Elements of Matter, Father Figures, Gekijôban Fairy Tail: Dragon Cry, Het Tweede Gelaat, Osanago warera ni umare

Elements of Matter (2017) - 50 %

Parta neznámých herců nedělá nic moc, jenom mluví a chová se divně. Ale nemůžu si pomoct, mě tahle skupina prostě bavila. Jako kdyby každý herec byl nějakým záhadným způsobem příjemný a já jsem si jeho přítomnost užil. Anebo mi minimálně vůbec nevadila. Na takový malý film to bylo celkem fajn.

Father Figures (2017) - 40 %

Owen Wilson a Ed Helms v sobě rozhodně mají komický potenciál, což se i projevilo v některých scénách, ale tahle cesta za hledáním vlastního otce prostě nevyšla. Je to zdlouhavé, hraje se na výkony herců ve vedlejších rolí, ale bez toho, aby jim scénář dal něco zajímavého. Další špatná, skvěle obsazená americká komedie.

Gekijôban Fairy Tail: Dragon Cry (2017) - 60 %

Sérii neznám, ale byl jsem docela zvědavý na to, jak bude vypadat fantasy v anime provedení. A musí se tomu nechat, že to není špatné. Líbí se mi, že je zde kontrast mezi dětinským a silně dospělým, funguje obojí, i když samozřejmě v tom dospělejším, trochu drsnějším se nezachází zbytečně daleko.

Het Tweede Gelaat (2017) - 50 %

Trochu chladný film, ale nikoli svojí atmosférou, ale celkově přístupem k postavám, kdy ani na konci nemáte pocit, že byste měli projevit nějaké emoce, i když by se to u některých scén předpokládalo. Pak jsou zde najednou žhavé scény, ale i jim chybí šťáva. A tak je tu chlad kriminálního pátrání. Ten funguje.

Osanago warera ni umare (2017) - 60 %

Další z těch klidnějších snímků, u kterých si řeknete, že Japonci dovedou být nejen šílení a bizarní, ale především také lidští. Opravdu se to nevylučuje. Snímek "Osanago warera ni umare" si bere jen to lidské, ale ne až tak krásné, spíše to dramatické, ale pořád s přihlédnutím k tomu, jak dovedou události vnímat citliví lidé.

Amanda & Jack Go Glamping, Atlantic Rim 2, Věřte mi, Beyond a Reasonable Doubt, Sanpo suru shinryakusha

Amanda & Jack Go Glamping (2017) - 40 %

David Arquette je herec, kterého mám prostě rád, Mohou za to "Hromy a blesky", což je ptákovina, která asi nikomu nepřijde moc skvělá, ale já jsem si ji zamiloval. Od té doby ale uplynulo dost vody a snímek "Amanda & Jack Go Glamping" mě rozhodně tolik nebavil, nebyl ani tak vtipný a byl až moc očekávaný ve svém průběhu.

Atlantic Rim 2 (2018) - 30 %

Tohle prostě není téma, které chcete sledovat převážně v interiérových záběrech, případně pokud už jde o exteriéry, je tu strašně pusto. Chcete vidět spoustu monster a robotů, jejich souboje. Takhle je to nuda, kterou narušuje jen to, jak je to pitomé, to jsem se místy skutečně pořádně zasmál, protože je to pěkně blbé.

Věřte mi (Believe in Me, 2006) - 70 %

Na první pohled celkem obyčejný film o tom, jak jeden muž dostane na starosti skupinu outsiderů, v tomhle případě je to tým basketbalistek, nechce s nimi nic moc dělat, ale nakonec se ukáže, že jejich spolupráce může nést ovoce. I když to vypadá obyčejně, tak musím uznat, že ty postavy mě prostě bavily.

Beyond a Reasonable Doubt (1956) - 60 %

Rozhodně to není ten nejlepší Fritz Lang, jakého můžete vidět, ale i tak je na snímku vidět, že ho měl tvůrce pevně v rukou a že dokázal diváka trochu napínat až do konce. Scénář ale není tak silný, jak by bylo třeba, je jen na půl cesty k něčemu skutečně výjimečnému. Ani tak vás Langův film vyloženě neurazí.

Sanpo suru shinryakusha (2017) - 60 %

Tenhle snímek si skoro nahlas říká o to, aby to byla triková podívaná, ale japonští tvůrci tentokrát hodně překvapili, protože tohle je film, který nakonec hrál na relativní realističnost s tím, že se do děje dostává více psychologie a lidský faktor. Aneb jak také může vypadat snaha mimozemšťanů ovládnout Zemi.

