pondělí 31. prosince 2012

Sherrybaby, Let's Dance, Unesená, Synecdoche, Otec šílenec, Králova přízeň, Anna Karenina a další


Sherrybaby (Sherrybaby, 2006)
Některé filmy stojí na představiteli hlavní role. V tomhle případě je to představitelka. Maggie Gyllenhaal je skvělou herečkou, kterou mám osobně velmi rád, mimochodem i proto, že to není žádná z amerických krásek, ale prostě pěkná ženská. Ve filmu "Sherrybaby" nám navíc své přednosti ukázala v celé své kráse, a to jak přednosti herecké, tak přednosti fyzické. Herečtí kolegové jí zde nesahají ani po kotníky, na ni je upřena pozornost a ona dělá všechno, aby tuto pozornost ustála. Daří se jí to, její role je celkem dobře napsaná. Což je také tak nějak jediná role. Jsou zde motivy, které jsou naznačené, všechny jen proto, aby bylo vidět, jak může člověk padat na dno, co všechno mu v tom pomáhá. Těch vlivů je neskutečně mnoho a Sherry se setkala s velkým množstvím. Drogy, přátelé, kteří se na vás vykašlou, otec, který si rád sáhne, když nikdo zrovna není kolem, no a nakonec i ona sama, která si myslí, že je středem vesmíru, že se všechno musí dít tak, aby to bylo v její prospěch. Neděje se tak a ona se s tím jen těžko vyrovnává. Především pak s tím, že nevychovává svou dceru, která už jí ani neříká mami, ale Sherry. Jejími rodiči jsou teď Sherryin bratr a jeho manželka. Snaží se s dcerou sblížit, ale je to komplikované. Její postavě se dá jen těžko fandit, ale Maggie má přece jen něco v sobě, co vás úplně neodradí. Když už se s ní trochu sblížíte, film najednou končí. Krátká stopáž je sice hezká, ale tady se končí v tom nejzajímavějším. Je to škoda, pár minut navíc by tomu slušelo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že vás život nestojí za nic.
Hodnocení: 50% za výtečný výkon Maggie Gyllenhaal v nijak výjimečném příběhu



Let's Dance (Step Up, 2006)
Taneční filmy mají většinou jeden základní problém. Taneční prvky jsou výborné, ale příběh je tak nějak nijaký. "Hříšný tanec" mohl být jenom jeden a ani on není po scenáristické stránce dokonalý. Přesto se zde řeší zajímavé problémy. "Let's Dance" - mimochodem český název je dokonalost sama, místo anglického dát jiný anglický - je filmem, který se trochu na "Hříšný tanec" snažil navázat. Nechce řešit jen radosti, ale i strasti, některé problémy tak zásadní, že jde doslova o otázky života a smrti. V centru je to ale pořád stejné. Romantický film, který se odehrává v tanečním prostředí. Není to však nic překvapivého. Dobrý scénář se od tanečního filmu neočekává, rozhodující by měla být samotná taneční čísla, která mohou posunout snímek o něco výš. První myšlenka filmu "Let's Dance" je dobrá. Mělo by se jednat o spojení baletu a street dance. Jak říkám, jako myšlenka je to hodně zajímavé, ale provedení trochu vázne. Problém je v tom, že dějová linie je zde na úkor tanečních čísel. Hlavní taneční číslo je pak ve finále - samozřejmě -, jenže i ono je nějak krátké a nakonec se zdá trochu neuspokojivé. Myslím si, že je to škoda. Kdyby tady toho tance bylo víc, myslím si, že film by dostal ten správný náboj. Problém je, že zde chybí sexuální napětí, které v hříšném tanci dominovalo. Vztah mezi hlavními hrdiny je možná až příliš romantický s klasickými překážkami, což je prostě klišé. Když film nabízí málo tance, ale je to film taneční, někde se asi stala chyba.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete podívat, jak by mohl vypadat ne až tak "Hříšný tanec" v novém tisíciletí.
Hodnocení: 45% za zajímavý nápad po stránce taneční, který nebyl dotažen do konce, toho tance je nějak málo



Let's Dance 2 (Step Up 2: The Streets, 2008)
Pokračování filmu "Let's Dance" je přece jen o něco zajímavější než film první. Je to dáno hlavně tím, že se autoři více zaměřili na samotná taneční čísla a toho tance je zde mnohem více. Jinak je ale šablona stále stejná jako v případě jiných filmů. Máme zde skupinu outsiderů, kteří nejprve pokazí, co můžou, ale nakonec se utkají se silným nepřítelem a vyhrávají. Nutno říct, že finální číslo je skutečně dokonalé a já jsem z něj nemohl spustit oči. Tanečně je to něco unikátního, krásného, což ještě umocňuje padající déšť. Tvůrci si to uvědomovali, a tak to zdůraznili i na plakátu k filmu. Proč je to vlastně pokračování filmu "Let's Dance"? No, to je problém. Byla jenom využita značka, která měla trochu úspěch. Prostě se jen využilo toho, že tu něco zafungovalo. Objeví se zde sice postava Chaninga Tatuma, ale jen na chvíli a opravdu jen proto, aby zde existovala určitá návaznost. Jinak by film mohl fungovat skvěle i samostatně. Návaznost na první film je zbytečná. Film vás dokáže dostat úvodním číslem, které je skvěle promyšlené, skvěle nasnímané a zajímavé. Originalita zde nechybí, i když v dnešním světě, kde jsou tzv. mob akce poměrně běžné, to zase tak jedinečné není. Nebudu tvrdit, že "Let's Dance 2" skvěle navázal na film "Let's Dance", spíš řeknu, že se film povedl po stránce taneční, dějová výplň je zde pak skutečně jen vata, která měla zaplnit místa mezi tanci. Sem tam je to sranda, sem tam je to nuda. Tanec ale nezklame.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že street dance je jako tanec jen nějaká podivnost.
Hodnocení: 50% za nulový příběh a skvělá taneční čísla



Unesená (Stolen, 2012)
Nicolas Cage si zase jednou střihl menší, béčkovou roli. Spousta lidí říká, že bere všechno, aby měl na dluhy. Možná je to pravda, možná ne, osobně mám Cage rád a celkem jsem zvědavý na každý jeho film. Tak jsem se dostal i ke snímku "Unesená". Je to kousek, který se snaží navazovat na tradici, jakou vytvořily filmy "Telefonní budka" a "Kurýr". Je to zvláštní spojení, ale v podstatě by se to tak nějak dalo spojit a vznikl by film "Unesená". Nicolas Cage má ultimátum. Musím získat peníze, aby dostal zpět svou dceru, s kterou nemá právě skvělý vztah. Tak ono se není co divit, když byl nějakou dobu zavřený v lochu. Aby nebyl vykreslený jako úplně křivák, dostal se do vězení proto, že se parťákovi snažil zabránit ve vraždě. To ho ale stálo potřebné minuty a spolupachatelé loupeže ho nechali na místě. Snažil se efektivně ujet, ale neměl na to. Policie ho dostala. Odsedí si svůj trest a vrací se do normálního života, kde na něj čeká bývalý parťák, který díky Cagovi přišel o nohu. Dost ho to trápí a chce si vylít všechnu zlobu. Unese tedy Cagovu dceru, vydírá ho a donutí ho, aby ukradl peníze. Policie totiž, jak už to tak bývá, nespolupracuje, a tak je třeba vzít věci do vlastních rukou. Jak jinak. Malin Åkerman má příliš málo prostoru na to, aby oslnila, i když se jí to stejně celkem daří. Simon West pak ale ukázal, že "Expendables - Postradatelní 2" jsou pořád hlavně dílem Stalloneho a že on zas takové akční schopnosti nemá, protože ani z hlediska akčního nedokázal v "Unesené" přijít s čímkoli novým.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi Cage za každou cenu jako já.
Hodnocení: 20% za nezajímavý příběh, který ničím nepřekvapí ani nezaujme



Synecdoche, New York (Synecdoche, New York, 2008)
Charlie Kaufman je velmi specifický scénárista. Jeho filmy jako "V kůži Johna Malkoviche", "Věčný svět neposkvrněné mysli" nebo "Adaptace" jsou velmi unikátní snímky, stejně jako snímky velmi uznávané. Film "Synecdoche, New York" je na první pohled - no, spíš na druhý pohled - Kaufmanovým autorským dílem, ale tentokrát zašel ještě trochu dál, posadil se totiž na stoličku režiséra. Očividně se mu to celkem zalíbilo, protože připravuje další film, ve kterém se chystá i režírovat. "Synecdoche, New York" je filmem skutečně zvláštním. Musíte ho sledovat velmi pozorně, abyste vlastně alespoň trochu pochopili, o čem to ten autor vůbec mluví. Do hlavní role Kaufman obsadil Philipa Seymoura Hoffmana, což je chlapík s nepopiratelným hereckým talentem. Dokazuje to každým dalším filmem. "Synecdoche, New York" není výjimkou, ale v hlavní roli je zde opět scénář. Hoffman si zahrál divadelního režiséra, jehož hra se začíná podivně rozrůstat. Ze začátku to vypadá, že Kaufman poprvé natočil něco, co je normální, ale postupem času se ukazuje, že film je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdálo. S postupující stopáží se začínají roviny osobního života, pracovního života a fantaskního života proplétat takovým způsobem, že už ani pořádně nevíte, kdo je herec, kdo je režisér a kdo je vlastně kdo. Je tohle jen divadelní hra? Je to skutečný záznam života stárnoucího muže? Anebo je to naprosto něco jiného? Kaufman využívá divadlo způsobem, který je jen těžko uvěřitelný. Přenáší lidský život na prkna, kde je nechává sehrávat. Režisér je tak v podstatě roli boha, který nechává hru plynout tak, jak by měl jeho život plynout. Nejedná se o dokonalé dílo, ale vaši mysl to asi rozjitří. Anebo naprosto otupí. Je to film, kterému se musíte otevřít. Pokud se otevřete, můžete mít zážitek, který se jen tak nesmaže.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi Kaufmana a chcete vidět všechno, co udělá.
Hodnocení: 50% za to, že film buď odkopnete jako naprostý blábol, anebo budete zbožňovat



Můj otec je šílenec (That's My Boy, 2012)
Adam Sandler je rozporuplnou osobností a filmem "Můj otec je šílenec" to jen dokazuje. Když pominu skutečnost, že český název je zase unikát a nemá žádnou spojitost s anglickým názvem, samotné herectví Adama Sandlera je hodě kontroverzní záležitostí. První část jsem si říkal, jestli to ten člověk myslí ještě vážně. Po filmu "Jack a Jill" jsem ho skoro zatratil, protože to byl vážně film příšerný. Po první hodině filmu "Můj otec je šílenec" jsem se v tomhle názoru téměř utvrdil. Adam Sandler hraje blba, prostě alfa samce, který kašle na hygienu, kašle na to, jak se chová a jak vypadá. Ne, nečekejte, že se na tomhle něco změní. Sandler celou dobu hraje stejně, ještě u toho musí mít pěkně imbecilní dikci. Ani trochu mě neupoutal a spíš jsem měl tendenci k tomu, abych film vypnul. Neudělal jsem to a nakonec jsem si zvykl. Když se mi tohle povedlo, celkem jsem se i bavil. Musíte však přijmout skutečnost, že to nebude inteligentní humor. Bude to humor vulgární a blbý, prostě klasický Adam Sandler, který je ještě posunutý dál, jako kdyby si jeho postava ani nechtěla zasloužit sympatie. Skutečně není proč k němu cokoli sympatického cítit. Je to nýmand, který nic nedokázal, ale je to největší borec na světě, který měl navíc v nezletilém věku poměr se svou učitelkou, která o devět měsíců později porodila dítě. Ano, Domy (Sandler) má syna Hana Sola, kterýsi ale raději říká Todd (Andy Samberg). Společně se k sobě nehodí, ale přesto mezi nimi chemie funguje. sandler si navíc pozval další zajímavé herce a celebrity. Celkem potěší role Vanilla Ice, uvidíme Susan Sarandon, skvělou postavu má Milo Ventimiglia. Sandler se nebrání žádným tématům, opět mu není nic svaté a nakonec je vtipný. Nebo aspoň film je místy celkem vtipný. Rozhodně se na to takhle ale nebude dívat každý. Po úvodním zklamání ze snímku však musím uznat, že zas tak hrozné to není a nějaký smysl to v sobě má. A samozřejmě nesmí chybět moralita na závěr, i když tentokrát v bizarním pojetí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi opravdu blbý humor.
Hodnocení: 50% za to, že i blbý Sandler je lepší než mnohé jiné komedie



