Check Point, Child of Grace, Jan Žižka, Já, ty, on, ona, Charakter

Check Point (2017) - 30 %

Zdlouhavé, v podstatě bez akce se snahou o nějaké to herectví, které tam ale moc nefunguje. Trauma z války je problém, hlavně pokud dojde nějakým událostem, které ohrožují i vaše okolí, jež by mělo být spíše poklidné. Herecky tohle není špatné, ale pouze obsazením, výkony samotné nijak skvělé nejsou.

Child of Grace (2014) - 50 %

Snímek má skvělou premisu, ale má poct, že z toho šlo vytřískat mnohem víc, hlavně proto, že představitelka hlavní role je prostě skvělá. Ten děj ale mohl být dobře vyhrocený, ale takhle mi to přišlo spíše jako příležitost, která byla využita jen tak, aby se neřeklo, kdy ve výsledku je to průměrné.

Jan Žižka (1955) - 60 %

Cesta k husitství jako válečnému hnutí mi přišla slabší než Vávrův "Jan Hus", který v sobě měl větší myšlenky a výrazně kritizoval církev. I "Jan Žižka" je opět kritický, nikoli pouze k duchovenstvu, ale ještě více i ke šlechtě. Přesto je to v podstatě revoluční film, který říká, že revolucí je možné něco změnit. Samotné husitství to vyloženě nepotvrdilo.

Já, ty, on, ona (Je, tu, il, elle, 1974) - 40 %

Chantal Akerman rozhodně nebude moje oblíbená autorka, protože její filmy jsou prostě formálně takové, že mi nesednou. Já mám rád příběh. Tady mi chybí. Černobílá kamera filmu je krásná, ale co se před ní odehrává, mě v podstatě celou dob nezajímalo. Že by se mi nechtělo o dění přemýšlet? Nebo je to prázdné?

Charakter (Karakter, 1997) - 70 %

Snímek "Charakter" má velmi dobrou, v podstatě noirovou atmosféru. Na mě z něj padla taková lehká deprese z toho, že vlastně není v dějinách pořádně období, kdy by byl klid. Vždy se najde někdo, kdo z nějakého důvodu trpí, vždy je zde vrchní vrstva, která se ukájí na těch slabších. A mohou tam vzniknout pak i takové příběhy.

Gulliverovy cesty, Hadewijch - mezi Kristem a Alláhem, Hamlet, Happy New Year, Hasta la vista!

Gulliverovy cesty (Gulliver's Travels, 2010) - 20 %

Tohle nebylo pěkné. Jack Black je tak nesmírně předvídatelný v komediích, až to pěkné není. Nemá v nich co nabídnout a debilní scénář, kde musel být romantický příběh, i když je tam dokonale zbytečný, mu vůbec nepřidává. Pár fajn herců, kteří si natáčení nejspíš užívali, ale na diváka nic z toho nepřenesli.

Hadewijch - mezi Kristem a Alláhem (Hadewijch, 2009) - 50 %

tohle je snímek, který v sobě má docela velký potenciál, protože se zaměřuje na téma fanatismu, které je s současné době docela zásadní. Zaměřuje se na něj ale z trochu jiného pohledu, což je dobře. Bohužel celkově mě podání docela zklamalo a já jsem nebyl schopen vnímat hlavní hrdinku jako postavu, jejíž osud by mě zajímal.

Hamlet (Hamlet, 1948) - 90 %

Netvrdím, že je to ultimátní ztvárnění Hamleta, ale Laurence Olivier je tu úplně jiný, než jsem očekával. Čekal jsem něco velikášského, ale on je neskutečně lidský a hlavně je skvělý v meditativnějších scénách, ale i v těch akčnějších. Tohle je zpracování, na které se člověk podívá i víckrát.

Happy New Year (2014) - 75 %

Jasně, je to mainstream jak řemen, je to kýčovité, scenáristicky jednoduché, není to ani nějak extra promakané jako heist movie, který je kombinovaný s tanečním filmem, ale je to prostě tak parádní jízda... tedy hlavně v těch akčních a tanečních scénách. Shahrukh Khan předvádí neskutečnou pohyblivost. A kamera ví, proč ho tak miluje.

Hasta la vista! (Hasta la Vista, 2011) - 70 %

"Prcičky" trochu jinak. Místo skupiny nadržených mladíků tu máte skupinu tří nadržených hendikepovaných mladíků. I když by se mohlo jednat o zbytečně dramatickou změnu, podařilo se ji zvládnout velmi dopbře, hendikep je ukázán jako určitá překážka, ale i jako něco s čím se dá žít a nakonec možná i dosáhnout toho touženého poprvé.

