Sidney Hall, Případ Nile Hilton, The Outsider, Šťastná hvězda, Zahradnictví: Dezertér

Sidney Hall (2017) - 50 %

Trochu zdlouhavý příběh o tom, jak se Sidney Hall ztratil a jak se hledal. Mladý, nadějný a velmi talentovaný autor, do toho nějaké osobní problémy, ten příběh se skoro píše sám, a popravdě to není tak skvělé, jak by to skvělé chtělo být. Po nějaké době už mě trochu unavovalo některé postavy sledovat.

Případ Nile Hilton (The Nile Hilton Incident, 2017) - 65 %

Rozhodně to má tu správnou, temnou pouliční atmosféru, do toho ještě celkem dobré zachycení prostředí a doby, která tedy není tak vzdálená, ale především Fares Fares ukazuje, jak je dobrým hercem a že patří k těm nejzajímavějším, jaké neanglicky mluvící Evropa v současné době má k dispozici.

The Outsider (2018) - 55 %

Dobrý film, drsný, násilný, nebere si servítky, ale nemůžu si pomoct, celkově mi přišel spíše prázdný. Jared Leto je zde klasicky démonický, u něj stačí, aby se jen podíval, ale tentokrát to nějak nestačí, protože s ním nesouzní příběh, který je spíš takový tradiční, více se hraje na krev a násilí než na samotný děj.

Šťastná hvězda (The Star, 2017) - 40 %

Na první pohled trochu jiný pohled na narození Ježíše, na druhý pohled zase tolik ne. Jasně, hlavní postavy jsou tu zvířátka, ale to vede jen k tomu, že je více jak polovina filmu taková divná groteska, která má vést k tomu, že se postavy dostanou do Betléma, kde se narodí nový král. Pak už je to opravdu nudné.

Zahradnictví: Dezertér (2017) - 50 %

Začínám mít pocit, že Jan Hřebejk umí trochu lépe období komunismu, nebo jeho nástupu, než období nacismu. Postavy jsou zde o něco lépe vykreslené, je zde trochu lepší humor než v prvním dílu trilogie, ale pořád to nestačí na něco lepšího, než je průměrné hodnocení. Tohle se klasikou nestane.

Škrtič z Martfü, Něco divokého, Zátiší, Stop Making Sense, Pásky z Nagana

Škrtič z Martfü (A martfüi rém, 2016) - 70 %

Hodně nepříjemný kriminální film, který je dobrý především v tom, jak dokáže zobrazit jednotlivé zločiny. Nejsou nutně explicitní, i když i na to dojde, ale je to tím, jak jsou intenzivní, jak na vás dolehnou skutečně nepříjemně. A když už dojde na něco explicitnějšího, je to opravdu nepříjemné sledovat.

Něco divokého (Something Wild, 1986) - 60 %

Něco divokého a možná taky něco divného. Přiznám se, že na mě film působil strašně zvláštně. Na jednu stranu se jede v režimu komedie, ale pak jsou tu celkem odvážné erotické scény, pak zase komedie ve stylu road movie, aby to nakonec dostalo grády skoro jako thriller. Nějak to sedí dohromady, ale stejně jsem si ten film nedokázal nějak extra užít.

Zátiší (Still Life, 2013) - 80 %

Malý film, jeden z těch, které vás dovedou okouzlit, i když nutně nejsou veselé, naopak poselství snímku "Zátiší" je spíše smutné. Ale Eddie Marsan byl pro roli vybrán dokonale a sedla mu naprosto skvěle. Finále filmu je tragicky krásné, což se rozhodně ne každému režisérovi povede zvládnout takhle dobře.

Stop Making Sense (Stop Making Sense, 1984) - 70 %

Talking Heads rozhodně není kapela, která by byla mojí krevní skupinou, což je dáno tím, že jsem ji v podstatě vůbec neznal. Některé její písně ano, ale samotnou kapelu ne. Ten dokument je ale natočen tak dobře, že i když mě hudba nijak zásadně neoslovila, bavilo mě muzikanty sledovat. Některé hry světla a stínu byly skvělé.

Pásky z Nagana (The Nagano Tapes: Rewound, Replayed & Reviewed, 2018) - 100 %

Skvělý dokument, který se vrací k jedné z nejdůležitějších událostí našich moderních dějin. Ano, je to tak, Nagano prostě bylo důležité, což si zpětně uvědomujeme právě tím, jak to uzvedlo národ, což už se od té doby v takové míře nestalo. Skvělé rozhovory, skvělé vzpomínky, které záběry, skvělí hráči na všech stranách.

