pátek 31. května 2013

Na šrot (2013) - 5 %

Na šrot (21 & Over, 2013)
Najednou je těch filmů nějak moc. "Projekt X", "Pařmeni" a vlastně se tak na první pohled tvářil i snímek "Spring Breakers". Tam nám ale tvůrci ukázali, že je možné se na téma podívat jinak. Co že je vlastně to téma? Tím tématem jsou pařby v různé podobě, ale většinou ve věku, který je jen těžko legálně způsobilý ke konzumaci alkoholu, anebo došlo k jeho překročení v nedávné době. Třeba zrovna dnes, v den, kdy má jeden z hrdinů, JeffChang (mezera je vynechána záměrně, chyběla i v titulcích). Za ním přijíždějí jeho dva kamarádi. Je nám jednadvacet, musíme se zbourat. Co na tom, že je to to nejhorší klišé, jaké může v podobných filmech být, ale o čem jiném by to vlastně mělo být?
Trojice kamarádů se odcizila, ale je noc, kdy se mají dát znovu dohromady. Právě jedenadvacáté narozeniny JeffChanga (pni mu tak skutečně ve filmu říkají) jsou dnem, kdy dojde k tomuto setkání. JeffChang má jen jednu podmínku. Musí se vrátit domů v pořádku a ne zlitý jak doga, protože ráno má důležitou schůzku - proti své vůli se má stát doktorem, respektive na toto povolání studovat. Kluci jeho žádost vezmou vážně, JeffChangův otec je totiž pořádně nepříjemný chlápek. Taky si ho pamatujete ze "Ztracených"? Neožerou JeffChanga hned, ale až za chvíli. JeffChang provádí šílené věci, kluci se ho snaží dostat domů a nezabít. Sami trochu podnapilí, anebo prostě jen blbí jak zlomen tágo, nejsou schopni JeffChanga dostat domů. Je to hotová odysea. Pořád se divím, že se na tomhle všem dal vystavět jeden celý film, který je dlouhý hodinu a půl. Ale stalo se.
Film, je vulgární, má zde zvratkovský humor, je klišovitý. "Na šrot" je přesně o tom, jak se jmenuje. Jeden kluk se tak ožere, že je schopen sežrat tampón, ostatní se ho snaží zachránit, i když podle všeho se na vysokou školu, alespoň jeden z nich, dostal jen čirou náhodou, anebo možná jen věděl, kam investovat. Respektive jeho rodiče o tom měli ponětí. Tak pitomé hrdiny už jsem dlouho neviděl. Mám pocit, že na šrot museli být i scénáristé, kteří si nevěděli rady, a tak se opili, aby se jim lépe psalo. Ráno asi sami koukali, co to všechno napsali, bohužel už neměli dost soudnosti na to, aby to sbalili, vyhodili a dali se na dráhu prodavačů zeleniny. A to jsou tvůrci, co mají na svědomí "Pařby"! Trochu se začínám být toho, co nás čeká v "Pařbě na třetí".
Teď omluvte můj nevybíravý jazyk, ale závěr filmu (a nejen závěr) je naprostá debilita. Neexistuje už žádná úcta, hlavně, že se všichni budou ohánět svobodou, protože svoboda za každou cenu je to nejlepší, co se nám může stát. Co na tom, že za námi zůstávají jen známky destrukce a nic jiného. Nejsme vychováváni k tomu, abychom byli společenskými lidmi, ale mají z nás vyrůst sobci, protože jedině tak uspějeme. Musíme se ale bratřit s těmi největšími exoty, které v ulici najdeme. Protože ono nevadí, že se chovají jako naprostá a nebetyčná hovada, jsou to kámoši a mají charakter. Ono to na konci vždycky dobře dopadne! Jakýkoli průser, co uděláme, to se v dobré obrátí, protože svět přeje mladým a svobodným (nikoli ve smyslu nezadaným). Nechci být tím, kdo bude hlásat morálku, ale k čemu jsou tyhle filmy? Co tak zásadního nám mají říct? Prostě se vykašleme na všechny hodnoty, ale budeme si užívat? Fajn, chci vidět, jak dlouho tohle vydrží. V téhle blaženosti ale dlouho přežívat nebudeme. Strašně špatný film, jehož poselství už je naprosto mimo mísu. Zapomenout a nikdy se k tomu nevracet.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, že je fakt super být jedenadvacetiletý svobodný debil.
Hodnocení: 5 % za to, že takové filmy si mohou Američani strčit do místa, na které se spotřebovává až překvapivě velké množství papíru

Rychle a zběsile 6 (2013) - 75 %


File:FastandFurious6-teaserposter.jpg
Rychle a zběsile 6 (Fast and Furious 6, 2013)
Když jsem poprvé viděl "Rychle a zběsile" a myslím, že to bylo v době, kdy film poprvé běžel v televizi, neudělalo to na mě příliš velký dojem. Asi už tenkrát jsem si řekl, že Paul Walker je strašný herec a že nemá smysl se na něj dívat. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se snímek dočká pokračování, natož pak skutečnost, že se dočká pěti pokračování. Minimálně. Vzhledem k tomu, jak šestý díl skončil, dá se předpokládat, že se ještě sedmičky, minimálně, dočkáme. A podle všeho by to mohla být pořádná pecka. Proč ne, klidně dojde krávu, dokud má mléko. Proč to vlastně celé píšu? No hlavně proto, že v současné době skutečně máme co dělat se sérií, která má budoucnost, což je u šestého sílu přece jen poměrně odvážné tvrzení. Skoro, jako kdyby první čtyři díly byli jen takovou přípravou, nikoli dojnou krávou, ale jalovicí, která ještě mléko dávat nemohla, ale od pátého dílu se jede naplno. Náboje jsou ostré, vemeno je plné, abych zůstal u své oblíbené kravské metafory, a tvůrci si mastí kapsy. A já jim to přeji, protože "Rychle a zběsile 6" je film, který chci v kině vidět a jsem schopen si ho užít.
Když jdete na "Rychle a zběsile 6", nejdete na film, od kterého očekáváte umění. To také nedostanete. Nemá cenu kritizovat to, že film světu nic nepřináší, myslím z toho hlediska, že by měl nějaký přesah. Tohle je akční jízda, na nějaký přesah se vykašlete. Tady jde o rychlá auta, namachrované chlapy, krásné ženské a staré dobré mlácení se dobra se zlem. jasně, že je to omleté, jasně, že to nepřináší nic tak nového, ale sakra, ono je to napohled pěkné, ono to dobře vypadá, dobře to funguje, má to správnou rychlost a ten výsledný efekt... Ten je prostě skvělý. Jasně, je tu trochu přetažená stopáž, kdy konec čekáte o půl hodiny dřív, ale ona místo toho přijde natahovaná pasáž, která však končí naprosto skvělou honičkou na nekonečně dlouhé letištní ranveji.
Když už jsem u té neskutečně dlouhé letištní ranveje, ono je tu víc nelogičností, které prostě nezapadají do sebe. Vážně by šlo papírové auto použít jako kotvu pro tank? Respektive stalo by se to, co film znázorňuje? No, co pak předvedou Vin Diesel a Michelle Rodriguez, to už je úplně z jiné ligy, ale já jsem se sakramentsky bavil. Těch nelogičností je zde strašně moc. To, jak se postavy chovají, to, co sledujete v akčních scénách, ale abych pravdu řekl, aby mi to jedno, protože ten film vypadal strašně dobře. Bavil mě. Já vím, že tohle je strašně povrchní pohled, ale u "Rychle a zběsile 6" jsem věděl už od traileru, že se mi snímek bude líbit a na tom se nic nezměnilo. Znovu se dáváte dohromady se starými známými a najednou zjišťujete, že je máte rádi. Všechny, dokonce i Paula Walkera, který najednou nehraje, jako kdyby mu někdo strčil do zadku křečka, ale je snesitelný, nepřehrává. Tolik...
Herecké obsazení je vůbec výborné. Navíc se vrací stará známá, již zmiňovaná Michelle Rodriguez, což je jedna z hereček, pro které mám prostě slabost. Hlavní roli jí nikdo nedá, protože jsou všichni nejspíš hrozně upjatí, ale když už hraje, užívám si jí. No a pak Vin Diesel, The Rock (Dwayne Johnson, kdyby někteří nevěděli), Ludacris a Tyrese Gibson. Prostě staré páky, které znovu rádi uvidíte, o to raději se s nimi pak setkáte u závěrečné scény. Myslím tu, než začnou běžet titulky, protože po nich následuje ještě jedna scéna. Neztratí se však ani noví herci jako Luke Evans v roli hlavního hajzla, anebo Gina Carano, která se představila ve "Zkratu". Co tahle ženská umí, to je vážně neskutečné. Doufám, že ještě bude mít hodně možností, aby někomu pořádně nakopala zadek. Pokud se ještě rozmýšlíte, jestli na "Rychle a zběsile 6" jít do kina, tak o tom moc nepřemýšlejte, jděte tam, opřete se do sedadla a nechte se unášet touhle adrenalinovou jízdou až do konce, který vás nechá se těšit na další díl.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete pro jednou přesně to, co vám nabízel trailer.
Hodnocení: 75 % za to, že jsem chtěl nenáročnou zábavu a tu jsem také dostal, sice trochu dlouhou, ale i tak


