DC Showcase: Jonah Hex, Guadalcanal, How to Bridge a Gorge, Ray Harryhausen: The Early Years Collection, Tulips Shall Grow

DC Showcase: Jonah Hex (2010) - 45 %

Nějak na těchto kraťasech pod označením "DC Showcase" nevidím nic světoborného. Jonah Hex je skvěle navrženou postavou, jejíž příběhy ale nejsou nijak skvělé. Tohle má tu správnou westernovou atmosféru, ale to, co se zde stane, pro mě není nějak zajímavé a příliš mě to nevytrhlo. Ženy kresleny sexy, ale spíš jen z povinnosti, protože to tam prostě musí být.

Guadalcanal (1943) - 80 %

Nádherná ukázka toho, jak byl Ray Harryhausen skvělým animátorem. Už v roce 1943, tedy ještě stále na začátku svojí kariéry, dovedl udělat neskutečně precizní animaci, kdy ani nemáte pocit, že je to animace. Nejsou zde žádné skoky mezi jednotlivými pohyby, vše je neskutečně plynulé a mně s toho jen padá dolní čelist. Navíc je to skvěle dramaticky zvládnuté.

How to Bridge a Gorge (1942) - 60 %

Ray Harryhausen a jeho výukový film, kterým se snažil ukázat, že 3D stop motion animace může mít různé účely, a nikoli jen to, aby bavila. Film je zajímavý spíše z historického hlediska, kdy máte pocit, že Ray neměl slabé období a vždy, když něco vytvořil, tak to bylo animátorky jedinečné. Škoda, že nedokončil "Evolution".

Ray Harryhausen: The Early Years Collection (2005) - 100 %

Pokud máte Raye Harryhausena rádi a znáte spíše jen jeho tvorbu pro filmové plátno, tenhle DVD dokument vám ukáže, jak moc byl všestranný a jak začínal. Nejsou zde jen krátké filmy, ale i jeho experimenty, testy a také velké množství rozhovorů. Tady se k Rayovým počátkům dostanete skutečně zblízka.

Tulips Shall Grow (1942) - 75 %

Ukázka toho, že i animovaný film může fungovat jako alegorie na válku, navíc může fungovat způsobem, který není o nic méně intenzívní než třeba klasický dokument. Ano, je to karikované, ale to zlo je zde cítit, stejně jako naděje s tím, že tulipány opět porostou, jako by měly růst vždy. Válka může ničit dočasně, ale ne trvale.

Čest rodiny Prizziů, Most špiónů, White Rabbit, Souboj Titánů, Nesmiřitelní

Čest rodiny Prizziů (Prizzi's Honor, 1985) - 60 %

Po oslavných recenzích jsem přece jen čekal něco trochu silnějšího, intenzívnějšího. Jenže to se mi nedostalo. Ten film je dobrý, má skvělé herecké výkony, ale tak nějak funguje jen jako slabá satira, nikoli jako skvělá, sžíravá komedie. Jack Nicholson výborný jako vždy, ale tady není sám, kdo exceluje.

Most špiónů (Bridge of Spies, 2015) - 60 %

Nemůžu si pomoct, ale Spielberg prostě předvádí svou klasiku, je jistý, ale nedává tomu nic navíc. Tom Hanks je neskutečný a díky němu tenhle film zvládnete celkem snadno. Hraje obdobu Captaina Ameriky a jemu to prostě vyjde. Američané jsou zde za hodné, jak jinak, což mi trochu vadilo, stejně jako zbytečný patos a posledních patnáct minut, které by měl Spielberg vystřihnout téměř vždy.

White Rabbit (2015) - 30 %

Snímek "White Rabbit" z roku 2015 je jedním z těch filmů, které se možná i něco snaží říct, ale nakonec se skončí jen u toho, že je to celkem plytká, standardní zápletka, kterou ještě navíc shazuje skutečnost, že je ten film neskutečně levný a herci, kteří do něj byli obsazeni, to mají s herectvím dost na háku.

