neděle 30. listopadu 2014

Život je krásný, Multi-Facial, Rio 2, Stray Dawg, Video Game: The Movie


Život je krásný (It's a Wonderful Life, 1946) - 100 %
Kdyby hrál postavu George někdo jiný než James Stewart, asi by nebyl tak uvěřitelný i v pozitivních momentech, které jsou až těžko snesitelné. Snad Cary Grant by to ještě zvládnul. Ale právě díky Jamesovi je tohle tak krásné dílo, které by prostě měl každý člověk vidět. Je jedno, že je to dílo americké, tady se primárně ukazuje dobrota člověka a smysl jeho života. To samo o sobě je krásné a přetrvá generace. Alespoň ve filmu, když už ne tolik ve skutečnosti.

Multi-Facial (1995) - 70 %
Popravdě jsem do této doby nevěděl, že Vin Diesel také něco režíroval. Co je ještě zajímavější, to je asi skutečnost, že hrát umí a že by se pro podobné filmy "z ulice" celkem hodil, i když ne vždy něco podobného hraje. A pokud, tak u toho jezdí hodně rychle v autě. Není to film, který vás ohromí zápletkou, ale právě ten herecký výkon je skvělý.

Rio 2 (Rio 2, 2014) - 50 %
Na pokračování je to celkem dobré, ale není to žádný zázrak. Hodně mi trvalo, než jsem se do filmu dostal a začal se mi zamlouvat- Několik skutečně dobrých vtípků a postav se tu povedlo a ty udržely film alespoň na té průměrné úrovni. Jsem docela zvědavý, jestli dojde i na třetí díl tohohle eko animáku.

Stray Dawg (2011) - 60 %
Dokument, který sám o sobě není tak zajímavý, protože je zajímavý osud člověka, který popisuje. Je to vlastně celkem obyčejný muž, který se snaží dělat to, co ho baví - hudbu. Kromě toho si ještě zaběhl maraton. Prostě jen tak. Proč ne, dobře, že chce něco dokázat a jde si zatím.

Video Games: The Movie (2014) - 100 %
Nejsem hardcore player a nikdy jsem jím nebyl, ale tenhle dokument, který je informativní a navíc má v některých ohledech pravdu v tom, jaký je dopad her na společnost a naopak dopad společnosti na hry, mi stejně přišel krásně nostalgický a silný. A co si budeme povídat, známé obličeje jako komentátoři a hráči prostě fungují. Prostě dejte hrám šanci, než do nich budete kopat.

sobota 29. listopadu 2014

Tune for Two, Černý narcis, Mr. Stache, Very Good Girls, Pure Funk


Tune for Two (2011) - 90 %
Na malém prostoru, který si tvůrci zvolili, využili potenciál výborně, vlastně skoro dokonale. Krátké, beze slov a přitom vtipné. Jasně, že ten vtip je jen o tom kontrastu a nečekaném chování, ale když je to v takhle krátkém balení, je to paráda. Co je ještě lepší, to je castingový výběr zabijáka. Ten je dokonalý.


Černý narcis (Black Narcissus, 1947) - 90 %
Powell a Pressburger byli prostě filmoví géniové své doby a je skoro až neuvěřitelné, že se jim dvěma tak dlouho dařilo a natočili společně tolik úspěšných filmů. Není moc podobných dvojic, které by ještě měly tu sílu, aby jejich filmy byly většinou skutečně autorské. A je jedno, jestli je to satira, kritika, drama anebo fantastický příběh, oni prostě dokázali všechno. "Černý narcis" je krásnou ukázkou laskavého a krutého příběhu se skvělými postavami.

Mr. Stache (2011) - 70 %
První dobrá je skutečnost, že je to celé vyprávěno z voice-overu a postavy samy v podstatě nemluví. Pokud ano, je to pořád hlasem vypravěčky. Druhá dobrá je námět, který se točí kolem knírku. Jsou zde dva skutečně vtipné momenty, ale zároveň je to celou dobu takové příjemné pohlazení, že si to prostě užijete s úsměvem.

Very Good Girls (2013) - 20 %
Film vlastně o ničem. Mělo by to být o mileneckém trojúhelníku, který zde vlastně neexistuje, mělo by to být o tom, že se ničí přátelství, ale k tomu fakticky nedojde. Děj by měl mít teoreticky dopad na dívky a jejich vztah, ale to se vlastně neděje. Jediná změna, k níž došlo, je fakt, že jedna z nich není panna. Trochu moc o ničem.