Četa 317, Schulmädchen-Report 3. Teil - Was Eltern nicht mal ahnen, The Adventure Club, The Afterman, The Boys in Company C

Četa 317 (La 317ème section, 1965) - 80 %

Na snímku "Četa 317" je nejlepší skutečnost, že je natočen v podstatě jako pseudodokument. Tahle skutečnost mu dává nepříjemnou živost a syrovost, která se projevuje v tom, že máte opravdu pocit, že nic není nahrané. Jsou zde scény, které vás dovedou vtáhnout, a vy se bojíte, že byste taky mohli chytnout kulku.

Schulmädchen-Report 3. Teil - Was Eltern nicht mal ahnen (1972) - 45 %

Takový lehký průvodce pro sexuchtivou mládež, který ukazuje, jak se může také touha zvrtnout, ale to v podstatě jen v jedné scéně. Jinak je to umírněné a laděné spíše do komična, i když nikoli ve smyslu zábavy k popukání. Prostě trocha nahoty, kdy si říkáte, jestli nějací představitelé nejsou ještě pod zákonem.

The Adventure Club (2017) - 40 %

Takové klasické, skoro až nudné rodinné dobrodružství o tom, jak se děti mohou dostat k zajímavému pokladu, který by jim mohl splnit jakékoli přání. Kdyby nebylo Billyho Zana, tak tenhle film ani není pořádně vtipný, protože je celkově hodně prvoplánový, kdy závěr je toho bohužel maximálním důkazem.

The Afterman (1985) - 60 %

Snímek je zajímavý rozhodně svojí podivností, svým bizarním přístupem k tématu postapokalyptického světa, kdy sledujeme muže, který s probouzí do světa, který je tak nějak primitivní, sledujeme pár postav, které jsou provázány hlavně sexuálně. Trochu drsné, trochu excentrické, prostě zvláštní.

The Boys in Company C (1978) - 70 %

Válka je vždy dobré téma pro film, pokud mají tvůrci co říct, a jak to vypadá u snímku "The Boys in Company C" se tohle dá říct, protože to je film, který ukazuje válku z pohledu vojáků. Není to zbytečně vyhrocené, není to šílené v duchu "Apokalypsy", ale přesto je to silná výpověď o šílenosti válečné vřavy.

Dva dny, jedna noc, Disaster Movie, Rozvod po italsku, Erik Viking, Sivaji

Dva dny, jedna noc (Deux jours, une nuit, 2014) - 60 %

Snímek o tom, s jakými problémy v práci se lidé také mohou vyrovnávat. Francouzi vědí, že Marion Cotillard je národní poklad a dávají jí role, kde může naprosto úchvatně vyniknout. To se jí daří i tady. Prostě žena s depresemi, kterou chtějí vychytrale vyhodit. Dobře natočené, ale nějak jsem čekal, že mě to odrovná víc.

Disaster Movie (Disaster Movie, 2008) - 0 %

Tohle je vážně tragédie. Jsem si říkal, jestli těm hercům vůbec nevadí to, jak moc jsou trapní a hlavně jak málo jsou vtipní a jak je celý film naprostá slátanina. Jasně, je tu Carmen, je tu Kim, ale pokud jste jejich fanoušci, na internetu najdete lepší materiál. Tohle už není ani parodie, protože to ani není komedie.

Rozvod po italsku (Divorzio all'italiana, 1961) - 80 %

Snímek stojí na výborném Marcellu Mastroiannim, který zde naplno ukazuje svoje herectví, o to zajímavější je skutečnost, že to je ve snímku komediálním, i když jeho podtóny jsou také dramatické. Přece jen, zabít manželku není zrovna zábavný čin. Marcello Mastroianni ale všechno skvěle táhne v příběhu, který nenudí.

Erik Viking (Erik the Viking, 1989) - 70 %

Tady mě hodně mrzelo, že ten konec vyznívá tak nějak do ztracena a nebylo zde už nic, co by zasadilo tu poslední pomyslnou ránu. Chvílemi je to skvělé, humor je zde výborný, ale nakonec sama cesta je to hlavní, protože cíl opravdu za moc nestojí. Trikově hezké, herecky dobré, dějově holt trochu horší.

Sivaji (Sivaji, 2007) - 60 %

Na první pohled je jasné, že tohle bude film, který je až moc dlouhý. Na první pohled byste si také mysleli, že to bude akční. Ono to teda akční je, ale díky tomu, že trikově je to celkem tragické, tak ta akce moc nefunguje. Snímek mnohem více funguje jako sociální kritika, což je něco, co se v Rajnikanthových filmech objevuje častěji. Ale ono se tomu v Indii nedá moc vyhnout.