Souboj Titánů (Clash of the Titans, 1981) - 100 %

Tohle je tak nádherná klasika, že prostě nemůžu jinak než dát 100 %. Ten film mě okouzlil už jako chlapce a já si až teď uvědomuji, že už tenkrát jsem podlehnul animaci Raye Harryhausena. Tahle láska trvá doposud a já jeho výtvory, ať už umělecké nebo právě z hlediska pohybu a triků, miluji. Neskutečný umělec, který by měl být adorován neustále. On a Zeman dokázali něco, co nikdo jiný. Předvést stop motion v tom nejlepším světle. Remake tomuto původnímu filmu nesahá ani po kotníky. Ani na špičky palců u nohou.

Nesmiřitelní (Unforgiven, 1992) - 80 %

Asi jsem od toho čekal až o moc víc, což ale rozhodně neznamená, že to je výborný western, který je na pomezí moderního chápání westernu, ale přitom se drží tradice westernu italského. Clintův hrdina má svoje démony, ale když dojde na konečné zúčtování, tak je to přesně takový frajer, kterého chcete. Velmi dobrý western.

Jeanne Dielman, 23, quai du commerce, 1080 Bruxelles, Ray Harryhausen: Special Effects Titan, Jak se dělá Sci-fi, Když dinosauři vládli světu, Zázrak v New Yorku

Jeanne Dielman, 23, quai du commerce, 1080 Bruxelles (1975) - 70 %

I když bych ten film chtěl nesnášet, protože je tak neskutečně dlouhý, tak musím uznat, že své kvality má. Donutí vás přemýšlet. Třeba o tom, proč to všechno dělá, proč nemluví, proč si nezpívá, proč něco neposlouchá, když dělá domácí práce. Tohle všechno a mnoho dalšího pak ospravedlňuje to, co nakonec udělá. Rozhodně zajímavý a ne nesmyslný přístup k filmu.

Ray Harryhausen: Special Effects Titan (2011) - 100 %

Ray Harryhausen je génius filmové animace a stop motion. To, co on dokázal pro film, to v podstatě ani není možné docenit. Přesto se to to tento dokument, kde mluví skutečně významné osobnosti včetně Raye, snaží a daří se mu to. Je to krásný průřez jeho tvorbou a vlastně i celou fantastickou filmovou tvorbou. Ano, jsem hodně zaujatý, ale ne zase tolik.

Jak se dělá Sci-fi (The Sci-Fi Boys, 2006) - 80 %

Tenhle snímek chápu jako přínosný hlavně proto, že upozorňuje na osobnosti filmu, které nejsou tolik vidět. Není to jen Ray Harryhausen, ale i Rick Baker a další mistři, i ti starší, také bohužel zesnulí, kteří pro trikový film znamenali tolik. Něco prostě nesmí být zapomenuto a ono okouzlení sci-fi filmem je z každé minuty cítit.

Když dinosauři vládli světu (When Dinosaurs Ruled the Earth, 1970) - 70 %

Samozřejmě, že ten film je dějově relativně slabý a na postavy se moc spolehnout nemůžete, ale já jsem se na to díval proto, že jsem chtěl vidět další trikové mistrovství, kterého se mi dostalo. Není to místy tak ladné, ale přesto se zde ukazuje, že stop motion je prostě cesta, kterou bych rád viděl i dnes. Jen je toho už trochu málo, bohužel.

Zázrak v New Yorku (Miracle on 34th Street, 1947) - 70 %

Takový ten krásný příběh, ke kterému se ještě rádi vrátíte, navíc film s tak krásným nápadem, jako je soudní proces o tom, jestli je daný člověk skutečně Santa Clausem, či nikoli. Tohle je prostě tak krásný nápad, že se vám to musí líbit. A já jsem byl s děním spokojený, ani moc se mi nechce koukat na remake z roku 1994.

Célina a Julie si vyjely na lodi, Tian ji: Fu chun shan ju tu, Vij 3D, Wiplala, Údolí Gwangi

Célina a Julie si vyjely na lodi (Céline et Julie vont en bateau, 1974) - 45 %

Je mi líto, ale tohle mě prostě absolutně nebavilo. Dívat se tři hodiny na film, který si rádoby hraje s realitou a prolíná nám různé dění z pohledu dvou žen, které se baví... Ne, tohle jsou opravdu ne až tak výstřední "Sedmikrásky", které mi vůbec nic nedaly, a já jsem si strašně přál, aby ten film konečně skončil.

