežila v pravěku, ale na přelomu 18. a 19. století. Vymykala se i tvarem svých malých stydkých pysků, které byly neskutečně prodloužené, jak nám film také ukáže. Tvůrci se totiž neštítili, a tak můžeme sledovat vnějších pohlavní orgán plně zachovalý v nálevu, který si vědci prohlížejí.  Právě díky tomu, jak se Sarah - nebo Saartjie chcete-li - odlišovala od ostatních svou stavbou, byla oblíbenou atrakcí, vydávanou za divošku. Ona ale vůbec divoká nebyla, naopak se jednalo o velmi civilizovanou ženu, která se snadno domluvila v Anglii (její velkou část života, kdy byla v podstatě cirkusovým zvířetem, sledujeme právě v Anglii) a mohla se i obhajovat u soudu, kde byla proto, aby dosvědčila, že jí její zaměstnavatel ve skutečnosti vykořisťuje a má ji jako otroka, s nímž navíc zachází nelidsky. "Černá Venuše" není příliš pěkným filmem. Nebudete z něj odcházet s dobrými pocity. Co si vytrpěla herečka, to je neskutečně ponižující, na druhou stranu to ukazuje sílu, jakou v sobě měla a odhodlanost, kterou promítla do věrohodného ztvárnění role. Za to jí musím vzdát hold, stejně jako režisérovi za velmi odvážný příběh podle skutečného příběhu. Budou zde lidé, kteří budou film označovat za ubohý, já si naopak myslím, že se velmi povedl, i když to jistě není snadno skousnutelné pro každého.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když snesete hodně velkou dávku ponižování.
Hodnocení: 70% za to, jak je film neskutečně silný, i když se s "hrdinkou" jen velmi těžko ztotožníme



Máme papeže! (Habemus Papam, 2011)
Volba papeže je velmi zásadní věc pro celý křesťanský svět. Je to největší autorita, a i když je pro ateisty jenom starý pán ve srandovním oblečení, pro křesťany je naprosto nezbytnou autoritou, jejíž uvedení do úřadu je doslova slavností. Kardinálové volí nového papeže a je to volba skutečně napínavá, i když to víme spíš zprostředkovaně, než abychom si o kandidátech mohli sami učinit nějaký obrátek. Ale ono to vlastně ani není tak důležité. Důležité je, že je papež skutečně zvolen. Když je však otázán, zda svou volbu přijímá, zaváhá. Po chvíli se zdá, že se nic neděje, protože nový papež souhlasí. Může tedy dojít ke slavnostnímu provolání "Habemus papam!" na balkónku svatopeterské katedrály, kde už čekají netrpěliví věřící. Jásot je ohlušující, snad ještě více než skandování na fotbalových utkáních v italské nejvyšší lize. Jenže nově zvolený papež se na balkónku neukáže. Utíká před ostatními a je potřeba přivolat odborníky. Papež váhá. Není schopen předstoupit před věřící a sdělit jim, že je jejich novým nejvyšším. Samozřejmě až po svaté trojici. Dokonce to dojde tak daleko, že uteče ze svého pokoje a dostává se mezi lidi. Ven do skutečného světa, kde uvažuje o svém údělu a o tom, co by měl dál dělat. Film se mi líbil díky tomu, že odhaluje osud muže, který je na první pohled vlastně celkem obyčejný. Postava, která je dávána na božský piedestal, je také jen člověkem, který je schopen váhání. I on má psychické problémy, trpí nejistotou a strachem. Film je v některých momentech komický, ale pořád zůstává vlastně komorním příběhem o někom, kdo je jedním z nás, i když si to myslí pouze on sám.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že papež nic neřeší.
Hodnocení: 70% za to, že volba papeže může být docela napínavá a také sranda



Něžnost (La délicatesse, 2011)
Audrey Tautou je dobrá herečka, je krásná, ale někdy prostě ani její talent a ani její krása nestačí na to, aby utáhly jeden celý film do zdárného konce. "Něžnost" má hezký námět. Je to námět, který je pro milovníky romantických komedií, které nejsou hloupé. "Něžnost" se tváří jako velmi umělecký film, ale ve skutečnosti není nic jiného než romantikou, která se snaží být komedií, nikoli třeskutou, ale pouze příjemnou, něžnou... no však to má v názvu. nejprve se film tváří jako sonda do jednoho příjemného vztahu. Rázem se ale mění v drama, aby došlo k největšímu zvratu ve filmu, který si následně zase plyne svým pomaloučkým tempem, který mi, nevím proč, připomíná francouzský venkov. Nikam se úplně nechvátá, všechno má svůj čas, navíc jsou tu komické figurky, které ale nejsou nijak absurdní, prostě jenom sem tam trochu zvláštní. Humor zde není bujarý, ale podávaný v malých dávkách, aby se zachovala lehká rychlost, kterou film zvolil. A tak se dvojice pomaloučku sbližuje, sem tam se jejich vztah trochu zamotá, ale jinak se není čeho bát. Svou pozvolností se film může změnit na nudu a nic na tom nemění ani okouzlující úsměv představitelky hlavní role. Příběh není velký, komedie není tak zábavná, je to všechno pojato velmi komorně, lidsky, něžně a ne zas až tak zajímavě.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když bezmezně milujete Audrey Tautou a každý její film považujete za skvost.
Hodnocení: 50% za to, že je to na první pohled vlastně hezký film, ale tak trochu prázdný



Shaolin fotbal (Siu lam juk kau, 2001)
Samotný název je příslibem něčeho velmi speciálního. Shaolin fotbalisté, to zní prostě skvěle. Není to jen obyčejný fotbal, ale to všechno je propojeno s kung fu. Stephen Chow je jeden z nástupců Bruce Leeho, podobně jako Jackie Chan zvolil cestu komedií. Jeho komedie jsou místy o dost šílenější než komedie Jackie Chana, pročež je ale osobitý tvůrce ve svém snažení originální. "Shaolin fotbal" je o tom, jak se skupina nýmandů dá dohromady, aby porazili tým Zla. Doslova takto pojmenovaný. Není to na první pohled nic světoborného, ale kung fu je prostě kung fu a v jeho podání vypadá všechno líp. Fotbal může být neskutečná podívaná, rychlá, brutální, ohnivá. Stephen Chow předvádí, že je neskutečný mistr bojových umění a že to umí dát do souvislosti s žánry a aktivitami, které se s kung fu na první pohled úplně nespojují. Místy je patrné, že digitální trik byly na svou dobu přece jen ještě špatné a jsou trochu smutnou ukázkou toho, že i do podobných filmů, které se vždy pyšnily klasickými triky, se dostává něco, co je nepřirozené. Na druhou stranu Chow chtěl do filmu vložit prvky, které by se skutečně velmi těžko točily bez počítačových triků. Jestli máte rádi kung fu a komedie, jestli vám nevadí absurdnosti, určitě si snímek zamilujete a svou "poetikou" vás dostane.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte odpoledne a chcete si užít komedii s bojovým uměním, absurdním humorem a emocemi.
Hodnocení: 60% za to, že prostě miluji kung fu a potrhlé komedie

pondělí 10. září 2012

Jeden den, Jak porodit, Oliver Twist, The Wall, Think Like a Man, Ďáblův dvojník a Suicide Club


