Chinese Coffee, I, I am Ichihashi: Taiho sareru made, Proti všem, Chodím po Moskvě

Chinese Coffee (2000) - 60 %

Herecky je snímek skvěle zvládnutý, vlastně ani režisérsky to není špatné, hlavně díky zajímavé řešení jednotlivých vzpomínek, které vstupují do děje, jenž je jen konverzací dvou chlapů, samotné dialogy jsou skvěle zahrány, ale prostě ve mně ten film nedokázal způsobit nadšení. Je to dobré, ale za mě ne skvělé.

I (2015) - 55 %

Šílený žánrový mix, který mohou předvést nejspíš jen Indové. Nebo ještě případně Japonci. Je to pohádka, má to v sobě něco z Quasimoda a Krásky a zvířete, přitom je to ale akční, má to muzikálová čísla, a některé prdel nakopávací scény jsou skutečně pořádně cool. Tohle nesedne každému, ale něco to do sebe má.

I am Ichihashi: Taiho sareru made (2013) - 40 %

Někdy mě Japonci skutečně dovedou překvapit, v tomhle případě tím, že mají prostor k tomu, aby natočili explicitní, drsný film, ale oni se rozhodnou pojmout téma jako útěk vraha, který se zpovídá a který se hlavně skrývá. Něco to do sebe má, ale není to podáno takovým způsobem, aby to bylo divácky zajímavé.

Proti všem (1956) - 70 %

Už předchozí snímek "Jan Žižka" ukázal, že by síla Vávrovy trilogie mohla být i v bojových scénách, a právě snímek "Proti všem" to naplno potvrzuje. Vynikají velmi dobrým provedením, kdy skutečně máte pocit, že jste se ocitli na středověkém bojišti. Není to tak hluboké jako "Jan Hus", ale bavilo mě to více než druhý film.

Chodím po Moskvě (Ya shagayu po Moskve, 1964) - 70 %

Podobný snímek jsem z Ruska prostě nějak nečekal. Je nesmírně civilní, ale přitom je v něm taková mladická poetika, která je spojena s lyrikou města, které je zde prezentováno, tedy Moskva. Herecky je to velmi příjemný a celkově způsob vyprávění působí velice dobře. Jako kdyby bylo všechno nějakým způsobem fajn.

Zdaleka, Fame - cesta a slávou, Frankie and Johnny, Fort Yuma, Dámičky v sekáči

Zdaleka (Desde allá, 2015) - 70 %

Zajímavý snímek, který vnímám hlavně tak, že je možné se podívat na to, jak vypadá jiné prostředí a jak tam funguje zvláštní příběh o dvou mužích, kteří si k sobě nacházejí specifickou cestu. On je starší, druhý zase příliš mladý. Mají spolu intimní vztah, ale zároveň jsou každý jiný. Prostředí tomu velmi pomáhá.

Fame - cesta a slávou (Fame, 2009) - 30 %

Jasně, hudební scény jsou celkem fajn, ale s tím se tak nějak počítá, jinak je to další zbytečný remake, který nemá takovou naléhavost, jako tomu bylo u původního snímku, který byl tak nějak syrovější a nesnažil se prezentovat jako něco nablýskaného. Tam to "Fame" znělo skutečně ironicky, protože za slávou je spousta úsilí. Nemluvě o tom, že má svou cenu. Z tohohle remaku jsem to necítil.

Frankie a Johnny (Frankie and Johnny, 1981) - 70 %

Garry Marshall je ve svých filmech nesmírně předvídatelný, ale i to napomáhá tomu, abyste se do jeho snímků dostali. Jsou to romance, které mají hlavu a patu. Alespoň u starších kousků. Jsou zábavné a zajímavé, protože mají dobré charaktery. Tohle potvrzují nejen Al Pacino a Michelle Pfeiffer, ale také klasicky dobré vedlejší postavy, kdy osobně se mi nejvíce líbil Nathan Lane.

Fort Yuma (Fort Yuma, 1955) - 45 %

Takový celkem klasický western, kterému v první řadě sluší Technicolor barvy. Jinak je to standardní příběh o tom, jak jeden člověk dokáže způsobit zlo a jak indiáni dovedou zabíjet. Je to místy docela drsné, ale opravdu jen místy, více se zde hraje na vztahy a zbytečný humor, který sem tam probleskuje.

Dámičky v sekáči (From Prada to Nada, 2011) - 40 %

Škoda, že je ten snímek ta předvídatelný. Ze začátku to vypadá, že by to mohla být ještě docela dobrá komedie, ale ono se ukáže, že je to vlastně docela obyčejná romance, kde už máte předem stanoveno, kdo s kým skončí, i když to tak na začátku nevypadá. Opravdu škoda, protože ten humorný potenciál na začátku byl.

