Nezapomenutelné dětství, The Barbarian and the Geisha, Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti, Cvokař, The Big Stampede

Nezapomenutelné dětství (House of D, 2004) - 70 %

Ale jo. David Duchovny nenapsal úplně špatný scénář, i když zajímavější je rozhodně vzpomínání než konečné rozhřešení. Anton Yelchin už před těmi jedenácti lety ukázal, jak je skvělým hercem, Robin Williams už to dávno dokazovat nemusel. Sešla se skvělá parta, díky které je ten film pěkně poetický a milý, i když má svoje depresivní momenty, ale ty k tomu také patří.

The Barbarian and the Geisha (1958) - 75 %

Mám rád Japonsko a jeho kulturu, když pomineme to, jaká byla jejich kultura v případě 20. století a jeho válek. Staré Japonsko v sobě má ale krásu a ve filmech a příbězích obecně prostě vypadá dobře. Byl jsem zvědavý na spojení Johna Wayna a Japonska, navíc se jedná o film romantický, ale on prostě nikdy nezklamal. Krásný příběh.

Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti (Winnetou und Shatterhand im Tal der Toten, 1968) - 70 %

Myslím si, že jako rozloučení s jednotlivými - oblíbenými a možná i milovanými postavami - je to celkem dobré, navíc se natáčelo i v Grand Canyonu, což je přece jen také znát. Vinnetou i Old Shatterhand zde mají dobré role a vidět jejich bratrské postavy mě baví. Příběh je celkem jednoduchý, ale tak ony byly takové v podstatě všechny. Já jsem si tenhle film užil.

Cvokař (Shrink, 2009) - 55 %

Jsou zde celkem zajímavé postavy, ale celkově to nebylo podáno způsobem, který by mě nějak zásadně dokázal zaujmout. Jako kdyby tady bylo filmové médium na obtíž a já to, že sleduji postavy s odstupem, jsem se k nim skutečně nedokázal dostat. To vedlo k tomu, že se mi nijak nedokázaly dostat hlouběji.

The Big Stampede (1932) - 60 %

John Wayne jako klasický správňák, tentokrát v roli šerifa, který se musí postarat o to, aby bylo možné dovést dobytek na svoje místo. Humor, drama, akce, klid, všechno je tu přítomno, jak se očekává, ale nějak zásadně tenhle snímek nevyniká, což lze ale těžko říct v podstatě o jakémkoli Waynovu snímku té doby.

Vinnetou a míšenka Apanači, The Telegraph Trail, 451°Fahrenheita, Old Firehand, Texas Terror

Vinnetou a míšenka Apanači (Winnetou und das Halbblut Apanatschi, 1966) - 60 %

Ten příběh je celkem slabý, ale jen to, že v dalším filmu vidíte Vinnetoua a Shatterhanda vedle sebe, je celkem povznášející skutečnost. Samozřejmě za předpokladu, že máte postavy rádi. Nejvíce mě ale zaujala postava Götze Georgeho, který tu hraje výborně a je to v podstatě on, kdo film táhne trochu nahoru všemi silami. Apanači je taková hezounká.

The Telegraph Trail (1933) - 60 %

Pokrok nezastavíš a také na Divoký západ musí přijít vynález telegrafu. Jsou s tím ale trochu problémy, a tak se musí náš hrdina, samozřejmě s tváří Johna Wayne, postavit všem překážkám, které před ním vyvstanou. On je prostě archetypálním hrdinou a dobře se na něj dívá, i když tyhle role ve 30. letech jsou jedna jako druhá.

451° Fahrenheita (Fahrenheit 451, 1966) - 80 %

Co se stane, když začneme nenávidět knihy a budeme je zakazovat? No, nejspíš dojde na to, že si uvědomíme, že bez kultury, bez umění nemůžeme existovat, že umění je to, co nás utváří, co nás nutné přemýšlet a co je schopné nás přimět žít. Nejen nás, ale celou společnost. Skvělé poselství podané smysluplnou cestou. Za tohle podání se Bradbury nemusel stydět.

