úterý 31. října 2017

Sekáč, Koza, Šmoulové: Zapomenutá vesnice, Snatched, The Bleeder




Sekáč (Kosac, 2014) - 60 %
Zajímavé seznámení s chorvatsko-slovinskou kinematografií současnosti, kdy se v jednom místě jedné noci řeší to, že zmizela jedna žena. Má ji na svědomí propuštěný násilník? Anebo je všechno trochu jinak. Film není zbytečně hrocen, je podán realisticky, až skoro chladně, což mu dává zajímavou atmosféru.

Koza (2015) - 70 %
Život je někdy prostě moc na píču a je celkem jedno, jestli jste bývalý olympionik, který toho na olympiádě moc nepředvedl, ale doma vyhrál, co se dalo, anebo obyčejný člověk. Syrovost snímku se mi líbila, ale dost často jsem si říkal, jak moc jsou jednotlivé scény nahrané, takže určitě nevnímat jako dokument.

Šmoulové: Zapomenutá vesnice (Smurfs: The Lost Village, 2017) - 40 %
Má to spoustu barviček, je to hodně blýskavé, humor, který zde je, je hodně dětinský a jen sem tam probleskne něco, co je určeno i dospělejším, ale v konečném důsledku je to jen kýčovitá taškařice, která se snaží trochu rozšířit tu filmovou mytologii okolo Šmoulů. Na komiks to ale ani omylem nemá.

Snatched (2017) - 35 %
Je škoda, že filmy, které se tváří jako komedie, nedovedou na tváři diváka vyloudit to základní - úsměv. Amy Schumer má rozhodně na to, aby byla vtipná, ale tady to nepředvádí, popravdě se jen stylizuje do postavy, která jí sedí nejvíce. Taková v podstatě buranka. Goldie dokazuje, že zvládne komedii mnohem lépe než její mladší kolegyně.

The Bleeder (2016) - 70 %
Je to zvláštní, ale asi opravdu nejsou vyloženě špatné boxerské filmy. Trochu se stydím za to, že jsem tohle nevěděl, ale Chuck Wepner a jeho souboj s Alim byl předlohou k "Rockymu". Ale záleží na tom? Chuck byl člověk, který si myslel, že je slavný, dělal blbosti, ale pak se uklidnil a stále ještě žije. Na tomhle, na tom, že člověk pořád žije a jde neustále dál, je prostě něco krásného.

pondělí 30. října 2017

Kapoor & Sons, Kis Vuk, Komuna, Komisařka, Konfident




Kapoor & Sons (2016) - 65 %
Jeden z těch indických filmů, kterým se daří potlačit humorná a muzikálová čísla ve prospěch příběhu, který je založen na obrázku jedné rodiny, která na první pohled funguje celkem normálně, ale stačí několik minut s nimi a uvědomíte si, že ty problémy jsou hluboce zakořeněné a ničí jejich životy. Přesto to v sobě má celkem milé poselství.

Kis Vuk (2008) - 15 %
Když prostě nemáte technologii na to, abyste natočili dobrý 3D film, tím dobrý myslím vizuálně dobrý, nemá cenu ho točit vůbec. "Kis Vuk" je toho důkazem, protože ani ne po deseti letech ten film neskutečně zestárnul a nedá se na to moc dobře koukat. Nemluvě o tom, že ani příběh není nic extra, co by vás zaujalo.

Komuna (Kollektivet, 2016) - 60 %
Z hereckých výkonů jsem měl velmi dobrý pocit, protože mi přišly přirozené, ale přitom máte celou dobu pocit, že je to silně emotivní, že se docela tlačí na pilou. Nevím, jestli bylo potřeba mít tam celou komunu, jestli by nestačilo méně postav, možná by to bylo i lepší, ale takhle se mohlo předvést více herců. A předvedli se dobře.