The Expatriate (2012)
Aaron Eckhart se od filmů se zajímavými hereckými možnostmi vydal podobnou cestou jako Liam Neeson. Už si natočil v pořadí druhý akční film. Po nepříliš strhujícím filmu "Světová invaze" to zkusil v něčem komornějším, kde je zaměřeno na něj samotného a na jeho boj o přežití. Stává se klasickým hrdinou, který se ve víru velkoměsta snaží přežít a uchránit i svou dceru. Co se mu vlastně stalo? Jeden den byl v práci, ze které odcházel velmi pozdě, což rozhodně neprohloubilo jeho špatný vztah s dcerou. Později se v práci ještě chtěl stavit, ale zjistil, že místo své kanceláře a věcí svých kolegů, nachází jen prázdné místnosti bez vybavení. Jeho email je prázdný, zkrátka jako kdyby jeho práce vůbec nikdy neexistovala, jako kdyby dělal něco, co si jen představoval. Začíná z toho být hodně nervózní, což je pochopitelné, ještě nervóznější je ve chvíli, kdy k němu přijde jeden z bývalých kolegů a strčí mu pod žebra hlaveň pistole. V té chvíli zjišťujeme, že náplň jeho práce byla v minulosti i zabíjení lidí a on tak má jisté schopnosti, které se právě v tuhle chvíli hodí. Ano, je to docela schéma a já se musel podívat do titulků, jestli scénář náhodou nenapsal Luc Besson. Nenapsal, ale rozhodně to k jeho stylu nemá mnoho daleko. Honba za pravdou, za zajištěním budoucnosti pro svoji dceru, navíc s vědomím toho, že konspirace jde hodně vysoko. Že by do ní byl zapleten i ten nejvyšší? "The Expatriate" nepřináší nic nového, není tak napínavý a promyšlený jako "96 hodin", ale dokáže více méně udržet pozornost. Aaron Eckhart je pro mě hercem, který dokáže zaujmout, navíc jeho tvář je natolik rozpoznatelná a příjemná, že mu člověk automaticky fandí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi Eckharta, který má charisma velmi vysoké.
Hodnocení: 40% za to, že mi film přišel tak nějak jalový



Králova přízeň (The Other Boleyn Girl, 2008)
Když už se natáčejí dějinné události, asi bych od takového filmu čekal trochu víc. Nevím přesně co, ale nejspíš by to byla výpravnost, pompéznost. Nic takového jsem nedostával. Kostýmy nejsou nijak závratně zajímavé, mnohem krásnější jsou ve filmu následujícím, který mě po stránce výpravnosti zklamal neméně. "Králova přízeň" je filmem o důležitých událostech anglických dějin. Kromě toho, že se král poprvé rozvázal z církví a nechal vzniknout církvi anglikánské, tedy takové, která je podřízena královské moci, jednalo se i o velmi krvavé období anglických dějin. Vždyť kolikrát skončila královna na špalku. Zas tolikrát tomu nebylo. Anna Boleyn si však svůj osud vysloužila údajným incestem se svým vlastním bratrem. Důvodem měla být snaha znovu otěhotnět po potratu, aby král nebyl zklamán. Jindřich VIII. je králem, jehož příběh je častým námětem pro zfilmování nebo zdramatizování. Nemusí se jednat pouze o tragédii, jako tomu je v případě filmu "Králova přízeň", ale často je jeho osud i převeden do komedie. "Ženy Jindřicha VIII." jsou skvělou komedií na Otáčivém hledišti. Filmu chybí emoce, což je zásadní problém u takto silného příběhu. Natalie Portman nehraje špatně, stejně tak ani Scarlett Johansson, ale ani jedna nemá tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Jako kdyby režisér vlastně nevěděl, na koho se má soustředit dřív. A tak nejvíce času na plátně tráví Eric Bana, co by král Jindřich III. Ano, nebudeme si lhát, tenhle "herec" opět dokazuje, že se do Hollywoodu dostal kvůli vzhledu, který je v tomto případě navíc dost příšerný. Historické drama, které ve vás nezanechá žádný velký odkaz. Smutné.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět historický film za každou cenu.
Hodnocení: 40% za ne až tak zajímavé zachycení dějin



Anna Karenina (Anna Karenina, 2012)
Lev Nikolajevič Tostoj je jedním z nejuznávanějších romanopisců z realistického Ruska a "Anna Karenina" jedním z jeho nejznámějších románů. Je to dílo rozsáhlé, které bylo převedeno do jednoho víceméně dvouhodinového filmu. Když se to srovná s útlým "Hobitem", který je roztahaný do tří filmů, které budou mít dohromady minimálně devět hodin, říkám si, kde se stala chyba. Tam, kde Jackson musí příběh nastavovat tím, že přidává nové dějové linie nebo natahuje nepříliš významné pasáže, tam zase tvůrci posledního filmu podle románu "Anna Karenina" museli na ději ubírat. A tak je děj minimální. Je to docela smutné, ale je tomu tak. Vše se děje ve scenáristické zkratce, ponechány jsou nejdůležitější momenty, které se pak točí okolo osob Anny a Vronského. Tihle dva mají prostor v první polovině, ve druhé se pak do popředí dostává i Karenin. Ostatní postavy nejsou statisty, ale jejich význam pro příběh je omezený a dočasný. Příběh princezny Kitty a Levina anebo Oblonského a jeho ženy jsou načrtnuty, ale jsou to jen vedlejší epizody, které nemají až takový význam na osud titulní hrdinky. Co mě ale nejvíce zklamalo, to je výpravnost snímku. Čekal jsem drama pompézní s krásnými kostýmy a scenériemi, dostalo se mi jen těch kostýmů. Děj se jinak odehrává na divadle, je zde opona, je zde lanoví, prostě všechno. Efekt je pak především ten, že film vypadá levně. Jestli byl tento způsob zvolen proto, aby bylo vidět, že ruská šlechta bylo skutečně jen takové divadlo, odříznuté od skutečného světa, existující na svých vlastních pravidlech, která nemají s realitou mnoho společného. Záměr chápu, ale takhle jsem si prostě "Annu Kareninu" nepředstavoval a nemyslím si, že tohle pojetí filmu výrazně pomohlo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete klasiku trochu jinak, anebo divadlo a film v jednom.
Hodnocení: 60% za ne až tak zajímavé zachycení klasického díla



Kletba Měsíčního údolí (The Secret of Moonacre, 2008)
Rodinné filmy jsou vděčné a u toho zůstává. Rodiče na ně půjdou se svými dětmi, utratí peníze, protože chtějí ratolesti pobavit, a vůbec nevadí, že konečný výsledek je film, který mezi konkurencí neobstojí a hodí se akorát na optické disky. Film "Kletba Měsíčního údolí" je klasickou fantasy pohádkou moderního ražení, která čerpá inspiraci v "Narnii", ale nepřináší nic vlastního. Je docela smutné, jestli začneme evropskou kinematografii chápat jako tu, která pouze kopíruje americkou. "Kletba Měsíčního údolí" byla natočena jako koprodukční film Maďarska, Velké Británie, Francie, Austrálie, Nového Zélandu a Spojených států. Koprodukce docela šílená, navíc je smutné, že na něm peníze nejsou vidět. Je to film poměrně levý, a to rovnou na první pohled. Digitální triky nejsou nijak ohromující, stejně jako není ohromující příběh, který si bere z "Narnie" víc, než by se na první pohled zdálo. Máme tu lva, který je pro jistotu černý a nejmenuje se Aslan, máme tu holčičku, která nemá rodiče, ale nemá ani sourozence, potom strýčka, který ji nechce přijmout (dobře, to je spíš film "Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod"), no a nakonec tomu nechybí ani něco z filmu "Faunův labyrint". Jen ta skvělá atmosféra zde není. V konečném důsledku je to pak jenom další film, který zapadne a z kterého se nikdy nestane nic víc než jen příspěvek do filmografie několika tvůrců a nepříliš výrazných herců. Ioan Gruffudd asi nikdy nebude patřit k těm hercům, které budu uznávat.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když od fantasy filmů nečekáte velká překvapení.
Hodnocení: 50% za rodinný film, kterému chybí více kouzla



Ženy (The Women, 2008)
Film, který je skutečně v první řadě o ženách, a muži zde nevystupují. Ne, vážně nekecám, muži zde vůbec nejsou, pokud, tak jedině někde na ulici, ale myslím, že se to tvůrcům podařilo eliminovat dobře. Co to znamená? Že zde chybí vlastně jeden prvek? Ale vůbec ne! Ono se o mužích hlavně mluví a pořád se řeší. Smutné je, že film je pojat jako hloupá komedie a místo toho, aby byly ženy prezentovány jako skutečné postavy, jsou karikovány do podoby, kterou o nich mají muži. Maximálně ujeté na módu, navzájem si závidící, schopné podrazit sebe samu. Ta příručka se píše sama. Proč se dívat na filmy, který je o ženách, ale vlastně z nich dělá mrchy, feministické sochy a ženy plné přetvářky? Co je na tom tak strašně vtipného nebo zajímavého? To, že Meg Ryan hraje asi nejlépe z celého osazenstva je jen smutnou ukázkou toho, jak byly postavy blbě napsány, což je hlavní problém. Annette Bening rozhodně není z těch, které neumějí hrát, stejně tak Jada Pinkett Smith, jejíž postava je naprosto zbytečná a navíc hloupá. Neznám jediný důvod, proč by se někdo měl na tenhle film koukat. Že je to o kráse? Vnitřní, nebo vnější? To je sice hezké, ale proč jsme to museli zjistit až ve chvíli, kdy uběhly celé závěrečné titulky a hlavní protagonistky se rozpovídali o tom, co je to vlastně krása. Jsem přesvědčen, že film o ženách a jen se ženami může být vtipný a vážný zároveň, zajímavý a ne hloupý. V tomhle případě se to ale prostě nepovedlo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete poslouchat, jak karikované ženy plkají a řeší kraviny.
Hodnocení: 20% za spoustu plkání a bezzubého humoru

pondělí 24. prosince 2012

Milk, Až vyjde měsíc, Trhák, Noc v muzeu 2, Rock of Ages a Láska nebeská


Milk (Milk, 2008)
Další film, na který nesmí ten mít předsudky. Pokud jsou mezi námi pořád ti, co odmítají připustit, že homosexuálové jsou součástí naší společnosti, asi se tomuhle skvělému snímku vyhnou. Ano, jedná se o skutečně dobrý film, a to hlavně proto, že jej natočil režisér, který má problematiku sám jasně vyřešenou, a hlavně obsadil herce, kteří jsou schopni zahrát uvěřitelně cokoli. Sean Penn konečně dokázal, jak skvělým hercem je. Jeho vystoupení jako Harveyho Milka je skutečně koncertem, který si vysloužil i ocenění nejvyšší, alespoň ve světě amerického filmu. Oscar má rozhodně váhu a takovouhle rolí si o něj herec řekne hodně hlasitě. Gus Van Sant si pro svůj film vybral zajímavou, kontroverzní a emotivní látku. Harvey Milk byl člověk z lidu, vlastně tak trochu hippie, který měl navíc rád muže. Společnost se na něj dívala divně, ale on to dokázal dotáhnout až na zastupitele v San Franciscu. První homosexuál, který o své orientaci mluvil naprosto otevřeně. Přesto si ho lidé zvolili. Naprosto nečekané vítězství člověka, který si alespoň podle obrazu, jakým byl vykreslen ve filmu, na nic nehrál. Jen chtěl zastávat práva těch, kteří byli utlačováni. Nakonec na to doplatil. Kdo ho zabil? Tak samozřejmě, že to musel být nějaký ctihodný občan. Ukřivděný zastupitel, který nemohl přenést přes srdce, že se nějaký člověk dostal tak daleko, že jeho samotného vlastně vykopal. Když se vám život hroutí, viňte všechny ostatní, oni za to mohou, nikdo jiný. "Milk" je vlastně příběh o jednom obyčejném člověku, který se dostal mezi lidi, kteří jsou všeho schopní. A nakonec na to doplatil.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nemáte předsudky a jste schopni přijmout, že lidé jsou také homosexuálové.
Hodnocení: 80% za mistrovství Seana Penna



