Generation Iron 2, Mamas & Papas, Pan učitel Žába, Menaše, Diplomová práce

Generation Iron 2 (2017) - 55 %

Opět určeno hlavně pro ty, kdo mají rádi kulturisty, ale tentokrát mi přišlo, že jsou zde prezentované osudy o něco zajímavější. Kai Greene mě tu zaujal více než v prvním filmu, ale to bude tím, jak se zde více profiloval mimo soutěže. Je vidět, že tady skutečně jsou osobnosti, některé nemají jen svůj specifický svět.

Mamas & Papas (2010) - 40 %

Tohle je snímek, kde se probírají vážná témata, citlivá témata, ale já si nemůžu pomoct, díval jsem se na jednotlivé postavy, a bylo mi celkem jedno, co prožívají. Ani s jednou jsem se nedokázal pořádně propojit. Tohle není moc dobré na skoro dvouhodinový film, který by vás měl dostat právě psychologií postav a s tím spojenými emocemi.

Pan učitel Žába (Meester Kikker, 2016) - 50 %

"Pan učitel Žába" má vtipnou zápletku. Holčička má ráda žáby, a tak prezentuje na hodině referát právě o žábách. To ji vede ke zjištění, že jejich pan učitel je vlastně z části žába a sem tam se v ni proměňuje. Mohlo by to vést k celkem zajímavým situacím, ale to se z větší míry bohužel nenaplnilo, sem tam to ale dobré je.

Menaše (Menashe, 2017) - 60 %

Nenápadný snímek, který trochu kazí herecké výkony, jež nevypadají v některých chvílích vůbec přirozeně, ale na druhou stranu je zde skvělý hlavní hrdina, který film táhne vlastně jen tím, že je takový ňouma a že má problémy, které jsou na jednu stranu normální, na druhou divné a dané těžko pochopitelnými pravidly extrémního židovství.

Diplomová práce (Tesis, 1996) - 80 %

Ke konci mi už ta hra na diváka přišla trochu moc zdlouhavá, protože prostě nemohlo být moc těch, kdo vlastně za všechno mohli, stejně tak se mi nelíbilo, jak to skončilo, hodil by se k tomu konec jiný, ale i tak se Amenábarovi musí nechat, že je to hodně temná a místy hodně nepříjemná jízda, která ale ve snuffu nejde vyloženě daleko.

All I See Is You, Na pokraji slávy, Antonia, Batman: Gotham by Gaslight, S.U.M.1

All I See Is You (2016) - 40 %

Mladá žena je vdaná, vypadá to, že je celkem šťastná, tedy až na to, že je slepá. Pak ale dojde k zázraku, kdy začne znovu vidět. Jako kdyby jejímu štěstí nic nechybělo. Akorát že ono manželství možná není tak dokonalé. Tohle je dle mého tak zabitá příležitost natočit skutečně zajímavý film... Základ dobrý, ale vývoj prostě ne.

Na pokraji slávy (Almost Famous, 2000) - 60 %

Mám moc rád rockovou hudbu, ale stejně mi to nijak moc nepomohlo k tomu, aby mě tenhle film dostal. Je to fajn retro, jsou zde dobří herci, je to takové lidské, příjemné emoce nejsou zbytečně vyhrocené, ale prostě mě to nedokázalo chytnout za srdce, což mě osobně docela překvapilo, protože jsem myslel, že se mi to bude líbit.

Antonia (Antonia, 1995) - 70 %

Sonda mezi obyvatele na maloměstě v poválečném Nizozemsku, kde je ještě všechno zastaralé a zkostnatělé, ale kam se dostane svobodná žena, která ví, co chce. To je něco nepatřičného. Tenhle film je ale podaný s takovým klidem, láskou a navíc i realismem, že vás prostě dovede dostat. Stejně jako to, jak jsou lidé hloupí.

Batman: Gotham by Gaslight (2018) - 60 %

Docela by mě zajímala původní komiksová předloha, která bohužel zatím česky nevyšla a nejsem si jistý, že by měla vyjít. V animovaném provedení to totiž má svoje kouzlo, a i když je to "jen" alternativa k Batmanovi, dá se na to koukat a má to i celkem dobrý příběh, což je hodně dáno tím, jak jsou zde známé postavy jiné.

