pátek 30. března 2018

2036: Nexus Dawn, 2048: Není úniku, Taky dorazil Jones, Čistič, Taxikář ze Soulu




2036: Nexus Dawn (2017) - 50 %
Krátký film, který se mi líbil méně než druhý "2048: Není úniku", který je také ze světa "Blade Runner 2049". Jared Leto tu sice prezentoval velmi zajímavý charakter, ale dle mého názoru tenhle kraťas zase tolik nového nepřináší a nějak více neprohlubuje specifika této postavy. Na jedno kouknutí fajn, jako bonus.

2048: Není úniku (2048: Nowhere to Run, 2017) - 70 %
Dave Bautista za mě prostě ukázal, že není jen obrovský kolohnát, který se umí špatně sát, pokud je třeba, ale tady ukázal, že je herecky velmi dobrý a že má schopnosti, které by do něj každý neřekl. Jasně, on to ukázal už ve filmu celovečerním, ale pokračuje ve skvělé práci i v tomhle kraťasu, který vychází z "Blade Runner 2049".

Taky dorazil Jones (Along Came Jones, 1945) - 45 %
Takový nepříliš výrazný western, který hodně sází na to, že má v hlavní roli Garyho Coopera, který je přece jen jedním z těch herců, na které se docela dobře kouká. Snímek sám o sobě není moc vyhrocený, je takový poklidně plynoucí až do závěru, který diváka nijak zásadně neohromí. Průměr, za mě lehký podprůměr.

Čistič (Čistič, 2015) - 60 %
Myslím si, že tenhle snímek v sobě měl o dost větší potenciál, než co zde prezentoval. Mohlo to být ještě divnější, stejně jako mohly být některá sledování nudnější, aby bylo vidět, že někteří lidé prostě zajímaví nejsou. Ale má to fajn - lehce očekávané - sebedestruktivní směřování, které má hezky otevřený konec.

Taxikář ze Soulu (Taeksi Woonjunsa, 2017) - 80 %
Výborná ukázka korejského filmového umění, kdy se celkem nenápadný film mění na záznam jedněch z nejděsivějších událostí v korejských dějinách, které překvapivě nepřišly z vnějšku, ale zvnitřku. Gradování filmu je skoro neskutečné, ke konci už se místy ani nebudete chtít dívat. Velmi silný zážitek.

čtvrtek 29. března 2018

Čára, Ferdinand, Roman J. Israel, Esq., The Breadwinner, Oscar 2018


Čára (Čiara, 2017) - 60 %
Slovenský pokus o mafiánský film, který i celkem vyšel, ale musí se říct, že jsou zde prvky, které ho trochu srážejí. Především je to skutečnost, že se někdy nebere příliš vážně, což je škoda, hodilo by se mu mnohem temnější pojetí a místy by nevadilo, kdyby zmizela snaha přiblížit se americkým mafiánským filmům.

Ferdinand (Ferdinand, 2017) - 60 %
Na první pohled tohle není moc výrazný snímek, i když se samozřejmě dostal do celosvětové distribuce kin. Na druhý pohled je to klasika o outsiderovi, který se odličuje a snaží se nějak zapadnout, i když je velmi svůj. A to se mu nakonec hezky daří. Díky tomu si snímek získává sympatie.

Roman J. Israel, Esq. (Roman J. Israel, Esq., 2017) - 50 %
Nemůžu si pomoct, ale při sledování filmu "Roman J. Israel, Esq." jsem měl pocit, že byl natočen vlastně jen z jediného důvodu - aby Denzel ukázal svoje mistrovství, což se potvrdilo, ale bohužel nedošlo k tomu, že by byl natočen skutečně dobrý film, tedy ve všech ohledech. Jako kdyby byli ostatní herci statisté a prostředí jen kulisy.

The Breadwinner (2017) - 80 %
Tématem možná nejsilnější animovaný snímek předchozího roku, který má navíc krásnou animaci, jež je ale místy narušovaná zvláštními 3D prvky, které nějak dohromady nesedí. Na druhou stranu jsou zde pak vyprávěné příběhy, které jsou krásným kořením. Velmi povedený snímek, jež vezme za srdce.