Zmenšování, Scorched Earth, Šestiraňák, Sanjuro, Zahradnictví: Rodinný přítel

Zmenšování (Downsizing, 2017) - 60 %

Je to hodně velká agitace, ale je pojata tak epicky a místy absurdně, že jsem se prostě jen díval dál a dál, i když se mi chtělo spát, protože jsem chtěl vědět, jak to vlastně skončí. Jasně, unesený ze závěru nejsem, ale díky hereckým výkonům, vizuální stránce a scénáři tohle není jen bohapusté plácání, ale to poselství v tom je.

Scorched Earth (2018) - 50 %

Gina Carano je prostě moje oblíbenkyně, a tak mi ani nějak nevadí, že film není vyloženě geniální, protože ona zde má dost prostoru. Jen je škoda, že její role nemá více akčních okamžiků, většinou se objede s použitím zbraní, což v jejím případě jen značí nevyužitý potenciál. Zajímavá variace na western.

Šestiraňák (Six Shooter, 2004) - 90 %

Martin McDonagh prostě dokáže zaujmout, ať už je to krátký film nebo dlouhý. Tady si chvíli říkáte, o čem to vlastně bude, co se z toho může vyvrbit dobrého, ale pak jen až do konce zíráte na to, co se tu děje. A je to opět herecky i scenáristicky skvělé, navíc je to sakra drsné, ale přitom pořád niterné, emotivní.

Sanjuro (Tsubaki Sanjuro, 1962) - 80 %

Toshirô Mifune a Akira Kurosawa opět ve velmi dobré formě, takže jejich spolupráce prostě funguje. Samurajské filmy v tomhle podání mají svou poetiku, mají dobré postavy a popravdě jsem docela rád, že tentokrát nebyl Akira Kurosawa nějak moc rozmáchlý a spokojil se s hodinou a půl stopáže filmu.

Zahradnictví: Rodinný přítel (2017) - 40 %

Vzhledem k propagaci bude mít člověk od snímku "Zahradnictví: Rodinný přítel" a vlastně od celé trilogie, příliš velká očekávání, která prostě nemůžou dojít naplnění. Ondřej Sokol tu má skvělou roli, která si v závěru zasloužila víc než pár slov. A když se nad tím člověk zamyslí, on je jediný, kdo vyniká. Chybí humor, drama je dobré, ale je to příliš rozvláčné už u prvního dílu.

Malý Pán, The Scent of Rain & Lightning, Čtverec, The Time of Their Lives, Svatba na divoko

Malý Pán (2015) - 60 %

Je hezké vidět, že loutkový film může fungovat i v současné době. A on funguje, jen v mém případě se stalo, že mě příběh prostě nedokázal zaujmout. Sašu Rašilova mám rád, ale jeho projev se mi k hlavní postavě prostě nějak nehodil. Je to ale zábavné, není to zbytečně podlézavé a má to i zajímavé nápady.

The Scent of Rain & Lightning (2017) - 40 %

Rádoby pokud o něco, co by se dalo nazvat moderním westernem, kdy moderní je to v tom smyslu, že se to odehrává v současné době. Chce to být ještě trochu detektivní, ale ve skutečnosti dochází spíše k tomu, že se divák začne postupem času trochu nudit, protože ho ubíjí pomalé tempo, které film definuje.

Čtverec (The Square, 2017) - 70 %

Film o tom, jak je snadné něco ztratit a zkusit to zase najít. Ale především snímek o tom, co je všechno umění, kam až zasahuje a co můžeme jako umění vnímat. Je tady položeno docela dost dobrých otázek, ať už skutečně nebo metaforicky, které rozhodně stojí za zamyšlení. Umění a šílenství se dají zaměnit.

The Time of Their Lives (2017) - 50 %

Trochu jsem čekal, že to bude o ničem, ale musím se přiznat, že mě snímky o stárnutí celkem baví. Ve věku postav ani zdaleka nejsem, ale nějak se do nich dovedu vcítit. Obě Collins ukazují, že jim role sedly, Franco Nero tu má skvělou roli a nakonec to vede i k příjemnému konci, kdy si řeknete, že život prostě nikdy nekončí, dokud neskončí.

Svatba na divoko (The Wilde Wedding, 2017) - 30 %

Co se nám ten film snaží říct? Že je dobré si na oslavu před svatbou přivést všechny bývalé milence a milenky, aby člověk zjistil, s kým chce vlastně být? A pro jistotu i co nejvíce mladých kočiček, aby se mohli všichni přítomní muži konfrontovat se svými potřebami, ať už utajenými anebo celkem očividně prezentovanými? Tohle není moc hluboké... A ani vtipné.