Borgman, Volání divočiny, Trhák pana Bowfingera, Operace: Zlomený šíp, Kleopatra

Borgman (Borgman, 2013) - 80 %

"Borgman" je rozhodně zážitek, který je naprosto jedinečný, ale který není nutně nijak pěkný. Jsou zde scény, které vás dokáží zhrozit, a to i v případě, že už jste něco viděli. Je to dáno tím, jak jsou jednotlivé scény surrealistické a jak jsou podány sebejistým způsobem. Tohle není umění pro umění, to je bizarní příběh, který vám bude ležet v hlavě.

Volání divočiny (Born Free, 1966) - 80 %

Tohle je pro mě prostě klasika, která mě vrací do dětských let. Teď se dívám na film trochu jinak, ale stejně se nemohu ubránit dojmu, že je naprosto nádherné, jak je zde ztvárněna příroda. A to ani nemluvím o tom, jak se zde pracuje se zvířaty, to je naprosto úchvatné a herci jsou vedle nich většinou bezprostřední. Krásné.

Trhák pana Bowfingera (Bowfinger, 1999) - 60 %

Celková myšlenka se mi i po letech líbí a je hezké, že je možné udělat něco takového, funkčního, natočit film s hercem, aniž by věděl, že je hlavní postavou. Jenže si myslím, že bylo možné z tohohle vytřískat trochu víc než jen dvojroli pro Eddieho Murphyho, který se v té druhé v podstatě jen pitvoří. Potenciál to mělo větší.

Operace: Zlomený šíp (Broken Arrow, 1996) - 50 %

Tak nějak průměrná ukázka své doby a toho, co v devadesátých letech představoval akční film. John Woo zde není tak odvázaný jako jindy (hlavně ne jako ve své domovině) a snímek není vlastně ani tak cool, ani tak drsný. Pořád je to ale celkem úspěšně zvládnutá jízda, která vás dovede až do klasického konce.

Kleopatra (Cleopatra, 1934) - 60 %

Klasický příběh v ještě o něco starším podání než je jeho nejslavnější verze s Elizabeth Taylor. Je to černobílé, je to místy hodně velkolepé, jindy zase hodně komorní. Tady se inspirovali tvůrci mladší verze a pojali ji ještě o něco velkolepěji. Dobré, ale vlastně je to jen historické romantické drama a nic moc víc.

Záhada hlavolamu, Banda Girls in Who's Your Sugar Daddy, D'Ardennen, Good Kids, Strange Cargo

Záhada hlavolamu (1993) - 80 %

Snímek "Záhada hlavolamu" jsem si pamatoval jako černobílý, ale to bylo dáno těmi flashbackovými scénami. Teď jsem si připomněl, že je barevný, stejně jako jsem si připomněl tu speciální a jedinečnou foglarovskou poetiku bez dospělých a bez dívek. Je to takový zvláštní svět pro sebe, ale ten místy hororový příběh je pořád dobrý.

Banda Girls in Who's Your Sugar Daddy (2008) - 5 %

Nenapadlo by mě, že sledovat film, kde jsou dívky většinou jen v plavkách nebo spodním prádle, může být ztráta času, ale přesně to je tenhle snímek, který ukazuje, jak je možné také žít, že stačí jen na sebe moc nebrat a člověk - žena - s může docela užívat. Bude se jenom prsit a všechno bude v pohodě.

D'Ardennen (2015) - 50 %

Nějak mě podobné filmy už nedovedou nadchnout. Je to drsné, je to špinavé, v podstatě je to realisticky drsné, což se mi normálně líbí, ale tohle je prostě celkem obyčejný příběh o tom, jak se nevyvede jedna loupež a má to pak následky mezi dvěma bratry. Nic světoborného, jen je to dobře natočeno.

Good Kids (2016) - 55 %

Celkem fajn teen komedie, která opět vychází z toho klasického předpokladu, kdy si mladí konečně chtějí zašukat. Ani moc nepřekvapí, že to jsou zase nerdi, kteří před sebou mají řadu zajímavých zkušeností. Ač je to od producentů "Prciček", tak to rozhodně nemá takové grády, ale je zde pár celkem dobrých scén.

Strange Cargo (1940) - 80 %

Ještě nějaký ten rok před "Casablancou" je tu podobně temně romantická dvojice, ale tentokrát v podání Clarka Gabla a mojí milované Joan Crawford. Jejich vztah není tak tragicky romantický, ale přece jen není tradiční. Jsou zde zajímavé postavy, kdy Pig je přece jen trochu nevyužitý, ale jinak skvěle obsazený film, kdy na lodi je to parádně vyhrocené.

