Ferrari 312B: Where the Revolution Begins, Hvězdy neumírají v Liverpoolu, Démoni vzpomínek, Vánek osudu, Furlough

Ferrari 312B: Where the Revolution Begins (2017) - 50 %

Snímek o Ferrari, o lidech, kteří mají rádi Ferrari a od lidí, kteří mají rádi Ferrari. Pokud máte rádi Ferrari, asi se vám film bude hodně líbit, pokud ne, nejspíš vám bude celkem ukradený. Dobré na něm je, že je tu pohled do zákulisí výroby, sice nijak bohatý, ale i to krátké nahlédnutí je celkem zajímavé.

Hvězdy neumírají v Liverpoolu (Film Stars Don't Die in Liverpool, 2017) - 60 %

Nemůžu si pomoct, ale prostě jsem čekal, že to bude lepší, že to bude emotivnější, ale nakonec se to nekonalo. Jako romance to funguje, ale čím víc se to blíží ke konci, tím je to takové nijaké. Jasně, osud k ní nebyl zrovna milý, ale tohle není příběh, který by dokázal diváka zaskočit. První polovina rozhodně lepší.

Démoni vzpomínek (Final Recourse, 2013) - 30 %

Teda nemůžu si pomoct, ale tenhle snímek má tak debilní vysvětlení na konci, že jsem prostě litoval toho, že jsem to celé sledoval. Jasně, trochu se to snaží o to, aby to bylo zajímavé, aby tu byl originální zvrat, ale dle mého pohledu to prostě nefunguje a zabíjí to jinak relativně průměrně rozjetý thriller.

Vánek osudu (Flying Lessons, 2010) - 50 %

Lidský příběh nijak velký, prostě návrat jedné holky domů, kam se nikdy nechtěla moc vrátit, ale kde má prostě kořeny a kde zrovna potřebuje být. Na diváka to asi moc velký dojem nezanechá, ale v tu chvíli, kdy to sleduje, si možná i něco odnese o tom, že život je někdy fajn, někdy na hovno. Prostě očekávaná podívaná.

Furlough (2018) - 40 %

Docela zajímavé herecké výkony, které ale padají s tím, že jim nakonec scénář nic zásadně zajímavého nenabídne. Whoopi Goldberg mi tu přijde skoro jako zbytečná postava, alespoň podle toho, jak ji derou dopředu. Pro příběh až tak zásadní nakonec není, hrdinka tím není nijak výrazně lidštější.

Amanda & Jack Go Glamping, Atlantic Rim 2, Věřte mi, Beyond a Reasonable Doubt, Sanpo suru shinryakusha

Amanda & Jack Go Glamping (2017) - 40 %

David Arquette je herec, kterého mám prostě rád, Mohou za to "Hromy a blesky", což je ptákovina, která asi nikomu nepřijde moc skvělá, ale já jsem si ji zamiloval. Od té doby ale uplynulo dost vody a snímek "Amanda & Jack Go Glamping" mě rozhodně tolik nebavil, nebyl ani tak vtipný a byl až moc očekávaný ve svém průběhu.

Atlantic Rim 2 (2018) - 30 %

Tohle prostě není téma, které chcete sledovat převážně v interiérových záběrech, případně pokud už jde o exteriéry, je tu strašně pusto. Chcete vidět spoustu monster a robotů, jejich souboje. Takhle je to nuda, kterou narušuje jen to, jak je to pitomé, to jsem se místy skutečně pořádně zasmál, protože je to pěkně blbé.

Věřte mi (Believe in Me, 2006) - 70 %

Na první pohled celkem obyčejný film o tom, jak jeden muž dostane na starosti skupinu outsiderů, v tomhle případě je to tým basketbalistek, nechce s nimi nic moc dělat, ale nakonec se ukáže, že jejich spolupráce může nést ovoce. I když to vypadá obyčejně, tak musím uznat, že ty postavy mě prostě bavily.