Jeden den (One Day, 2011)
Film zaujme především svým pojetím. Zaměřuje se pouze na jeden den v roce. Konkrétně se jedná o 15. července. Začíná se v roce 1988 a pokračuje se pěkně po jednom dál do budoucnosti. V roce 1988 se Emma (Anne Hathaway) a Dexter (Jim Sturgess) seznamují, když se spolu vyspí poté, co dokončí školu. Když říkám vyspí, myslím doslova vyspí, nemluvím tu o metafoře, která označuje sex. Mají k tomu sice nakročeno, ale pak spolu prostě usnou. Oba jsou docela opilí, on víc, a tak k ničemu nedojde. Je to ale jejich první společný 15. červenec. Není ale poslední, i když rozhodně nejsou každého 15. července spolu. Je to příběh o lásce, ale i příběh o tom, jak si ji člověk nechá unikat celý život, až je možná někdy prostě pozdě. Film stojí na skvělých výkonech Anne Hathaway - přiznám se, že moje slabost pro ni je tímto filmem naprosto potvrzena, ale ona je skvělá - a Jima Sturgess, který je i přes svůj klukovský vzhled hotovým hercem. Od "Across the Univers" urazil pěkný kus cesty a podařilo se mu zahrát si ve skvělých filmech ("Králova přízeň", "Útěk ze Sibiře"). Film trochu ztrácí na tom, že se před závěrem snaží být až příliš dramatický, chce udělat až příliš rázný předěl, jenž je bohužel očekávaný a bohužel je zde jenom proto, aby diváka donutil k slzám. Věřím, že tak v původní předloze zamýšlen nebyl a vyznívá na papíře mnohem lépe, tady je film ke konci prostě trochu laciný. Ale dvojice hlavních představitelů hodně zachraňuje, protože se k sobě prostě hodí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi romantické příběhy, které jsou natočeny trochu jinak.
Hodnocení: 60% za to, že jsem si na hodinu a tři čtvrtě prožil hezký příběh jedné lásky



Jak porodit a nezbláznit se (What to Expect When You're Expecting, 2012)
Trailer, který běžel v kinech, než byl snímek uveden, byl skvělý. Navnadil mě i přítelkyni, abychom se na něj podívali. Jenže jak už to tak bývá, skvělý trailer mnohdy vede k tomu, že už za sebou máte ty nejlepší scény a v kině dostanete jen o hodně delší verzi upoutávky, která je ale výrazně nudnější. Neříkám, že jsem se u filmu nezasmál nahlas, ale pokud ano, vždycky u toho byl Chris Rock. Ten člověk mě dokáže rozesmát. Stíhat kadenci jeho mluvy je velmi náročné, ale pokud se to podaří, stojí to za to. Jako kdyby on jediný měl trochu jiné dialogy než ostatní. Byl totiž skutečně vtipný, což jiným postavám chybělo, Anna Kendrick se svým partnerem tam byli jenom proto, aby film měl smutnější náboj, Jennifer Lopez a Rodrigo Santoro zase podstupují adopci afrického dítěte, které s prominutím vypadá jako fraška. Ostatní tatíci jsou celkem ucházející, stejně jako matky. Snad až na Cameron Diaz, kterou nemusím čistě z principu. Ta ženská je mi protivná od pohledu. Velkou pozornost na sebe poutá Elizabeth Banks a její partner Ben Falcone, což je pár skutečně k pohledání. I když ani Elizabeth moc nemusím, její postava je tak nesympatická, až je sympatická. S Benem se k sobě dokonale nehodí, a přesto jste ochotni odpřisáhnout, že by to v reálu mohlo fungovat. Film padá na tom, že má za sebou výbornou předlohu, kterou se nepodařilo převést do filmu tak, aby smutné okamžiky nebily do očí a aby humor byl skutečně vtipný. Je to škoda, protože herecké obsazení se povedlo a mohla to být ještě větší taškařice.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete mít miminko a hodláte se na problém "problém" podívat z různých úhlů pohledu.
Hodnocení: 45% za to, že očekávání z traileru byla mnohem větší, ale Chris Rock nezklamal



Oliver Twist (Oliver Twist, 2005)
Už podruhé mám pocit, že Roman Polanski natočil výborný film. Už podruhé mám pocit, že tomu filmu přece jen něco chybí. Tím prvním filmem, u kterého jsem měl nejistý pocit, byl snímek "Bůh masakru". Polanski ho naprosto mistrně zvládl, režisérsky mu není co vytknout, ale mám pocit, že prostě jenom dobře převedl na plátno to, co skvěle fungovalo na divadelní scéně. Jeho vlastní přínos mi tolik zásadní nepřišel. Podobně je to se snímkem "Oliver Twist", který se mimochodem natáčel i v Praze. O předloze je možné říct, že je světově proslulá a velmi známá. Polanski dokonale zachytil dobu, špínu Londýna, ale přesně takový má člověk pocit i z románu. Opět se mi tedy zdá, že přínos samotného Polanského není tak velký. Jako kdyby se nejednalo o film, který by měl mít autorský rukopis, ale pouze o výborné převedení klasiky do filmového žánru. "Oliveru Twistovi" nic nechybí, ale také mu nic nepřebývá. Hlavní hrdina je přesně takový, jakého očekáváme. Jako špinavý je to lotřík, ale když se dá trochu do pucu, je až roztomilý. Není to kluk, kterého by divák měl nesnášet, ale přesně ten typ, kterého může mít rád. Ben Kingsley zde vůbec není jako hlavní zloduch, ale je smutnou postavičkou, což jen podtrhává závěr celého snímku. Není laskavý, není příjemný, i když zde zůstává naděje, ta není pro všechny. Jenže tohle je prostě něco, co člověku dá i kniha samotná.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když klasická díla literatury raději "čtete" na plátně.
Hodnocení: 60% za to, že je to věrné převedení klasiky do filmové podoby



