pondělí 31. srpna 2015

Bonnie a Clyde, Zatoichi tekka tabi, Tváře v davu, Kurôzu zero, Gascoigne


Bonnie a Clyde (Bonnie and Clyde, 1967) - 80 %
Není to film, z kterého bych se naprosto posadil na zadek, ale stejně se mu nemůže vzít, že v sobě má něco neskutečně rebelského a gangsterského, a to i přesto, že ti dva byli odsouzeni od začátku ke smrti. Příběh téhle dvojice je ale nesmrtelný a v tomhle provedení s tak skvělými herci prostě nestárne.

Zatoichi tekka tabi (1967) - 80 %
Zatoichi má pořádné problémy se svým mečem, a tak se musí postarat o to, aby přežil i o holi. Jenže to by nebyl Ichi, aby se z toho nějak nevyhrabal, i kdyby to mělo výrazně snížit populaci v dané oblasti. A to se mu samozřejmě zase povede a on na konci předvádí nádherný masakr, při kterém ještě sněží.

Tváře v davu (Faces in the Crowd, 2011) - 40 %
Nápad dobrý, i když nějak nechápu, jak se mohli tvůrci s touhle látkou pustit do téměř hodinu a tři čtvrtě dlouhého thrilleru. Napětí by se muselo brzy vytratit, film by se stal rozvláčným a nudným. A jaké překvapení, ono k tomu skutečně došlo. Milla tady nezachrání ani prd a závěr rozhodně není z těch, které vám vyrazí dech.

Kurôzu zero (2007) - 80 %
A zase ten Takashi Miike. Jak on dokáže natočit některé cool scény, za to by se nestyděl nikdo. Jeho závěrečný souboj je nadupaný, a to jak stylizací, tak díky hercům a nakonec i díky všemu ostatnímu - střeh, který není tak rychlý úhly, které jsou promyšlené, a hudba, která je kulervoucí. Mám pocit, že slovo kulervoucí jsem ještě nepoužil, tak doufám, že tohle je jediná příležitost, kdy jsem tak učinil.

Gascoigne (2015) - 70 %
Paul Gascoigne nebyl můj oblíbený fotbalista, hlavně i proto, že na největší roky jeho slávy jsem byl přece jen ještě docela malý a na fotbal nekoukal. Tohle je ale příjemně/nepříjemně otevřený dokument, který se zaměřuje na jeho kariéru, hlavně tu první část, ale nevynechává ani kritické okamžiky, k nimž se navíc vyjadřuje sám Gascoigne. Zajímavý pád hvězdy.

neděle 30. srpna 2015

Wavelength, 7 Cases, Zatôichi umi o wataru, Age of Kill, Smrt samuraje


Wavelength (1967) - 25 %
Ano, opravdu se tam dá najít nějaká hlubší myšlenka, ale tohle rozhodně není dílo, které by mě zaujalo. Díky zvukové koncepci je to navíc dílo nesmírně iritující, které jsem raději sledoval se ztlumeným zvukem. Ne, experimentální filmy prostě nejsou pro mě a klidně si mohou být součástí "1001 filmů.

7 Cases (2015) - 55 %
Takový celkem průměrný thriller, ale daří se mu přijít s docela dobrou zápletkou, která je vedena skvěle hlavně v momentech, kdy na hlavní postavy čekají jednotlivé pasti. Mají se rozhodnout, co udělají. A toto rozhodnutí pak mění jejich život. Mně se tyhle prvky v thrillerech prostě líbí, a i když film herecky není nijak skvělý, tak jsou zde místa, která se mi líbila.

Zatôichi umi o wataru (1966) - 80 %
Ichi se rozhodl, že se podrobí pouti a navštíví celkem 8 chrámů, čímž učiní pokání a také se pokusí odčinit to, kolik už stačil zabít lidí. A že by to na armádu vydalo bez problémů. Jenže ani řádné odčinění mu není dopřáno, a tak se musí aspoň smířit s tím, že si prožije jednu docela pěknou romanci. Asi ale tušíte, jak to dopadne.