Old Firehand (Winnetou und sein Freund Old Firehand, 1966) - 40 %

Docela by mě zajímalo, proč si museli scénáristé vymýšlet zrovna tenhle příběh a nezkusili ještě něco jiného použít. Old Firehand není úplně špatná postava, ale nějak moc nevyniká. Vinnetou je tu opět jen jako vedlejšák a jeho role není nic skvělého. Ostatní postavy jsou v podstatě vypustitelné a ani Nšo-či nějak moc nepotěší.

Texas Terror (1935) - 70 %

Když vás křivě obviní, je to celkem problém, ale jste sami přesvědčeni o tom, že jste zabíjeli, je to celkem zapeklitá situace, protože ani nemáte snahu se obhájit. Díky příběhu, který se alespoň trochu odlišuje a který přiměl Johna Waynea, aby se nechal zarůst, se mi tenhle film celkem zamlouval a bavil mě.

V říši Stříbrného lva, Ochránce zákona, Vášeň, Poklad Inků, Tall in the Saddle

V říši Stříbrného lva (Im Reiche des silbernen Löwen, 1965) - 55 %

Tohle už nějak není ono, možná i proto, že to prostředí už tak nějak bylo využito v předchozích filmech, stejně jako byl vyčerpán příběh, který se zde odehrával. Kara je pořád zajímavou postavou, ale mám pocit, že i díky tomuhle filmu se jednou z ikon celé mayovské série stal hlavně Ralf Wolter, který prostě byl vždy zábavný.

Ochránce zákona (The Star Packer, 1934) - 70 %

Když je tu někdo, kdo odstřeluje šerify jednoho po druhém, je potřeba, aby si hvězdu nasadil někdo, kdo dokáže zabijáka sejmout. Tím, kdo to zvládne, je samozřejmě mladík s tváří Johna Wayna, který tohle prostě zvládne. Jeden z těch lepších filmů své doby, kde je ale moc vidět, jak byly jednotlivé kulisy, kostýmy i zvuky využívány znovu a znovu.

Vášeň (1962) - 70 %

Jiří Trnka ukazuje, že dokáže v animovaném filmu použít skutečně zajímavá témata, která nejsou pro animáky až tak typická. Tady jde o vášeň, která je nezadržitelná. Chceme pořád něco dělat, za každou cenu, nevadí, když si ubližujeme, hlavně že to, co děláme, milujeme. Sice o motorismu, ale snadno vztáhnutelné v podstatě na jakoukoli vášeň.

Poklad Inků (Das Vermächtnis des Inka, 1965) - 70 %

Docela mě překvapilo, že na to, jak zde nejsou žádné známé postavy z předchozích filmů, je tenhle snímek docela dobrý, zábavný a také napínavý a dobrodružný. To prostředí je zde popsáno velmi dobře, komediální rovina také velmi dobře funguje, a i když ty záporáci jsou na jedno brdo, alespoň je hned na první pohled poznáte. Žádná ze známých postav mi tu nechyběla.

Tall in the Saddle (1944) - 75 %

Výborný film s Johnem Waynem, kterému se daří celkem dobře spojit rovinu westernovou, rovinu akční a rovinu romantickou, která zde má své místo a rozhodně není špatně vedena. Jsou zde výrazné postavy a je vidět, že po 30. letech je tohle už přece jen něco, co má lepší příběh, má lepší strukturu a obecně profesionálnější pojetí.

Šéfové na zabití 2, Čertův mlýn, Old Surehand, Kuťásek a Kutilka, Somewhere in Sonora

Šéfové na zabití 2 (Horrible Bosses 2, 2014) - 20 %

Nemůžu si pomoct, ale poslední dobou mě ty filmy, co jsou podle americké distribuce označovány jako komedie, vůbec vtipné nepřijdou. Tahle trojice otravných debilů se mi v prvním díle celkem líbila, ale až tady jsem si uvědomil, že to nebylo vůbec jimi, ale jejich šéfy. I tentokrát jsou to vedlejší postavy, které zaujmou mnohem více. Ta trojice je místy opravdu tak protivná, že doufáte, že se ztenčí na nulu.