Pink Floyd: The Wall (Pink Floyd The Wall, 1982)
"Zeď" je legendární album a neméně legendární film britské rockové kapely Pink Floyd. Obě díla jsou legendami ve svých žánrech, obě ve vás zanechají neskutečně silné pocity. Tohle není hudba, kterou si poslechnete jen tak, ani film není takový, který si užijete u žehlení. Musíte je procítit. Až v takovém stavu mají ten správný efekt. Přiznám se, že po dlouhé roky mě hudba Pink Floyd míjela. Nevyhledával jsem ji. Jsem si jistý, že kolem mě zněla, ale já jsem prostě neměl tu možnost je blíž poznat, protože jsem se o ně nezajímal. Nechci přímo říkat, že je mi to líto, ale když jsem poslouchal film "Pink Floyd: The Wall", došlo mi, že jsem skutečně o dost přicházel. Znalost skladeb "Another Brick in the Wall" rozhodně není všechno, protože i jejich další skladby jsou neskutečné. "The Wall" je album nabité silnými texty, což bylo následně přeneseno i do filmu, kde hlavní roli Pinka ztvárnil Bob Geldof, frontman skupiny The Boomtown Rats, který se proslavil hlavně pomocí africkým národům v podobě gigantického projektu "Live Aid", který spojil umělce za účelem získání dostatečných finančních prostředků. Výběr tohoto muzikanta jako herecké hvězdy byl výborný. Je místy dostatečně šílený a dává své postavě to správné charisma i šílenství. V osobních a niterných scénách je lidský, stejně jako je nelidský v roli diktátora. Film je plný skvělých obrazů, ať už po známé mletí žáků v obrovském mlýnku na masu, anebo po pochod kladiv. Rozhodně se jedná o zážitek, který se musí prožít.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete oblíbené album nejen vidět, ale i slyšet.
Hodnocení: 80% za to, že film, který je v podstatě vizuálním zpodobněním alba, nemusí být vůbec špatný



Think Like a Man (2012)
Tom Story není zrovna autor, který by se proslavil nějak závratnými filmy. Jeho kariéra je spjata především s dvojicí filmu o "Fantastické čtyřce", které nebyly kritiko nijak závratně přijaty. Co si budeme povídat, ze skvělého superhrdinského týmu, který býval vlajkovou lodí Marvelu, udělal jen rádoby komický epos. Ve filmu "Think Like a Man" sledujeme jiného Storyho, Storyho, který rozehrává romantickou komedii, kde se téměř výhradně spolehl na černošské herce, což by vedlo téměř k domněnce, že se snaží obnovit žánr blaxploitation. Možná, ale film není nic jiného, než celkem dobrá komedie, která pobaví několika dobrými hláškami. není ničím moc výjimečná, vlastně se jen snaží o to přinést celkem zajímavé osudy postav, ale s tím, že na všechny čeká happy end, protože jinak by to ani nešlo. Je jim všem vnucen, protože podle amerických pravidel by romantika neměla končit jinak. Několik příběhů je zde rozehráno na podkladě toho, že jeden muž vydal knihu, kde popisuje, jak by ženy skutečně měly jednat s muži. A tak i ti největší ubožáci mají možnost, že s nimi žena skutečně zůstane. Je pouze třeba dodržovat několik pravidel. Jako například je to chodit s ním nejprve 90 dní a pak mu až dovolit sex. Film je prokládán citacemi z knihy, má svého vypravěče, ale i když jsou dvě hodiny celkem dobře zrežírovány, stejně jsem měl pocit, že je toho trochu moc a že film zase nemá tolik co předvést. Šťastné konce mě nijak nedojaly, spíš to byla vážně očekávaná povinnost.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vědět, co dělá a tvoří režisér "Fantastické čtyřky".
Hodnocení: 40% za to, že je to vlastně jenom obyčejná romantika, která si s dobrým nápadem hraje až moc dlouho



Ďáblův dvojník (The Devil's Double, 2011)
Snímek, na který jsem se hodně těšil. Teď vím, že těšení bylo naprosto pochopitelné, protože příběh, který jsem sledoval, byl neskutečně silný, navíc doplněný geniálním výkonem Dominica Coopera v hlavní roli. Saddám Husajn měl syny, které střežil jako oko v hlavě. Tomu nejstaršímu zajistil i dvojníka, bodyguarda, který měl případně schytat kulku, kdyby na Udaje měl být spáchán atentát. Dvojník byl posílán na místa, kde by to bylo pro Udaje moc nebezpečné. Nebylo by na tom až nic tak divného, kdyby se vše neodehrávalo v totalitním Iráku, kde byla Husajnova rodina diktátorskou a její moc byla skutečně neomezené, a kdyby Udaj nebyl šílenec, který to neměl v hlavě v pořádku. Domonic Cooper dostal možnost zahrát si jak maniakálního šílence, tak i jeho naprostý opak. Dvojník je člověk z lidu, který neměl jinou možnost a musel se dvojníkem stát. Nakonec ale svoji příležitost přece jen využil. Film je nejsilnější v momentech, kdy je Udaj puštěný ze řetězu a skutečně si dělá, co chce. Scéna na svatbě, se školačkami nebo chvíli, kdy prostě zabije člověka, který se mu nelíbí, tohle jenom ukazuje zrůdnosti, které režim dovoloval. Lee Tamahori ("Next", "Dnes neumírej") je ve svém filmu naturalistický, což osobně uznávám a v tomhle případě se to i hodí. Z filmu jsem byl skutečně nadšený, protože se nebál zobrazit režim v jeho nelidské podobě, ale s tím, že trpí obyčejní lidé, ale to nejen pod diktátorem, ale i válkou, která je vyvolána jinými národy.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vědět, jak to dělají diktátoři a jejich synátoři, kteří se bojí, že je zastřelí.
Hodnocení: 80% za skvělého Dominica Coopera v dvojroli, která vám pořádně hne emocemi



Suicide Club (Jisatsu sâkuru, 2001)
Skupina školaček čeká na metro. Jak se vlak blíží, všechny si stoupnou do jedná řady přímo na čáru, za kterou by se nemělo chodit. Po chvíli začnou odpočítávat, překročí čáru, a když je vlak na nádraží, téměř u nich, všechny skočí pod kola a umírají. Krev stříká v obrovských proudech. Skupina školáků se o sebevraždách baví a najednou se rozhodnou, že to také udělají. Je to jen recese, je to jen sranda? Vypadá to tak, prostě se hecnou a vylezou si na kraj střechy. Jenže pak skočí. Další záplava krve, lidé křičí. Nejsou to ojedinělé sebevraždy, naopak jsou jedny z mnoha. Jako kdyby se staly fenoménem. Mluví se pak i o skupině "Suicide Club", kterou chtějí školáci vytvořit, překovat, vytvořit rekord v tom, aby se zabilo co nejvíce lidí najednou. Velmi silný film, který ukazuje šílenství v japonském hávu, které je skutečně velmi silné.  Proč to ti lidé dělají? Je to jen póza? Je to skutečně jen další fenomén? Něco jako Pokémoni? Jen s následky, které jsou fatální? Je to jedinečný pohled na dnešní dobu, kde se skutečně může stát fenoménem cokoli. Musíte však přijmout, že film není laskavý, ale zobrazuje scény s naturalistickou dokonalostí. Uřezávání vlastní ruky při krájení knedlíku je skutečně velmi silným zážitkem. Nejedná se o film pro každé povahy, ale může vám hodně rozšířit obzory.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že už Japonce znáte a snesete od nich hodně.
Hodnocení: 70% za neskutečně silné scény, které se točí kolem sebevražd

pondělí 3. září 2012

Rebelka, Perfect Sense, Sprostý holky, spousta akčňáků (i Expendables), Začátky, Divoký Bill, Blue Valentine a další