Age of Kill (2015) - 55 %
A zase jeden britský thriller, který je zajímavý zápletkou, ale provedením prostě pokulhává. Najednou budete mít pocit, jako že se postavy někam ženou, ale celé jejich hnaní v podstatě nemá smysl, což se tak trochu projevuje i na konci, kde nedostanete klasické vyústění, ale spíše snahu to všechno trochu zamotat a udělat z toho něco jiného.

Smrt Samuraje (Ichime, 2011) - 80 %
Takashi Miike opět dokazuje, že je schopen přijmout pomalý styl vyprávění, který je pro samurajské filmy tak tradiční. Estetika feudální doby je v jeho filmech v podstatě dokonalá a v tomhle případě se opět jedná o výborný dramatický kousek. Navíc je zde seppuku, které se vám skutečně dovede zapsat do paměti. A to jsem si myslel, že už jsem jich ve filmech viděl dost.

pátek 28. srpna 2015

Samuraj, Zatoichi Jigoku tabi, Konečně doma, With This Ring, Muž z Colorada


Samuraj (Le samouraï, 1967) - 75 %
Velice poklidný film v tom smyslu, že se zde v podstatě nemluví. Ale jinak se toho děje docela dost. Alain Delon je nemluvný zabiják, který ale ví, jak provozovat svou práci. Místo jeho slov vám do uší bude řvát jeho domácí mazlíček a jeho pistole. A to všechno ve filmu, který rozhodně není jen o zabíjení, ale je podaný správně drsňácky.

Zatoichi Jigoku tabi (1965) - 85 %
Zatoichi nezklamal ani po dvanácté a naopak předvedl velmi dobrý příběh, který překvapivě neústí v pořádnou bitku. Ale tak je fakt, že ta v jedenáctém dílu byla dostatečně kvalitní a velkolepá. Scenáristicky velmi povedený díl, který zase jednou ukazuje, jak skvělá postava Zatoichi je a že se kolem něj dá vymyslet hodně.

Konečně doma (2015) - 70 %
Není to nějaký výjimečný animák, ale dostal jsem od něj přesně to, co jsem si představoval. Dostatečně zábavný film, který má navíc celkem zajímavou zápletku, která mi přišla originální, a to i ve srovnání s dalšími vesmírnými animáky, kterých v poslední době nebylo málo. Jim Parsons je hlasově skvělý, stejně tak Rihanna. Bavil jsem se, dojal jsem se, všechno na svém místě.

With This Ring (2015) - 35 %
Taková klasická nablblá romantická komedie, kde je vám od začátku jasné, kdo s kým skončí, ale ty ženské si to musí hodně pokurvit, aby se to pak zázrakem mohlo opravit. Je to neuvěřitelné, je to rádoby líbivé a hlavně to není ani moc pěkné a vlastně ani moc sexy. Tohle je film, který moc za pozornost nestojí.

Muž z Colorada (The Man from Colorado, 1948) - 60 %
On ten western vůbec není špatný a to, o čem je, je ve skutečnosti hodně dobré - hrdina, který se za války prostě zbláznil. Jenže ono to není zvládnuto a snímek je nakonec špatně vedený scenáristicky a není příliš přesvědčivý ani herecky. Je to zbytečně moc načančané a začíná to po nějaké době nudit. Nedostane to z vás ty potřebné emoce.

čtvrtek 27. srpna 2015

Week End, Jurský svět, Serena, Unknown Caller, Wild Horses


Week End (Week End, 1967) - 70 %
Tohle je hodně zvláštní film, i když na Godarda ne až tak zvláštní. To, co je zde prezentování, je podivné, kruté, ale přitom budete mít pocit, že to, co vidíte, nějakým způsobem znáte. Například způsobem, že sami něco podobného zažíváte, jen Godard všechny představy umocňuje v surreálném koncertu děsivé lidskosti i nelidskosti.