S.U.M.1 (2017) - 50 %

Poslední dobou se s nízkorozpočtovými sci-fi roztrhl celkem pytel, protože je možné do nich - asi relativně levně - přidat digitální triky, ale jen do pár scén a ono to stačí. Není potřeba ani moc herců, aby to fungovalo. A docela to funguje, na ten průměr to za mě stačí. Podobné filmy mě docela začínají bavit.

Hadí doupě, De aanslag, El ciudadano ilustre, Father Goose, Only the Brave

Hadí doupě (Crooked House, 2017) - 40 %

Docela velké množství zajímavých herců, které vedlo k tomu, že byla natočena jedna z nejméně zajímavých adaptací Agathy Christie. To je trochu smutné, ale i když se film sem tam snaží o nějakou tu atmosféru, tak to prostě nefunguje a nestojí za to. Zápletka je dobrá možná v knize, ale tady se jí nepovedlo rozvést dobře.

De aanslag (1986) - 60 %

Snímek, který se celou dobu tváří, že pro vás má hodně velké překvapení, že to na konci bude pecka, až se to dozvíte, ale nemohu si pomoct, podobné pocity jsem rozhodně ve finále filmu neměl. Je to dobře natočené vyrovnávání se s tragickými událostmi, kdy ani po desítkách let není člověk v pořádku, ale přece jen jsem v závěru čekal víc.

Vážený občan (El ciudadano ilustre, 2016) - 60 %

Vyrovnat se s minulostí a s tím, kam člověk patří, znovu se setkat s místem, kde člověk vyrůstal, ale odkud utekl, to není jednoduchý, i když jste světově známý a uznávaný autor. Je to o to těžší, že zrovna máte vlastní osobní krizi. Přesto to může být docela vtipné a je možné dojít k nějakému tomu závěru, který už třeba tak vtipný nebude.

Father Goose (1964) - 70 %

Předposlední film Caryho Granta, kde i v šedesáti ukazuje, jak je skvělým hercem. Jasně, není to jen o něm, ale on je prostě tak ležérní, tak dobrý, tak přirozený a sakra, tak vtipný, že je to nakonec film o něm. Leslie Caron je vedle něj spíš jen jako otravná ženská, ale on tomu dává to správné kouzlo a zábavu.

Only the Brave (2017) - 75 %

Silný příběh, dobré postavy, které jsou skvěle zahrané výbornými herci, a do toho výborná práce v terénu, ať už s ohněm nebo bez něj. Tohle se prostě povedlo, navíc kamera tu má místy opravdu skvělé záběry, které dovedou jak nadchnout, tak mrazí. Stejně jako mrazí z finále tohoto hasičského filmu.

Naušika z Větrného údolí, O velkou cenu, Necrophobia, The Sense of an Ending, My, zázračné děti

Naušika z Větrného údolí (Kaze no tani no Naushika, 1984) - 90 %

Hayao Miyazaki je v tomhle filmu dospělejší, už jen proto, že se děj odehrává v postapokalyptickém světě, který byl zničen lidskou činností a jejich odpadem. Ano, je to ekologická agitka, ale kdyby byla každá ekologická agitace podána takovým způsobem, bylo by to parádní. Krásný příběh se skvělými grafickými nápady.

O velkou cenu (National Velvet, 1944) - 60 %

Když si chce jít malá holka za snem, tak je schopná dokázat cokoli, třeba i vyhrát závod, kde jsou jinak samí chlapi. Možná je to lehce naivní, ale díky mladinké Elizabeth a výbornému Mickeymu Rooneymu, je tenhle vesměs rodinný, který má ale dramatické prvky, docela snesitelný a ne nepříjemný.

Necrophobia (1995) - 60 %

Atmosférický, psychologický snímek, u kteréhosi notnou dávku krátké stopáže nejste ale vůbec jistí, o co vlastně jde. Filmu se ale musí nechat, že je natočen se zručností, která zastírá, že nebylo dostatek finančních prostředků. Režisér ví, jak natočit scénu, která je znepokojivá, anebo dokonce i nepříjemně strašidelná.