The Millionaire Tour (2012)
Snímek mě docela překvapil. Nevěděl jsem o něm nic pořádného, ale když jsem si ho pustil, dostal jsem celkem dobrou jízdu. Taxikář nabere člověka na letišti. Nic nenasvědčuje tomu, že by něco mělo být v nepořádku. Přece jen to není "Collateral", kde bylo od začátku jasné, že s Tomem Cruisem není úplně všechno v pohodě. Taxikář se rozjede a hned málem srazí mladou ženu. K ní patří ještě její přítel s tváří Dominica Monaghana. S těmi už něco v pořádku není od prvního setkání. Nasednou také do taxíku, aby je odvezl do hotelu, dívka se zdá celkem v pořádku. V tu chvíli se nám příběh trochu začíná zaplétat. Dvojice jde po muži, který do taxíku nastoupil jako první. Chtějí jeho peníze. Alespoň ze začátku. Postupně se ale odhaluje, že je za tím trochu víc. Došlo zde k záměně? Nebo mají toho pravého člověka? Klaustrofobní prostředí automobilu je využito dokonale, nakonec ale stejně musí vyústit v konec, který není úplně dokonalý, ale spíš jenom nezbytné vyústění. Šlo by to jinak? Samozřejmě, že by to šlo jinak, ale byla zvolena tahle cesta. Budiž. Není to unikátní, ale je to dobré. Snímek se mi líbil, musím říct, že mě docela nadchnul a dal mi vzpomenout na podobné filmy, jakými jsou "Pohřbený" nebo "Telefonní budka".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se vám líbí klaustrofobní thrillery na malém prostoru.
Hodnocení: 60% za to, že komorní nápad došel úctyhodného zpracování
A girl with long, curly red hair stares at the viewer holding a bow and an arrow. Behind her is the film's title while at the left shows a bear staring at her.
Rebelka (Brave, 2012)
Nový film od Pixarů, to už v poslední době nemusí být pokaždé taková událost. "Auta 2" přece jen trochu zklamala a myslím, že i "Rebelka" budila docela nejistotu, protože tohle nebyl klasický pixarovský námět. Ale co vlastně je? Tihle lidé mají neskutečný záběr. I tentokrát dokázali natočit něco nového, i když ani u "Rebelky" se nevyhnuli nešvarům, které je potkaly u předchozího filmu. "Rebelka" je originálním filmem, což je pozitivní. Po dvou pokračováních je tu film, který je úplně nový. Situovaný je do Skotska, hlavní postavou je mladá princezna, která se nechce podřídit své matce a hlavní příběh... Tady pro mě přišlo zklamání. Vlastně jsem nevěděl, o co půjde, ale líbila se mi představa mladé Skotky, která se prohání po vysočinách, střílí ze svého luku, nenechá se svázat. Trochu jako Jane Austenová spojená se "Statečným srdcem". Po stránce animace je "Rebelka" dokonalá. Tak nádhernou krajinu mnohdy nevidíme ani ve skutečnosti. Chvílemi má člověk pocit, že je v dokumentu a ne v animovaném filmu. Tohle se ale od Pixarů očekává. Dokonalá animace je jejich deviza, a proto jsou o něco napřed oproti ostatním studiím. Jenže od Pixarů se očekává také skvělý příběh. Ten je tentokrát... Je dobrý, ale až příliš moralizující. Rodina se zde staví na odiv jako relikvie, což je přece jen rušivé. Filmu ale rozhodně nechybí humor. Jsou zde momenty, kdy se člověk skutečně zasměje, ale nutno říct, že několikrát jsem si vzpomněl na pohádku "Na vlásku", která byla dle mého názoru ještě o něco vtipnější. "Rebelka" tak není špatná, ale mám pocit, že na Pixar je to pořád jenom průměr.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete své ratolesti docela obstojně vystrašit.
Hodnocení: 60% za to, že je to až moc moralizující film



Perfect Sense (Perfect Sense, 2011)
Světem se šíří nákaza. Její průběh je velmi zvláštní. U každého člověka, snad ve stejný moment, se vždy projeví nový symptom. Každý symptom je spojený s nějakým z lidských smyslů. Zasaženy jsou hlavně čich, sluch a chuť. Nikdo pořádně neví, jak se s nemocí vyrovnat. Neexistují léky, nikdo neví, co bude dál. Obsazení herců, jakými jsou Ewan McGregor a Eva Green režisér rozhodně nehodlal vsadit na filmování nákazy jako takové, což byl případ snímku "Nákaza", ale půjde spíše o jemný, citlivý příběh o dvou lidech, kteří se i na pozadí této katastrofy dokáží sbližovat, dokáží se milovat, ale i nenávidět. Je to jen tím, jak se mění jejich smysly, anebo je člověk takový? Nedokáže vyjít s druhým jednoduše. Všechno pro něj musí být komplikované? Je nákaza skutečně pouze nemoc, anebo se jedná o metaforu lidských vztahů, toho, jak do nich vstupujeme s láskou, ale sami do nich vnášíme nenávist, vztek, zlobu? Film je velmi silný, velmi působivý a přesto si divák připadá odcizený. Jako kdyby se díval na dílo, které se až tolik snaží o to být artové, nebýt jenom filmem, až mám pocit, že se vlastně nejedná o film, ale o jakousi uzavřenou schránku, do níž můžeme jen nahlédnout. Trochu mi to připomíná styl filmu "Stud", ale více citový a přesto méně osobní. Dobrý snímek, ale u toho to končí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte zájem vidět trochu jiný film o trochu jiné nákaze. A nahou Evu Green.
Hodnocení: 50% za to, že zase tak o něčem to není a snaha o silný, umělecký film má navrch