Komisařka (Komissar, 1967) - 80 %
Sověti opět předvedli, proč byli tak dobří ve válečných filmech. Ne proto, že jich natočili tolik, které byly poplatné režimu, ale protože natočili i takové, které se vymykají, které jsou kritikou války a lidí, kteří tupě následují mechanismus válečného stroje. Nádherná ukázka psychologického válečnému dramatu s úchvatnými obrazy.

Konfident (The Confidant, 2012) - 70 %
Pořád je to film o tom, jak se vyrovnat s komunistickou minulostí, s práskačstvím a prospěchářstvím, je to do jisté míry celkem očekávané ve svém průběhu, ale na druhou stranu je to snímek, který zdobí dobré herecké výkony, kdy Vetchý tu skvěle hraje neskutečnou svini, pozitivní je i zaměření jen na několik postav a určitá malost filmu.

neděle 29. října 2017

Domovoj, Kadamban, Kawaki, Doly krále Šalamouna, Knoflíková válka




Domovoj (2017) - 70 %
Atmosféra filmu je výborná. To, co nám kamera ukáže, jak je zde proveden střih, to všechno je skvělé. Dějově to není nic extra, ale vyvažuje to právě atmosféra nejistoty. Ale nemohl jsem se nějak popasovat z tou básní, kterou přednáší Jan Přeučil. Prostě mi to tam nesedělo a kazilo mi to konečný dojem.

Kadamban (2017) - 60 %
Indové natočili ekologickou agitku, kterou roztáhli na pořádnou stopáž, ale podařilo se jim to celkem se ctí, i když je fakt, že na to musíte mít náladu. Díky tomu, že je snímek akční, že je emotivní v pravých momentech, a že má skvělou sloní jízdu, tomu dávám alespoň ten lehký nadprůměr. Nedostalo mě to, ale nenudilo.

Kawaki (2014) - 75 %
Tohle jsou Japonci, jak je mám - přiznám se - rád. Film má revenge podstatu, což není nutné, ale je to prvek, který mě vždycky táhne, ale pak je zde především brutalita, která je skoro až nemístná, ale skvěle provedená, do toho bizarnosti jako třena náhlá animovaná sekvence, i když je to jen kraťoučký záběr. A do toho tíživá syrovost.

Doly krále Šalamouna (King Solomon's Mines, 1985) - 45 %
Snímek "Doly krále Šalamouna" skutečně až příliš připomíná styl Indiana Jonese, ale není to tak vtipné není to tak cool, jen je to něco, co to napodobuje. Bohužel ani ty kaskadérské scény nevyznívají moc dobře. Chamberlain je fajn, Sharon je hezká, ale nic moc víc. Dobrodružný film, ale bez pořádného drivu.

Knoflíková válka (La guerre des boutons, 1962) - 80 %
Nemůžu si pomoct, ale "Knoflíková válka" je pro mě jeden z nejzajímavějších dětských příběhů v tom smyslu, že se jedná o zvláštní alegorii na válku, která je kritická, zábavná, ale zároveň do jisté míry i děsivá, protože některé věty zní z dětských úst nevinně, ale dosadit je do dospělých, najednou to má jiný smysl. Tohle staré francouzské pojetí se mi líbilo velmi.

sobota 28. října 2017

Deník komorné, Justin: Jak se stát rytířem, Shot Caller, The Dinner, Wakefield




Deník komorné (Journal d'une femme de chambre, 2015) - 45 %
Pojetí Luise Buñuela mi přišlo mnohem lepší, protože snímek v jeho podání měl tu správnou společenskou kritiku. Tohle se z francouzského filmu z roku 2015 v podstatě vytratilo a vše je prezentováno jen jako určité borcení pozlátka, ale je to takové pozvolné, lehké, málo úderné. Hlavní hrdinka mě tu v podání Léy Seydoux nebavila.

