pátek 31. července 2015

Vinyl, Tři tváře západu, Železný Schwarzenegger, Rise of the Footsoldier, Ty nejlepší časy


Vinyl (1965) - 35 %
Andy Warhol určitě nebude můj filmový oblíbenec. Ne, že bych neměl rád experimenty, ale tohle už jde prostě moc za hranici. Na druhou stranu musím ocenit alespoň to, že Warhol měl nápady a ten minimalismus tady není až tak špatně podaný. Jenom se na to dost těžko kouká, a to to nemá ani 70 minut.

Tři tváře západu (Three Faces West, 1940) - 65 %
Takový klasický, nepříliš výrazný snímek s Johnem Waynem, který má docela dobrou úvodní zápletku, ale následně to trochu vychladne. Romance je zde ale pak také dobře naznačena a oběma postavám docela sluší. Není to snímek, který vám změní život a asi si ho nebudete do smrti pamatovat, ale ztráta času to dle mého není.

Železný Schwarzenegger (Pumping Iron, 1977) - 80 %
Další výborný dokument, který jsem v poslední době viděl. Není to tak silné jako třeba dokument o Kutu Cobainovi, respektive nikoli tak novátorské z hlediska formy, ale stejně je to výtečné nahlédnutí do pozadí soutěže Mr. Olympia, které se v roce 1975 opět účastnil Arnold Schwarzenegger. Není to ale jen o něm, což se mi na dokumentu líbí. Lou Ferrigno nebo Franco Columbu dostávají také dostatek prostoru.

Rise of the Footsoldier (2007) - 65 %
Drsné, místy hodně realistické, ale místy také docela otravné, což je škoda, protože jinak by to mohl být docela dobrý příběh, který je navíc roztahaný. Takový jednodušší kmotr na britský způsob, kde ale bohužel nejsou postavy, které by vás v napětí a zaujetí dokázaly udržet celou dobu. A že dvě hodiny není zrovna málo.

Ty nejlepší časy (The Best of Times, 1986) - 40 %
Tohle mě ale opravdu vůbec nebavilo. Kurt Russell tu má ještě docela dobrou postavu, která je ale prostě klasická tomu, co vždycky hrál. Robin Williams je tu ale jen těžko snesitelný, což jen koresponduje s příběhem jednoho uřvaného chlapíka, který se nemůže srovnat s tím, že ze sebe jednou udělal pořádného debila. Vůbec jsem se nesmál, což je myslím něco, o co se film snažit měl.

čtvrtek 30. července 2015

Bůh a ďábel v zemi slunce, Spud 3: Learning to Fly, Hercule Poirot: Třetí dívka, Project Almanac, Zázrak


Bůh a ďábel v zemi slunce (Deus e o Diabo na Terra do Sol, 1964) - 60 %
Brazílie je tady ukázána skutečně v zajímavých záběrech a v zajímavém příběhu, který vás může překvapit svou krutostí s množstvím násilí, které je zde zobrazováno. Není to ale prvoplánové, ale jedná se o násilí, které je zde do jisté míry analyzováno, což je samo o sobě poměrně zajímavé. I tak na mě film udělal dojem hlavně hudební složkou, která dojmy umocnila.

Spud 3: Learning to Fly (2014) - 50 %
Nejslabší díl, u kterého jsem si říkal, že by mi vlastně bylo docela jedno, kdyby to skončilo jinak. Nemohl jsem se k postavám dostatečně probojovat, jako kdyby už byly opravdu jinde. Není to v konečném důsledku vlastně ani moc komické a ani dramatické, takže je to takové unylé. Ale za předchozí díly alespoň ten průměr.

Hercule Poirot: Třetí dívka (Agatha Christie's Poirot: Third Girl, 2008) - 85 %
Opět krásně zamotaný díl, kdy vás prostě baví sledovat, jak se Poirot dostane k tomu, kdo je vlastně vrah. V tomhle případě to však rozhodně není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, a Poirot odhaluje tolik skutečností, které vás prostě překvapí. A myslím, že v tom nejpozitivnějším možném smyslu. Navíc je zde i větší prostor pro humor.