Poznáš, až to přijde? (How Do You Know, 2010)
Špatných komedií je nějak moc velkém množství. I v tomhle mém příspěvku budou ještě následovat. Špatných komedií se skvělými herci v poslední době také přibývá. "Poznáš, až to přijde?" je jedním z těch průšvihů. Mohou za to herci. Reese je jako baseballová hráčka příšerná, ale tak v jakém filmu je skvělá? Jenže myslíte si, že je to jenom ona, kdo v tomhle případě sráží film do kolen? Vůbec tomu tak není. Na vině jsou všichni herci. Jack Nicholson dostal na starost roli otce postavy, kterou ztvárnil Paul Rudd. Jack nedostal prostor, aby předvedl, co v něm skutečně je, ale přesto neurazí. Paul Rudd, to už je jiná. Hraje člověka, do kterého by se mohla zamilovat skutečně pouze zoufalá žena. Je nepříjemný od pohledu, podlézavý, zamindrákovaný, nudný, příšerný. Dívat se na něj bylo skutečně utrpení, které nezmírnil ani Owen Wilson, jemuž jsem jeho playboye nevěřil, i když co si budeme povídat, z ústřední trojice je tím nejlepším. Dalším problémem je skutečnost, že tohle má být komedie, ale vtip je tam všeho všudy jeden, navíc si myslím, že spousta lidí ho ani za vtipný považovat nemůže. Svět, který je zde vytvářen, je naprosto nelogický a nesmyslný. Když muž přijde o práci, jediné, po čem touží, je žena. Jestli tahle společnost opravdu funguje, potěš pánbůh.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že film je označován jako komedie proto, že se u něj nebudete smát.
Hodnocení: 30% za to, že dobří herci nemusí znamenat dobrý film



Protivný sprostý holky (Mean Girls, 2004)
Říkal jsem si, čím mě tahle komedie, která je mnohými považována za naprosto skvělou, může překvapit? Překvapila mě hned od začátku, když jsem zjistil, že scénář napsala Tina Fey, která si zde zahrála i jednu z rolí učitelek. Docela chápu, jak film myslela, v podstatě komedie s morálním poselstvím, ale na rozdíl od podobně laděných snímků, má přece jen něco navíc, co zde funguje. Je to humor, který je místy skutečně vtipný. Některé scénky, jako kdyby byly gagy, které napsala pro své kolegy ze Saturday Night Live, kde byla dlouhou dobu hlavní scénáristkou. Ta ženská má humor v krvi, a tak dokázala něco vytřískat i z tématu, které je tak omšelé - nevinná holka se dostane na školu plnou dračic - rozuměj mrch - a je na ní jak se zachová. Jednoduše příběh o tom, jak se z uzavřené krásné holky stává protivná a sprostá holka, která se nakonec... Ale ne, přece vás neochudím o prozrazení toho, jaký je konec. Docela zde překvapila Lindsay Lohan, která ztvárnila onu hodnou/zlou holku a nejenom, že jí to tu slušelo, ale prostě se do té role hodila. Co se z ní stalo později... škoda mluvit. Rachel McAdams mám pak raději v jejích dalších filmech. Ač je morální poselství v záběru šroubováno celkem krutě, dá se zvládnout a člověk nakonec odchází od filmu celkem spokojený.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že Lindsay Lohan je jenom rebelka, co neumí hrát.
Hodnocení: 60% za to, že Tina Fey je prostě skvělá scénáristka


One in the Chamber Poster

Hra pro jednoho (One in the Chamber, 2012)
Tenhle film by se dal charakterizovat velmi snadno - Dolph Ludgren v plné formě. Tenhle chlapík si tu roli skvělého zabijáka naprosto užívá. Jeho postava je jako ocelová, jeho obličej jako kámen. Když se usměje, víte, že někdo skončí hodně špatně. Je to drsňák v tom pravém smyslu, který když udeří, tak to opravdu bolí. Dostal více prostoru než v prvním filmu "Expendalbes: Postradatelní", což je jenom dobře. Tenhle akční film si doslova ukradl pro sebe, a to zde přesto má málo prostoru, alespoň ve srovnání s Cubou Goodingem Jr., který je také nájemným vrahem, jež se vydal do Česka, nebo něčemu hodně podobnému, aby zde vyřešil určité problémy v ruské mafii. Je to takový čistič, což přiznává i na začátku. Jenže kromě toho, že se utkává s mafiány a vychází z toho s čistým štítem, jeho cesty se zkříží právě i s Ludgrenem. Jejich konfrontace je výborná a člověk má pocit, že ten obrovitý Švéd je víc než jenom obyčejná akční mlátička. On totiž opravdu hraje. Já vím, nebudeme to zase zveličovat, pořád hraje jenom v rámci žánru, ale dobré, skutečně dobré. V bílých kalhotách, havajské košili a klobouku je skvěle zapamatovatelný, je to jedna z těch postav, které by si zasloužily klidně i více filmů, což se sice nestane, ale přesto jsem rád, že jsem zrovna tenhle film viděl.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi nenáročné a celkem dobré akčňáky, kde nemusíte přemýšlet.
Hodnocení: 40% za skvělého Lundgrena a dobrého Goodinga



Začátky (Beginners, 2010)
Musím říct, že když jsem sledoval film, říkal jsem si, že mnohem výstižnější by byl název "Beginnings", tedy "Začátky". Netušil jsem, že se tak snímek v češtině skutečně jmenuje. Mám přehled spíš o tom, jak se filmy jmenují anglicky, nikoli česky. Došel jsem pak k závěru, že u českého názvu tentokrát distribuční společnost přece jen přemýšlela. Světlá výjimka potěší. Když už jsme u toho, co potěší, tak kromě českého názvu, jsou to herecké výkony. Je to koncert tří lidí - Ewana McGregora, Mélanie Laurent a samozřejmě Christophera Plummera. Říkal jsem, co ten brzy třiaosmdesátiletý pán předvedl, že si jako nejstarší zlatou sošku vysloužil. Neskutečně mě překvapil. Zahrál si otce, který svému synovi ve svém požehnaném věku prozradil, že je homosexuál a byl jím celý dlouhý život, který strávil po botku synovy matky, své ženy. Synem to tolik neotřese, ale přesto je to silné překvapení. Jenže otec jde dál, už nechce být skrytý, chce být homosexuálem v praxi. Jeho žena totiž zemřela a on může jít s pravdou ven. Najde si čtyřicetiletého milence, s kterým se líbá, drží se s ním za ruku, miluje ho. Je to na něm poznat. Ve svém věku zahrál Plummer homosexuála neskutečně věrohodně, cenu mu přeji, zasloužil si ji. Abych se vrátil k filmu. Je o začátcích. Otec v osmdesáti poznává, jaké je to konečně milovat někoho jinak, než jak to společnost vyjadřuje. Jeho syn zase poznává, jaké je to skutečně milovat, jeho známosti nikdy nevydržely, jako kdyby se bál. Stejně je na tom i jeho nová partnerka. Film je naplněn zajímavými pasážemi, které jsou sledem fotografií, jež mají popisovat dobu, kterou komentuje hlavní postava. Zajímavé a originální řešení, které dokresluje určitou introverze hrdiny, který je na jednotlivé momenty zaměřen - je komiksovým kreslířem. Příjemný film, rozhodně.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že máte problémy v citové oblasti a těžko se seznamujete.
Hodnocení: 75% za to, že i herci po osmdesátce umí skvěle a uvěřitelně zahrát gaye


