Game Over, Man!, Harold And Lillian: A Hollywood Love Story, Oro, Strike: Career of Evil, Tulipánová horečka

Game Over, Man! (2018) - 60 %

Tohle je místy tak blbé, až jsem se prostě bavil a smál. Jsou zde scény, které jsou skutečně ujeté a hodně se mi líbí, že Adam DeVine se toho prostě nelíbí, a i když je otravný, tak jde do role prostě naplno. Tohle k němu prostě patří. Ač si na něj vždy musím znovu zvykat, je prostě správně ujetý. Takže jo, smál jsem se, tudíž dobré.

Harold And Lillian: A Hollywood Love Story (2015) - 80 %

Harold a Lillian Michelsonovi pro mě byli do vidění snímku neznámou. Ale to je prostě tím, že z Hollywoodu vídáme jen ty hvězdy a ty ostatní profese nám zůstávají trochu skryté. Jejich příběh je ale krásný, dojemný a prostě lidský. A ano, i oni dva pomáhali utvářet ty skutečně velké americké filmy.

Oro (2017) - 60 %

Na historický film je to dobré, drsné. A hlavně na to drsné je zaměřeno, takže samotný příběh, který se tam odehrává, se nejeví ani moc důležitý. Ke konci to ale velmi dobře graduje, i když některé scény mi skoro přišly nelogické. I tak jsem se ale nemohl zbavit určitého příjemného dojmu, snad v náznacích podobnosti s filmem "Apocalypto".

Strike: Career of Evil (2018) - 70 %

S posledními scénami tahle sezóna trochu ztrácela, bylo to takové zbytečně moc lidské, k postavě hlavního hrdiny mi to až tak nesedlo, ale zase musím nechat, že příběh a pátrání mě tentokrát bavily a já jsem byl zvědavý na to, jak to dopadne a kdo je vrah. A to odhalení není vůbec špatné. Takže spokojenost.

Tulipánová horečka (Tulip Fever, 2017) - 50 %

Romantický film, u kterého jsem si říkal, že je vlastně jedno, jestli je to o tulipánech nebo ne, protože by tam fungovalo cokoli jiného. Příběh milenců není špatný, nemá zlý vývoj, ale to zbytečné prosazování komična mi tam nesedělo. A nakonec je to i v závěru takové divně pozitivní, což jsem nečekal.

Ferrari 312B: Where the Revolution Begins, Hvězdy neumírají v Liverpoolu, Démoni vzpomínek, Vánek osudu, Furlough

Ferrari 312B: Where the Revolution Begins (2017) - 50 %

Snímek o Ferrari, o lidech, kteří mají rádi Ferrari a od lidí, kteří mají rádi Ferrari. Pokud máte rádi Ferrari, asi se vám film bude hodně líbit, pokud ne, nejspíš vám bude celkem ukradený. Dobré na něm je, že je tu pohled do zákulisí výroby, sice nijak bohatý, ale i to krátké nahlédnutí je celkem zajímavé.

Hvězdy neumírají v Liverpoolu (Film Stars Don't Die in Liverpool, 2017) - 60 %

Nemůžu si pomoct, ale prostě jsem čekal, že to bude lepší, že to bude emotivnější, ale nakonec se to nekonalo. Jako romance to funguje, ale čím víc se to blíží ke konci, tím je to takové nijaké. Jasně, osud k ní nebyl zrovna milý, ale tohle není příběh, který by dokázal diváka zaskočit. První polovina rozhodně lepší.

Démoni vzpomínek (Final Recourse, 2013) - 30 %

Teda nemůžu si pomoct, ale tenhle snímek má tak debilní vysvětlení na konci, že jsem prostě litoval toho, že jsem to celé sledoval. Jasně, trochu se to snaží o to, aby to bylo zajímavé, aby tu byl originální zvrat, ale dle mého pohledu to prostě nefunguje a zabíjí to jinak relativně průměrně rozjetý thriller.

Vánek osudu (Flying Lessons, 2010) - 50 %

Lidský příběh nijak velký, prostě návrat jedné holky domů, kam se nikdy nechtěla moc vrátit, ale kde má prostě kořeny a kde zrovna potřebuje být. Na diváka to asi moc velký dojem nezanechá, ale v tu chvíli, kdy to sleduje, si možná i něco odnese o tom, že život je někdy fajn, někdy na hovno. Prostě očekávaná podívaná.

Furlough (2018) - 40 %

Docela zajímavé herecké výkony, které ale padají s tím, že jim nakonec scénář nic zásadně zajímavého nenabídne. Whoopi Goldberg mi tu přijde skoro jako zbytečná postava, alespoň podle toho, jak ji derou dopředu. Pro příběh až tak zásadní nakonec není, hrdinka tím není nijak výrazně lidštější.