Project Almanac (2014) - 60 %
Překvapivě to není až tak zlé, jak jsem si myslel, i když "realistické" filmy s ruční kamerou prostě nejsou něco, co by mě dokázalo nadchnout. Spíše naopak. Polovinu filmu sledujete dost zbytečných scén, které jsou tu hlavně proto, aby to bavilo mladé, ale pak je zde vidět i snaha o nějakou myšlenku. Fungování kauzality není dokonalé, ale snaha se v tomhle případě počítá.

Zázrak (2013) - 20 %
Na režisérovi je vidět, že dělal dokumenty. Ve filmu se to projevilo hodně, ale vlastně to mělo jen za následek to, že je všechno podáváno chladně a odtažitě. Dějově je to pak v podstatě nudné a i ty silné scény vyznívají prázdně. Přitom je to nesmírně silný příběh, kde si můžete jen domýšlet, jak to bylo dál. Pro mě absolutně špatná forma a dějově nakonec nezajímavé.

středa 29. července 2015

Evangelium sv. Matouše, Spud 2: The Madness Continues, Just Before I Go, Kurt Cobain: Montage of Heck, Včelka Mája


Evangelium sv. Matouše (Il vangelo secondo Matteo, 1964) - 60 %
Krajina je nádherná, prostředí vypadá skoro autenticky a vlastně i ta černobílá kamera tomu docela sluší. Nic to nemění na tom, že je to snímek velmi zdlouhavý a že si myslím, že jsou lepší díla, která se věnují Ježíšovu osudu. Osobně stavím "Umučení Krista" mnohem výše než tohle dílo, které se snaží jít hlouběji.

Není to už tak moc dobré jako jednička, přece jen to kouzlo maličko vyvanulo, ale zase ne tolik, aby film vůbec nebavil. Ty postavy jsou pořád fajn, mají nové výzvy a jsem hlavně rád, že se podařilo splašit znovu všechny herce. Hezká komedie, která není nijak náročná, ale není ani zbytečně hloupá a povrchní.

Just Before I Go (2014) - 70 %
Musím říct, že mě Courteney Cox velmi mile překvapila a ukázala, že není jen zajímavou herečkou - i když pro mě bude navždy jen Monicou z "Přátel"- tak je i dobrou režisérkou, která tenhle film zvládla s přehledem a dala nám dramatický romantický příběh, který není patetický a má v hlavní roli skvělého Seanna Williama Scotta.

Nejsem fanoušek Nirvany a jejich hudbu jsem nikdy nevyhledával, v jedné době jsem ji dokonce docela nesnášel. To už pominulo a jejich písně mohu poslouchat. Tenhle dokument je ale naprosto skvělý. Výborná ukázka filmařiny a toho, když si někdo dá opravdu práci s formou a střihem a poskládá materiály natočení přímo dokumentovaným nebo jeho blízkými, s materiálem, který je vytvořen pro film. Neskutečná přidaná hodnota je například v animovaných pasážích. Takhle si představuji skvělý dokument.

Včelka Mája (Maya the Bee Movie, 2014) - 50 %
Rozhodně se to ani trochu neblíží tomu, co jsme sledovali jako děti v televizi. To byl seriál s kouzlem, který mě opravdu bavil. V tomhle vydání je to prostě jen průměrný 3D animák, kterých je v současné době poměrně hodně a nějak moc se od sebe neodlišují. Nejzvědavější jsem byl na to, jak budou postavy ve 3D vypadat, a tímto byla moje zvědavost ukojena.

úterý 28. července 2015

Gertruda, Infini, Spud, Hercule Poirot: Mrs McGinty's Dead, Hercule Poirot: Smrt staré posluhovačky


Gertruda (Gertrud, 1964) - 55 %
Tohle opět není film pro mě. Ty dlouhé záběry jsou tak moc statické, že ty herecké výkony to nemohou zachránit. Dějově ten snímek sice není úplně nulový, ale nemá k takovému výsledku zrovna moc daleko. Divadelní film s minimem kulis, který se snaží ukázat, že režisérský záměr z toho udělá skutečné umění.

