Škrtič z Martfü, Něco divokého, Zátiší, Stop Making Sense, Pásky z Nagana

Škrtič z Martfü (A martfüi rém, 2016) - 70 %

Hodně nepříjemný kriminální film, který je dobrý především v tom, jak dokáže zobrazit jednotlivé zločiny. Nejsou nutně explicitní, i když i na to dojde, ale je to tím, jak jsou intenzivní, jak na vás dolehnou skutečně nepříjemně. A když už dojde na něco explicitnějšího, je to opravdu nepříjemné sledovat.

Něco divokého (Something Wild, 1986) - 60 %

Něco divokého a možná taky něco divného. Přiznám se, že na mě film působil strašně zvláštně. Na jednu stranu se jede v režimu komedie, ale pak jsou tu celkem odvážné erotické scény, pak zase komedie ve stylu road movie, aby to nakonec dostalo grády skoro jako thriller. Nějak to sedí dohromady, ale stejně jsem si ten film nedokázal nějak extra užít.

Zátiší (Still Life, 2013) - 80 %

Malý film, jeden z těch, které vás dovedou okouzlit, i když nutně nejsou veselé, naopak poselství snímku "Zátiší" je spíše smutné. Ale Eddie Marsan byl pro roli vybrán dokonale a sedla mu naprosto skvěle. Finále filmu je tragicky krásné, což se rozhodně ne každému režisérovi povede zvládnout takhle dobře.

Stop Making Sense (Stop Making Sense, 1984) - 70 %

Talking Heads rozhodně není kapela, která by byla mojí krevní skupinou, což je dáno tím, že jsem ji v podstatě vůbec neznal. Některé její písně ano, ale samotnou kapelu ne. Ten dokument je ale natočen tak dobře, že i když mě hudba nijak zásadně neoslovila, bavilo mě muzikanty sledovat. Některé hry světla a stínu byly skvělé.

Pásky z Nagana (The Nagano Tapes: Rewound, Replayed & Reviewed, 2018) - 100 %

Skvělý dokument, který se vrací k jedné z nejdůležitějších událostí našich moderních dějin. Ano, je to tak, Nagano prostě bylo důležité, což si zpětně uvědomujeme právě tím, jak to uzvedlo národ, což už se od té doby v takové míře nestalo. Skvělé rozhovory, skvělé vzpomínky, které záběry, skvělí hráči na všech stranách.

Přání smrti 3, Metropolitan, Monterey Pop, Nemilovaní, Paddington 2

Přání smrti 3 (Death Wish 3, 1985) - 50 %

Přece jen malinko vyčpělé, protože se vlastně jen opakuje to stejné téma s tím, že tady se Paul Kersey na chvíli i dostane do vězení, ale vlastně za něco, co nespáchal, což je pěkná ironie. Herecky je to opět takové suché, což udává sám Charles Bronson, a dějově to asi nepřekvapí, jen je to takové větší, více to tu bouchá, více se střílí.

Metropolitan (Metropolitan, 1990) - 60 %

I když je scénář snímku "Metropolitan" rozhodně velmi dobře napsaný a má momenty, které jsou skvělé, i když dialogy nenudí, tak jsem se do filmu celkově nějak nedokázal dostat, jako kdyby se mi všechny postavy, které jsou zde prezentované, nějakým způsobem prostě protivily a mě nebavilo je sledovat.

Monterey Pop (1968) - 95 %

Festival Monterey Pop v Kalifornii, který se udál 16. až 18. června 1967 si rozhodně zasloužil takový dokument, který skvěle dokázal zachytit hudbu a dobu. Popravdě bych se na ten festival dostal asi raději než na Woodstock už jen proto, jak to bylo klidnější, ale přitom zde byly všechny velké hvězdy. Ty písně jsou úžasné.

Nemilovaní (Nelyubov, 2017) - 80 %

I když místy prosvitne filmem něco jako naděje, stejně máte pocit, že nad postavami se neustále vznáší spíše něco temného a deprese. A nad divákem taky. Jako kdyby bylo všechno, co postavy dělají, tak nějak špatně, a nebylo možné z té smyčky za žádných okolností vypadnout. Ale stejně chcete sledovat až do konce.

Paddington 2 (Paddington 2, 2017) - 80 %

I když jsem si myslel, že to na první film nemůže dosáhnout, příběh byl celkově docela zajímavý a hezky bláznivý, a navíc se zde objevují postavy, které jsou prostě skvělé, především pak proto, jak se je podařilo zahrát skvělým britským nebo irským hercům. Místy je to prostě krása pohledět, je to zábavné, ale i dojemné, pokud je to potřeba.

