Jagga Jasoos, Ohrožení Britannicu, Just Getting Started, Kedi, Minimalism: A Documentary About the Important Things

Jagga Jasoos (2017) - 60 %

Takový celkem klasický indický snímek, kde je hodně zpěvů, herci hodně přehrávají, hlavní postava má být teen detektiv, ale herci už skoro táhne na čtyřicítku, je to uvolněné, je zde humor, který je opravdu jen místy dobrý, a celé je to takové mile bláznivé a v krásném vizuálu, že vás to i může docela bavit.

Ohrožení Britannicu (Juggernaut, 1974) - 70 %

Skoro by se zdálo, že ten film je zastaralý, ale díky tomu, jaké jsou zde herecké výkony, že to ani jeden herec nevypustil, a že je to opravdu napínavé, jak se to blíží ke konci, tak tomu ty klišé odpustíte, protože tady se tvůrci skutečně snažili o to, aby diváka napínali. A dařilo se jim to skvěle. Richard Harris exceluje.

Just Getting Started (2017) - 50 %

Spíš podprůměrná komedie, která má jednu záchranu - herecké obsazení. Na Morganovi Freemanovi, ale nakonec i na Tommym je skutečně vidět, jak si role užívají a že jim je celkem jedno, jak to dopadne, hlavně pokud se budou bavit. A s nimi se nejspíš pobavíte i vy, ale celkově to prostě zázrak není.

Kedi (2016) - 70 %

Ono se to na první pohled jeví jako pitomost, prostě nějaký nadšenec chce sledovat volně žijící městské kočky, které nemají páníčka, ale tím, jak kamera sleduje kočky, sleduje i to, jak ovlivňují lidské osudy a jak se kolem nich utváří město. Tohle je zajímavý pohled, který překvapivě řekne víc, než by si člověk na začátku myslel.

Minimalism: A Documentary About the Important Things (2016) - 60 %

Musí se nechat, že myšlenka, která je zde prezentována, není vůbec špatná, ale nemůžu si pomoct, pánové, kteří ji prezentují, pro mě nejsou moc důvěryhodní. Takže hodnotím snímek "Minimalism: A Documentary About the Important Things" spíše z toho pohledu, že zde někteří lidé mohou najít zajímavou inspiraci, což je fajn.

Loupež ve velkém stylu, Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho, The Dog Lover, Zvláštní příběh rodiny F, The Girl

Loupež ve velkém stylu (Going in Style, 2017) - 70 %

Tahle trojice prostě nemohla zklamat. To jsou všechno tak skvělí herci, navíc zde přispívají i další, kteří se zde objeví, že prostě musel vzniknout film, který bude diváka bavit, dojme ho, ale hlavně bude schopen se vžít do postav, do jejich chování. Stalo se a já si ze sledování odnáším příjemný zážitek.

Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho (Hymyilevä mies, 2016) - 70 %

Boxerské filmy prostě nejsou špatné, a tak ani tenhle, finský a navíc černobílý, není špatný, i když rozhodně není určen pro každého. Na jednu stranu moc umělecké, na druhou stranu to ale ukazuje box i trochu jinak, nikoli jako adrenalinový, drsný sport, ale i jako přetvářku, která je ke sportovcům mnohdy dost krutá.

The Dog Lover (2016) - 30 %

Film o tom, jak jsou psi krásná stvoření - o to se nepřu - a jak bychom je měli mít rádi - o to se taky napřu. Jenže je to podáno jako idealistický, naivní snímek o tom, že spravedlnost zvítězí a že všechno dobře dopadne a nikdo nepřijde k úhoně. Tomu prostě nedovedu věřit a nemá to na mě žádný pořádný efekt.

Zvláštní příběh rodiny F (The Family Fang, 2015) - 70 %

Lehce bizarní film, který ale přitom funguje bez toho, aby měl jakékoli fantaskní prvky. Prostě jen ukázka toho, jak je jedna rodin hodně divná, ale stejně funguje, i když s tím, že vlastně vůbec nefunguje. Padne tam ale skvělá myšlenka: Pokud se bojíte, že svoje děti nějak zkazíte, nebojte se, udělá to každý.

The Girl (2014) - 40 %

Není to až tak špatné. Není to skvěle zahráno, ale je zde docela dobře ukázáno to, jak s někým žijeme, ale jak ho ani neznáme, třeba i jen proto, že jsme prostě rezignovali na život a nedokážeme realitu vnímat dobře. V tomhle je skvělá Tia Carrere, která se mi ve své roli líbila. Ale mohlo to být sakra drsnější.

Podivné vyšetřování, Invictus: Neporažený, Iracionální muž, Is That a Gun in Your Pocket?, Bude to nahlas!

