Paris qui dort, Hercule Poirot: Vražda na maškarním plese, U pěti veverek, Kaguyahime no monogatari, Poklad Aztéků

Paris qui dort (1924) - 85 %

Samotný nápad je prostě geniální. Nechte lidi zamrznout. Prostě budou jen stát, jako kdyby se čas zastavil. Pouze pár vyvolených se bude hýbat. Proč se to stalo? Anebo ještě lépe: Co udělají, když mají najednou neskutečné možnosti - mohou okrádat, ubližovat, dovádět. Ne, film není nijak explicitní, to v té době patrně ani nebylo možné, on je navíc spíše hravý, ale jako sci-fi své doby je to skutečně parádní.

Hercule Poirot: Vražda na maškarním plese (Agatha Christie's Poirot: The Affair at the Victory Ball, 1991) - 80 %

Poirot je na plese naprosto dokonalý, hlavně v tom, jak jako jediný nemá kostým, i když řekne něco jiného. Skvěle tam jako figurka zapadá. Příběh je propojen s rádiovým vysíláním, což je také místo, kde je nakonec vrah odhalen. To je naprosto skvělý způsob a celý detektivní příběh tak získává ještě něco navíc.

U pěti veverek (1944) - 55 %

Jindřich Plachta je rozhodně největším pozitivem tohoto filmu. On byl prostě takovým hercem, který vám jen svou přítomností dokáže zvednout náladu. Je to takový hodný člověk z lidu, který se nechce zlobit, ale když už, tak to má následky. Jeho hašteření se s ženou je z její strany až překvapivě drsné a není místy vůbec komické. Ona tohle vlastně ani prvoplánově komedie není.

Kaguyahime no monogatari (2013) - 80 %

Troufnout si s tímhle způsobem animace na více jak dvouhodinový film a doufat, že tvůrci zaujmou diváka a udrží jeho pozornost, to byl rozhodně velký úkol. Ale povedlo se to. To je esence tradičního Japonska v jeho magické podobě. Krásný příběh o jedné princezně, která je jiná než ostatní. Vlastně je jiná než všichni. Krásné, dojemné.

Poklad Aztéků (Der Schatz der Azteken, 1965) - 55 %

Trochu změna prostředí, ale ne až tak zásadní, protože ono se pořád natáčelo v podstatě na jednou místě. Tady nejsou postavy, které by člověk znal, i když je hrají herci, jež jsou známí z ostatních film. Je to místy celkem humorné a Ralf Wolter je prostě srandovní. Jinak je ale příběh takový nijaký, v závěru mi přijde nedotažený.