The Sense of an Ending (2017) - 60 %

Herecky velmi povedený snímek, který stojí především na výkonech starší generace. Jim Broadbent a Charlotte Rampling ale předvádějí skvělé výkony, kdy hlavně Jim Broadbent ukazuje, jak je schopným hercem a že si každou roli zaslouží, protože do nich vždy dává všechno. Platí to i pro tohle zajímavé drama.

My, zázračné děti (Wir Wunderkinder, 1958) - 70 %

I na druhou světovou válku je možné se dívat s nadhledem anebo alespoň s lehkým humorem. A pokud ne přímo na druhou světovou válku, tak na příchod nacismu a jeho důsledky. Snímek "My, zázračné děti" ukazuje, jak mohou dějiny měnit osudy dvou dříve přátel, ale postupně spíše dvou osob, které se vzájemně nesnáší.

Check Point, Child of Grace, Jan Žižka, Já, ty, on, ona, Charakter

Check Point (2017) - 30 %

Zdlouhavé, v podstatě bez akce se snahou o nějaké to herectví, které tam ale moc nefunguje. Trauma z války je problém, hlavně pokud dojde nějakým událostem, které ohrožují i vaše okolí, jež by mělo být spíše poklidné. Herecky tohle není špatné, ale pouze obsazením, výkony samotné nijak skvělé nejsou.

Child of Grace (2014) - 50 %

Snímek má skvělou premisu, ale má poct, že z toho šlo vytřískat mnohem víc, hlavně proto, že představitelka hlavní role je prostě skvělá. Ten děj ale mohl být dobře vyhrocený, ale takhle mi to přišlo spíše jako příležitost, která byla využita jen tak, aby se neřeklo, kdy ve výsledku je to průměrné.

Jan Žižka (1955) - 60 %

Cesta k husitství jako válečnému hnutí mi přišla slabší než Vávrův "Jan Hus", který v sobě měl větší myšlenky a výrazně kritizoval církev. I "Jan Žižka" je opět kritický, nikoli pouze k duchovenstvu, ale ještě více i ke šlechtě. Přesto je to v podstatě revoluční film, který říká, že revolucí je možné něco změnit. Samotné husitství to vyloženě nepotvrdilo.

Já, ty, on, ona (Je, tu, il, elle, 1974) - 40 %

Chantal Akerman rozhodně nebude moje oblíbená autorka, protože její filmy jsou prostě formálně takové, že mi nesednou. Já mám rád příběh. Tady mi chybí. Černobílá kamera filmu je krásná, ale co se před ní odehrává, mě v podstatě celou dob nezajímalo. Že by se mi nechtělo o dění přemýšlet? Nebo je to prázdné?

Charakter (Karakter, 1997) - 70 %

Snímek "Charakter" má velmi dobrou, v podstatě noirovou atmosféru. Na mě z něj padla taková lehká deprese z toho, že vlastně není v dějinách pořádně období, kdy by byl klid. Vždy se najde někdo, kdo z nějakého důvodu trpí, vždy je zde vrchní vrstva, která se ukájí na těch slabších. A mohou tam vzniknout pak i takové příběhy.

Brimstone, Larceny, Říkali mi Džigu, Vergiss beim Sex die Liebe nicht - Der neue Schulmädchenreport 13. Teil, Tarzan and the Great River

Brimstone (Brimstone, 2016) - 70 %

Westerny jsou zase na vzestupu a tvůrci si uvědomují, že je třeba k nim přistupovat trochu nově. To se v evropské koprodukci podařilo a k nám se dostává snímek, který je pořádně drsný, je hodně nepříjemný a má skvělou démonickou postavu. Jenže způsob vyprávění zrovna moc nesvětí účel a moc navíc filmu nedává.

Larceny (2017) - 50 %

Jasně, je to hodně špatné, z hlediska akčního to není nic moc, ale já si nemůžu pomoct, kdekoli se objeví někdo ze starší akční gardy, jsem za to velmi rád a nedovedu být objektivní. Na snímku je bohužel strašně vidět, že byl splácán za pár dní, není zde nic překvapivého, není zde nic, co vás vytrhne. Ale Dolph si jede svoje.