Čertův mlýn (1949) - 80 %

Krásně hororová pohádka, která je nádherná hlavně tou animací. Loutková animace v sobě má prostě něco krásného, romantického, nostalgického, díky čemuž se na tyhle filmy nesmírně rád koukám. Jiří Trnka měl navíc cit pro celkem hororovou atmosféru, která se v tomhle případě jednoznačně ukázala jako nosná.

Old Surehand (1965) - 50 %

Ty zápletky se celkem dost opakují, Vinnetou je ve filmu docela zbytečný, ale stejně jsem si užíval to, že jsem ho tu mohl vidět. Old Surehand je navíc takový dobrý správňák, že se mi ta jeho postava prostě líbí a rád se na ni dívám. Opět je to dostatečně komické, ale mezi těmi jednotlivými mayovkami film celkem snadno zapadne.

Kuťásek a Kutilka (1954) - 60 %

Jiří Trnka spojil animaci s hereckým uměním a docela se mu to povedlo. Jenže tenhle film nějak nejsem schopen brát nějak víc než jen jako experiment, který se celkem povedl, ale v konečném důsledku mi vlastně tolik nedal. Obě roviny - animace a herectví - zde fungují dobře, ale nejspíš potěší hlavně děti.

Somewhere in Sonora (1933) - 45 %

Jeden z těch filmů, které si s Waynem určitě nebudu pamatovat. Je to hlavně o něm a o jeho koni, zápletka je opět jednoduchá a jsou zde postavy, které nejsou nějak moc dobré, snad až na tu jednu ženskou. Jinak klasická hodinovka, která nijak zásadně neohromí, ale tak dá se tím ten čas zabít. Alespoň většinou.

The Gambler, Bajaja, Vinnetou - Poslední výstřel, Jak stařeček měnil, až vyměnil., Sedm hříšníků

The Gambler (2014) - 60 %

Ten film je moc divný na to, aby byl skutečně skvělý, a má až moc zvláštní konec na to, aby vás tím ohromil. Mark Wahlberg pro mě ale podává velmi dobrý výkon a alespoň z části je to výborná ukázka toho, jak dokáže být člověk sebedestruktivní, a to tak, až ničí blízké kolem sebe. Někdy je pozdě, když si tohle dotyčný uvědomí. Někdy je ještě naděje.

Bajaja (1950) - 75 %

Trnkovy filmy, hlavně ty delší, mají takovou zvláštní poetiku. Jsou to většinou pohádky, ale přitom je v nich něco temného, něco nepěkného, co je pod povrchem. Zároveň je to takové snové a tajemné. Trnka byl v tomhle mistr, stejně jako byl mistr animace. Tady nesmírně potěší animace akčních scén, která je opravdu skvělá a dynamická.

Vinnetou - Poslední výstřel (Winnetou - 3. Teil, 1965) - 90 %

Samozřejmě, že to jsou hodně body z nostalgie, ale tohle je prostě tak parádní film, kdy na konci na mě pokaždé padá smutek. Vím, že jako dítě jsem u filmu řval jako želva. Vinnetou by si tohle zasloužil jako poslední film, což není úplně pravda, protože se později objevil v dalších, které samozřejmě tomuto dějově předcházely. To bratrství na mě pořád dělá dojem.

Jak stařeček měnil, až vyměnil (1953) - 70 %

On je to vlastně takový jednoduchý příběh, ale to poučení v něm je krásné. Možná i proto, že ve skutečném životě nefunguje. Normálně by ho manželka na konci nejspíš zabila. Ale právě v tom je krása tohoto příběhu, která je ještě doplněna Trnkovou kresbou, která není animovaná, což je velká škoda, ale Trnka se jako výtečný umělec ani tak nezapře.