10x10, Nulová šance, Ace Wonder: Message From a Dead Man, Along for the Ride, Er shi si cheng ji

10x10 (2018) - 60 %

Není to nic objevného, ale na tom malém prostoru se rozehrála docela dobrá hra, která mohla skončit možná trochu rychleji, ale i tak mi to soupeření mezi uvězněnou a věznitelem, kdy si nejste jistí, kdo je vlastně hajzl, docela sedělo. Skvěle vybraní herci, kdy oba v sobě mají něco ambivalentního, což bylo pro role potřeba.

Nulová šance (80 Minutes, 2008) - 40 %

Skoro by se zdálo, že tohle má být celkem napínavý snímek, ale nakonec se ukázalo, že to až takový dril nebude, a to i přesto, že je zde jasně vymezený časový interval. Myslím, že z látky se dalo vykřesat rozhodně mnohem více, ale to se tvůrcům "80 Minutes" prostě nepodařilo a nakonec i celkem nudí.

Ace Wonder: Message From a Dead Man (2014) - 50 %

Takový celkem průměrný rodinný film, který ničím výrazně nepřekvapí, ale bylo vidět, že si to herci celkem užívali a možná se jim to podařilo přenést i na dětské diváky. Dospělý divák asi nechytne zápal postav, ale ta hodinka a půl, která se filmu věnuje, nemusí být vnímána jen jako velká ztráta času.

Along for the Ride (2016) - 70 %

Dennis Hopper byl rozhodně zajímavou uměleckou osobností, protože nelze tvrdit, že by byl jen hercem. I když se dokument místy jeví až jako trochu moc adorující, rozhodně to nijak nevadí tomu, aby byla osobnost popsána. Navíc se dokument nebojí zabřednout ani do komplikovanějších Hopperových období.

Er shi si cheng ji (2008) - 60 %

Zajímavě natočený snímek, u kterého jsem si říkal, že je zajímavé právě to, jak jsou jednotlivé postavy snímány, jako kdyby to byl dokument. A funguje to, vytváří to velmi specifický dojem ze zde prezentovaných osudů. I čínský, potažmo asijský film dovede být tímhle způsobem novátorský a trochu odlišný.

Sidney Hall, Případ Nile Hilton, The Outsider, Šťastná hvězda, Zahradnictví: Dezertér

Sidney Hall (2017) - 50 %

Trochu zdlouhavý příběh o tom, jak se Sidney Hall ztratil a jak se hledal. Mladý, nadějný a velmi talentovaný autor, do toho nějaké osobní problémy, ten příběh se skoro píše sám, a popravdě to není tak skvělé, jak by to skvělé chtělo být. Po nějaké době už mě trochu unavovalo některé postavy sledovat.

Případ Nile Hilton (The Nile Hilton Incident, 2017) - 65 %

Rozhodně to má tu správnou, temnou pouliční atmosféru, do toho ještě celkem dobré zachycení prostředí a doby, která tedy není tak vzdálená, ale především Fares Fares ukazuje, jak je dobrým hercem a že patří k těm nejzajímavějším, jaké neanglicky mluvící Evropa v současné době má k dispozici.

The Outsider (2018) - 55 %

Dobrý film, drsný, násilný, nebere si servítky, ale nemůžu si pomoct, celkově mi přišel spíše prázdný. Jared Leto je zde klasicky démonický, u něj stačí, aby se jen podíval, ale tentokrát to nějak nestačí, protože s ním nesouzní příběh, který je spíš takový tradiční, více se hraje na krev a násilí než na samotný děj.

Šťastná hvězda (The Star, 2017) - 40 %

Na první pohled trochu jiný pohled na narození Ježíše, na druhý pohled zase tolik ne. Jasně, hlavní postavy jsou tu zvířátka, ale to vede jen k tomu, že je více jak polovina filmu taková divná groteska, která má vést k tomu, že se postavy dostanou do Betléma, kde se narodí nový král. Pak už je to opravdu nudné.

Zahradnictví: Dezertér (2017) - 50 %

Začínám mít pocit, že Jan Hřebejk umí trochu lépe období komunismu, nebo jeho nástupu, než období nacismu. Postavy jsou zde o něco lépe vykreslené, je zde trochu lepší humor než v prvním dílu trilogie, ale pořád to nestačí na něco lepšího, než je průměrné hodnocení. Tohle se klasikou nestane.