Říkali mi Džigu (Lo chiamavano Jeeg Robot, 2015) - 75 %

Z Itálie přišel zajímavý snímek, na kterém je vidět, že se inspiroval v japonské manze, ale i v americkém mainstreamovém komiksu. A je tu do toho evropské pojetí, trochu těch sociálních problémů, i když k tomu japonskému stylu to má hodně blízko. Nečekaná paráda, která mě hodně bavila.

Vergiss beim Sex die Liebe nicht - Der neue Schulmädchenreport 13. Teil (1980) - 30 %

Třináctým dílem se původní série loučí a nutno říct, že je asi dobře, že je tomu konec, protože už neměla co říct. Kromě toho, že jsou zde divné účesy a všichni vypadají jako z německého porna, až na to, že tu žádné porno vlastně není, tak je to opravdu celkem nudný film, který vás dovede spíš ukolébat než nabudit.

Tarzan and the Great River (1967) - 40 %

Série se už nikam neposouvá, ale docela zle se plácá na místě. Mike Henry mi ani tentokrát nesedl a asi je to můj nejméně oblíbený představitel opičího muže. Více do děje se zase dostává Cheetah, ale nevím, jestli je to ku prospěchu věci, protože zábavná komedie z filmu "Tarzan and the Great River" rozhodně není.

LelleBelle, The Incident, The Park Is Mine, The Summoning, Loď

LelleBelle (2010) - 60 %

Vlastně velmi jednoduchý děj o tom, že dívka chce hrát na housle, ani tak nemá zájem o sex. Jenže pak si řekne, že by to chtěla zkusit, a ono jí to nedá to, co by chtěla. A tak hledá. V sexu přece musí být něco víc, než se jí doposud zadařilo. A možná, pokud najde to, co chce, budeš na housle hrát skutečně skvěle. Odvážné s krásnou hlavní hrdinkou.

The Incident (2015) - 40 %

Snímku se docela dobře daří zachytávat ono cosi, co by mohlo být šílenstvím, anebo jen snahou do něj nespadnout tím, že zkusím něco nového, i když se dál topím ve svých problémech. Ale trochu mi zde chybělo nějaké východisko, jako kdybych s koncem zjistil, že tady není to důležité, co mělo být řečeno.

The Park Is Mine (1985) - 80 %

Za mě pecka. Téma veteránů z Vietnamu a jejich psychického kolapsu - pravda - není nic nové, ale tohle béčkové pojetí, kdy Tommy Lee Jones vezme útokem Central Park, aniž by chtěl někomu ublížit, je tak krásně naivně nostalgické že jsem si film prostě užíval. Sice jsem čekal jiný konec, ale i tenhle se dá snést.

The Summoning (2017) - 40 %

Chvílemi jsou zde scény, které by skoro i naznačovaly, že tenhle snímek bude cool, nebo že bude zajímavým či případně alespoň děsivý. Je to takové milé nadechnutí, kdy si říkáte, jo, teď to bude stát za něco. Ale ono to nakonec stejně za nic moc nestojí a je to přesně ten nijaký film, jakým se tváří být od začátku.

Loď (The Vessel, 2016) - 60 %

Je to takový zvláštní film. Na jednu stranu moc nemusím tyhle pomalé filmy, které se snaží vás donutit přemýšlet, na stranu druhou mě ale tenhle něčím zaujal. Do jisté míry je to přítomnost Martina Sheena, ale na druhou stranu je to i poetičnost celého filmu, která bohužel vede k rozpačitému závěru.

Borgman, Volání divočiny, Trhák pana Bowfingera, Operace: Zlomený šíp, Kleopatra

Borgman (Borgman, 2013) - 80 %

"Borgman" je rozhodně zážitek, který je naprosto jedinečný, ale který není nutně nijak pěkný. Jsou zde scény, které vás dokáží zhrozit, a to i v případě, že už jste něco viděli. Je to dáno tím, jak jsou jednotlivé scény surrealistické a jak jsou podány sebejistým způsobem. Tohle není umění pro umění, to je bizarní příběh, který vám bude ležet v hlavě.