Podivné vyšetřování (Indagine su un cittadino al di sopra di ogni sospetto, 1970) - 80 %

Italský film, který ve skutečně nepříjemném a depresivním světle ukazuje, co je to elitářství a jak je možné provést v podstatě cokoli a obejít se bez toho, že by byl člověk potrestán. Je celkem smutné, že snímek za chvíli bude padesátiletý, ale jeho podstata je nadále aktuální a nadále je možné jej vztáhnout na současný svět.

Invictus: Neporažený (Invictus, 2009) - 80 %

Clint Eastwood je pro mě jedním z nejzajímavějších režisérů a i snímek, který by mohl být hodně patetický a až kýčovitý, dokázal podat s nezbytnou dávkou patosu, ale přitom tak, že zde nejsou kýčovité a hloupé scény. Přitom tenhle příběh o sportu a politice zní tak nepravděpodobně... Ale funguje to a člověk tomu věří. O to víc, že to je pravda.

Iracionální muž (Irrational Man, 2015) - 50 %

Z tohoto Allenova snímku jsem trochu na rozpacích, protože měl docela dobrý náběh - to ani nemluvím o hereckém obsazení, které mi sedlo - ale z banálně krásné zápletky se vyklubal až příliš ukecaný film s finále, které mě spíše zklamalo. Na konci jsem si sedl a říkal jsem si, proč jsem to vlastně sledoval.

Is That a Gun in Your Pocket? (2016) - 30 %

Celá ta premisa je vlastně docela dobrá a skoro by to evokovalo, že tohle bude hodně sexy a hodně ujetá komedie. Trochu sexy to je, ale vtipný snímek není a je to jen jedna velká moralita, která hodně přestřelí s tím, co se snaží říct. Z tohohle si nikdo nic pořádně nevezme a ani se moc nepobaví. Škoda, prostor pro humor zde byl.

Bude to nahlas! (It Might Get Loud, 2008) - 60 %

Pro fanoušky zúčastněných hudebníků tohle musí být paráda, protože setkání tří generací je rozhodně zajímavé. O něco zajímavější i proto, že za tři roky od vydání filmu se The White Stripes rozpadli. Skvěle zde hrají kytary, hudba zde zaznívá parádní, ale přesto mě dokument nedokázal dostat, ohromit. Jasně, kdyby tam byl někdo z Beatles, jsem odvařený.

Řidič slečny Daisy, Rvačka mezi muži, L'insegnante viene a casa, Mumsy, Nanny, Sonny & Girly, Trhák

Řidič slečny Daisy (Driving Miss Daisy, 1989) - 90 %

Film, který je jednoduše o tom, že stáří není vždycky pěkné, ale prostě nějak k tomu životu patří. Stačí jen mít někoho, s kým je možné to stáří prožívat. A je jedno, kdo to je, pokud si s ním rozumíme. Tyhle dvojice je krásně nesourodá, ale hlavně je úchvatně zahraná. Morgan Freeman se zde ukázal v neskutečné formě.

Rvačka mezi muži (Du rififi chez les hommes, 1955) - 80 %

Klasika filmu noir, kde Francouzi ukazují, že pochopili, o čem tenhle žánr skutečně je, a využili černobílou naprosto jedinečným způsobem. V některých chvílích minimalistické, skoro až prosté, ale celou dobu atmosférické, kdy máte pocit, že se něco musí stát, něco se musí pokazit, někdo musí umřít. Vizuálně krásné.

L'insegnante viene a casa (1978) - 60 %

Co si budeme povídat, na snímek "L'insegnante viene a casa" se podíváte proto, že zde hraje Edwige Fenech a hraje zde velkou část stopáže jenom málo oděná, velmi často pak nahá. Její prsa si zde skutečně užijete naplno, což je prostě fajn. Jinak je to celkem úchylná italská komedie, ale kvůli ní stojí za to se kouknout.

Mumsy, Nanny, Sonny & Girly (1970) - 60 %

Takový zvláštně podivný film, který v sobě má hororové prvky, má v sobě prvky černé komedie, ale nic z toho skutečně nevyniká, spíš jen takové šílenství, které se krade na povrch každou chvíli, kdy si začínáte myslet, že to bude normální. Není to normální, ale je to zvláštně pěkné. Zapadlý snímek, kterého je skoro škoda.

Trhák (S.O.B., 1981) - 70 %

Až mě překvapilo, jak je tohle dobrý a zároveň absurdní film. Jen kdyby skončil tak asi o půlhodiny dřív, bylo by to skvělé, protože takhle mi to po smrti jedné z postav připadalo už jen jako natahovaná kaše, která ředí to, co bylo do té doby docela dobře a kriticky řečeno. Ke konci už je to groteskně smutné a ne sžíravé.