Oscar 2018 (The Oscars, 2018) - 40 %
Názory na vyhlášené se budou různit, ty hodnotit nechci. Absolutně zůstal nevyužit potenciál 90. výročí - videomontáže jsou fajn, ale to je všechno. Kimmel byl už trochu nudný a chtělo by to někoho, kdo přinese něco nového, ale nejen humor, celkově do večera, aby to bylo zajímavější a ne jen posezení hvězd na jednom místě. Česká verze je bohužel tragická a simultánní překlad nefunguje. Pokud v tom chce ČT pokračovat, doufám, že s jinými komentátory, kteří nebudou u každé ceny tvrdit, že to vlastně bylo jasné. Celé předávání bylo spíše zklamáním.

středa 28. března 2018

Cuky Luky Film, Ďáblova dílna, Hra bez pravidel, The Pirates of Somalia, Vlk z Královských Vinohrad




Cuky Luky Film (2017) - 20 %
Někde jsem psal, že americká komedie je v háji a neprodukuje nic pořádného, ale ony na tom česká a slovenská nejsou o mnoho lépe. Dle mého je "Cuky Luky Film" důkazem tohoto tvrzení, protože i když zde je pár scén, které jsou i vtipné, v konečném důsledku je to oslava trapnosti, kterou já nemusím.

Ďáblova dílna (Die Fälscher, 2007) - 70 %
Není to výjimečný film z druhé světové války, konkrétně tedy z koncentračních táborů, ale je to velmi dobrý film z prostředí koncentráků. Němci a Rakušané se látky chopili citlivě a přitom poměrně autenticky, a to i přesto, že si trochu kopou do své vlastní minulosti. Ale dělají to dobře a připomínají velmi zajímavou nacistickou iniciativu.

Hra bez pravidel (1967) - 60 %
I v Československu bylo možné natočit noirovou detektivku, nebo alespoň detektivku, která má prvky noiru. Ale přece jen to není tak temné, jak by si člověk přál. Je to dáno prostředím i českým stylem natáčení. Neznamená to však, že by vás snímek "Hra bez pravidel" neměl bavit. Dobře spěje ke svému konci.

The Pirates of Somalia (2017) - 40 %
Téma zajímavé, ale i když jsou zde docela dobří herci, nějak to není ono. Je to trochu pojato jako komedie, ale přitom to není vtipné, spíše jen odlehčené. Není to emočně vyhrocené, i když se to v závěru snaží o to, aby se tam z toho nějaké emoce vymačkali. Tohle mi trochu přijde jako plácání se na břehu moře.

Zajímavý testament Jana Němce, který je pojatý v podstatě jako experimentální hraný dokument, který je místy opravdu jen hrou s kamerou, s osobnostmi, se sebou samým. Ale má to svoje kouzlo, má to zajímavého duchu, hravého, který by skoro souzněl s mladším autorem a ne s osmdesátiletým režisérem, který nestačil sám snímek dokončit.

úterý 27. března 2018

Bílá tma, Sofie a vycházející slunce, The Ballad of Lefty Brown, Zákona Helena




Bílá tma (1948) - 55 %
Snímek, kde jsem chvílemi měl i pocit, že to je skoro až dokument, že tohle se skutečně děje. Velmi dobře je zde zachycena krajina, ale příběh a vývoj postav se nakonec rozmělňuje a je tak nějak očekávaný, tradiční, nějak mě to nedokázalo strhnout a postupně mě zájem o jejich osud spíše opouštěl.

Sofie a vycházející slunce (Sophie and the rising Sun, 2016) - 60 %
Příjemná romance, na které je hezké to, že jsou postavy celkem uvěřitelné, a to i přesto, že jsou chvílemi docela přehrávané. Ale mám tyhle nepravděpodobné romantické dvojice prostě rád, protože jsou trochu nestandardní, navíc jsem nečekal, že to při intimním sblížení dovede být i trochu odvážné. Potěší i vedlejší postavy a jejich příběhy.

Westerny se vracejí ve větší míře a docela v dobré formě. Snímek "The Ballad of Lefty Brown" není z těch, které jsou úchvatné, ale je z těch, které jsou prostě dobrou prací. V první řadě herecky, kdy Bill Pullman exceluje a roli si užívá, ale i příběhem, jehož poklidné plynutí vás stejně dovede strhnout.