Jeanne Dielman, 23, quai du commerce, 1080 Bruxelles, Ray Harryhausen: Special Effects Titan, Jak se dělá Sci-fi, Když dinosauři vládli světu, Zázrak v New Yorku

Jeanne Dielman, 23, quai du commerce, 1080 Bruxelles (1975) - 70 %

I když bych ten film chtěl nesnášet, protože je tak neskutečně dlouhý, tak musím uznat, že své kvality má. Donutí vás přemýšlet. Třeba o tom, proč to všechno dělá, proč nemluví, proč si nezpívá, proč něco neposlouchá, když dělá domácí práce. Tohle všechno a mnoho dalšího pak ospravedlňuje to, co nakonec udělá. Rozhodně zajímavý a ne nesmyslný přístup k filmu.

Ray Harryhausen: Special Effects Titan (2011) - 100 %

Ray Harryhausen je génius filmové animace a stop motion. To, co on dokázal pro film, to v podstatě ani není možné docenit. Přesto se to to tento dokument, kde mluví skutečně významné osobnosti včetně Raye, snaží a daří se mu to. Je to krásný průřez jeho tvorbou a vlastně i celou fantastickou filmovou tvorbou. Ano, jsem hodně zaujatý, ale ne zase tolik.

Jak se dělá Sci-fi (The Sci-Fi Boys, 2006) - 80 %

Tenhle snímek chápu jako přínosný hlavně proto, že upozorňuje na osobnosti filmu, které nejsou tolik vidět. Není to jen Ray Harryhausen, ale i Rick Baker a další mistři, i ti starší, také bohužel zesnulí, kteří pro trikový film znamenali tolik. Něco prostě nesmí být zapomenuto a ono okouzlení sci-fi filmem je z každé minuty cítit.

Když dinosauři vládli světu (When Dinosaurs Ruled the Earth, 1970) - 70 %

Samozřejmě, že ten film je dějově relativně slabý a na postavy se moc spolehnout nemůžete, ale já jsem se na to díval proto, že jsem chtěl vidět další trikové mistrovství, kterého se mi dostalo. Není to místy tak ladné, ale přesto se zde ukazuje, že stop motion je prostě cesta, kterou bych rád viděl i dnes. Jen je toho už trochu málo, bohužel.

Zázrak v New Yorku (Miracle on 34th Street, 1947) - 70 %

Takový ten krásný příběh, ke kterému se ještě rádi vrátíte, navíc film s tak krásným nápadem, jako je soudní proces o tom, jestli je daný člověk skutečně Santa Clausem, či nikoli. Tohle je prostě tak krásný nápad, že se vám to musí líbit. A já jsem byl s děním spokojený, ani moc se mi nechce koukat na remake z roku 1994.

Muž s oholenou lebkou, Teacher of the Year, the DUFF, The Living, Tooken

Muž s oholenou lebkou (De man die zijn haar kort liet knippen, 1966) - 60 %

Zajímavý, belgický film, pro mě jeden z mála, které jsem z téhle země viděl, možná první, který není koprodukční. Forma je zajímavá, hlavně to, jak je využíván hlas vypravěče. Celé to má pak takový zvláštní, mimotělesný nádech. Forma a styl jsou bohužel tak nějak to hlavní, co mě zaujalo. Příběh sám nikoli.

Teacher of the Year (2014) - 55 %

Čekal jsem, že to bude hrozná kravina, ale nakonec jsem byl docela překvapený z toho, co jsem vlastně viděl. Není to úplně dokonalá komedie, to rozhodně ne, ale místy to zábavné docela je. Některé vtipy jsou opravdu povedené. Dokonce i ta méně profesionální, v podstatě ruční kamera, se mi tentokrát zamlouvala.

The DUFF (2015) - 80 %

Je to trochu ohrané, je přesně jasné, jak se to bude vyvíjet, a víte, kde budou zlomy v ději, ale stejně mě to nesmírně bavilo a stejně jsem si skvěle tuhle romantickou komedii užil, protože je taková pěkně lidská, není moc ujetá a není ani zbytečně nudná, jsou zde postavičky, které oceníte, prostě všechno na svém místě. Na tu hodinku a půl jsem se opravdu bavil a film si užil.

The Living (2014) - 65 %

Povedený film, to se musí nechat. Jen to pomalé tempo mě už prostě unavuje. Je toho v současné době tolik, že je z toho člověk přejedený. Ty postavy tady ale fungují a to násilí, které se zde prezentuje, je z počátku docela překvapivé. Funguje to, to je dobře, jenže ani dobré postavy nezachrání celkový dojem, který je takový v současnosti neoriginální.

Tooken (2015) - 25 %

Tak nějak jsem doufal, že by to mohla být dobrá parodie, a pokud nedobrá, tak alespoň tak blbá, že se budu smát, ale tohle je prostě jen blbá parodie, další ukázka toho, že v Americe na parodie rezignovali a natáčejí jen hlouposti, které v sobě mají skutečně málo humoru a málo snahy alespoň trochu diváka pobavit něčím mírně inteligentním.