Elements of Matter, Father Figures, Gekijôban Fairy Tail: Dragon Cry, Het Tweede Gelaat, Osanago warera ni umare

Elements of Matter (2017) - 50 %

Parta neznámých herců nedělá nic moc, jenom mluví a chová se divně. Ale nemůžu si pomoct, mě tahle skupina prostě bavila. Jako kdyby každý herec byl nějakým záhadným způsobem příjemný a já jsem si jeho přítomnost užil. Anebo mi minimálně vůbec nevadila. Na takový malý film to bylo celkem fajn.

Father Figures (2017) - 40 %

Owen Wilson a Ed Helms v sobě rozhodně mají komický potenciál, což se i projevilo v některých scénách, ale tahle cesta za hledáním vlastního otce prostě nevyšla. Je to zdlouhavé, hraje se na výkony herců ve vedlejších rolí, ale bez toho, aby jim scénář dal něco zajímavého. Další špatná, skvěle obsazená americká komedie.

Gekijôban Fairy Tail: Dragon Cry (2017) - 60 %

Sérii neznám, ale byl jsem docela zvědavý na to, jak bude vypadat fantasy v anime provedení. A musí se tomu nechat, že to není špatné. Líbí se mi, že je zde kontrast mezi dětinským a silně dospělým, funguje obojí, i když samozřejmě v tom dospělejším, trochu drsnějším se nezachází zbytečně daleko.

Het Tweede Gelaat (2017) - 50 %

Trochu chladný film, ale nikoli svojí atmosférou, ale celkově přístupem k postavám, kdy ani na konci nemáte pocit, že byste měli projevit nějaké emoce, i když by se to u některých scén předpokládalo. Pak jsou zde najednou žhavé scény, ale i jim chybí šťáva. A tak je tu chlad kriminálního pátrání. Ten funguje.

Osanago warera ni umare (2017) - 60 %

Další z těch klidnějších snímků, u kterých si řeknete, že Japonci dovedou být nejen šílení a bizarní, ale především také lidští. Opravdu se to nevylučuje. Snímek "Osanago warera ni umare" si bere jen to lidské, ale ne až tak krásné, spíše to dramatické, ale pořád s přihlédnutím k tomu, jak dovedou události vnímat citliví lidé.

Black Marigolds, Vražedný termín, Střed mého světa, Tmavý chléb, Strike: The Silkworm

Black Marigolds (2013) - 50 %

Není to žádný velký snímek, místy je to celkem hluché, i na svou stopáž je to sem tam docela zdlouhavé, ale také to dovede vytvořit tu atmosféru, kterou čekáte. Nejistoty, strachu, vzteku. To, co tvůrci filmu "Black Marigolds" chtěli sdělit, se jim nakonec asi docela podařilo, ale určitě ne líp jak průměrně.

Vražedný termín (Dead Lines, 2010) - 40 %

Jak se film blíží ke konci, tak si skoro začnete myslet, že by to mohlo mít celkem chytré finále, ale nakonec se ukáže, že to vůbec chytré není a že to jen tahalo diváka celkem zbytečně za nos. Tohle se mi moc nelíbilo, a i když bylo celou dobu jasné, že to není velký film, ten závěr mě i na tak malý film zklamal.

Střed mého světa (Die Mitte der Welt, 2016) - 70 %

Natočit snímek o homosexualitě, který nebude karikaturou, ale který nebude ani zbytečnou agitací, není tak jednoduché, ale podobně jako snímku "Call Me by Your Name" se to podařilo ještě o něco dříve německému filmu "Střed mého světa". Tohle jsou filmy, na které se prostě dobře kouká, a jsou přirozené.

Tmavý chléb (Pa negre, 2010) - 70 %

Španělsko-francouzská koprodukce ukázala svou sílu ve filmu, kde jsou scény, na které se rozhodně moc hezky nekouká, a to ani nejsou moc explicitní. Ale funguje to. Navíc to má celou dobu takovou příjemně snovou atmosféru, kdy o to jsou některé ty rány, které film zasadí, silnější. Rozhodně stojí za zhlédnutí.

Strike: The Silkworm (2017) - 70%

I když je to lepší než první díl (rozuměj série), pořád si tak nějak říkám, že to není ono, že mě to ještě nedostalo tak, aby mě postavy naprosto uhranuly, i když je pravda, že Robin a Cormoran jsou dobrý tým. Chvílemi mi ale přijde, že ty finální rozuzlení jsou taková nucená, že to sice zapadne, ale není to tak ladné jako u starých detektivek.