pondělí 27. května 2013

Fetih 1453 (2012) - 80 %


Fetih 1453 (2012)
Nenechte se zmást. I když se u nás teď uchytilo, že se v televizi lid dívají na turecké telenovely, neznamená to, že všechno historické, co z téhle země jde ven, je podobné. Snímek "Fetih 1453", nebo také "The Conquest 1453", jak bude asi pro většinu ne-Turků srozumitelnější, rozhodně není telenovelou a rozhodně to není snímek, který by se měl brát na lehkou váhu. Pro mě je to první seznámení s tureckou filmovou tvorbou, protože jsem měl to štěstí, že seriálům "Tisíc a jedna noc" a "Velkolepé století" jsem se úspěšně vyhnul, i když pravda, z toho prvního, který je skutečně čistou telenovelou, jsem něco málo viděl. Televizi už ale nějakou dobu nesleduji, a tak nemohu posoudit kvality "Velkolepého století", ale dostalo se ke mně, že nejen v Turecku na to lidé hodně koukají. Jestli by měli koukat na něco tureckého, jeto určitě velkolepé historické drama "Fetih 1453".
Historie, která se psala okolo Istanbulu, nebo používáte-li raději některý ze starších názvů jako Byzantion, Konstantinopol nebo Cařihrad, byla vždycky krvavá. Právě sem vedla křížová výprava, když už se křesťané nabažili dobývání Jeruzaléma, rozhodli se, že to je dobré místo pro tažení. Konstantinopol padla, ale rychle byla dobyta zpět, protože "vojska samotného boha" neměla na to, aby město udržela. Ale tohle jsou události 13. století, my se, jak název snímku napovídá, potřebujeme posunout o dvě stě let dál. Píše se rok 1453 a Konstantinopol se hroutí pod náporem Turků. Jsou jich desetitisíce a po moři se plavý 145 lodí. Byzantská říše se nemůže udržet, je konec. Osmanská říše se začíná rozpínat skutečně ve velkém a hned po zabrání Byzantské říše se přesouvá dál na Balkán a do Evropy. Dobytí Konstantinopole je konec celého filmu, který se skutečně nebojím nazvat velkofilmem.
Začátek nás zavádí do Osmanské říše, která se rozprostírá v oblasti Malé Asie a do Evropy zasahuje méně. Jenže to se má brzy změnit, i když tomu události nenapovídají. Byzantská říše, v domnění své velikosti a síly, vyžaduje po Osmanech poplatky a turecký sultán Mehmed II., zdá se, nemá nic zásadního proti. Platí, i když se jedná o částky stále se navyšující. I přesto že jeho vlastní říše je větší. Chce udržet dobré vztahy. Ale je patrné, že v něm něco hlodá. A pak přijde sen. Sen, který mu ukáže, že zahazuje vše, co jeho předci budovali. Pochyby narostou a on pozná, co musí udělat. Musí se postavit císaři a Konstantinopol dobýt. Ještě předtím potřebuje sjednotit jednotlivé kmeny a území, která jsou na Osmanské říši sice závislá, ale udržují si určitou formu samostatnosti. Ke spojení nakonec dojde a nás čeká velkolepá bitva, která si v ničem nezadá s americkou produkcí, naopak, myslím si, že se jedná o skutečně skvělé provedení, které navazuje na skvělý odkaz "Pána prstenů".
Turkové natočili skvělý výpravný historický film, který je nutně nevykresluje jako ty správné a jediné, ale sultán je zde prezentován jako člověk, který má pochyby, který se trápí vnitřními dilematy, ale nakonec je ochoten přijmout na sebe status dobyvatele. Jeho jednotky jsou doslova fanatické a stejně tak i on, když dojde na skutečně těžkou bitvu. V těch chvílích film exceluje, ale přesto bych jednu, dvě výtky měl. Je to příliš čisté. Dějiny středověku bych si představoval špinavější. Tohle je americký styl v pozlátku a s krásnými herci a je to škoda, protože by stačilo jenom trochu špíny, trochu méně krásného a filmy by dostal tak minimálně o 5 % více, možná i o deset. Syrovost z toho čiší místy skutečně silně, proč ji ještě nepodpořit? Druhou výtkou jsou digitální efekty, po kterých se místy chce skutečně hodně a jejich nikoli nejvyšší kvalita je následně silně poznat. Jinak ale smekám, Turkové očividně mají co říct a nebojí se velkých výzev. Mimochodem, nejedná se o koprodukci, ale o film ve vlastní, domácí produkci - uváděný rozpočet je 18 mil. dolarů, ale v tomto ohledu jsou zdroje poměrně nejasné. Film ale rozhodně nebyl tak drahý jako mnohé americké velkoprodukce, o to je ale zajímavější. Ty válečné davy jsou neskutečné, když se společně celé vojsko modlí, doslova z toho mrazí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, že historické velkofilmy neumí jen v USA.
Hodnocení: 80 % za to, že Turkové skutečně příjemně překvapili