Tian ji: Fu chun shan ju tu (2013) - 40 %

Já bych to až tak strašně tragicky neviděl. Ale nutno uznat, že snímek má pořádný problém v tom, že se snaží ukázat strašně moc a spojit nespojitelné. Špionážní film spolu s tradičním čínským wu-šu, do toho trochu fantasy prvky a neskutečné bary, rádoby emotivní scény, které nemají efekt, velká produkce a přitom častý pocit, jak je to levné. Příběhově moc rozhárané.

Vij 3D (Viy, 2014) - 50 %

Kdyby to místy nebylo až tak amatérské a skutečně se na to nekoukalo moc hezky, tak je to i zábavný fantasy film s prvky komedie a hororu, který byl natáčen v české koprodukci a s nějakými těmi českými lokacemi. Jenže ani tohle nezachrání podivné fantasy, které se až moc rozlétává mimo hranice snesitelnosti.

Wiplala (Wiplala, 2014) - 60 %

Na rodinný trikový film je to docela dobré a já jsem rád, že jsou zde i klasické triky, nejenom ty digitální, i když ty mají samozřejmě přednost. Příběh je docela jednoduchý, ale díky kouzlům je... no takový kouzelný. Zase se ukazuje, že dobré filmy se točí všude, tentokrát jsem rád, že jsem dal šanci jednomu holandskému.

Údolí Gwangi (The Valley of Gwangi, 1969) - 70 %

Ten příběh je hodně slabý a v podstatě jen kopíruje, hlavně v závěru, to, co jste mohli vidět v "King Kongovi", ale když se na tohle budete dívat, pořád je to snímek, který má na svědomí - po trikové stránce - Ray Harryhausen, který opět ukázal, že byl geniálním mistrem, který rozpohyboval potvory jako nikdo, a to i ve srovnání s digitálními triky.

Outpost 37, Kazisvěti, Zatôichi kyôjô-tabi, Dobré ráno, Vietname, 3 světy Gullivera

Outpost 37 (2014) - 45 %

Člověk se prostě neubrání tomu, že mu to připomene "District 9" jen v levnějším provedení. Ty triky jsou tu ale překvapivě dobré, pokud tedy nedojde na digitální krev. Mimozemšťané ale vypadají skvěle. Ten dokumentární styl tomu ale nic moc nepřidává a příběh samotný není nijak moc zábavný a ani akční.

Kazisvěti (The Spoilers, 1942) - 70 %

Zlato a ženy. Přesně tohle je spojení, které vytváří ve filmu "Kazisvěti" problémy. Zlato proto, že se o něj muži perou a jsou schopni zabíjet, a ženy proto... no, vlastně ze stejného důvodu. Každý chce mít všechno zlato a krásnou ženu jen pro sebe. Není to úplně ploché, charaktery jsou zajímavé, a tak si tenhle film zaslouží vyšší hodnocení.

Zatôichi kyôjô-tabi (1963) - 90 %

Výborný díl, opravdu výborný. Ta barva tomu dokonale sedla, ale hlavně ty akční scény a ty emoce, které se s akcí prolínají až neuvěřitelně ladně a krásně. Na konci budete zadržovat dech, protože ta akce je ohromující - jeden proti desítkám - ale stejně tak budete mít něco těžkého v krku, když si uvědomíte, že pravda je někdy pěkně drsná.

Dobré ráno, Vietname (Good Morning, Vietnam, 1987) - 95 %

Tady je krásně ukázáno, jak moc byl Robin Williams skvělým hercem a komikem. Je vtipný, je odzbrojující, ale to všechno v poměrně dramatickém filmu. Je to film o válce, ale hlavně je to film o lidech a o tom, jak se chovají. Jako kdyby byl Robin Williams a pár lidí kolem něj, skutečně normálními v době a místě, kde jim to příliš nepřálo. Přesto se pokusili o změnu. A ono to vyšlo.