The Gateway (2018) - 60 %
Další minimalistické sci-fi, které staví především na příběhu, než aby se tolik zabývalo trikovou stránkou. Netvrdím, že je příběh vyloženě originální, zápletku je asi celkem jednoduché odhadnout, ale je to natočeno tak, jak očekáváte, je to natočeno celkem dobře a nejsou zde herci, kteří by vás iritovali.

Zákona Helena (2016) - 50 %
Ze začátku to vypadalo jako celkem zajímavé nahlédnutí do známé kriminální kauzy, ale nakonec se ukázalo, že je to místy skoro osobní dokument o tom, jaký má autorka strach. Na jednu stranu emotivnější, na druhou mi to přišlo skoro až samoúčelné. Ale je celkem fajn vidět, jak se některé životy vyvinuly.

pondělí 26. března 2018

Biotherapy, Bright, Jáma, Rudá volavka, Wonder


Biotherapy (1986) - 50 %
Japonci v hororu dovedou zaujmout, a tak jsem byl docela zvědavý, co předvedou v celkem 36 minutách čistého času. Příšera, která vypadá jako muž v kabátu s kloboukem, cestuje v čase, aby se dostala k formuli nějaké nově vyvinuté látky. A je to hodně krvavé, což je asi největší přednost tohoto filmu. Atmosféra tu moc nefunguje.

Bright (2017) - 60 %
Na jednu stranu jsem si říkal, že tohle je originální jako blázen, ale na druhou stranu zase to, že tvůrci rozhodně nedokázali ze světa, který zde prezentují, dostat maximum. To, jak dopadne postava Jacobyho je jasné od začátku, Will Smith si hraje svůj standard a Noomi je trestuhodně nevyužita. Potenciál zde byl mnohem větší.

Jáma (Jama, 2013) - 40 %
Ze začátku to má ještě zajímavou atmosféru, čekáte na to, co přijde, ale jak se to postupně dostane až ke konci, uvědomíte si, že tohle opravdu nestálo za to a že to celé vedlo k tomu, že se vlastně dělo něco hodně zvláštního, co nějak moc nedává smysl. Tohle není kraťas, který bych chtěl a mohl opěvovat.

Rudá volavka (Red Sparrow, 2018) - 50 %
Nějak jsem nevěděl, co pořádně čekat, nakonec jsem dostal celkem suchý, bezemoční příběh, kde jsou docela fajn herecké výkony, hlavně camea ve vedlejších rolích. Myslel jsem, že to bude akčnější, ale ono je to spíše thrillerové, téměř psychologické, což podle mě ale tolik nefungovalo. Nějak to se mnou nic nedělalo.

Wonder (Wonder, 2017) - 80 %
Takhle to dopadne, když máte skvělé herce, jejichž jména každý zná, ale pochopíte, že ještě lepší jsou dětští herci, kteří ten film zvládnou výborně. Owen a Julia na sebe nestrhávají zbytečně pozornost, ví, co je síla tohoto filmu. A to je o dobře, pak to všechno krásně funguje a vám je moc dobře, že se na to můžete koukat.

pátek 23. března 2018

Hořící Mississippi, Newness, Parker's Anchor, Sayonara, Scramble




Hořící Mississippi (Mississippi Burning, 1988) - 100 %
Pro mě nečekané překvapení. Tenhle snímek jsem neznal, ale je to velmi silné drama o rasismu v Americe, kde si skutečně uvědomíte, jaká byla ta nesnášenlivost - a možná ještě pořád je - intenzivní a odporná. Skvělé herecké výkony, ale především výborně natočené a zvládnuté po všech stránkách. Skvělý zážitek!

Newness (2017) - 40 %
Chápu, že se snímek vlastně snaží říct to, jak jsou vztahy komplikované a že to je vlastně většinou jenom proto, že si je komplikované děláme samy. Ale i když byli herci vybráni typově dobře, tak mě Hoult nebavil a Costa mě vyloženě iritovala, že jsem trochu doufal, že by se to mohlo zvrtnout ve slasher a ona umře... Bohužel žánr se náhle nezměnil.