pátek 24. května 2013

The Fall of the Essex Boys (2012) - 30 %


The Fall of the Essex Boys (2012)
Poslední dobou, no... poslední dobou jsem zase tolik filmů neviděl, ale ještě před tím jsem měl to štěstí, že se ke mně dostalo celkem  dost britských snímků, které se všechny vyznačovali podobnými prvky. Mluvilo se tam angličtinou s přízvukem, kterému se podle oblasti říká cockney, což je angličtina skutečně jedinečná (nejlépe ji znáte od Michaela Caina, pokud jste ho někdy slyšeli jen s titulky), pak tu bylo dost násilí a nesměly chybět zbraně a střílení. V hlavních rolí jsou chlapi z ulice, kteří se musí postavit zlu, ale spíš jiným grázlům. Tohle jsou filmy jako "The Liability", "The Sweeney" anebo nejlépe "Wild Bill", který je snímku "The Fall of Essex Boys" neskutečně podobný. Když se totiž řekne Cockney a inspirace u Ritchieho, tak to jsou mnohé britské kriminální filmy, které mají svůj styl, jenže je problém, že jakmile jich pár vidíte, začne to být na jedno brdo.
Tohle mají bát příběhy z ulice, silné příběhy o lidech, kteří mnohdy neměli na výběr a museli se ponořit do výkalů, aby tam našli tu svoji zlatou hroudu. Co na tom, že do těch výkalů museli ponořit ještě někoho dalšího. Nejlépe mu tam držet hlavu tak dlouho, doku se bude bránit. Snímek "The Fall of Essex Boys" chce ukázat, jak strašně těžký je ten život, kteří někteří v Anglii mají, jací grázlové tu jsou a že jich je třeba se bát. Jenže to prostě není nic nového. Co nám Ritchie ukázal zábavnou formou, tam se "The Fall of Essex Boys" snaží o drsný příběh bez humoru, který je naplněný drogami, sexem a násilí. Ano, pokud máte rádi ve filmu odhalená ňadra, nenechte si to ujít, ale není to moc důvod, proč jásat. Na internetu je toho mnohem víc a nebudete muset sledovat ty scény, kde žádné ženy nejsou. Stejně tak, pokud máte rádi násilí ve filmech, tady si moc výskat nebudete. Není moc o čem mluvit. Sice to vypadá, že se hraje na reálné násilí, ale závěrečná scéna škrcení ze snímku "Hanebný pancharti" mě děsí stále a mnohem víc.
Co má tedy vlastně snímek "The Fall of Essex Boys" divákovi nabídnout? No, moc toho není. Problém s tímhle a jemu podobnými filmy je i v tom, že od začátku máte jasno v tom, komu budete fandit. Nikomu. Všechno to jsou takoví šmejdi, že vám na nich stejně nebude záležet. Nikdo z nich nemá takové charisma, abyste s ním mohli v jeho konání souhlasit, i když je za hranicemi zákona. Guy Ritchie dokázal obsadit zajímavé herce, k tomu měl i ucházející příběh, podobně na tom byl i snímek "The Liability" anebo "Wild Bill", ale tady není ani jedno, ani druhé. Je to prostě o tom, jak se místní gangsteři dostávají k nějaké té moci, chvíli si užívají a pak padnou rovnou na hubu, nejlépe ještě rozbitou.
Aby se snímek "The Fall of Essex Boys" trochu ozvláštnil, je zde otravný voice over vypravěče, který toho nakecá tolik, že ani pořádně nestačíte sledovat děj. Nemluvě o tom, že někdy je to zbytečné. Jsou tu jen scény, u kterých nevíte, jestli byly natočené pro film, anebo jen vytažené z nějakého dokumentu o hooligans, kteří si sundali šály se znaky svých milovaných klubů, aby si je při hromadných rvačkách nepotrhali. Podívejte se na film jedině z nouze, kdy už opravdu nebudete mít na co koukat. Jinak nedoporučuji, protože tohle je hlavně pro lidi, co žijí v sousedství. Jenže ti to mají, i když se podívají z okna. Tak pro koho to vlastně je?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak si Britové s jedinečným přízvukem z Cockney dávají do huby.
Hodnocení: 30 % za to, že těchhle filmů je poslední dobou nějak moc


čtvrtek 23. května 2013

Zprávař: Příběh Rona Burgundyho (2004) - 70 %


File:Movie poster Anchorman The Legend of Ron Burgundy.jpg
Zprávař: Příběh Rona Burgundyho (Anchorman: The Legend of Ron Burgundy, 2004)
"Zprávař: Příběh Rona Burgundyho" je komedií, kterou jsem viděl již před nějakou dobou. Docela na mě udělala dojem. Pamatoval jsem si některé scény, což je už samo o sobě docela ukázka toho, že film skutečně něco zanechal. Když film nemá co říct, nemá smysl si ho pamatovat a on si ani cestu do vzpomínek nenajde. "Zprávař: Příběh Rona Burgundyho" to dosáhl poměrně snadno, a to hned pomocí několika základních prvků. Tím prvním je skutečnost, že se produkování ujal člověk, který měl na poli komedií co říct a také to v následujících letech dokázal. Tím člověkem není nikdo jiný než Judd Apatow, který produkoval film jako "40 let panic", "Zbouchnutá", apod. Tohle ale samozřejmě nebylo zárukou toho, že snímek bude fungovat. Jsou zde i další faktory, které to dokáží.
Prvním je režisér Adam McKay, který se podílel v tomto případě i na scénáři, který napsal spolu s Willem Ferrellem, s kterým režíroval i snímky jako "Ricky Bobby: Nejrychlejší jezdec", "Bratři z donucení" anebo "Benga v záloze". Jeho doménou je skutečnost, že nechává své herce vyniknout. Dává jim prostor, nechává je improvizovat, a když trochu ulétnou, ale je to ve prospěch filmu, rozhodně se na ně nebude zlobit. A že má v případě snímku "Zprávař: Příběh Rona Burgundyho" s čím pracovat. Stačí vyjmenovat ta jména: Will Ferrell, Christina Applegate, Paul Rudd, Steve Carell, David Koechner, Ben Stiller, Tim Robins, Luke Wilson, Seth Rogen, Danny Trejo, Jack Black, Vince Vaughn. Jasně, někteří z nich se objeví jen na chvilku, v jedné scéně, ale ta většinou stojí za to - viz scéna Bena Stillera, nebo scény s Timem Robinsem, který ukazuje, jak velký herecký potenciál v něm je.
Tahle plejáda zajímavých a skvělých herců, ať už komiků, či takových, co v komediích zrovna moc nehrají, prostě nemohla nefungovat. Hlavně proto, že v roce 2004 byli někteří ještě neokoukaní, alespoň pro evropského diváka, který je nezná ze "Saturday Night Live" nebo z jiných komediálních pořadů, které se k nám nedostanou. To zafungovalo. Navíc se někteří objevili v rolích, které pro ně nejsou typické. Will Ferrell si hraje svoje a je prostě takový, jaký je. Trochu šílený, trochu divný, dobrácký, ujetý a zábavný. Paul Rudd je tvrďák, klátič žen, což rozhodně není role, kterou se prezentuje často, o to víc mu pak sedí. Steve Carell hraje většinou debily, ale v tomhle případě je skutečně superblbý a nemůžete se nesmát. Christina Applegate mezi pánskou sebranku dokonale zapadne, drží s nimi krok a rozhodně za nimi jen nepokulhává. Skvělá ukázka toho, jak lidé dokáží na place spolupracovat, jak si rozumí a jak skvěle pak vypadá výsledek i pro diváka.
Jasně, že je zde i humor, který nebude sedět každému, postavy jsou místy hodně vulgární, vtipy jsou sexistické, ale když se dokážete oprostit od předsudků, rychle si na styl humoru zvyknete a budete se smát. Některé vtipy jsou opravdu neskutečné a budete si říkat, jak je to asi mohlo napadnout, ale fungují. A to i přesto, že příběh je poměrně klišovitý a jednoznačný. Will Ferrell hraje titulní postavu Rona Burgundyho, který je trochu přihlouplým člověkem, který lidem předříkává hlavní zprávy. Oni ho za to milují, ale doba je neúprosná. Je třeba do redakce dosadit ženu, navíc ženu s vysokými ambicemi, do které se Burgundy zamiluje. Je to trochu problém, protože ona má, ač ne přímo cíleně (není vykreslena jako mrcha, naopak, ona je jednou z těch normálnějších a milejších), zájem o jeho místo. Musí dojít ke konfrontaci. Tohle je vlastně hlavní dějová linie - jak soupeření dvou lidí, kteří se mají rádi, vede k destrukci. Nikdy ale není úplně pozdě, aby se ještě věci nedaly napravit. Vlastně je to taková moderní pohádka, která by jinak nefungovala, pokud by nebyla protkána zajímavým a dobrým humorem, film by prostě nefungoval. Tohle je jeden z těch případů, kdy herci dělají film dobrým. Bez nich, bez jejich spolupráce a bez toho, aby bylo poznat, že se znají, že si rozumí a vyjdou si vstříc, by nebylo možné, aby vznikl tak kvalitní a zábavný snímek, který byl v následujících letech poměrně často kopírován a opakován, a to hlavně díky Ferrellovi, který velmi často hraje velmi podobně. "Zprávař: Příběh Rona Burgundyho" je však filmem, který doporučuji těm, kdo mají rádi moderní americké komedie a odmítají fekální humor.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete poznat humor, který je možná místy blbý, ale pořád dobrý.
Hodnocení: 70 % za skvělé herecké obsazení a výborné scény


