Hadí doupě, De aanslag, El ciudadano ilustre, Father Goose, Only the Brave

Hadí doupě (Crooked House, 2017) - 40 %

Docela velké množství zajímavých herců, které vedlo k tomu, že byla natočena jedna z nejméně zajímavých adaptací Agathy Christie. To je trochu smutné, ale i když se film sem tam snaží o nějakou tu atmosféru, tak to prostě nefunguje a nestojí za to. Zápletka je dobrá možná v knize, ale tady se jí nepovedlo rozvést dobře.

De aanslag (1986) - 60 %

Snímek, který se celou dobu tváří, že pro vás má hodně velké překvapení, že to na konci bude pecka, až se to dozvíte, ale nemohu si pomoct, podobné pocity jsem rozhodně ve finále filmu neměl. Je to dobře natočené vyrovnávání se s tragickými událostmi, kdy ani po desítkách let není člověk v pořádku, ale přece jen jsem v závěru čekal víc.

Vážený občan (El ciudadano ilustre, 2016) - 60 %

Vyrovnat se s minulostí a s tím, kam člověk patří, znovu se setkat s místem, kde člověk vyrůstal, ale odkud utekl, to není jednoduchý, i když jste světově známý a uznávaný autor. Je to o to těžší, že zrovna máte vlastní osobní krizi. Přesto to může být docela vtipné a je možné dojít k nějakému tomu závěru, který už třeba tak vtipný nebude.

Father Goose (1964) - 70 %

Předposlední film Caryho Granta, kde i v šedesáti ukazuje, jak je skvělým hercem. Jasně, není to jen o něm, ale on je prostě tak ležérní, tak dobrý, tak přirozený a sakra, tak vtipný, že je to nakonec film o něm. Leslie Caron je vedle něj spíš jen jako otravná ženská, ale on tomu dává to správné kouzlo a zábavu.

Only the Brave (2017) - 75 %

Silný příběh, dobré postavy, které jsou skvěle zahrané výbornými herci, a do toho výborná práce v terénu, ať už s ohněm nebo bez něj. Tohle se prostě povedlo, navíc kamera tu má místy opravdu skvělé záběry, které dovedou jak nadchnout, tak mrazí. Stejně jako mrazí z finále tohoto hasičského filmu.

Srpnové velryby, Japonská mafie, This Is Your Death, Tobor the Great, Přátelé z onoho světa

Srpnové velryby (The Whales of August, 1987) - 80 %

Krásný film o stáří, kde se sešly herecké legendy Bette Davis, Lillian Gish a Vincent Price, kdy Bette má asi nejméně prostou a nejméně zajímavou roli, ale přitom je katalyzátorem dění. Snímek z pomalým tempem, které je ale nezbytné proto, aby to fungovalo. Docela bych rád v osmdesáti vypadal a hýbal se jako oni.

Japonská mafie (The Yakuza, 1974) - 70 %

Střet americké kultury s tou japonskou není jednoduchý, hlavně pro tradiční pojetí cti, které se uplatňovalo u samurajů a nyní přešlo v určité podobě i k mafii, ale snímku "Japonská mafie" se právě tohle střetnutí podařilo pojmout tak dobře, že ho budete hlavním postavám věřit. Robert Mitchum se pro roli dokonale hodil.

This Is Your Death (2017) - 60 %

Kdyby ten film tolik netlačil na pilu a kdyby byl trochu uvěřitelnější, tak by se to i dalo kousnout. Neříkám, že to je špatné, vlastně se mi to docela líbilo, ale chtělo by to, aby to poselství tak moc nekřičelo celou dobu. Herecky je to ale fajn a ty scény umírání jsou tu místy opravdu docela dobře natočené.

Tobor the Great (1954) - 50 %

Asi jsem zrovna potřeboval podobný film. Jasně, dávám jen průměrné hodnocení, ale ten robot si zaslouží alespoň těch 50 %. Většinu doby je to jinak klasická, skoro až divadelní konverzačka, která není nijak zajímavá, ale když dojde na finále, tak to celkem hezky naivně graduje, což se filmu musí nechat. Ta naivita je krásná.

Přátelé z onoho světa (Topper, 1937) - 60 %

Je docela zajímavé, že se mi tyhle staré duchařské filmy líbí hlavně proto, jaké jsou zde použity klasické triky, jako prolínání scén, levitace předmětů a podobně. I když je to staré osmdesát let, funguje to krásně. A ano, pak je zde i celkem dobrý příběh s velmi příjemnými herci, kdy Cary Grant je zde ještě za rebela.

Slaughter Disc, The Party, Pýcha a vášeň, Sentinel, Sněhová královna: Tajemství ohně a ledu

Slaughter Disc (2005) - 40 %

Spojení hororu s pornem, které celkem funguje, a na to, že je to pořád víc porno než horor. Horor se zde objevuje v podstatě hlavně formou hodně velkého množství krve a násilností, které se ale stejně odehrávají spíše mimo kameru. Pak to porno vyznívá prostě jen jako na efekt. Různé rozostření a změny obrazu mi přišly také spíše samoúčelné.

