pátek 30. června 2017

Sundown - město pomsty, Diamond Cartel, Fan, Ať žije hrdina dobyvatel, Havajané


Sundown - město pomsty (Decision at Sundown, 1957) - 65 %
Takový nenápadný western o tom, jak se chce jeden chlapík pomstít jinému, protože byl namočený do sebevraždy jeho ženy, i když i on sám nějakou vinu nese. Je to hodně ukecané, hraje se na finále, které je důležité, a které skutečně ukazuje, že to není jen průměrný western. Možná to není tak akční, ale vztahově je to dobré.

Diamond Cartel (2017) - 20 %
Michael Madsen a Peter O'Toole ještě před smrtí, to zní docela zajímavě. Jenže není. Mají zde klasické krátké štěky, navíc ve filmu, který se více vyžívá v debilních digitálních tricích, které mě v tomhle případě uráží. Tohle mělo akční potenciál, ale akce zde není, co by se za nehet vešlo. Ani starší akční borci to neozvláštní.

Fan (Fan, 2016) - 80 %
Tak tohle se povedlo. Zase jednou film, kde se Shahrukh Khan nemusí zbytečně pitvořit, a pokud, ta jeto jen ku prospěchu vyprávěného příběhu. Fanoušek, který se rozhodne vydávat za svůj vzor a jde tak daleko, že se o chce zbavit. Výborně gradující snímek, který vyniká povedenými triky a maskami a hlavně skvělým Khanem v hlavní dvojroli.

Ať žije hrdina dobyvatel (Hail the conquering Hero, 1944) -  60 %
Válečný snímek, nebo píše tedy protiválečným, který více sedí do roku 1944, kdy byl natočen, než do současnosti. Dle mého už není tak aktuální, i když válka tedy zuří pořád. Je to místy komické, ale to finální moralizování mi jednoduše nějak moc nesedlo, stejně jako množství hluchých míst, kde to dialogy nevytrhnou.

Havajané (The Hawaiians, 1970) - 50 %
Charlton Heston není z těch herců, které bych měl nějak extra rád. Jeho macho přístup mi moc nesedí a nesedí mi ani v tomhle filmu, i když se možná snaží ukázat, jak bílý člověk dovedl poničit i tak krásné míst, jakým je Havaj. Čínští a další asijští herci jsou zde ale mnohem zajímavější než hlavní hvězda.

čtvrtek 29. června 2017

1 Mile to You, Balerína, Bin Roye, Kyborg, Dear Diary I Died


1 Mile to You (2017) - 60 %
Asi jsem tuhle dávku lehké deprese a smutku potřeboval, protože mi snímek docela sedl, i když mě mrzelo, že Tim Toth, kvůli kterému jsem se na film docela těšil, tu opravdu moc prostoru neměl. Snímek je o vyrovnání se se smrtí v poměrně mladém věku a hlavně díky některý psychovizím funguje dobře.

Balerína (Ballerina, 2016) - 70 %
Hezká dávka humoru, hezká dávka lehkého dramatu, trochu toho smutku, ale nakonec pořádná dávka štěstí, se kterou se počítalo, protože tenhle snímek musí mít happy end. Postavy jsou navrženy až moc líbivě, ale prostě mi sedli a hlavní hrdince jsem fandil, aby to s ní dobře dopadlo. Prostředí snímku pomáhá.

Bin Roye (2015) - 45 %
Pákistánský romantický film, který je natočen v duchu Bollywoodu s tím, že to není moc komedie, ale spíše pořádné drama, protože se hlavní hrdinka zamiluje do někoho, do koho by se zamilovat neměla. I když je to v těch dramatických sekvencích docela dobré, stejně mě snímek nedokázal přesvědčit o své výjimečnosti.

Kyborg (Cyborg, 1989) - 70 %
JCVD je v tomhle filmu ještě tak mladý, až mě to skoro překvapilo, že vypadá jako ucho. Ale předvádí zde to, proč ho máte rádi. Kope kolem sebe hlava nehlava, v jednu chvíli je to s ním nahnuté a on se transformuje v podstatě do Ježíše, ale to jen proto, aby všem natrhl prdel. Fajn retro, které bych si klidně pustil ještě někdy jednou.

