pátek 1. ledna 2016

Manželství Marie Braunové, Kiseijuu: Kanketsuhen, Vládcové Marsu, Klec pro panenky, Red Herring


Manželství Marie Braunové (Die Ehe der Maria Braun, 1979) - 75 %
Fassbinder má svůj hodně specifický styl, díky kterému je celkem rozpoznatelný. Ta odtažitost je zde patrná až do poslední scény, která je tak trochu překvapením, ale zároveň nevyhnutelným důsledkem. Celý příběh má relativně dobré a zajímavé postavy, které ale mohou být i pro diváka vzdálené. Fassbinder ale celý film držel pevně v rukou.

Kiseijuu: Kanketsuhen (2015) - 75 %
Japonci jsou prostě frajeři a já byl na tohle pokračování vzhledem k jejich schopnostem hodně zvědavý. Jsou machři mimo jiné i přes to, jak skvěle dokážou zvládnout trikové sekvence svých filmů. Tady to platí naplno. Film funguje právě díky tomu, že trikově je výborný. Ale má i příběh, který není nudný.

Vládcové Marsu (Princess of Mars, 2009) - 25 %
Když jsem zjistil, že tohle je vlastně příběh Johna Cartera, skoro se mi chtělo zaplakat. Nejhorší pak samozřejmě byly ty momenty, kde se několik minut jenom mluví a mluví a nic se neděje. Ale abych jen nekydal hnůj, tak masky jsou tady celkem povedené a vypadají dobře. A to je opravdu všechno, co vypadá dobře.

Klec pro panenky (The Big Doll House, 1971) - 75 %
Je to přesně takové, jaké od podobného filmu, který se natáčel na Filipínách v produkci Rogera Cormana, chcete. Je to trochu drsné, jsou zde blbé i dobré postavy, jsou zde krásné ženy, kdy Pam Grier je neskutečná, no a jsou zde sexy scény i lehká brutalita a dohromady to krásně funguje. Béčkové pohlazení.

Red Herring (2015) - 20 %
Nějak jsem neměl nic, co by mě na tomhle filmu bavilo. Příběh nebyl nic moc, herecké výkony nebyly nic moc, akční scény taky ne. Taková klasická produkce, která se dá natočit za poměrně levné peníze a je zde předpoklad, že se to i vrátí. Snímek, který se dá hodně snadno zapomenout. Určitě se k němu nevrátíte.

Žádné komentáře:

Okomentovat