Až vyjde měsíc (Moonrise Kingdom, 2008)
Romantické příběhy mohou mít různorodou podobu. Někdy si milenci píší v čase, někdy musí skončit na druhém konci světa, aby našli tu pravou lásku. A někdy ji už najdou ve skutečně mladém věku. Když v titulcích uvidíte jméno režiséra a osobitého tvůrce Wese Andersona, hned vám asi dojde, že zážitek z tohohle snímku bude trochu jiný, než zážitek z ostatních romantických filmů. Tak v první řadě se většina snímku odehrává ve skautském prostředí. Ani tohle není moc obvyklé. Exteriéry jsou zde krásné, postav minimum. Jen skauti, jejich vedoucí, někteří z rodičů, policista a to je všechno. S více postavami není třeba počítat, protože nejsou třeba. Skauti jsou hlavní, především pak jeden z nich. Kolem něho se točí celý příběh. Sam se zamiluje do Suzy, ona se zamiluje do něj. Společně spolu utečou. Je to láska jako řemen, ale copak pro ni mohou mít rodiče pochopení? Wes Anderson zase dokázal rozjet neskutečně absurdní a neskutečně krásnou podívanou. Lásku mezi chlapcem a dívkou dokázal Anderson vykreslit tak dojemně a lidsky, až je to neuvěřitelné. To, o co se pokusil Terry Gilliam ve svém filmu "Krajina přílivu", tedy vytvořit film z dětského pohledu, to se Andersonovi povedlo dokonale. Na rozdíl od Gilliama ale Andersonův film nevyznívá pedofilně, ale skutečně krásně dětsky naivně. Je v tom tolik čistoty a tolik ryzího citu, až je to neuvěřitelné. Skutečně výborný film, který vám dokáže zvednout náladu snad za jakýchkoli okolností.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi zamilované příběhy a nebude vám vadit, že obrovská láska může být mezi dětmi.
Hodnocení: 75% za nádherný příběh v klasickém Andersonově stylu



Trhák (1980)
V poslední době se snažím dohánět své resty vůči českému filmu, a tak s přítelkyní probíráme naši filmotéku, kde jsou nějaká ta levná DVD v papíru a mezi nimi i poklady české kinematografie. Ano, v životě jsem ještě neviděl "Trhák" znám pouze některé scény, hlavně scénu s písní "Nech brouka žít". Musím říct, že Svěrák mě vždy dokáže překvapit. Jeho scénáře jsou prostě skvělé. To, co dokáže vymyslet, jak si hraje s češtinou, do jakých situací dostává své postavy. Jeho filmy jsou vždy s něčím zajímavé. Tentokrát je to tím, že se jedná o film, kdy sledujeme natáčení filmu. Je to nádherná ukázka toho, jak je svět filmu nesmlouvavý a  s nikým se nepáře. Hlavně tedy se scénáristou samotným, který na place nemá co dělat. Nemá žádnou moc. To, co vytvoří na svém psacím stroji/počítači, to je vlastně jen šablona, která se při natáčení hodně přizpůsobuje. Vím, že to Svěrák docela přibarvil, ale nemyslím si, že by to přibarvoval až tak moc. Spíš tomu dal ten správný humor. Nepochopení na první pohled jasných vět, které jsou však krásně dvojsmyslné. Scénárista se svým scénářem snaží něco sdělit, ale pro ostatní, kteří film nakonec vytváří, se jedná jen o zdroj peněz, případně něco, kde peníze mizí. Petr Čepek je jako producent naprosto jedinečný. Je škoda, že takoví herci jako on zmizeli tak strašně moc rychle. Film je unikátní ještě jednou věcí: obsazením neskutečného množství skvělých herců a hlavně také zpěváků a zpěvaček. Waldemar Matuška, Olga Blechová, Hana Zagorová, Petr Spálený, Michal Tučný, Jiří Schelinger, Jiří Korn, Jana Kratochvílová. Je smutné si uvědomit, že už tři z nich nejsou mezi námi. Co si budeme povídat, jsou to hned tři z nejlepších zpěváků naší historie vůbec. "Trhák" je výborný film, s krásnými písničkami, kterému jsem měl věnovat pozornost už dávno. Moje chyba, že se ochuzuji o tak zajímavé filmy.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když potřebujete trochu pozvednout na duchu.
Hodnocení: 75% za naprosto skvělé svěrákoviny



Nature Calls (2012)
Johnny Knoxville rozhodně není zárukou inteligentní zábavy, ale tak říkal jsem si, že nemusí být špatné, vidět v jednom týdnu dva filmy, které se odehrávají ve skautském prostředí. "Nature Calls" je údajně komedie, i když je nutné říct, že jsem to až tak tolikrát nepoznal. Postavy se buď chovají hloupě, nebo jsou hloupé, a to je důvod, proč by měly být jednotlivé scény vtipné. Pokud se film "Až vyjde měsíc" zabýval romantickým příběhem mezi malým skautem a jeho vyvolenou, "Nature Calls" je film, který se snaží ukázat dvě věci. Ta první je skutečnost, že skauting hodně upadá a děti o něj nemají zájem, ta druhá je skutečnost, že je to škoda, protože pobyt v přírodě je přece naprosto úžasná věc! Nejen, že při tom umře jeden starý pán a vašemu tatínkovi, který vypadl ze špatného texaského náborového videa k domobraně, se v uchu roztaví handsfree sluchátko telefonu, ještě přitom afrického chlapce, kterého váš otec adoptoval, přimějete, aby si vybral své budoucí povolání. Tenhle film se snaží být tak strašně moc morální, až to je nakonec přesný opak toho, o co se film snažil. Banální zápletka o tom, že rodiče chtějí po dětech, aby byli závislé na televizi a nesnažili se žít v přírodě, je opravdu smysluplná, na druhou stranu alespoň poukazuje na něco, co můžeme nazvat podstatou dnešní společnosti. Odtržení od přírody je velmi patrné, ale v tomhle podání myslím nebude mnoho mladých chlapců a dívek, kteří se rozhodnou, že je skvělé vrátit se ke kořenům a poznat, proč je pro nás příroda tak strašně moc důležitá.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nevíte, co s dětmi a myslíte si, že by skauting mohlo být to pravé.
Hodnocení: 20% za nudnou komedii s poselstvím



Noc v muzeu 2 (Night at the Museum: Battle of the Smithsonian, 2009)
"Noc v museu" byl film, který dokázal nadchnout jedním jednoduchým nápadem. Všechny exponáty v muzeu po půlnoci ožívají. Proč se tak děje? Tak samozřejmě, že se všechno pěkně vysvětlilo. O to ale zas tak nejde. Skutečnost, že exponáty ožijí, to je samo o sobě dost zajímavá skutečnost na to, aby se z toho dal vykřesat snímek, který bude alespoň trochu zajímavý, a když už nic jiného, nabídne pěknou vizuální podívanou. K tomu vlastně došlo. Navíc k tomu Ben Stiller a další herci přispěli svým smyslem pro humor. Nebylo to žádné veledílo, ale rozhodně film, za který se nikdo z tvůrců nemusel moc stydět. Když je něco úspěšné - první film přivedl do kin dost diváků, nápad zaujal -, tak by přece byla hloupost, kdyby se nenatočilo pokračování. Příběh se může dál krásně vyvíjet, ještě je tolik směrů, kterými se může vydat. No, jak se ukázalo, zas tak moc jich není. "Noc v muzeu 2" nedělá nic jiného, než že těží z prvního filmu, opakuje zajímavé momenty a jediné, co přinese nového, jsou oživlé obrazy a jedna velká chobotnice, která není nic jiného než kostra Tyranosaura Rexe z prvního filmu, ale i kostra se tu objeví. Stejně tak prezident "Teddy" Roosevelt v podání Robina Williamse nebo malý kovboj Jedediah v podání Owena Wilsona. Hraje se zde opět na moralitky, na to, že bychom měli zachovávat staré věci, protože jsou krásné, ale stejně tak bychom neměli odmítat nové věci. Nakonec je možné vytvořit určitý kompromis, aby byly spokojeny všechny strany. Je smutné, že se musí některé scény přímo kopírovat, aby bylo možné film rozzářit vtipem. Je neskutečné vidět, jak málo inovativnosti v amerických filmech někdy je. Hlavně v komediích. Copak se neříká, že opakovaný vtip není vtipem? Tak jednoduché pravidlo, které komedie a jejich pokračování odmítají přijmout.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi oživlé figuríny.
Hodnocení: 20% za to, že je to prostě jenom pokračování, které těží z celkem zajímavého nápadu



Noci v Rodanthe (Nights in Rodanthe, 2008)
Romantické filmy jsou vděčné téma. Hlavně pokud jsou natočeny tak, aby z lidí vyždímaly emoce. A tady se dostáváme k hlavnímu problému filmu. Moc se snaží o to, aby lidé plakali. A budou, to je asi pravda. Muž se ocitá v domě na pláži, kde si pronajme pokoj. Má nějaké tajemství, které záhy odhalíme. Setkává se zde se ženou, která to také nemá zrovna jednoduché. Muž jí opustil s jinou, ale chce se k ní vrátit. Dokonce použije i jejich děti, aby jí trochu vydíral. No jo, lidi někdy vědí, jak dosáhnout svého. Jenže ona se zamiluje právě do cizince, kterého ubytovávala. Není se moc čemu divit. Tím cizincem je totiž Richard Gere, a co si budeme povídat, tenhle chlap na to pořád má. Charisma z něj sice netryská jako z Clooneyho, ale pro ženy je myslím hodně dobrým tahákem. A příběh také. Je to klasická romantika, kdy k sobě dva hledají cestu, pomalu, postupně, přes těžká rozhodnutí a strádání, ale nakonec ji najdou. Bohužel je to nakonec takové strašně schematické a ani dobří herci to nezachrání. Nevím proč, ale mám pocit, že když se na plátně objeví James Franco, film má hned o nějaký ten bod víc. Hodně špatný je závěr, kde už se tolik tlačí na pilu, že buď budete řvát jak želva, anebo prostě jen znechuceně budete sledovat, jak to pomalu končí. Bohužel musím říct, že v mém případě jsem měl spíš blíž ke druhé variantě. Proč se to nemůže odehrávat trochu civilněji, trochu lidštěji. Takhle se dají jen dohromady scény, které zapůsobí, no a to je vlastně celé. Aspoň to ve vás ale vyvolá emoce.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete nechat trochu citově vyždímat.
Hodnocení: 30% za to, že je až moc jasné, o co šlo - doslova musíte brečet



