Fitzcarraldo, A Christmas Eve Miracle, Absolutely Anything, Highlander: Zúčtování, Karamazovi

Fitzcarraldo (Fitzcarraldo, 1982) - 70 %

Na tomhle filmu se musí obdivovat to, že do toho tvůrci vůbec šli. Kinski byl šílenec na první pohled, ale Herzog mu skvěle sekundoval. Z jejich zvláštního uměleckého vztahu pak vzešlo něco, co je geniálně šílené, anebo šíleně geniální. Přeprava parníku přes hory je neskutečnou ukázkou toho, že skutečně v podstatě jakákoli umělecká vize je realizovatelná.

A Christmas Eve Miracle (2015) - 25 %

V podstatě se jedná o snímek, který nějakým způsobem, hlavně místem, navazuje na film "A Magic Christmas", ale je to ještě hloupější, ještě patetičtější než předchozí film a v tomhle smyslu už to v podstatě nemá co nabídnout a je to celkem hloupoučké a samoúčelné. Tohle už nezapůsobilo ani vánoční atmosférou.

Absolutely Anything (2015) - 80 %

Ten nápad sám o sobě až tak originální není, ale pojetí, jakým je podán, to je skvělé. Simon Pegg je prostě skvělý komik a tady to předvádí naplno. Byl mu dán super příběh a on ho využil, jak jen mohl. Kate Beckinsale mi zase jednou přišla fajn a trikově je to taky povedené. Krásně banální film, u něhož jsem se skvěle bavil.

Highlander: Zúčtování (Highlander: Endgame, 2000) - 15 %

Když vezmete sérii její nejsilnější stránku, je celkem jasné, že celou sérii pošlete do kopru. A tak série "Highlander" přišla o Christophera Lamberta, který byl tou poslední ozdobou. Ale on už tenhle film opravdu nestojí za nic a je to jen hloupá ukázka toho, jak se celkem zajímavý nápad rozplyne v blábolech.

Karamazovi (2008) - 80 %

Tak musím přiznat, že tohle divadlo by mě docela bavilo. Petr Zelenka dostal k ruce skvělé herce, což se nádherně projevilo na tom, jak celý film zvládli. Samotná forma je ale ozdobou tohoto filmu, který vlastně není ničím jiným než divadelní hrou v nečekaných exteriérech nefungující továrny. Silné, niterné, krásné divadlo.

Šepoty a výkřiky, Boulevard, Dou hap II: Seung Hoi taam dou sing, Cop Car, Every Secret Thing

Šepoty a výkřiky (Viskningar och rop, 1972) - 90 %

Ingmar Bergman ukazuje svoje mistrovství, a to jak ve smyslu režie, scénáře, tak především pak ve výběru herců. Harriet Andersson jako umírající Agnes je neskutečně přesvědčivá a vy jí uvěříte každou bolest, kterou by jako rakovinou prolezlá mohla mít. A do toho všeho neskutečné obrazy, které prostě nečekáte. Tohle je silná ukázka autorského mistrovství.

Boulevard (2014) - 45 %

Nebýt hereckého výkonu Robina Williamse, který ještě naposledy dokázal, že dramatické role mu byly vlastní, tak nestojí tenhle film za řeč. Tohle je velmi špatně vedený scénář, kdy mna konci máte mít pocit, že souzníte s hlavní postavou, ale to prostě nejde. V jeho rozhodnutích není nic dobrého a správného, co by jeho štěstí na konci mělo ospravedlnit.

Dou hap II: Seung Hoi taam dou sing (1991) - 60 %

Pořádná ujetost, která není špatná, ale tak nějak se od celkem realistického akčního filmu, který v sobě má humor, přešlo k fantasknímu filmu, který má sice humor, ale už nemá tak dobrou akci a rozhodně nemá tak dobré gamblerské scény, jako původní "Bůh gamblerů". Je to škoda, že se z toho dělá spíše divadlo.