Sedm hříšníků (Seven Sinners, 1940) - 70 %

Výborně vyvážené komediální drama, kdy komedie má tedy rozhodně navrch, což je dobře, protože Marlene to tady neskutečně sluší a ti chlapíci, co jí visí na sukních, jsou prostě směšní. A pak přijde takový frajer jako John Wayne a všichni ostatní jsou prostě jen takoví troubové, kteří se ale ještě snaží kolem sebe kopat.

V píscích Iwo Šimy, Jaro, Divokým Kurdistánem, Betlém, Santa Fe Stampede

V píscích Iwo Šimy (Sands of Iwo Jima, 1949) - 80 %

Tak samozřejmě, že tohle bude patetický film jako blázen, ale to vůbec nevadí, protože tu jsou zajímavé postavy, ano, samozřejmě, že v čele s Johnem Waynem, ale hlavně tu jsou také výborné válečné scény, které na svou dobu vyznívají nesmírně dobře, což mě až překvapilo. Konec by mohl být asi emotivnější, ale i tak jsem byl spokojený.

Jaro (1947) - 60 %

Nějak tomu prostředí prostě nemůžu přijít na chuť. Jiří Trnka je co se animace týká naprosto skvělý, ale to, co vypráví, mi prostě nesedí. Asi je to opravdu tím venkovem. Ne, že bych ho neměl rád, ale asi ne v téhle staročeské podobě. Animace krásná stejně jako práce se zvukem, ale i to je doména Trnkových filmů.

Divokým Kurdistánem (Durchs wilde Kurdistan, 1965) - 75 %

Kara ben Nemsi je natolik zajímavou postavou, že stojí za to na filmy kouknout. Tenhle film v sobě dostatečně kvalitně snoubí dobrodružství, akci a humor, že je to jeden z nejvyrovnanějších filmů, které byly natočeny mimo vinnetouovskou sérii. Hlavně ty komické postavy jsou skutečně zapamatovatelné.

Betlém (1947) - 60 %

Další z Trnkových filmů, které mi nic moc neřekli. Asi by opravdu stálo za to na něj kouknout během kouzelného období Vánoc. A nejspíš i v lepší kvalitě. Mohu se tak dál obdivovat tomu, jak mistrovský byl Trnka při práci s animováním figurek, to je prostě nádhera pohledět. Hudební stránka opět krásná.

Santa Fe Stampede (1938) - 60 %

Co si budeme povídat, je přece jen mírně unavující sledovat stále stejnou zápletku. Three Mesquiteers někam přijedou a Waynova postava je obviněna ze zločinu, který nespáchala. Přesto se pak dá sledovat to, jak se správňáci z průseru dostanou a dobro samozřejmě vítězí. Klasický waynovská oddechovka 30. let.

Hercule Poirot: Záhada španělské truhly, Špalíček, Pyramida boha slunce, Staré pověsti české, Petrolejový princ

Hercule Poirot: Záhada španělské truhly (Agatha Christie's Poirot: The Mystery of the Spanish Chest, 1991) - 80 %

Vidět Poirota tančit je sám o sobě zážitek, ale tady je k tomu ještě zajímavý, poměrně drsný příběh o jednom zabití. Smrt ve španělské truhle rozhodně patří k těm hnusnějším, které se v sérii vyskytují, navíc je zde zobrazena až překvapivě názorně, i když stále je hlavní důraz dán na fantazii diváka. Zápletka je příjemně zamotaná.

Špalíček (1947) - 70 %

Krásná ukázka Trnkovy animace pro děti, ale nejen pro ně. Bohužel mám nějaký odpor k venkovskému prostředí v tom smyslu, jak je zde prezentováno a trochu mi to celý dojem kazí. Nejvíce se mi líbil hned první příběh, "Masopust", který mě doslova uhranul svou hudební stránkou. Ta mě opravdu dostala.

