sobota 12. listopadu 2016

Borgman, Volání divočiny, Trhák pana Bowfingera, Operace: Zlomený šíp, Kleopatra


Borgman (Borgman, 2013) - 80 %
"Borgman" je rozhodně zážitek, který je naprosto jedinečný, ale který není nutně nijak pěkný. Jsou zde scény, které vás dokáží zhrozit, a to i v případě, že už jste něco viděli. Je to dáno tím, jak jsou jednotlivé scény surrealistické a jak jsou podány sebejistým způsobem. Tohle není umění pro umění, to je bizarní příběh, který vám bude ležet v hlavě.

Volání divočiny (Born Free, 1966) - 80 %
Tohle je pro mě prostě klasika, která mě vrací do dětských let. Teď se dívám na film trochu jinak, ale stejně se nemohu ubránit dojmu, že je naprosto nádherné, jak je zde ztvárněna příroda. A to ani nemluvím o tom, jak se zde pracuje se zvířaty, to je naprosto úchvatné a herci jsou vedle nich většinou bezprostřední. Krásné.

Trhák pana Bowfingera (Bowfinger, 1999) - 60 %
Celková myšlenka se mi i po letech líbí a je hezké, že je možné udělat něco takového, funkčního, natočit film s hercem, aniž by věděl, že je hlavní postavou. Jenže si myslím, že bylo možné z tohohle vytřískat trochu víc než jen dvojroli pro Eddieho Murphyho, který se v té druhé v podstatě jen pitvoří. Potenciál to mělo větší.

Operace: Zlomený šíp (Broken Arrow, 1996) - 50 %
Tak nějak průměrná ukázka své doby a toho, co v devadesátých letech představoval akční film. John Woo zde není tak odvázaný jako jindy (hlavně ne jako ve své domovině) a snímek není vlastně ani tak cool, ani tak drsný. Pořád je to ale celkem úspěšně zvládnutá jízda, která vás dovede až do klasického konce.

Kleopatra (Cleopatra, 1934) - 60 %
Klasický příběh v ještě o něco starším podání než je jeho nejslavnější verze s Elizabeth Taylor. Je to černobílé, je to místy hodně velkolepé, jindy zase hodně komorní. Tady se inspirovali tvůrci mladší verze a pojali ji ještě o něco velkolepěji. Dobré, ale vlastně je to jen historické romantické drama a nic moc víc.