Cop Car (2015) - 60 %

Úplně odvařený z tohoto snímku nejsem, ale stejně si myslím, že je to povedený thriller, který vítězí hlavně díky dvěma mladým klukům, kteří zvládli herecky své úkoly skvěle. Stejně tak i Kevin Bacon, který vypadá jako naprosto skvělý magor a také ho dobře hraje. Příběh je podán dostatečně dobře, aby ani v pomalejším tempu nenudil.

Every Secret Thing (2014) - 60 %

Ten příběh není špatný, ale v podstatě od začátku tak nějak tušíte, že to, co se stalo, nebylo tak, jak je to prezentováno. A co si budeme povídat, ono zase nezbývá tolik možností, jak by to mohlo být provedeno. Co celkem oceňuji, to je finále, které je pořádně sžíravé a které ukazuje, že hrdinou může být každý.

Konformista, Andrew - člen naší rodiny, Chloe and Theo, Méďa 2, La herencia Valdemar

Konformista (Il Conformista, 1970) - 90 %

Výborný politický thriller, který má až děsivé postavy, a to i v hlavní roli, kterou skvěle ztvárnil geniální Jean-Louis Trintignant. Je to film, který je napínavý, je krutý, je psychologický, za každou cenu se snaží jít k meritu věci, a to i v případě, pokud se nám to nebude líbit. Kdo jsme? Jaké je naše přesvědčení? A jak je možné jej změnit, pokud je to možné. Zajímavé otázky napadnou člověka při sledování.

Andrew - člen naší rodiny (Bicentennial Man, 1999) - 80 %

Měl jsem tenhle film rád už poprvé, když jsem ho před několika lety viděl, a nic se na tom nezměnilo i po letech. Ten příběh je hodně zjednodušován a velké skoky vedou k tomu, že některé emotivní scény nevyznívají tak dobře, anebo naopak vyznívají moc chtěně, ale stejně je to nádherná ukázka toho, jak může vypadat láska a lidská/robotická zarputilost. Lidé mají rozhodovat o tom, kdo je člověk. Mají na to vůbec kompetence?

Chloe and Theo (2015) - 50 %

Hezký příběh o tom, jak se jeden člověk snažil změnit svět. Nebo alespoň něco ve světě, ale jak mu svět ukázal, že se změnit nenechá a že krutost je mnohem jednodušší lidskou vlastností než vcítění se. Ten příběh není ničím objevný a od prvního záběru se snaží zalíbit, ale to, co chce sdělit, to se mu nakonec i daří.

Méďa 2 (Ted 2) - 90 %
Docela jsem se toho bál, ale nakonec jsem jen zíral, jak je to pořád vtipné. Ano, budou zde lidé, kterým se to nebude líbit, ale takový je prostě Sethův humor. Jsou zde slabá místa, hlavně vztah s Tami-Lynn mě nějak moc nebavil, byl strašně klišovitý, ale Ted a Mark Wahlberg jsou skvělá dvojka a Amanda jim jen přizvukovala. Některé scény mě naprosto rozsekaly a můj smích pak nakazil i další lidi v kině. Anebo se holt smáli mně...

La herencia Valdemar (2010) - 60 %
Zajímavý španělský horor, kterému se daří docela dobře budovat atmosféru a dovede vás strhnout, nikoli zbytečnými lekačkami, ale právě tím, jak je celkový příběh pojat. Ke konci už je to takové trochu přeplácané a nejisté, ale na pokračování jsem docela zvědavý a může být minimálně tak povedené jako tento první film.

Spojení Shaolinů, Táta šampión, Dohola, Hercule Poirot: Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota, Shinjuku kuroshakai: Chaina mafia sensô

Spojení Shaolinů (Da zui xia, 1966) - 80 %

To, čím Ang Lee exceloval s filmem "Tygrem a drak", nebylo něco naprosto nového, ale jen znovuobjevení a dotažení do vizuální dokonalosti toho, s čím přišel již v 60. letech King Hu. Výborná akční podívaná, která má překvapivě skvělé momenty a souboje, které jsou i na svou dobu velmi dobré. Pro milovníky akčních filmů krásná ukázka toho, že to šlo i před 50 lety.