200 Motels, Even Lambs Have Teeth, Hooligan Legacy, Podfukáři 2, Na obchůzce

200 Motels (200 Motels, 1971) - 10 %

Tohle je film, který šel naprosto mimo mě. Nevím, jestli jsem ho nepochopil, spíš jsem ani nechtěl, anebo na něm ani nebylo co chápat, ale vizuálně mi přišel příšerný, to, co zobrazoval, bylo nudné, a co mě nejvíce překvapilo, to byla skutečnost, že ani hudební čísla nepředstavovala něco, co by mě skutečně zaujalo. Celkově se mi to prostě nelíbilo a protivilo.

Even Lambs Have Teeth (2015) - 50 %

Ve svém žánru, tedy rape and revenge filmy, je to celkem průměrný snímek, který nenabídne nic nového v rámci daného schématu. Nevinné holky jsou uneseny, znásilňovány, ale podaří se jim uniknout, aby se mohly pomstít a ublížit těm, kde jim ublížil. Jejich cesta je vynalézavá jen trochu, ale vláčení mi přišlo dobré.

Hooligan Legacy (2016) - 25 %

Moc nechápu, proč se podobné filmy pořád točí. Británie chce snad vytvořit jednou velkou "Hooligan" sérii, která bude nekvalitní, ale bude zde prostě neustálá snaha v ní pokračovat. Příběh kolem vás propluje a vám bude naprosto jedno, co se s postavami stane, protože vás ani příběh nebude zajímat. Rychle na něj zapomenete.

Podfukáři 2 (Now You See Me 2, 2016) - 80 %

Jasně, ten scénář je trochu moc překombinovaný a vlastně není zápletka až tak strašně propracovaná, možná je místy až trochu moc zmatečná, ale stejně je tohle přesně to, co jsem od filmu očekával. Je to pořádně nadupané, je to skvělá jízda a jsou zde výborné triky, ať už kouzelnické, nebo digitální, které mi seděli. Skvěle jsem se bavil.

Na obchůzce (On the Beat, 1962) - 80 %

Norman Pitkin chce být policista, ale Norman si tu rovnou zahrál dvojroli, kdy druhou postavo je italský holič. Překvapilo mě, že se zbytečně nesnažil o nějaký italský přízvuk, což bylo celkem osvěžující a příjemné. Jízda od začátku až do konce, kdy jsem byl překvapen trochu delší stopáží i tím, že se pořád něco děje.

Roger a já, Dekalog X, Masterless, Policajt samurai, Glory

Roger a já (Roger & Me, 1989) - 70 %

Ať je Michael Moore jakékoli sebestředné hovado, ať je klidně kritizován za to, že je neobjektivní a že manipuluje s informacemi, je nutné mu přičíst, že se snaží ukázat pravdu, která zde existuje, ukázat hnus kapitalismu a celkově téhle společnosti - nejen americké - která žije v přetvářce a považuje ji za standard.

Dekalog X (Dekalog, dziesiec, 1988) - 60 %

Nemůžu si pomoct, ale i když je desátý díl série "Dekalog" asi nejpozitivnější ze všech, minimálně v tom, jak je to celkově humorně natočeno, stejně se mi tenhle díl líbil ze všech nejméně. Nakonec jsem tedy spíše pro ty depresivní filmy, i pro t, kde se umírá. Tohle je celkem tragické zjištění o sobě samém.

Masterless (2015) - 20 %
Dovedu si představit, že v knižním vydání by podobný příběh mohl fungovat docela dobře. Ale ve filmovém provedení tohle vypadá jako neskutečný paskvil, navíc mám pocit, že ti herci se na svoje role absolutně nehodili. Takhle požívat samurajskou tematiku se mi prostě protiví, když ten film vlastně nemá pořádně důvod k tomu, aby tam byla.

Policajt samurai (Samurai Cop, 1991) - 70 %

Tohle je tak blbé, až je to skvělé. Herecké výkony jsou strašné, móda je strašné, souboje překvapivě tak strašné nejsou, triky jsou dělány jednoduše, ale efektivně, do toho šílený nápad s policajtem samurajem, který moc nevyšel, ale ok, no a v konečném důsledku tak před sebou máte to nejhrubší béčko, které je, jak jsem psal, tak blbé, až je výborné.

Glory (Glory, 1989) - 60 %

Takový hezký, patetický film, který ukazuje, že černoši jsou podle všeho lepší herci. Alespoň tedy v tomto případě. Morgan Freeman je skvěle minimalistický, Denzel Washington zase úchvatně komplexní. Ale překvapil mě i Matthew Broderick, které jsem takhle asi ještě hrát neviděl. A to není černoch!