Pure Funk (2011) - 50 %
Ta pointa je dobrá, stejně tak je dobrá i animace, ale nějak to úplně nevyužívá ten potenciál, který v téhle "úsměvné" historce vlastně je. Navíc máte pocit, že to trochu vykrádá "Indiana Jonese", i když pravd, ne dokonale. Úsměv ano, ale ne moc široký.

pátek 28. listopadu 2014

Nadějné vyhlídky, 8 Butterflies, Top Dog, Blood on My Name, Tron


Nadějné vyhlídky (Great Expectations, 1946) - 85 %
Nemám moc rád příběhy Charlese Dickense, ale snímku "Nadějné vyhlídky" se prostě nemůže vzít, že je dobrý. Je dobře natočený, dobře zahraný a nakonec má scény, které s vámi hnou, i když toho Dickense nemusíte. Tady je ukázáno, že ty příběhy o sirotcích a chudácích, co to nakonec náhodou někam dotáhnou, mají smysl a jsou dobré.

8 Butterflies (2010) - 15 %
Bohužel se musím přidat ke skupině těch, kteří tenhle film moc nemusí, nechápou anebo se jim prostě nelíbí. Je to celé jako nějaký drogový trip, ale s tím, že si tvůrci vzali těch drog jen málo, aby byli ještě trochu při smyslech. Já si nemyslí, že horor stačí udělat těžko pochopitelnými záběry a kontrastní černou, která sem tam přejde do barvy. O tomhle horor není, i když to třeba nějaký ten pocit stejně vzbudí.

Top Dog (2014) - 60 %
Na to, že podobné britské filmy moc nemusím, protože mi přijdou na jedno brdo, mě tenhle přece jen docela dostal. Hlavně proto, že zde jsou zajímavé scény, které se hned tak neokoukají a přece jen útočí na emoce správným způsobem. Svět je drsný, tak se s tím poperte. A tenhle svět se s postavami nemazlí.

Blood on My Name (2011) - 70 %
Když vám někdo řekne, že je tohle western, který je vyprávěn v podstatě jako muzikál, tak se budete hodně divit, ale ono tomu tak skutečně je a hlavně druhá polovina je naprosto výborná, protože zpěv a hudba skvěle dokreslují to, co se děje. Western jde pojmout různě, ale že bude fungovat tohle, to jsem nečekal.

Tron (TRON, 1982) - 70 %
Příběhem to přece jen není nic komplikovaného, ale ta vizuální stránka - pořád je třeba mít na paměti, že je to rok 1982 - je prostě jedinečná. S pokračováním se to nedá srovnávat, ale to především v tom smyslu, že každá verze je jiná. Ona i vizuální stránka nového filmu je úchvatná. "Tron" hraje s tím, co má v ruce, a hraje s tím dobře.

čtvrtek 27. listopadu 2014

Brink, Otázka života a smrti, Matter Fish, Kite, Meltdown


Brink (2011) - 50 %
To zásadní je řečeno na začátku, protože pak už se moc nemluví. Klasický krátký dojmový film, který ve vás dokáže vyvolat nějaké emoce anebo v tomto ohledu zklame. Musím říct, že u mě se dostavila spíše druhá strana mince a snímek mě až tak nerozhodil. Určité kvality mu ale nelze upřít.

Otázka života a smrti (A Matter of Life and Death, 1946) - 85 %
Nic není silnější než láska. Jasně, je to propagační, ale tak po válce se není čemu divit. Co je mnohem důležitější, to je skutečnost, že je to nápadité (nejen použití černobílých a technicolorových scén), je to místy nádherně velkolepé a krásné ve své romanci. Tohle j snímek, který snadno přežil i svou dobu a má co říct i dnes. Bohužel je smutné, že tu věc s tou láskou pořád ignorujeme.

Matter Fisher (2010) - 50 %
Ne vždy se vám podaří ulovit něco, co opravdu stojí za to. Rybáři tohle znají a očividně to má poznat i tenhle rybář kreslený. Vizuální stránka mě mile překvapila a líbila se mi, to, co jí bylo vyprávěno už bohužel méně. Na druhou stranu pořád si to v klidu na průměr sáhne.

Kite (1998) - 70 %
Jak se dalo předpokládat, japonská anime předloha je hodně jiná než americký snímek stejného jména z roku 2014. Tohle je silně erotický, ani ne hodinový film, který byl původně vysílán jako dvoudílná minisérie. Tady v tomhle případě tu touhu a potřebu po pomstě cítíte v každém momentě. Americký remake je vůči tomu směšný.