3 světy Gullivera (The 3 Worlds of Gulliver, 1960) - 100 %

Dávám sice maximální hodnocení, i když by si to film jako takový možná úplně nezasloužil, na to je zápletka někdy trochu moc naivní, ale to, jaké jsou zde triky, to je neuvěřitelné. Ray Harryhausen tu dokazuje, že byl mistrem, ale nejen v animaci, hlavně pak v prolínání záběrů a v nádherných iluzích. Kdyby si s tímhle dnešní filmaři dali trochu práci, hned by se mi na filmy koukalo lépe než v případě trikových orgií. Ray byl génius a tady to opět dokazuje. Souboj s krokodýlem je senzační.

Back in the Day, Czech Made Man, Hellboy, Sindibád a Tygří oči, The Phenix City Story

Back in the Day (2014) - 25 %

Po několika letech ve "Smallville" se Michael Rosenbaum jako herec celkem uchytil, ale tentokrát se rozhodl, že si roli pro sebe vytvoří. A tak si napsal a natočil komedii "Back in the Day". Začátek se vyvíjí docela dobře, ale asi v polovině se to zvrhne na obyčejnou sprostou, hnusnou a vulgární komedii, kterou nám zvládá dávat Adam Sandler, ale v jeho případě je propojení s přáteli přece jen trochu lepší. Jako kdyby Nick Swardson na tuhle skutečnost chtěl odkazovat. Ke konci už je to opravdu trapné a nezachrání to ani "jiný" závěr.

Czech Made Man (2011) - 60 %

No, co k tomuhle říct. Hlavní postava mi vadí, na druhou stranu se prostě Budařovi nedá vzít, že toho svého Czech Made Mana zahrál dobře. Takové lidi si dokážu v naší zemi celkem snadno představit. Nadáváme na politiky, ale co chceme, když tahle verbež je i mezi námi. Máme to, co mít můžeme. Stylizované, zajímavé vyprávění, které ale přece jen asi proplyne kolem vás a vy si moc neodnesete. Je to docela škoda, protože tuhle povahu kolem sebe můžeme vidět celkem často.

Hellboy (Hellboy, 2004) - 80 %

Jeden z mých nejoblíbenějších komiksových filmů, který stojí hlavně na Hellboyovi, respektive na jeho představiteli Ronovi Perlmanovi. To je hláškující bestie, která je tak neskutečně suchá. Béčkový hrdina, který si prožívá svoje s Rasputinem. Ten dostal tvář Karla Rodena, což prostě potěší. Hlavně když to je role skutečně zásadní. Správná kombinace humoru, patosu a skvělých triků. Člověk nechápe, kam se v Guillermově provedení tohle všechno podělo ve snímku "Pacific Rim".

Sindibád a Tygří oči (Sinbad and the Eye of the Tiger, 1977) - 90 %

Ray Harryhausen ve vrcholné formě. Zde vidíte, jak byl dokonalým animátorem. Ty pohyby jsou neskutečně ladné, ale hlavně propojení animovaných a hraných pasáží je neskutečné. To, co se v současné sobě nedaří ani v případě některých digitálních scén, tak Ray dokázal naprosto skvěle bez počítačů. Ano, samozřejmě, že je zde vidět, že to není dokonalé, ale blíží se to dokonalosti maximálně. Skvělé představení tohoto muže, který si film produkoval a podílel se i na scénáři. Trikově je snímek nabitější než ostatní ze Sindibádova světa, a to hlavně poroto, že nějaké triky jsou zde v podstatě každou scénu. No dobře, malinko přeháním, ale zase ne tolik. Je škoda, že zadní projekce je až tak moc nekvalitní. Tady se ukazují její výhody pro černobílé filmy, kde se dala mnohem více kousnout. Nádherné ženy (zase ta krásná Jane Seymour), úžasná monstra, spousta akce, různorodé lokace, béčkové charisma. Tohle se mi prostě nemůže nelíbit. Navíc si člověk uvědomí, co jako dítě už viděl.