Beyond a Reasonable Doubt (1956) - 60 %

Rozhodně to není ten nejlepší Fritz Lang, jakého můžete vidět, ale i tak je na snímku vidět, že ho měl tvůrce pevně v rukou a že dokázal diváka trochu napínat až do konce. Scénář ale není tak silný, jak by bylo třeba, je jen na půl cesty k něčemu skutečně výjimečnému. Ani tak vás Langův film vyloženě neurazí.

Sanpo suru shinryakusha (2017) - 60 %

Tenhle snímek si skoro nahlas říká o to, aby to byla triková podívaná, ale japonští tvůrci tentokrát hodně překvapili, protože tohle je film, který nakonec hrál na relativní realističnost s tím, že se do děje dostává více psychologie a lidský faktor. Aneb jak také může vypadat snaha mimozemšťanů ovládnout Zemi.

Škrtič z Martfü, Něco divokého, Zátiší, Stop Making Sense, Pásky z Nagana

Škrtič z Martfü (A martfüi rém, 2016) - 70 %

Hodně nepříjemný kriminální film, který je dobrý především v tom, jak dokáže zobrazit jednotlivé zločiny. Nejsou nutně explicitní, i když i na to dojde, ale je to tím, jak jsou intenzivní, jak na vás dolehnou skutečně nepříjemně. A když už dojde na něco explicitnějšího, je to opravdu nepříjemné sledovat.

Něco divokého (Something Wild, 1986) - 60 %

Něco divokého a možná taky něco divného. Přiznám se, že na mě film působil strašně zvláštně. Na jednu stranu se jede v režimu komedie, ale pak jsou tu celkem odvážné erotické scény, pak zase komedie ve stylu road movie, aby to nakonec dostalo grády skoro jako thriller. Nějak to sedí dohromady, ale stejně jsem si ten film nedokázal nějak extra užít.

Zátiší (Still Life, 2013) - 80 %

Malý film, jeden z těch, které vás dovedou okouzlit, i když nutně nejsou veselé, naopak poselství snímku "Zátiší" je spíše smutné. Ale Eddie Marsan byl pro roli vybrán dokonale a sedla mu naprosto skvěle. Finále filmu je tragicky krásné, což se rozhodně ne každému režisérovi povede zvládnout takhle dobře.

Stop Making Sense (Stop Making Sense, 1984) - 70 %

Talking Heads rozhodně není kapela, která by byla mojí krevní skupinou, což je dáno tím, že jsem ji v podstatě vůbec neznal. Některé její písně ano, ale samotnou kapelu ne. Ten dokument je ale natočen tak dobře, že i když mě hudba nijak zásadně neoslovila, bavilo mě muzikanty sledovat. Některé hry světla a stínu byly skvělé.

Pásky z Nagana (The Nagano Tapes: Rewound, Replayed & Reviewed, 2018) - 100 %

Skvělý dokument, který se vrací k jedné z nejdůležitějších událostí našich moderních dějin. Ano, je to tak, Nagano prostě bylo důležité, což si zpětně uvědomujeme právě tím, jak to uzvedlo národ, což už se od té doby v takové míře nestalo. Skvělé rozhovory, skvělé vzpomínky, které záběry, skvělí hráči na všech stranách.

Frankie hvězdář, Generation Iron, Tajemná vražda na Manhattanu, Maska, Medvídek

Frankie hvězdář (Frankie Starlight, 1995) - 75 %

Velmi příjemným, i když rozhodně ne jen krásný film, protože tady jde o život a o emoce, které jsou s ním spojené, takže i smutek ze ztráty, z toho, že se na vás lidé dívají jinak, než byste si přáli. A je to jednoduché ve chvíli, kdy jste jiný. Neznamená to ale, že byste žili méněcenný život. Ten film podává téma jinakosti krásně lidsky.

