Škrtič z Martfü, Něco divokého, Zátiší, Stop Making Sense, Pásky z Nagana

Škrtič z Martfü (A martfüi rém, 2016) - 70 %

Hodně nepříjemný kriminální film, který je dobrý především v tom, jak dokáže zobrazit jednotlivé zločiny. Nejsou nutně explicitní, i když i na to dojde, ale je to tím, jak jsou intenzivní, jak na vás dolehnou skutečně nepříjemně. A když už dojde na něco explicitnějšího, je to opravdu nepříjemné sledovat.

Něco divokého (Something Wild, 1986) - 60 %

Něco divokého a možná taky něco divného. Přiznám se, že na mě film působil strašně zvláštně. Na jednu stranu se jede v režimu komedie, ale pak jsou tu celkem odvážné erotické scény, pak zase komedie ve stylu road movie, aby to nakonec dostalo grády skoro jako thriller. Nějak to sedí dohromady, ale stejně jsem si ten film nedokázal nějak extra užít.

Zátiší (Still Life, 2013) - 80 %

Malý film, jeden z těch, které vás dovedou okouzlit, i když nutně nejsou veselé, naopak poselství snímku "Zátiší" je spíše smutné. Ale Eddie Marsan byl pro roli vybrán dokonale a sedla mu naprosto skvěle. Finále filmu je tragicky krásné, což se rozhodně ne každému režisérovi povede zvládnout takhle dobře.

Stop Making Sense (Stop Making Sense, 1984) - 70 %

Talking Heads rozhodně není kapela, která by byla mojí krevní skupinou, což je dáno tím, že jsem ji v podstatě vůbec neznal. Některé její písně ano, ale samotnou kapelu ne. Ten dokument je ale natočen tak dobře, že i když mě hudba nijak zásadně neoslovila, bavilo mě muzikanty sledovat. Některé hry světla a stínu byly skvělé.

Pásky z Nagana (The Nagano Tapes: Rewound, Replayed & Reviewed, 2018) - 100 %

Skvělý dokument, který se vrací k jedné z nejdůležitějších událostí našich moderních dějin. Ano, je to tak, Nagano prostě bylo důležité, což si zpětně uvědomujeme právě tím, jak to uzvedlo národ, což už se od té doby v takové míře nestalo. Skvělé rozhovory, skvělé vzpomínky, které záběry, skvělí hráči na všech stranách.

Velký Vázquez, Dívka bez rukou, Líza, liščí víla, Liza, a rókatündér, The Man Who Invented Christmas, Zastavení na Missouri

Velký Vázquez (El Gran Vázquez, 2010) - 55 %

Takový celkem obyčejný životopisný snímek, který se věnuje španělskému autorovi komiksů, jež je pozvednut, ne o moc, jen tím, že Vázquez byl asi opravdu pěkný hajzlík a vypočítavec. A proto je to místy i docela vtipné, což dělá film alespoň trochu zajímavý a lehce odlišný od klasických biografií. Ale zase tak vtipné to není.

Dívka bez rukou (La jeune fille sans mains, 2016) - 70 %

"Dívka bez rukou" je přesně to, na co se chcete podívat, pokud chcete v animovaném filmu něco alternativního. Není to alternativní jen v příběhu, který má svou specifickou poetiku, ale i v tom, jak je animovaný. Na tohle se prostě krásně kouká, v podstatě i jen jako na umělecké dílo, což prostě stojí za sledování.

Líza, liščí víla (Liza, a rókatündér, 2015) - 75 %

"Líza, liščí víla" je divný film a díky tomu se jedná o film, který je skutečně zajímavý a stojí za to, abyste se na něj podívali. Je to natolik nevšední zážitek, ale rozhodně ne zážitek špatný. Jasně, je to místy trochu drsné, ale nic přes čáru, je to spíše drsně krásně divné. Maďaři umí očividně skvělé filmy.

The Man Who Invented Christmas (2017) - 60 %

Hezký film o tom, jak vznikly Vánoce a kdo za tím stál, nebo alespoň film, který se nám snaží říct, že Charles Dickens svojí "Vánoční koledou" hodně změnil pojetí Vánoc a přispěl k tomu, že jsou Vánoce vnímány především jako svátky klidu a míru, ale také lásky a přátelství. Příjemné herecké výkony.

Zastavení na Missouri (The Missouri Breaks, 1976) - 60 %

Dvě výrazné postavy (Brando a Nicholson), které trochu zanikají ve filmu, jemuž chybí kromě těch dvou něco výrazného, co by dokázalo diváka skutečně ohromit a strhnout. Příběh je zde vlastně jednoduchý, jen ty herecké výkony ho posouvají trochu výše, což je škoda, hlavně kvůli dvěma hodinám stopáže.