Neon Demon, Smutný jako jazz, Létající oko, Bobby Deerfield, Medvědí bratři 2

Neon Demon (The Neon Demon, 2016) - 40 %

Myslel jsem, že tohle bude filmový zážitek, ale ona je to skutečně jenom nuda k uzoufání. Skoro jsem pak měl pocit, že to finále je jen začátečnickou snahou co nejvíce šokovat. A asi to trochu zafungovalo, protože to dávení dovede s člověkem pohnout. Skvěle zahrané. Ale jinak prostě zklamání z nudně předvídatelného, ač vyhroceného příběhu, který se snaží být jiný formou.

Smutný jako jazz (Blue Like Jazz, 2012) - 45 %

Smutný jako jazz jsem vypínal tenhle film, který mi nakonec skoro nic nedal, i když jsem si myslel, že by osudy a postavičky, které je prožívají, mohly být dostatečně zajímavé. Nemá to správný tah nabránu a měl jsem pocit, že každý dobrý moment je nakonec zabit neschopností ho nějak pořádně vygradovat - třeba matčino těhotenství.

Létající oko (Blue Thunder, 1983) - 60 %

Tenhle film má správný nádech osmdesátek, navíc je na něm, strašně krásně vidět, že mu vůbec nevadilo, že zde nejsou skvělé akční scény, myslím to, kde jsou vrtulníky celou dobu vidět z dálky, střihačům a kameramanům se podařilo i tak vytvořit skvělé akční scény, které fungují i v dnešní době. Navíc k tomu správný hrdina.

Bobby Deerfield (Bobby Deerfield, 1977) - 70 %

Na Al Pacina se můžu dívat v podstatě kdykoli, ale i s ním jsem už měl ke konci pocit, že to je trochu moc natahované a že ani herecké výkony nezachrání to, že je snímek trochu prázdný. Nakonec ale převládlo nadšení z hereckého představení. Přece jen by ale bylo fajn, kdyby se snímek trochu zkrátil a víc se zdůraznila i skutečnost, že byl závodníkem.

Medvědí bratři 2 (Brother Bear 2, 2006) - 40 %

Nemůžu si pomoct, ale tohle mi přišlo jako zjednodušená verze "Shreka". Je zde nesourodý pár, který si k sobě ale postupně nachází cestu. Spojitost s prvním filmem je v podstatě jen v postavách a Disney dokazuje, že pokračování z tohoto studia jsou spíše filmy, které by měli jít rovnou na video a ne do kin.

Království zvěrstev, Vítězové a poražení, Astro Boy, Kapička štěstí, Moje tlustá řecká svatba

Království zvěrstev (Animal Kingdom, 2010) - 50 %

Asi je to tím, že jsem v poslední době viděl až moc podobně laděných kriminálních filmů, ale tenhle mě prostě nebavil. Herecké výkony jsou dobré, o tom žádná, ale k čemu mi to je, když se dívám na film, kde jsou postavy, které je snadné nesnášet, není na nich nic, co bych chtěl sledovat. A nakonec, ani příběh mě nedovedl strhnout.

Vítězové a poražení (Any Given Sunday, 1999) - 70 %

I když je ten příběh vlastně neskutečně jednoduchý a celé je to podané jako klasický sportovní film, kde se musí jít od proher k vítězství, tak Oliver Stone natočil snímek takovým způsobem, že vás prostě dovede strhnout. V závěru jsem jen napjatě sledoval, jak to dopadne, i když to bylo jasné, a právě za tuhle schopnost strhnout dávám, kolik dávám.

Astro Boy (Astro Boy, 2009) - 50 %

Bohužel jsem japonskou mangu ještě nečetl, ale tak nějak předpokládám, že je podána jinak, nebo jsou zde jiné příběhy, protože to, co je prezentováno ve filmu, je tak nějak jen celkem obyčejný film, který se sem tam snaží cílit na emoce, ale není v tomhle směru nijak přesvědčivý. Hezké, ale nijak výjimečné.

Kapička štěstí (Just My Luck, 1957) - 55 %

Pro mě zatím nejslabší film s Normanem Wisdomem, kdy mi děj přišel tak zvláštně roztříštěný, že zde nebyly pořádně záchytné body, o které bych se opřel. U některých scén pak budete mít pocit, že se trochu opakuje a že už jste to - i když v jiné podobě - v jeho podání viděli. Pořád ale dovede sem tam rozesmát.

Moje tlustá řecká svatba (My Big Fat Greek Wedding, 2002) - 70 %

"Moje tlustá řecká svatba" je přesně to, co od romantické komedie očekáváte. Je zde zamilovaný příběh, který je překvapivě prostý nějakého toho zvratu, kdy na sebe dvojice bude naštvaná, je zde humor, který je místy naprosto výtečný, ale navíc jsou tu ještě Řekové a jejich nátura, která sem parádně sedne.