Justin: Jak se stát rytířem (Justin and the Kights of Valour, 2013) - 50 %
Musí se tomu nechat, že to má docela pěknou grafickou stránku, ale příběhově je to průhledné od začátku do konce. Nic moc zde nepřekvapí. Film má dost postaviček, které mohou být zábavné, ale také dost těch, které jsou spíše otravné. A mě bohužel většina z nich otravovala. Na evropský animovaný film, docela dobré, průměrné.

Shot Caller (2017) - 70 %
Skvěle zahrané, skvěle zvládnuté po vizuální stránce, kdy casting byl prostě skvělý a Coster-Waldau a Bernthal byli pro role výborně vybráni, kdy Nikolajovi věříte obě polohy. K tomu je ještě snímek pořádně drsný, což rozhodně pomáhá celkovému dojmu. Pokud si chceme zkurvit život, dokážeme to pořádnou měrou.

The Dinner (2017) - 40 %
Téma, které si snímek vzal, není špatné - popření viny a následků činu. Jsou zde i herci, kteří jsou výteční, vlastně všichni, jsou výborní. Ale celý snímek a celková myšlenka jsou tak neskutečně roztahané a většina dialogů je jen na efekt, že se prostě ztratíte v tom, co sledujete, protože je to plytké.

Wakefield (2016) - 70 %
Snímek "Wakefield" stojí na skvělém hereckém výkonu a na samotném nápadu. Bryan Cranston opět dokazuje, že se stal jedním z nejschopnějších herců současnosti, i když už je mu lehce přes šedesát let. Nápad samotný dovede zaujmout, a to i proto, že je přetaven do snímku, který nenudí. Závěr považuji za odvážný a dobrý tah.

pátek 27. října 2017

Jsem nesmělý, ale léčím se, Jedna ruka netleská, Ježíš z Montrealu, Jen 17, Johanka z Arcu




Jsem nesmělý, ale léčím se (Je suis timide... mais je me soigne, 1978) - 70 %
Není to tak vtipné a tak chytré, jak jsem očekával poté, co jsem viděl snímek "Hračka", ale jsou zde velmi dobré a zábavné scény. Jen prostě nejsou nějak hezky rovnoměrně rozprostřené do celého snímku. Pierre Richard ale sám sebe režíroval velmi dobře a snímek vás rozhodně nebude nudit, jen vás sem tam trochu znejistí.

Jedna ruka netleská (2003) - 60 %
Asi jsem o tomhle filmu slyšel už tolik, že jsem pak prostě musel být zklamaný. Hitlerovská scéna je fajn, scéna se psem a marmeládou mi z vyprávění zněla úchylněji, ale celkově je zde dobře absurdní, groteskní humor, který se mi celkem líbil. Herecky to mnohdy stojí jen na o, že ze sebe ten člověk dělá debila.

Ježíš z Montrealu (Jésus de Montréal, 1989) - 55 %
Skupina herců se rozhodne, že pojmou Ježíšovu cestu po svém, a to velmi realisticky bez nějakých příkras a metafor, které je v příběhu jinak možné vyčíst. Je to kritické, je to místy docela silné, ale na druhou stranu, já jsem měl chvílemi i pocit toho, že je to takové rozhárané, nekonzistentní. Nedokázalo mě to zaujmout.

Jen 17 (Jeune & jolie, 2013) - 55 %
François Ozon umí točit, o tom žádná, ale nemůžu si pomoct, i přes zajímavé téma, mi opět přijde, že nedošlo k jeho plnému zvládnutí. Na film se docela dobře kouká, je vidět, že má tvůrce rozpracované postavy, ale stejně tak jsem měl pocit, že je to chladné, odtažité a že ten sex s těmi staršími chlápky je pořád takový nablýskaný.

Johanka z Arcu (Joan of Arc, 1948) - 50 %
Mně se tohle zpracování nijak extra nelíbilo. Když pomineme skutečnost, že Ingrid prostě na 19 let nevypadá, tak je to snímek, který je vlastně až moc náboženský, i když konec je klasicky kritikou fanatismu s tím, že má děsivé následky. Ani ta scéna upálení tu ale pořádně není. Ne, tohle je za mě jen průměr, který je dán hlavně dobrou kamerou a výpravou.