Parker's Anchor (2017) - 40 %
Zjistit, že je neplodná, je rozhodně těžké, ale celé, jak je to na začátku podáno, mi přišlo prostě jen na efekt. Což je škoda. Celé je to takové na efekt a to se mi prostě moc nelíbilo. Kdyby to šlo bez těch emocí, které na vás herci skoro křičí, tak by to bylo mnohem lepší. Sice nenápadnější, ale rozhodně lepší.

Sayonara (Sayonara, 1957) - 70 %
Marlon Brando prost nedokáže zklamat, i když je jasné, že v jeho podání asi nepůjde o klasickou romanci. Naopak v centru dění je téma rasové odlišnosti a skryté - i ne moc skryté - nenávisti, která je dána historickými událostmi. I když je film na první pohled hollywoodský, má téma, které je hlubší, ač je zvládnuto lehce povrchně.

Scramble (2017) - 20 %
Kdyby se tohohle chopil někdo jako Takashi Miike, který má dar pro umělecké znázornění násilí, možná to bude alespoň vizuálně zábavné, ale místo toho je to jen špatný americký film o tom, že se jeden muž snažil pomoct svojí holce. A je vám naprosto jedno, jak to celé bude probíhat a jak to dopadne.

čtvrtek 22. března 2018

Jagga Jasoos, Ohrožení Britannicu, Just Getting Started, Kedi, Minimalism: A Documentary About the Important Things




Jagga Jasoos (2017) - 60 %
Takový celkem klasický indický snímek, kde je hodně zpěvů, herci hodně přehrávají, hlavní postava má být teen detektiv, ale herci už skoro táhne na čtyřicítku, je to uvolněné, je zde humor, který je opravdu jen místy dobrý, a celé je to takové mile bláznivé a v krásném vizuálu, že vás to i může docela bavit.

Ohrožení Britannicu (Juggernaut, 1974) - 70 %
Skoro by se zdálo, že ten film je zastaralý, ale díky tomu, jaké jsou zde herecké výkony, že to ani jeden herec nevypustil, a že je to opravdu napínavé, jak se to blíží ke konci, tak tomu ty klišé odpustíte, protože tady se tvůrci skutečně snažili o to, aby diváka napínali. A dařilo se jim to skvěle. Richard Harris exceluje.

Just Getting Started (2017) - 50 %
Spíš podprůměrná komedie, která má jednu záchranu - herecké obsazení. Na Morganovi Freemanovi, ale nakonec i na Tommym je skutečně vidět, jak si role užívají a že jim je celkem jedno, jak to dopadne, hlavně pokud se budou bavit. A s nimi se nejspíš pobavíte i vy, ale celkově to prostě zázrak není.

Kedi (2016) - 70 %
Ono se to na první pohled jeví jako pitomost, prostě nějaký nadšenec chce sledovat volně žijící městské kočky, které nemají páníčka, ale tím, jak kamera sleduje kočky, sleduje i to, jak ovlivňují lidské osudy a jak se kolem nich utváří město. Tohle je zajímavý pohled, který překvapivě řekne víc, než by si člověk na začátku myslel.

Musí se nechat, že myšlenka, která je zde prezentována, není vůbec špatná, ale nemůžu si pomoct, pánové, kteří ji prezentují, pro mě nejsou moc důvěryhodní. Takže hodnotím snímek "Minimalism: A Documentary About the Important Things" spíše z toho pohledu, že zde někteří lidé mohou najít zajímavou inspiraci, což je fajn.

středa 21. března 2018

Příšerákovi, Který je ten pravý?, Rodinné sídlo, In Search of Balance, In the Family




Příšerákovi (Happy Family, 2017) - 35 %
"Hotel Transylvania" byl docela úspěch, ta proč nenatočit něco, coby se tomu podobalo, co by vlastně tak trochu parazitovalo na tom, co snímek dovedl - přitáhnout nějaké publikum. Postavy jsou zde stejné, jen v horší animaci, a co je ještě horší, také s humorem, který v konečném důsledku vlastně není moc dobrý.

Který je ten pravý? (Home Again, 2017) - 40 %
Americká romantická komedie o tom, že i ve čtyřicítce je možné se zamilovat a prožít si hezký románek, navíc u sebe ubytovat celkem tři mladé muže, kteří mají svůj sen a jdou si za ním. Celé je to tak nereálné, že se mi to prostě moc nelíbilo, nemluvě o tom, že ta komedie se z toho vytratila a film je jen takový, aby nikomu neublížil.