Zapomenutý ostrov (Nim's Island, 2008)
Rodinné filmy jsou vděčné, ještě lepší je, když se jedná o filmy hodně dobré. "Zapomenutý ostrov" není hodně dobrým filmem, ale snést se dá. Jsou tu prvky, které jdou krásně k sobě, rozjitří fantazii, skvěle zapadají do dětského světa. Jen si představte malou holku, která žije se svým otcem na opuštěném ostrově. Na tom je něco krásného, romantického. Žijí si zde svůj dobrodružný život, krásný, nespoutaný, jsou zde spojeni s přírodou a nic je neruší. Jenže pak se otec vydá na moře a ztratí se. Dívka je zoufalá, ale naštěstí jí v té době kontaktuje autorka dobrodružných knížek, které Nim miluje. Jenže ona si myslí, že je to Alex Rover, hrdina knížek, neohrožený, drsný chlap s tváří Gerarda Butlera, s tváří jejího filmového otce. Jenže autorka knížek je křehká žena, která trpí strachem z otevřených prostor a nevytáhne paty ven. Teď musí pomoct jedné vyděšené dívce, která chce zpátky svého tatínka. Jako romantický film "Zapomenutý ostrov" naprosto selhává, jako rodinný funguje celkem dobře, místy je vtipný, se zajímavými scenériemi a zvířátky, která jsou přáteli lidí. Hezky se na to dívá, ale film ve vás mnoho nezanechá.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete zahrát na trosečníky.
Hodnocení: 50% za to, že to je prostě takový průměr v rodinných filmech



Rock of Ages (Rock of Ages, 2012)
Jestli máte rádi rockovou hudbu, asi se vám tenhle film bude líbit, protože písničky, které zde zazní, jsou prostě nádherné. Rocková muzika se od 50. let neskutečně vyvinula a v 60. a 70. letech byly stvořeny písně, které i dnes jsou tím nejlepším, co kdy zaznělo v našich rádiích a dostalo se k našim uším. 80. léta na to skvěle navázala a v 90. letech se rocková hudba ocitá na okraji, protože jsou zde jiné žánry, které se jí snaží nahradit. Bohužel úspěšně. Hip hop a R&B se stali hlavním smyslem současnosti, pop music trhá rekordy a techno akce dokáží přilákat stejně lidí, jako se to dařilo Woodstocku a podobným památným akcím. Možná je na techno party lidí ještě více. Právě proto jsem rád, že vznikají filmy jako "Rock of Ages". Jejich umělecká hodnota je poměrně nízká, i když film má rozhodně dobré momenty, ale na druhou stranu je to úžasná pokladnice skvělých rockových songů. Zazní tu hity od Journey, Bon Jovi, Scorpions, Def Lepard a dalších skvělých skupin, které v normálním rádiu skoro neuslyšíte, pokud vůbec, ale které vytvořily nádherné songy. Film má tu výhru, že se zúčastnili skvělí herci. Tom Cruise předvádí jedno ze svých nejlepších představení posledních let, jako rockový muzikant je naprosto dokonalý, jen ten zpěv není jeho silná stránka. Paul Giamatti je ozdobou jako vždy, stejně tak i účast Catheriny Zeta-Jones, Aleca Baldwina, Russella Branda nebo Mary J. Blige. Skvělá vzpomínka na roky, které už jsou za námi a které já jsem si nemohl prožít. Jsem rád, že některé kapely stále hrají a jsem rád, že se podívají do Čech. Bon Jovi má koncert v červnu. Doufám, že na něm nebudu chybět.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nechcete nechat rokenrol zemřít.
Hodnocení: 100 % za to, že je to skvělý tribut rockové hudbě



Láska nebeská (Love Actually, 2003)
"Láska nebeská" je film, o který se již dvakrát pokusil Garry Marshall s filmy "Na sv. Valentýna" a "Šťastný Nový rok". V obou případech zklamal. Richard Curtis to dokázal napoprvé, i když zkušenosti s romantickými filmy samozřejmě měl. Filmy jako "Notting Hill" nebo "Deník Bridget Jonesové" nejsou špatné filmy. Podílel se na nich jen scenáristicky. "Láska nebeská" byla jeho prvním režijním debutem a nutno říct, že debutem skvělým. Dokázal vytvořit film složený z osudu mnoha postav, zvládl je krásně a logicky provázat a nemyslím si, že by v některých chvílích sklouzl do samoúčelného ždímání emocí. Všechno je takové krásné a vánočně přirozené. Osudy postav vám nejsou lhostejné, a i když jsou mnohdy absurdní, pořád jsou krásné. David, nový premiér, by asi nikdy neřekl prezidentovi Spojených států, co si myslí, a nějak si nedokážu představit, jak by konzervativní Anglie reagovala na to, kdyby po něm jeho přítelkyně skočila ve chvíli, když se bude vracet do vlasti. Jenže není to krásné? Nejsou tahle setkání na letištích to nejkrásnější, co život přináší? Nebo setkání vůbec? Zdeněk Svěrák to ve svých "Vratných lahvích" řekl krásně. "Já jsem vítací typ. To je chlap, kterej se se svou ženou rád vítá. Ovšem... aby mohlo bejt vítání, musí bejt napřed loučení." Shledávání se je krásným momentem lidských životů, hlavně ve chvíli, kdy tím, s kým se znovu shledáváte, je osoba, kterou milujete. "Láska nebeská" není dokonalý film, nic se zde neřeší v podstatě jen banality, dalo by se říct, ale jsou to banality krásné, takové, které jsou součástí našich životů. A ukažte mi film, kde by bylo krásnější a dojemnější vyznání lásky, které je už od začátku odsouzeno k tomu, aby nikdy nedošlo naplnění.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se nebojíte trochy něžnosti a lásky.
Hodnocení: 95% za nejkrásnější romantickou komedii, jakou jsem kdy viděl

pondělí 17. prosince 2012

Umírající zvíře, 4 vánoce, Slunce, seno 2 a 3, Hlídač 47, Che, Výměna a další


Umírající zvíře (Elegy, 2008)
Velmi lidský příběh, který je podán s emocemi, ale přesto jsem měl místy pocit, že je to až příliš prvoplánové, že Isabel Coixet po nás chtěla, abychom uronili slzu. Není se však čemu divit, protože ten příběh je krásně dojemný. A také přímočarý. Postupně zjišťujete, že život prostě někdy dokáže být hodně obyčejný. Právě takový příběh, který je tak trochu obyčejný, i když má neobyčejné prvky, se snažili tvůrci zachytit. Profesor se zamiluje do své studentky. Je krásná, proč by se nemohl zamilovat, když žije sám, navíc je celkem nonkonformní. Je to umělecký kritik, proč by měl být nezajímavý? Ona v něm také najde zalíbení, on má pochybnosti, protože je na ni starý. Dojde ke zlomu a pak jen čekáme. Ten příběh skutečně není nijak závratně drtivý, místy je jednoduše obyčejný jako život sám. Co z něj dělá něco neobyčejného, to jsou herecké výkony. Ben Kingsley zde předvedl, že nemusí hrát jenom záporáky, ale že má pořád na to, aby utáhl i vážnou roli. Tady se mu to daří, pravda je to hodně i tím, že mu sekunduje skvělá Penélope Cruz, z které už je jednoduše skvělá herečka. Navíc je krásná a nebojí se to ukázat. Dokonalý pár, který se k sobě absolutně nehodí, ale přesto mohou vytvořit dvojici, která k sobě pasuje dokonale. Možná až moc dokonale. Něco se musí zvrtnout, to je jasné. Film je krásný, není vlezlý, nesnaží se vás dostat za každou cenu, ale přesto se mu to sem tam daří. Je hodně civilní a je hodně lidský. Přesto se místy snaží tlačit na pilu. Davidův (Kingley) nejlepší přítel dostává infarkt ve chvíli, kdy má být nejšťastnějším, David přijímá hovor od Consuely (Cruz) ve chvíli, kdy už to nečeká. Alespoň konec není prvoplánový, i když jakýsi happy end zde přesně je.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nemáte náladu na nic moc veselého.
Hodnocení: 60% za prvoplánovost, kterou celkem dobře zastírají výborné herecké výkony



Čtvery vánoce (Four Christmases, 2008)
Vince Vaughn se v poslední době stal člověkem, kterého rozhodně nevyhledávám, ale sem tam si člověk prostě potřebuje zlepšit náladu nějakou nenáročnou komedií, což "Čtvery vánoce" rozhodně jsou. Představte si výchozí situaci. Vaše rodina není příliš šťastná. Rodiče se rozvedli a žijí odděleně. Podobné je to pak i v rodině vašeho milovaného protějšku. Ani ona nepochází z rodiny, kde by manželství skončilo šťastně. V současné době se nejedná o tak velký problém, ale ten nastává, když se mají rodiny navštěvovat. S kterými rodiči asi budete trávit svoje Vánoce? Dvojice ve filmu (Vaughn a Witherspoon) to řeší jednoduše. Trochu rodičům zalžou a odjedou na dovolenou sami. Rodiče to moc neřeší a dvojice je spokojená. Na první pohled idyla. Jenže, co když se stane, když letadlo na vysněnou dovolenou nemůže odletět a dvojice je navíc zabrána kamerou. Jejich rodiny se to o nich dozví. Nezbývá jim nic jiného, než navštívit všechny svoje čtyři rodiče zvlášť. Patrně nikdo z nich si takhle Vánoce nepředstavoval a návštěva dítěte není vždy tou vítanou. "Čtvery vánoce" jsou však hlavně filmem o tom, jak se lidé znají a vlastně neznají. Během výletu se oba milenci poznají víc, než za celý dosavadní společný život. Jenže to by to nesměl být americký film, aby nekončil dobře. Místy patetické, jak jinak, ale místy celkem zábavné. Musím říct, že lepší, než poslední filmy, které jsou s Vaughnem viděl - "Trable v ráji" a "Dilema".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že je fajn mít několik štědrých "večerů" najednou.
Hodnocení: 40% za to, že byl Vince Vaughn ve své nesnesitelnosti místy docela vtipný



Slunce, seno a pár facek (1989)
Myslím si, že první film "Slunce, seno, jahody" byl velmi blízko tomu, aby byl geniální. Naprosto jednoduchý film o tom, jaký je život na vesnici. Nevychází se ze strádání, ale ze situací, které jsou vtipné. Zároveň se ale dostáváme k tomu, že to, co je vtipné, je zároveň celkem sžíravé. Život na vesnici je sranda, ale zároveň ukazuje naši stránku, za kterou se můžeme stydět. Nejednou jsem slyšel názor lidí, že nemají tuhle sérii rádi, protože ukazuje, jací Češi skutečně jsou. Ano, ukazuje. "Slunce, seno a pár facek" ukázalo dvě nesnesitelné lidské vlastnosti. Tou první je lež a druhou snaha být za každou cenu lepší než druhý. "Když vy inženýrku, tak my... To budete ještě koukat!" Klasická věta, která zlidověla, ale zároveň ukazuje, jakou povahu vlastně měla Škopková, která je ale jen ukázkou hlavy rodiny, jíž nikdo nebude kálet na hlavu. Je jedno, co bude dělat, jak dosáhne toho, aby byla lepší, ale musí být lepší za každou cenu. Výsledek je nakonec propadákem a celá rodina se zesměšní, přesto musí jít za hloupým cílem. Tím cílem je provdat dceru za každou cenu někomu, kdo "stojí za to". Prvním je tlustý Josef, druhým přiteplený doktor Kája. Ani jeden není zrovna partie k pohledání, ale v očích Škopkové se jedná o nejlepší volby. Musí přece ukázat, že jejich Blažena na to má. Mládí jde proti stáří za každou cenu a je to i obráceně. Kdo má vyhrát? A je tu vlastně nějaký vítěz? Závěr ukazuje, že vlastně ani ne, vše se musí vyřešit v pořádné bitce, která je pomyslným i skutečným vrcholem. Lidi tu do sebe řežou hlava nehlava, padají přátelství a mlátí se všichni navzájem. Když to končí, je klid. Nic se nezměnilo, tvrdé palice nedosáhly svého a vesnice může v poklidu pokračovat dál v životě, který obyvatelům zbyl.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám nevadí, že Troška dělal i "Kameňák".
Hodnocení: 70% za to, že český člověk je tu vykreslen snad ještě dokonaleji než ve filmu prvním