čtvrtek 26. října 2017

Jagerské hvězdy a Jagerské hvězdy II, Jak se zbavit nevěsty, Jimmy P., Johnny Belinda, Jede, jede poštovský panáček




Jagerské hvězdy a Jagerské hvězdy II (Egri csillagok, 1968) - 70 %
Po první části jsem si myslel, že to Maďaři nikam moc nedotáhli a že natočili jenom takový naivní historický film, kde chtějí ukázat něco ze své minulosti. Když ale nakonec došlo na bitevní scény, musel jsem uznat, že do toho dali skutečně hodně a že se jim podařilo zvládnout historický film nadprůměrně.

Jak se zbavit nevěsty (2016) - 30 %
Klasická česká romantická blbina, kde se někteří herci snaží, což je jim ke cti, ale z toho příběhu stejně nic moc velkého vytřískat nedokážou. Matásek a Vlasáková jsou super dvojice, finále je už ale celkem bizarní, a to i s groteskní dortovou scénou, která byla pro mě spíše nadbytečná. Podprůměrná romance i komedie.

Jimmy P. (Jimmy P., 2013) - 50 %
Herecky výborné, ale to se dalo od pánů jako Benicio Del Toro a Mathieu Amalric očekávat. Hlavně druhý jmenovaný mě prostě baví, jeden z nejlepších současných francouzských herců. Příběh také není špatný, už jen pro svůj historický podklad, ale podáno je to místy docela nezáživně, což je velká škoda.

Johnny Belinda (1982) - 40 %
Ten snímek je dobrý, vypráví dobrý příběh, ale prostě je to jen televizní zpracování divadelní hry, která byla mnohem lépe uvedena jako film již v roce 1948, kde to bylo celkově silnější, dojemnější i temnější. Zpracování z roku 1982 není špatné, ale pro mě je to prostě jenom remake něčeho o hodně lepšího.

Jede, jede poštovský panáček (Jour de fête, 1949) - 75 %
Jacques Tati, v podstatě natočil grotesku, ale přitom je vlastní a jeho humor je takový milý, lidský, i když se zde dějí nějaké schválnosti, je to pořád podané tak laskavou cestou, které třeba americká groteska nikdy pořádně nedosáhla. V tomhle je Jacques Tati zábavný a zároveň i mistrovský v lidském pozorování.

středa 25. října 2017

Srdečně vás vítáme, Intimní osvětlení, Isabel, Ivan Vasilijevič mění povolání, Ivan Vasilevich menyaet professiyu, Impyho dobrodružství




Srdečně vás vítáme (À bras ouverts, 2017) - 60 %
Rovnou se přiznám, že tady jsem čekal něco, co bude ještě vtipnější. Musí se filmu nechat, že jsou zde scény, kde se člověk skutečně zasměje, ale jsou zde scény, které jsou tak nějak prázdné a divák v nich nic nenajde. Christian Clavier se ale vyprofiloval v jednoho z nejlepších francouzských komediálních herců.

Intimní osvětlení (1965) - 70 %
Česká nová vlna rozhodně není období, které bych miloval, ale musí se uznat, že vznikly filmy, které jsou lidské, ale přitom v sobě mají i něco, co dovedou říct, ať už o tom, jaký byl/je český člověk, jaká byla společnost, anebo jak málo nám někdy stačí k tomu, abychom každý den vstali a prostě to nezabalili.

Isabel (2013) - 20 %
Docela jsem byl zvědavý na to, co Češi tímhle snímkem předvedli, ale nakonec jsem přece jen mile překvapen nebyl. Má to něco z found footage žánru, což by mohl být fajn, ale ukázalo se to skoro zbytečné. Má to něco z "Underworldu", ale přitom to vůbec není akční, jen hodně ukecané s pár dobrými drsnými scénami.