File:Wild bill.jpg

Divoký Bill (Wild Bill, 2011)
Angličané mě nikdy nepřestanou překvapovat. Někdy umějí natočit skvělou komedii, jindy hloupou, někdy směšné drama, jindy zase naprosto dokonalé. "Divoký Bill" je dramatem skvělým, navíc podaným tak, že sem tam ani prostě nemáte pocit, že je to drama. Je to hlavně díky "hrdinovi", kterým je titulní Wild Bill. Ten se vrací z vězení, aby se staral o své dva syny. Starší, kterému je 16 let, živí mladšího. Matku již nemají, ta zemřela. Starší nemůže otci odpustit a odmítá ho. Dává mu jasně najevo, že o něj nestojí. Jenže Bill je dost tvrdohlavý. Na první pohled má všechno na háku, člověk by i řekl, že je to docela pohodář. Je fakt, že zdání klame. Je to drsňák, který umí dát najevo, kde by měl kdo mít své místo. Synové se asi potatili, protože oba se nacházejí v problémech. Ten mladší se rovnou zaplete s mafiány, ten starší "jen" s láskou. Oba problémy se dají řešit a nakonec se i vyřešit. I když film končí vlastně celkem dobře, je to skvělá a docela temná sonda do života britských dělníků a jejich rodin, které se velmi často nacházejí na hranici zákona, neméně často u za ní. Film se vyznačuje téměř civilními hereckými výkony, které jsou neskutečně uvěřitelné, především pak u šestnáctiletého syna je to víc jak patrné. Jeho představitel Will Poulter nebyl o moc starší. I když filmu chybí humor, stejně se mu daří udržovat si úroveň, která je velmi příjemná na sledování. Potěší i rolička Andyho Serkise.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte chuť na rodinné drama v drsné londýnské podobě.
Hodnocení: 70% za to, že Angličané dokáží natočit lidský film, který je drsný, ale pořád neskutečně osobní



Safe (Safe, 2012)
Poslední dobou jsem se nějak dal na akční filmy, a tak bylo jen na čase, až se znovu setkám s Jasonem Stathamem, což je asi největší akční hvězda posledních deseti let, s kterou najde srovnání snad jen Jet Li, s nímž si v několika filmech také zahrál, a to nemluvím jenom o prozatím dvojici filmů "Expendables: Postradatelní". "Safe" není filmem, který příliš vybočuje z průměru, který Jason natáčí, ale na druhou stranu se jedná pořád o dobrý akční film, do kterého bylo zakomponováno něco víc. Jason se musí postavit proti Číňanům, ale s tím, že se rozhodne zachránit jednu malou čínskou holku, která mu přiroste k srdci. Ta holka také není nijak obyčejná, protože má v hlavě místo mozku nejspíš obrovský počítač. Matematika je pro ní něco, jako pro ostatní lidi chůze. Dokáže si zapamatovat neskutečná čísla, což se hodí hlavně v případě, kdy jde o čísla účtů nebo sejfů. Ano, dostáváme k tomu, o čem film vlastně tak nějak je. Jde o otevření jednoho sejfu. I když se toho nakonec na děj nabalí trochu víc, podstata pořád zůstává stejná. Je to akční film, pekelná jízda, kde každá rána vypadá jako úder betonovou pěstí. Pro oddech naprostá paráda, Jason Statham zase ukazuje, že toho zvládne za jeden rok neskutečně hodně a má to stále celkem dobrou úroveň.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste si už získali závislost na Jasona Stathama.
Hodnocení: 50% za to, že ten příběh není nic moc, ale jako akční věc to má pořád spát i nějakou tu lidskost



Blue Valentine (Blue Valentine, 2010)
Ryan Gosling je herec, na něhož mám v poslední době docela štěstí. Podobně jako na Ewana McGregora, kterého jsem poslední dobou viděl hned v několika filmech - "Zkrat", "Perfect Sense", "Začátky" a vlastně i "Muž ve stínu". Rayna Goslinga jsem zase viděl ve filmech "Drive", "Den zrady", "Bláznivá, zatracená láska" a také "Blue Valentine". Je to nádherný film, který je především o dvou lidech. Dean je mladík, který neměl příliš skvělou budoucnost, ale snažil se najít si práci, něco se sebou dělat. Je to docela jednoduchý mladík se špatným smyslem pro humor, ale je věrný a miluje. Alespoň si to myslí. Cindy je holka, která před sebou také nemá doktorát z jaderné fyziky, ale snaží se. Chce být dobrou zdravotní sestrou, chce pomáhat a myslí si, že svou práci dělá dobře. Když se poznají, je všechno jednoduché, všechno je krásné. Zamilují se. Když se poznají více, je všechno mnohem komplikovanější a jejich vztah se zdá spíše chybou. Jenže si to oba uvědomují docela pozdě. Ve filmu se prostřídává současnost s flashbacky a divák má tak docela krásný kontrast toho, jak krásné to bylo a do jak hnusného se to zvrtlo. Láska je krásná, vztah dvou lidí je nádherný, ale postupem času se může stát, že se to krásné změní v pravý opak. Tohle je silná výpověď o tom, jak šílený někdy život může být.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že mladá láska je jenom krásná.
Hodnocení: 80% za silný příběh a skvělé herecké výkony v obou hlavních rolích



Šťastný Nový rok (New Year's Eve, 2010)
Uděláme si takový menší výpis: Michelle Pfeiffer, Robert De Niro, Zac Efron, Ashton Kutcher, Hilary Swank, Halle Berry, Alyssa Milano, Jessica Biel, Sarah Paulson, Til Schweiger, Carla Gugino, Katherine Heigl, Jon Bon Jovi, James Belushi, Sarah Jessica Parker, Ludacris, Hector Elizondo, Matthew Broderick. A to jmenuji jen ty skutečně známé celebrity a herecké hvězdy. Dá se s takovým obsazením natočit špatný film? Odpověď zní: A jaký! Na dlouhou dobu je tohle jedna z nejhorších komedií, které jsem zase viděl. Díval jsem se na "Šťastný Nový rok" hlavně z povinnosti, a tak to také dopadlo. Jak mám také být nadšený z toho, že jsou mi prezentovány různé epizodky, které se sem tam propojují, sem tam ne, pro všechny společné je pouze to, že se odehrávají na Silvestra. Příběhy nejsou vlastně ani originální. Jde pouze o jedno - o hledání lásky. Garry Marshall se rozhodl, že si natočí povídkový film, který ale nebude dělen na jednotlivé povídky, ale budou tvořit jeden celek. Jako kdyby mu bylo líto, že nebyl přizván k filmům jako "Paříži, miluji tě" a proto si něco podobného stvořil v žánru, kterému rozumí. Nebo alespoň rozuměl. Postavy jsou jednotvárné, jejich jednání průhledné, závěr je slzopudný, patetický a neskutečně předvídatelný. Některých herců je pro podobné filmy škoda, ale doufám, že si alespoň užívali natáčení jako třeba Hector Elizondo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte chuť na nudný emocionální výplach.
Hodnocení: 20% za to, že je to prostě moc příběhů, které nejsou zas tak zajímavé, navíc je to prvoplánové, a taky za to, že mě to ke konci dojímá stejně tolik, jako mě to štve