Hlídač č. 47 (2008)
Já vlastně nevím, co jsem od filmu "Hlídač č. 47" čekal. Asi trochu válečný film, možná i malinko akce. Neříkám, že tu nic takového není, ale jedná se jen o prostřihy, vzpomínky hlavní postavy, Josefa Douši, na zákopy. Prolínání reality se vzpomínkami je skutečně silné, intenzívní a spolu s herectvím Karla Rodena v hlavní roli jsou to největší pozitiva filmu, který není ničím jiným než příběhem o milostném trojúhelníku a následcích, které taková situace může mít a má. Někdy se prostě nevyplatí, když někomu zachráníte život. Během deseti až patnácti minut je vytvořena základní zápletka, která je rovněž téměř hned rozřešena. Film nepřináší naprosto žádné překvapení a po scenáristické rovině se jedná o klasický příběh, který vlastně ničím nevyčnívá. Jednalo se hlavně o skvělou příležitost pro Rodena, který skutečně rozehrál koncert a ve chvílích, kdy má hrát hluchého, je naprosto dokonalý. Kromě jeho vzhledu mu v tom pomáhá i hlas, který má také nezapomenutelný. Lucia Siposová nebo Václav Jiráček vedle něj pak vypadají jako dva studenti, co se právě přihlásili na FAMU a už si myslí, že mohou hrát první ligu. Jejich herectví je nepříliš sugestivní a málo uvěřitelné. Nejsou postavami, ale jenom je hrají. Roden je postavou, Roden je Douša. Když jsem u těch herců, určitě nesmím zapomenout ještě na Vladimíra Dlouhého, který je neskutečně slizký a po Rodenovi druhým nejlepším hercem ve filmu. Filip Renč zvládl skvěle natočit film, který nemá tak velký potenciál, jak by se mohlo zdát. Vlastně se jedná o komorní film jednoho člověka, který neprožívá hezký život, ale naopak strádá a nezdá se, že by to mělo kdy skončit.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když čekáte něco a dostanete vlastně jen smutný romantický příběh.
Hodnocení: 50% za to, že film je skvělý v jediném bodu, ten bod se jmenuje Karel Roden



Slunce, seno, erotika (1991)
Poslední díl z vesnické trilogie Zdeňka Trošky. Je na první pohled jasné, že se jedná o díl nejméně povedený, který už místy sklouzává do naprosto banálního příběhu, který se více snaží ukázat nahé ženy, než se pokusit o podobnou sžíravost jako v případě předchozích filmů. Nejlepší je jednoznačně část první, kdy jsme spolu s vybranými jézéďáky z Hoštic v Itálii, kde mají poznat, jak funguje Pláničkova metoda v praxi v jiném, modernějším prostředí. Češi vyjeli do ciziny. Tohle je sousloví, které dokonale popisuje situaci. Český vidlák se jede podívat do Itálie, nabalí si řízky a basy piv, aby přežil, protože ty mořský potvory se nedají žrát. Jako kdybychom nejezdili do ciziny proto, že chceme cizinu poznat, ale chceme, aby cizina poznala nás. Akorát kdo je na nás v cizině zvědavý? Proč někam jedeme, ale snažíme se to za každou cenu přizpůsobit Česku? To je Česko tak dokonalé, o tolik lepší? Pokud ano, proč vlastně vyjíždíme? Já vím, že tohle už se trochu změnilo, ale jsem si jistý, že jsou zde pořád rodiny, které jedou do ciziny a místo, aby ochutnali místní kuchyni, raději si přivezou něco svého. Já vím, má to i smysl, člověk neprožije dovolenou v průjmech, ale jestli se tohohle bojím, proč někam jezdí? Myslím, že dovolená takového rázu, kde si kolem sebe vytváříme malé Česko, nemá smysl. Musíme zkusit žít chvíli v Itálii, Řecku, apod. Pak si z toho můžeme něco odvézt. Nejen to, co si nakoupíme na tržišti a co můžeme ukázat jako důkaz toho, že jsme skutečně byli v cizině a že si nevymýšlíme. Filmu pak nejvíce ubližuje druhá část, kde se snaží jézéďáci být světoví tím, že se svlékají, stěhují na seník a spí u řeky za cedulí. Místy je to prostě nuda, hlavně po několikátém zhlédnutí si uvědomíte, že to je vlastně docela vyčpělé. První a druhý film série však stále mohu směle doporučit. Jen si u toho zapřemýšlejte a řekněte si, jestli v tom není kousek z vás samotných.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete zasmát starým známým hláškám a podívat na nahotinky.
Hodnocení: 50% za to, že to jako společenská kritika pořád celkem funguje, ale ten vtip se celkem vytratil a ohrál


On a white background , the top left of the poster is dominated by a woman's head looking down on a much smaller silhouette of a child in the bottom right corner. The woman is pale with prominent red lips and is wearing a brown cloche hat. Across the top of the poster are the names "Angelina Jolie" and "John Malkovich" in uppercase white. Adjacent to the child is the title, "Changeling" in uppercase black. Above are the words, "A true story" in uppercase red. Underneath is the tagline, in uppercase black: "To find her son, she did what no-one else dared."

Výměna (Changeling, 2008)
Clint Eastwood je filmařem, který v posledních letech natáčí filmy, jež jsou pravidelně ověnčované různými cenami. Film "Výměna" měl rozhodně nakročeno dobrým směrem. Ten příběh, který stvořil sám život, ale do scénáře zpracoval J. Michael Straczynski, filmový a komiksový scénárista, který se proslavil prací na Spider-Manovi, ale také vytvořením seriálu "Babylon 5", si doslova říká o to, aby byl zfilmován nějakým výborným režisérem. Představte si tu situaci, kdy se vrátíte domů po náročném pracovním dni. Jste matka samoživitelka a váš syn, který měl být doma, tam není. Není ani nikde venku, není u sousedů. Blíží se noc. Začínáte šílet. Je to vaše jediné dítě. Nikoho jiného nemáte. A co se stane, když zavoláte policii? Řeknou vám, že to ještě není 24 hodin, že nemají dost lidí na to, aby se tímhle zabývali. Fajn, vy počkáte 24 hodin  a případ se začíná rozjíždět. Neúspěšně. Po pěti měsících se zdá, že se dítě našlo. Celá natěšená běžíte na nádraží, až přijede. Jaké je vaše překvapení, když zjistíte, že to není váš syn. Jaké ještě větší překvapení přichází, když se vám policie snaží vnutit názor, že to váš syn skutečně je, že ho jenom nepoznáváte. Dobře, řeknete si, že možná trochu vyrostl. Až na to, že se zmenšil. A ještě je ke všemu obřezaný. Nepamatuje si svou učitelku, ani spolužáky. Policie však stále tvrdí, že je to váš syn. Pokud ho nepoznáváte, musela jste se pomátnout. Tak vás zavřou do cvokhausu. Asi jen těžko se dá popsat, co si musela Christine Collins prožít, ale skutečně se to stalo. Losangeleská policie neměla dostatek prostředků a neměla ve 20. letech dobré jméno, tak se ho pokusila vylepšit. Ještě si přitížila a málem zavinila chaos. Silný příběh, který je podán v některých momentech až příliš schematicky a bez citu, což mu škodí. Angelina Jolie je dobrá, ale to se od ní tak nějak čekalo. Režie je dobrá, ale jako kdyby Clint trochu ztratil schopnost potlačit patos a dostat na povrch čisté emoce. Díky tomu se film nestal takovým zážitkem jako "Million Dollar Baby" nebo "Gran Torino".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nevíte, proč nenechávat děti samotné doma.
Hodnocení: 70% za to, že film má své silné scény, stejně jako slabá, patetická místa



Che Guevara (Che: Part One, 2008)
Když jsem sledoval film "Che Guevara", říkal jsem si, o co vlastně Soderberghovi šlo? Chtěl natočit životopisný snímek? Nebo rovnou dokumentární film? Snažil se zachytit člověk? Nebo dobu? Nebo jednu revoluci? Jde vlastně o Guevaru? Vlastně ani tak moc ne, i když ho sledujeme po více jak polovinu stopáže. Guevara hodně sípá. Není se čemu divit. Jeho astma se s kubánským podnebím moc nepřátelilo. Několik minut máte pocit, že neslyšíte nic než sýpání. Film se pak neskutečně táhne. Ale  dobře, ona pak přijde akce, kde nám to tvůrci zase trochu vynahradí. Akce je zde dobrá, velmi reálná a vy cítíte, jaká revoluce vlastně byla. Pak se to zklidní, vracíme se do tábora, anebo rovnou k nějakému starému záběru, případně k rozhovoru, který se prolíná celým filmem. Film je někdy uváděn jako "Che Guevara - revoluce", což jen dokazuje, o čem to vlastně ve skutečnosti je. Popisuje se zde Guevarova role v revoluci, ale především pak sama revoluce. Jednalo se o revoluci partyzánskou, kterých měl Guevara podstoupit ve svém životě ještě několik. Právě při kubánském převratu si uvědomil, jaký je vlastně smysl jeho života smysl jeho samotného jako člověka. Z filmu jsem měl pocit, že tohle je vlastně to jediné co se o Guevarovi dovídáme. Na to, o jakou osobnost se jedná, si myslím, že je škoda, že se toho o něm nedovídáme mnohem více, více o jeho názorech, o jeho osobnosti. Sledujeme člověka, který nás provází celým filmem, ale jako by byl pořád jen tou ikonou, která se před námi příliš neodtajňuje. Před tímto filmem by bylo vhodné se podívat na snímek "Motocyklové deníky". Bude vás ale zajímat, co se dělo mezi dobou, kdy "Motocyklové deníky" končí a "Che Guevara" začíná. Jak se zrodil člověk, podle kterého šlo dosáhnout svobody lidu pouze revolucí, partyzánskou válkou, která svrhne dosavadní, vykořisťovatelský režim. Guevara mě jako osobnost zajímá. "Che Guevara" není filmem, který by mi dal na všechno odpovědi. Vlastně neodpovídá na mnoho.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak to tenkrát bylo.
Hodnocení: 55% za to, že to je (pseudo)dokumentární film, kterému chybí emoce