Chuť makrel, Grindhouse: Planeta Teror, Redirected, Kidnapping Mr. Heineken, Last Knights

Chuť makrel (Sanma no aji, 1962) - 80 %

Jak chutnají makrely, to jsem se sice ze snímku až tak nedověděl, ale mnohem důležitější je, že tohle je nesmírně krásný snímek. Myslím na pohled. Ta vizuální stránka je prostě boží. Na tyhle barvy se tak nádherně kouká a je vidět, že režisér Ozu to pochopil. Krásný příběh, ale ten obal, v kterém je, mě dostal více.

Grindhouse: Planeta Teror (Planet Terror, 2007) - 85 %

Pořád je to pecka. Všechny ty nápady na jednom místě, skvělí herci a neskutečná akce s takovou krví a hnusem, že vás to prostě musí bavit, protože Rodriguez pořád zná tu míru, kdy ještě není opravdu odporný. To je dobře, protože pak si tenhle nádherně béčkový film prostě musíte užít. Samozřejmě, pokud máte béčka rádi.

Redirected (2014) - 50 %
Sem tam je to i docela vtipné. Hlavně se mi líbí, že z Británie přišlo něco, co je sice akční a je to thriller, ale má to v sobě alespoň nějaký ten humor, není to celé až moc vážné, což už mi na současných Britských kriminálních filmech prostě vadí. Ten humor tady je hodně jednoduchý, ale tak na ten průměr to stačí.

Kidnapping Mr. Heineken (2015) - 40 %
Ten příběh je sám o sobě dobrý a bude takový dobrý, i když si o něm přečtete na Wikipedii a ne, když se budete dívat na film. Bohužel v tomhle případě se všechno minulo účinkem, až na Anthonyho Hopkinse, který opět dokáže pár minut své přítomnosti proměnit v něco, co vás nadchne. Tohle je pan herec. Bohužel film se jako celek nepovedl, není napínavý a není dobře gradovaný.

Last Knights (2015) - 40 %
Zajímaví herci, mimo jiné se tu mihne i pár českých tváří, které možná znáte, Pavla Kříže určitě, ale vzhledem k tomu, že se jedná o podivně středověké drama o pomstě, čekal jsem přece jen něco jiného než zdlouhavou, rádoby psychologickou hru, která má celkem jasné vyústění. Všechno pak musíte sledovat s pořádnou dávkou patosu.

Její komorník, Aaron Burr, Part 2, Lucy, Sudden Death!, Belle

Její komorník (My Man Godfrey, 1936) - 70 %

Ano, místy je to neskutečná kadence dialogů, která je obdivuhodná, navíc v souladu s tím, že je to místy skutečně vtipné. Hlavní postavy jsou krásně ujeté, hlavně Carole Lombard místy hraje až neuvěřitelně uvolněně. Na druhou stanu to ale pořád není komedie, která by mě naprosto odrovnala. Je to dobré, ale ne úžasné.

Aaron Burr, Part 2 (2012) - 45 %

Nahlédnutí do historie a na to, jak je možné ji vyprávět trochu jinak a nakonec dojít k jiným závěrům, než jaké jsou dané učebnicí. Z hlediska vypravěčského asi celkem zajímavé, především co do formy, z hlediska diváckého ale moc neuchvátí.

Film můžete zhlédnout zde.

Lucy (Lucy, 2014) - 70 %

Ten nápad je prostě skvělý. Ne originální, ale tahle látka mě prostě neskutečně baví. Stejně jako se mi líbí, že z toho Besson místy dělá parádní béčko. Herce si nemohl vybrat lépe, příběhově mu to funguje, i když osobně bych klidně snesl více filosofování a méně akce v závěru. Mám z toho filmu pořád rozporuplné pocity, ale myslím, že přece jen tu myšlenku Besson uchopil dobře.

Sudden Death! (2010) - 70 %

Trochu mi to připomnělo ten díl "Buffy", kde se také zpívalo. Některé melodie byly podobné. Navíc i onen humor je velmi podobný, blíží se takovému tomu whedonovskému. Docela mě to pobavilo i v tom smyslu, jak je to drsné. Hezky se zde hraje na kontrasty a to mi prostě sedí.

Film můžete zhlédnout zde.

Belle (2013) - 50 %

Tak jsem si jenom potvrdil, že mě prostě historické filmy nebaví a je jen několik málo těch dramaticko-romantických filmů, které mě skutečně dostanou. "Belle" rozhodně není "Pýcha a předsudek", a i když se herci snaží a jejich herecké výkony vyznívají skutečně dobře, zůstává pro mě film strojenou a křečovitou podívanou.