The Party (2017) - 40 %

Tohle by se mělo odehrávat na divadle a ne ve filmu. Dle mého to prostě ve filmu nefunguje, protože je zde přehrávání, které ve filmu moc nemá místo. Má to díky němu mít komediální ražení, což má podpořit i postava Buna Ganze, ale celkově vypadá humor nadbytečný. Jsou v tom emoce a přitom se na diváka nic nepřenese. Škoda skvělého hereckého potenciálu.

Pýcha a vášeň (The Pride and the Passion, 1957) - 40 %

Zdlouhavé, patetické, plné rádoby velkých emocí, ale ve skutečnosti prázdné, což nakonec vede k tomu, že vás film dovede unudit k smrti, podobně jako některé postavy tohoto historického dramatu. S Carym, Sophinkou a Frankem se dalo rozhodně natočit víc než jen tenhle rádoby epický a emotivně silný historický paskvil.

Sentinel (The Sentinel, 1977) - 70 %

Velmi dobrý horor, který sice nemá vyloženě originální téma (třeba "Rosemary má děťátko má velmi podobnou atmosféru), ale přesto se mu daří diváka uhranout svou bizarností a podivností, která se vine celým filmem od začátku až do konce, který je skutečně ve svém šílenství velmi povedený. Z tohohle filmu jsem měl nepříjemné pocity.

Sněhová královna: Tajemství ohně a ledu (Snezhnaya koroleva 3. Ogon i led, 2016) - 50 %

Docela mě překvapuje, že to se sérií došlo až do třetího dílu, ale stalo a je to snesitelné. Je jasné, že se Rusům nepodařilo dosáhnout úspěchu "Frozen", jejich animace je spíše zaoblená, než aby tíhla k dokonalosti, ale je zde nějaký příběh, něco se děje a má to celkem spád. Děti tohle bude bavit a možná i rodiče.

Nezapomenutelná láska, Ducháček to zařídí, Hercule Poirot: Tajemné zmizení pana Davenheima, Dva mrazíci, Velká šestka

Nezapomenutelná láska (An Affair to Remember, 1957) - 90 %

Když máte po ruce tak skvělé herce, jako jsou Cary grant a Deborah Kerr, tak máte skoro hned vyhráno. Ale on Leo McCarey věděl, jak natáčet filmy a jak vzbudit smích a nakonec i smutek a vyvolat slzy štěstí. Tady se mu daří všechno a je to jedna z nejkrásnějších romancí, které jsem kdy viděl.

Ducháček to zařídí (1938) - 80 %

Líbí se mi, jak je Vlasta Burian vlastně vedlejší postavou, ale tím, jaký je, se dostává dokonale do popředí a všichni ostatní jsou jim upozaděni. Ale to vůbec nevadí, protože on ten film prostě utáhne a některé jeho hlášky jsou prostě neskutečné. On měl prostě talent od boha, a tak i z takové zápletky udělá skvělou komedii, a to i když by s jiným hercem byla místy naprosto blbá. Hlavně ke konci tedy.

Hercule Poirot: Tajemné zmizení pana Davenheima (Agatha Christie's Poirot: The Disappearance of Mr. Davenheim, 1990) - 80 %

Když se spojí dobrý detektivní příběh a k tomu se přidá ještě skvělá zápletka komická, která se tentokrát točí kolem sázky, kdy Poirot musí řešit případ s tím, že nesmí odejít z domu, vznikne skvělý příběh, který vás baví, a i když odhalíte pointu dřív, ty vtípky a kouzelnická čísla si užijete. Celkově je to pak výborně vše zkombinované.

Dva mrazíci (1954) - 50 %

Přiznám se, že v tomhle případě mě mnohem více zajímalo, jak zvládnou svoje party pánové Werich a Burian, než jaká je animace. Bohužel hlasovým schopnostem obou velikánů bylo dáno málo prostoru, a i když je animace zajímavý, nějak to ve mně nenechalo tolik, jak bych si myslel a jak jsem doufal.

Velká šestka (Big Hero 6, 2014) - 85 %

Měl jsem trochu podezření, že by to mohl být dobrý animák, no a to podezření se nakonec i potvrdilo. Kromě toho, že jsou zde vlastně superhrdinové, tak je to skvěle akční, jsou zde vynálezy, roboti a hlavně jeden specifický robotický ošetřovatel. Díky těm postavám je film neskutečně zábavný, a to ani nemluvím o tom, jak skvělá je místy animace. Disney zase zaválel.