Amanda & Jack Go Glamping, Atlantic Rim 2, Věřte mi, Beyond a Reasonable Doubt, Sanpo suru shinryakusha

Amanda & Jack Go Glamping (2017) - 40 %

David Arquette je herec, kterého mám prostě rád, Mohou za to "Hromy a blesky", což je ptákovina, která asi nikomu nepřijde moc skvělá, ale já jsem si ji zamiloval. Od té doby ale uplynulo dost vody a snímek "Amanda & Jack Go Glamping" mě rozhodně tolik nebavil, nebyl ani tak vtipný a byl až moc očekávaný ve svém průběhu.

Atlantic Rim 2 (2018) - 30 %

Tohle prostě není téma, které chcete sledovat převážně v interiérových záběrech, případně pokud už jde o exteriéry, je tu strašně pusto. Chcete vidět spoustu monster a robotů, jejich souboje. Takhle je to nuda, kterou narušuje jen to, jak je to pitomé, to jsem se místy skutečně pořádně zasmál, protože je to pěkně blbé.

Věřte mi (Believe in Me, 2006) - 70 %

Na první pohled celkem obyčejný film o tom, jak jeden muž dostane na starosti skupinu outsiderů, v tomhle případě je to tým basketbalistek, nechce s nimi nic moc dělat, ale nakonec se ukáže, že jejich spolupráce může nést ovoce. I když to vypadá obyčejně, tak musím uznat, že ty postavy mě prostě bavily.

Beyond a Reasonable Doubt (1956) - 60 %

Rozhodně to není ten nejlepší Fritz Lang, jakého můžete vidět, ale i tak je na snímku vidět, že ho měl tvůrce pevně v rukou a že dokázal diváka trochu napínat až do konce. Scénář ale není tak silný, jak by bylo třeba, je jen na půl cesty k něčemu skutečně výjimečnému. Ani tak vás Langův film vyloženě neurazí.

Sanpo suru shinryakusha (2017) - 60 %

Tenhle snímek si skoro nahlas říká o to, aby to byla triková podívaná, ale japonští tvůrci tentokrát hodně překvapili, protože tohle je film, který nakonec hrál na relativní realističnost s tím, že se do děje dostává více psychologie a lidský faktor. Aneb jak také může vypadat snaha mimozemšťanů ovládnout Zemi.

Sidney Hall, Případ Nile Hilton, The Outsider, Šťastná hvězda, Zahradnictví: Dezertér

Sidney Hall (2017) - 50 %

Trochu zdlouhavý příběh o tom, jak se Sidney Hall ztratil a jak se hledal. Mladý, nadějný a velmi talentovaný autor, do toho nějaké osobní problémy, ten příběh se skoro píše sám, a popravdě to není tak skvělé, jak by to skvělé chtělo být. Po nějaké době už mě trochu unavovalo některé postavy sledovat.

Případ Nile Hilton (The Nile Hilton Incident, 2017) - 65 %

Rozhodně to má tu správnou, temnou pouliční atmosféru, do toho ještě celkem dobré zachycení prostředí a doby, která tedy není tak vzdálená, ale především Fares Fares ukazuje, jak je dobrým hercem a že patří k těm nejzajímavějším, jaké neanglicky mluvící Evropa v současné době má k dispozici.

The Outsider (2018) - 55 %

Dobrý film, drsný, násilný, nebere si servítky, ale nemůžu si pomoct, celkově mi přišel spíše prázdný. Jared Leto je zde klasicky démonický, u něj stačí, aby se jen podíval, ale tentokrát to nějak nestačí, protože s ním nesouzní příběh, který je spíš takový tradiční, více se hraje na krev a násilí než na samotný děj.

Šťastná hvězda (The Star, 2017) - 40 %

Na první pohled trochu jiný pohled na narození Ježíše, na druhý pohled zase tolik ne. Jasně, hlavní postavy jsou tu zvířátka, ale to vede jen k tomu, že je více jak polovina filmu taková divná groteska, která má vést k tomu, že se postavy dostanou do Betléma, kde se narodí nový král. Pak už je to opravdu nudné.

Zahradnictví: Dezertér (2017) - 50 %

Začínám mít pocit, že Jan Hřebejk umí trochu lépe období komunismu, nebo jeho nástupu, než období nacismu. Postavy jsou zde o něco lépe vykreslené, je zde trochu lepší humor než v prvním dílu trilogie, ale pořád to nestačí na něco lepšího, než je průměrné hodnocení. Tohle se klasikou nestane.