Dear Diary I Died (2016) - 30 %
Ze začátku jsem si myslel, že by to mohl být docela zajímavý teen thriller, ale nakonec se ukázalo, že to jede podle klasické šablony a snímek tak v podstatě nemá co říct navíc. Dívka se zabije, ale její sestra nevěří, že to byla sebevražda. A tak sama rozjede pátrání, které je nakonec pěkně nudné a předvídatelné. Stejně jako trapný závěr.

středa 28. června 2017

Podivné vyšetřování, Invictus: Neporažený, Iracionální muž, Is That a Gun in Your Pocket?, Bude to nahlas!


Podivné vyšetřování (Indagine su un cittadino al di sopra di ogni sospetto, 1970) - 80 %
Italský film, který ve skutečně nepříjemném a depresivním světle ukazuje, co je to elitářství a jak je možné provést v podstatě cokoli a obejít se bez toho, že by byl člověk potrestán. Je celkem smutné, že snímek za chvíli bude padesátiletý, ale jeho podstata je nadále aktuální a nadále je možné jej vztáhnout na současný svět.

Invictus: Neporažený (Invictus, 2009) - 80 %
Clint Eastwood je pro mě jedním z nejzajímavějších režisérů a i snímek, který by mohl být hodně patetický a až kýčovitý, dokázal podat s nezbytnou dávkou patosu, ale přitom tak, že zde nejsou kýčovité a hloupé scény. Přitom tenhle příběh o sportu a politice zní tak nepravděpodobně... Ale funguje to a člověk tomu věří. O to víc, že to je pravda.

Iracionální muž (Irrational Man, 2015) - 50 %
Z tohoto Allenova snímku jsem trochu na rozpacích, protože měl docela dobrý náběh - to ani nemluvím o hereckém obsazení, které mi sedlo - ale z banálně krásné zápletky se vyklubal až příliš ukecaný film s finále, které mě spíše zklamalo. Na konci jsem si sedl a říkal jsem si, proč jsem to vlastně sledoval.

Celá ta premisa je vlastně docela dobrá a skoro by to evokovalo, že tohle bude hodně sexy a hodně ujetá komedie. Trochu sexy to je, ale vtipný snímek není a je to jen jedna velká moralita, která hodně přestřelí s tím, co se snaží říct. Z tohohle si nikdo nic pořádně nevezme a ani se moc nepobaví. Škoda, prostor pro humor zde byl.

Bude to nahlas! (It Might Get Loud, 2008) - 60 %
Pro fanoušky zúčastněných hudebníků tohle musí být paráda, protože setkání tří generací je rozhodně zajímavé. O něco zajímavější i proto, že za tři roky od vydání filmu se The White Stripes rozpadli. Skvěle zde hrají kytary, hudba zde zaznívá parádní, ale přesto mě dokument nedokázal dostat, ohromit. Jasně, kdyby tam byl někdo z Beatles, jsem odvařený.

úterý 27. června 2017

Zářivá hvězda, Ve sklepě, Interrupted Melody, Interstate 60, Kříž cti


Zářivá hvězda (Flaming Star, 1960) - 60 %
Jasně, že se na tohle lidé šli dívat jenom proto, že v tom hraje Elvis Presley. Ale on sám o sobě snímek vůbec není špatný a není to proto, že tam Elvis hraje. Na začátku trochu zapěje, na konci ho vidíme od pasu nahoru nahého, ale snímek sám o sobě je docela příjemně drsný, což jsem ani nečekal. Elvisova role je lépe napsána než zahrána.

Ve sklepě (Im Keller, 2014) - 60 %
Ve sklepě je snímek o tom, jak jsou lidé různí. A jsou skutečně hodně různí a mají jiné potřeby nebo touhy. To se ve snímku skvěle ukazuje. Já nejsem z těch, kteří budou něco z toho, co zde bylo prezentováno, provozovat, ale rozhodně nejsem proti, aby to ti lidé, kteří to zde dělají, dál podstupovali. Proč ne? Snímek je hodně upřímný, což je dobře.

Interrupted Melody (1955) - 70 %
Možná je to příběh lehce - nebo těžce - předvídatelný, pořád je to docela silné drama o tom, jak se jedna pěvecká hvězda dostala na vrchol, aby se propadla na osobní dno. Kdyby to finále nebylo tak zbytečně pozitivní, jsem ochotný dát filmu více procent, ale takhle si to ten lepší nadprůměr i tak zaslouží.

