čtvrtek 31. července 2014

Bouře nad Asií, Fran's Daughter, Raketa na Měsíc, The Pirate of Love, Vol. 1, Sousedi


Bouře nad Asií (Potomok Chingis-Khana, 1928) - 40 %
Dějově to rozhodně není ono a film mě neměl čím chytnout. Je to spíše obrazový film, složený s jednotlivých scének, které jsou neuměle pospojovány a pro jistotu vysvětlovány. Postavy nejsou z těch, které si zamilujete, snad i proto, že většina z nich nehraje, prostě jsou jen snímáni. Příběh sám o sobě je docela zajímavý, ale takto podaný mě nenadchnul. Posledních asi deset minut dělá film silnějším, než jakým je do té doby.

Fran's Daughter (2011) - 45 %
Od první minuty příběh, který v sobě nemá moc pozitivní energie. Jako kdyby nad ním bylo zataženo, což podtrhávají postavy, které hrají v podstatě depresivně. Nehezky se mi na ten snímek dívalo, což jsou také hlavní pocity, které přetrvávají jako celkový dojem.

Raketa na Měsíc (Missile to the Moon, 1958) - 60 %
Takové příjemně naivní béčkové sci-fi, které má spíše vtipné momenty, než aby skutečně děsilo. Jsou zde docela dobré kostýmy a film nepůsobí tak, jak by měl, ale já jsem se stejně bavil. Jsou de takové ty klasické morální momenty, ale dá se to snést. Trikově to není nijak zázračné, ale viděl jsem barevnou verzi a kolorování tomu dodalo něco navíc.

Asi celkem logicky tenhle snímek připomene podobný, rozsáhlejší dokument, který dokonce získal Oscara - "Searching fo Sugar Man". Rok vzniku je stejný, ale myslím, že tenhle se dostal do povědomí až po Sugar Manovi. Hezké, zajímavé písně, které jsou neskutečně naivní. docela jsem zvědavý, jestli bude pokračování a jestli se Daniela C podařilo najít.

Sousedi (Neighbors, 2014) - 50 %
Ze začátku mi to vůbec nesedlo. Setha Rogena moc nemusím, protože je prostě všude stejné. S Rose Byrne si však dokonale sedli a fungovalo jim to. Jakmile se tam pak objevili mladí, fungovalo to ještě lépe. Byli zde celkem dobré vtipy, charaktery zachovány, nudné morální poselství v závěru také. Pro mě nijak zásadě nevybočující komedie, která ale určitě není hrozná.

středa 30. července 2014

Weighting, Plavčík na sladké vodě, Table for One, It! The Terror from Beyond Space, My Happy End


Weighting (2011) - 50 %
Taková menší tragikomedie, ale není to zase nic, co by vás tak moc rozhodilo. Velkým pozitivem je skutečnost, že je to krátké, že to má smysluplný scénář a nějakou tu pointu. Ale jak říkám, mě to nic zase tak neohromilo.

Plavčík na sladké vodě (Steamboat Bill, Jr., 1928) - 95 %
Buster Keaton je pro mě naprosto neskutečný, protože to, co ten chlapík na plátně předvádí, je opravdu k neuvěření. Jeho kaskadérské kousky jsou dnes v podstatě neproveditelné, protože by si to nikdo pořádně nelajznul. Tím mě dostává. Pád budovy, kdy on se zachrání jen díky otevřenému oknu, je sice opakovaný, ale tohle se neomrzí. Docela by mě zajímalo, jestli by si na to nějaký dnešní komik troufnul.

Table for One (2012) - 70 %
Čekal jsem, že to bude jenom roztahaná nuda, ale ono se ukázalo, že je to docela dobrý film, který je jednou pěknou metaforou. Kde je vlastně vaše místo v životě, když i váš byt je jenom restaurací, kde ani vy sami nenajdete stůl? Překvapivě nenudí, i když má film dvacet minut. Pointa není špatná, ač tyhle konce dvakrát nemusím.

Dobrá klasika béčkového žánru. Sci-fi, kde jde o to, že na Marsu čeká jedna bestie, která jde po lidech. Musím říct, že se mi hodně líbilo zpracování mimozemšťana. Na svou dobu vypadá skutečně hodně děsivě, i kdy pravda, má něco z netvora z Černé laguny. Zápletka je celkem klasická, ale je zde využita klaustrofobie, jsou zde další prvky, které dělají tenhle film celkem akčním a zajímavým.

My Happy End (2007) - 70 %
Hezký nápad, jsou v tom emoce, z hlediska animačního je to originální, navíc jsou zde celkem inteligentně zvoleny jen odstíny šedi, které tomu dávají něco navíc, než aby tomu ubíraly. Jo, tohle je krátký animák, který považuji za dobrý a který mě dokáže zaujmout.