Annihilation, Maminčin zámek, Lichožrouti, Jeptišky na útěku, The Last Laugh

Annihilation (2018) - 80 %

Hned z kraje roku vizuálně krásné a originální sci-fi, které jen dokazuje, že Netflix je na neskutečném vzestupu a není v něm nouze o novátorské přístupy. Ta vizuální stránka mě prostě dostala, ale stejně tak i myšlenky, které film prezentuje. Tohle je chytré sci-fi, které chce něco říct. A k tomu krása pohledět.

Maminčin zámek (Le château de ma mère, 1990) - 80 %

I když pokračování filmu "Tatínkova sláva" získává především v závěru celkem temné konotace, tak je to pořád snímek, který vás dokáže okouzlit, a spolu s prvním filmem tvoří dvojici filmů, která ukazuje, jak krásu francouzského venkova, tak i krásu dětství, a to v podobě, která je lidská a zároveň kouzelná.

Lichožrouti (2016) - 60 %
Knihu jsem nečetl, ale celá myšlenka okolo ponožek se mi velmi líbí, a nutno říct, že se kolem nich podařilo vystavět celkem napínavý, docela zábavný a relativně originální příběh, který dovede zaujmout nejen dětského diváka, na kterého je primárně cíleno, ale i dospělého diváka, který si tu to svoje najde.

Jeptišky na útěku (Nuns on the Run, 1990) - 60 %
Eric Idle a Robbie Coltrane jsou docela dobrá dvojka na to, aby utáhli celý film, ale mám pocit, že z hlediska humoru z toho šlo vytěžit ještě o něco více, než se nakonec podařilo. Jako kdyby to byla jen horší variace na "Někdo to rád horké", ale bez toho, aby si to dokázal divák skutečně zapamatovat a k filmu se vracet.

The Last Laugh (2016) - 70 %
Dokument o tom, jak je vnímán humor o židech a holokaustu lidmi, kteří si holokaustem prošli anebo jsou sami židy. Chvílemi mi to přišlo, že ty oběti holokaustu jsou v tom trochu navíc, ale na druhou stranu bylo fajn vidět osobnosti humoru, jak mluví o tom, co dělají a proč to dělají a proč to má smysl.

Útěk z Hašimy, Nevinnost, Same Kind of Different as Me, Osudová posedlost, Dobrodruzi

Útěk z Hašimy (Gun-ham-do, 2017) - 75 %

Korejci prostě umí velké filmy a rozhodně ty historické. Tohle není jen nahlédnutí do dějin, ale především je to celkem hluboká sonda do toho, kde všude se Japonci projevovali jako zvířata. Nebylo to jen na Číňanech, ale očividně i na Korejcích, samozřejmě na Američanech a na dalších. A někdo se jim dokázal trochu postavit.

Nevinnost (2011) - 75 %

Hřebejk a Jarchovský natočili hodně znepokojivý film, u kterého máte pocit, že to nemůže být horší, ale ono to vlastně ještě horší být může. Tady se postavení toho, kdo je vlastně zrůda, kdo je hajzl, mění celkem rychle, a ani ke konci není jasné, jak moc velký hajzl vlastně daná postava je. Velmi dobře napsané a zahrané.

Same Kind of Different as Me (2017) - 40 %

To poselství je celkem pěkné, ten příběh není vyloženě nezajímavý, ale mám pocit, že se s těmi křesťanskými agitacemi trochu moc roztrhl pytel... I když se to snaží skrýt za lásku, pořád je v tom křesťanský bůh... A pak je tu Renée Zellweger, z které se stal prostě někdo jiný a je neskutečně nezajímavá.

Osudová posedlost (Seduced and Betrayed, 1995) - 30 %

Televizní film, který má prostě problém v tom, že je televizní. Tohle je film, který má být sexy, měl by diváka navnadit, minimálně v první polovině, ale bez nahoty to prostě nejde. Tady se Susan Lucci jen lascivně dívá a topí. A David Charvet jako naivní blbeček? Ne, ani po herecké stránce to moc nefunguje.

Dobrodruzi (Xia dao lian meng, 2017) - 60 %

Jedná se o takovou čínskou "Mission: Impossible", tedy film s velmi podobným vizuálem, navíc se děj částečně také odehrává v České republice, takže Marek Vašut zase dostal práci a dokonce i něco řekl, i když to vypadal na němou roli. Andy Lau ani Jean Reno však nebyli pro role pořádně využiti, což je velká škoda.