Che Guevara: Partyzánská válka (Che: Part Two, 2008)
"Che Guevara: Partyzánská válka" je doslova pokračováním předchozího dílu "Che Guevara". Nejedná se o pokračování dějové, protože oba filmy se zabývají pouze krátkou fází života Ernesta Guevary. První film pojednává o revoluci na Kubě, druhý film zase o revoluci na Kubě. Obě revoluce byly pro Che Guevaru osudové. První proto, že na Kubě si uvědomil, kde základní smysl jeho života. V revoluci. Ať už to zní, jak chce, chtěl pomoct lidem, aby se jejich vláda stala tou, která bude mít rozhodující slovo. Ať už s jeho postojem souhlasíte, či nikoli, jeho první vize nebyla až tak hrozná. Nakonec se ale stal přece jen symbolem toho, jak dosáhnout nové vlády silou, s puškou v ruce. Jde to ale jinak? Kde je Česká republika, která revoluci dokázala vést bez vražedného běsnění? Byla Sametová revoluce skutečně takovým přínosem, jakým jsme si mysleli, že bude? O každé revoluci je možné se takhle bavit a já rozumím tomu, proč si Guevara zvolil způsob, který si zvolil. Zajímalo by mě však, proč mu nestačila jedna? Proč musel pokračovat stále dále? Copak nebyl spokojený, co dokázal? Musel se snažit dokázat to samé i jinde? Bratři Castrové žili v klidu v Havaně, ale on pořád raději vyhledával džungli a lesy, kde se skrýval před těmi, kdo po něm pásli, ale i před vládami národů, které se pokoušel osvobodit. Nepodařilo se mu nikdy dosáhnout jeho cílů a stejně tak se Soderberghovi nepodařilo natočit film, který by zásadně vynikal. Dívá se na Guevaru nezaujatě, popisuje události, jak se staly, snaží se maximálně zachovat realitu, fotografie, které jsou známé z posledních Guevarových chvil, jsou zde prezentovány přesně. Oba filmy o Che Guevarovi jsou filmy, které jsou jednoduše impotentní. Kdyby to byl dokument pro televizi, nic neřeknu, ale mířit s tím do kin... Jsem ale rád, že se konečně podařilo, aby tahle osobnost, ať už se na ni díváte jakkoli, měla svůj vlastní filmy. Vlastně rovnou dva filmy, které pojednávají pouze o krátkém časovém úseku jeho života. Ať žijí "Motocyklové deníky".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět poslední bitvu Ernesta Guevary.
Hodnocení: 60% za to, že to akorát navazuje na první část



Jak ukrást nevěstu (Made of Honor, 2008)
Klasická americká romantická komedie. Dva lidé - muž a žena - se znají skoro celý život. Jako přátelům jim to dokonale klape, ale až celkem pozdě si uvědomí, že by to mohli dát dohromady. Když na to myslí ona, jemu to nesepne, když si to on konečně uvědomí, ona si ve Skotsku najde si někoho nového. Film je vlastně obhajobou toho, že je v pohodě zničit jinému člověku život, hlavně že já jsem šťastný. Nevím, co to je za zvláštní hodnoty, které se nám Hollywood snaží prezentovat. Jít za svým domnělým štěstím přes všechny překážky. Neohlížet se na ostatní, ale prostě jako tank všechny přejet a dojet si pro svou vyvolenou? Navíc je přece super, když bude družička chlap. Film, který se snaží zaujmout originálními prvky, kterými se tvůrci snaží zaobalit příběh, který je tak klišovitý a tak neoriginální, až to pěkné není. Nevím proč, ale Patrickovi Dempseymu toho bouráka nevěřím. Michelle Monaghan je jako vždy skvělá, jen její postava je místy naprosto labilní. Nevím, co si o tomhle filmu vlastně myslet? Proč se tak snaží být zajímavý, když vlastně není? A proč mu to lidé věří? To nám opravdu jen stačí sledovat dokola to samé jen s tím rozdílem, že na pár minut sledujeme Skoty v jejích krojích a je nám nabídnuta i krátká exkurze do jejich zvyků? Jestli nám to stačí, tak si takové filmy zasloužíme. Za málo peněz málo muziky, ale kdo říká, že se pokaždé musí hrát symfonie, že?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět romantickou komedii bez nápadu.
Hodnocení: 25% za schéma, které alespoň ozvláštnili Skotskem



Max Payne (Max Payne, 2008)
Na závěr týdne pořádný propadák, čemuž jsem zprvu ani nechtěl věřit. Marka Wahlberga mám rád a přeji mu dobré a zajímavé filmy. Zatím se mu jich mnoho nedostává a on nemá tolik prostoru, aby ukázal, že je opravdu dobrým hercem. Filmy jako "Fighter" nebo "Ted" se mu povedly, ale tolik jich zase není. "Max Payne" je rozhodně jedním z těch nejslabších. Film se snaží tvářit jako áčkový tím, že disponuje známými herci, kromě Marka Wahlberga, jsou to ještě krásky Mila Kunis a Olga Kurylenko, ze známých obličejů také Beau Bridges. Jenže herci nejsou všechno. Sem tam dokážou pozvednout průměrný scénář na úroveň dobrého, ale když je špatný scénář, ani herci mnoho nedokážou. Max Payne je původně hrou, ale kdyby tohle byl propagační film ke hře, asi ji hrát nebudu. Vizuálně zajímavé, temní andělé pěkné, ale copak je tak těžké vytvořit alespoň nějaký příběh? Přijde mi, že tenhle film žádný nemá. Zkusilo se něco, co už se použilo jinde - policista, co má problémy a chce zjistit, co se vlastně stalo s jeho ženou - to vše se zasadilo do matrixovského prostředí a doplnilo trochu hororovými prvky z filmu "Constantine". Jak tohle může fungovat jako dobrý film, když nevyniká v ničem. Snad jen ty digitální efekty stojí za to, ale to už jsou lepší právě zmiňované PC a videohry, které jsou graficky již také velmi daleko, navíc tím, že sami ovládáte postavu, vás mnohem lépe vtáhnou do děje. "Max Payne" prostě nefunguje. Trochu mi to připomnělo zmařený snímek "11-11-11". Nic navíc, nic světoborného, i když se to chce tvářit jako pecka roku. Prostě jen další snaha vylákat z lidí trochu peněz.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nás nezajímá dobré vyprávění, ani logický akční film.
Hodnocení: 15% za to, že tohle je další důvod, proč jsou herní adaptace kritizovány

pondělí 10. prosince 2012

WTC, Yes Man, Mary a Max, Zambezia, Černá kniha, Monstra, 21, Labyrint lží, Víno roku a další


A silhouette of the Twin Tower buildings of the World Trade Center
World Trade Center (World Trade Center, 2006)
Já vím, že ti chlapi to měli těžké. Každý, kdo přežil, nebo kdo umíral ve dvou věžích, to měl neskutečně těžké, ale copak se jim nemůže pocta vzdát takovým způsobem, který bude... já nevím, který bude hoden jejich hrdinství. Byli ochotni položit život za záchranu jiných a také se to téměř stalo. Oliver Stone si ale pro jednou neuvědomil, že jen nestačí natočit film, ale je potřeba do něj dát něco víc. To, co dokázal Paul Greengrass s filmem "Let číslo 93", to se Stonovi ani trochu nepovedlo. Emoce jsou v tomhle snímku nucené. Přitom ten příběh by sám stačil k tomu, aby je v nás vzbudil. Není nutné je tam dávat tak okatě. Jako kdyby nás Stone nutil, plakat, jako kdyby chtěl, abychom sakra pochopili, jaká hrůza to byla. Jenže my to chápeme už dávno, jen si myslím, že tímhle filmem se vzdala těm lidem pocta, ale nevystavěl se jim tím pomník. Na ten by bylo potřeba trochu víc. Myslím si, že kdyby Oliver Stone zvolil dokumentární styl, dopadl by lépe. Mohl by střídat skutečné výpovědi s hranými sekvencemi. Mělo by to svou sílu, na diváka by to dopadlo tvrdě. Takhle vlastně sledujeme jen film o hrozných událostech. Kdybychom nevěděli, o jakých událostech to je, kdybychom nevěděli, že je to podle skutečnosti, byl by to jenom kýčovitý film bez příběhu, který ani nechtěl zachytit skutečně utrpení. Sakra, vždyť i ten plakát je hrozně patetický. Od Stona bych čekal něco víc. V roce 2006 ho možná ještě omlouvalo, že ty události byly pořád dost čerstvé. Dnes je jeho film jen smutnou ukázkou toho, že se natočil drahý film o událostech, které lépe zachytily televizní kamery. Skutečnost, že si na sebe film vydělal jen velmi málo, dokazuje, že i Američané pochopili, že hrdinům by se měl vzdát hold jiným způsobem.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když toužíte po patetickém příběhu založeném na skutečných událostech.
Hodnocení: 50% za to, že kdyby se jednalo o hraný dokument, má to mnohem větší sílu



Yes Man (Yes Man, 2008)
Jim Carrey je prostě herec, na jehož film se budu rád koukat. Je jedno, jestli se bude jednat o jeho klasické komedie, novější komedie nebo vážnější filmy, ten člověk mě prostě vždycky dokáže zaujmout. Stejně tak je to i s filmem "Yes Man". Pobavil mě, ať už si budete říkat, co chcete. Jim má prostě na komedie talent od přírody, a když se sem tam dokáže zaksichtit jako dříve, prostě mu to sežeru. Pravda, pořád bych řekl, že potenciál příběhu nebyl dotažen do konce, mohlo zde být mnohem více vtipných scének, mnohem více gagů, ale přesto se to místy skutečně daří pořádně rozhýbat. Představte si člověka, který je k životu negativní. Není takový od přírody, ale manželství, respektive rozvod, ho směřovaly právě do končin negativního přístupu. S kamarády odmítá kamkoli chodit, nikomu nechce vyhovět prostě proto, že si nechce přidělávat problémy. Jako kdyby se chtěl nechat uzavřít do ulity, v které nakonec umře. Dojde ale k osudovému setkání se starým známým, který mu doporučí kurzy "Yes Man". Na kurzu se naučí, že je lepší na vše říkat ano. Dalo by se očekávat, že od této skutečnosti se bude odvíjet spousta vtipů, ale jak jsem řekl, až tak moc přecpané gagy to není. Jim Carrey ale nezklame, a když je mu poskytnut prostor, pořád to dokáže skvěle rozjet. Skvěle mu sekunduje Zooey Deschanel, která je krásná a vtipná. Dokonale k sobě pasují, což je ta správná chemie na film, který je místy až příliš klišovitý a nesnaží se nic vymýšlet. Jedná se vlastně o romantickou komedii, kde musí dojít ke zvratu, kdy to vypadá, že se ti dva nedají dohromady, ale konec je stejně nakonec dá dohromady. Nebýt skvěle zvolených herců a zajímavé zápletky ohledně slovíčka "yes", nedostal by se film ani na průměr.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás jim Carrey baví tak, jako baví mě.
Hodnocení: 60% za to, že i když vím, jak to místy skřípe, pořád je to dobrá zábava



Mary a Max (Mary and Max, 2008)
Rovnou se přiznám, že jsem film nesledoval právě v nejlepší náladě. Hodně se to pak promítlo do toho, jak jsem snímek přijal. Přesto pořád nemohu uvěřit tomu, jaké hodnocení film má na obou filmových databázích, které sleduji - české a mezinárodní. Je do depresivní animovaný film. Samo o sobě zajímavé spojení. Animaci není možné vytknout skoro nic. Je skutečně výborná, a to i včetně výtvarného pojetí. Postavičky nejsou nijak hezké, jedná se o outsidery, tak se to od nich ani nečeká. Mary je mladá dívka, která nemá kamarády a touží po nich. Její rodiče na ni nemají čas nebo se jí nevěnují, jak mají, její sousedi jsou koktavý Řek a chlapík, který nikdy nevyleze ze svého domu, protože má strach z otevřených prostorů. Vznikají mezi nimi určité vztahy, ale rozhodně ne na takové úrovni, jak by bylo pro mladou dívku žádoucí. A tak si začne dopisovat s Maxem. Mary je Australanka, Max je Newyorčan. Ona je holka, on už je čtyřiačtyřicetiletý zamindrákovaný chlap, který buď hodně jí, sedí, anebo trpí svými záchvaty, kdy není schopen jediného pohybu. Léčí se, ale moc to nepomáhá, protože svět kolem něj je prostě špatný. Jak je možné, že lidé nedokážou dodržovat pravidla? Jednoduchá otázka, na kterou nikdy nedokáže najít odpověď. Snímek není jenom vtipný, i když některé nápady jsou neskutečně dobré, ale je skutečně velmi depresivní. Když má člověk blbou náladu, jakou jsem měl já při sledování, rozhodně není možné, aby bylo dosaženo efektu, který tvůrci zamýšleli. Je to škoda, asi budu muset dát snímku někdy ještě jednu šanci. Vůbec bych se pak nedivil, kdybych hodnocení také zvýšil, ale prozatím nechávám 60 %.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete prohloubit svou depresi.
Hodnocení: 60% za to, že bych musel mít jinou náladu na sledování podobného snímku