Generation Iron (2013) - 50 %

Pokud máte rádi kulturistiku, asi je celkem jasné, že vás tohle zaujme. Jinak je to pohled na muže, kteří se o něco ve svém životě snaží a možná toho nikdy nedosáhnou. Chápu jejich snahu, chápu jejich úsilí, ale docela by mě zajímalo, co dělají tihle borci v šedesáti, sedmdesáti, pokud nejsou Arnold nebo Lou.

Tajemná vražda na Manhattanu (Manhattan Murder Mystery, 1993) - 55 %

Rozhodně to není Woody Allen, který by mě dostal. Ten příběh sám o sobě není špatný, děj má docela dobrý, skoro až nečekaný vývoj, ale v tom allenovském stylu mi to najednou moc nesedělo. Allenova postava mi tam přišla skoro zbytečná a nudně allenovská. Tohle jsou ale čistě mé subjektivní pocity, které mi sledování kazily.

Maska (Mask, 1985) - 100 %

Snímek "Maska" není zásadně objevný, není to snímek, který se dívá na postižení nějak jinak, ale Eric Stoltz je v roli úchvatný, neskutečně pohodový, takže si tak představuji i skutečného Rockyho. Ještě více mě ale odrovnala Cher, kterou jako herečku až tak nemusím, ale tady byla dokonalá do puntíku.

Medvídek (2007) - 45 %

"Medvídek" je prostě jeden z těch slabších filmů, které Hřebejk natočil. Při premiéře jsem ho viděl v kině, ale když jsem ho teď viděl podruhé, musím uznat, že jsem si z něj opravdu moc nepamatoval. Asi i to trochu svědčí o jeho kvalitách, i když v některých případech jsou herecké výkony opravdu výborné.

Na konci světa, Dobrý časy, Gosford Park, Grand Prix, Gummo

Na konci světa (God's Own Country, 2017) - 70 %

Citlivý a přitom silně realistický film o životě na venkově. Jsou zde scény, které hned tak někde neuvidíte, ta práce se zvířaty je natočena skutečně dobře. A podobně dobře jsou natočeny i erotické scény, kterých je zde relativně dost. Láska mezi mladými muži je zde pojata hodně intenzivně a velmi uvěřitelně.

Dobrý časy (Good Time, 2017) - 60 %

Zajímavý film, z kterého někteří budou nadšení v tom, jak je jiný, další budou spíše zhnusení a pak tu budou tací, jako já, kteří neví, co si mají myslet, jestli je to opravdu tak dobré, anebo je to vlastně šlápnutí vedle, které se jako dobré tváří. Rozhodně je to ale film, který si zaslouží více než jedno zhlédnutí.

Gosford Park (Gosford Park, 2001) - 70 %

Ukočírovat takové herce a dát všem dostatek prostoru, aby zde fungovali jako jeden ansámbl, to skutečně chtělo schopného režiséra a Robert Altman ukázal, že jím rozhodně byl. Přesto mě nedokázal film vtáhnout. Je skvělý z hlediska režisérského, hereckého, ale třeba i kostýmního, jen ten příběh mě prostě neohromil.

Grand Prix (Grand Prix, 1966) - 70 %

John Frankenheimer zde ukazuje především režisérské mistrovství, které je prezentováno střihem, dvěma záběry nebo i více záběry v jednom okně a skvělou prací se zvukem. Jasně, to není jen jeho vina, ale měl vizi, která je z toho patrná - ukázat rychlost a její krásu stejně jako zhoubnost. A to se podařilo. Závodní scény jsou i po půl století úchvatné.

Gummo (Gummo, 1997) - 50 %

Takový hodně zvláštní zážitek, který už si popravdě ani nechci moc opakovat. Není to něco, co by mě naplnilo, ale je to zase něco, co ukazuje, jak mohou film také vypadat. Je to hodně syrové, hodně realistické, ale přitom je to až příliš temné, až příliš takové, že to ani moc nechcete celé vidět. Asi na to hned tak nezapomenete, což je přece jen docela dobrá vizitka pro film.

