Animované filmy si většinou představujeme jako takové ty snímky, na které se chodí s dětmi, protože je zde spousta barviček, nějaké ty roztomilé potvůrky, které si caparti zamilují, no, a pokud to není Pixar, tak většinou chybí i nějaký pořádný příběh - pravda není to úplně pravidlo. Co je doménou filmu "Číslo 9", to je animace a obecně vizuální stránka. Tenhle animák je celý temný, temný svou atmosférou i prostředím, v kterém se odehrává. Co si budeme povídat, ani příběh není úplně dětský. Shane Acker v roce 2005 přišel s kraťasem "9", který sklidil úspěch, a tak se Tim Burton, Timur Bekmambetov a další producenti rozhodli, že podpoří celovečerní verzi. Tohle je přesně film, který by mohl být v duchu stylu Tima Burtona, ale něco mu chybí. Především pořádný scénář. V konečné podobě totiž nejde o nic jiného, než o film, kde je temná strana, která postupně vybíjí omezený počet zástupců dobra. Trochu inspirace kung fu filmy, trochu snaha o roztomilé momenty. Je to škoda, bohužel, protože tenhle film měl na mnohem víc. Prezentovaný svět je skutečně temný, nepříjemný. Mohl z toho být skoro horor, ale zůstalo na půl cesty, aby film mohl být přístupný i dětem. A to má film stejně rating PG-13, tedy nevhodné pro děti.
Hodnocení: 65% za to, že to není úplně klasický animák, je mírně depresivní, má skvělé prostředí, ale stálo by za to film udělat ještě méně dětský, "Číslo 9" by si to zasloužilo
The Artist (The Artist, 2009)
Když jsem se dověděl, jaký film získal hlavní ceny na udíleních Oscarů, byl jsem hodně překvapený. Nejlepším režisérem Francouz, o kterém předtím nikdo pořádně neslyšel, ne jinak tomu bylo v kategorii nejlepšího herce, kde mě mrzelo, že cenu nezískal Brad Pitt, který by si jí zasloužil hodně. Možná měl v "Moneyball" zatancovat. Největším šokem však bylo, že cenu pro nejlepší film si odnesl snímek, který není USA ani spoluprodukován, je to snímek francouzsko-belgický. "The Artist" byl pro mě osobně jako blesk z čistého nebe. Účast několika hereckých hvězd z něj pořád nedělá americký film, ale na druhou stranu vznikl snímek, který je neskutečně americký, a to v tom, že se v USA odehrává, a to v USA od roku 1927 do roku 1932, což jsou nejen léta krize, ale také léta, kdy se přechází z němého na mluvený film a hvězdy němého filmu zůstávají v zapomenutí. Přesně tohle je případ George Valentina, který se nemůže smířit s tím, že lidé chtějí vidět mluvící herce. "The Artist" je film, který předvádí dobu v její kráse, je to pocta americkému němému filmu a němému filmu vůbec, je to film krásný, film pro diváka. Ano, i ve 21. století je možné sledovat němý film a bavit se u toho. Je dobře, že se snímek dostal i do kin, že se o něm ví. Možná se zvýší zájem i o další němé filmy moderní éry. Michel Hazanavicious stvořil dílo, které není scenáristicky ohromující, ale je ohromující podáním, formou a filmovou krásou.
Hodnocení: 90% za to, že jsem šel do filmu s despektem, ale on mě přesvědčil, že všechna chvála je naprosto zasloužená (chci víc moderních němých filmů!)
Diktátor (The Dictator, 2012)
Sacha Baron Cohen je jeden z nejoriginálnější komiků současnosti, zároveň jeden z nejkontroverznějších, který se ani trochu nebojí zajít do extrémů. Jeho filmy "Borat" nebo "Brüno" jsou jednoznačně kontroverzními filmy, kdy první se opírá do Spojených států amerických, a ve druhém... No, vlastně taky. Nejinak je tomu v případě nového snímku "Diktátor", kde si bere na paškál arabské diktátory, ale stejně tak i strach světa z toho, že za každým Arabem se skrývá potenciální terorista. Jednoznačně nejgeniálnější scénou filmu je scéna ve vyhlídkové helikoptéře, kde sedí dva Arabové a dva Američané. Arabové se baví ve své řeči a jediné, co Američané slyší, jsou slova, kterých se bojí. Víc nechci prozrazovat, protože tohle je vážně scéna, na kterou se musí člověk kouknout. Jestli se u téhle nebudete popadat za břicho, tak už u žádné. Sacha Baron Cohen má místy jednoduše pitomý humor, ale chvílemi je naprosto geniální. Je kritický, je bizarní, je vulgární a je přiblblý. Dohromady to dává komedii, která vás buď nadchne anebo znechutí. Ale není i v tomhle síla kontroverze tohohle šíleného komika? Jen tak dál.
Hodnocení: 75% za to, že místy je ten humor prostě debilní, ale například scéna s helikoptérou, ta je památná!