Muž s magickou krabičkou, Strike: The Cuckoo's Calling, Největší showman, The Hanging Tree, Pokoj ve tvaru L

Muž s magickou krabičkou (Człowiek z magicznym pudełkiem, 2017) - 60 %

V první řad mě docela překvapilo, že Poláci zvládli sci-fi, které má v sobě myšlenku, na druhou stranu mě trochu zklamalo, že je to takové místy nijaké, skoro mi to připadalo, jako kdyby to bylo spíše retro sci-fi než sci-fi z budoucnosti. Ale funguje to, má to hlavu a patu a sem tam je tu i docela dobrý nápad.

Strike: The Cuckoo's Calling (2017) - 65 %

Čekal jsem něco vyloženě skvělého, ale zatím mě první série nepřesvědčila o tom, že se jedná o něco výjimečného. Z hlediska budování postav je to velmi dobré, ale z hlediska detektivního mi to přišlo takové celkem průměrné s tím, že to rozuzlení má svoje mouchy. Ale přesto jsem zvědavý na pokračování.

Největší showman (The Greatest Showman, 2017) - 80 %

Příběh tohoto filmu je strašně očekávaný, ale nic to nemění na tom, že to je příběh, který vás prostě strhne. To ale není silná stránka filmu, tou jsou muzikálová čísla, která jsou skvělá pěvecky i hudebně, ale především jsou skvělá vizuálně. Na to se tak krásně kouká, že tomu prostě není moc co vytknout.

The Hanging Tree (1959) - 60 %

Gary Cooper je jeden z těch legendárních herců, kteří vás budou bavit prostě jen tím, že ve filmu jsou, mají charisma a roli vždy utáhnou. Tenhle western je lehce zdlouhavý a jeho nejlepší pasáž přichází se samotným koncem, tam je dobrý a silný, mohl by být ještě o něco ostřejší, ale i tak je dobrý.

Pokoj ve tvaru L (The L-Shaped Room, 1962) - 70 %

Docela dobré, silné drama, kterému trochu chybí k dokonalosti, a to především ve scénáři, jenž má velmi dobrý rozjezd, ale který se následně trochu utopil sám v sobě. Mohlo to být ještě lepší lidské drama, ale ke konci už trochu ztrácíte zájem zjistit, jak to vlastně celé dopadlo. I tak je hlavní postava skvělá.

Fumihazushita haru, Hai tiin yakuza, Takeshis', Návrat Lew Harpera, Hranice vesmíru

Fumihazushita haru (1958) - 70 %

Seijun Suzuki byl prostě dobrý v tom, jak dokázal poměrně realisticky zachytit aktuální podobu Japonska, především pak z pohledu mladých, ale do toho světa ještě přidal násilí, které je skoro až noirového charakteru, s čímž souzní ještě barevnost - černobílá - jeho filmů. Tento snímek je toho dobrým důkazem.

Hai tiin yakuza (1962) - 60 %

Seijun Suzuki ukazuje celkem realistickým způsobem, jak může vypadat menší války gangů nebo zločinců u ještě celkem mladých jedinců, kteří by se měli starat především o školu. Není to akčně skvělé, ale ono tady o akci skoro nejde, spíše jde o to, že tohle by se ve společnosti klidně mohlo dít a nejspíš se to i dělo.

Takeshis' (2005) - 60 %

Takeshi Kitano je osobností japonského filmu i televize, má za sebou celkem zajímavý život a také nějaké problémy, z kterých jako kdyby se ve snímku "Takeshis'" vyzpovídal, a to v surreálné podobě, kdy není jednoduché pochopit, co se vlastně děje a kam to směřuje. I proto je snímek docela zajímavý.

Návrat Lew Harpera (The Drowning Pool, 1975) - 60 %

Snímek "Návrat Lew Harpera" má dobrého herce v hlavní orli, o tom se nedá pochybovat, má celkem zajímavé herce ve vedlejších rolích, případ, který není vyloženě nudný, ale musím zdůraznit i to, že jsem místy měl pocit, že to trochu tápe, nemluvě na tom, že už to bylo ke konci opravdu hodně dlouhé.

Hranice vesmíru (The Farthest, 2017) - 70 %

Zajímavý dokument, který se pohledem jedné družice, jež se dávno dostala tam, kam se žádná jiná ještě nedostala, ukazuje život na planetě Zemi z pohledů specialistů, kteří zde prezentují svoje názory. Rozhodně je to film o tom, jak se vám mohou rozšířit obzory toho, co všechno chce a může člověk dokázat.