Cook Off!, Dead Reckoning, Far Cry 5: Inside Eden's Gate, Fassbinder, Gaga: Five Foot Two

Cook Off! (2007) - 20 %

Skoro to vypadalo, že by to mohla být i celkem vtipná komedie. Jak se ukázalo, tak to vlastně vůbec vtipné není. Snaha ukázat lidi, kteří se hlásí do různých podivných soutěží, by vyhráli pořádné peníze, i když nemají žádné schopnosti, se do jisté míry podařila, ale sledovat do hodina a půl prostě bolelo.

Dead Reckoning (1947) - 70 %

Takový celkem klasický Humphrey Bogart v noiru, a to myslím v tom dobrém. Většinu toho řekne ve voice overu, a i když si myslíte, že má vlastně jen jeden výraz, ve skutečnosti zvládne hrát některé scény právě jen obličejem. Scénář není geniální, ale dost dobrý na to, aby vás bavil až do úplného konce.

Far Cry 5: Inside Eden's Gate (2018) - 40 %

Pro propagaci videohry je to asi celkem fajn, ale ve skutečnosti je to prostě jen film o tom, jak se skupina snaží získat setru jednoho z nich zpět z jedné divné sekty a zjistí, že to je fakt divná sekta. A to je celé. Na tom není nic až tak zajímavého a těch třicet minut nic zásadního nepřinese, ani pro hru mě to nenadchlo.

Fassbinder (Fassbinder, 2015) - 70 %

Rainer Werner Fassbinder je rozhodně jedním z nejvýznamnější, nejpilnější a nejspecifičtějších německých režisérů, asi nejen druhé poloviny minulého století, ale prostě vůbec. Je dobře, že si jeho tvorbu připomínáme a že jeho rodáci natočili tenhle dokument. Jeho filmy prostě musí zůstat stále naživu.

Gaga: Five Foot Two (2017) - 70 %

Mám Lady Gaga docela rád, její hudba, hlavně ty už trochu starší písně, jsou prostě dobré, i když mám pocit, že těmi posledními neoslnila. Aspoň mě nedokázala tak chytnout. Tenhle poměrně intimní dokument ji ale ukazuje jako normálního člověka, který je oddaný rodině, ale i umění, a to se mi na ní líbí, stejně jako na filmu to, že ji sleduje prostě furt.

Human Flow, China Salesman, I Am Not a Witch, I Called Him Morgan, Velmi uvěřitelné příběhy

Human Flow (2017) - 60 %

Když se na takový dokument dívám, tak si plně uvědomuji, že mám skutečně štěstí v tom, jak si žiji a že se nemusím dostat do situace, jako lidé zde popisovaní. Odsuzujeme uprchlíky, máme z nich strach, a to se s nimi v podstatě do kontaktu nedostaneme, ale ona je to prostě přirozená součást osidlování Země.

China Salesman (2017) - 50 %

Na to, že to je čínská produkce a hraje tam Steven Seagal, tak to v konečném součtu není vůbec špatné. Steven zde dokonce bojuje, hned na začátku, navíc s Mikem Tysonem, ale je na tom moc vidět, jak je to hodně stříhané. Co je horší, Mike Tyson prokazuje, že se pro herectví opravdu nenarodil. Ale nakonec to tak zlé není.

I Am Not a Witch (2017) - 70 %

Jasně, tohle je snímek, který vám nemusí sednout, můžete si říkat, že to je prostě pošahané, jak lidé v Africe žijí, ale stejně tak si oni mohou myslet o nás, že jsme pošahaní. Ale je fakt, že obvinit malou holku z čarodějnictví je přece jen trochu moc. Bohužel i v dnešní době se najedou lidé, kteří tomu budou věřit. A klidně bych se vsadil, že všichni nebudou z Afriky.

I Called Him Morgan (2016) - 70 %

Dokument, který se vrací k události, jež ovlivnila jazzový svět a o které nezainteresovaný člověk asi nebude nic vědět. Alespoň já jsem nevěděl. Ani po více jak čtyřiceti letech vzpomínky nevychladly a mluvčí představují tragický příběh o nadaném muži, kterému ale bylo vyměřeno jen 33 let. Je to blbé když spoušť stiskne milující manželka.

Velmi uvěřitelné příběhy (1991) - 80 %

Přiznám se, že mě trochu mrzí, že jsem o tomhle filmu, nebo seriálu o šesti povídkách, nevěděl dříve. Tohle je rozhodně něco, co stojí za pozornost, protože se zde ukazuje, že horor v českém provedení prostě funguje a není nutné, aby v tom bylo něco nadpřirozeného. Dobrý horor vychází z života a tady se to děje.

