Game Over, Man!, Harold And Lillian: A Hollywood Love Story, Oro, Strike: Career of Evil, Tulipánová horečka

Game Over, Man! (2018) - 60 %

Tohle je místy tak blbé, až jsem se prostě bavil a smál. Jsou zde scény, které jsou skutečně ujeté a hodně se mi líbí, že Adam DeVine se toho prostě nelíbí, a i když je otravný, tak jde do role prostě naplno. Tohle k němu prostě patří. Ač si na něj vždy musím znovu zvykat, je prostě správně ujetý. Takže jo, smál jsem se, tudíž dobré.

Harold And Lillian: A Hollywood Love Story (2015) - 80 %

Harold a Lillian Michelsonovi pro mě byli do vidění snímku neznámou. Ale to je prostě tím, že z Hollywoodu vídáme jen ty hvězdy a ty ostatní profese nám zůstávají trochu skryté. Jejich příběh je ale krásný, dojemný a prostě lidský. A ano, i oni dva pomáhali utvářet ty skutečně velké americké filmy.

Oro (2017) - 60 %

Na historický film je to dobré, drsné. A hlavně na to drsné je zaměřeno, takže samotný příběh, který se tam odehrává, se nejeví ani moc důležitý. Ke konci to ale velmi dobře graduje, i když některé scény mi skoro přišly nelogické. I tak jsem se ale nemohl zbavit určitého příjemného dojmu, snad v náznacích podobnosti s filmem "Apocalypto".

Strike: Career of Evil (2018) - 70 %

S posledními scénami tahle sezóna trochu ztrácela, bylo to takové zbytečně moc lidské, k postavě hlavního hrdiny mi to až tak nesedlo, ale zase musím nechat, že příběh a pátrání mě tentokrát bavily a já jsem byl zvědavý na to, jak to dopadne a kdo je vrah. A to odhalení není vůbec špatné. Takže spokojenost.

Tulipánová horečka (Tulip Fever, 2017) - 50 %

Romantický film, u kterého jsem si říkal, že je vlastně jedno, jestli je to o tulipánech nebo ne, protože by tam fungovalo cokoli jiného. Příběh milenců není špatný, nemá zlý vývoj, ale to zbytečné prosazování komična mi tam nesedělo. A nakonec je to i v závěru takové divně pozitivní, což jsem nečekal.

Zmenšování, Scorched Earth, Šestiraňák, Sanjuro, Zahradnictví: Rodinný přítel

Zmenšování (Downsizing, 2017) - 60 %

Je to hodně velká agitace, ale je pojata tak epicky a místy absurdně, že jsem se prostě jen díval dál a dál, i když se mi chtělo spát, protože jsem chtěl vědět, jak to vlastně skončí. Jasně, unesený ze závěru nejsem, ale díky hereckým výkonům, vizuální stránce a scénáři tohle není jen bohapusté plácání, ale to poselství v tom je.

Scorched Earth (2018) - 50 %

Gina Carano je prostě moje oblíbenkyně, a tak mi ani nějak nevadí, že film není vyloženě geniální, protože ona zde má dost prostoru. Jen je škoda, že její role nemá více akčních okamžiků, většinou se objede s použitím zbraní, což v jejím případě jen značí nevyužitý potenciál. Zajímavá variace na western.

Šestiraňák (Six Shooter, 2004) - 90 %

Martin McDonagh prostě dokáže zaujmout, ať už je to krátký film nebo dlouhý. Tady si chvíli říkáte, o čem to vlastně bude, co se z toho může vyvrbit dobrého, ale pak jen až do konce zíráte na to, co se tu děje. A je to opět herecky i scenáristicky skvělé, navíc je to sakra drsné, ale přitom pořád niterné, emotivní.

Sanjuro (Tsubaki Sanjuro, 1962) - 80 %

Toshirô Mifune a Akira Kurosawa opět ve velmi dobré formě, takže jejich spolupráce prostě funguje. Samurajské filmy v tomhle podání mají svou poetiku, mají dobré postavy a popravdě jsem docela rád, že tentokrát nebyl Akira Kurosawa nějak moc rozmáchlý a spokojil se s hodinou a půl stopáže filmu.

Zahradnictví: Rodinný přítel (2017) - 40 %

Vzhledem k propagaci bude mít člověk od snímku "Zahradnictví: Rodinný přítel" a vlastně od celé trilogie, příliš velká očekávání, která prostě nemůžou dojít naplnění. Ondřej Sokol tu má skvělou roli, která si v závěru zasloužila víc než pár slov. A když se nad tím člověk zamyslí, on je jediný, kdo vyniká. Chybí humor, drama je dobré, ale je to příliš rozvláčné už u prvního dílu.