Infini (2015) - 60 %
Celkem příjemné sci-fi, které v sobě kombinuje skutečně hodně vzorů a nedokáže jejich základ dotáhnout do zdárného konce, ale na druhou stranu si myslím, že prostor, který si film vytyčil, byl využit docela dobře, a i když je to levnější, tolik to z toho nečiší. Škoda, že to je až zbytečně dlouhé a málo drsné.

Spud (2010) - 70 %
Příjemný film o tom, že dospívat skutečně není jednoduché a je jen málo těch, kdo vám to ulehčí. Zato zkomplikovat, na to najdete lidí spoustu. Hlavně sami sebe. Příjemné herecké výkony, výborný John Cleese, zajímavý příběh, který jen sem tam emocionálně moc hapruje do neúnosna, ale jinak velmi snesitelné s krásnou mořskou pannou.

Hercule Poirot: Čas přílivu (Agatha Christie's Poirot: Taken at the Flood, 2006) - 80 %
Tyhle poslední díly jsou docela příjemně zamotané, kdy opravdu čekáte na to, jak to vlastně bude vyřešeno, protože na první pohled není nic jasné. Poirot navíc exceluje v tom, jak pak všechno vyřeší a jeho seance na konci jsou pro mě prostě očekávaným prvkem, na který se opravdu těším. Tady opět kraluje zápletka.

Hercule Poirot: Smrt staré posluhovačky (Agatha Christie's Poirot: Mrs McGinty's Dead, 2008) - 90 %
Ten nápad s tím, že Poirot může zachránit člověka, který byl pravděpodobně neprávem obviněn z vraždy a má být oběšen, není nijak zásadně originální, ale stejně tomu dodává prvek navíc a vy chcete vědět, jak to celé skončí. Odhalení výborné a já jsem se skutečně bavil od začátku do konce. Skvělý díl, jeden z těch nejlepších.

pondělí 27. července 2015

Před revolucí, Battle for Skyark, Beyond the Reach, Ex Machina, Vlčie diery


Před revolucí (Prima della rivoluzione, 1964) - 60 %
Opět jeden z těch filmů, které jsou moc poplatné Evropě a tomu zvláštnímu, méně dějovému stylu, který mě osobně celkem vadí, respektive mě nedokáže strhnout. Já mám rád poetičnost, mám rád více významnost, ale ještě více mám rád děj, a to mi tyhle filmy prostě nedávají. Může to být, jak chce umělecké, ale mě to prostě neohromí.

Battle for Skyark (2015) - 35 %
Takové nevýrazné rodinné sci-fi, které by se chtělo tvářit dospěle a mainstreamově, ale nemá na to dostatečné atributy. Vlastně mi ani komorní sci-fi nevadí, ale v tomhle případě převládaly spíše negativní dojmy. Je zde snaha vytvořit nějakou zajímavou mytologii, ale to se míjí účinkem, a pár těch opravdu dobrých záběrů na technologie nestojí za to.

Beyond the Reach (2014) - 60 %
Michael Douglas si tuhle zápornou roli docela užívá a já jsem si užíval jeho hraní i celý příběh. Není to nic světoborného, je to přímočaré a jasné, ale sem tam skutečně můžete cítit, jaké utrpení si druhá postava prožívá. Utrpení, které jako kdyby ani nemělo skončit. Nakonec ale konec je a je to v tom očekávaném a správném duchu.

Ex Machina (Ex Machina, 2015) - 70 %
Dobré, komorní sci-fi, které koncem rozhodně nenaplní očekávání, a možná zažijete podobné zklamání, jaké já jsem zažil koncem "2001: Vesmírná odysea". Ale herecky je to naprosto dokonale zvládnuté a Oscar Isaac ukazuje, že patří k nejlepším hercům přes 30 let, jaké v současnosti filmový svět má. Mimo jiné i proto, že se nebojí brát role, které jsou netradiční, ale rozhodně zajímavé.

