středa 11. října 2017

Dva nula, Dvojka, Egon Schiele, Muž jménem Ove, Link




Dva nula (2012) - 70 %
V podstatě jen sestřih záběrů na fanoušky, pořadatele nebo komentátory jednoho fotbalového zápasu. Ten sám o sobě není vyloženě důležitý, i když se jedná o derby pražských S, ale proto, že lidé zde mluví a reagují bez zábran. Není to vždy příjemné pokoukání, a v tom je síla tohoto dokumentu. Na sebe, bez zábran, se člověk nebude rád koukat.

Dvojka (2009) - 40 %
Nemůžu si pomoct, ale Kristýna Nováková-Fuitová mi tu tak vadila, že jsem si díky ní ten film prostě neužil. Navíc se v něm nic moc neděje a já doufal, že se kamera i někam podívá. Pár krásných lokací tu je, i když jinak je to jen film o hledání sebe sama, lhaní a nenalezení cesty. Není to málo, ale není to ani moc.

Egon Schiele (Egon Schiele: Tod und Mädchen, 2016) - 60 %
Ten portrét není sám o sobě nijak převratný, není to nějaký nový životopisný film, který by byl úplně inovativní. Je to prostě portrét zajímavého, bohémského, problematického, ale neskutečně nadaného umělce, který neměl dost času, aby nakreslil ještě více věcí. Ale zanechal toho po sobě dost. A za ten Krumlov prostě musím dát body navíc.

Muž jménem Ove (En man som heter Ove, 2015) - 80 %
Poslední dobou mám rád filmy o stáří a o bilancování, a tenhle je přesně takový. Vyprávění protivného dědka o jeho životě, životní lásce a o tom, že možná je sice hovado, ale třeba k tomu má nějaké své důvody. Život je krásný a jsme to jen my, kdo si ho děláme hnusným. Snímek má příjemné lidské poselství a navíc není nudný.

Link (1986) - 70 %
Já jsem si celou dobu při pohledu na Linka říkal, že to prostě není možný, že takhle šimpanz nevypadá. A on to skutečně šimpanz nebyl, byl to orangutan. Což ale nijak nesnižuje jeho herecký výkon, který je prostě úchvatný. Film na něm stojí a díky němu je prostě nádhera ho sledovat, i když konec je takový zbytečně symbolický a rychlý. Dobrý teror.

Žádné komentáře:

Okomentovat