Interstate 60 (Interstate 60: Episodes of the Road, 2002) - 80 %
Ze začátku sice trochu zvláštní film, ale teprve po několika minutách se to rozjede ve své nádherné bizarnosti, že budete jen zírat na to, co sledujete. A ještě víc budete zírat na to, jak vás to baví. Že je hledání odpovědí nudné? Ne, když je na blízku člověk, který vám dokáže splnit jedno přání. A kromě něj na hlavního hrdinu čeká i řada úchvatně ujetých setkání.

Kříž cti (Into the White, 2012) - 70 %
Po několik prvních minutách jsem nějak nevěděl, co by mě na filmu mělo okouzlit. Pár německých vojáků a pár britských vojáků je nuceno se nepostřílet a zkusit přežít společně. Tím, jak se jejich vztah vyvíjí, se jen ukazuje, že válečné vztahové drama může fungovat. A v tomhle případě funguje dobře.

pondělí 26. června 2017

Chci žít!, Ida, Ima, ai ni yukimasu, Půlnoční polibek, Věříme v lásku


Chci žít! (I Want to Live!, 1958) - 70 %
Kdyby nebyla Susan Hayward místy tak moc teatrální, až jí to nevěříte, tak by si film zasloužil ještě vyšší hodnocení, ale přece jen tohle přehnané přehrávání mi trochu vadilo. Naopak její poslední scéna je v tomhle docela pěkně umírněná a má pak ten správný dopad. Siné drama o spravedlnosti a trestu smrti.

Ida (Ida, 2013) - 60 %
Většinou se to nestává, ale u tohoto snímku mě více zaujala vizuální stránka než děj. Obvykle je to příběh, který mě dostane, ale tahle černobílá kamera byla tak krásná, že jsem jenom zíral. Bohužel příběh, i když není špatný, mě tolik okouzlit nedokázal a příběh jeptišky těsně před slibem je místy celkem očekávaný.

Ima, ai ni yukimasu (2004) - 90 %
Pořád mi přijde neskutečné, že jedna země dokáže vyplodit tak neskutečné bizarnosti, u kterých se vám může zvedat kufr a kde jakákoli morálka dostává na prdel, a pak dovede natočit něco tak krásného, dojemného, nádherného, jako je snímek "Ima, ai ni yukimasu". Ale Japonci tohle prostě umí a je to moc dobře.

Půlnoční polibek (In Search of a Midnight Kiss, 2007) - 70 %
Na začátku se musíte seznámit s postavami, které vám mohou být celkem snadno protivné, ale jakmile si na ně trochu zvyknete, uvědomíte si, že to není tak špatné a že hlavně díky skvěle napsaným dialogům je snímek dobře úderný. A nakonec funguje i ta romantická rovina, což se dalo čekat ještě méně.

Věříme v lásku (Zuo you, 2007) - 75 %
Tohle je hodně dobrý příběh. Už jen něco takového vymyslet si zaslouží obdiv, protože i když zde vzniká milenecký trojúhelník, nebo vlastně možná čtverec, není to proto, že by dotyční chtěli, ale je to proto, že chtějí zachránit dítě. I když je to ke konci už takové nejisté a neuzavřené, pořád je to dobré a silné.

neděle 25. června 2017

Padesát odstínů temnoty, My děti ze stanice Zoo, Chronic, Najal jsem si vraha, Zmýlená neplatí


Padesát odstínů temnoty (Fifty Shades Darker, 2017) - 20 %
Je to stejné jako první díl. Jednoduše špatný film, od kterého očekáváte, že bude alespoň sexy, ale on není. Dakota je sexy v jedné jediné scéně, jinak je neskutečně trapná a divím se jí, že jí tohle bavilo hrát. Jamie je fajn, ale jeho postava jde do kelu, nemluvě o tom, že je nebolí huba z toho, co říkají za sračky. A něco drsnějšího? Ani omylem!

My děti ze stanice Zoo (Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo, 1981) - 80 %
Nesmírně syrový film, ze kterého se vám rozhodně nebude dobře spát. O filmu jsem slyšel dávno, ale ten český název ve mně evokoval něco pro děti. Ne, tohle není pro děti, ale je to docela dobré pro rodiče, aby viděli, jak se mže jejich dítě také bavit. Je docela smutné, že po více jak třiceti letech je snímek stále nesmírně aktuální.