Táta šampión (World's Greatest Dad, 2009) - 70 %

Není to až tak zvláštní film, jak by se mohlo zdát, ale rozhodně se zde řeší témata, která nejsou až tak tradiční. To celé je pak podáno způsobem, kdy se skutečně jedná o něco, co je na pomezí komedie a tragédie, přičemž komediální pojetí a odlehčení nakonec převládá. Jednoznačně zajímavý film, který stojí za zhlédnutí.

Dohola (Blow Dry, 2001) - 70 %

Není to skvělá komedie. Jsou zde momenty, kdy jsem si říkal, že je to až zbytečně vykonstruované tak, aby zde za každou cenu byly emoce. Pak jsou zde ale momenty, které jsme si s přítelkyní prostě užili a bavili jsme se. Finále je jedním z nich. To se prostě povedlo a vizuálně je výtvor opravdu nádherný. Mimochodem, Josh Hartnett má opravdu strašný anglický přízvuk.

Hercule Poirot: Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota (Agatha Christie's Poirot: The Labours of Hercules, 2013) - 90 %

Tady mi strašně učarovalo prostředí, které bylo prostě krásné. Nádherné Švýcarské Alpy, vrcholky, které jsou celoročně zasněžené a navíc minimum lidí. Takhle si představuji ideální dovolenou. A do toho je ještě dán příběh, který rozhodně není špatný, naopak je velmi dobrý a má překvapivé rozuzlení. Jako vždy. I když to není poslední díl Poirota, byl to poslední ke zhlédnutí, který jsem viděl. A tak na mě padla určitá nostalgie.

Shinjuku kuroshakai: Chaina mafia sensô (1995) - 70 %

Klasicky drsný Takashi Miike, který je v tomhle případě ještě takový temný a špinavý. Je vidět, že si svou formu a hyperstylizaci ještě hledal, ale už byl na dobré cestě. Hlavně měl natočit drsný kriminální thriller, což se mu v konečném důsledku také podařilo, a to více než dobře. Některé scény s vámi pořádně hnou.

Hold Me While I'm Naked, Hercule Poirot: Hra na vraždu, Welcome to Me, Jak přicházejí sny, Na západní hranici

Hold Me While I'm Naked (1966) - 20 %

Tohle je další film, který mi prostě nic neříká. Dívám se na to, snažím se v tom něco objevit, ale prostě nic. Jenom se dívám, a tu čtvrt hodinu v tom prostě nic nenacházím. Kromě celkem dobrých ňader. Ale předpokládám, že o tomhle snímek opravdu nebyl. Undergroundu prostě nerozumím a ani porozumět nechci. Budu se s tím muset smířit.

Hercule Poirot: Hra na vraždu (Agatha Christie's Poirot: Dead Man's Folly, 2013) - 80 %

Tak se pomalu blížím ke konci a musím říct, že jsem z těchto posledních případů nadšený. Není zde žádný špatný, na který by se nedalo koukat, ale je pravda, že takový není žádný v rámci série. Tenhle je dobře napínaný a nakonec ani nedojde na finální scénu, kde se odhaluje vrah před skupinou diváků. O tak rozuzlení stojí za to.

Welcome to Me (2014) - 50 %

To, že se tímhle způsobem upozorňuje na jednu specifickou nemoc, je rozhodně chvályhodné. To, že zde Kristen Wiig podává další ze svých skvělých výkonů je také pozitivem filmu. Jenže to je tak všechno, co mě na tom zaujalo. Ten příběh je takový těžko přístupný a popravdě je to vlastně docela klišovité, jen ozvláštněné možností, že se to někomu stát může. Nebo že je alespoň v podobném stavu mysli.

Jak přicházejí sny (What Dreams May Come, 1998) - 50 %

Příliš kýčovitý, podivný a v podstatě nic neříkající film, který se snaží ukázat, že obrazem je možné sdělit všechno. Tak úplně to není pravda. Herci se tady mohou snažit, co jim síly stačí, a také tak činí, ale stejně jsem měl nakonec pocit, že je to jen příliš líbivá pohádka, která se z diváka za každou cenu snaží vymačkat slzy.