Ivan Vasiljevič mění povolání (Ivan Vasilevich menyaet professiyu, 1973) - 75 %
Až někdy člověka překvapí, jaké filmy může od některých kinematografií dostat. Přiznám se, že něco podobného jako "Ivan Vasiljevič mění povolání" bych od Rusů nečekal, ale je to vtipné, je to ujeté a rozhodně to má něco do sebe. Nápad se dnes nejeví nijak originální, ale cestování v čase je tady podáno i se zajímavou, i když lehkou kritikou v podtextu.

Impyho dobrodružství (Urmel voll im Fahrt, 2008) - 25 %
Graficky je to trochu pokrok oproti prvnímu dílu, ale dějově a postavami je to ještě otravnější než první film. Hlavní postava, dinosaurus Impy, je skutečně protivný zmetek, k tomu panda, která nemá nic jiného než roztomilost a neohrabanost, kterou ale všechno zachrání, no a finále, které je až moc očekávané... Tohle prostě nebylo zábavné.

úterý 24. října 2017

Frankenstein, In fondo al bosco, Instalatér z Tuchlovic, Temný případ, 2. série, Impyho zázračný ostrov




Frankenstein (1910) - 70 %
První adaptace klasického hororového díla se vydařila, i když inspirace je skutečně velmi volná. Monstrum je odlišné od klasických představ, ale to i jeho samotný vznik, který je ale zvládnutý na výbornou. Finále je specifické a jde v něm najít mnohem více, než by se na první pohled od takové adaptace očekávalo.

In fondo al bosco (2015) - 60 %
Krampus je zajímavý trend současnosti a italští tvůrci se rozhodli, že o něm natočí film, ale nikoli cestou hororu, ale thrilleru, který bude mít velmi silné realistické prvky - vyšetřování, mediální propírání, psychické problémy postav. Asi to poslední je nejsilnější, i když je stejně konec takový divný.

Instalatér z Tuchlovic (2016) - 70 %
Nebudu tvrdit, že tvorbu Tomáše Vorla zbožňuju, protože by to nebyla pravda, některé jeho filmy je celkem snadné nesnášet, ale ta civilnost, skutečnost, že se zde nepřehrává a že Kohák je výborný, že je to jen o lidských osudech, které je možné si představit jako skutečné, se mi prostě hodně líbily. Film mě prostě bavil.

Temný případ, 2. série (True Detective, 2015) - 60 %
Nemůžu si pomoct, ale mě prostě druhá série tak nebavila. Postavy tady jsou problematické, podobně jako v první sérii, ale tam jsem měl oba detektivy rád. Tady jsem si nenašel vztah v podstatě k žádné z postav, možná nejvíce k Vincovi, což jsem čekal nejméně. A poslední díl, který je skvělý, to prostě nezachrání.

Impyho zázračný ostrov (Urmel aus dem Eis, 2006) - 30 %
Klasický špatný animovaný film pro děti. Nemá moc pěknou grafickou stránku, která vás dostane hned, postavy jsou takové prvoplánově zábavné, na první pohled je zde jasné rozdělení, kdo je zlý, kdo je dobrý a kdo je hloupý, aby to na konci všechno bylo jedno a dětem se řeklo, že to vždy dobře dopadne.

pondělí 23. října 2017

Chinese Coffee, I, I am Ichihashi: Taiho sareru made, Proti všem, Chodím po Moskvě


Chinese Coffee (2000) - 60 %
Herecky je snímek skvěle zvládnutý, vlastně ani režisérsky to není špatné, hlavně díky zajímavé řešení jednotlivých vzpomínek, které vstupují do děje, jenž je jen konverzací dvou chlapů, samotné dialogy jsou skvěle zahrány, ale prostě ve mně ten film nedokázal způsobit nadšení. Je to dobré, ale za mě ne skvělé.