Tatínkova sláva, Nestyda, Polina, Reset, Paradox

Tatínkova sláva (La gloire de mon père, 1990) - 80 %

Takový nesmírně příjemný francouzský, v podstatě rodinný film o dětství autora literární předlohy na francouzském venkově. Je to nesmírně klidné, není to zbytečně vyhrocené a ukazuje se zde jak čistota dětské duše, tak i nádherná krajina francouzského venkova. Takové dětství bych také klidně bral, a ne že by to moje bylo špatné.

Nestyda (2008) - 40 %

Jeden z nejslabších filmů, od Hřebejka, jaké jsem viděl. Díváte se na to a tak nějak nic. Má to fajn prvky, jako třeba Emílii Vášáryovou, nahou Vicu, která má pro mě prostě úchvatné tělo, sem tam dobrý moment, jako třeba scéna s bývalou žačkou, ale celkově je to takové nic o ničem, které se může stát každému z nás.

Polina (Polina, danser sa vie, 2016) - 60 %

Dobrý film o tancování, který by vás především měl přimět k tomu, abyste si uvědomili, že je strašně špatně, když se má umění svazovat konvencemi a pravidly. Je potřeba do toho dát duši a pak je možné, aby skutečně vzniklo něco velkého, nového, krásného. Film takový vyloženě není, ale poselství má dobré.

Reset (2017) - 40 %

Hodně vyhypovaný snímek, který chtěl strašně moc ukázat, že Číňané mají na to, aby natočili spektakulární sci-fi, ale nějak pozapomněli na to, že by to ještě mělo mít dobrý a smysluplný příběh. Ten se nedostavil a na konci prostě není film schopen vyvolat žádné emoce, i když se o to vehementně snaží.

Paradox (Sha po lang: taam long, 2017) - 60 %

Tenhle snímek by potřeboval, aby v něm Tony Jaa měl co nejvíce prostoru. Nevím, jestli je tak drahý nebo co, ale to je tak těžké pochopit, že Tony musí mít co nejvíc akčních scén, protože je v nich prostě nepřekonatelný? Bohužel ostatní postavy tak dobře nedokážou táhnout celý snímek, který nemá ani vyloženě skvělý scénář.

Kolja, Můj život Cuketky, Nerdland, Novitiate, Zkouška orchestru

Kolja (1996) - 100 %

Jeden z nejlepších filmů, které znám, jednoduše proto, že tohle je Svěrák ve své esenci, a to jak scenáristické, tak i herecké, kdy dovedl svoje pojetí postavy k dokonalosti. Humor je zde krásný, a ty hlášky, jak mu plynou z úst, to je tak přirozené, až je to neuvěřitelné. Navíc to nemá žádný hnusný americký happy end, takže jsem pořád nadšen.

Můj život Cuketky (Ma vie de Courgette, 2016) - 70 %

V první řadě je skvělé se na snímek "Můj život Cuketky" podívat už jen proto, jaká je zde použita animace. Ta je prostě krásná v tom, jak je jiná, osobitá, zvláštní v grafickém provedení. Pak je skvělé se na to podívat i proto, že je krásně vidět, že animovaným filmem je možné vyprávět i trochu drsnější příběhy.

Nerdland (2016) - 50 %

Asi mám nějakou slabost pro animáky, které nejsou určené do děti, ale primárně pro dospělého diváka. Ten drsnější humor v nich dokáže dobře vyniknout, ale bohužel snímek "Nerdland" nemá tak dobrý děj a ani tak skvělé dialogy, abych ho mohl označit za skutečně výjimečný. Spíše jen obyčejně průměrný.

Novitiate (2017) - 60 %

Tenhle film je dobrý hlavně proto, že ukazuje, jak pošahané mohou řády také být, pokud mají členy, kteří jsou magoři. A je jedno, jestli je to řád sester, anebo jsou to kněz a jeho ovečky mužského pohlaví. Dejte lidem moc a dogmata a budou ovládat druhé jako šílenci. Bohužel ti druzí se nechají, což je to nejsmutnější.

Zkouška orchestru (Prova d'orchestra, 1978) - 80 %

Felliniho skvělá ukázka toho, že i na malém prostoru je možné rozehrát skutečně velkou hru, anebo minimálně hru, která v sobě má hodně více, než by se na první pohled zdálo. Kritika lidské společnosti a našich rolí, které získáváme anebo si necháváme dát. A to vše pouze na jednom orchestru.