neděle 19. května 2013

Velký Gatsby (2013) - 35 %

File:TheGreatGatsby2012Poster.jpg


Velký Gatsby (The Great Gatsby, 2013)
Když jsem se díval na trailer snímku "Velký Gatsby", musím říct, že mě skutečně nadchnul. Tohle byl film, který bych v kině rád viděl. Trochu mě překvapilo, že se film vysílá i ve 3D, ale zase tak moc jsem se nad tím nepozastavoval. Těch 3D filmů je dneska tolik... Trochu podezřelé mi to být mělo. Jestli má totiž film jít do 3D kina, předpokládá se, že bude vizuální stránka nějakým způsobem upravena, že bude zajímavá a že zde bude prostor pro efekty. V dramatu z doby 20. let minulého století, z doby budování New Yorku v gigantické město, jakým je dnes, se na první pohled těžko hledají prvky něčeho, co by nás mělo oslnit. Jenže tohle je Baz Luhrman, člověk, který se vyžívá ve velkoleposti, uměleckosti (té kabaretní) a také v kýčovitosti. Celou dobu, co jsem se na film připravoval, jsem si říkal, že by to mohlo být dobré. Ale pak mi tam vždycky vyskočilo jméno Baze Luhrmana a já si řekl: "A sakra."
"Velký Gatsby" je jeden z velkých příběhů, které jsou pro Američany povinnou literaturou. Napsal ho Francis Scott Fitzgerald, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších autorů ztracené generace. Jeho dílo je doslova povinnou četbou. Z filmu ale nebudete mít pocit něčeho podobného. Kniha má být obžalobou společnosti a toho, jak jsou bohatí ubozí a jak si hrají na své zámečky, kde si myslí, že uchovávají štěstí pod slupkou bohatství. Pozlátko je jen potvrzením toho, že pod ním se nic nenachází, jen prázdno. Štěstí? Vždyť ani vlastně neví, co má štěstí znamenat. Bohatství, to je jistota. Co na tom, že to je bohatství zrozené v neštěstí? Hlavně, že máme jistotu, že nebudeme trpět nouzí. Nebudeme nikdy šťastný, budeme s člověkem, který nám ubližuje, ale budeme šťastní.
Nick Carraway je muž, který si myslí, že najde v New Yorku štěstí. Jenže se mílí. Již na začátku zjistíme, že příběh, který se bude odehrávat, je ve skutečnosti vyprávěn psychologovi, kterému se Nick svěřuje s tím, že New York naprosto nenáviděl odcházel rád. Nesnášel všechny lidi. Až na jednoho. Tím mužem byl Gatsby. Jméno, které je na začátku opakováno neustále a chvíli trvá, než se s ním všichni seznámíme. Ale když už k tomu dojde, je to nástup poměrně dobrý. Leonardo DiCaprio dokazuje, že je dávno hercem pro velké role, a jakmile se jeho Gatsby skutečně objeví na scéně, kvalita filmu se zvyšuje. Jsou to herecké výkony, které vás u filmu skutečně udrží a určité očekávání, které z filmu budete mít, pokud příběh neznáte. Tobey Maguire hraje dobře, stejně tak i Carey Mulligan. Proti nim těžko budete něco mít. Neztratí se ani Joel Edgerton nebo Isla Fisher. Jenže to, v čem se snaží hrát, to je prostě něco neuvěřitelného.
Baz Luhrman se rozhodl, že si natočí film, který bude zase jednou stylizovaný. Je to pochopitelné a dokonce by to i příběhu sedělo, ale to, čeho jsme svědky, to je místy až nevkus. Je to kýčovité drama, které se nás snaží oslnit nablýskaným světem boháčů, ke kterému kontrastuje chudoba. Styl filmu vám ani nedá prostor, abyste si toho kontrastu vlastně všimli, nebo si alespoň uvědomili, jaký má vlastně význam. Nejde o kontrast. Jde totiž o parádní nájezdy kamery, o 3D vizuální stránku, díky které se film promítá i ve 3D projekci. Osobně jsem viděl klasickou 2D verzi. Baz Luhrman si neskutečně pohrál s tím, aby film vypadal dobře. Vypadá dobře, jen je to místy neskutečně přehnané. film není cirkus a z filmu byste si neměli odnášet jen vizuální požitek, ale i něco víc. Vždycky jde i o příběh. Ten tu ale pořádně chybí. I když je zde nějaký milenecký spletenec cudnosti, postavy jsou napsány tak nevěrohodně, že vám to stejně celé přijde až nesmyslně jednoduché a v konečném důsledku vlastně o ničem.
Z postav nejsou cítit skutečné emoce. Proč vlastně Tom tolik touží po své milence? Jak hluboký je mezi nimi vztah? Víme, že hluboký, ale proč tomu tak je? Na otázky se nedá odpovědět, odpovědi na ně jsou upozaděny. Do popředí se dostává hudební složka, kterou jedni budou oslavovat jako inovativní, moderní, druzí ji budou nenávidět a budou ji kritizovat jak znásilňování klasiky. Jsem na rozmezí obou skupin, ale prostě mi přijde divné, když v takovém snímků zní moderní rap. Není to až tak nepochopitelné, jedním z producentů snímku byl i rapper Jay-Z. Baz Luhrman tak do reality přenesl jednu z myšlenek knihy: "Že nemůžeme opakovat minulost? Ale samozřejmě, že můžeme." Luhrman ji opakuje jinak, podle vlastního přesvědčení a dle mého názoru to není způsob, který bude sedět. Mně nesedí. Navíc mě více nadchnul trailer, a to i díky svému skvělému střihu. Film už takovou atmosféru rozhodně nenabízí. Pod tím blištivým pozlátkem se vlastně neskrývá skoro nic.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak se dá trpět u filmu, který chce být hodně nablýskaný.
Hodnocení: 35 % za trailer, který byl mnohem zajímavější než finální výsledek