Rangoon, Red-Headed Baby, The 5,000 Fingers of Dr. T., Bod zlomu, Queen v Budapešti

Rangoon (2017) - 40 %

I když je to oslava vlastenectví, já si nemůžu pomoct, mně stejně snímek přišel tak zbytečně nablýskaný, ač by takový vůbec v některých scénách být nemusel. Jako kdyby se sem ani tak velkolepost nehodila, jako kdyby snímek více fungoval jako menší, dramatičtější, bez snahy uhranout epickým provedením.

Red-Headed Baby (1931) - 70 %

Na svou dobu velmi dobrá animace, která ani dnes nemá mnoho vad, pokud se pohybu týká. Do toho ještě docela chytlavá písnička, která vás celou dobu provází. Design postaviček je takový podivný, možná i v něčem lehce bizarní, ale rozhodně se tomu musí nechat, že to má nápad a že to zaujme i dnes.

The 5,000 Fingers of Dr. T. (1953) - 50 %

Chvílemi jsem si říkal, že tenhle film nemá moc daleko od pohádkové tvorby Herschella Gordona Lewise, což nemyslím jako urážku, jen mi to místy přišlo také docela levné. Toho Seusse bych v tom ani nehledal, i když prázdný snímek nebude. Hudební čísla jsou docela milá, ale celkově výprava spíše nic moc.

Bod zlomu (The Breaking Point, 1950) - 70 %

Noir film, který není tak noirový, jak jsem čekal, ale zase má dobré postavy. Konec už je docela dobře drsný, ale asi jsem čekal, že to takové bude trochu delší dobu, nikoli jen v povedeném závěru. Herecky je to dobře obsazené, kdy o něco více pro mě vyčnívá John Garfield než jeho kolegyně Patricia Neal.

Queen v Budapešti (Varázslat - Queen Budapesten, 1987) - 90 %

Skvělý koncert, který je plný energie, navíc je zachycena nejen energie celé skupiny, která prýští především z Freddieho, ale i energie všech účastníků v publiku, který byly zástupy. Navíc zde zazní skvělé písně, které máte rádi. Koncertní aranž jim vůbec nic na jejich síle neubrala, možná jim i něco přidala.

Kapoor & Sons, Kis Vuk, Komuna, Komisařka, Konfident

Kapoor & Sons (2016) - 65 %

Jeden z těch indických filmů, kterým se daří potlačit humorná a muzikálová čísla ve prospěch příběhu, který je založen na obrázku jedné rodiny, která na první pohled funguje celkem normálně, ale stačí několik minut s nimi a uvědomíte si, že ty problémy jsou hluboce zakořeněné a ničí jejich životy. Přesto to v sobě má celkem milé poselství.

Kis Vuk (2008) - 15 %

Když prostě nemáte technologii na to, abyste natočili dobrý 3D film, tím dobrý myslím vizuálně dobrý, nemá cenu ho točit vůbec. "Kis Vuk" je toho důkazem, protože ani ne po deseti letech ten film neskutečně zestárnul a nedá se na to moc dobře koukat. Nemluvě o tom, že ani příběh není nic extra, co by vás zaujalo.

Komuna (Kollektivet, 2016) - 60 %

Z hereckých výkonů jsem měl velmi dobrý pocit, protože mi přišly přirozené, ale přitom máte celou dobu pocit, že je to silně emotivní, že se docela tlačí na pilou. Nevím, jestli bylo potřeba mít tam celou komunu, jestli by nestačilo méně postav, možná by to bylo i lepší, ale takhle se mohlo předvést více herců. A předvedli se dobře.

Komisařka (Komissar, 1967) - 80 %

Sověti opět předvedli, proč byli tak dobří ve válečných filmech. Ne proto, že jich natočili tolik, které byly poplatné režimu, ale protože natočili i takové, které se vymykají, které jsou kritikou války a lidí, kteří tupě následují mechanismus válečného stroje. Nádherná ukázka psychologického válečnému dramatu s úchvatnými obrazy.

Konfident (The Confidant, 2012) - 70 %

Pořád je to film o tom, jak se vyrovnat s komunistickou minulostí, s práskačstvím a prospěchářstvím, je to do jisté míry celkem očekávané ve svém průběhu, ale na druhou stranu je to snímek, který zdobí dobré herecké výkony, kdy Vetchý tu skvěle hraje neskutečnou svini, pozitivní je i zaměření jen na několik postav a určitá malost filmu.

