sobota 28. října 2017

Deník komorné, Justin: Jak se stát rytířem, Shot Caller, The Dinner, Wakefield




Deník komorné (Journal d'une femme de chambre, 2015) - 45 %
Pojetí Luise Buñuela mi přišlo mnohem lepší, protože snímek v jeho podání měl tu správnou společenskou kritiku. Tohle se z francouzského filmu z roku 2015 v podstatě vytratilo a vše je prezentováno jen jako určité borcení pozlátka, ale je to takové pozvolné, lehké, málo úderné. Hlavní hrdinka mě tu v podání Léy Seydoux nebavila.

Justin: Jak se stát rytířem (Justin and the Kights of Valour, 2013) - 50 %
Musí se tomu nechat, že to má docela pěknou grafickou stránku, ale příběhově je to průhledné od začátku do konce. Nic moc zde nepřekvapí. Film má dost postaviček, které mohou být zábavné, ale také dost těch, které jsou spíše otravné. A mě bohužel většina z nich otravovala. Na evropský animovaný film, docela dobré, průměrné.

Shot Caller (2017) - 70 %
Skvěle zahrané, skvěle zvládnuté po vizuální stránce, kdy casting byl prostě skvělý a Coster-Waldau a Bernthal byli pro role výborně vybráni, kdy Nikolajovi věříte obě polohy. K tomu je ještě snímek pořádně drsný, což rozhodně pomáhá celkovému dojmu. Pokud si chceme zkurvit život, dokážeme to pořádnou měrou.

The Dinner (2017) - 40 %
Téma, které si snímek vzal, není špatné - popření viny a následků činu. Jsou zde i herci, kteří jsou výteční, vlastně všichni, jsou výborní. Ale celý snímek a celková myšlenka jsou tak neskutečně roztahané a většina dialogů je jen na efekt, že se prostě ztratíte v tom, co sledujete, protože je to plytké.

Wakefield (2016) - 70 %
Snímek "Wakefield" stojí na skvělém hereckém výkonu a na samotném nápadu. Bryan Cranston opět dokazuje, že se stal jedním z nejschopnějších herců současnosti, i když už je mu lehce přes šedesát let. Nápad samotný dovede zaujmout, a to i proto, že je přetaven do snímku, který nenudí. Závěr považuji za odvážný a dobrý tah.

Žádné komentáře:

Okomentovat