Boží zápasník (Nacho Libre, 2006)
Jestli se Jack Black v případě tohohle filmu snažil, tak všechny ostatní faktory stály proti němu. Někde jsem četl, že "Boží zápasník" je komedie. Ovšem musela se stát chyba, protože film vlastně není vůbec vtipný. Naopak, pozitivní jsou na něm momenty, které jsou spíše vážné. Jack Black je mnich, který v klášteře "vaří", ale jeho snem je být zápasník, což je trochu proti nařízením, která církev má. Jenže srdci neporučíte, a tak se zrodí Nacho Libre, zápasník, který chce chudým dávat. No jo, není to originální. Osobně mám wrestling moc rád, ale ani z toho tu moc není, protože jediný zápas, který stojí aspoň trochu za něco, je zápas poslední. Navíc ani v tomhle ohledu se tvůrci příliš nesnažili a prostě nemají nic navíc, co by mohli nabídnout. Plácají se ve stereotypu, snaží se být absurdní, ale jsou jenom trapní. Jared Hess se snaží o trochu jiné komedie, jen prostě zapomněl na to dělat komedii a dělá jen to trochu jiné.
Hodnocení: 35% za to, že sice mám rád wrestling, ale když už se o něm natáčí komedie, měla by být vtipná
Říše hraček (Mr. Magorium's Wonder Emporium, 2006)
Filmu "Říše hraček" jsem se docela dlouhou dobu vyhýbal jenom proto, že mi na první pohled přišel hodně dětinský a také možná ujetý. Na druhý pohled je ale film přece jen něco víc. Tohle je rodinný film, který dokáže oslovit skutečně celou rodinu. Je nádherně imaginativní, nádherně hravý, přesně jako by měl být rodinný film být. Dustin Hoffman ukázal, že se nebojí žádné postavy a že zvládne v podstatě cokoli. Jeho Magorium je správně šáhlý, což podtrhuje i svou dikcí. Natalie Portman je krásně uvěřitelná jako vždycky. Role jí sluší, stejně jako sluší Jason Batemanovi, kterého bych klidně označil za jednoho z králů seriózní komedie. V podstatě cokoli, kde hraje, je film na úrovni, kde svým hraním nastavuje laťku docela vysoko, alespoň ve srovnání s průměrem až podprůměrem komediálního žánru současnosti. Nehraje ve sprostých filmech Judda Apatowa, ale dobrá komedie nemusí být vulgární. "Říše hraček" je snímek, který vás pohladí po duši, zahraje na vaši dětskou stránku a hraje na ni příjemně.
Hodnocení: 65% za to, že je to hezký rodinný film s představivostí
Moneyball (Moneyball, 2011)
I když už jsem viděl snímek "The Artist", stejně si myslím, že Oscara za nejlepší mužský herecký výkon pro rok 2011 si zasloužil Brad Pitt, a to právě za film "Moneyball". Máte rádi baseball? Ne? No já taky zrovna nejsem fanda, který by se díval pravidelně na zápasy. Za život jsem jich viděl jenom pár, ale když se člověk dívá na americké filmy, prostě se nevyhne tomu, aby o baseballu aspoň poslouchal. Pro mnohé Američany je to sport číslo jedna, děti vyrůstají s tím, že si s nimi jejich táta hází míčem, což není klasické házení, ale házení baseballovým míčkem a jeho chytání do baseballové rukavice. Baseball je sport, ale taky business. Některé týmy prostě nemají na to, aby kupovaly ty dobré (= drahé) hráče, a právě pro ně vznikl systém "Moneyball" aneb "nakup kazové zboží, třeba z toho něco bude". Brad Pitt je manažer týmu, který na tuhle techniku vsadí. Ano, je to podle skutečných událostí a postav, a ano, je to výborný film, který rozhodně stojí za to. Brad Pitt je v roli naprosto skvostný, ať už jako taktizující manažer anebo jako milující otec. Nevyhledávám sportovní filmy, ale tenhle byl v kině prostě paráda.
Hodnocení: 90% za to, že Brad Pitt je prostě skvělý herec a tímhle výkonem to dokázal - baseballový film vás může chytnou za srdce, a to ani nemusíte znát pravidla
Rumový deník (The Rum Diary, 2011)
Johnny Depp je v současné době herec, který do kina dostane diváky jenom prostě proto, že ve filmu hraje. Myslím, že hodně zachránil i poslední film Tima Burtona "Temné stíny". "Rumový deník" není film, na který bych šel do kina, ale byl to právě Depp, který mě donutil, abych se podíval. Není to špatný film, místy to není špatná komedie, ale prostě mám po celém filmu pocit, že to stojí jen na Deppovi. Dejte do hlavní role někoho jiného a nebude mít takový úspěch. Ani to nebude tak vtipné. "Rumový deník" vypráví ne až taj zajímavý příběh o novináři, který si najde práci v Portoriku. Právě prostředí je tím, co film zajímavě koření. Prostředí a Depp. Díky němu ten film prostě ožívá, i když je pravda, že takový Giovanni Ribisi nebo Aaron Eckhart si také odpracovali svoje. Z filmu mi ale v hlavě nezůstalo tolik, kolik bych si přál.
Hodnocení: 65% za to, že Johnny Depp tenhle film vede až do zdárného konce a svou chemií strhává i ostatní
Žádné komentáře:
Okomentovat