Kiraware Matsuko no isshô (2006) - 80 %
Expresionistické, ale i realistické. Kýčovité, ale přitom i vizuálně zajímavé a krásné. Drsné až brutální, ale k tomu i něžné a lidské. A do toho všeho se smývají hranice mezi skutečností a snem, fantastikou a realitou. V komorním dramatu se používají počítačové triky a celé dohromady to překvapivě jedinečně funguje.
Jsem s tebou (Main Hoon Na, 2004) - 60 %
Indický mainstream, který je dostatečně zábavný na to, abyste v klidu přežili i ty tři hodiny, má skvělé postavy, spoustu akce, místy i dramatické moment, scény, které jsou nádherně přitažené za vlasy, do toho hudební čísla, která jsou mnohdy sama o sobě filmem, a to všechno vás dovede strhnout. Není to výjimečné, ale je to zábavné.
Venkovský lékař (Médecin de campagne, 2016) - 50 %
François Cluzet se nám začíná specializovat na umírající a nemocné postavy, což je fajn, protože tam může ukázat, že má herecké schopnosti, ale tenhle skoro až provinční film s tématem až překvapivě ohraným - asi proto, že mi přijde, že u nás se tohle točí furt - ničím zásadně nevyniká, kromě dobrých hereckých výkonů.
The Karma Killings (2016) - 60 %
Alternativní indický film, který vyniká především svým pojetím, kdy je docela dobře možné, že si budete celou dobu myslet, že se jedná o dokument. Mockumentary moc nemusím, ale tohle je vlastně spíše hraná forma dokumentu a funguje. Je tím řečeno, co se film snažil říct o kriminalitě, která je problematická. Ale to neplatí jen pro Indii.
Hodiny harmonie (Uroki garmonii, 2013) - 70 %
Hodně znepokojivý snímek o tom, jak vlastně funguje nebo nefunguje systém. Je to do jisté míry o šikanovaném mladíkovi, ale spíše je to možné chápat jako film o spravedlnosti a o tom, jak je na ni nahlíženo jedinci, kteří mají moc. Spravedlnost nefunguje, ne v tom společenském pojetí, ale budeme ji dál bránit.