Zambezia (Zambezia, 2008)
Animované filmy pořád letí a letět budou. Děti prostě mají rády animáky a děti zde budou pořád. Kromě toho, že animované filmy letí, ve filmu "Zambezia" létá i většina hrdinů. To, co film "Rio" podal ve vtipnější a mnohem barevnější podobě, o to se o rok později pokusil i snímek "Zambezia", který má svůj původ na jihu světa, konkrétně v Jihoafrické republice. Bohužel je problém, že si film půjčuje ze všech možných jiných animáků a vytváří tak směsici, která se tváří jako originální, ale vlastně není. Vyprávění se věnuje hlavně jednomu mladému sokolovi, kterému se nelíbí, že by měl být na jednom místě, které je navíc pěkně nudné. Chce do světa, chce poznat, jak to chodí i jinde. Chtěl by se stát členem legendárního uskupení a pomáhat ostatním ptákům. I proto se dostane do Zambezie, nádherného ostrova, kterému však hrozí velké nebezpečí. První motiv je z "Madagaskaru" - snaha unést stereotypu. Druhý motiv je z "Hledá se Nemo" - snaha zachránit syna, která se tu mění na záchranu otce. Další motiv je z filmů jako "Mravenec Z" nebo "Příběh žraloka" - zachránit někoho, většinou více postav, před nějakou velkou hrozbou. Ptačí koncept je pak ze jmenovaného snímku "Rio". "Zambezia" je tak v konečném důsledku nepříliš originálním filmem, který má místy celkem dobré vtipy, ale jeho schematičnost ho sráží do kolen. Je to škoda, protože člověk má pocit, že vidí mnohokrát viděné. Nedá se nic dělat. U animovaného filmu platí, že co jednou fungovalo, bude trochu pozměněné fungovat i jinak. Je to jako s hororem a vlastně i dalšími žánry. Právě na animácích je to ale velmi poznat, protože jich zase není tak velké množství, alespoň těch, co jdou do kin, takže srovnání je jednodušší. Jednou letí ryby, natáčí se filmy s rybami. Pak zase letí ptáci, někdo se na tom zkusí přiživit. Jsem rád, že se do animovaného světa pouštějí i jiné země, než pouze Spojené státy americké, ale kvalita je mnohdy tak bídná, že je to hrozné. V tomhle případě rozhodně neklesáme až na dno, ale na animaci je poznat, že to prostě není ono. Přesto to zkoušejte dál Neameričané. Ono to snad jednou vyjde.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás prostě baví animované filmy.
Hodnocení: 40% za to, že to nenadchne ani neodradí, ale příběh je příliš schématický



Černá kniha (Zawartboek, 2006)
Nevyhledávám filmy z druhé světové války, není to moje srdcové téma, nikdy jsem nebyl ten typ, co ho válka nějakým divným způsobem vzrušuje. Ale chápu to. Zbraně, akce, technologie, tohle všechno k tomu patří a něco na tom asi bude. Jenže mě nějak neberou ani auta, značky poznám jenom proto, že mám dobrou paměť, ne proto, že bych se o ně jakkoli zajímal. Proto se mi více zamlouvají filmy jako třeba "Černá kniha", kde je válka jenom pozadím, nejde tam o samotné boje a válčení. Druhá světová válka zuřila i v Nizozemsku, domovině slavného režiséra Paula Verhoevena, který se musel vrátit domů, aby zase mohl natáčet skvělé filmy. Jeho poslední americké snímky "Muž bez stínu" a "Showgirls" rozhodně velké úspěchy nesklízely, no a z filmu "Hvězdná pěchota" se také velký trhák nestal a na film se i přes jeho určité kvality celkem zapomnělo. "Černá kniha" je ale režisérům návrat k dobrým filmům, o to lepší je, že dělal nejen režii, ale spolupodílel se i na scénáři. Je to pak skutečně autorské dílo, z kterého je cítit, že má cit pro místo, pro národní "hrdost", ale i pro skvělý příběh, který se nám odehrává před očima. Já vím, že scénář podobných filmů je velmi často daný - nevinní lidé mají trpět. I v tomhle případě samozřejmě nevinní lidé trpí a trpí hodně, ale nakonec se přece jen ukáže, že existuje spravedlnost a že ne všichni zlí zůstanou bez trestu. Vlastně je to krásný příběh o naději a o tom, že i ve válečných časech může svitnout, i když v případě hlavní hrdinky se ukazuje, že cesta k naději a zadostiučinění je skutečně velmi náročná a téměř smrtelná. chvíle, kdy jsou na ní doslova kydána hovna, je momentem, kdy všichni, včetně hlavní představitelky pomalu ztrácejí naději. Jenže i pod tou kopou výkalů stále dřímá a čeká na tu správnou chvíli. Válka nebyla laskavá a místy se na diváka přenáší paranoia, která je denním chlebem hrdinů. Skvěle natočený film s dobrým příběhem, kde není jasné, kdo je vlastně na čí straně. Zase jsem se ale přesvědčil, že Sebastian Koch může být na stranách obou.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi válečné filmy, kde nejde tolik o samotné boje.
Hodnocení: 80% za to, že nacisti sice byli svině, ale ještě větší se našli mezi obyčejnými lidmi


A teenage girl standing tall with three monsters in front of her and a cityscape behind her.

Monstra vs. Vetřelci (Monsters vs Aliens, 2009)
Tenhle týden bylo těch animáků docela dost, ale je pravda, že právě na "Monstra vs. Vetřelce" jsem se těšil už dlouhou dobu. Přece jenom, slyšet hlasy takových herců, jako jsou Seth Rogen nebo Hugh Laurie, to mě docela zajímalo. Navíc název byl celkem slibný. Pravda, čekal jsem trochu drsnější film, který nebude jen obyčejnou rodinnou zábavou, ale pořád si myslím, že postavy zde byly vymodelovány natolik zajímavě, že to úplně ztráta času není. Pro milovníky béčkových filmů je tu docela dost odkazů, nad kterými je možné se pousmát. Zápletka je docela dobrá, vážně jako z béčkového sci-fi filmu. Žena se chce vdávat za svého vysněného, který jí den trochu zkazí tím, když jí sdělí, že nebude žádná vysněná cesta do Paříže, ale místo toho pojedou jenom do Fresna v Kalifornii, což rozhodně není největší město ze všech. Ani nejzajímavější. Jenže nedojde ani k samotné svatbě, když z vesmíru najednou přiletí meteorit, který budoucí novomanželku zasáhne. Naštěstí přežije, překvapivě, ale u obřadu jsou všichni svědky zvláštní události. Nevěsta začne světélkovat. A potom najednou začne i růst. Do doslova enormních rozměrů. Okamžitě je u ní armáda a zpacifikují ji. Zjistí, že je více monster, tvorů, kteří byli vytvořeni experimentem, ale je jediná, která stále vypadá ještě lidsky. Také jediná, po které jde mimozemšťan a jeho stovky klonů. Jak říkám, je to jako z parádního béčka a těm se to podobá nejvíce. Postavičky monster jsou dostatečně zajímavé na to, aby se divákům zalíbili, záporák na druhou stranu nijak vynikající není, což ale ani tak nevadí. Vychytávky, které používá, jsou smrtící dostatečně. Příběh samozřejmě musí mít jasný scénář, nic tak nového zde není, a tak největší překvapení je, že hrdinka začne na začátku růst. Nic ale až tak převratného, že? V konečném důsledku ucházející film, který neohromí ničím výrazně novým, ale dokáže zaujmout postavami a jejich humorem.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi animáky, které vás nezklamou.
Hodnocení: 60% za to, že se mi prostě líbily jednotlivé postavy



Oko bere (21, 2008)
Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas. Když jste dobrý na matematiku, co budete dělat ve Vegas? Pravděpodobně počítat karty. Ben ale rozhodně není tím týpkem, který by s touhle myšlenkou přišel. Skutečným tvůrcem myšlenky je jeho učitel. Ten dohromady dává partu lidí, co by šli do byznysu s blackjackem, který jim může pomoct vydělat doslova jmění. Ben nejprve nechce, ale potom se do toho pustí. Je na počty skutečně velmi dobrý. Tak, že budete docela koukat. Jenže pak se film zvrhne a začíná to být dlouho na jedno brdo. Jsme ve Vegas, oni vyhrávají, pak si užívají, hádají se, dělají si navzájem problémy. Někdy musí dojít ke katastrofě, někdy se musí něco zle pokazit. To se samozřejmě také děje. "Oko bere" je celkem zajímavým filmem, který má devizu dvou zajímavých představitelů postav. Vlastně tří. První je postava Bena, kterou ztvárnil Jim Sturgess, jeden z nejnadějnějších mladých herců dneška. No, mladých, ono už je mu taky dost přes třicet. Jeho učitele a muže, který stojí za celým plánem, si zahrál Kevin Spacey, který jen těžko zklame. No a ještě nesmím zapomenout na Laurence Fishburna, který si střihnul, a to s chutí, jednoho s mužů v ochrance kasin. To je ten týpek, co dohlíží na to, aby se karty nepočítaly, ale všichni hráli podle pravidel a kasina si přišla na pořádné peníze. Schéma je tedy naprosto jasné. Hodný kluk, co se z nerda promění na borce, jednoho muže, který stojí na straně zákona nebo alespoň na takové straně, která je spravedlnosti trochu podobná, no a samozřejmě tu nesmí chybět mozek toho všeho, který možná nemá tak čisté úmysly, jak by si jeden myslel. Je to vlastně jenom další film o nápravě, ke které je potřeba dojít přes bolest a ztráty. Není to nic tak děsivého, protože nakonec vítězí čest a spravedlnost. Kdyby to nebylo na závěr tak pohádkové, film má mnohem lepší vyznění, protože místy má docela dobrý spád, i když po nějaké chvíli máte pocit, že pořád sledujete jedno a to samé.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste ještě nikdy nehráli blackjack, ale rádi byste to zkusili.
Hodnocení: 55% za to, že to má hlavu a patu, ale jinak je to snůška klišé, herci hodně zachraňují