Fumihazushita haru, Hai tiin yakuza, Takeshis', Návrat Lew Harpera, Hranice vesmíru

Fumihazushita haru (1958) - 70 %

Seijun Suzuki byl prostě dobrý v tom, jak dokázal poměrně realisticky zachytit aktuální podobu Japonska, především pak z pohledu mladých, ale do toho světa ještě přidal násilí, které je skoro až noirového charakteru, s čímž souzní ještě barevnost - černobílá - jeho filmů. Tento snímek je toho dobrým důkazem.

Hai tiin yakuza (1962) - 60 %

Seijun Suzuki ukazuje celkem realistickým způsobem, jak může vypadat menší války gangů nebo zločinců u ještě celkem mladých jedinců, kteří by se měli starat především o školu. Není to akčně skvělé, ale ono tady o akci skoro nejde, spíše jde o to, že tohle by se ve společnosti klidně mohlo dít a nejspíš se to i dělo.

Takeshis' (2005) - 60 %

Takeshi Kitano je osobností japonského filmu i televize, má za sebou celkem zajímavý život a také nějaké problémy, z kterých jako kdyby se ve snímku "Takeshis'" vyzpovídal, a to v surreálné podobě, kdy není jednoduché pochopit, co se vlastně děje a kam to směřuje. I proto je snímek docela zajímavý.

Návrat Lew Harpera (The Drowning Pool, 1975) - 60 %

Snímek "Návrat Lew Harpera" má dobrého herce v hlavní orli, o tom se nedá pochybovat, má celkem zajímavé herce ve vedlejších rolích, případ, který není vyloženě nudný, ale musím zdůraznit i to, že jsem místy měl pocit, že to trochu tápe, nemluvě na tom, že už to bylo ke konci opravdu hodně dlouhé.

Hranice vesmíru (The Farthest, 2017) - 70 %

Zajímavý dokument, který se pohledem jedné družice, jež se dávno dostala tam, kam se žádná jiná ještě nedostala, ukazuje život na planetě Zemi z pohledů specialistů, kteří zde prezentují svoje názory. Rozhodně je to film o tom, jak se vám mohou rozšířit obzory toho, co všechno chce a může člověk dokázat.

Zmenšování, Scorched Earth, Šestiraňák, Sanjuro, Zahradnictví: Rodinný přítel

Zmenšování (Downsizing, 2017) - 60 %

Je to hodně velká agitace, ale je pojata tak epicky a místy absurdně, že jsem se prostě jen díval dál a dál, i když se mi chtělo spát, protože jsem chtěl vědět, jak to vlastně skončí. Jasně, unesený ze závěru nejsem, ale díky hereckým výkonům, vizuální stránce a scénáři tohle není jen bohapusté plácání, ale to poselství v tom je.

Scorched Earth (2018) - 50 %

Gina Carano je prostě moje oblíbenkyně, a tak mi ani nějak nevadí, že film není vyloženě geniální, protože ona zde má dost prostoru. Jen je škoda, že její role nemá více akčních okamžiků, většinou se objede s použitím zbraní, což v jejím případě jen značí nevyužitý potenciál. Zajímavá variace na western.

Šestiraňák (Six Shooter, 2004) - 90 %

Martin McDonagh prostě dokáže zaujmout, ať už je to krátký film nebo dlouhý. Tady si chvíli říkáte, o čem to vlastně bude, co se z toho může vyvrbit dobrého, ale pak jen až do konce zíráte na to, co se tu děje. A je to opět herecky i scenáristicky skvělé, navíc je to sakra drsné, ale přitom pořád niterné, emotivní.

Sanjuro (Tsubaki Sanjuro, 1962) - 80 %

Toshirô Mifune a Akira Kurosawa opět ve velmi dobré formě, takže jejich spolupráce prostě funguje. Samurajské filmy v tomhle podání mají svou poetiku, mají dobré postavy a popravdě jsem docela rád, že tentokrát nebyl Akira Kurosawa nějak moc rozmáchlý a spokojil se s hodinou a půl stopáže filmu.

Zahradnictví: Rodinný přítel (2017) - 40 %

Vzhledem k propagaci bude mít člověk od snímku "Zahradnictví: Rodinný přítel" a vlastně od celé trilogie, příliš velká očekávání, která prostě nemůžou dojít naplnění. Ondřej Sokol tu má skvělou roli, která si v závěru zasloužila víc než pár slov. A když se nad tím člověk zamyslí, on je jediný, kdo vyniká. Chybí humor, drama je dobré, ale je to příliš rozvláčné už u prvního dílu.