úterý 29. července 2014

Utrpení Panny orleánské, On Departure, I Married a Monster from Outer Space, Contra el Mar, After


Utrpení Panny orleánské (La passion de Jeanne d'Arc, 1928) - 80 %
Snímek, který můžete vidět s různým hudebním doprovodem, protože sám Dreyer nikde neuvedl definitivní verzi soundtracku. Moje téměř až chorální, verze z originálu nalezeného v 80. letech v jednom blázinci, je neskutečně pompézní a emotivní. Dreyer se přes kameru mazlil s obličeji jednotlivých herců a hlavně s představitelkou Panny orleánské. Díky tomuto dokázal do filmu vložit neskutečný expresionismus, který je dán i hereckými schopnostmi Marii Falconetti, která i přes to byla především herečkou divadelní. Nečekejte epický historický film, ale záznam soudu s Janou a její následný skon.

On Departure (2012) - 40 %
Film, který si hraje především s atmosférou a s tím, že je tenhle odlet pojat zajímavou grafikou, kdy jsou zde momenty, kde nejprve musíte čekat, abyste si domyslel, co se vlastně děje. Je to zábavné, má to gradaci, ale pak najednou konec a nic moc nezůstane.

Nemůžu si pomoct, ale ten prvek lupičů těl na mě prostě pořád funguje. I když je tenhle film vlastně odvozeninou snímku "Invaze lupičů" těl, ve své komornosti je to velmi příjemné, navíc jsou zde použity jednoduché, ale efektní triky, především pak prolínání dvou obrazů. Jednoduché, ale prostě je to vhodně využito.

Contra el Mar (2011) - 50 %
Chce se mi říct skoro standardní, dramatický příběh o lidech, kteří hledají své místo v životě. Nejsou zde momenty, které vás až tak moc pošlou do kolen, jsou zde naopak momenty, které to trochu odlehčí, což je fajn. Jinak je to ale jeden z těch filmů, které kolem mě spíše jenom prolétnou.

After (2012) - 60 %
Líbí se mi premisa filmu, zpracování a celkem i závěr. Je to jeden z těch filmů, kde je málo postav, o filmu se moc nemluví, ale příběh není úplně nudný a je celkem imaginativní. Nějaká propojení jednotlivých sekvencí nejsou moc dokonalá, pointa není až tak skvělá, ale celkově mi to sedí, nemůžu si pomoct. Hezký, malý film se zajímavými postavami, které jsou dobře zahrané. Konec je celkem obyčejný, bohužel.

pondělí 28. července 2014

Dr. Easy, The Docks of New York, A Man Who Delivers, From the Earth to the Moon, Útěk


Dr. Easy (2013) - 70 %
Vizuálně krásné a ke všemu to má ještě nějaký ten základní příběh. Tohle se mi líbí. Je to hodně na efekt, ale je vidět, že to má i nějaký další smysl. Trikově skutečně dokonalé, a to i z hlediska masek. Takové by sci-fi kraťasy klidně mohly být častěji.

The Docks of New York (1928) - 60 %
Hezká romantika v podání dvou skvělých herců a jednoho výborného režiséra. Jsou zde skvělé záběry především z doků. Kamera skvěle zabírá místa a jejich atmosféru, ale celkově si nemůžu pomoct, snímek není až tak objevný z hlediska filmařského, spíše je solidně odvedenou prací, která se dá zhlédnout i po devadesáti letech.

A Man Who Delivers (2012) - 50 %
Zase jedno vítězství formy nad obsahem. Je to docela zajímavé v tom smyslu, že je zvolen text, zvuk a pak obrazy z pohledu kamery/očí osoby, ale celkově to nepřináší až tak silný zážitek. Forma skvělá, ale obsah už méně.

Obyčejný snímek, který se chce moc tvářit jako sci-fi, ale do skutečného sci-fi mu hodně chybí. Je to verneovské, ale jaksi verneovsky levné. Verne byl ve svých knihách celkem pompézní, velkorysý ale to zde nehrozí. Je to spíš konverzační, trochu to má něco z Bonda, ale velmi málo. Rozhodně to není něco, co vás k žánru přiváže. Naopak.