Táta je doma 2, Dawson City: Frozen Time, Days of Power, Diverge, Přežij!

Táta je doma 2 (Daddy's Home 2, 2017) - 60 %

Místy to bylo docela vtipné a to je to hlavní, co v poslední době od americké komedie chci. Mel Gibson si film ukradl pro sebe, ale vlastně to vůbec nevadí, protože on je prostě dobrý a utáhne to bez problémů. A nevadí mu si ze sebe trochu dělat prdel. Ostatní si jedou spíš klasiku a jen sem tam trochu pobaví.

Dawson City: Frozen Time (2016) - 70 %
Co si budeme povídat, samotný dokument není nijak významný, významné je to, co prezentuje - objev starých filmových pásů v Dawson City, pásů, které byly ztracené, zmrazené, ale které dokládají, jak se v oblasti žilo, co se tam pouštělo, prostě tohle má něco do sebe a film je dobrý proto, že to prezentuje.

Days of Power (2018) - 50 %
Hudební čísla mi v tomhle filmu přišla nakonec zbytečná, stejně jako celá stopáž, která je opravdu moc dlouhá na to, že příběh je zde opravdu jednoduchý. Divný střih, divné vedení filmu mu trochu dávají něco navíc, něco, co vás přiměje si myslet, že je to jiné než jen torture porn, ale ono to zase tak nic moc jiného není.

Diverge (2016) - 30 %
Ze začátku to ještě vypadá jako celkem zajímavý apokalyptický snímek, kdy pro hru s pár herci mám docela slabost, ale nakonec se ukáže, že tady vůbec nejde o to, co bylo po apokalypse, ale vracíme se ještě před ní ve snaze jí zabránit. A to začíná být docela nuda, která se už až do konce nerozčeří. Škoda.

Přežij! (Live!, 2007) - 40 %

Tenhle snímek v sobě měl docela velký potenciál, ale myslím, že by musel být pojat trochu jinak, než tímhle odlehčeným způsobem. Ve finále to pak nevyzní tak dobře, jak by mělo. Hlavní hrdinka je pak spíš takovou snahou být hnusná, ale zároveň se zalíbit. Fakt by bylo mnohem lepší, kdyby v tom nebylo nic pozitivního.

Battlecreek, Becks, Belle epoque, Mugen no junin, Krev mé krev

Battlecreek (2017) - 50 %

Další spíše temnější romance o klukovi, který má nepříjemnou, ale ne nakažlivou kožní chorobu, o tom, jak si ho matka chce držet u sebe, ale jak on konečně najde volnost díky dívce, která to ale také neměla v životě jednoduché. Ale kdo jo, že jo? Nakonec se se svými temnými stránkami musí trochu poprat, ale není to vyloženě boj na život a na smrt.

Becks (2017) - 50 %

Takový romantický příběh o jedné muzikantce, které nedopadla poslední láska, a tak se vrací k matce, která není zrovna otevřená lesbickým vztahům své dcery. Dcera sem tam něco zazpívá, a aby to měla jednoduché, tak se zamiluje do vdané ženy. Prostě příběh o tom, jak to lidi nechtějí mít v životě snadné.

Belle epoque (Belle epoque, 1992) - 60 %

Rozverný film, o tom, jak idylický venkov vlastně vůbec není idylický a jak je celkem komplikované vyjít se ženami, pokud se muž zamiluje hned do několika. Anebo nezamiluje, ale jen se mu líbí, když jich má více na lopatkách. A co, že jsou to sestry. Podání filmu je tak příjemné, že bude diváka spíše bavit.

Mugen no junin (2017) - 70 %

Takashi Miike mě zase přesvědčil o tom, že je jedním z nejlepších japonských režisérů, a to primárně v tom, jak žánrově různorodý je. Dovede natočit všechno. Tady máte pocit, že je to realistické historické drama, ale přitom to má i prvky, které jsou primárně prostě mrknutím na diváka, jsou cool. Takashi mě opět bavil.

Krev mé krev (Sangue del mio sangue, 2015) - 50 %

Nejprve historická část, která je dobře natočená, je i celkem intenzivní, následně současná část, která je lehce fantaskní, ale skutečně jen lehce. Lepší mi přišla první část, ale je zřejmé, že je zde myšlenkové propojení. Bohužel to nic nemění na tom, že vás tenhle snímek může celkem snadno nebavit.