Jagerské hvězdy a Jagerské hvězdy II, Jak se zbavit nevěsty, Jimmy P., Johnny Belinda, Jede, jede poštovský panáček

Jagerské hvězdy a Jagerské hvězdy II (Egri csillagok, 1968) - 70 %

Po první části jsem si myslel, že to Maďaři nikam moc nedotáhli a že natočili jenom takový naivní historický film, kde chtějí ukázat něco ze své minulosti. Když ale nakonec došlo na bitevní scény, musel jsem uznat, že do toho dali skutečně hodně a že se jim podařilo zvládnout historický film nadprůměrně.

Jak se zbavit nevěsty (2016) - 30 %

Klasická česká romantická blbina, kde se někteří herci snaží, což je jim ke cti, ale z toho příběhu stejně nic moc velkého vytřískat nedokážou. Matásek a Vlasáková jsou super dvojice, finále je už ale celkem bizarní, a to i s groteskní dortovou scénou, která byla pro mě spíše nadbytečná. Podprůměrná romance i komedie.

Jimmy P. (Jimmy P., 2013) - 50 %

Herecky výborné, ale to se dalo od pánů jako Benicio Del Toro a Mathieu Amalric očekávat. Hlavně druhý jmenovaný mě prostě baví, jeden z nejlepších současných francouzských herců. Příběh také není špatný, už jen pro svůj historický podklad, ale podáno je to místy docela nezáživně, což je velká škoda.

Johnny Belinda (1982) - 40 %

Ten snímek je dobrý, vypráví dobrý příběh, ale prostě je to jen televizní zpracování divadelní hry, která byla mnohem lépe uvedena jako film již v roce 1948, kde to bylo celkově silnější, dojemnější i temnější. Zpracování z roku 1982 není špatné, ale pro mě je to prostě jenom remake něčeho o hodně lepšího.

Jede, jede poštovský panáček (Jour de fête, 1949) - 75 %

Jacques Tati, v podstatě natočil grotesku, ale přitom je vlastní a jeho humor je takový milý, lidský, i když se zde dějí nějaké schválnosti, je to pořád podané tak laskavou cestou, které třeba americká groteska nikdy pořádně nedosáhla. V tomhle je Jacques Tati zábavný a zároveň i mistrovský v lidském pozorování.

24 týdnů, Chlapci z Pavelské ulice, Na úrovni, Aruitemo aruitemo, Stockholm, má láska

24 týdnů (24 Wochen, 2016) - 70 %

Silný snímek o tom, jak se zachovat ve chvíli, kdy se dozvíte, že se vaše dítě s největší pravděpodobností narodí postižené. A jak se zachovat ve chvíli, kdy se to začne kurvit ještě víc. Silné téma s velmi dobrými hereckými výkony, které nejsou zbytečně emotivní, pokud to skutečně není třeba. Němečtí filmaři umí se smrtí a postižením pracovat.

Chlapci z Pavelské ulice (A Pál utcai fiúk, 1968) - 65 %

Možná, kdybych snímek viděl poprvé jako dítě, tak mě zaujme více, ale asi už něco to dítě ve mně trochu zabilo, i když je pravda, že třeba "Knoflíkovou válku" mám pořád rád. Tady jsou některé scény, které mě dovedly velmi překvapit svou vizuální silou, ale samotná válka o plácek mě tolik neoslovila.

Na úrovni (A Touch of Class, 1973) - 60 %

Docela zábavný snímek s dobrým scénářem, který ale ztrácí na kvalitách s tím, jak stopáž postupuje. Začíná to trochu nudit. Aby to tvůrci zachránili, tak tomu dali konec, který je možná lehce neočekávaný, to v kontrastu s klasickým pojetím romantických filmů. Ale tohle není klasická romance. A ten konec je zasloužený.

Aruitemo aruitemo (2008) - 80 %

Japonci zase ukazují, že kromě bizarních filmů umí skvěle i ty niterné, konverzační, na první pohled s jednoduchým dějem, ale zásadní hloubkou. Takhle krásně ukázat nefunkčnost rodiny a přesto jasně potvrdit, že rodina je nezbytná, by nezvládl každý filmař. Ale Hirokazu Kore-eda si s tématem poradil skvěle.

Stockholm, má láska (Stockholm, My Love, 2016) - 25 %

Neneh Cherry pro mě byla do té doby neznámou osobností a popravdě, kdyby tomu tak zůstalo, asi bych se nezlobil. Film je jejím dokumentárním monologem, který v sobě určitě má nějaké hluboké myšlenky, ale mě Neneh Cherry nebavilo poslouchat a její hlas mě spíše uspával. Ani z toho architektonického hlediska mi to nepřišlo zajímavé.