Cesta kolem světa za 80 dní (Around the World in 80 Days, 2004)
Jackie Chan bude produkovat novou verzi klasické knihy Julese Verna a navíc si zahraje jednu z hlavních rolí. Docela šílená věta. Asi byste nevěděli, co si máte myslet o člověku, který by vám něco podobného před pár lety řekl. Ono se to však skutečně stalo. Jackie Chan se rozhodl, že bude spolu produkovat film podle knihy "Cesta kolem světa za 80 dní". "Cesta kolem světa za 80 dní" byla nádhernou knihou, která dokázala mladým i starším čtenářům představit svět na několika desítkách stránek. V době, kdy lidé Zemi ještě neznali tak, jak ji známe my, to bylo doslova snové. I dnes je kniha zajímavým čtením, protože je prostě dobře napsána. Jules Verne byl mistr dobrodružné literatury i sci-fi. Když se podíváme na film "Cesta kolem světa za 80 dní", musíme se smířit s tím, že postrádá jakoukoli exotiku. Ano, a to i přesto, že se odehrává v předminulém století, vystupuje zde hongkongský herec a francouzská kráska. Je to jen vyprázdněná adaptace, která se zbavila původního příběhu a nechala jen klasickou zápletku, kdy se Phileas Fogg vsadí, že zvládne cestu kolem světa za 80 dní. Ostatní je už o úplně něčem jiném. Scénáristé si vymysleli vlastní příběh, který asi víc seděl jejich potřebám, vsunuli do toho mistrovské kousky Jackieho Chana a ještě Arnolda Schwarzeneggera, který asi hodně dlouho seděl v solárku. Jeho role je naprosto příšerná. Hlavní představitel Fogga se mi nezamlouval, protože jsem si ho rozhodně nepředstavoval jako zakřiknutého ňoumovského troubu, který má víc štěstí než rozumu. Samozřejmě má i své divné vynálezy. Z "Cesty kolem světa za 80 dní" se stala kostýmní komedie, což je škoda. Pokud budete chtít tuhle klasiku vidět ve filmové podobě, raději zkuste španělsko-japonský kreslený seriál "Willy Fog na cestě kolem světa". To je dětská klasika a je to mnohem lepší a zábavnější.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když snesete jakékoli adaptace klasických knih.
Hodnocení: 35% za výborné herce, kteří hráli v klasice přetvořené do příliš kýčovité podoby



Labyrint lží (Body of Lies, 2008)
Když začínám psát recenze na filmy Ridleyho Scotta, většinou začínám tím, že řeknu, že se mi jeho filmy většinou nelíbí. Proč bych měl svoje zvyky měnit? Nemám rád jeho filmy, ale vzhledem k tomu, že mě filmy zajímají obecně, dívám se na ně. Říkám si, že mě třeba dokáže překvapit, jako to dokázal snímky "Vetřelec" nebo "Blade Runner". Většinou se mu to nepovede. V případě filmu "Labyrint lží" jsem si myslel, že to bude jiné. Zajímavé prostředí, celkem rychlý spád, herci, které můžu - ano, už jsem se smířil i s tím, že předsudky k Russellu Crowovi nemají smysl, protože ten chlap je prostě skvělý herec. V tomhle filmu moc prostoru nemá, protože hlavní postavou je Leonardo DiCaprio, kterého se celo dobu téměř nezbavíme. Je na Blízkém Východě, aby zde páchal akce pro americkou vládu. Russell Crowe je jeho koordinátor, mozek, který za tím stojí, člověk, který dokáže dělat několik věcí najednou. V jednu chvíli plánuje, co má Ferris (DiCaprio) udělat, a zároveň vypravuje dítě do školy. Docela zajímavý kontrast, který se po chvíli ohraje a už to není úplně ono. Akce na Blízkém Východě však stojí za to a myslím, že se Scott hodně naučil při natáčení filmu "Černý jestřáb sestřelen". Akce vypadají dobře, jsou natáčeny ze zajímavých úhlů, nechybí rychlé střihy. No, myslím, že se naučil hodně i u svého bratra, alespoň ve smyslu akce. Film "Labyrint lži" je na první pohled nabitý nějakou akcí, ale v konečném důsledku si uvědomíte, že se vlastně nic až tak zásadního nestalo. K čemu ty akce byly? Aby žili lidé ve strachu? To budou stejně? Aby někdo zemřel? Umírají pořád. Co nám vlastně chtěl snímek říct? Ideově mi přijde poměrně vyprázdněný, snaží se nám říct, že Amerika je za velmi nebezpečnými akcemi, že plánuje velkolepé akce, které mohou výrazně zamávat děním ve světě. Copak tohle všechno dávno nevíme? Svět je plný lží a my vlastně nevíme, kdo tahá za nitky. Nezjistíme to ani po tomhle. Dobře natočené, ale stojím si za tím, že film je ve své výpovědi celkem prázdný.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás neodradí jméno režiséra Ridleyho Scotta.
Hodnocení: 50% za skvělé zpracování, ale zároveň za příběh, který je vlastně poměrně nekomplikovaný


a line drawing of many rows of bottles. one bottle has a blue prize ribbon on it

Víno roku (Bottle Shock, 2008)
Mám rád filmy o vínu, co víc bych měl dodat? I když víno piji spíš příležitostně - tzn. velmi málo - nějakým způsobem mě dokáže nadchnout, když znalci mluví o víně a hodnotí ho. Asi je to tím, že uznávám profesionály, kteří dokáží poznat dobré jídlo, dobré pití. Z tohoto důvodu se mi velmi zamlouval film "Andělský podíl", i když whisky vůbec nepiji, anebo film "bokovka", kde víno rozhodně nehrálo pouze podružnou roli. "Víno roku" je filmem, který je o víně. Víno je zde v první řadě a přesto se o něm zase až tak moc nemluví. Je pravda, že jsem se o víně víc naučil z "Bokovky", tedy alespoň o nějakých základech. "Víno roku" má spíše představit lidskou snahu hnát se za vysněným cílem, kterým je v tomhle případě výroba toho nejlepšího možného vína. Vyrábět luxusní víno není sranda, ale vyrábět ho v Kalifornii, to je sranda ještě menší. Francouzi mají proti takovým vínům předsudky, a proto ho odmítají. Vidět je to v krásné scéně ke konci filmu. Jenže prodejce vína Steven Spurrier není Francouz, ale Brit, i když by to příjmení nemuselo potvrzovat. Ani on nemá na růžích ustláno a jeho malý krámek zrovna neoplývá zákazníky. Chce ale zkusit něco nového. Chce do Francie přivézt vína z Kalifornie a ukázat, že i tamní vína se dají pít. Setkává se s rodinou Barrettových. Mladým hipíkem Bo - Chris Pine s dlouhými vlasy - a jeho otcem Jimem, který zahodil kariéru pro sen, i když vínu zase tak dobře nerozuměl. Pomalu se blíží sklizeň a on má stáčet své víno. Právě po tomhle víně jde i Spurrier. Jenže ne vše se daří, jak má. Kromě toho, že sledujeme osudy dalších postav, dostáváme se nakonec i k tomu vínu. Mysleli jste si, že víno nemůže být hnědé? Tak se přesvědčte o tom, že to tak být může. Dobré herecké výkony, místy až v rámci karikatur, jen koření tenhle zajímavý snímek, který si zaslouží více pozornosti, než jaké se mu dostalo. Zajímavý je i tím, že příběh, který nám odkrývá, se skutečně stal. A jeho aktéři jsou stále naživu.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když milujete víno a nemusíte Francouze.
Hodnocení: 70% za to, že mám prostě rád filmy o vínu, navíc tenhle si udržuje příjemnou úroveň vtipu



Město Ember (City of Ember, 2008)
O filmu "Město Ember" jsem toho mnoho neslyšel. Docela chápu proč, protože to zase není nic tak závratného, co by stálo za to vidět okamžitě po premiéře. Vlastně jsem ani nevěděl, že to šlo v našich kinech. Bylo tomu tak a my jsme mohli sledovat příběh o jednom podzemním městě a jednom kufříku. Kufřík byl vytvořen před dvěma sty lety. Ale tak trochu se ztratil a lidé pořádně nevědí, k čemu vlastně má sloužit. Objeví ho ale správná dívka. Ta je součástí právě nadcházejícího losování prací. Každý mladiství si musí vylosovat zaměstnání, které bude vykonávat. Lina (Saoirse Ronan) se měla stát opravářkou potrubí, ale nakonec si to vyměnila s Doonem a stala se poslem. Sděluje zprávy, které je potřeba rychle předat. Na jejich základě se dovídá, že ve městě něco není v pořádku a že starosta (Bill Murray) možná nemá s městem ty nejlepší úmysly. Skutečnost, že vypadává elektřina a celé město se propadá do tmy, také není zrovna pozitivní faktor. Lina ale najde onen kufřík. V tu chvíli se film mění na řešení hádanky. Předchozí generace cosi připravily a Lina s Doonem musí přijít na to, co to je. Jako kdyby skládali jedno velké puzzle, které musí zapadnout do sebe. Jako dítě jsem měl vždycky slabost pro podobná tajemství, "hledání pokladu", což mě neopustilo ani dnes. Jenže tentokrát tomu chybí napětí. Postavy jsou předurčeny k tomu, aby poklad našly a jejich cesta, i když se snaží být trnitá, je vlastně celkem procházkou. Není tu skutečný záporák, který by se jim postavil do cesty. Sem tam jsou zde momenty, které se snaží být napínavé, ale film je vlastně hodně jednoduchý. Zajímavá je pak vizuální stránka a samotné město Ember, které je dobře fungující. Jenže to je všechno. Sledujeme pak dvojici nezajímavých postav, které se snaží zachránit svět, i když se možná někomu jinému ve městě děje něco zajímavějšího. Jako nakouknutí hezké, jako celý film spíše nudné.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když od rodinného filmu čekáte jenom zajímavé kulisy a celkem dobré herce.
Hodnocení: 40% za to, že je to hezké, ale opravdu o ničem, nevyužitý potenciál prezentovaného světa



Dvojí hra (Duplicity, 2009)
Poslední film, který bych zde rád pro tento týden prezentoval, je film "Dvojí hra". Velmi roztahaný film, který nedokázal upoutat mou pozornost. Nevím, možná byl vlastně zajímavý, ale nějak jsem to v něm nepoznal. Herecké výkony byly dobré, přece jen Clive Owen i Julia Roberts by měli mít určitou úroveň, nemluvě pak o hercích jako Tom Wilkinson a Paul Giamatti, kteří jen těžko zklamou. Clive Owen a Julia Roberts jsou pracovníky výzvědných služeb. On pro MI6, ona pro CIA. Nebo alespoň byli. V současné době se ale zabývají průmyslovou špionáží. Však víte, co to znamená. Nějaká společnost má něco převratného, a tak to chcete získat, protože by vám to mohlo přinést spoustu peněz. Raději ať máte peníze vy než konkurence. Co na tom, že použijete nekalé a nezákonné nástroje k tomu, abyste získali - v tomto případě - chemický vzorec? Hlavně, že vy budete první, kdo se objeví na patentním úřadu. je vážně smutné, že je prostě jednodušší, aby na jeden skutečně dobrý mozek, který něco vymýšlí, existovalo několik, možná i desítky těch, kterým není proti srsti si přivlastnit myšlenky toho mozku. Kam se poděla morálka, co? Já vím, že je to dost blbá otázka, ale to to opravdu jenom přijmeme, mávneme nad tím rukou, že to je normální a jdeme dál? Jestli ano, tak potom nevidím moc světlou budoucnost. Říkám si, že krize pro nás byla varováním. Jednalo se o krizi, která byla dána úpadkem morálky. Nikoli tím, že někdo špatně ratingoval společnost. nikoli tím, že banky moc půjčovali, ale prostě tím, že my jsme nespláceli. Tím, že Řekové falšovali dokumenty, aby mohli mít něco, na co nemají. Těch příkladů je mnoho. Film na nic z toho ani omylem nepoukazuje. Na to je to až moc povrchní zábava, která nám chce jen ukázat, jak všichni lžou, jak každý má svůj vlastní plán. Dobře, pokud tomu tak je, kde budeme za deset, za dvacet let? Každý bude mít svůj plán, který se nebude shodovat s plánem jiného? No, to vážně ani nechci vidět, kam se dostaneme.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi zamotané snímky bez finální rány, která vás uzemní.
Hodnocení: 50% za to, že film se snaží udělat dojem, ale v konečném důsledku docela ztrácí