All I See Is You, Na pokraji slávy, Antonia, Batman: Gotham by Gaslight, S.U.M.1

All I See Is You (2016) - 40 %

Mladá žena je vdaná, vypadá to, že je celkem šťastná, tedy až na to, že je slepá. Pak ale dojde k zázraku, kdy začne znovu vidět. Jako kdyby jejímu štěstí nic nechybělo. Akorát že ono manželství možná není tak dokonalé. Tohle je dle mého tak zabitá příležitost natočit skutečně zajímavý film... Základ dobrý, ale vývoj prostě ne.

Na pokraji slávy (Almost Famous, 2000) - 60 %

Mám moc rád rockovou hudbu, ale stejně mi to nijak moc nepomohlo k tomu, aby mě tenhle film dostal. Je to fajn retro, jsou zde dobří herci, je to takové lidské, příjemné emoce nejsou zbytečně vyhrocené, ale prostě mě to nedokázalo chytnout za srdce, což mě osobně docela překvapilo, protože jsem myslel, že se mi to bude líbit.

Antonia (Antonia, 1995) - 70 %

Sonda mezi obyvatele na maloměstě v poválečném Nizozemsku, kde je ještě všechno zastaralé a zkostnatělé, ale kam se dostane svobodná žena, která ví, co chce. To je něco nepatřičného. Tenhle film je ale podaný s takovým klidem, láskou a navíc i realismem, že vás prostě dovede dostat. Stejně jako to, jak jsou lidé hloupí.

Batman: Gotham by Gaslight (2018) - 60 %

Docela by mě zajímala původní komiksová předloha, která bohužel zatím česky nevyšla a nejsem si jistý, že by měla vyjít. V animovaném provedení to totiž má svoje kouzlo, a i když je to "jen" alternativa k Batmanovi, dá se na to koukat a má to i celkem dobrý příběh, což je hodně dáno tím, jak jsou zde známé postavy jiné.

S.U.M.1 (2017) - 50 %

Poslední dobou se s nízkorozpočtovými sci-fi roztrhl celkem pytel, protože je možné do nich - asi relativně levně - přidat digitální triky, ale jen do pár scén a ono to stačí. Není potřeba ani moc herců, aby to fungovalo. A docela to funguje, na ten průměr to za mě stačí. Podobné filmy mě docela začínají bavit.

Accident, Alibi na klíč, Dívka ze Západu, První dáma country music, Návrat domů

Accident (2017) - 25 %

Na první pohled to vypadá celkem zajímavě, stísněně, ale na druhý pohled se ukáže, že tohle je hodně velká zdlouhavá nuda, kde většinu doby sledujete, jak se hlavní hrdinky nemohou dostat z auta, které havarovalo. Nemohl jsem si pomoct, ale tohle mi přišlo skutečně otravné, navíc bez špetky čehokoli, co by udělalo postavy zajímavé.

Alibi na klíč (Alibi.com, 2017) - 60 %

Dobrá francouzská komedie, která dovede zaujmout příběhem, jenž není vyloženě originální, ale není špatně pojatý, ale dovede zaujmout i jednotlivými gagy, kdy někdy překvapí, jak je to celkem drsné a jak je zde použita i groteska, i když nikoli klasického, ale moderního ražení. Humor zde funguje dobře, romance je ke konci trochu nezajímavá.

Dívka ze Západu (Cat Ballou, 1965) - 55 %

Taková westernová veselohra, která vyniká spíše obsazení, kdy Jane Fonda a Lee Marvin stojí za vidění, i když se přiznám, že Oscara pro Lee Marvina úplně nechápu. Že by taková Laurence Olivier v "Othellovi" podal horší výkon? Ale musí se uznat, že kulisy fungují, nejzajímavější jsou pak písně, kterými je film prokládán.

První dáma country music (Coal Miner's Daughter, 1980) - 80 %

Tohle je film, kde mohla skvělá Sissy Spacek dokázat svoje herecké mistrovství a hlavně i svou všestrannost. Naprosto zasloužený Oscar za její výkon. Skvěle se na ni kouká a věříte jí každou přeměnu, každou scénu. Tommy Lee Jones je jí pak skvělým parťákem a film má tu správnou zemitost.

Návrat domů (Coming Home, 1978) - 80 %

Tohle není zbytečně emotivně vyhrocené, naopak se herci snaží o to, aby to bylo relativně klidné, což se jim popravdě daří docela dobře. Jane Fonda a Jon Voight jsou prostě skvělí a sedli si dokonale. Ale i ostatní zde mají své místo. Jeden z nejlepších filmů o válce bez válečných scén, jaký jsem kdy mohl vidět.