Na západní hranici (West of the Divide, 1934) - 75 %

Taková pěkná klasika, která má ale docela dobrý příběh, jenž se točí kolem toho, že Waynova postava nemá rodiče, protože ti kdysi zahynuli. Jako správný desperát, ale takový ten waynovský, se vydává na cestu, aby zjistil pravdu o své minulosti a o svých rodičích. Zábavné, svižné a tak trochu to, co očekáváte.

Rukopis nalezený v Zaragoze, Hercule Poirot: Viděla jsem vraždu, Hercule Poirot: Vražda v Orient expresu, Svět podle Garpa, Stará Oklahoma

Rukopis nalezený v Zaragoze (Rekopis znaleziony w Saragossie, 1965) - 75 %

Velmi zajímavý snímek, který si rozhodně zasloužil restaurování a získání verze, která má téměř tři hodiny. Je to ukázka toho, jak je možné natočit historický epos, který nebude nezáživný, nebude nudný, zbytečně strojený a vážný. Tohle je lehké, rozmarné a navíc ke všemu ještě fantaskní a hlavně velmi dobré.

Hercule Poirot: Viděla jsem vraždu (Agatha Christie's Poirot: Hallowe'en Party, 2010) - 90 %

Na tomto příběhu je nesmírně krásné, jak se mu daří pojmout hororovou atmosféru, a to v podstatě jen díky noci, troše mlhy a správným záběrům. Tohle mu dává hodně navíc, stejně jako rozuzlení, které je podáno velmi temně a šíleně, což má na diváka ten správný efekt. Tyhle poslední díly jsou nesmírně propracované a povedené.

Hercule Poirot: Vražda v Orient expresu (Agatha Christie's Poirot: Murder on the Orient Express, 2010) - 100 %

Tenhle příběh mě naprosto dostal, a to nejen Agathiným skvělý základem, ale i provedením. Nesmírně temný příběh, kdy se Suchet rezervuje a většinu doby zastává pouze jednu hereckou polohu, která ještě přidává na depresi. Celkově je prostředí skvěle nasnímáno a přidává celkovému dojmu z příběhu, který je rozhodně netradiční a silný.

Svět podle Garpa (The World According to Garp, 1982) - 65 %

Dobrý film se silným příběhem, což se dalo vzhledem k předloze očekávat. Myslím si, že kniha je pořád výrazně zajímavější, což je dáno i tím, že mi snímek místy přišel až moc obyčejný, což je škoda. Robin Williams ale už v roce 1982 dokázal předvést, jak je skvělým hercem a že podobné role mu budou sedět nejvíce.

Stará Oklahoma (In Old Oklahoma, 1943) - 70 %
Takový ten klasický pohodový film s Johnem Waynem, kde on je za toho čestného chlapáka, ale té ženské to musí teprve dokázat. Samozřejmě, že se mu to nakonec povede, to by ani jinak nešlo, ale ta cesta je prostě taková příjemná, je to hezké, nic moc vážného se zde neřeší, ale není to prázdné. Příjemný film na krátké odpoledne.

Falstaff, Hračky, Aku no kyôten, Hercule Poirot: Sloni mají paměť, Hercule Poirot: Velká čtyřka

Falstaff (Campanadas a medianoche, 1965) - 70 %

Orson Welles byl jednoduše natolik dobrým filmařem a hercem, že mohl natočit prostě cokoli a v nějakém aspektu to bude skvělý film. Shakespeare nebyl nutně jeho doména, ale na poli jeho her předvedl skvělý přístup a to i v tomto případě, kdy zvolil netradiční polohu. Herecky je snímek naprosto výborný a Orson přesně věděl, na co má.

Hračky (Toys, 1992) - 60 %

Je to hodně zvláštní film, který už od začátku nesedne každému, ale mě se jeho naivita, dětinskost a přehnaná barevnost a hravost prostě líbily. Jsou to prvky, které dohromady dávají docela funkční společenskou kritiku, tedy hlavně tu vojenskou. Není to dokonalé, není to extra vtipné, ale ty postavy jsou krásně bizarní.