Vlčie diery (1948) - 70 %
Silný film, který ale konstrukčně nedrží úplně dobře pohromadě, což je myslím způsobeno i tím, že jsou zde skutečné historické záběry. Dějově je to takové roztahané a rozkouskované, ale když přijde na některé scény, tak vás skutečně bude pořádně mrazit. Dobrý způsob, jak se vyrovnat s druhou světovou válkou na Slovensku.

neděle 26. července 2015

Stíny zapomenutých předků, Příběh z Bronxu, Hercule Poirot: Rodinné sídlo, Amira & Sam, Barely Lethal


Stíny zapomenutých předků (Tini zabutykh predkiv, 1965) - 65 %
Filmově je to rozhodně zajímavé, protože tohle prostě jen tak neuvidíte. Spojení poetiky a filmu s klasickými ruskými národnostními prvky, a to v podobě, která má téměř formu pohádky. A v podstatě bez toho, aby zde byl jakýkoli děj. Sice zajímavé, ale rozporuplné pocity nakonec převládly nad nadšením.

Příběh z Bronxu (A Bronx Tale, 1993) - 90 %
Nesmírné překvapení, protože jsem od filmu nic moc nečekal, ani jsem o něm vlastně moc neslyšel, ale Robert De Niro předvádí jako herec, ale hlavně jako režisér skvělou práci, která je korunována dalšími výbornými hereckými výkony a příběhem, který vás strhne. Tohle je klasické drama ve výtečném provedení, které stojí za to vidět.

Hercule Poirot: Rodinné sídlo (Agatha Christie's Poirot: After the Funeral, 2006) - 85 %
Výborný příběh, na kterém tahle detektivka stojí, se na konci jeví téměř prvoplánovitě vyřešený, ale to je jen tím, jak je to dobře napsáno. Jednoduché odhalení je dáno spíše tím, že si myslíte, že to celou dobu bylo jasné, ale ve skutečnosti tomu tak není Skvělé postavy, známější jména a výtečný Poirot, který je stále skvěle sebestředný.

Amira & Sam (2014) - 80 %
Já vím, že to je v podstatě jednoduchá romance, ale nemohu si pomoct, mě tahle jednoduchá romance nesmírně bavila. Zbytečně se zde netlačí na pilu, i když to finále už je trochu v podobném stylu, ale je vidět, že ta dvojice se k sobě prostě hodí a vy jim to věříte. Já jim to věřil a navíc je Dina Shihabi nesmírně krásná žena. V těch červených šatech je úchvatná.

Barely Lethal (2015) - 40 %
Takový komiksový film, který stylem - a zároveň trochu obsazením - sedí na Roberta Rodrigueze. Ale místo toho, aby to byla skvělá řežba ve stylu "Kick-Ass" nebo "Kingsman", což mi připomněla úvodní zápletka, je to teen komedie o tom, jak je těžké zapadnout, když se vydáváte za Kanaďanku. Ale ono se to nakonec povede a všechno zlé se v dobré obrátí. Jessica Alba je strašná záporačka.

sobota 25. července 2015

Červená pustina, Rodinná dovolená a jiná neštěstí, Byli obětováni, Fantom opery, 3 sezóny v pekle


Červená pustina (Il deserto rosso, 1964) - 55 %
Antonioni se nezařadí k mým oblíbeným režisérům, a to i přesto, že tady používá skutečně krásné barvy. Téma mě samo o sobě docela sedělo, ale jeho podání prostě není z těch, které by mě dokázalo upoutat. Nemůžu si pomoct, ale Evropa mi prostě v tomhle období moc nesedí, i když jsou filmy téhle doby hodně uznávány.

Taková klasická blbina, kde o nic nejde, hlavně proto, že od začátku už jasně víte, že to bude plné skopičin a samozřejmě musí dojít k polepšení všech dobrých a k potrestání všech zlých. Všichni budou osvíceni a nakonec dojde i na potřebný skvělý konec. Díky Robinovi a Kristin je to ale film, který mě místy docela bavil.