American Satan, Ooru naito rongu: Sanji, Rise of the Footsoldier Part II, Singularity, Vesmírný tábor

American Satan (2017) - 60 %

Snímek "American Satan" je zbytečně moc roztahaný, což je škoda, protože kdyby byl přece jen trochu kratší, tak je ještě o něco lepší, ještě o něco snesitelnější. Má to hororové prvky, je to místy docela dobře dekadentní a do toho je zde celkem dobrá tvrdá hudba. Na to, jak nezávisle snímek vypadá, se povedl.

Ooru naito rongu: Sanji (1995) - 60 %

Drsné, ale pořád dobré. Nesnáším šikanu, k tomu se přiznám, Myslím si, že kdokoli šikanuje, je prostě ubožák. Proto mám rád filmy, kde je šikana potírána. Tohle je sice hodně extrémní způsob, ale stejně je podán tak, že vás to zaujme, drsné, krvavé, ale přece jen ne tak moc explicitní - pořád jsou to Japonci, kdy něco nejsou ochotni zobrazit.

Rise of the Footsoldier Part II (2015) - 50 %

Docela dobré, i když mám pocit, že filmy v téhle sérii jsou zbytečně zdlouhavé, a to hlavně proto, že se berou moc vážně a mají pocit, že skutečně mají co vyprávět a že to, co vypráví, je vlastně dobrá a rozsáhlá sága. Nemyslím si, že by to bylo až tak skvělé, ale přece jen, na ten průměr si "Rise of the Footsoldier" sáhne.

Singularity (2017) - 40 %

Tak jo, opravdu nemám rád levná sci-fi, protože je na nich moc vidět, jak je to komorní a jak to nesedí k tématu. Film, kde v podstatě dojde k vyhlazení lidstva a odehrává se jen v lese a na jednom hradě, přičemž by to zde mělo doslova kvést technologií, co se ukáže jen na pár záběrech, je prostě málo.

Vesmírný tábor (SpaceCamp, 1986) - 50 %

Začalo to jako skvělá zkušenost, kdy se děti měli stát součástí vesmírného programu NASA s tím, že se měli podívat do prostor, kde kosmonauti trénují a sami se jimi jakoby stát. Jenže pak najednou došlo k tomu, že se s nimi raketa dostala do kosmu a oni musejí ukázat své schopnosti naostro. Hodně naivní provedení, ale zápletka je pěkně ulítlá.

Die Brut des Bösen, Ooru naito rongu, Salinger, Score: A film Music Documentary, Shiryô no wana

Die Brut des Bösen (1979) - 70 %

Tak jo, tohle je tak blbé, tak jednoduché, ale za mě tak dobré, že jsem se prostě skvěle bavil. Jeden by si myslel, že tohle nemůže fungovat, ale ono to funguje. Tohle je film, který mě dokázal tak nabudit, že jsem v době, kdy jsem na něj koukal, prostě zapomněl, že jsem naštvaný, že mě něco trápí. Parádní béčko.

Ooru naito rongu (1992) - 60 %

Japonci prostě dokáží kombinovat žánry, jak to nikdo jiný moc nedokáže. Tohle skutečně chvíli vypadá jako teen komedie, případně drama o nesmělých mladících, kteří si chtějí vrznout, ale najednou se to mění v pořádně gory movie, který se ještě dokáže proměnit v revenge snímek. A ono to funguje.

Salinger (2013) - 60 %

Dobrý obraz jednoho z nejvýznamnější spisovatelů Ameriky posledního století - a toho tolik nenapsal - dokument, který se zabývá jeho tvorbou, jeho životem, jeho dopadem na další, ale je nesmírně kažen hranými scénami, jež jsou zde naprosto zbytečné a nijak neumocňují to, co je pamětníky a dalšími sdělováno. Salinger je ale jednoznačně zajímavou osobností. Vlastně byl.

Score: A film Music Documentary (2016) - 70 %

I když nejsem zrovna ten, kdo pozná podle prvních několika tónů, o jakou hudbu, k jakému filmu se jedná a kdo ji napsal, přesto si myslím, že je hudba naprosto nedílnou a nezbytnou součástí filmu. Tenhle dokument to dokazuje a dokáže vás upozornit i na to, co možná někdy nevnímáte. Hudba je prostě nezbytná součást filmu.

Shiryô no wana (1988) - 70 %

Japonci jsou prostě frajeři a musí se jim nechat, že i hodně drsný a krvavý snímek dovedou podat takovým způsobem, že vám nad tím mnohdy zůstává rozum stát. Tohle má zajímavou zápletku, je to napínavé, špinavé, ale přitom to má skvělou hudební složku, která se k filmu na první poslech nehodí. Ale přitom to dohromady funguje.