Meltdown (2009) - 70 %
Příběh není nic skvělého, ale když v tomhle jedou zbytky z jídla, najednou je to o něčem jiném a jinak to vypadá. Prostředí ledničky je skvěle zachyceno, stejně jako je dobrá animace neživých produktů. Scéna s řapíkatým celerem a jeho zlomením je naprosto výborná, jako kdybyste skutečně sledovali lámání kostí.

středa 26. listopadu 2014

Zabijáci, Ham Sandwich, Kite, Successful Alcoholics, Ve znamení kříže


Zabijáci (The Killers, 1946) - 80 %
Další z výborných noir filmů své doby, na kterém je vidět, že ani tolik nevadilo, že násilí není zobrazováno až tak uvěřitelně a případně není zobrazováno vůbec. Když máte v hlavní roli dobrou postavu, tak snesete i nějaké ty slabiny v pojetí, které je dáno dobou. Příběh samotný ale dokáže strhnout, a to i pro neustálou nejistotu toho, jak to vlastně je.

Ham Sandwich (2011) - 50 %
Celkem vtipná komedie o tom, jak to dopadne, když se vám do rukou dostane sendvič, díky němuž můžete cestovat v čase. Nápad sám o sobě celkem dobrý, ale provedení takové skoro tradiční. Nic navíc zde již není.

Kite (2014) - 35 %
Bessonovský typ hrdinky, který je převzat z původního japonského anime. Navíc je to celkem jasné schéma pro film o pomstě. Po první scéně jsem si myslel, že to bude fajn béčko, které bude cool, ale bohužel další dění ukázalo, že to ono opravdu není. Jsem zvědavý na Japonskou předlohu. Do té vkládám více nadějí.

Successful Alcoholics (2010) - 60 %
Nepěkná ukázka toho, co s vám udělá alkohol. Nebo ono je to herecky celkem pěkné, ale vidět, jak se člověk sám, dobrovolně ničí, to je přece jen někdy náročné. Co je ale na filmu nejlepší - to ani není humor, který mi nesedl - ale ona pointa, která tomu celému dává naprosto jiný rozměr a něco o nás lidech vypovídá.

Ve znamení kříže (The Sign of the Cross, 1932) - 70 %
Na snímek jsem se díval hlavně proto, abych si připomněl něco, co ještě vzniklo před přijetím Haysova kodexu a co tedy obsahovalo scény, které se později nenosily. Je osvěžující vidět lechtivější záběry i v americké produkci černobílé éry. Docela by mě zajímalo, jak by některé filmy vypadaly, kdyby kodex nebyl přijat. DeMille ukazuje, že by to rozhodně nebylo k neprospěchu věci. A ta práce se zvířaty!

úterý 25. listopadu 2014

Dripped, Hluboký spánek, Double Happy, Dolphin Tale, Some Folks Call It a Sling Blade


Dripped (2011) - 65 %
Výtvarné umění má hodně podob a tenhle filmeček nám to krásně ukazuje. Z každého díla máme trochu jiný požitek, každý přináší něco jiného. Až pak dojde i na něco, co je tak jedinečné, že vlastně ani nevíte, jak se na to dívat a jak to uchopit.

Hluboký spánek (The Big Sleep, 1946) - 80 %
Humphrey Bogart pro mě do téhle role pasuje dokonale, skvěle hlásí a vždycky přesně ví, co by měl říct. Je úžasně suchý, což je u postavy Phila Marlowa naprosto nezbytné. Daří se mu to skvěle a právě on - v konfrontaci se všemi těmi ženami - dává snímku směr a táhne ho až do zdárného konce. Noir jak má být. A ta hlavní postava ani na konci nemusí umřít.

Double Happy (2010) - 50 %
Co se v nás skrývá? To je docela dobrá otázka, hlavně ve spojitosti s tím, čeho všeho jsme schopni, když jsme naštvaní, anebo se cítíme ponížení. Tohle ukazuje snímek "Double Happy". Nastiňuje zajímavou situaci, ale odmítá řešit východiska, což mi vadilo.

Dolphin Tale 2 (2014) - 55 %
Vzhledem ke kvalitám prvního filmu, kdy se jednalo jen trochu o nadprůměr, je druhý díl vlastně vhodným a celkem příjemným pokračováním. Je fajn, že se dali dohromady stejní herci a příběh se nějak posouvá, a to jak v případě delfínů, tak i v případě lidí, jejíchž osudy jsou celkem zajímavé a je vidět, že si se scénářem někdo alespoň trochu vyhrál. Samozřejmě v rámci žánru rodinného filmu.

