čtvrtek 9. října 2014

Jeho dívka Pátek, Will, To, co dýchám, Ghild, The Calling


Jeho dívka Pátek (His Girl Friday, 1939) - 90 %
Skvělá střelba slov, která je místy neuvěřitelná. Cary Grant je opět úchvatný jako vždy, ale Rosalind Russell je mu naprosto rovnocennou soupeřkou i spoluhráčkou. Do toho navíc ještě sledujete příběh, který má hlavu a patu a nejde vlastně vůbec jen o tu romanci mezi nimi. Výborně fungující kousek, který mě svou výřečností zarazil. Tady si scénáristé dali, ale hlavně herci ukazují, jak přirozená může být taková hra dialogů.

Will (2012) - 40 %
Nevím, co jsem čekal, ale jestli jsem něco čekal, tak jsem se očividně nedočkal. Jeden dobrý nápad, trocha nostalgie a do toho animace, která je celkem rozeznatelná, ale na druhou stranu nijak originální a zásadně novátorská. Fajn kousek, kterým se pokusil tvůrce vyrovnat se silným tématem, ale to by bylo silné i bez tohoto snímku.

To, co dýchám (The Air I Breathe, 2007) - 60 %
Celkem zajímavé drama, které vyhrává u diváka především svou provázaností jednotlivých postav a jejich osudů. Jedná se vlastně o čtyři povídky, kde se hlavní postavy nějakým způsobem ovlivňují. Trošku nesourodé, Baconova linie je strašně přehrávaná a protivná, ale jinak si myslím, že tohle je snímek, který jedno zhlédnutí snese.

Ghild (2011) - 70 %
Jak z komedie udělat drama a nakonec z toho vytřískat celkem ucházející emocionální scény, které nejsou nějak moc přehnané, ale docela fungují. Tohle se povedlo, a to i díky představitelům, kulisám i volbě věku herců pro jednotlivé role. Nápadité, zajímavé a příjemné.

The Calling (2014) - 60 %
Snímek, který měl celkem dobře naběhnuto, měl zajímavou hrdinku a zajímavého záporáka, ale celé to nakonec vyznělo strašně tuctově. Hrdinka se babrá ve svých problémech, záporák je jen ujetý magor a všechno to skončí očekávaným únosem hrdinky, aby mohlo dojít k finálnímu rozhřešení. Hodně zajímavých herců, kteří nejsou dostatečně využiti.