pondělí 13. května 2013

Elfen Lied (2004) - 80 %


Elfen Lied (Erufen rîto, 2004)
Ptáte se kdo nebo co je to diclonius? Tak nejkratší odpověď by asi byla, abyste se podívali na seriál "Elfen Lied". Najdete zde dostatečně jasnou odpověď. Ale abych vám ušetřil čas hledání ještě před tím, než se rozhodnete na seriál podívat, tak vězte, že dicloniové jsou mutanti. Nejsou to nějací oškliví mutanti, ale v ženském/dívčím provedení jsou vlastně velmi hezcí a roztomilí. Mají růžové vlasy a oči, což by v případě anime ještě nebylo tak divné, ale oni mají i rohovité výrůstky na hlavě. Ty jsou velmi zásadní, protože propůjčují dicloniům neuvěřitelnou sílu. Díky nim mohou dicloniové ovládat vektory, což jsou neviditelné, ale neskutečně silné ruce, které mají daleký dosah. Jejich síla se nám představuje hned v prvním díle, kde se setkáváme s Lucy, neskutečně silným dicloniem a jednou z hlavních postav seriálu.
Lucy byla vězněna v laboratořích, ale podaří se jí uniknout a dostává se do světa normálních živých, kde se setkává s mladíkem Koutou, který má pro její život mnohem větší význam, než by se na první pohled zdálo. A platí to i naopak. Ti dva se znají, i když to o sobě ani neví. Alespoň z počátku. Jejich příběh je poměrně tragický, ale takový rozhodně není celý seriál, který má celkem třináct epizod a k tomu ještě jednu speciální, která chronologicky patří mezi desátý a jedenáctý díl. V konečném součtu tedy vlastně čtrnáct dílu, každý má něco málo přes dvacet minut.
Roztomilost sama
"Elfen Lied" není nijak rozsáhlým seriálem, ale rozhodně se jedná o něco, co vám může poskytnout pohled na to, co je to japonské anime a jaké jsou jeho různé variace. "Elfen Lied" původně vycházelo jako manga, a to v letech 2002 až 2005, celkem má dvanáct svazků. Seriál byl poprvé vysílán v roce 2004. Jak definovat žánr? Japonci to definují snadno jako seinen manga, což je manga pro mladé muže, ale když pomineme demografický pohled, z našeho pohledu by bylo možné říct, že se jedná o brutální romantickou  fantasy tragédii s komediálními prvky. Takové zařazení je neskutečné a je na něm vidět, co vše dokážou Japonci spojit do jednoho díla. Někdy je opravdu neskutečné, co z toho vzejde. V tomhle případě se ale jedná o anime, které rozhodně stojí za pozornost.
Brutalita je zde nesmírně vysoká. Krev stříká ve velkých dávkách, lidská těla jsou rozsekávána, rozstřílena, rozkrájena, kdy nechybí ani záběry na to, jak vypadá takový průřez lidským tělem. Tohle násilí, a že je ho skutečně hodně, je pak v kontrastu s až pohádkovými postavami a humorem, který je součástí celé série a snad každý díl je jí trochu prodchnutý. Například postava Yuky, která je zamilovaná do Kouteho, tropí skvělé žárlivé scény, navíc on je v tomhle směru neskutečně nechápaví. Pak ale přijde pecka a nějaká postava je roztrhána na kusy. Když se Nyu proměňuje na Lucy, skutečně začnete mít strach. Mimochodem, to jsem asi nedovedl. Lucy se většinou v přítomnosti Kouty chová jako taková kočička. V podstatě pořád mňouká a nevydá normální slovo. Je nádherně roztomilá. Jenže to je pouze jedna její strana. Ta druhá je nesmírně zabijácká. Když je v akci, jsou to skutečná jatka.
Jak jsem psal - jatka
Jak jsem ale psal výše, je to především romantický příběh, i když jeho kořeny jsou velmi tragické. Celým příběhem se vleče Koutovo trauma z toho, že přišel o sestru a otce. Jedná se o stříbrnou nit, která má velký význam a je plně objasněna až v posledním dílu, který bych se nebál nazvat jako velké finále. Velmi emotivní díl, kterému skoro chybí humor, ale to je proto, že skutečně dokáže zamávat s vašimi emocemi. Takhle by měly vypadat závěry. Skvělé rozloučení se seriálem, který přišel se zajímavými nápady, seriálem, který je originální a vytváří neskutečné kombinace, o nichž byste si mysleli, že nikdy nemohou fungovat. Jenže ony fungovat mohou a fungují.
Kdy je na seriál vhodné kouknout: Když chcete směs, která je skutečně velmi originální a jedinečná.
Hodnocení: 80 % za neskutečnou kombinaci dětinskosti s brutálního násilí


Velká svatba (2013) - 50 %



The Big Wedding Poster.jpg
Velká svatba (The Big Wedding, 2013)
Romantických komedií je poslední dobou skutečně hodně a jejich kvalita je většinou poměrně nízká. "Velká svatba" není výjimkou, ale přece jen jsou zde prvky, které jsou snesitelné. Jsou vlastně dva. Tím prvním prvkem je herecké obsazení, které je vskutku hvězdné, tím druhým pak humor, který je dle mého názoru více než dobrý. Je to právě pak humor, který film táhne dál a činí tak snesitelné i momenty, které jsou vskutku pouze důsledkem toho, že byla natáčena romantická komedie. V praxi to vlastně znamená, že je zde jedno klišé na druhém, dočkáme se nějakého toho dojetí, nějaké té morality a rádoby hlubokých proslovů, ale tohle je bohužel něco, co se - bohužel - od podobných amerických komedií očekává. Dějové invence jsou takové nějaké jalové, což je také jen ukázka toho, že romantická komedie je považována za žánr jednoduchý a podle toho se tvůrci zařizují. Jenže nejde pořád jen vycházet z jednoho schématu. Tedy alespoň ne tehdy, kdy snímek nic nepřinese.
"Velká svatba" v první řadě přináší skvělé herce. Robert De Niro ukazuje, že zahraje všechno, ale jeho postava, která má špatné vlastnosti, je vlastně kladným hrdinou za každou cenu. I když jsou zde překračovány určité hodnoty, které považujeme za nemorální, ani v takovém případě De Nirův sochař nevyznívá jako záporná postava. Nakonec, není v tom sám. Všechny postavy jsou poměrně ploché, i když herci zvládnuté. Diane Keaton je upjatá žena, která neví, co vlastně chce. Susan Sarandon je zase jednou postarší hipísačka, která to myslí vážně s biostravou. Katherine Heigl nemá rozměr skoro žádný. Amanda Seyfried je zase jednou ukecaná mladá ženská, což je vlastně od pohledu. Nejzajímavější postavy pak mají Topher Grace a Robin Williams, který nás přesvědčí, že má stále tak neskutečně chlupaté ruce. Je to poznávací znamení - podobně jako obočí Lily Collins. Ty postavy nejsou povětšinou příliš dobře napsané, ale jejich vzájemná interakce prostě funguje. Většinou. Rovnou se ale přiznám, že Katherine Heigl její herectví prostě nebaštím. Za to bob De Niro, ten mě dostane snadno. Ten člověk má dar od boha a je jednou, jak špatně napsanou postavu hraje.
Snímek vypráví o tom, jak se připravuje jedna svatba. Adoptovaný syn postav De Nira a Keaton, který byl vychováván v posledních letech De Nirem a Sarandon, si má brát svou vyvolenou, dceru bohatých - alespoň na první pohled - sousedů. Všechno by se zdálo v pořádku, jenže Alejandro je Kolumbijec a jeho matka je silně věřící katolička. Nemůže jí říct, že De Niro a Keaton už spolu nejsou, takže tihle dva se prostě zase na svatbu musí dát naoko dohromady. Nemluvím ještě o tom, že jsou zde další epizodky - problémy otce s dcerou, stydlivá Kolumbijka, která chce Ameriku skutečně pořádně ochutnat, chlapík, co je ještě ve třiceti panic, atd. Těch problémů a epizodek se na sebe vrší dost, takže se v tom chumlu vlastně ztratí, to, o co jde. Svatba. Ono totiž o ni zase tolik nejde. Ale je to zábavné. Robin Williams pobaví v podstatě každým výstupem, Ben Barnes (Princ Kaspian a "Dorian Gray") je zase natolik snesitelný, aby vás provedl celým filmem, i když Kolumbijec rozhodně není.
"Velká svatba" není skvělým filmem, ale je to přesně ten film, na který se nemusíte bát vzít přítelkyni. Užijete si ho oba, protože je to nenáročná komedie, u níž je skutečně možné se zasmát. Je mi jasné, že to nesedne každému a někdo bude z principu tvrdit, že je to nuda. Ona je to pravda, protože film jen opakuje jiné filmy, ale jako směs to funguje. Když potřebujete pobavit, nezávazně a bez přemýšlení, tohle naprosto stačí. Navíc milostné mnohoúhelníky, které se zde staví, jsou skutečně krásnou ukázkou toho, jak je naše společnost intimně zvrácená. Ale v takovém podání to zase tak nevadí, i když je pravda, že jako výukový by se snímek neměl pouštět nikomu.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak komplikovaná může být svatba.
Hodnocení: 50 % za to, že se člověk zasmál