Billy Bob v tomhle kraťasu, který předcházel snímku "Smrtící bumerang", ukazuje svoje schopnosti, které rozhodně jsou na vysoké úrovni, ale bohužel snímek jako celek je jen takovou zkouškou, jak to bude fungovat a jak to bude v černobílé vypadat. Pro hraný film byla nakonec zvolena barva a výrazně rozsáhlejší příběh.

pondělí 24. listopadu 2014

Kráska a zvíře, A Family Portrait, Můj přítel delfín, Paranoia, Good People


Kráska a zvíře (La belle et la bête, 1946) - 90 %
Krásné zpracování téhle klasické pohádky, které v sobě mísí nádhernou naivitu tohoto příběhu, ale stejně tak i určitou krutost, kterou si s sebou člověk nese. Co je ale krásnější, to jsou Cocteauovy obrazy, hlavně scény v zámku, které jsou místy úchvatně imaginativní, a padá z nich brada. I když příběh znáte, třeba v českém provedení, i tahle stará verze vás nadchne.

A Family Portrait (2009) - 70 %
Tak u tohohle focení bych určitě nechtěl být, tedy minimálně ne před fotoaparátem. Vážně podivná rodinka, která si před fotografem prožije menší krizi, která vede k celkem logickému, ale nikoli nezajímavé rozuzlení. Tady se imaginativnost tvůrců projevila naplno a ukázalo se, že focení může být skutečně hrůza.

Můj přítel delfín (Dolphin Tale, 2011) - 60 %
Hezký rodinný film, který zaujme příběhem, který je podle skutečné události. Tentokrát žádné vymýšlení toho, jak krutý a zároveň krásný může být osud některých zvířat a vlastně i lidí. Je to přesně takové, jak očekáváte, je to přesně tak dojemné a navíc ještě dostanete Morgana Freemana. A to už stojí za to.

Paranoia (2010) - 60 %
To, co je zobrazeno ve snímku "Paranoia" je pro současnou společnost celkem typické. Sebevražedné atentátníky a teroristy začínáme vidět všude, stejně jako jiné nebezpečí. Na druhou stranu, jak se říká: To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že vás nesledují.

Good People (2014) - 40 %
Ze začátku to vypadá na celkem dobrou atmosféru a napínavý příběh, ale ten se nakonec mění jen v něco, co by se dalo označit jako "sám doma a v New Yorku", kde přece jen teče trochu více krve. Franco a Hudson jsou celkem dobrý pár, což je hlavní důvod, proč se na to dívat. Omar Sy je tu divný a Tom Wilkinson nemá moc prostoru a jeho postava je spíš taková úslužná.

neděle 23. listopadu 2014

The Tea Master, Cizinec, Nula, Jedna mezi oči, Early Innings



The Tea Master (2009) - 65 %
Já mám rád tuhle japonskou poetiku, i když pravda, tahle je vlastně v kanadské produkci. Nic to nemění na tom, že zůstává u toho, jak jsou příběhy z Japonska, tedy ty samurajské, podávány. Má to svoje dramatické kouzlo, i když jako kdyby pod povrchem bublalo něco méně vážného. Výjimečný snímek není, ale pojetí se mi zamlouvá.

Cizinec (The Stranger, 1946) - 90 %
Orson Welles je pro mě génius filmu. Nejen proto, že natočil něco jako "Občana Kana", ale především proto, že byl natolik schopným tvůrcem po všech stránkách. Ve filmu "Cizinec" naprosto exceluje herecky, aby režisérky pak vyvrcholil film téměř v duchu monster filmů. A projde mu to, stejně jako klasické tmavé stíny noir filmu. Místy je "Cizinec" ke konci díky kameře a obrazu skutečně hororovým zážitkem.

Nula (Zero, 2010) - 60 %
Ten příběh je až moc otřepaný, aby mě znovu dostal, ale je pravda, že díky formě a zajímavé animaci, se mu to skoro podařilo. Klasický příběh o utlačovaném, který nakonec dojde určitého zadostiučinění. Ty emoce tam jsou, ale celkově mi to přijde takové prvoplánové. Proč by ale někdy prostě nemohl vyhrát ten nejvýjimečnější...

Jedna mezi oči (Bullet to the Head, 2012) - 60 %
Mám Stalloneho prostě rád, a tak snesu, když se objeví i v něčem, co je dějově nesmírně nudné. Tohle je zrovna ten případ. Docela by mě zajímalo, jestli je stejně nudná i komiksová předloha, ale celkem bych se divil. Američané si to ale prostě předělali po svém a vyšlo z toho celkem obyčejné akční klišé.

Early Innings (2011) - 40 %
Máme rádi baseball. Obyčejný dokument o celkem obyčejném týmu, který nikoho mimo Ameriku a zarputilé fanoušky tohoto sportu stejně nebude zajímat. Sám dokument není v žádném ohledu výjimečný, i když možná v tom, kolik osob v tak krátké stopáži promluví. Je hezké vidět, jak je sport baví, ale to je opravdu všechno.