Nelítostný souboj, A Bit of Bad Luck, Adi Kapyare Kootamani, Excess Flesh, Nula stupňů Kelvina

Nelítostný souboj (Heat, 1995) - 80 %

Když dáte do jednoho filmu Roberta De Nira a Ala Pacina, je v podstatě nemožné, aby takové spojení nefungovalo. Oba dva jsou herci par excellence, což dokazují i tímto snímkem, který jim dává akčně i herecky vyniknout. Michael Mann natočil film, který má drive, i když má tři hodiny, a navíc má zajímavé postavy na všech frontách.

A Bit of Bad Luck (2014) - 40 %

Být toho pitomého konce, který se ještě tvůrci na poslední chvíli pokusili zachránit, což se i mírně povedlo, tak je tohle film, který je tak hezky bizarní, že by to člověka i bavilo. Jenže se to celé nakonec zvrtne a tak pointa mi prostě přijde hloupá. Ale sem tam se na to dalo docela koukat a jako jeden fakt blbý den to funguje.

Adi Kapyare Kootamani (2015) - 50 %

Když se na tenhle snímek podíváte, budete mít okamžitě pocit, že to je bollywoodský film. No, nemá to od něj moc daleko a malajská kinematografie se v indické skutečně vzhlédla, což je na jednu stranu fajn, na druhou mi trochu chybí osobitost. Ale provázání hororu a komedie sem tam funguje, jen té komedie je mnohem více a není až tak zábavná.

Excess Flesh (2015) - 30 %

Nápad není až tak zlý, ale to celkové provedení mi vůbec nesedlo. Je to hodně psychologické, ne tolik explicitní, což nevadí, depresi z tohoto filmu můžete dostat i tak. Po nějaké době, asi tak po půl hodině, mě už vůbec nebavilo film sledovat a musel jsem se hodně přemáhat, abych ho dokoukal. Jednoduše mě přestal zajímat.

Nula stupňů Kelvina (Kjærlighetens kjøtere, 1995) - 80 %

Film založený na třech postavách, které by všude jinde mohly být klidně karikaturami, ale díky svým hereckým představitelům jsou prostě skvělými individualitami. Příběh vlastně jen o tom, jak přežít ve společnosti dalších lidí, ale snímek nesmírně silný a mrazivý, ale ne díky počasí, ale právě díky lidem.

Romper Stomper, Trumbo, Born to Dance, Cassidy Way, Konkurenti

Romper Stomper (Romper Stomper, 1992) - 70 %

Film o hnusných krutých lidech, kteří nakonec doplatí na to, že jsou hnusní a krutí. Rasismus je jedna z nejnepochopitelnějších věcí, které se v naší společnosti vyskytují, ale stejně pramení jen z nenávisti a ze strachu. Russell Crowe už na začátku kariéry ukázal, jak je velký herec. Jednoduchý příběh, ale přesto pořád účinný.

Trumbo (Trumbo, 2015) - 90 %

Bryan Cranston předvádí naprosto neskutečný výkon ve filmu, který ukazuje, jak je Amerika paranoidní a jak je schopna se obrátit i proti svým nejlepším, a to čistě jen na základě nepodloženého strachu a předsudkům. Lidská nenávist je skutečně jen za rohem a je možné ji vyvolat snadno. Stačí jen něco špatně říct a mít "špatné" názory. Tohle je odporný svět, ale skvělý film.

Born to Dance (2015) - 30 %

Celkem obyčejný taneční film, který jede podle tak prověřené šablony, až to pěkné není. Tancují spolu, mají problémy, možná se do sebe zamilují. Jsou v tom nějaké osobní věci, jak už to tak bývá, ale tohle je od "Hříšného tance" něco, co opakuje tolik filmů, až to pěkné není. A v tomhle případě to není tak dobré ani tanečně. Vrchol je hodně krátký.

Cassidy Way (2016) - 20 %

Aneb jak zabít thriller scenáristickou neschopností. Událost, která je pro film zásadní, je hned na začátku a je tak odfláknutá, že se mi tomu ani nechtělo věřit. Smrt, která je samozřejmě krutá, by měla být ale trochu promyšlenější, než takhle nablblá. Ve zprávách to funguje, ale v tomhle filmu prostě ne.

Konkurenti (Glengarry Glen Ross, 1992) - 70 %

Snímek je naprosto neskutečný herecky. Těch jmen je tady tolik, že ani nemůžete věřit, že se všichni sešli na jednom místě a všichni navíc dostali dostatek prostoru. Alec Baldwin ho měl nejméně, ale přesto ho využil dokonale. Překvapivě mě ale snímek nedostal tolik svým příběhem, ale opravdu tím obsazením.