I (2015) - 55 %
Šílený žánrový mix, který mohou předvést nejspíš jen Indové. Nebo ještě případně Japonci. Je to pohádka, má to v sobě něco z Quasimoda a Krásky a zvířete, přitom je to ale akční, má to muzikálová čísla, a některé prdel nakopávací scény jsou skutečně pořádně cool. Tohle nesedne každému, ale něco to do sebe má.

Někdy mě Japonci skutečně dovedou překvapit, v tomhle případě tím, že mají prostor k tomu, aby natočili explicitní, drsný film, ale oni se rozhodnou pojmout téma jako útěk vraha, který se zpovídá a který se hlavně skrývá. Něco to do sebe má, ale není to podáno takovým způsobem, aby to bylo divácky zajímavé.

Proti všem (1956) - 70 %
Už předchozí snímek "Jan Žižka" ukázal, že by síla Vávrovy trilogie mohla být i v bojových scénách, a právě snímek "Proti všem" to naplno potvrzuje. Vynikají velmi dobrým provedením, kdy skutečně máte pocit, že jste se ocitli na středověkém bojišti. Není to tak hluboké jako "Jan Hus", ale bavilo mě to více než druhý film.

Chodím po Moskvě (Ya shagayu po Moskve, 1964) - 70 %
Podobný snímek jsem z Ruska prostě nějak nečekal. Je nesmírně civilní, ale přitom je v něm taková mladická poetika, která je spojena s lyrikou města, které je zde prezentováno, tedy Moskva. Herecky je to velmi příjemný a celkově způsob vyprávění působí velice dobře. Jako kdyby bylo všechno nějakým způsobem fajn.

neděle 22. října 2017

Check Point, Child of Grace, Jan Žižka, Já, ty, on, ona, Charakter




Check Point (2017) - 30 %
Zdlouhavé, v podstatě bez akce se snahou o nějaké to herectví, které tam ale moc nefunguje. Trauma z války je problém, hlavně pokud dojde nějakým událostem, které ohrožují i vaše okolí, jež by mělo být spíše poklidné. Herecky tohle není špatné, ale pouze obsazením, výkony samotné nijak skvělé nejsou.

Child of Grace (2014) - 50 %
Snímek má skvělou premisu, ale má poct, že z toho šlo vytřískat mnohem víc, hlavně proto, že představitelka hlavní role je prostě skvělá. Ten děj ale mohl být dobře vyhrocený, ale takhle mi to přišlo spíše jako příležitost, která byla využita jen tak, aby se neřeklo, kdy ve výsledku je to průměrné.

Jan Žižka (1955) - 60 %
Cesta k husitství jako válečnému hnutí mi přišla slabší než Vávrův "Jan Hus", který v sobě měl větší myšlenky a výrazně kritizoval církev. I "Jan Žižka" je opět kritický, nikoli pouze k duchovenstvu, ale ještě více i ke šlechtě. Přesto je to v podstatě revoluční film, který říká, že revolucí je možné něco změnit. Samotné husitství to vyloženě nepotvrdilo.

Já, ty, on, ona (Je, tu, il, elle, 1974) - 40 %
Chantal Akerman rozhodně nebude moje oblíbená autorka, protože její filmy jsou prostě formálně takové, že mi nesednou. Já mám rád příběh. Tady mi chybí. Černobílá kamera filmu je krásná, ale co se před ní odehrává, mě v podstatě celou dob nezajímalo. Že by se mi nechtělo o dění přemýšlet? Nebo je to prázdné?

Charakter (Karakter, 1997) - 70 %
Snímek "Charakter" má velmi dobrou, v podstatě noirovou atmosféru. Na mě z něj padla taková lehká deprese z toho, že vlastně není v dějinách pořádně období, kdy by byl klid. Vždy se najde někdo, kdo z nějakého důvodu trpí, vždy je zde vrchní vrstva, která se ukájí na těch slabších. A mohou tam vzniknout pak i takové příběhy.