úterý 7. května 2013

Šmejdi (2013) - 80 %


Šmejdi (2013)
Do kina na české filmy moc nechodím a je to asi trochu chyba, ale prostě mě většinou nezajímají. Výjimkou byl například snímek "Ve stínu" anebo právě dnes recenzovaní "Šmejdi". Tenhle dokument vzbudil celkem poprask a lidé začali o tématu, o němž film vypráví, více mluvit. Jsou různé petice, Silvie Dymáková je zvána do různých pořadů a "Šmejdi" se dostali do široké distribuce s tím, že senioři nad 65 let mají vstup zdarma. Je to dobře, že se kolem toho vytvořil takový humbuk, protože tenhle film ho potřebuje. Lidé to musí vidět, především pak ti, kteří se účastní "prezentačních akcí" s vidinou toho, že dostanou dárek zdarma, že něco uvidí, že si užijí výlet, ale hlavně, že nebudou sami. Jak už asi víte, "Šmejdi" se zabývají prodejci na prezentačních akcích pro důchodce, na akcích, které se na první pohled tváří jako neskutečná výhra pro toho, kdo se zúčastní. Nutno říct, že po zhlédnutí snímku - i během něj - budete mít pocit, že slovo "šmejdi" je ještě příliš laskavé na to, co ve skutečnosti sledujete.
Nejprve ale k tomu, co se na filmu úplně nepovedlo. Téma je silné, o tom žádná, ale chyby zde jsou. Silvie je v podstatě nováček, i když se za ni postavila Helena Třeštíková a film jí produkovala. Záběry ze skryté kamery jsou nekvalitní, ale to není ta hlavní chyba. Problém je v tom, že místy jsou prostě prázdné. Jako kdyby se Silvie při stříhání snažila o umělecký dokument. V takovém případě se ale ptám proč? Symbolický závěr by mohl stačit. Tenhle snímek je hlavně o výpovědi, je o faktech, o tom, jak je se seniory na předváděčkách zacházeno. Proč se zbytečně snažit o nějaký umělecký dojem, když tady jde opravdu o to, co je nám řečeno? Trochu zbytečné, přitom snímek opravdu dokáže upoutat svou výpovědí. Příběhy, které jsou zde prezentovány, opravdu zasáhnou asi každého. Co se mi ještě nelíbí. To je styl propagace. Pro srovnání jsem uvedl oba plakáty, které jsou v různých variacích používány. Ten první je dobrý - je vidět, kdo jsou šmejdi. Ale při pohledu na druhý, kde je tvář starší paní, jedné z důchodkyň-protagonistek, se vám najednou vybaví špatná asociace. Velkým písmem je napsáno "Šmejdi" a vedle toho tvář stařeny. Najednou máte pocit, že šmejdi jsou důchodci. Je škoda, že se použil takový styl. Ten je i v úvodní scéně filmu, která se také snaží o určité umělecké ztvárnění, které však nemá potřebnou přidanou hodnotu.
Teď už k dokumentu samotnému. To, co nám prezentuje, je prostě síla. Chvílemi jsem s naprosto otevřenou pusou zíral na to, jací lidé mezi námi jsou. Je to neskutečné. Věděl jsem, na jaký film jdu, šel jsem na něj úmyslně, tušil jsem, že budu sledovat šmejdy při práci, ale to, co si dovolí, to bylo naprosto neuvěřitelné. Násilné napadání, to je většinou až eskalace, ale odpírání oběda lidem s cukrovkou, posmívání se postiženým lidem, zamykání na záchod, urážky, ponižování, nadávky a křik. Tohle všechno jsou zbraně těch, kteří vašim prarodičům nabízejí "zaručeně to nejlepší na trhu". Dokážou seniory tak dokonalo oblbnout, že je to neuvěřitelné. Využívají psychologické poznatky, davové ovlivňování, nátlak, aby výrobek, který se dá koupit za pár stovek, prodaly za desítky tisíc. A důchodci si koupí. Někdy jen proto, že to tak prostě berou, tak to má být. Výrobek pak přinesou domů a ani ho nepoužijí. Už na ně mají vyhrazenou i místnost, kde skladují všechno.
Asi se najdou lidé, co si řeknou, že ti důchodci jsou vlastně hloupí, ale to je příliš krátkozraké. Šmejdi využívají skutečně promyšlené taktiky, což je skvěle doloženo i komentáři psycholožky, právníka a případně i dalších specialistů. Potěšila přítomnost Romana Vaňka, kterého uznávám jako bojovníka proti šmejdům. Šmejdi ví, co dělají, ví, že senioři chtějí hlavně společnost, chtějí hlavně nebýt pořád sami zavřeni doma, chtějí ještě žít. Návštěva zajímavého místa je dokáže nalákat. Bohužel někdy se stane, že v prospektu slibovaný výlet ani nepřijde na program dne. Když předváděčka trvá sedm hodin, ani se není moc čemu divit. Jděte na tenhle film. Jděte na něj sami i se svými rodiči a prarodiči. Šiřte o něm informace dál. Tohle je ten případ, kdy je obsah skutečně důležitý. Pokuste se změnit alespoň něco málo a zamezte tomu, aby se tihle lidé dál přiživovali na seniorech. Nebude to jednoduché, ale tohle je dobrý první impuls.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, to, kdo jsou ne šmejdi, ale rovnou svině.
Hodnocení: 80 % za silné téma se silnými příběhy, ale s horším zpracováním