Jurský svět (Jurassic World, 2015) - 70 %
Chtěl jsem dinosaury, dostal jsem dinosaury. A dostal jsem některé skutečně skvělé dinosaury. Hlavně ten vodní je boží. Raptoři jsou využiti nově, nelogicky, ale pro potřeby děje a diváka skvěle, má to emoce, má to dobré hrdiny a Bryce Dallas Howard, kterou pořád nemusím, ale Chris Pratt si hraje svoje a je to borec. Zábava, nic víc, ale pro to na film jdete.

Serena (2015) - 40 %
Docela jsem se snímku bál a mám pocit, že to bylo oprávněné. První záběry na nádhernou krajinu mě dostaly, to zase ne že ne. Carolina je prostě božská a lesy jsou úchvatné. Jenže příběh, ač je jak chce dramatický, mi přišel křečovitý a nudný, se zaměřením pouze na herce a jejich výkony, které doslova křičí, že někdo chce Oscara. Ne, děkuji.

Unknown Caller (2014) - 60 %
Není to vůbec špatný thriller, respektive čekal jsem, že to bude jeden velký průser. Ale je tu potřeba klaustrofobie, jsou tu potřebné obavy, je tu tajemství, které je potřeba rozplétat, a to všechno ve fajn vážném, béčkovém hávu, který mě rozhodně neurazil. Finále už je trochu úlitba žánru, ale i to se dalo přijmout.

Wild Horses (2015) - 60 %
Nějak jsem si nemohl pomoct, ale celou dobu jsem měl pocit, že Robert Duvall si napsal scénář, který se hodně podobal filmu "Soudce", pak si ho i zrežíroval, a aby toho nebylo málo, rovnou se hodil i do hlavní role. Pravda, není tak nabručený, nedá se mu ani vzít, že opět hraje skvěle, ale ten příběh mě prostě nedostal. Přitom na to potenciál měl. Ale opět vyhrálo klidné, mírné tempo.

středa 26. srpna 2015

Slečinky z Rochefortu, Zatoichi sakate giri, Results, The Myth of the American Sleepover, The Nightmare


Slečinky z Rochefortu (Les demoiselles de Rochefort, 1967) - 90 %
Neskutečně pozitivní film, který vás doslova rozzáří svým veselým přístupem, krásnými písněmi výborným zpěvem a výtečnými hereckými výkony. Je příjemné vedle sebe vidět krásnou, úchvatnou a pořád tak mladou Catherine Deneuve, a už staršího, ale pořád skvěle tančícího Gena Kellyho. Na tomhle filmu není nic ošklivé.

Zatoichi sakate giri (1965) - 90 %
Ony ty dobré příběhy v sérii jsou celkem tradiční, ale tady je vidět, že s další desítkou tvůrci vstoupili do trochu jiného světa, trochu více se rozhodli zobrazovat exteriéry, zabírat postavy zpovzdálí, což filmu v některých scénách hodně pomáhá, stejně jako zajímavé úhly kamery při neskutečném a dramatickém závěrečném souboji.

Results (2015) - 30 %
Film, který se snaží ukázat, jak si lidé sami dovedou komplikovat život, a to v prostředí cvičení a snahy si trochu zlepšit postavu a životosprávu. Neskutečně nudně podaný film, který se ještě snaží prezentovat jako komedie. Ani Cobie Smulders to pro mě nezachránila, a to ji mám hodně rád. Tenhle film jsem trpěl.

The Myth of the American Sleepover (2010) - 55 %
Ty charaktery nejsou samy o sobě vůbec špatné, ale ono to jako celek prostě nefunguje. Jsou zde okamžiky, které by měly být vyhrocené, ale ve skutečnosti vyznívají celkem nudně, což je tím moderním trendem pomalého tempa, které prostě není vždy k užitku. Samotné postavy, které jsou výborně zahrané, to nezachrání.

