úterý 7. října 2014

Pravidla hry, Ptáčata, Blízký přítel, The Division of Gravity, Tekken


Pravidla hry (La règle du jeu, 1939) - 70 %
Hezká, satirická komedie, která ví přesně, kdy má zasáhnout. Jean Renoir byl natolik skvělý filmař, že si tohle dokázal pohlídat a představuje nám vyšší společnost se všemi jejími charakterovými vlastnostmi, pro které si svou kritiku zasluhuje. Renoir mohl být ještě údernější, ještě krutější, ale i v tomhle provedení to stačí.

Ptáčata (Smáfuglar, 2008) - 80 %
Silný film o tom, že dospívání někdy prostě vůbec není krásné. Někdy dochází k takovému zlomu, že to až pěkné není. Tenhle film je dost drsný, a to v podstatě nic drsného neukazuje. Je to jako drsná halucinace, kdy si po probuzení uvědomíte, že už nejste takoví, jací jste byli, ale co je horší, vám se to líbí.

Blízký přítel (2011) - 75 %
Pavel Soukup už nějakou dobu vystrkuje růžky se svými animovanými hororovými jednohubkami. Jen tentokrát místo růžků vystrčil jeden kožní výrůstek. Hned na začátku na vás jukne uhlem – nebo tužkou? – kreslená starší paní. Na první pohled to není něco, co by mělo vzbuzovat příjemné pocity. "Blízký přítel" je koncentrovanou depresí, pro což je využita jak vizuální stránka, tak i finální pointa, při které vás zamrazí.
"Blízký přítel" není horor, stejně jako jím není třeba "Mazací hlava", která mě při sledování Soukupova dílka napadla. Je to trochu lynchovské, pokud mluvíme o Lynchovi v jeho studentských a absolventských začátcích. Takové depresivně krásné. Co se stane, když se ráno probudíte a na těle najdete výrůstek, který na vás bude mluvit? Jak se zachováte? Půjdete k doktorovi? Nebo se skamarádíte?
Hlavní hrdinka to zvládla se ctí a představuje nám láskyplnou pasáž, která je v konečném důsledku silnou alegorií na to, jak může být člověk v životě zaskočen z místa, z kterého to nečeká – ze sebe samého a ze svého těla. Krásné a kruté dílo, kterému vůbec nevadí české hlasy a jen krátká slova, které jsou jimi řečena. Trochu mi to připomnělo "Krtečka", což celému prožitku dává ještě bizarnější rozměr.

The Division of Gravity (2011) - 40 %
Hezké, ale o ničem. Takový vztah, který na začátku vypadá krásně, na konci dost na nic, ve zkratce. Jako pěkné, emotivní, ti herci jsou docela uvěřitelní, ale tohle je něco, co si poměrně snadno dokáže představit každý. Nevidím v tom žádnou přidanou hodnotu.

Tekken (Tekken, 2010) - 30 %
Pár pěkných soubojů, což je tak všechno, co vám tenhle snímek nabídne. Je to celé rádoby takové strašně nadupané, ale nakonec moc není o co stát. Scénář absolutně nemá čím strhnout a hlavní hrdina je pokaždé v podstatě poražený aby v sobě našel najednou tolik síly, že stejně všechno vyhraje. Hru jsem nehrál a tohle rozhodně není důvod, proč s ní začínat.

Žádné komentáře:

Okomentovat