neděle 5. května 2013

Batman (seriál, 1966-1968) - 50 %


Batman (1966-1968)
Seriál Batman z let 1966 až 1968 je v současné době něco naprosto neskutečného. Je to označováno jako parodie, ale přitom máte pocit, že se seriál bere neskutečně vážně. Ty morální hodnoty, které se nám snaží předhazovat, to je něco, co současný divák jen těžko snese. Kostýmy nejsou právě nijak skvělé, o efektech se mluvit nedá, ale především jsou to příběhy, které diváka nijak moc nenadchnou. A hlavně jejich pojetí. Má to být parodie? Jestli ano, tak ale co potom paroduje? Samotného Batmana? Ale ten byl přece v komiksu tenkrát také docela divný. Našli byste příběhy, které se skutečně vymykají lidskému chápání - Batman je ve skutečnosti ufon, Batman má pouze 2D rozměr, apod. Pojďme se na úvod rovnou seznámit s hlavními postavami, které se ve většině vyskytují v každé epizodě. Výjimkou je jedině Batgirl, ale k té si něco řekneme dále.
Batman/Bruce Wayne (Adam West) - Jako Batman by vlastně nebyl tak špatný, má skvělý hlas, vypadá trochu jako Roger Moore, ale v tomhle obleku prostě vypadá stejně hloupě jako Robin. Rozhodně to není ten hrdina, kterému bychom měli věřit, nemluvě pak o tom, že se ani omylem nejedná o temného rytíře. Je to prostě výstřední osoba, které není schopna policie vyřešit, což, jak se zdá, jsou případy všechny.
Robin/Dick Grayson (Burt Ward) - Přiteplený kostým Boy Wondera je něco, co mě na Batmanovi neskutečně irituje, ale v tomhle seriálu to vypadá vlastně celkem normálně. Když se podíváte na ostatní kostýmy, které se zde objevují, není to zase nic tak divného. Jinak je Robin kluk, který se má od Batmana učit, je trochu nerozvážný, ale přesto jedinečný pomocník. Většinou mu stačí jediná rána pěstí, aby byl vyřazený z boje. Batman na tom není o moc líp.
Alfred (Alan Napier) - Nemá rozhodně takovou důstojnost jako obvykle, ale tu koneckonců nemá ani Batman. Není to ten rozumný člověk, který dokáže poradit, ale prostě postavička, které jde nejlépe utírání prachu. Sem tam se navleče jako Batman a nikdo nepozná rozdíl.
Komisař Gordon (Neiul Hamilton) - Jen šašek, který sám není schopný akce. Nedá se srovnávat s Gordonem, kterého nám představují filmy nebo i nové komiksy. V každou chvíli volá Batmana, protože sám nic nevyřeší. Největší problém pro něj je, když se nemůže Batmanovi dovolat, ale ve chvíli, kdy se Batman chová divně, není pro Gordona problém jít proti ochránci.
O'Hara (Stafford Repp) - Gordonův sekundant, který stojí jen o kousek vedle, vždycky je připraven se vyděsit a případně připomenout Gordonovi, že chtěl zavolat Batmanovi.
Batgirl/Barbara Gordon (Yvonne Craig) - Objevuje se až ve třetí sérii a je společnice Dynamic Dua, jak jsou Batman a Robin velmi často nazýváni. Její identita je tak tajná, až to pěkné není, asi stejně jako identita Batmana. Přesto jsou všichni ve městě dostatečně slepí na to, aby si neuvědomili, kdo ve skutečnosti některý ze superhrdinů je. Podle všeho je i Batman pěkný tupec, který nedokáže odhalit, že Barbara je Batgirl. ani ona nemá ponětí o tom, kdo je Batman a tvrdí, že Bruce Wayne nikdy nemůže být Batman, že jsou úplně jiné osoby. Já tu jinakost úplně nevidím.
Co by to bylo za Batmana, kdyby neměl proti komu bojovat. A tak se v každém díle setkáváme s minimálně jedním neřádem, s nímž se musí Batman utkat. V prvních dvou sériích jsou příběhy většinou rozděleny do dvou dílů. Na konci prvního dílu hrozí  Batmanovi a Robinovi smrt, aby se z toho téměř zázrakem na začátku druhého dílu dostali a na konci této druhé části pak i záporáka dostanou. Většinou na základě podivné logiky, ale i štěstí. Není se čemu divit, protože schopnosti těch dvou "superhrdinů" jsou skutečně... minimalistické. Třetí série už se trochu liší a ve většině dílů se na konci setkáme se záporákem, který bude Dynamic Duo otravovat v dalším díle. Logika každého příběhu, ať už je vyřešen v jednom, dvou nebo třech dílech, je však stejná. Nějaký záporák kuje pikle, Gordon na něj zavolá Batmana a Robina, chvíli to vypadá, že je s oběma amen, ale pak se to všechno v dobré obrátí a Dynamic Duo nikdy neprohraje.  A teď už k těm záporákům, s nimiž se Batman a Robin musejí utkat nejčastěji. Skoro to vypadá, že seti záporáci po své porážce ani nedostanou do vězení, ale prostě na chvíli zmizí, aby se příště mohli vynořit znovu.
Joker (Cesare Romero) - Klasický záporák, který je zde skutečně rozesmátým Jokerem. Myslím, že se v něm trochu inspiroval Jack Nicholson, když ztvárňoval svou postavu pro snímek "Batman" Tima Burtona. Joker není moc děsivý, ale spíš je to prostě jen gangster ve svém klasickém obleku. Není to moc poznat, ale Cesar Romero byl natolik pyšný na svůj knír, který je pro něj typický, že i v případě role Jokera ho odmítl sundat. Bílá maska ho dokázala zakrýt velmi dobře.
Penguin (Burgess Meredith) - Jeho klasické "kvá-kvá" a vzezření skutečně podobné tučňákovi je jen důkazem toho, že tohle je většinou kriminálník. V několika dílech se snažil dostat Gotham tím, že se tvářil jako klaďas, ale pak vždycky otočil. Batman mu samozřejmě nikdy nevěřil. Mimochodem, k Penguinově představiteli, Burgesse Mereditha určitě budete znát. Právě on si zahrál Rockyho trenéra ve všech prvních pěti filmech o tomto boxerovi.
Catwoman (Julie Newmar a Eartha Kitt) - Bezmezně zamilovaná do Batmana, ale stejně tak i do kradení. V první své epizodě v Batmanovi sice umírá, ale to jí nebrání v návratu, je to přece jen kočka a má devět životů. Pro třetí sérii ji ztvárnila Eartha Kitt, a tak Halle Berry nebyla první černošskou představitelkou této role. V jednom díle, ještě s Julií Newmar, téměř dojde k jejímu sblížení s Batmanem, ale to samozřejmě nezkazí nikdo jiný než Robin. Tohle pro mě byla skoro nejlepší scéna seriálu, protože kočka a netopýr k sobě prostě patří.
Riddler (Frank Gorshin a John Astin) - Riddler je zde klasický šílenec, který se vyžívá v hádankách, které ale Batman s chvilkou přemýšlení a za pomoci Robina dokáže v okamžiku vyřešit. Že tam chybí logika, to je jedno. Hned jsem si musel vzpomenout na snímek "Černej dynamit", kde byla podobná logika také použita, ale v případě filmu byla dotažena ad absurdum a opravdu bavila. Frank Gorshin si zahrál Riddlera v první a třetí sérii, pro druhou ho na pár dílů vystřídal John Astin (známý ze seriálové "Adamsovy rodiny" z let 1964 až 1966).
Král Tut (Victor Buono) - Vážený profesor, který se sem tam mění ve faraona a stává se kriminálním živlem. Proč? A jak se dostává na svobodu? Ale to je přece jedno, hlavně že je to zase nový nápad. Stejně jako dále popsaný Egghead, i Tut byl vytvořen přímo pro seriál, i když je pravda, že by bylo možné najít určitou spojitost mezi ním a Two-Facem. Ta je ale přece jen slabá. Mimochodem je zajímavé, že Two-Face se v seriálu neobjevil, ale odhadoval bych, že to bylo jeho až moc děsivým vzezřením, které by se do seriálu a jeho stylu nehodilo.
Egghead (Vincent Price) - No je to trochu smutné vidět Vincenta Price v téhle roli, ale nedá se nic dělat. Beru to tak, že si ze sebe dokázal udělat srandu, ale jeho záporák s fixací na vejce je skutečně ujetý. Nechápu, proč potenciál takhle debilních postav nemohl být využitý v plné síle. Copak ho Batman nemohl zdolat tím, že před ním rozbíjel vejce?
Olga (Anne Baxter) - Královna ruských kozáků se strašným přízvukem, která byla většinou společnicí Eggheada. Žádné schopnosti, ale stejně dokázala na Batmana vyzrát, i když je pravda, že její vejčitý společník byl většinou mozkem, i když trochu poblázněným.
Mad Hatter (David Wayne) - Asi to měl být šílenec, ale nijak v sérii nezazářil, a přesto, že patří ke klasickým záporákům Batmanova světa,  tady prostě zapadl.
Mr. Freeze (Eli Wallach, George Sanders a Otto Preminger) - Jediný padouch, kterého hrál v každé epizodě někdo jiný. Klasický Freeze, který dokáže zmrazovat. Mimochodem při jeho prvním zjevení v první sérii byly použity celkem zajímavé efekty. Batman v nich moc nevynikal, ty s loukou patří k děsivě nejhorším, ale právě tepelné pole v příběhu s Freezem bylo pojato zajímavě.
"Batman" je parodie, ale také jedna velká moralita. Pamatuji si, že jsem kdysi seriál sledoval, patrně na nějaké německé nebo rakouské televizi, a po prvních dílech jsem měl příjemný pocit, že se vracím k něčemu, co ve mně kdysi cosi zanechalo. Jenže pak začnou ty šílené morality, které mě zprvu naprosto uzemnili, pak už jsem jen sledoval, jak naivní dokáže televizní produkce být. Tady je výčet toho nejlepšího, co mě na morálním odkazu seriálu zaujalo:
  • Batman nejezdí ve stavu, kdy je trochu mimo, raději předá klíčky policistovi.
  • Robin nevstoupí do baru, kam nesmí nezletilí.
  • Když Batman zjistí, že zaparkoval na místě, kde je zákaz stání, chce přeparkovat.
  • Jestliže musí zaparkovat na placeném místě, tak samozřejmě zaplatí a ještě Robinovu vysvětlí, jak je to dobré a prospěšné pro společnost.
  • Mladí nepijí alkohol, ale mléko.
  • Batman říká: "Držte se knih děti a hodně štěstí v boji proti diskotékám."
  • Batman radí: "Robine, zapni si pás. I když jedeme jen pár bloků, musíš dbát na bezpečnost."
  • Při vstupu do muzea: "Samozřejmě zaplatím, jako každý jiný občan."
  • Batman uvažuje: "Když už nemůžete věřit Santa Clausovi, tak komu byste měli věřit?"
  • Batman a Robin nemohou vstoupit do místnosti, protože se tam modelky převlékají a ony na ně nemohou pohlédnout.