The Nightmare (2015) - 60 %
Zajímavý dokument o problému, který mě osobně netrápí, ale který je přece jen zajímavý. Ztvárnění také není špatné a je zřejmé, že zde byla snaha přenést noční můry i na diváka, alespoň trochu parafrázovat pocity, které má osoba, jež si noční můry a paralýzu prožívá. Bohužel si ale nemyslím, že se to úplně dokonale povedlo. Až tak silné dojmy jsem z filmu neměl.

úterý 25. srpna 2015

Kráska dne, Wi-heom-han Sang-gyeon-rye 2, Zatôichi nidan-kiri, Kiseiju Part 1, Hrdost a sláva


Kráska dne (Belle de jour, 1967) - 75 %
Jakmile někde hraje Catherine Deneuve, tak je to v podstatě záruka kvality, protože ona je prostě neskutečná herečka, i když je pravda, že ji Polanski a v tomhle případě Buñuel využili trochu monotónně a ona je místy taková opakující se. Je ale zřejmé, že je to pro potřeby filmu, který má úžasně absurdní okamžiky, které jen podtrhávají smysl celého příběhu, který překvapí už úvodní scénou.

Pokračování předchozího snímku, které se snaží o šílenější zápletku, kde už ani tak nejde o rodinné vztahy, i když i na ty nakonec dojde. Hlavně jde o to, do jakých bláznivin se postavy dostanou. A celkem se daří udržet divákovu pozornost, protože některé scény jsou originální a nápadité, až už to hraničí se sci-fi. Hezky mi to v některých momentech připomnělo seriály ze 60. a z 80. let.

Zatôichi nidan-kiri (1965) - 80 %
Nějak zásadně slabý mi tenhle díl nepřišel, ale to je i tím, že já se prostě na tuhle sérii nejsem schopen dívat objektivně. Ichiho postava je prostě geniální. Tady se mi líbilo, jak je tu minulost, jak se Ichi na svých cestách jen chce někde stavit a za následek to má, že město v podstatě padne pod jeho mečem. Ale oni si za to mohou sami.

Kiseiju Part 1 (2015) - 70 %
Ach ti Japonci. Chvíli nebudete vědět, jestli je to komedie, nebo film pro celou rodinu. Za další chvíli ale budete vrženi do jistoty, že tohle opravdu pro rodinu není. Tady je gore, za které by se nemusel stydět žádný hororový film. Navíc digitální triky jsou skutečně povedené a já je většinou moc neoceňuji. Na druhý díl jsem rozhodně zvědavý.

Hrdost a sláva (Pride and Glory, 2008) - 40 %
Neskutečně nudný kriminální thriller, který buduje zajímavé vztahy v rodině, ale činí tak způsobem nesmírně otravným a zdlouhavým. Je zde jediná scéna - no, možná jsou dvě, když budu hodný - která stojí skutečně za to. Na film, kde si zahráli esa jako Norton, Farrell a Voight, je to opravdu neskutečně málo, stejně jako na více jak dvou hodinovou stopáž.

pondělí 24. srpna 2015

Hombre, Zatoichi sekisho yaburi, Wi-heom-han Sang-gyeon-rye, Kumiko, lovkyně pokladů, Love Copyright


Hombre (Hombre, 1967) - 80 %
Western, který si rozhodně zaslouží pozornost. Rasismus řeší s postavami, které jsou krásně přehnané a jsou většinou hyperbolou svých vlastností. Především pak postava Paula Newmana. To vše ale k tomu, aby měl příběh ten správný dopad a aby finále skutečně stálo za to s tím, jak je pomalu a téměř staticky, ale přesto skvěle gradováno.

Na konci příběhu Zatoichi říká něco, co je pro jeho postavu naprosto určující: "Chtěl jsem jít jenom na slavnost. Nemyslel jsem si, že bude potřeba vytahovat meč." Tohle je krása a prokletí jeho charakteru. Problémy jsou k němu přitahovány, a to bez ohledu na to, kam se podívá, kam zamíří. Osud mu prostě nepřeje, ale on je jako perpetuum mobile a pořád jde dál. A já jsem za to rád.