Ennemis intérieurs, La femme et le TGV, Školní sbor, Silent Nights, Time Code

Ennemis intérieurs (Ennemis intérieurs, 2016) - 65 %

Velmi dobře zvládnutý rozhovor, který nabírá na gradaci. Myslíte si, že přišel na policii jen něco říct, ale ve skutečnosti se mu život obrátil vzhůru nohama. Rozhodně jeden z těch lepších krátkých snímku, které byly na letošních Oscarech nominovány. Scény jsou chvílemi tak nepříjemné, že se chcete ošívat a doufáte, že vyslýchaný uteče. Alespoň ze začátku.

La femme et le TGV (La femme et le TGV, 2016) - 70 %

Tenhle snímek mě nezaujal svou originalitou, nezaujal mě tím, jak novátorsky, případně experimentálně byl natočen, ale jednoduše mě zaujal tím, že je jednoduchý, hezky lidský s nápadem, který se zde banální a je trochu okoukaný, ale stejně mě dovedl hezky pohladit a já jsem si tu půlhodinku užil.

Školní sbor (Mindenki, 2016) - 80 %

Jednoznačný oscarový vítěz, a to jednoduše proto, že neměl konkurenci. Dějově je to dobře vystavěné, téma je zajímavé, ale jsou o herecké výkony, které ho posouvají vzhůru, a to nikoli jen u učitelky, ale především pak u dětských herců, z kterých jde ve finále skoro i strach. Ta poslední scéna se musí vidět.

Silent Nights (Silent Nights, 2016) - 40 %

Přiznám se, že ani trochu nechápu, proč byl tenhle krátký snímek nominován na Oscara. Snad jedině proto, že všechno ostatní byl opravdu odpad. Tohle je takový rádoby lidský, rádoby silný film o tom, jak se mohou některé lidské osudy vyvinout. Je to ale naivní a hloupý film, který realitu místy podává syrově, místy nereálně.

Time Code (Time Code, 2016) - 60 %

Hezká španělská rozpustilost, která dovede zaujmout svým nápadem a okouzlit diváka. U tohohle filmu ani moc nepochybujete o tom, proč byl nominován na Oscara za krátkometrážní hraný film. Snímek "Timecode" má svoje kouzlo a jsem si jistý, že si najde diváky, které doslova omráčí svou atmosférou.

Světová teta Velvet, Irada, Isolation, Král Krysa, Revizoři

Světová teta Velvet (International Velvet, 1978) - 60 %

On je to celkem obyčejný film o tom, jak se dívka dostane k něčemu, co ji baví, jde si za svým snem a nakonec i dokáže něco velkého přesto, že ve svém živote utrpěla velkou ztrátu. Ale díky tomu, že jsou tu herci jako Christopher Plummer, který je tu krásně zábavný, a Anthony Hopkins, který je prostě dobrý, dá se to snést.

Irada (2017) - 60 %

Na první pohled je to ekologický snímek, na druhý pohled je to vlastně revenge movie. Ať tak nebo tak, není to vyloženě špatné, je to natočeno tak, aby to bylo divácky přístupné a přesto zde bylo ono poselství, které je alespoň založena na celkem jasných důkazech. Člověk člověku vlkem a nejspíš se snaží sám vyhubit.

Isolation (2015) - 60 %

Netvrdím, že se tu tvůrci pokusili vyloženě o naprosto originální thriller, ale přece jen se zadařilo trochu zamotat hlavu, kdy si nejste jistí, kdo je vlastně ten šmejd. Navíc jsou tu herci, které mám docela rád jako Dominic Purcell nebo Stephen Lang. Za mě celkem fajn jednohubka se skvělými záběry na žraloky.

Král Krysa (King Rat, 1965) - 70 %

Jak přežít v singapurském vězení na konci druhé světové války? Takhle. Tenhle snímek není akční, není o tom, jak byli všichni vojáci hrdinové, ale je o tom, co to je přežívat v podmínkách nejistoty, co to je, snažit si udržet zdravý rozum a prokopat se až do chvíle, kdy možná dojde k osvobození. Psychologicky je to dobré.

Revizoři (Kontroll, 2003) - 70 %

Tohle je takový docela dobrý trip, aneb jak udělat zajímavý film i z celkem nezajímavého tématu. I když pravda, o revizorech se dá vyprávět různě, ale stejně nečekáte to, co v maďarském podání dostanete. Je to zajímavá, bizarní jízda, je drsná, v MTV střihu, ale to všechno dohromady tvoří dobrý celek.