Rodinné sídlo (Howards End, 1992) - 70 %
Výborné herecké výkony a dobrá ukázka toho, jak se mohou vztahy mezi lidmi zkomplikovat prostě jenom proto, že lidé jsou tam někde vevnitř zlí a to zlo se prostě dostane na povrch, ať už je to ve formě závisti, anebo jiným způsobem. Dobře zrežírovaný film, který má klasicky nadčasovou výpověď.

In Search of Balance (2016) - 60 %
Dokument má celkem jednoduché poselství - pokud budeme pokračovat v kurvení přírody, budeme dál kurvit i sebe. Takhle jednoduché to je, jenom pořád nejsme schopni s tím něco udělat a něco opravdu změnit. Je to škoda, protože naší zhoubou takhle opravdu budeme mi sami. Je v tom něco poetického.

In the Family (2011) - 60 %
Patrick Wang si pro sebe napsal, zrežíroval a nakonec i zahrál hlavní roli v tomhle filmu, který je jeho debutem. Ukázal, že role mu sedla dokonale a že přesně věděl, jak ji zahrát. A to udělal, přesně ji zahrál. Ale nejsem si jistý, jestli má víc hereckých poloh než jen tuhle. Tady to ale fungovalo velmi dobře.

úterý 20. března 2018

Na konci světa, Dobrý časy, Gosford Park, Grand Prix, Gummo




Na konci světa (God's Own Country, 2017) - 70 %
Citlivý a přitom silně realistický film o životě na venkově. Jsou zde scény, které hned tak někde neuvidíte, ta práce se zvířaty je natočena skutečně dobře. A podobně dobře jsou natočeny i erotické scény, kterých je zde relativně dost. Láska mezi mladými muži je zde pojata hodně intenzivně a velmi uvěřitelně.

Dobrý časy (Good Time, 2017) - 60 %
Zajímavý film, z kterého někteří budou nadšení v tom, jak je jiný, další budou spíše zhnusení a pak tu budou tací, jako já, kteří neví, co si mají myslet, jestli je to opravdu tak dobré, anebo je to vlastně šlápnutí vedle, které se jako dobré tváří. Rozhodně je to ale film, který si zaslouží více než jedno zhlédnutí.

Gosford Park (Gosford Park, 2001) - 70 %
Ukočírovat takové herce a dát všem dostatek prostoru, aby zde fungovali jako jeden ansámbl, to skutečně chtělo schopného režiséra a Robert Altman ukázal, že jím rozhodně byl. Přesto mě nedokázal film vtáhnout. Je skvělý z hlediska režisérského, hereckého, ale třeba i kostýmního, jen ten příběh mě prostě neohromil.

Grand Prix (Grand Prix, 1966) - 70 %
John Frankenheimer zde ukazuje především režisérské mistrovství, které je prezentováno střihem, dvěma záběry nebo i více záběry v jednom okně a skvělou prací se zvukem. Jasně, to není jen jeho vina, ale měl vizi, která je z toho patrná - ukázat rychlost a její krásu stejně jako zhoubnost. A to se podařilo. Závodní scény jsou i po půl století úchvatné.

Gummo (Gummo, 1997) - 50 %
Takový hodně zvláštní zážitek, který už si popravdě ani nechci moc opakovat. Není to něco, co by mě naplnilo, ale je to zase něco, co ukazuje, jak mohou film také vypadat. Je to hodně syrové, hodně realistické, ale přitom je to až příliš temné, až příliš takové, že to ani moc nechcete celé vidět. Asi na to hned tak nezapomenete, což je přece jen docela dobrá vizitka pro film.

pondělí 19. března 2018

Doctor Who: Shada, Earth: Den na zázračné planetě, Erin Brockovich, Final Portrait, Frankie a Johnny




Doctor Who: Shada (2017) - 50 %
Tohle je zajímavé zakončení něčeho, co se začalo psát na konci 70. let. Mělo to být uzavření jedné části seriálu, ale stávka nakonec vedla k tomu, že se to nedotočilo. A po téměř čtyřiceti letech je to venku s tím, že jsou nedotočené části animované. Zajímavé, trochu divné, ale fanoušci se dočkali uzavření.