Chronic (Chronic, 2015) - 60 %
Tim Roth je dobrý, snímek je hodně depresivní, a to jsou jeho hlavní prvky, které vás upoutají. Umírání není jednoduché a není ani jednoduché se s ním dennodenně setkávat a vlastně pomáhat lidem, aby to umírání bylo lepší. Snímek není tak dějový, je pomalý, ale tušíte, kam spěje. Není to snadné sledování.

Najal jsem si vraha (I Hired a Contract Killer, 1990) - 60 %
Aki Kaurismäki je skutečně minimalista, kdy teď v podstatě se třemi postavami - i když zakotvenými do společenského prostředí - dokáže ukočírovat zajímavý příběh, který má dobré východisko, jež ale není dle mého natočeno tak aby byl jeho potenciál využit naplno. Snaha muže nechat se zabít je ale absurdně zvláštní.

Zmýlená neplatí (I soliti ignoti, 1958) - 60 %
Na mě to má ze začátku hodně pomalé tempo, takže jsem se přistihnul při tom, že mě to vlastně moc nebaví a že tu je jen pár momentů, u kterých bych se bavil. Následně dojde k tomu, že film získává lepší tempo, postavy jsou živější, film je zábavnější, ale aby mě to skutečně uchvátilo, k tomu nedošlo.

sobota 24. června 2017

Chennai Express, Cherrybomb, Kaos, Patriots Day, Modrý Max


Chennai Express (2013) - 40 %
Je strašná škoda, že je tohle vlastně jen klasická indická komedie, kde je toho spousta ujetého, hodně se zde blbne a místy to prostě nedává moc smysl, protože je to prostě jen o tom, aby se blblo. Tohle mi přijde jako dost málo na to, jaké má film obsazení a je škoda, že se z toho nevytřískalo víc. Nejlepší jsou hudební čísla.

Cherrybomb (Cherrybomb, 2009) - 40 %
Nevím, jestli jsem od snímku čekal tolik, ale co jsem dostal, to mi přišlo takové alibistické. Dva mladí muži, možná ještě teenageři, se zamilují do jedné holky a jejich přátelský vztah se rozpadne. Tohle je trochu klišé a jako jedno velké klišé je to natočeno. Ani ten drsnější konec, o kterém stejně celou dobu víme, to nezachrání.

Kaos (1984) - 70 %
Rozhodně se nejedná o snímek, který bych vyloženě vyhledával, ale na to, že se na první pohled jedná o celkem obyčejné povídky, podařilo se bratrům Tavianiovým podání, které je takové lidské, ale přitom hluboké, a to jak ve chvíli, kdy se jedná o zamyšlení, tak i o momenty, které mají spíše pobavit.

Patriots Day (Patriots Day, 2016) - 70 %
Snímek se mi zamlouval hlavně proto, že to bylo natočeno z pohledu lidí, kteří skutečně vyznívali realisticky, kdy ani Mark Wahlberg nebyl zbytečně namachrovaný. Byly zde uvedeny i chyby ve vyšetřování, lidské chyby, anebo jak vlastně policie také funguje, a to se mi líbilo. Moralizující láskyplné finále už ne.

Modrý Max (The Blue Max, 1966) - 60 %
Tenhle válečný snímek je dobře natočený a má momenty, které vás dovedou strhnout, kdy si říkáte, že teď to bude paráda. Ale pak ten pocit najednou opadne a vy se přistihnete u toho, že vás to vlastně ani nebaví. Pak zase něco. A pak zase nic. No naštěstí to zachraňuje Ursula Andress, která je tu neskutečně sexy.

pátek 23. června 2017

Nevěstinec, Human Traffic, Královský víkend, Šaráda, Pod rouškou noci


Nevěstinec (L'Apollonide (Souvenirs de la maison close), 2011) - 70 %
Na tomhle snímku je zásadní to, jak je nevěstinec zachycen. Syrovost, skoro až naturalističnost toho, jak jsou některé aspekty života v nevěstinci zaznamenány, jsou skutečně odzbrojující a dovedou hodně znepříjemnit sledování. Také je to dáno skutečností, že příběh samotný zde skoro není až tak důležitý jako jednotlivé epizody.