Half Magic, High Society, Rukojmí, Icarus, Ilo Ilo

Half Magic (2018) - 30 %

Co se tímhle Heather Graham snažila říct, je asi celkem jasné, měla se zde ukázat síla ženy, ale ona pro to zvolila formu, která se mi jeví trochu nešťastná. Ten úvod je celkem trapný, zápolení hrdinek také a končí to tak, jak se dalo celou dobu čekat. Heather ukázala, že je kromě hraní schopná psát i režírovat, ale zázrak to není.

High Society (2018) - 40 %

Skoro by to vypadalo, že by to mohla být i celkem vtipná komedie, jak dvě holky v porodnici vymění, omylem, a ony to pak zjistí v pubertě, kdy jedna byla celou dobu bohatá a má být chudou, druhá to má naopak. Ale jak se ukázalo, tohle Němcům moc nevyšlo a vlastně film ani moc zábavný není.

Rukojmí (Hostages, 2017) - 50 %

Ne že by "Rukojmí" byl špatný film, al nemůžu si pomoct, tak nějak mi to celé přišlo průměrné, i když zde byla snaha o to, aby to bylo relativně temné a byl zde pocit, jak je režim děsivý. On bal a je, ale tenhle snímek dle mého nepřinesl tématu nic extra nového, i když se zabývá skutečnými událostmi.

Icarus (2017) - 75 %

Zajímavý dokument o tom, jak to vlastně bylo na pozadí odhalení dopingové aféry. Někdo je prostě pro vítězství ochoten udělat mnohem víc než ostatní. A popravdě se docela divím, že za to Rusové nepykali ještě víc. Ale oni nemohou, protože i když je sport hlavně o sportu, pořád je to také hodně politika.

Ilo Ilo (2013) - 70 %

Ze Singapuru v koprodukci s dalšími zeměmi dorazil snímek, který ukazuje, že i zde je možné natáčet silné, i když velmi niterné snímky. Vlastně jen příběh o jedné ženě a jednom chlapci. Nic víc, ale přesto vás to dovede zaujmout a místy doslova ukovat k místu, kde sedíte a snímek sledujete. Velmi dobré.

Abe & Phil's Last Poker Game, Kimi no na wa., Woody Woodpecker, Wunderland, Zombies

Abe & Phil's Last Poker Game (2017) - 60 %

Takové milé rozloučení Martina Landaua, který ani ke konci života nic neztratil ze svých hereckých schopností. Asi jsem už někde psal, že filmy o stárnutí, případně o umírání mě poslední dobou docela baví. Ne, že bych se tedy u nich smál, ale je v nich něco, co je prostě pravdivé a má to pozitivní poselství.

Kimi no na wa. (2016) - 80 %

Myslím, že je velká škoda, že se ještě nepodařilo japonské anime pořádně dostat i do českých kin. Myslím, že má celkem velký potenciál, i když je pravda, že aby to bylo komerčně úspěšné, asi by to docela dlouho trvalo. Ale i tak je to škoda, protože snímek "Kimi no na wa." je důkazem toho, že o hodně přicházíme.

Woody Woodpecker (2017) - 30 %

Nemám rád hrané filmy s animovanými postavami, protože to většinou nefunguje. Budiž králík Roger výjimkou. Ale film "Woody Woodpecker" rozhodně nemá na to, aby nějak více zaujal. Rodinný film, kde je od začátku jasné, jakým směrem se děj vydá. A nebojte, tvůrci vás nezklamou, přesně takové to bude. A Woody je tu spíš otravný.

Wunderland (2018) - 50 %

Válečný film, který asi ničím moc nepřekvapí, ale většinu doby jsem u něj měl pocit, že by se skutečně mohl odehrávat během druhé světové války. Uniformy a jejich materiály tomu celkem odpovídaly, stejně jako vybavení, které vojáci měli. Ale jinak snímek spíše průměrný, tedy koukatelný.

Zombies (2018) - 10 %

Teda tohle je vážně velká šílenost. Zombie tu vypadají jako cosplayeři, kteří jsou na Joker-con, pro jistotu jsou tu i menšinoví herci nabíleni, aby jako zapadli, ale na druhou stranu pak převládají na druhé straně, postav "obyčejných" lidí. Ale v klidu, v hlavní roli běloši. Disney vytváří hodně divné stereotypy, nebo vlastně ne, on je akorát podporuje.