Benvenuti al nord, Tom Jones, Tom of Finland, When We First Met, Čí jsou ulice?

Benvenuti al nord (2012) - 40 %

Italská komedie, která bohužel není žádný moc velký zázrak, možná hlavně proto, že většinu času to není nějak extra vtipné. Navíc když zjistíte, že to má vlastně téměř dvě hodiny stopáže, tak se pomalu budete propadat a nudit. Dějově to není nic překvapivého, postavy spíše trapné, než aby byly vtipné nebo aspoň divné.

Tom Jones (Tom Jones, 1963) - 60 %

Osobně nemám moc rád historické filmy, takže jsem si tenhle nějak moc extra neužil, a musím uznat, že to, co se mi líbilo, bylo, jak Albert Finney pojal titulní postavu. Díky němu je snímek živý, svižný a celkem zábavný. O to víc překvapí Oscar pro film, ale ne pro jeho hlavního herce, který byl vskutku tahounem.

Tom of Finland (Tom of Finland, 2017) - 70 %

Rozhodně to není film pro všechny, ale myslím si, že Tom of Finland byl zajímavou osobností a jeho kresby si zaslouží kultovní status, protože jsou prostě rozpoznatelné navíc jasně cílené. Filmu se docela daří rozšifrovat jednotlivé motivace, které vedly Toma k tomu, aby se projevoval právě kresbou.

When We First Met (2018) - 60 %

Nejdřív jsem si myslel, že to bude jen trapná romantická komedie, když se do toho přidal prvek časové smyčky, skoro se mi chtělo křičet, ale pak jsem zjistil, že trojice Alexandra Daddario, Adam DeVine a Shelley Hennig jsou natolik fajn, že se na ně dobře kouká a film vás díky nim baví. Adam je na první pohled na zabití, ale on je prostě zábavný.

Čí jsou ulice? (Whose Streets?, 2017) - 50 %

Dokument sám o sobě není nějak moc překvapivý, spíše se jedná o celkem očekávané sdělení, ale upozorňuje na to, že Amerika, dávno po zrušení otroctví a dávno po smrti Martina Luthera Kinga, není nikam posunutá, neustále je rozdělená na bílou a černou a nejspíš se na tom ještě dlouho nic nezmění.

Přání smrti, Deník strojvůdce, Nekonečná cesta, Ztratili jsme Stalina, Bohatství

Přání smrti (Death Wish, 1974) - 70 %

Charlese Bronsona popravdě moc herecky neznám, respektive nemám jeho filmy tolik nakoukané, ale musím říct, že je to herec rozhodně zajímavý, jehož projev k pojetí původního "Přání smrti" sedí. Celý film je takový jakoby mdlý, bez emocí, ale ona se v tom skrývá silná výpověď, která možná zbytečně měla další pokračování.

Deník strojvůdce (Dnevnik masinovodje, 2016) - 70 %

Srbskému filmu jsem nikdy moc nedal, ale "Deník strojvůdce" je ukázkou kinematografie, která dovede vyprávět zajímavé příběhy specifickým způsobem, kdy se do popředí dostává humor, který je místy celkem černý, což je krásně ukázáno i v pointě filmu. A to vás na "Deníku strojvůdce" prostě bude bavit.

Nekonečná cesta (Ikitie, 2017) - 70 %
Že na severu umí točit filmy, to se obecně dobře ví. Navíc mají tvůrci mnohdy celkem dobře pochmurnou atmosféru. Koprodukční "Nekonečná cesta" je historický válečný film, který na první pohled tak depresivně nevypadá, o to více vás pak právě svou temnou stránkou a beznadějností dovede dostat.

Ztratili jsme Stalina (The Death of Stalin, 2017) - 80 %
Skoro by se chtělo říct, že tuto událost je možné pojmout jen jako absurdní komedii, pokud už by se o komedii mělo jednat, ale nakonec se ukázalo, že to může být vtipná komedie, která je chytrá, ale přitom prezentuje historické události nikoli vyloženě věrně, ale příliš je nepřekrucuje, jen tím humorem.

Bohatství (The Fortune, 1975) - 40 %
Tohle je hodně promarněný potenciál, protože tady jsou herci, kteří jsou skvělí, ale chtěla se po nich vlastně groteska, která ani neměla moc dobrý scénář. Docela jsem se na to vzhledem k hlavním rolím docela těšil, ale ani jedna postava mě nedokázala nadchnout, protože byly jednoduše hodně špatně napsány.