Volání divočiny (Born Free, 1966) - 80 %

Tohle je pro mě prostě klasika, která mě vrací do dětských let. Teď se dívám na film trochu jinak, ale stejně se nemohu ubránit dojmu, že je naprosto nádherné, jak je zde ztvárněna příroda. A to ani nemluvím o tom, jak se zde pracuje se zvířaty, to je naprosto úchvatné a herci jsou vedle nich většinou bezprostřední. Krásné.

Trhák pana Bowfingera (Bowfinger, 1999) - 60 %

Celková myšlenka se mi i po letech líbí a je hezké, že je možné udělat něco takového, funkčního, natočit film s hercem, aniž by věděl, že je hlavní postavou. Jenže si myslím, že bylo možné z tohohle vytřískat trochu víc než jen dvojroli pro Eddieho Murphyho, který se v té druhé v podstatě jen pitvoří. Potenciál to mělo větší.

Operace: Zlomený šíp (Broken Arrow, 1996) - 50 %

Tak nějak průměrná ukázka své doby a toho, co v devadesátých letech představoval akční film. John Woo zde není tak odvázaný jako jindy (hlavně ne jako ve své domovině) a snímek není vlastně ani tak cool, ani tak drsný. Pořád je to ale celkem úspěšně zvládnutá jízda, která vás dovede až do klasického konce.

Kleopatra (Cleopatra, 1934) - 60 %

Klasický příběh v ještě o něco starším podání než je jeho nejslavnější verze s Elizabeth Taylor. Je to černobílé, je to místy hodně velkolepé, jindy zase hodně komorní. Tady se inspirovali tvůrci mladší verze a pojali ji ještě o něco velkolepěji. Dobré, ale vlastně je to jen historické romantické drama a nic moc víc.

Sbohem, má konkubíno, Lolo, Michiel de Ruyter, Stag Hunt, Na Hromnice o den více

Sbohem, má konkubíno (Ba wang bie ji, 1993) - 80 %

Velmi intenzívní snímek, u kterého by vás nenapadlo, že bude jedním z nejlepších propojení osobního, lidského dramatu, spolu s dramatem společenským. Ale právě to se od něj dočkáte, a k tomu ještě máte navíc velmi silné scény, které jsou schopny se vám nadlouho vrýt do paměti. Snímek, který vás nenechá vydechnout.

Lolo (2015) - 50 %

Od Julie Delpy jsem asi i scenáristicky čekal trochu více, ale režisérsky je to celkem dobře zvládnuto. Celkem dobře natočená komedie, která má zajímavé charaktery, ale která je bohužel celkově tak nějak o ničem. Potěší spíše některé scénky jednotlivě, než aby dovedl potěšit celý film jako solidní komedie.

Michiel de Ruyter (2015) - 80 %

Holanďané naplno ukazují, že historické velkofilmy už skutečně nejsou jen doménou americké produkce, ale i další země je zvládnou naprosto bez problémů a to v kvalitě, která místy až omračuje. Ty námořní bitvy jsou zde skutečně skvělé, místy je top patetické, ale to překvapivě tolik nevadilo. K životopisným filmům to patří. Výborné.

Stag Hunt (2015) - 10 %

Tohle opravdu není snímek pro mě. Byla zde snad jediná scéna, která mi přišla alespoň trochu vtipná, ale jinak jsem měl pocit, že se dívám na něco neskutečně otravného, ale přitom se toho nemůžu zbavit, nemůžu se podrbat. Situace sama o sobě není vtipná a vtip se z ní dostat nedaří. Stejně tak ani drama. "Stag Hunt" prostě ne.

Na Hromnice o den více (Groundhog Day, 1993) - 100 %

Když snímek začínal, říkal jsem si, co na něm může být tak skvělého, že je obecně tak dobře hodnocen. Když snímek končil, říkal jsem si, že už chápu. Tohle je prostě celkově tak skvěle natočená komedie, že dnes už v podstatě nemá obdoby a podobných filmů se točí málo. Bill Murray je geniální herec!