Aku no kyôten (2012) - 80 %

Takashi Miike zase ukazuje, jak je schopný režisér a jak moc se dokáže přizpůsobit. Ne, že by tohle nebyl drsný film, to střílení na konci je až moc realistické, ale tohle je hlavně film o tom, jak se šílenec může skrývat kdekoli. Takže milé děti, hlavně ve škole moc nepodvádějte, protože jinak budete mít pořádné problémy.

Hercule Poirot: Sloni mají paměť (Agatha Christie's Poirot: Elephants Can Remember, 2013) - 90 %

Tady je krásně vidět, jak je možné se soustředit na dva různé případy a nakonec zjistit, že Poirot i Oliver řeší nakonec jeden a ten samý případ, který je akorát hodně zamotaný, i když ono je řešení vlastně celkem jednoduché a divákovi se podaří jej docela brzy odhalit. Tedy relativně brzy v rámci série. Nijak to ale neubírá na kvalitě.

Hercule Poirot: Velká čtyřka (Agatha Christie's Poirot: The Big Four, 2013) - 90 %

Ne, už jen proto, že se zde skutečně objevuje Velká čtyřka, tady Poirot, Hastings, Japp a Lemon, si tenhle díl zaslouží co možná nejvyšší hodnocení. Tohle setkání prostě stojí za to, navíc když máte seriál nakoukaný a víte, že tohle je skutečně poslední setkání této čtveřice. Příběh mě maličko ve svém finále zklamal, ale Poirot tady rozehrál skutečně velkou hru, stejně jako jeho protivník.

Za zvuků hudby, Hercule Poirot: Tragédie o třech jednáních, Zůstat naživu, Two-Fisted Law, Gyakuten saiban

Za zvuků hudby (The Sound of Music, 1965) - 80 %

Přiznám se, že bych si to dovedl představit o hodinu kratší a pořád by to bylo stejně pozitivní a krásné a navíc bez nacistů, ale i s nimi je to dobré, i když jsem se bál toho, aby to nesklouzlo někam, kde to bude až příliš patetické. To se naštěstí nestalo a celá ústřední rodina je herecky i pěvecky úchvatná.

Hercule Poirot: Tragédie o třech jednáních (Agatha Christie's Poirot: Three Act Tragedy, 2010) - 80 %

Nedostalo mě to tolik jako jiné Poirotovy filmy z tohoto období, ale to jen příběhem. Docela mě zaujalo, jaké jsou používány filmařské nástroje, například detaily, prolínání obrazu. Tohle je ve snímku skutečně zajímavé. Poirot navíc nic neztrácí na síle a David Suchet mu skutečně dává ultimátní podobu. A ano, hodně mě překvapilo, jak se změnil Doyle z "Profesionálů".

Zůstat naživu (The Survivors, 1983) - 60 %

Walter Matthau a Robin Williams si tu docela dobře sedli a místy je tahle komedie i vtipná, ale stejně jsem se neubránil tomu, že je zde vývoj, který je takový podivný, a celé je to takové jednoduché a vlastně o nic moc nejde, i když se to má tvářit jinak. Ta finální myšlenka mi nakonec nepřipadala nijak zajímavá.

Two-Fisted Law (1932) - 60 %

Klasický příběh o tom, že čestný muž se dostává do osidel křiváka, který je postupně schopen udělat všechno pro to, aby toho čestného dostal. A když to nepůjde po dobrém (udávání, vydírání, pomlouvání), tak to půjde po zlém (dojde i na nějaké ty plány na zabití). Tim McCoy má ten správný kukuč, kterému můžete fandit.

Gyakuten saiban (2012) - 75 %

Takashi Miike předvádí něco, co by od něj fanoušci chtiví brutalit možná nečekali. Do anime stylizovaný film, který vychází z videohry pro Gameboy a zachovává si její aspekty, jako třeba šílené účesy, výborné technologické a sci-fi prvky a další skutečnosti, ale s tím, že se jedná zároveň o dobré soudní drama, které má místy docela drive a zajímavou zápletku. A není to vůbec krvavé, ale naopak mainstreamové.