Útěk (La huída, 2011) - 75 %
Ta první část filmu je naprosto skvělá. Na první pohled vypravěč popisuje nesmyslné a zbytečné detaily, které pak ve druhé části vytvoří celek a najednou dají smysl. Tohle je krásná hra s akcí a reakcí. Je to jako sestavit komplikovaný přístroj, který má jen za úkol, aby jím projela kulička a na konci něco udělala. Je to vynalézavé a místy hodně vtipné, ač je to v konečném důsledku vlastně docela tragické.

neděle 27. července 2014

On, hrdina dne, Picnic, Escapement, The Making of Longbird, A Night in Old Mexico


On, hrdina dne (The Kid Brother, 1927) - 70 %
Harold Lloyd mě tímhle snímkem nepřesvědčil, že je lepším komikem než Charlie Chaplin nebo Buster Keaton. Asi za to může ten blbečkovský výraz, který mi moc nesedl. Buster Keaton mě baví mnohem víc, a to i proto, že jeho filmy jsou více kaskadérské, více atletické a více promyšlené. "On, hrdina dne" je fajn, je vidět, že Lloyd uměl bavit, ale myslel jsem, že to bude lepší.

Picnic (2010) - 50 %
Válka je mrcha a dějí se tam kruté věci, ale i když se neválčí, následky mohou být děsivé. Tohle je pojato až moc atmosféricky a já jsem z toho necítil žádné emoce. Je to dobré východisko, ale výsledek mě prostě nedostal, jak by asi měl. Dobře natočené, ale to je skoro všechno.

Escapement (1958) - 65 %
Elektrická terapie se zdá jako velmi dobrá v případě, že vás trápí nějaké problémy, ale ukáže se, že je za tím možná trochu víc, než by si člověk myslel. Trochu špionské, trochu akční, trochu sci-fi, v konečném důsledku docela dobré béčko, které ale nezacházelo moc daleko a už vůbec ne nijak hluboko.

The Making of Longbird (2011) - 70 %
Aneb jak se vyrovnat s tvůrčím blokem tím, že natočím film o tvůrčím bloku. Animátor má problémy se svou postavou, která mluví se skvělým ruským přízvukem. Je to podlouhlý pták, který celkem hlásí. Film se vyznačuje funkčním propojením hraného s animovaným, zároveň ale dobrým nápadem, který je dostatečně dobře rozvržen a baví.

A Night in Old Mexico (2013) - 65 %
Dobře jsem se bavil, a to jak po stránce komediální, tak i po stránce akční. Není to teda žádná skvělá řežba, těch akčních momentů je tu pár, ale přesto to stačí a film je pak hodně snesitelný. Tím, kdo mu naprosto vládne, je Robert Duvall, který i po osmdesátce dokazuje, jak moc je dobrým hercem. Vlastně mu to stáří dost sluší. Skvělá postava.

sobota 26. července 2014

I Killer, Napoleon, Ten Thousand Days, 22 Jump Street, Šťastně na věky věků


I Killer (2012) - 60 %
Docela drsný snímek, celkem krutý, který hodně hraje na to, že jsou v hlavní roli děti. Vypadá to pak mnohem drsněji. Na druhou stranu, proč by dětský gang nemohl existovat? Naopak, v některých oblastech to zase něco tak neobvyklého není. Film mě dostal svou syrovostí, ale to je asi tak všechno. Místy mi to přišlo trochu prvoplánové. Absence zásadnějšího děje tomu také nepomohla.

Napoleon (Napoléon, 1927) - 70 %
Je to velký film a ve své režisérské pětihodinové verzi ještě větší. Viděl jsem kratší, čtyřhodinovou, a nijak zásadně mě neoslovila po stránce vyprávění. Ten Napoleonův osud je celkem známý a zas tak vás asi nerozhodí. Natočeno je to dobře, se skvělou gradací v některých scénách, ale tady je prostě důležitější forma. Některé prolínačky jsou prostě výborné, stejně tak i použití barevných filtrů. Ten film je krásně natočený a některé záběry vyrazí dech. Jako milovník filmu jsem žasl, jako milovník příběhů jsem tak ohromený nebyl.

Ten Thousand Days (2012) - 70 %
Líbí se mi, když někdo používá klasické filmové efekty, jako plátno, místo skutečně jedoucího auta, apod. Tady je to opravdu hodně, navíc je to celé součástí bláznivé černé komedie, která mi svou ztřeštěností naprosto sedla. Není to nic skvělého, ale pobavilo mě to.

22 Jump Street (22 Jump Street, 2014) - 95 %
Prostě paráda! Myslel jsem, že se budu u tohohle filmu smát, ale že až tolik. Bavil jsem se v podstatě nepřetržitě, za což hercům i tvůrcům nesmírně děkuji. Přesně ten film, který člověk potřebuje, aby se mu zvedla nálada. A ty parádní odkazy na všechno možné, na herce samotné, a nechyběl ani jeden comeback staré streetovské postavy. Děkuji, děkuji, děkuji!