Škrtič z Martfü, Něco divokého, Zátiší, Stop Making Sense, Pásky z Nagana

Škrtič z Martfü (A martfüi rém, 2016) - 70 %

Hodně nepříjemný kriminální film, který je dobrý především v tom, jak dokáže zobrazit jednotlivé zločiny. Nejsou nutně explicitní, i když i na to dojde, ale je to tím, jak jsou intenzivní, jak na vás dolehnou skutečně nepříjemně. A když už dojde na něco explicitnějšího, je to opravdu nepříjemné sledovat.

Něco divokého (Something Wild, 1986) - 60 %

Něco divokého a možná taky něco divného. Přiznám se, že na mě film působil strašně zvláštně. Na jednu stranu se jede v režimu komedie, ale pak jsou tu celkem odvážné erotické scény, pak zase komedie ve stylu road movie, aby to nakonec dostalo grády skoro jako thriller. Nějak to sedí dohromady, ale stejně jsem si ten film nedokázal nějak extra užít.

Zátiší (Still Life, 2013) - 80 %

Malý film, jeden z těch, které vás dovedou okouzlit, i když nutně nejsou veselé, naopak poselství snímku "Zátiší" je spíše smutné. Ale Eddie Marsan byl pro roli vybrán dokonale a sedla mu naprosto skvěle. Finále filmu je tragicky krásné, což se rozhodně ne každému režisérovi povede zvládnout takhle dobře.

Stop Making Sense (Stop Making Sense, 1984) - 70 %

Talking Heads rozhodně není kapela, která by byla mojí krevní skupinou, což je dáno tím, že jsem ji v podstatě vůbec neznal. Některé její písně ano, ale samotnou kapelu ne. Ten dokument je ale natočen tak dobře, že i když mě hudba nijak zásadně neoslovila, bavilo mě muzikanty sledovat. Některé hry světla a stínu byly skvělé.

Pásky z Nagana (The Nagano Tapes: Rewound, Replayed & Reviewed, 2018) - 100 %

Skvělý dokument, který se vrací k jedné z nejdůležitějších událostí našich moderních dějin. Ano, je to tak, Nagano prostě bylo důležité, což si zpětně uvědomujeme právě tím, jak to uzvedlo národ, což už se od té doby v takové míře nestalo. Skvělé rozhovory, skvělé vzpomínky, které záběry, skvělí hráči na všech stranách.

Zmenšování, Scorched Earth, Šestiraňák, Sanjuro, Zahradnictví: Rodinný přítel

Zmenšování (Downsizing, 2017) - 60 %

Je to hodně velká agitace, ale je pojata tak epicky a místy absurdně, že jsem se prostě jen díval dál a dál, i když se mi chtělo spát, protože jsem chtěl vědět, jak to vlastně skončí. Jasně, unesený ze závěru nejsem, ale díky hereckým výkonům, vizuální stránce a scénáři tohle není jen bohapusté plácání, ale to poselství v tom je.

Scorched Earth (2018) - 50 %

Gina Carano je prostě moje oblíbenkyně, a tak mi ani nějak nevadí, že film není vyloženě geniální, protože ona zde má dost prostoru. Jen je škoda, že její role nemá více akčních okamžiků, většinou se objede s použitím zbraní, což v jejím případě jen značí nevyužitý potenciál. Zajímavá variace na western.

Šestiraňák (Six Shooter, 2004) - 90 %

Martin McDonagh prostě dokáže zaujmout, ať už je to krátký film nebo dlouhý. Tady si chvíli říkáte, o čem to vlastně bude, co se z toho může vyvrbit dobrého, ale pak jen až do konce zíráte na to, co se tu děje. A je to opět herecky i scenáristicky skvělé, navíc je to sakra drsné, ale přitom pořád niterné, emotivní.

Sanjuro (Tsubaki Sanjuro, 1962) - 80 %

Toshirô Mifune a Akira Kurosawa opět ve velmi dobré formě, takže jejich spolupráce prostě funguje. Samurajské filmy v tomhle podání mají svou poetiku, mají dobré postavy a popravdě jsem docela rád, že tentokrát nebyl Akira Kurosawa nějak moc rozmáchlý a spokojil se s hodinou a půl stopáže filmu.

Zahradnictví: Rodinný přítel (2017) - 40 %

Vzhledem k propagaci bude mít člověk od snímku "Zahradnictví: Rodinný přítel" a vlastně od celé trilogie, příliš velká očekávání, která prostě nemůžou dojít naplnění. Ondřej Sokol tu má skvělou roli, která si v závěru zasloužila víc než pár slov. A když se nad tím člověk zamyslí, on je jediný, kdo vyniká. Chybí humor, drama je dobré, ale je to příliš rozvláčné už u prvního dílu.