Útěk z Hašimy, Nevinnost, Same Kind of Different as Me, Osudová posedlost, Dobrodruzi

Útěk z Hašimy (Gun-ham-do, 2017) - 75 %

Korejci prostě umí velké filmy a rozhodně ty historické. Tohle není jen nahlédnutí do dějin, ale především je to celkem hluboká sonda do toho, kde všude se Japonci projevovali jako zvířata. Nebylo to jen na Číňanech, ale očividně i na Korejcích, samozřejmě na Američanech a na dalších. A někdo se jim dokázal trochu postavit.

Nevinnost (2011) - 75 %

Hřebejk a Jarchovský natočili hodně znepokojivý film, u kterého máte pocit, že to nemůže být horší, ale ono to vlastně ještě horší být může. Tady se postavení toho, kdo je vlastně zrůda, kdo je hajzl, mění celkem rychle, a ani ke konci není jasné, jak moc velký hajzl vlastně daná postava je. Velmi dobře napsané a zahrané.

Same Kind of Different as Me (2017) - 40 %

To poselství je celkem pěkné, ten příběh není vyloženě nezajímavý, ale mám pocit, že se s těmi křesťanskými agitacemi trochu moc roztrhl pytel... I když se to snaží skrýt za lásku, pořád je v tom křesťanský bůh... A pak je tu Renée Zellweger, z které se stal prostě někdo jiný a je neskutečně nezajímavá.

Osudová posedlost (Seduced and Betrayed, 1995) - 30 %

Televizní film, který má prostě problém v tom, že je televizní. Tohle je film, který má být sexy, měl by diváka navnadit, minimálně v první polovině, ale bez nahoty to prostě nejde. Tady se Susan Lucci jen lascivně dívá a topí. A David Charvet jako naivní blbeček? Ne, ani po herecké stránce to moc nefunguje.

Dobrodruzi (Xia dao lian meng, 2017) - 60 %

Jedná se o takovou čínskou "Mission: Impossible", tedy film s velmi podobným vizuálem, navíc se děj částečně také odehrává v České republice, takže Marek Vašut zase dostal práci a dokonce i něco řekl, i když to vypadal na němou roli. Andy Lau ani Jean Reno však nebyli pro role pořádně využiti, což je velká škoda.

8 hlav šílenství, Cheong-nyeon-gyeong-chal, Mohawk, Mute, Jak se mi potopila střední škola

8 hlav šílenství (2017) - 40 %

Aneta Langerová není herečka, ale přesně tohle ten film potřeboval. Je tu dobrá. Hudební stránka je také dobrá, ale jinak je to experimentální film, který se skládá z osmi hlav, v podstatě kapitol, kde se zaměřuje na něco málo z osudů ruské básnířky, ale i na nejí básně. Ta experimentální forma mi k tomu moc nešla, myslím, že to mohlo být víc dějové.

Cheong-nyeon-gyeong-chal (2017) - 70 %

Docela fajn jízda, která se mi líbila hlavně proto, že se jedná o buddy movie, kde už od začátku je jasné, že si má divák s hlavními protagonisty vytvořit pouto, kdy je to děláno hlavně komediálním ražením děje. Ale to je dobře, protože když pak dojde na akci, je to docela paráda a ani příběh rozhodně nenudí.

Mohawk (2017) - 20 %

Je to skoro k nevíře, ale kostýmy mohou udělat hodně. A v tomhle případě kurví celý film. Na to se skoro nedá koukat, jak divně to vypadá a jak nerealisticky. Možná je to tím, jak jsou všichni čistí, vymódění, možná je to tím, že byl na kostýmy použit divný materiál, ale prostě se na to hezky nekouká a ani příběh ničím neoslní.

Mute (2018) - 40 %

Film se zajímavým potenciálem, který by skoro mohl být kultovní, ať už pro hrdinu, který je na první pohled cool, anebo pro vizuální stránku, která je skvělá, ale jak se ukáže, jedinou skutečně dobrou postavou je ta, kterou hraje Paul Rudd, jinak je potenciál zabit, a to především v příběhu, který se nakonec snaží být skoro až sentimentální. Snad Duncan natočí něco lepšího.

Jak se mi potopila střední škola (My Entire High School Sinking Into the Sea, 2016) - 60 %

Divná animace a divný příběh, ale rozhodně jeden z nejspecifičtějších animovaných zážitků, jaké kdy budete mít. Má to hlavu a patu, přitom je to tak krásně bizarní. Jsem docela rád, že se najdou prostředky na to, aby se dokončily i takové filmy. Asi vám nezmění život, ale ukážou vám, že to jde různě a že to má smysl.