8 hlav šílenství, Cheong-nyeon-gyeong-chal, Mohawk, Mute, Jak se mi potopila střední škola

8 hlav šílenství (2017) - 40 %

Aneta Langerová není herečka, ale přesně tohle ten film potřeboval. Je tu dobrá. Hudební stránka je také dobrá, ale jinak je to experimentální film, který se skládá z osmi hlav, v podstatě kapitol, kde se zaměřuje na něco málo z osudů ruské básnířky, ale i na nejí básně. Ta experimentální forma mi k tomu moc nešla, myslím, že to mohlo být víc dějové.

Cheong-nyeon-gyeong-chal (2017) - 70 %

Docela fajn jízda, která se mi líbila hlavně proto, že se jedná o buddy movie, kde už od začátku je jasné, že si má divák s hlavními protagonisty vytvořit pouto, kdy je to děláno hlavně komediálním ražením děje. Ale to je dobře, protože když pak dojde na akci, je to docela paráda a ani příběh rozhodně nenudí.

Mohawk (2017) - 20 %

Je to skoro k nevíře, ale kostýmy mohou udělat hodně. A v tomhle případě kurví celý film. Na to se skoro nedá koukat, jak divně to vypadá a jak nerealisticky. Možná je to tím, jak jsou všichni čistí, vymódění, možná je to tím, že byl na kostýmy použit divný materiál, ale prostě se na to hezky nekouká a ani příběh ničím neoslní.

Mute (2018) - 40 %

Film se zajímavým potenciálem, který by skoro mohl být kultovní, ať už pro hrdinu, který je na první pohled cool, anebo pro vizuální stránku, která je skvělá, ale jak se ukáže, jedinou skutečně dobrou postavou je ta, kterou hraje Paul Rudd, jinak je potenciál zabit, a to především v příběhu, který se nakonec snaží být skoro až sentimentální. Snad Duncan natočí něco lepšího.

Jak se mi potopila střední škola (My Entire High School Sinking Into the Sea, 2016) - 60 %

Divná animace a divný příběh, ale rozhodně jeden z nejspecifičtějších animovaných zážitků, jaké kdy budete mít. Má to hlavu a patu, přitom je to tak krásně bizarní. Jsem docela rád, že se najdou prostředky na to, aby se dokončily i takové filmy. Asi vám nezmění život, ale ukážou vám, že to jde různě a že to má smysl.

Generation Iron 2, Mamas & Papas, Pan učitel Žába, Menaše, Diplomová práce

Generation Iron 2 (2017) - 55 %

Opět určeno hlavně pro ty, kdo mají rádi kulturisty, ale tentokrát mi přišlo, že jsou zde prezentované osudy o něco zajímavější. Kai Greene mě tu zaujal více než v prvním filmu, ale to bude tím, jak se zde více profiloval mimo soutěže. Je vidět, že tady skutečně jsou osobnosti, některé nemají jen svůj specifický svět.

Mamas & Papas (2010) - 40 %

Tohle je snímek, kde se probírají vážná témata, citlivá témata, ale já si nemůžu pomoct, díval jsem se na jednotlivé postavy, a bylo mi celkem jedno, co prožívají. Ani s jednou jsem se nedokázal pořádně propojit. Tohle není moc dobré na skoro dvouhodinový film, který by vás měl dostat právě psychologií postav a s tím spojenými emocemi.

Pan učitel Žába (Meester Kikker, 2016) - 50 %

"Pan učitel Žába" má vtipnou zápletku. Holčička má ráda žáby, a tak prezentuje na hodině referát právě o žábách. To ji vede ke zjištění, že jejich pan učitel je vlastně z části žába a sem tam se v ni proměňuje. Mohlo by to vést k celkem zajímavým situacím, ale to se z větší míry bohužel nenaplnilo, sem tam to ale dobré je.

Menaše (Menashe, 2017) - 60 %

Nenápadný snímek, který trochu kazí herecké výkony, jež nevypadají v některých chvílích vůbec přirozeně, ale na druhou stranu je zde skvělý hlavní hrdina, který film táhne vlastně jen tím, že je takový ňouma a že má problémy, které jsou na jednu stranu normální, na druhou divné a dané těžko pochopitelnými pravidly extrémního židovství.

Diplomová práce (Tesis, 1996) - 80 %

Ke konci mi už ta hra na diváka přišla trochu moc zdlouhavá, protože prostě nemohlo být moc těch, kdo vlastně za všechno mohli, stejně tak se mi nelíbilo, jak to skončilo, hodil by se k tomu konec jiný, ale i tak se Amenábarovi musí nechat, že je to hodně temná a místy hodně nepříjemná jízda, která ale ve snuffu nejde vyloženě daleko.