Byli obětováni (They Were Expendable, 1945) - 75 %
Na svou dobu je to nesmírně dobrý film v tom, jak je to natočeno a jaké scény jsou zde obsaženy. Námořní bitva je velmi dobrá. Navíc taková ta správná chlapská atmosféra je taky dobře zachycena. I když je to patriotský film, není to příliš vlastenecké, aby se vám z toho dělalo šoufl. Přesto budete mít sem tam pocit, že se vlastně nic neděje.

Fantom opery (The Phantom of the Opera at the Royal Albert Hall, 2011) - 100 %
Tohle je jednoduše nejkrásnější muzikál, který znám. Ty písně jsou prostě nádherné a já na ně nikdy nezapomenu. V tomhle provedení je muzikál skutečně pompézní, navíc se zde na konci objeví původní sestava i se Sarah, která si zde zapěje s různými Fantomy z různých verzí uvedení muzikálu. Monstrózní, krásné, děsivé a nezapomenutelné.

3 sezóny v pekle (2009) - 60 %
Není to opravdu vůbec špatně zahrané, ale ty postavy nejsou prostě natolik zajímavé, aby se s nimi dalo ten dlouhý příběh projít. Je to určitá výpověď o době a o lidech, ale není to pro mě tak hodnotné. Jako kdyby toho bylo v české kinematografii poslední dobou tolik, že už mě další podobný film prostě nevytrhne.

pátek 24. července 2015

Perný den, Hercule Poirot: Karty na stole, Doktor Flastr, Les Misérables - koncert z Londýna, Vejška


Perný den (A Hard Day's Night, 1964) - 100 %
Už jen ty písně v sobě mám tak hluboko, že by to stačilo na to, abych tenhle film hodnotil 100 %, ale on je tu ještě fakt, že na tom filmu je strašně moc vidět, jak si to všichni užívali, ale také to, jak se snažili diváka zaujmout a zabavit. Je to den ze života jedné úžasné skupiny, ale hlavně je to zábavný den, při kterém se pořád něco děje a je to místy krásně absurdní.

Hercule Poirot: Karty na stole (Agatha Christie's Poirot: Cards on the Table, 2006) - 80 %
Takový celkem klasický díl, který je celkem příjemně kořeněný tím, že tady může být vrah, protože velká část osob, které se sejdou na jednom večírku, skutečně někoho v minulosti zabila. Poirot si neví rady, ale on to samozřejmě vyřeší. Tyhle nové díly mají zajímavou, krémovou paletu barev, což se mi hodně líbí.

Doktor Flastr (Patch Adams, 1998) - 75 %
I když je to místy hodně sentimentální, tak mě tohle prostě bavilo. Robin Williams ukazuje, že dokáže komediální rovinu a dramatickou rovinu krásně propojit a v jeho případě to prostě funguje dokonale. Ano, patetické místy až příliš, místy zbytečně moc neuvěřitelné, ale jednoduše krásný příběh o člověku, který chtěl jen pomáhat.

Les Misérables - koncert z Londýna (Les Misérables in Concert: The 25th Anniversary, 2010) - 90 %
Mám tenhle muzikál moc rád, mnohem radši než filmové provedení, které mi prostě tolik nesedlo. Hudebně je to naprosto skvělé, navíc přítomnost Colma Wilkinsona vždycky potěší. Jeho hlas je prostě úchvatný a byl určitě nejlepším Valjeanem. Závěr je neskutečně nádherný, stejně jako "One Day More".

Vejška (2014) - 60 %
Není to už tak zábavné jako jednička, ale já na to Vorlovo sledování postav a vychytávání kritických bodů společnosti docela slyším. Tady jsou tak krásně hnusné postavy, o kterých víte, že mají desítky předobrazů, že je vám z toho skoro špatně. Navíc je krásně vidět, jak se některé postavy oprati prvnímu dílu vyvinuly a jak některé nejsou schopni z toho svého posraného světa vypadnout a cokoli změnit.