The Phenix City Story (1955) - 90 %

Pokud si o snímku dopředu nic nezjistíte, můžete být překvapeni (jestliže nečtete tento komentář), že se jedná o dokument. Snímek vypráví o městečku Phenix City a úvodní část filmu je jako dokument natočena. Je zde také voiceover, který vypráví další informace o městě, které skutečně mělo být řízeno zločinem, což vyvrcholilo smrtí nově zvoleného státního zástupce Alberta Pattersona. Jedná se tak vlastně o dokumentární dramatizaci toho, k čemu ve městě v roce 1954 došlo. Scéna s malou holčičkou je neskutečně děsivá, a to jsem Scorsesemu nevěřil, když o tom vyprávěl. Skutečně vás zamrazí, a to vlastně nějaké násilí ani neuvidíte. A není to jediná scéna. Finále je pořádně drsné a vy si uvědomíte, že už v roce 1955 tu byli tvůrci, kteří se nebáli ukazovat násilí tak, jak je. Ano, pořád omezeně, ale přesto vás tohle nenechá chladnými.

Home Run, One Million Years B.C., Hope for Love, Pérák a SS, Hannah Arendt

Home Run (2013) - 45 %

Děti, alkoholismus a baseball. Tohle je prostě kombinace, která musí zaručeně fungovat. Drama, které z vás má za každou cenu vymačkat city. Je to strašně průhledné, je to strašně vyumělkované, ale nejspíš to na vás bude fungovat, pokud nebudete čekat, že uvidíte nový "Moneyball" nebo "42". Problém je spojení s náboženstvím, respektive s vírou v Ježíše. Víra je možná cesta k vyléčení, ale já osobně ji neuznávám. Ať člověk věří, ať věří, v co chce, ale ať se nám někdo nesnaží říkat, že jedině Ježíš nás spasí a pomůže nám od alkoholismu. Nesnesitelně předvídatelný film.

One Million Years B.C. (1966) - 50 %

Kdyby se z tohoto filmu vystříhaly všechny animované sekvence, nebo tedy i trikové sekvence, dopadlo by to mnohem lépe- Ono je sice hezké předvést neandrtálky v sexy spodním prádle, ale je to trochu jednoduché. To už ty postavy mohly rovnou mluvit anglicky. V tomhle směru snímek experimentální, na druhou stranu by to byl bez Harryhausena strašný brak. Příběh je opravdu strašný, což mě kvůli Rayovi mrzí. Jeho geniální dílo by si prostě zasloužilo lepší výsledek. On svou práci zvládá dokonale, ale ostatní bohužel ne.

Hope for Love (2013) - 5 %

Teda - a klidně i bez prominutí - ale tahle moderní vlna dramatických romantických snímků s černošskými herci, je něco příšerného. Ona nebude zas tak moderní, ale poslední dobou se jich točí dost. Spousta keců postav, keců, které jsou naprosto k ničemu, které nikam nevedou. Příběhy, které jsou spíš směšné, než aby byly tragické, což je dáno herci, kteří neumí hrát a někdy ani mluvit. Tohle je opravdu něco nepěkného. Bez jakéhokoli spádu a smyslu.

Pérák a SS (1946) - 90 %

Pérák je úžasná válečná legenda a dokonale se hodí do českého prostředí, kde by podobný, v podstatě komiksový superhrdina docela chybí. V animaci Jiřího Trnky, který tentokrát spojil i skutečné fotografie s kresbou, pak krátký příběh vyznívá úžasně, a to i díky schopnosti budovat atmosféru díky hudbě a různým drobným detailům - např. Hitler na stěně. Atmosféra je chvílemi skutečně tíživá, ale podařilo se ji odlehčit zesměšňujícími scénami a karikaturou, která se projevuje i v kresbě samotné. A jak už to tak u Péráka bývá, zas tak moc si ho neužijeme, protože víc jak polovinu stopáže tam vlastně vůbec není. Neskutečná groteska, a to v tom nejlepším smyslu slova.