The Babymakers Poster

The Babymakers (2012)
Snažíte se počít miminko? To dvojice ve filmu taky. Jenže ve vašem případě to snad nebude tak šílené jako v tomto. Milují se vášnivě, po devíti měsících už je to jenom nuda, povinnost, práce. Musí tedy dojít na vyšetření plodnosti. Jenže to je pro chlapa trochu potupa. Navíc, když si to musí udělat do kelímku v místnosti, kde to před ním dělalo mnoho lidí, navíc má problémy s ovladačem a s tím, co jednotlivé čudlíky dělají, to je potom problém. Nakonec samozřejmě zjistí, že je problém u něj problém a že jeho spermie jsou pomalé. Rozhodne se tedy zajít do spermabanky, kam před několika lety, když byly jeho spermie ještě v pořádku, daroval hned dvacetkrát. Zůstal ale jenom jediný produkt a ten už si zamluvil homosexuální pár. Ale jeden z gayů je ochoten mu sperma přenechat, pokud si spolu užijí. Manžel ale není tak zoufalý, ale rozhodne se, že místo toho spermabanku vykrade. Docela příjemně ulítlá komedie, která není úplně zvládnutá díky až moc nesmyslným zvratům, které nejsou dotažené do takové úrovně, aby to bylo absurdní. Není. Film začíná být postupně až otravný, hlavně s tím, jak si inspiraci půjčuje někde jinde. Na druhou stranu se ale snaží aspoň o novější pojetí. Nakonec ale komedie přece jen doplácí na to, že ten jeden vtip se spermabankou je dobrý, ale přece jen dost roztahaný.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste si mysleli, že vykrást spermabanku není sranda.
Hodnocení: 40% za to, že jsem viděl mnohem hloupější a méně smysluplné komedie



Den zrady (The Ides of March, 2011)
Když Ryan Gosling ztvárnil hlavní roli v seriálu "Mladý Hercules", nejspíš se mu ani nesnilo o tom, s jakými velkými herci se na plátně jednou sejde. Ve své kariéře už se potkal s takovými herci jako Steve Carell, Julianne Moore, anebo s mladšími jako Emma Stone či Michelle Williams, ale mezi první ligu se katapultoval snímkem "Den zrady". Samozřejmě, své udělal i film "Drive", kde byl dokonalý. Ve filmu "Den zrady" se však setkal s takovými herci, jako jsou George Clooney či Philip Seymour Hoffman. Tohle je sakramentsky první liga. Nejen, že se s nimi dokázal snadno srovnat, ale rovnou si mezi nimi střihl hlavní roli. "Den zrady" je filmem George Clooneyho, který ho režíroval a psal i scénář. "Ides of March" je označení pro den, kdy byl zabit Gaius Iulius Caesar. Jednalo se o 15. března 44 př. n. l. "Ides" je anglickou verzí latinského  "idus", což představuje den v polovině daného měsíce, tedy v tomto případě 15. března. "Den zrady" ale rozhodně není tak drastickým příběhem jako zabití Césara, přesto je to metafora poměrně dobrá. Film vypráví o tom, jaké je zákulisí voleb, které rozhodně není laskavé a přátelské, přesto si myslím, že by to mohlo být drsnější. Hlavní mužská trojice je naprosto skvělá, ale jejich koncert ještě nezaručuje, že bude příběh dostatečně konzistentní. Je to jen výsek, nic se pořádně nevysvětlí, nic není dotaženo do konce.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám sedí politické filmy, které se dívají celkem kriticky na zákulisí voleb.
Hodnocení: 50% za to, že z filmu místy čiší až příliš velká naivita a možná až moc malá snaha dostat se skutečně až na to nejtemnější



Zásnuby na dobu neurčitou (The Five-Year Engagement, 2012)
Jason Segel je můj oblíbenec. I když je v seriálu "Jak jsem poznal vaši matku" tím nejvýraznějším Barney Stinson, je to právě Marshall Eriksen, který je prototypem skvělého přítele i milujícího muže, jehož láska je věčná a překoná cokoli. Vedle toho je to také skvělý komický typ. Kromě toho, že je Jason Segel výtečný komediální herec, je to i skvělý scénárista. Dokázal to filmem "Kopačky", nakonec i svým podílem na scénáři k filmu "Mupeti", nejinak je tomu i v případě snímku "The Five-Year Engagement". Jeho vtipy jsou prostě dobré, navíc jimi dokáže ozvláštnit příběh, který většinou roztáhne do dvou hodin. Nevadí to, protože film je natolik příjemný, natolik hezký, natolik plný zajímavých momentů, že si ho užijete až do konce. Myslel jsem si, že když se na film budu dívat příliš pozdě, uspí mě. To se nestalo. Už jen tohle je důkaz toho, že tvůrci uspěli. Natočili film, který není třeskutou komedií, ale má vtipné momenty, komické dialogy i monology. Jason Segel předvádí, že je hercem, který zvládá víc jak jednu polohu a není mu cizí ani ta dramatická, jak už předvedl ve filmu "Jeff, který žije s mámou". Film není dokonalý, jiným lidem se bude zdát zdlouhavý, možná i prázdný, ale já si myslím, že je to komedie, která je komediální, je romantická a dokáže zahrát i na smutnější notu. Takové by romantické filmy měly být. Prostě si zvykněte, že u Jasona Segela vždycky půjde o vztahy a o lásku.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi dobré romantické komedie.
Hodnocení: 70% za to, že jsem se skvěle bavil i o velmi pozdní hodině, kdy bych u nudného filmu rozhodně usnul