Chris Rock: Tamborine, I Was a Male War Bride, In the Cloud, Kono sekai no katasumi ni, Omyl doktora Horna

Chris Rock: Tamborine (2018) - 60 %

Musím říct, že víc než humor, který Chris Rock prezentuje, se mi líbilo, jak se zabýval tématy, která sama o sobě vtipná nejsou. A přesto se lidé smáli. Chápali vůbec, o čem se mluví? Trochu mi vadilo, jak Chris neustále opakoval věty a byl příšerně sprostý a lidé se smáli tomu, ale pořád jsem tam cítil, že ví, o čem mluví, a že nechce jen bavit. Ale myslím, že diváci v sále se asi jen bavili.

I Was a Male War Bride (1949) - 70 %

Cary Grant v sobě měl neskutečný komediální potenciál a jsem rád, že byl v tomhle snímku využit, a to v podstatě od začátku do konce. Navíc zde měl jako rovnocenného parťáka Ann Sheridan a společně fungovali skvěle. Bavíte se a je to v příjemném duchu, kdy ty vtipy tak nějak přirozeně plynou. Tohle se už moc v amerických komediích nevidí.

In the Cloud (2018) - 30 %

Další pokud o nízkorozpočtový sci-fi snímek, kde z hlediska vizuálního nakonec moc sci-fi není, všechno je jen v tom, jestli je možné přenést osobnost do virtuálního prostředí I když není myšlenka nijak moc originální, pořád je celkem dobrá na to, aby z toho vylezlo něco zajímavého. To se zde překvapivě nekoná.

Kono sekai no katasumi ni (2016) - 80 %

Anime je prostě natolik specifické, že není problém jím prezentovat žádný žánr, tedy v tomhle případě ani drama, které je spojeno s druhou světovou válkou a jejím dopadem na Japonsko. Navíc právě kresba je klíčem k pochopení hrůz a obyčejného lidského života, který jim byl vystaven. Nádherné pojetí fantazie.

Omyl doktora Horna (1992) - 70 %

Igor Chaun pokračoval v dobrém díle, které byl prezentován šestidílnou minisérie povídek nazvaných "Velmi uvěřitelné příběhy" a natočil čtvrthodinový kraťas "Omyl doktora Horna", který i po více jak čtvrt století celkem dobře vykresluje to, jak se k sobě lidé chovají a co se s nich skutečně skrývá. Nepříjemné, ale je to pořád aktuální.

Gi-eok-ui Bam, Gloria, Hagane no renkinjutsushi, Handia, Líbánky

Gi-eok-ui Bam (2017) - 70 %

Dobrý mysteriózní snímek, který opět ukazuje, že Korejci rozhodně temnější žánry umí. V tomhle případě si skvěle hrají s atmosférou a prezentují příběh, jež je dostatečně tajemný na to, abyste byli napjatí už od začátku. Film navíc zůstává poměrně komorní, což mu jen přidává na tom, jakým dojmem na diváka působí. A ten dojem je dobrý.

Gloria (Gloria, 1999) - 40 %

Snímek "Gloria" je hodně průhledný, stejně jako je nepravděpodobný. Ono to vypadá, že by to mohlo být odlehčené, ale nakonec se bere strašně moc vážně, což mu škodí, protože by bylo fajn, kdyby to byla spíš komedie. Sharon chce hodně hrát, ale tohle je jen klasická role matky u osoby, kde by to nikdo nečekal.

Hagane no renkinjutsushi (2017) - 50 %

Některá manga by měla zůstat prostě jen v tom komiksovém provedení, protože jí hraná forma tolik nesluší. Tady je celkem fajn, jak vypadají souboje, jak je to trikově skutečně povedené, ale ty emoce z toho pořádně dostat nejdou. A přitom na stránkách mangy se to daří skvěle, ať už emoce vesele anebo temnější.

Handia (2017) - 70 %

Ze Španělska přišel poměrně příjemně a profesionálně pojatý historický snímek o jednom z nejvyšších lidí na světě. Dva metry dvacet sedm už je opravdu dost. A jakmile člověk vyniká, stává se terčem, což je patrné i v tomhle příběhu, stejně jako je patrné, že tady šlo především o ztvárnění všech emocí, což se podařilo.

Líbánky (2013) - 70 %

Nemůžu si pomoct, ale ten snímek je nesmírně dobře vystavěný, kdy máte až nepříjemný pocit něčeho strašného, co by se mohlo stát. To se nemusí naplnit cestou, kterou čekáte, ale přesto je snímek ve své druhé polovině celkem drsný. Tady se ukazuje Hřebejkovo mistrovství pro postupné odhalování důležitého.