Human Traffic (Human Traffic, 1999) - 60 %
Docela dobře je zde zachyceno to, jak se lidé chovají, jak vnímají svoji práci a jak jsou pro ně víkendy skvělým vysvobozením, v podstatě dočasnou dávkou, která jim tu rutinu a nudu trochu zažene. Těší se na ně, prožívají je naplno, neřeší následky. A pak zase zapadnou do rutiny. Vlastně je to docela smutné.

Královský víkend (Hyde Park on Hudson, 2012) - 50 %
Největším dramatem tohoto filmu je vlastně to, jestli si královský pár dá nebo nedá na pikniku s prezidentem spojených států hot dogy, které jsou jim nabízeny, anebo nikoli. Film skoro evokuje trochu absurdity, ale toho se nakonec zalekne a chce tomu dát pořádné emoce a historický smysl. To se nedaří.

Šaráda (Charade, 1963) - 75 %
Poměrně zábavný film, který se ale vyznačuje zejména tím, že je skutečně velmi zamotaný. Jméno postavy zde nehraje skoro žádnou roli, protože je velmi pravděpodobné, že se ve skutečnosti jmenuje jinak, anebo ještě jinak. Cary Grant a Audrey Hepburn si ale skvěle sedli a jejich společný humor je příjemný.

Pod rouškou noci (Live by Night, 2016) - 40 %
Musím říct, že Ben Affleck mě v tomhle snímku zklamal. Kromě toho, že předvádí svou hereckou stránku, která mě moc nebaví, celkově je tu moc namachrovaný a ty emoce mu člověk nakonec moc nevěří, tak dějově je to docela nuda, která je navíc předvídatelná. A tak se zde skáče od tématu k tématu, od scény ke scéně, aby to nenudilo. A přesto to nudí.

čtvrtek 22. června 2017

Vybíjená, Hitchcock/Truffaut, Domů na Vánoce, Ho Mann Jahaan, Hotel Rwanda


Vybíjená (Dodgeball: A True Underdog Story, 2004) - 60 %
Když jsem snímek viděl před lety v kině, udělal na mě mnohem větší dojem, než jak se mu to povedlo v současnosti. Pořád tu jsou skvělé scény a některé výborné postavy, ale už mě to nedovedlo dostat tak jako tenkrát. Takže nakonec jen lehký nadprůměr, protože průměr si film nezaslouží. Vince Vaughn už ale tady ukazuje, jak je nijaký.

Hitchcock/Truffaut (Hitchcock/Truffaut, 2015) - 75 %
Když jsem se podíval na tenhle snímek, řekl jsem si, že si v první řadě musím sehnat knihu, která je vlastně důvodem, proč tohle bylo natočeno a kterou napsal Truffaut po rozhovorech s Hitchcockem. Zde je jako bonus ještě to, že známí a zajímaví filmoví tvůrci rozebírají díla těchto dvou velkých osobností.

Domů na Vánoce (Hjem til jul, 2010) - 40 %
Takový ten snímek pro diváky, který se snaží o to, aby ukázal zajímavé, možná trochu divné, možná trochu vtipné postavy, a to v období vánoc, kdy jsou některé situace skutečně až absurdní, jiné dramatické a emotivní. Jenže se celkově nějak moc nedaří zaujmout a jsou to spíš jen některé scény, které nadchnou, ale celek nefunguje.

Ho Mann Jahaan (2015) - 55 %
Pákistánský film, který se zaměřuje na to, že si lidé chtějí splnit svoje sny a udělají pro to maximum. Ale není to nějaké přehnané, je to v celkem lidské rovině, kdy emoce vycházejí z nepochopení a z toho, jak je potřeba překonávat překážky. Bohužel v tomhle tématu není film nic nového, jen je slušně natočený.

Hotel Rwanda (Hotel Rwanda, 2004) - 90 %
Na začátku je krásně ukázáno, z jakých absurdit může dojít k povstání v zemi. Zbytek filmu pak prezentuje, co taková absurdita může zapříčinit. Tohle je až neskutečná a svírá se vám z toho žaludek. Je s podivem, že Paul a jeho rodina dokázali přežít. Opravdu to vypadá jako zázrak. Ale to šílenství lidí, to zapůsobí nejvíce.