Psí odpoledne, Vlk samotář a mládě 2: Řeka smrti, Z for Zachariah, Bouřlivá dvacátá léta, Western Union

Psí odpoledne (Dog Day Afternoon, 1975) - 80 %

Al Pacino zase podává jeden ze svých neskutečných výkonů, a to v režii Sidneyho Lumeta, který předvedl snímek, jenž by se dal z počátku považovat za komedie, ale který má takovou postupnou gradaci, že je vám jasné, že tohle nemůže skončit dobře, a to i přesto, že zápornému hrdinovi budete docela fandit. Stejně jako ostatní.

Vlk samotář a mládě 2: Řeka smrti (Kozure Ôkami: Shinikazeni mukau ubaguruma, 1972) - 90 %

Příběhy o cti, alespoň tedy ty japonské, jsou prostě skvělé. Já mám pocit, že v tomhle se jim nikdo nevyrovná, protože žádný národ v sobě nemá čest tak zakořeněnou. Tyhle příběhy chcete sledovat, protože jsou dobré, jsou kruté, mají skvělé akční scény a nebojí se. Navíc jsou zde opravdu silné emoce. Tohle se mi líbilo více než první díl.

Z for Zachariah (2015) - 60 %

Líbí se mi, že se v tomhle případě katastrofický film pojal jako velmi dramatická romance, která vede ke konci, jež prostě nemůže být pěkný, ale zároveň je snímek pojat jako celkem originální a jsou zde nápady, které překvapí. No jo, temné romance já mám docela rád a zrovna tahle temná romance není až tak špatná.

Bouřlivá dvacátá léta (The Roaring Twenties, 1939) - 80 %

James Cagney v další skvělé roli, kdy ukazuje, že by klidně mohl hrát i naprosto normální postavu,ale okolnosti tomu nechtějí a on se musí dostat do role grázla, kterému ale fandíte, a nakonec s ním budete muset strpět i jeho osud. Škoda, že to není scenáristicky trochu zajímavější, stejně tak zde chybí dobré ženské herecké výkony, ale Cagney a nakonec i Bogart vám to vynahradí.

Western Union (Western Union, 1941) - 65 %

Takový celkem klasický western, kde se zase jednou ukazuje, jak se alespoň tvůrci snaží odčinit to, jak se bílý muž podepsal na indiánech. Fritz Lang ukazuje, že byl schopen natočit i celkem komerční věc, která je tak nějak prvoplánově zábavná, ale i ty vtipné scény přitom dovedl pojmout s grácií sobě vlastní. Celkově ale snímek zásadně nevyniká.

Děrsu Uzala, HairBrained, Cheery Point, #Lucky Number, Manglehorn

Děrsu Uzala (Dersu Uzala, 1975) - 90 %

Nesmírně silný film, kterým Akira Kurosawa dokázal, že pořád má na to, aby natáčel filmy, které si bude svět pamatovat. A je jedno, že to bylo v Rusku. Naopak, on dokázal prostředí využít způsobem, jakým se to daří většinou jen dokumentaristům. V tomhle případě je to ve prospěch děje a je opravdu skvělá podívaná. Příroda i člověk jsou v dokonalém souladu i proti sobě, stejně jako člověk a společnost.

HairBrained (2013) - 60 %

Ale jo, ono je to místy ujeté přesně takovým způsobem, který se mi docela zamlouvá, navíc je zde soutěživost, znalosti a všechno kolem toho, což z toho dělá téma, které mě baví. Není to skvělé, ale má to hezké momenty a je to tak nějak dovedeno do zdárného konce, což mi sedlo. Moc se netlačí na pilu, většinou.

Cheery Point (2013) - 15 %
Ono to vypadá strašně jednoduše. Uděláme dystopickou společnost tím, že všechny navlečeme do bílého a všichni se budou tvářit jako bez emocí. Když má emoce, tak je to springer, těch se chceme zbavit. A potom... aha, to je vlastně celé, navíc bez jediné dobré scény, pouze s jednou, která stejně není dovedena do nějakého překvapivého, respektive originálně brutálního momentu.

#Lucky Number (2015) - 40 %
No jo, zase jedna klasická americká romantická komedie, která nemá nic, co by mělo překvapit a děj je jasně daný, prostě kostra, na kterou se nabalí něco, co je trochu zajímavé. Tohle je opravdu jenom trochu zajímavé, a to díky postavám, které jsou docela snesitelné, ale dělají pořád hovadiny, za které si ten happy end ani nezaslouží.

Manglehorn (2014) - 60 %
On je to smutný příběh a ve svém finále krásný, ale jeho pojetí je tak obyčejné. Ano, tohle je lidský život a takhle může probíhat, ale nebýt Ala Pacina, který opět exceluje a nedává na odiv svou velikost, tak je to snadno zapomenutelný snímek, který jen přehlédnete a ráno už si na něj nevzpomenete. Za to herectví ale dávám hodně.