Šťastně na věky věků (Happily Ever After, 2012) - 75 %
V pěti minutách uvidíte to, co se z vás a z vaší drahé polovičky během let může stát. Jak se láska mění na povinnost, stereotyp na nudu, kdy už ani nebudete chtít něco měnit, jen přežíváte. A přesto je to pozitivní film, který využívá celkem zajímavé prvky - především onen běžící pás, kterému se snažíme uniknout. Dobrá metafora a film mě zaujal i svým vizuální, provedením.

pátek 25. července 2014

Jazzový zpěvák, The Hollerings: Three Stories in Wood, Earth vs the Spider, Wish List, A Fighting Man


Jazzový zpěvák (The Jazz Singer, 1927) - 50 %
Tohle je film, který se jednoduše musí hodnotit z hlediska toho, že byl milníkem v tom smyslu, že se jedná o první zvukový film. Pořád je to ale film němý, kde jsou pouze zpívané pasáže skutečně zvukové. Film navždy změnil kinematografii, ale sám zůstal jen průměrným dílem, které nevyniká herecky, příběhem a nakonec ani moc hudebně.

Tři krátké příběhy, které nejsou vlastně animované, jedná se o sestřih jednotlivých naaranžovaných scén, kde hlavní roli hrají dřevěné figurky. Forma jednoznačně přebíjí obsah, který je více jak vyprázdněný. Nic mi to neřeklo.

Earth vs the Spider (1958) - 60 %
Ale jo, tohle se mi rozhodně líbilo více než "Attack of the Puppet People". Práce s pavoukem je docela dobrá, ne skvělá, ale dobrá ano. Celou dobu to vypadá docela uvěřitelně. Není to akční, je to pořád strašně komorní a neděsí to, ale stejně je v tom krása těch béček z 50. let. Jsou lepší filmy jako "Them!", ale tohle ujde.

Wish List (2013) - 60 %
Sled scének, kde se ptají postav na to, jaké je jejich jedno přání. Něco je celkem docela vtipné, něco je zajímavě podané a je vidět, že tvůrci měli celkem představivost. Tohle se mi především líbí. Hra s obrazem a se slovy. Víc toho snímek nenabídne.

A Fighting Man (2014) - 50 %
On to vlastně není až tak špatný film. Využívá zajímavě střih a skladbu jednotlivých scén, ale práva tahle nakonec vede k tomu, že je film moc rozsekaný a je celkem těžko stravitelný. Na druhou stranu je vidět, že Dominic Purcell přece jen trochu umí hrát a že si ho ještě oblíbím, ač jsem ho nemohl dlouho vystát.

čtvrtek 24. července 2014

Strach z létání, Deset dní, které otřásly světem, The Flying Man, Attack of the Puppet People, ColourBleed


Strach z létání (Fear of Flying, 2012) - 70 %
Zajímavě zvolená animace, která už se zase tolik nevidí (stop motion s originálními loutkami), kde je hlavním hrdinou malá sova (mužského rodu), která má jeden velký problém - bojí se létat. Jak tohle asi vymyslí, aby se dostal za svojí láskou na jih? Vtipné, dojemné a nepřestřelené.

Deset dní, které otřásly světem (Okťjabr, 1928) - 80 %
Síla filmu je pro propagandu neskutečná, o čemž se přesvědčili Rusové a ještě o něco později a ve větší míře Němci. "Deset dní, které otřásly světem" jsou propagačním filmem, filmem na zakázku Leninových nástupců. Přesto ale nelze nikdy Ejzenštejnovi upřít, že v tomto filmu ukázal, jak moc je schopen využívat nástroje filmu, ať už je to kamera nebo střih, ale také specifické scény a obrazy a jejich prolínání, čímž se filmu dává ještě větší hloubka. Tohle se nedaří ani moderním filmařům.

The Flying Man (2013) - 45 %
Mám rád tyhle samozvané ochránce zákona. Tady se ukazuje, že opravdu stačí jen nápad a provedení už je pak docela jednoduché. Tady není potřeba velkých triků po celou dobu, ale místy pouze triků celkem jednoduchých. Škoda, že ten příběh není sám o sobě zajímavější. Jinak by mě to bavilo mnohem víc.

Tenhle film vůbec v ničem nepřekvapí. Ve srovnání s "The Incredbile Shrinking Man" je to jen levná vykrádačka bez triků. No dobře, pár jich je, ale vykrádačka je to stejně. Film nenabídne nic moc nového, snad jen ten nápad s loutkami celkem ujde, i když to není nosná myšlenka a dál je zaměřeno jen na to, aby to vypadalo zajímavě. Nevypadá.

ColourBleed (2011) - 60 %
Hezký nápad, který byl profesionálně proveden. Co se stane, kdybychom najednou krváceli barvy? Líbí se mi, že tohle není jen vizuální experiment, ale je to snímek, který v sobě má děj, jenž je obdařen i pointou. Kulisy evropského města tomu dokonale sedí, protože působí v podstatě bezbarvě.