To jsou naprosto neskutečné věty. Ale co mě nejvíc dostalo, to byla věta následující: "Politici jsou oddaní a spravedliví sloužící lidu." To jsou hodnoty, co? To je ten správný rytíř! Ale abych na seriál jen neplival, tak i něco pozitivního. Například používání SFX z komiksu (klasické "zvuky", které jsou vyvedené velkým písmem) jsou použity i v seriálu a docela to do něj sedí. Když se v seriálu vyskytují zvířata, místy je docela úchvatné, jak skvěle se s nimi dalo pracovat. Dnes by na jejich místě byly pouze milióny bitů. A když už nic jiného, sem tam dokáže seriál skutečně pobavit. Možná ho pusťte svým dětem jako moralitu. Třeba to v nich vzbudí nějaké ty hodnoty, ale jinak... Myslím, že ani vy, ani vaše děti zase o tolik nepřijdou. Pro geeky a nerdy je to však skoro povinnost. Kdo nezná Adama Westa a sleduje seriál "The Big Bang Theory", skoro jako kdyby ani nežil.
Došlo i na Batmanův tanec.
Na závěr bych si dovolil shrnout příspěvky několika zajímavých herců, kteří se v seriálu objevili:

  • Roddy McDowall v dílech "The Bookworm Turns" a "While Gotham City Burns".
  • James Brolin v různých postavách v dílech "Ring Around the Riddler", "The Catwoman Goeth", "The Sandman Cometh" a "The Cat and the Fiddle".
  • Vincent Price v celkem 7 dílech jako Egghead - viz výše.
  • Eli Wallach jako Mr. Freeze - viz výše.
  • Joan Collins v dílech "The Wail of the Siren" a "Ring Around the Riddler" jako Siren.
Pánové Ward a West trochu zestárli.
A na závěr ještě jedna zmínka o crossoveru se seriálem "Green Hornet". Dvojice Green Hornet a Kato (v jejich původní obsazení Van Williams a Bruce Lee) se nejprve objeví v dílu "The Spell of Tut", kde si s nimi Batman a Robin pokecají, když Dynamic Duo šplhá po provaze po jedné budově. Tyhle vtipné rozhovory se pak ve druhé a třetí sérii objevují častěji. Ke skutečnému crossoveru dojde až v dílech "A Piece of the Action" a "Batman's Satisfaction", kde oba páry dělají společně na jednom případu. Tohle byl skutečně příjemný crossover, protože - a říkám to bez zábran - "Green Hornet" je prostě lepším a zajímavějším seriálem. Jeho postavy jsou uvěřitelnější. Batman a Robin v tomhle provedení prostě nejsou superhrdinové, k nimž může někdo vzhlížet, ale spíš postavy dětských poučných filmečků. Jako takové je nejvhodnější celý seriál chápat. Pak si ho možná užijete. Když je vám devět.
Kdy je na seriál vhodné kouknout: Když si myslíte, že budete mít Batmana rádi v jakémkoli provedení.
Hodnocení: 50 % za to, že to vlastně ani není sranda



sobota 4. května 2013

Pravidla mlčení (2012) - 50 %


File:The Company You Keep poster.jpg
Pravidla mlčení (The Company You Keep, 2012)
Mrzí mě, když musím kritizovat takovou legendu, jakou je Robert Redford, ale nedá se nic dělat. "Pravidla mlčení" nejsou úplně takový film, jak se dalo očekávat z traileru. Místy to vypadá jako road trip Roberta Redforda za přáteli nebo oblíbenými herci. S jedním se setká, trochu s ním pokecá a pak se vydává za dalším, který nemá pro jeho příběh zas tak zásadní význam. Stejně jako ten předchozí. A že to nejsou herci špatní, naopak, dá se mluvit o plejádě zajímavých herců: Shia LaBeouf, Susan Sarandon, Nick Nolte, Richard Jenkins, Sam Elliott, Brendan Gleeson, Terrence Howard, Anna Kendrick, Stanley Tucci. Samozřejmě hraje i sám Robert Redford, který snímek režíroval, ale také si ho produkoval. Plejáda zajímavých a známých rozhodně není zárukou toho, že budeme svědky něčeho, co v nás zanechá dlouhou dobu nějaký vliv.
Robert Redford je Jim Grant alias Nick Sloan, který se už pěkných pár let skrývá před policií. Rozhodně mu to vydrželo déle než Katie z předchozí recenze na film "Bezpečný přístav". Ani v jeho případě však není sledování úplně oprávněné. Nick je viněn z vraždy, kterou měl spáchat v krásných 60. letech spolu s dalšími členy mírového hnutí. Ani hippies nebyli úplně bez viny. Jenže Nick bez viny je, stejně jako někteří jeho staří známí. To nic nemění na tom, že po nich policie jde a dostali už první. Nick dostane strach, a to poměrně oprávněný. Po stopě je mu policie, ale také jeden reportér, který se dostane dál než samotná policisté. Už tady to scenáristicky začíná trochu skřípat. Lidé se reportérovi svěřují rádi a jsou ochotni s ním mluvit, i když s policií mluvit nechtějí. I tohle vypadá spíš jako berlička. Nick je zatím na útěku a setkává se se starými známými, aby se dostal k té, která vlastně za vším stála. Jako kdyby postupně tahal za nitky, aby si zajistil svou záchranu a své očištění.
Skvělý výkon ve snímku "Pravidla mlčení" předvádí Shia LaBeouf, který mě docela příjemně překvapil. Po filmech jako "Transformers" jsem v něj příliš velkou důvěru neměl, ale tady ukázal, že mu hraní jde a umí být zajímavý. O Robertovi Redfordovi nemá smysl mluvit. Ten člověk nic nezapomněl. Jeho herectví je místy minimalistické, ale pořád máte pocit, že tohle je někdo, kdo herectví skutečně rozumí. Role mu sedla a sám sebe v ní skvěle zrežíroval. Z dalšího obsazení vyniká Terrence Howard v roli agenta FBI, který po Nickovi zarputile pase. Nesmím ale zapomenout ani na takového Nicka Nolteho, který je v poslední době zapamatovatelný v každé své roli, za což může hlavně jeho vzezření a také jeho šílený hlas, který si narušil alkoholem a stářím. Anna Kendrick zase jednou nemá možnost moct předvést, Susan Sarandon už se to daří o něco lépe, ale ani ona nemá moc prostoru. Těch postav je zde trochu moc, aby dokázaly skutečně zaujmout.
Stejně tak příběh je takový trochu moc jednoduchý na to, aby byl tak moc roztahaný. Těch minut je přece jen trochu moc na to, aby se podobný příběh ujal. Je to ukázka toho, jak dokáže pravda - a chce se mi říct i láska - zvítězit nad lží. Ale takové to opravdu je. Film je velmi idealistický a to ho posílá do kolen. V současné době, kdy vznikají film jako "30 minut po půlnoci" nebo "Argo" jsou "Pravidla mlčení" přece jen jednodušším dílem, které tolik nenadchne. Chce nám ukázat, jak hluboko mohou sahat různé intriky, jak jedna událost dokáže ovlivnit životy ostatních, ale je to prostě moc jednoduché, moc laskavé. Kdyby Redford přitvrdil, mohl z toho být zajímavější hon na jednoho člověka, ale takhle je to jen politický thriller, který úplně nenaplňuje dnešní potřeby. Ač nezávislý, pořád velmi hollywoodský.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak vám jedna událost může dokonale změnit život.
Hodnocení: 50 % hlavně za Redforda a LaBeoufa