Gi-eok-ui Bam, Gloria, Hagane no renkinjutsushi, Handia, Líbánky

Gi-eok-ui Bam (2017) - 70 %

Dobrý mysteriózní snímek, který opět ukazuje, že Korejci rozhodně temnější žánry umí. V tomhle případě si skvěle hrají s atmosférou a prezentují příběh, jež je dostatečně tajemný na to, abyste byli napjatí už od začátku. Film navíc zůstává poměrně komorní, což mu jen přidává na tom, jakým dojmem na diváka působí. A ten dojem je dobrý.

Gloria (Gloria, 1999) - 40 %

Snímek "Gloria" je hodně průhledný, stejně jako je nepravděpodobný. Ono to vypadá, že by to mohlo být odlehčené, ale nakonec se bere strašně moc vážně, což mu škodí, protože by bylo fajn, kdyby to byla spíš komedie. Sharon chce hodně hrát, ale tohle je jen klasická role matky u osoby, kde by to nikdo nečekal.

Hagane no renkinjutsushi (2017) - 50 %

Některá manga by měla zůstat prostě jen v tom komiksovém provedení, protože jí hraná forma tolik nesluší. Tady je celkem fajn, jak vypadají souboje, jak je to trikově skutečně povedené, ale ty emoce z toho pořádně dostat nejdou. A přitom na stránkách mangy se to daří skvěle, ať už emoce vesele anebo temnější.

Handia (2017) - 70 %

Ze Španělska přišel poměrně příjemně a profesionálně pojatý historický snímek o jednom z nejvyšších lidí na světě. Dva metry dvacet sedm už je opravdu dost. A jakmile člověk vyniká, stává se terčem, což je patrné i v tomhle příběhu, stejně jako je patrné, že tady šlo především o ztvárnění všech emocí, což se podařilo.

Líbánky (2013) - 70 %

Nemůžu si pomoct, ale ten snímek je nesmírně dobře vystavěný, kdy máte až nepříjemný pocit něčeho strašného, co by se mohlo stát. To se nemusí naplnit cestou, kterou čekáte, ale přesto je snímek ve své druhé polovině celkem drsný. Tady se ukazuje Hřebejkovo mistrovství pro postupné odhalování důležitého.

2036: Nexus Dawn, 2048: Není úniku, Taky dorazil Jones, Čistič, Taxikář ze Soulu

2036: Nexus Dawn (2017) - 50 %

Krátký film, který se mi líbil méně než druhý "2048: Není úniku", který je také ze světa "Blade Runner 2049". Jared Leto tu sice prezentoval velmi zajímavý charakter, ale dle mého názoru tenhle kraťas zase tolik nového nepřináší a nějak více neprohlubuje specifika této postavy. Na jedno kouknutí fajn, jako bonus.

2048: Není úniku (2048: Nowhere to Run, 2017) - 70 %

Dave Bautista za mě prostě ukázal, že není jen obrovský kolohnát, který se umí špatně sát, pokud je třeba, ale tady ukázal, že je herecky velmi dobrý a že má schopnosti, které by do něj každý neřekl. Jasně, on to ukázal už ve filmu celovečerním, ale pokračuje ve skvělé práci i v tomhle kraťasu, který vychází z "Blade Runner 2049".

Taky dorazil Jones (Along Came Jones, 1945) - 45 %

Takový nepříliš výrazný western, který hodně sází na to, že má v hlavní roli Garyho Coopera, který je přece jen jedním z těch herců, na které se docela dobře kouká. Snímek sám o sobě není moc vyhrocený, je takový poklidně plynoucí až do závěru, který diváka nijak zásadně neohromí. Průměr, za mě lehký podprůměr.

Čistič (Čistič, 2015) - 60 %

Myslím si, že tenhle snímek v sobě měl o dost větší potenciál, než co zde prezentoval. Mohlo to být ještě divnější, stejně jako mohly být některá sledování nudnější, aby bylo vidět, že někteří lidé prostě zajímaví nejsou. Ale má to fajn - lehce očekávané - sebedestruktivní směřování, které má hezky otevřený konec.

Taxikář ze Soulu (Taeksi Woonjunsa, 2017) - 80 %

Výborná ukázka korejského filmového umění, kdy se celkem nenápadný film mění na záznam jedněch z nejděsivějších událostí v korejských dějinách, které překvapivě nepřišly z vnějšku, ale zvnitřku. Gradování filmu je skoro neskutečné, ke konci už se místy ani nebudete chtít dívat. Velmi silný zážitek.