Wi-heom-han Sang-gyeon-rye (2011) - 65 %
Docela mě překvapuje, že v asijských romantických komediích se jednotlivé postavy dovídají zásadní události prostřednictvím toho, že jiná postava mluví v televizi a oni to náhodou zahlédnou. Tohle je podruhé, co jsem se s tím setkal. Film příjemný, nijak moc ujetý, což je fajn, trochu moc dlouhý, ale zase třeba hezky využívá komiks, respektive manhwu, což také musím ocenit.

Kumiko, lovkyně pokladů (Kumiko, the Treasure Hunter, 2014) - 40 %
Natočit hodinu a tři čtvrtě dlouhý film o tom, že se Japonka dívala na "Fargo" a myslela si, že skutečně najde zahrabané peníze, je opravdu odvážené. A výsledek je bohužel takový, jak se dalo očekávat. Celkem nudný a nezáživný, kdy ho drží nad vodou jen hrdinčina neutuchající touha jít si za svým a dobrota lidí kolem. Koukatelné tak, abyste filmu věnovali pozornost celou dobu, ale jen těžko.

Love Copyright (2014) - 60 %
Ty korejské romantické komedie - i když v tomhle případě trochu úchylnější komedie - začínají být malinko monotónní, když jich vidíte trochu víc. Nemůžu se zbavit dojmu, že se Korea až trochu moc inspiruje v západní kinematografii, což je trochu škoda. Japonci jsou aspoň úchylnější, což by se tady ve větší míře hodilo, protože zase tak nepřístupné to není. Ale zasmál jsem se, párkrát což je fajn. Navíc ty postavy nejsou nudné.

neděle 23. srpna 2015

Report, Zatôichi kesshô-tabi, Most, Beautiful & Twisted, Firebreather


Report (1967) - 60 %
Atentát na JFK byl jednou ze zásadních událostí amerických a vlastně i světových dějin. Mimo jiné i proto, že se pořád vlastně pořádně neví, kdo vraždil a proč. Film tajemno kolem atentátu přiživuje, a to formou experimentální a krátkou. Film je celkem těžké sehnat, ale když už se to povede, je to celkem zajímavý zážitek, protože ta výpověď je i po letech a po znalosti událostí silná.

Zatôichi kesshô-tabi (1964) - 85 %
Výborný díl, kde jsou až překvapivě vtipné scény, které mě dostaly a rozesmály. Ale zároveň zde jsou scény, které jsou naprosto parádní v tom, jak jsou vážné, jak ukazují život, který se dovede zvrtnout. Ichi je skvělý hlásič a dojde i na celkem zajímavě a trochu nově pojaté souboje, což je jen dobře. Série prost není vyčpělá.

Most (Die Brücke, 1959) - 90 %
Ani nevím, jak se ke mně tenhle film dostal, ale jsem tomu velmi rád. Nesmírně silný příběh o tom, jak se kluci dostanou do války. Jenže tohle není knoflíková válka, oni se dostali rovnou do druhé světové a těší se na to, až budou bojovat za svou vlast. V některých scénách neskutečně silné a až překvapivě naturalistické.

Beautiful & Twisted (2015) - 40 %
Jeden by si myslel, že by mě to mohlo bavit, když je v hlavní roli chlápek, který se stylizuje do Batmana, respektive spíše Bruce Wayna - je bohatý, je zhýralý a má Batmobil. Jednoho dne si ve striptýzovém baru najde svou nevěstu, ale tím jen otevře svou cestu do záhuby. Nudné, sexy, ale jen sexy, a podivně gradované.

Firebreather (2010) - 60 %
Ta mytologie je celkem jetá, ale dá se to zvládnout. Prostě příběh ze střední školy, na kterou chodí mladík se speciálními schopnostmi a velmi speciálním rodokmenem, díky kterému dokáže chrlit oheň. Není to nijak překvapivé, nemá to nic navíc, ale to, co to má, tomu prostě stačí. Fajn televizní zábava.