Talisman (The Lucky One, 2012)
Zaca Efrona jsem zde viděl teprve podruhé a musím říct, že mi velkou radost neudělal. S Michelle Pfeiffer byl ve snímku "Šťastný Nový rok" možná nejlepší dvojicí, ale "Talisman" není filmem, který by vybočoval. Navíc uvěřit, že je Zac Efron prototypem vojáka, který se právě vrátil z Afghánistánu, tomu nevěřím. Spíš mi přijde jak typ, který se rozbrečí, když na něj někdo bafne. Neříkám, že já jsem vojenský veterán, ale aspoň si na takového nehraji. Jeho chlapecký obličej se k drsným klukům nehodí, přesto se na jeho machovství sází. Jenže film není nic jiného než schéma. Voják si od mrtvého kamaráda vezme fotku, na které je žena, do které se zamiluje. Pěšky se za ní po Státech vydá a najde ji. Stane se a ona ho zaměstná jako pomocníka na své farmě. Pokouší se o to, aby se ona do něj zamilovala, jenže problém je v tom, že je vdaná. Ale co, její manžel je přece pořádný blbec, arogantní a zlý. Hrdinný voják má tak prostor volný, navíc mu bude divák fandit, protože si mimo jiné rozumí se zvířátky i dítětem své vyvolené. Jaký je konec? Asi se dá očekávat. Nečekejte nic navíc, nečekejte skvělou romantiku, ale obyčejný průměr, který vás nejspíš nijak neohromí, ale může citlivé duše potěšit.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste neskonalí milovníci romantických filmů anebo zrovna potřebujete vyžehlit.
Hodnocení: 40% za to, že je to romantika, která nepřinese vůbec nic nového


Nine armed men dressed in black standing shoulder to shoulder, Sylvester Stallone front and center.

Expendables: Postradatelní (The Expendables, 2010)
Já vím, že to hodnocení, které je na konci, je přehnané, ale prostě si nemůžu pomoct. Vím, že příběh je neskutečně jednoduchý a ohraný, že se zde na city hraje ve skoro zbytečných scénách, jež nemají pro děj význam, ale prostě když se na film dívám... Je to pořád stejná paráda. Sylvester Stallone měl nápad. Sehnat další stárnoucí borce, dát je dohromady s těmi mladými a udělat skvělé setkání hvězd. Trochu mu to vyšlo. Ze staré gardy je tu kromě Slye samotného ještě Dolph Lundgren a Mickey Rourke, v menších rolích Bruce Willis a samozřejmě i Arnold Schwarzenegger. Sehnat tyhle dohromady, navíc k nim přidat ještě hvězdy jako Jason Statham a Jet Li, navíc okořeněné fotbalovou hvězdou Terry Crewsem, MMA borcem Randy Coutourem. a wrestlingovým obrem "Stone Cold" Stevem Austinem, tohle musela být v konečném důsledku pecka, ať už člověk chce, nebo ne. Dohromady je zde neskutečně nabušený a výbušný tým, který se musí postavit jednomu malému diktátorovi, jeho armádě, ale hlavně proradnému Američanovi, který diktátora financuje pro vlastní zájmy. Diktátora si mimo jiné zahrál David Zayas známý ze seriálu "Dexter" a proradného Američana zase béčková legenda Eric Roberts. Příběh není geniální, není dokonalý, ale akční scény jsou prostě parádní, každý má svoje místo, každý má svůj styl. Jason Statham je vrhač nožů, Dolph mlátička, Jet Li zase mistr bojových umění, Terry Crews je machr přes opravdu pořádné bouchačky. Těším se na dvojku, těším se na trojku, o jejímž natočení nepochybuji. Moje hodnocení je pak vysoké hlavně proto, že tohle je návrat k legendám, návrat ve stylu, který jim sluší.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste neskonalí milovníci romantických filmů anebo zrovna potřebujete vyžehlit.
Hodnocení: 75% za to, že je to romantika, která nepřinese vůbec nic nového



Signál (2011)
Dva podvodníčci se vydají na venkov. Ne proto, aby si zde na pitomých vidlácích přivydělali, ale proto, aby si užili s jejich dcerami nebo manželkami. Vlastně to nejsou ani moc velcí podvodníci, i když jejich triky jsou docela promakané. Sami si postupem času uvědomí, že z toho jde vytřískat mnohem víc, než jenom trocha nezávazného sexu. Vesničané jsou zde zprvu vykresleni skutečně jako vidláci, ale postupem času se ukáže, že se umí bránit, když přijde na věc, ale to zabere tak deset minut z celého filmu, který je nejprve podfukářským filmem, nudnou romancí, následně skoro hixploitation (vesnická vyvražďovačka), aby na závěr došlo i na trochu toho sci-fi. Je toho ke konci trochu moc, v co se film mění a je to mírně neuspokojivé, stejně jako to, co následovalo předtím. Vojta Dyk se od začátku tváří jako nekompromisní hajzl, aby tuhle svou roli nepodržel, snad aby si nezničil image pěkného hodného kluka, který je vysazený na starší ženy. Kryštof Hádek by měl být zase citlivý chlapík, ale pro nějakou romantiku tu místo není, je docela obstojně skryta. Napadá mě pak, co by si vlastně měl člověk z filmu odnést? Že na vesnici jsou hlupáci, ale dokážou se pořádně naštvat? Že měšťáci jsou taky vlastně hlupáci, ale dokážou s pomocí hodné vesničanky včas utéct? Nevím no, zase takový zázrak se nekoná a scénář Marka Epsteina rozhodně ničím nepřekvapil, snad jen tím, že se na něj podařilo nalákat Jiřího Menzela jako herce.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste neskonalí milovníci romantických filmů anebo zrovna potřebujete vyžehlit.
Hodnocení: 45% za to, že je to romantika, která nepřinese vůbec nic nového



S ledovým klidem (The Cold Light of Day, 2012)
Mabrouk El Mechri má na svědomí skvělý snímek "JCVD", jehož hlavní dominantou byl samotný Jean-Claude van Damme, který snad poprvé ve svém životě ukázal, jak moc velkým hercem by mohl být. Ne, že by pro svůj další film postrádal velké hvězdy, spíš naopak, sešlo se mu jich celkem dost, ale přesto natočil film, který je méně akční, než v podstatě dokumentární a civilní snímek o Van Dammovi, je méně zábavný a v konečném důsledku nepříliš smysluplný. Bruce Willis, Sigourney Weaver a Henry Cavill. To je obsazení, s kterým by se daly dělat divy. Jenže Bruce tu končí poměrně brzy, Sigourney zase má celkem málo prostoru a je z ní udělána jen jednoduchá, jednorozměrná postava. Zaměřeno je pak na Cavilla, který má sice skvělé akční proporce, ale to neznamená, že budou využity. Film je stupidní ve své snaze vytvořit spiknutí, které je někde hluboko ve vládě, ale ve skutečnosti je to jen jeden člověk, proti komu se celou dobu bojuje. To, že je zde nějaká minulost, má jen minimální význam, stejně jako odhalování zbytečných rodinných vztahů. V akční rovině nemá film co nabídnout, je to jen směska honiček a střílení bez nápadu. V tomhle se film například odlišuje od snímku "Expendables: Postradatelní", kde byla akce parádní, nápaditá a skutečně výbušná.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když v akčním žánru snesete cokoli a je vám jedno, že příběh je opravdu zbabraný.
Hodnocení: 30% za další promarněnou příležitost