Jason Bourne, Black Caesar, Boys Town, Bílý bůh, Oskar

Jason Bourne (Jason Bourne, 2016) - 55 %

Už to není ono. Film mě prostě nedokázal vtáhnout, nedokázal jsem se propojit s postavami a v podstatě mi bylo jedno, co se stane. Akčně a vizuálně to má Greengrass vychytané, ale to se asi dalo čekat. Jako akční film je to dobré, ale jako thriller už to tak skvěle nefunguje a potenciál postav je nevyužit.

Black Caesar (Black Caesar, 1973) - 70 %

Dobrý film, který má tragickou krvavou stránku, což je vidět hlavně ve finále, ale má docela dobrý příběh, který je vlastně o tom, jak se černoch dá na špatnou stranu a je ochotný jít o proti vlastním. Následky to musí nějaké mít, to je jasné. Dobré postavy, dobře drsné, já jsem s tímhle blaxploitation spokojený.

Boys Town (1938) - 70 %

Spencer Tracy byl skvělý herec, a i když je tohle hlavně o chlapcích a městečku, které pro ně jeho postava vytvořila, ve skutečnosti je tohle snímek, který si ukradl pro sebe, protože je v něm prostě skvělý. Ale naštěstí funguje i dramatická linka celého filmu. Ve 30. letech s také točily menší poklady. Tenhle tak nezáří, ale dobrý je.

Bílý bůh (Fehér isten, 2014) - 70 %

Nemám moc rád filmy, které jsou především podobenstvím, a nemám ani moc rád filmy, které se snaží diváka citově vydírat, jako že se třeba ubližuje psům. Jenže tenhle snímek to všechno podává tak nějak smysluplně a dobře, že jsem tím byl zaujatý, stejně jako prezentováním finálního vyznění filmu. Tohle bylo dobré.

Oskar (Oscar, 1967) - 60 %

Taková celkem klasická francouzská komedie, kde Louis de Funès naplno rozehrává své pitvoření, které mi už nějak moc nesedlo, hlavně proto, že mám pocit, že je to pořád jedno a to samé a že je to příliš afektované. Nahrává tomu i zápletka, která je pěkně ujetá a drží diváka v napětí z toho, jestli to vůbec má nějaké rozuzlení.

Je to jen vítr, Ničitel Conan, Kokosy na sněhu, Lock, Méďa Béďa

Je to jen vítr (Csak a szél, 2012) - 40 %

Bohužel se v tomhle případě přikláním na stranu barikády, která se nudila. Jednotlivé scény, jednotlivé detaily mi nic neříkaly a já jsem se na ně díval bez toho, abych v podstatě cokoli cítil. Nemyslím si, že jsem rasista, nedělá mi problém komunikovat s kýmkoli, ale nějak jsem pořádně netušil, co je vlastně na téhle rodině zajímavého.

Ničitel Conan (Conan the Destroyer, 1984) - 40 %

Jelikož jsem nikdy pořádně neviděl celého prvního Conana, tedy alespoň do nedávna, tak jsem nijak překvapivě neviděl ani druhý díl. Ten je pro mě jednoduše velké zklamání, kdy se z celkem dobře temného sci-fi udělala pohádka a ani ne moc pro dospělé, spíše už rovnou pro děti. Moc ukecané, ale nevtipné. Miliusova vize byla lepší.

Kokosy na sněhu (Cool Runnings, 1993) - 80 %

Myslel jsem si, že po těch letech a také potom, co jsem se dostal na třicet let věku, už mě tenhle film neosloví tak, jako když jsem byl dítě, ale zjistil jsem, že některé filmy prostě nestárnou, a to ani s tím, jak stárne sám divák. Pořád jsem se bavil a pořád jsem se dojímal. Tenhle film prostě pořád jede a jde mu to dobře.

Lock (2016) - 40 %

Asi jsem trochu naivně čekal, že tohle bude vyhrocený thriller, že to bude drsné a bude zde hutná atmosféra. I když to Indové nedělají tak často, rozhodně to umí. Bohužel snímek "Lock" mi přišel spíše jako takový neduživý thriller, kdy to napětí zde negraduje a v podstatě celou dobu je jasné, že to dobře dopadne.

Méďa Béďa (Yogi Bear, 2010) - 30 %

Asi se dalo čekat, že tohle bude ptákovina, a je to ptákovina. To, co celkem dobře funguje v animované filmu, v seriálovém provedení, prostě nebude fungovat v hraném filmu, protože to je vlastně o ničem. Je hezké, že se přejímá to, co je základem postav a seriálu, ale tady to je prostě trapné a nefunkční.