Hannah Arendt (Hannah Arendt, 2012) - 70 %
Nepovažovala se za filosofku, ale přesto filosoficky uvažovala. Byla u soudního procesu s Adolfem Eichmannem, zrůdou, která měla být tou, kdo vymyslel, jak se finálně vypořádat s židy. Hitlerův inženýr genocidy. Jenže Arendt si uvědomila, že před sebou nemá zrůdu, ale normálního člověka. Alespoň na první pohled. Tohle lidé vidět nechtějí. Chtějí vidět monstrum, chtějí vidět chiméru. Taková zrůda nemůže být jako oni. I proto neměla Hannah Arendt snadný život a její názory nebyly přijímány pozitivně. I když neobhajovala zrůdu, stejně se na ni dívali skrz prsty. Film má skvělý vizuál, ale hlavně upozorňuje na téma, které je k zamyšlení. Kvalitní provedení, které zajímavě spojuje hraný film s archivními záběry je pak zajímavou přidanou hodnotou. Sám o sobě film ale tolik navíc zase nepřináší a je podobně strojený jako "Železná lady".

Vysoko v horách, Green Street 3: Never Back Down, Tajemný ostrov, I Walk Alone, Zvířátka a petrovští

Vysoko v horách (High Sierra, 1941) - 70 %

Dobrý herec na sebe někdy strhává pozornost jen tím, že je ve filmu, někdy svým skvělým výkonem. Takový podává Humphrey Bogart ve snímku "Vysoko v horách", kde mu věříte jak toho mafiána, tak toho člověka, který by teoreticky mohl mít i nějaké srdce. Není takovým klasickým rozervaným hrdinou, ale nemá k němu daleko. Někdy to jsou prostě okolnosti, které nás nutí k něčemu, co nechceme.

Green Street 3: Never Back Down (2013) - 40 %

Nemám rád Scotta Adkinse a po tomhle snímku se na tom nic nezměnilo. Nějaká návaznost s předchozími filmy je naprosto nesmyslná, ani nemá cenu ji hledat. Jsou zde akorát velmi podobné charaktery a více méně jde pořád o fotbal, i když to je celkem jedno. V první řadě jde ale o bitky, které jsou celkem drsné, to se musí nechat. Jako celek je ale snímek vlastně o ničem, což je docela smutné. Zanechalo to ve mě asi tolik jako druhý, tedy skoro nic.

Tajemný ostrov (Mysterious Island, 1961) - 70 %

Ono to vypadá, že těch triků je zde docela hodně, ale v konečném důsledku je jich bohužel celkem málo, což je rozhodně škoda. Ray Harryhausen by si díky svým schopnostem zasloužil maximum prostoru, ale snímek si to místy hodně zjednodušoval, což je škoda. Je to taková hodně americká verze klasické verneovky. Nebýt nádherných trikových sekvencí, kterých jsem čekal mnohem víc, není snímek opravdu ničím zajímavý, což je neskutečná škoda. Závěr celkový dojem hodně napravuje, a to i díky skvělé hudbě.

I Walk Alone (1948) - 75 %

Snímek, kterému vévodí Kirk Douglas, který ukazuje, že mohl zahrát v podstatě jakoukoli postavu, tedy i zápornou. Je gangsterem, který nedělá žádné velké akce, spíš menší věci, ale žije si dobře. Když se vrací po 14 letech ve vězení jeho parťák, má Kirkův hrdina strach, a tak osnovuje. Škoda ženské hrdinky, která opravdu není dobře vybrána. Lisabeth Scott má specifické rysy obličeje, které jsou místy bohužel negativně podpořeny mejkapem, což z ní dělá nepěknou ženu. Napínavý film, u něhož do konce nevíte, jak to dopadne. Noirová hra se stínem místy výborná.

Zvířátka a petrovští (1946) - 70 %

Je to trochu smutné, ale tohle je moje první pořádné seznámení s Jiřím Trnkou, alespoň v dospělosti ano. Myslím, že jsem jako dítě něco od této umělecké legendy viděl, ale prostě si to nepamatuji. Tenhle krátký film nijak zásadně nevyniká, snad jen těmi rýmovanými texty, na druhou stranu je ale animace ladná, přesná, jen to pozadí je takové hodně zjednodušované. Na druhou stranu nechybí kraťasu atmosféra a nápad.