Walking Out, Wheelman, Whisky Galore, Bílý palác, Vítr

Walking Out (2017) - 60 %

Je to na první i na druhý pohled takový trochu ohraný survival, kdy je zde ještě pro jistotu rovina syna, který už je v pubertě a svého tvrdého otce moc nemusí, ale musí s ním přežít lov v horách. A tentokrát slovo přežít nabývá klasický survival význam. Jako survival to docela funguje, jako emotivní film už tolik ne.

Wheelman (2017) - 60 %

Docela příjemná akční jízda, která ukazuje, že Ntflixu jde dost o to, aby svoje diváky bavil, někdy i jednoduššími kousky, které ale mají docela dobrou formu. V tomhle filmu jsme v podstatě pořád v autě nebo jeho blízkém okolí. A díky tomu to má ten správný drive. Dějově to asi nepřekvapí, ale vyloženě nudit to nebude.

Whisky Galore (2016) - 40 %

Nemůžu si pomoct, ale tenhle snímek mě prostě nedokázal oslovit. Nepřišlo mi to vtipné, nepřišlo mi to ani moc zajímavé, nepřišlo mi to prostě takové nijaké, i když je vidět, že tu určitá snaha byla. Jako kdyby to celé bylo takové pěkně absurdní, ale ono se to přitom chce místy tvářit moc vážně. Ne, to mi prostě nesedlo.

Bílý palác (White Palace, 1990) - 70 %

Susan Sarandon a James Spader jsou tady prostě tak dobří, tak skvěle si padnoucí, i když se k sobě nehodí, stejně jako se k sobě nehodí jejich postavy, ale proto ten jejich zajímavý filmový vztah funguje. Je lidský, je upocený, je nereálný, ale přesto je to prostě povedená romance, která mi sedla i svým vyústěním.

Vítr (Wind, 1992) - 60 %

Skvěle vybraní herci, mezi nimiž ale nefunguje chemie. Ale snímek "vítr" nestojí na romanci, která je nakonec celkem zabitá a skoro zbytečná, stojí na tom, jak skvěle jsou nasnímány ty závody na moři a ty jsou nasnímány skutečně parádně. Je to dechberoucí, skoro by stačilo, kdyby to bylo jen o těch závodech.

The Great Invisible, The Man From Earth: Holocene, Viceroy's House, Hledání vidiny, Voyeur

The Great Invisible (2014) - 50 %

Největším nepřítelem Spojených států amerických není Rusko, není to Čína, není to ani Severní Korea. Největším nepřítelem Spojených států amerických jsou Spojené státy americké. Tohle je jen jedna ukázka toho, jak se jsou schopné ničit zvnitřku a vůbec jim to nepřijde divné. Jako dokument to není ale nijak objevné.

The Man From Earth: Holocene (2017) - 45 %

Proti původnímu filmu, který j o deset let starší, je tohle krok kupředu, co se filmovací technologie týká, protože snímek vypadá lépe a je lépe natočen. Co se ale týká vypovídací schopnosti, tak to je mnohem horší a rozhodně to není tak dobré jako první film. V tomhle se režisér raději už neměl pitvat, protože nic nového v konečném důsledku nepřidal.

Viceroy's House (2017) - 55 %

Rozhodně jsou zde filmy, které se lépe vyrovnávají s osamostatněním Indie, ale tomuhle snímku se musí nechat, že pokud se týká vizuálního zpracování, je to dobré. Docela kvituji použití dobových záběrů, kdy propojení s herci ale nefunguje úplně dokonale. Film pak vyznívá spíše jako průměrná snaha o dobrý historický snímek.