Příběh z Filadelfie, Caine's Arcade, Blade Runner, Vicky and Sam, Blízká setkání třetího druhu

Příběh z Filadelfie (The Philadelphia Story, 1940) - 90 %

Úžasný film, kde se sešli dva z nejlepších herců své doby a k nim jedna z nejúžasnějších hereček celé historie. Grant a Stewart jsou prostě úžasní a to, jak Jimmy Stewart někdy mluví, s jakou kadencí, to je úchvatné. Cary grant je tentokrát ten více ležérní, ale to vůbec nevadí, protože oni se doplňují stejně skvěle, jako je doplňuje Katharine Hepburn. Výborná jízda, u které se může člověk pořád alespoň usmívat.

Caine's Arcade (2012) - 70 %

To, o čem snímek pojednává, to je zajímavé. To, jak je snímek pojat, je celkem tuctové, což mi asi docela vadilo. Nějak jsem neviděl, v čem by mě měl tak uchvátit kromě toho, co zobrazuje. Nevím, možná by to mělo u dokumentu stačit, ale snímek pro mě vyznívá jen jako upozornění na něco zajímavého, než jako komplexní dílo, které samo něco navíc přináší.

Film můžete zhlédnout zde.

Blade Runner (Blade Runner, 1982) - 95 %

Jedno z nejparádnějších sci-fi, které tak trochu mate tělem, protože divák si bude nejspíš myslet, že je to parádní akční jízda. Není, a je to jen dobře. Tohle je jediný pořádný způsob, jak převést Dickovu filosofující vědeckou fikci, protože jinak by to bylo prostě obyčejné sci-fi. Harrison Ford skvělý, ale Rutger Hauer je prostě nezapomenutelný.

Vicky and Sam (2010) - 70 %

Není to velké dílo a v konečném důsledku to vlastně není ani moc nápadité, ale na druhou stranu se mi tahle hra s realitou líbí a ukazuje to, jak je fantazie silná, pokud se používá. Jasně, je to přitažené za vlasy, jasně, mohlo to být ještě mnohem přitaženější, ale v téhle podobě je to také docela dobré.

Film můžete zhlédnout zde.

Blízká setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind, 1977) - 100 %

Jedno z nejúchvatnějších sci-fi, jaké kdy bylo natočeno. A při tom jde jen o jednoho chlápka, kterému trochu hrábne a který se snaží vysochat jednu horu, kterou má v mysli. Ta hora ale někde nejspíš je. Výborné charaktery, výborný konec a skvěle nasnímané scény, kdy ani jednou neuvidíte nějakou špatnou. Steven Spielberg není můj oblíbený režisér, ale tohle je jeho nejlepší film.

Jeho dívka Pátek, Will, To, co dýchám, Ghild, The Calling

Jeho dívka Pátek (His Girl Friday, 1939) - 90 %

Skvělá střelba slov, která je místy neuvěřitelná. Cary Grant je opět úchvatný jako vždy, ale Rosalind Russell je mu naprosto rovnocennou soupeřkou i spoluhráčkou. Do toho navíc ještě sledujete příběh, který má hlavu a patu a nejde vlastně vůbec jen o tu romanci mezi nimi. Výborně fungující kousek, který mě svou výřečností zarazil. Tady si scénáristé dali, ale hlavně herci ukazují, jak přirozená může být taková hra dialogů.

Will (2012) - 40 %

Nevím, co jsem čekal, ale jestli jsem něco čekal, tak jsem se očividně nedočkal. Jeden dobrý nápad, trocha nostalgie a do toho animace, která je celkem rozeznatelná, ale na druhou stranu nijak originální a zásadně novátorská. Fajn kousek, kterým se pokusil tvůrce vyrovnat se silným tématem, ale to by bylo silné i bez tohoto snímku.

Film můžete zhlédnout zde.

To, co dýchám (The Air I Breathe, 2007) - 60 %

Celkem zajímavé drama, které vyhrává u diváka především svou provázaností jednotlivých postav a jejich osudů. Jedná se vlastně o čtyři povídky, kde se hlavní postavy nějakým způsobem ovlivňují. Trošku nesourodé, Baconova linie je strašně přehrávaná a protivná, ale jinak si myslím, že tohle je snímek, který jedno zhlédnutí snese.

Ghild (2011) - 70 %

Jak z komedie udělat drama a nakonec z toho vytřískat celkem ucházející emocionální scény, které nejsou nějak moc přehnané, ale docela fungují. Tohle se povedlo, a to i díky představitelům, kulisám i volbě věku herců pro jednotlivé role. Nápadité, zajímavé a příjemné.

Film můžete zhlédnout zde.

The Calling (2014) - 60 %

Snímek, který měl celkem dobře naběhnuto, měl zajímavou hrdinku a zajímavého záporáka, ale celé to nakonec vyznělo strašně tuctově. Hrdinka se babrá ve svých problémech, záporák je jen ujetý magor a všechno to skončí očekávaným únosem hrdinky, aby mohlo dojít k finálnímu rozhřešení. Hodně zajímavých herců, kteří nejsou dostatečně využiti.