Pyramida boha slunce (Die Pyramide des Sonnengottes, 1965) - 70 %

Vůbec ne špatné pokračování filmu "Poklad Aztéků". Má to pořád dobré postavy, je to napínavé a navíc je zde skrytý poklad, ke kterému je možné se dostat pouze určitým způsobem. Musím říct, že tohle se mi prostě líbí a moje dobrodružná dětská duše to má pořád ráda. Lex Barker je zde upozaděn jinými, zábavnějšími herci.

Staré pověsti české (1952) - 90 %

Pokud by se někdo chtěl seznámit se starými pověstmi českými, tohle není asi úplně nejlepší volba, protože film je více umělecký než popisný a z těch příběhů toho zase tolik chytnout nelze. Jednotlivé obrazy jsou ale prostě krásné a Jiří Trnka se nechal pohltit umělcem v sobě a podává příběh, který je nádherným splynutím s přírodou a s historií.

Petrolejový princ (Der Ölprinz, 1965) - 70 %

On je to strašně jednoduchý film, ve kterém se opakují motivy z předchozích filmů, ale ten Petrolejový princ je tak jednoduchý padouch, zákeřný a šmejdský, že prostě nejde než přijmout tuhle jednoduchou hru dobra a zla a prostě si ji užít. Surehand je sympaťák a Vinnetou jakbysmet. Tohle nostalgické vzpomínání mě prostě baví.

Paris qui dort, Hercule Poirot: Vražda na maškarním plese, U pěti veverek, Kaguyahime no monogatari, Poklad Aztéků

Paris qui dort (1924) - 85 %

Samotný nápad je prostě geniální. Nechte lidi zamrznout. Prostě budou jen stát, jako kdyby se čas zastavil. Pouze pár vyvolených se bude hýbat. Proč se to stalo? Anebo ještě lépe: Co udělají, když mají najednou neskutečné možnosti - mohou okrádat, ubližovat, dovádět. Ne, film není nijak explicitní, to v té době patrně ani nebylo možné, on je navíc spíše hravý, ale jako sci-fi své doby je to skutečně parádní.

Hercule Poirot: Vražda na maškarním plese (Agatha Christie's Poirot: The Affair at the Victory Ball, 1991) - 80 %

Poirot je na plese naprosto dokonalý, hlavně v tom, jak jako jediný nemá kostým, i když řekne něco jiného. Skvěle tam jako figurka zapadá. Příběh je propojen s rádiovým vysíláním, což je také místo, kde je nakonec vrah odhalen. To je naprosto skvělý způsob a celý detektivní příběh tak získává ještě něco navíc.

U pěti veverek (1944) - 55 %

Jindřich Plachta je rozhodně největším pozitivem tohoto filmu. On byl prostě takovým hercem, který vám jen svou přítomností dokáže zvednout náladu. Je to takový hodný člověk z lidu, který se nechce zlobit, ale když už, tak to má následky. Jeho hašteření se s ženou je z její strany až překvapivě drsné a není místy vůbec komické. Ona tohle vlastně ani prvoplánově komedie není.

Kaguyahime no monogatari (2013) - 80 %

Troufnout si s tímhle způsobem animace na více jak dvouhodinový film a doufat, že tvůrci zaujmou diváka a udrží jeho pozornost, to byl rozhodně velký úkol. Ale povedlo se to. To je esence tradičního Japonska v jeho magické podobě. Krásný příběh o jedné princezně, která je jiná než ostatní. Vlastně je jiná než všichni. Krásné, dojemné.

Poklad Aztéků (Der Schatz der Azteken, 1965) - 55 %

Trochu změna prostředí, ale ne až tak zásadní, protože ono se pořád natáčelo v podstatě na jednou místě. Tady nejsou postavy, které by člověk znal, i když je hrají herci, jež jsou známí z ostatních film. Je to místy celkem humorné a Ralf Wolter je prostě srandovní. Jinak je ale příběh takový nijaký, v závěru mi přijde nedotažený.