Hledání vidiny (Vision Quest, 1985) - 60 %

Taková nikoli vyhrocená romance, prostě příběh o tom, jak chce kluk něco dokázat v řecko-římském zápase a do toho se ještě zamiluje do holky, která se ze začátku jeví jako hodně nepřístupná. Tak nějak hezky to plyne, až jsem si uvědomil, že se mi snímek vlastně zamlouvá. Herci mi tu sedli asi všichni.

Voyeur (2017) - 70 %

Na jednu stranu vám Gerald asi bude odporný, na stranu druhou ho obdivuji, že s tímhle šel ven. Reakce asi nečekal, ale bylo jasné, že ty hodně negativní musely přijít. Narušoval lidem soukromí, i když se jen díval. Není to pěkné. Na druhou stranu si říkám, nedělají tohle i lidé, kteří se za voyeury nepovažují. A jejich nečinnost může mít ještě děsivější následky?

Patient Seventeen, Suburbicon: Temné předměstí, The Everlasting Flame: Beijing 2008, Pozemšťan, The Stray

Patient Seventeen (2017) - 10 %

Tohle opravdu ne. Asi se pořád dá mluvit o dokumentu, ale jeho informační hodnota je skutečně minimální, spíš je to o tom, že se zde sešlo pár lidí, kteří mají celkem divnou zábavu a docela věří tomu, co dělají. Ale tak jo, ať to klidně dělají, jen si nemyslím, že by to bylo jakkoli přínosné komukoli jinému.

Suburbicon: Temné předměstí (Suburbicon, 2017) - 50 %

George Clooney měl po ruce coenovský scénář, chtěl natočit coenovský film, ale nějak to prostě není ono, jako kdyby neměl tu správnou kuráž, jako kdyby chtěl jen napodobovat. To mi přijde jako škoda. Prostředí je skvělé, rasistická vsuvka výborná, ale hlavní příběh mě prostě nedokázal pořádně zaujmout.

The Everlasting Flame: Beijing 2008 (2009) - 50 %

Hezká vzpomínka na pekingské olympijské hry, která se snaží upozornit hlavně na to, jak byly hry bombastické, ale mu se tomu nechat, že jsou zde prezentovány i emoce, které s sebou sportovní zápolení přináší. Radost a zklamání, a to k olympijským hrám prostě patří a je dobře, že se v tom dál pokračuje.

Pozemšťan (The Man From Earth, 2007) - 80 %

Tenhle snímek mě dokázal hodně překvapit. Jasně, je to jen konverzačka, která není natočená vyloženě skvělým způsobem, chtělo by to trochu lepší kameru, lepší práci s osvětlením, ale to poselství, které je zde řečeno, je docela dobré. Navíc je snímek i zajímavě pointován. Pro mě velké a hezké překvapení.

The Stray (2017) - 40 %

Ten příběh je hezký, o tom žádná, ale prostě je to podáno tak nějak klasicky televizně, strašně líbivě a dojemně, že to na vás doslova křičí, kdy máte brečet. Ale jo, na tom výletě v přírodě, je to docela dobře zahrané, ale dovedu si představit, že takový film má tak půl hodiny, možná i to by bylo zbytečně moc.

All Night Long: Daredemo yokatta, The Foreigner, The Games of the V Olympiad Stockholm, 1912, The Glass Castle, The Good Catholic

All Night Long: Daredemo yokatta (2009) - 30 %

Šestý a snad i poslední díl ze série japonského režiséra Kacuji Macumury, kdy už opravdu ani nevíte, proč něco takového točil. Nemá zde už nápady, jen kopíruje sám sebe a není už ani tak úchylný, jak by se dalo čekat. Záběr se někdy skutečně opakují a je to taková tristní podívaná. Ani strach, ani hnus to nenažene.

The Foreigner (2017) - 70 %

Jackie Chan a Pierce Brosnan jsou v tomhle filmu skvělá dvojka. Jackie, i když jeho obličej říká něco jiného, nestárne a jeho schopnosti jsou pořád skvělé, myslím schopnosti akční, o těch hereckých nepochybuji. I když se tady předvádí hlavně jako MacGyver, tak i na akci a kaskadérské kousky dojde. A pořád mu to jde!