Bílá tma, Sofie a vycházející slunce, The Ballad of Lefty Brown, Zákona Helena

Bílá tma (1948) - 55 %

Snímek, kde jsem chvílemi měl i pocit, že to je skoro až dokument, že tohle se skutečně děje. Velmi dobře je zde zachycena krajina, ale příběh a vývoj postav se nakonec rozmělňuje a je tak nějak očekávaný, tradiční, nějak mě to nedokázalo strhnout a postupně mě zájem o jejich osud spíše opouštěl.

Sofie a vycházející slunce (Sophie and the rising Sun, 2016) - 60 %

Příjemná romance, na které je hezké to, že jsou postavy celkem uvěřitelné, a to i přesto, že jsou chvílemi docela přehrávané. Ale mám tyhle nepravděpodobné romantické dvojice prostě rád, protože jsou trochu nestandardní, navíc jsem nečekal, že to při intimním sblížení dovede být i trochu odvážné. Potěší i vedlejší postavy a jejich příběhy.

The Ballad of Lefty Brown (2017) - 70 %

Westerny se vracejí ve větší míře a docela v dobré formě. Snímek "The Ballad of Lefty Brown" není z těch, které jsou úchvatné, ale je z těch, které jsou prostě dobrou prací. V první řadě herecky, kdy Bill Pullman exceluje a roli si užívá, ale i příběhem, jehož poklidné plynutí vás stejně dovede strhnout.

The Gateway (2018) - 60 %

Další minimalistické sci-fi, které staví především na příběhu, než aby se tolik zabývalo trikovou stránkou. Netvrdím, že je příběh vyloženě originální, zápletku je asi celkem jednoduché odhadnout, ale je to natočeno tak, jak očekáváte, je to natočeno celkem dobře a nejsou zde herci, kteří by vás iritovali.

Zákona Helena (2016) - 50 %

Ze začátku to vypadalo jako celkem zajímavé nahlédnutí do známé kriminální kauzy, ale nakonec se ukázalo, že je to místy skoro osobní dokument o tom, jaký má autorka strach. Na jednu stranu emotivnější, na druhou mi to přišlo skoro až samoúčelné. Ale je celkem fajn vidět, jak se některé životy vyvinuly.

Hořící Mississippi, Newness, Parker's Anchor, Sayonara, Scramble

Hořící Mississippi (Mississippi Burning, 1988) - 100 %

Pro mě nečekané překvapení. Tenhle snímek jsem neznal, ale je to velmi silné drama o rasismu v Americe, kde si skutečně uvědomíte, jaká byla ta nesnášenlivost - a možná ještě pořád je - intenzivní a odporná. Skvělé herecké výkony, ale především výborně natočené a zvládnuté po všech stránkách. Skvělý zážitek!

Newness (2017) - 40 %

Chápu, že se snímek vlastně snaží říct to, jak jsou vztahy komplikované a že to je vlastně většinou jenom proto, že si je komplikované děláme samy. Ale i když byli herci vybráni typově dobře, tak mě Hoult nebavil a Costa mě vyloženě iritovala, že jsem trochu doufal, že by se to mohlo zvrtnout ve slasher a ona umře... Bohužel žánr se náhle nezměnil.

Parker's Anchor (2017) - 40 %

Zjistit, že je neplodná, je rozhodně těžké, ale celé, jak je to na začátku podáno, mi přišlo prostě jen na efekt. Což je škoda. Celé je to takové na efekt a to se mi prostě moc nelíbilo. Kdyby to šlo bez těch emocí, které na vás herci skoro křičí, tak by to bylo mnohem lepší. Sice nenápadnější, ale rozhodně lepší.

Sayonara (Sayonara, 1957) - 70 %

Marlon Brando prost nedokáže zklamat, i když je jasné, že v jeho podání asi nepůjde o klasickou romanci. Naopak v centru dění je téma rasové odlišnosti a skryté - i ne moc skryté - nenávisti, která je dána historickými událostmi. I když je film na první pohled hollywoodský, má téma, které je hlubší, ač je zvládnuto lehce povrchně.

Scramble (2017) - 20 %

Kdyby se tohohle chopil někdo jako Takashi Miike, který má dar pro umělecké znázornění násilí, možná to bude alespoň vizuálně zábavné, ale místo toho je to jen špatný americký film o tom, že se jeden muž snažil pomoct svojí holce. A je vám naprosto jedno, jak to celé bude probíhat a jak to dopadne.