Earth: Den na zázračné planetě (Earth: One amazing Day, 2017) - 60 %
Tenhle film by si skoro zasloužil, aby byl bez komentáře, a to přesto že ho četl Robert Redford. Jsou to slova navíc, která stejně nedokážou docenit to, co člověk vidí. Ty záběry jsou nádherné a skutečně místy berou dech. Ale s tím komentářem to najednou ztrácí na tom, jak je to silné a intenzivní samo o sobě.

Erin Brockovich (Erin Brockovich, 2000) - 70 %
Myslel jsem si, že to bude Julia, co mě na snímku nejvíc zaujme, ale ona to nakonec nebyla, popravdě se mi do role přímo nehodila. Na to, co hrála, mi přišla až moc hollywoodská, ale dobře. Albert Finney mě dostal víc, stejně jako příběh, který je jednou z těch ukázek, že někdy spravedlnost alespoň trochu zvítězí. Anebo aspoň o tom, že lidé dostanou peníze, když už ne život.

Final Portrait (2017) - 50 %
Stanley Tucci si vzal zajímavou osobnost, vzal si zajímavý příběh z jejího života a nebýt herců, s nimiž točil, tak tenhle film bude opravdu nudný. Ale herci zachraňují to, že tohle je vlastně jen o tom, že někdy umělci trvá hodně dlouho, než vytvoří obraz tak, aby s ním byl skutečně spokojený. Ale udělá u toho spoustu jiných a zbytečných věcí.

Frankie a Johnny (Frankie and Johnny, 1966) - 40 %
Taková blbina z výletní lodi, kde bylo prostě největší atrakcí to, že se hlavní role ujal Elvis Presley. Ten zde sem tam zazpívá, což je docela fajn - vlastně film je nejlepší, když se v něm zpívá - ale dějově je to celkem nuda, kterou nic moc nezachrání. Technicolor barvy jsou zde ale parádní. V tom je to příjemně retro.

pátek 16. března 2018

Táta je doma 2, Dawson City: Frozen Time, Days of Power, Diverge, Přežij!


Táta je doma 2 (Daddy's Home 2, 2017) - 60 %
Místy to bylo docela vtipné a to je to hlavní, co v poslední době od americké komedie chci. Mel Gibson si film ukradl pro sebe, ale vlastně to vůbec nevadí, protože on je prostě dobrý a utáhne to bez problémů. A nevadí mu si ze sebe trochu dělat prdel. Ostatní si jedou spíš klasiku a jen sem tam trochu pobaví.

Dawson City: Frozen Time (2016) - 70 %
Co si budeme povídat, samotný dokument není nijak významný, významné je to, co prezentuje - objev starých filmových pásů v Dawson City, pásů, které byly ztracené, zmrazené, ale které dokládají, jak se v oblasti žilo, co se tam pouštělo, prostě tohle má něco do sebe a film je dobrý proto, že to prezentuje.

Days of Power (2018) - 50 %
Hudební čísla mi v tomhle filmu přišla nakonec zbytečná, stejně jako celá stopáž, která je opravdu moc dlouhá na to, že příběh je zde opravdu jednoduchý. Divný střih, divné vedení filmu mu trochu dávají něco navíc, něco, co vás přiměje si myslet, že je to jiné než jen torture porn, ale ono to zase tak nic moc jiného není.

Diverge (2016) - 30 %
Ze začátku to ještě vypadá jako celkem zajímavý apokalyptický snímek, kdy pro hru s pár herci mám docela slabost, ale nakonec se ukáže, že tady vůbec nejde o to, co bylo po apokalypse, ale vracíme se ještě před ní ve snaze jí zabránit. A to začíná být docela nuda, která se už až do konce nerozčeří. Škoda.

Přežij! (Live!, 2007) - 40 %
Tenhle snímek v sobě měl docela velký potenciál, ale myslím, že by musel být pojat trochu jinak, než tímhle odlehčeným způsobem. Ve finále to pak nevyzní tak dobře, jak by mělo. Hlavní hrdinka je pak spíš takovou snahou být hnusná, ale zároveň se zalíbit. Fakt by bylo mnohem lepší, kdyby v tom nebylo nic pozitivního.