The Games of the V Olympiad Stockholm, 1912 (2017) - 60 %

"The Games of the V Olympiad Stockholm, 1912" je snímek, který má hlavně historickou hodnotu, protože se zde můžete na krásně zrestaurovaných záběrech podívat na to, jak probíhala olympiáda před více jak sto lety. A je skoro vtipné některé sporty sledovat. Je šílené, kam se za sto let konání her posunulo a jak jiné dnes jsou. Jako kdyby jim dnes chyběla hravost, jde hlavně o prestiž.

The Glass Castle (2017) - 70 %

Rozhodně zajímavý příběh, který je velmi dobře podaný. Ale je pravda, že život je schopný napsat skutečně zajímavé (rozuměj zvláštní, divné, silné, apod.) příběhy, které sami o sobě nepotřebují ani moc přikrášlovat. Woody Harrelson tady předčí všechny ostatní a ukazuje svůj herecký růst film od filmu.

The Good Catholic (2017) - 40 %

Romantický a romanticky pojatý film o tom, že má mladý kněz problém s vírou, protože do jeho života zasáhne žena. Je mladá, je jiná, je nekonformní, prostě něco, co on nezná, co mu může zahýbat jeho hodnotami. Je to až podivně naivní, bez humoru, přímé a s koncem, který vlastně neřekne nic o tom, jestli to bude končit dobře nebo blbě.

Ztracen v džungli, Kenny, Zabiják Khali, Sexy botky, Tvář vody

Ztracen v džungli (Jungle, 2017) - 60 %

Dobrý snímek, dobře zahraný, ale tak nějak jsem měl pocit, že to je přesně to, co očekáváte, jen s tím rozdílem, že je to místy hodně drsné. To se mi líbilo, ale prostě jsem měl pocit, že i když to je něco, co někdo prožil, film nedokázal to utrpení, které musel prožívat, správně přenést i na diváka, a to je škoda.

Kenny (2017) - 60 %

Dokument, který není ani tak zajímavý proto, že se soustředí na Kennyho Dalglishe, ale spíše na to, jakými momenty fotbalové historie si mimo jiné prošel. A to nejsilnější je prezentováno hned na začátku, čímž dokument dostává takový zvláštní cyklický charakter, protože se události věnuje i na konci. Ano, tohle je rozhodně silný moment historie a dokument ho podal dobře.

Zabiják Khali (Khali the Killer, 2017) - 50 %

Docela se mi líbilo, jak se film pokusil spojit akci s osobním dramatem - v tomto případě se jedná o záchranu babičky a vytvoření rodiny, i když je hlavní postava nájemný vrah a sakra mladý - ale nakonec to není tak odvážné nebo drsné, jak by se top chtělo tvářit. A vedení děje je nakonec docela nuda.

Sexy botky (Kinky Boots, 2005) - 70 %

Líbí se mi téma, líbí se mi, jak je to bizarní, myslím v ději, protože dědictví firmy na boty, které zachrání jedině queer queen je prostě skvěle padlé na hlavu, ale má to svoje kouzlo. A herecky, hlavně díky výkonu Chiwetela Ejiofora, který neumí moc dobře zpívat, stojí film za pozornost. Jen nesmíte mít předsudky jako některé postavy.

Tvář vody (The Shape of Water, 2017) - 90 %

Vůbec jsem nevěděl, co od toho snímku čekat. Proč má romance mezi dívkou a monstrem 13 nominací na Oscara? Popravdě, odpověď na to si nejsem doposud jistý, tohle není film, který by akademie normálně ocenila, ale musí se uznat, že je to film nádherně zrežírovaný, s krásným vizuálem, úchvatnými hereckými výkony a skvělou kamerou, která se nebojí. Ano, zážitek to rozhodně je. A ta hudba!