Falstaff, Hračky, Aku no kyôten, Hercule Poirot: Sloni mají paměť, Hercule Poirot: Velká čtyřka

Falstaff (Campanadas a medianoche, 1965) - 70 %

Orson Welles byl jednoduše natolik dobrým filmařem a hercem, že mohl natočit prostě cokoli a v nějakém aspektu to bude skvělý film. Shakespeare nebyl nutně jeho doména, ale na poli jeho her předvedl skvělý přístup a to i v tomto případě, kdy zvolil netradiční polohu. Herecky je snímek naprosto výborný a Orson přesně věděl, na co má.

Hračky (Toys, 1992) - 60 %

Je to hodně zvláštní film, který už od začátku nesedne každému, ale mě se jeho naivita, dětinskost a přehnaná barevnost a hravost prostě líbily. Jsou to prvky, které dohromady dávají docela funkční společenskou kritiku, tedy hlavně tu vojenskou. Není to dokonalé, není to extra vtipné, ale ty postavy jsou krásně bizarní.

Aku no kyôten (2012) - 80 %

Takashi Miike zase ukazuje, jak je schopný režisér a jak moc se dokáže přizpůsobit. Ne, že by tohle nebyl drsný film, to střílení na konci je až moc realistické, ale tohle je hlavně film o tom, jak se šílenec může skrývat kdekoli. Takže milé děti, hlavně ve škole moc nepodvádějte, protože jinak budete mít pořádné problémy.

Hercule Poirot: Sloni mají paměť (Agatha Christie's Poirot: Elephants Can Remember, 2013) - 90 %

Tady je krásně vidět, jak je možné se soustředit na dva různé případy a nakonec zjistit, že Poirot i Oliver řeší nakonec jeden a ten samý případ, který je akorát hodně zamotaný, i když ono je řešení vlastně celkem jednoduché a divákovi se podaří jej docela brzy odhalit. Tedy relativně brzy v rámci série. Nijak to ale neubírá na kvalitě.

Hercule Poirot: Velká čtyřka (Agatha Christie's Poirot: The Big Four, 2013) - 90 %

Ne, už jen proto, že se zde skutečně objevuje Velká čtyřka, tady Poirot, Hastings, Japp a Lemon, si tenhle díl zaslouží co možná nejvyšší hodnocení. Tohle setkání prostě stojí za to, navíc když máte seriál nakoukaný a víte, že tohle je skutečně poslední setkání této čtveřice. Příběh mě maličko ve svém finále zklamal, ale Poirot tady rozehrál skutečně velkou hru, stejně jako jeho protivník.

Dotek zla, Cormanův svět, Všichni jsou v pohodě, Ten nejlepší, Co s láskou

Dotek zla (Touch of Evil, 1958) - 90 %

Noirová éra si asi nemohla přát lepší zakončení. Orson Welles už mohl být tlustý, jak chtěl, i když on si ve filmu ještě přidal na odpornosti, ale stejně prostě ukazuje, jak skvělým tvůrcem, po všech stránkách, byl. Hudební stránka tohoto filmu je skoro neuvěřitelná, stejně jako výborné herecké výkony, kdy z Charltona Hestona udělal Mexikánce. Všechno mu výtečně funguje.

Cormanův svět (Corman's World: Exploits of a Hollywood Rebel, 2011) - 100 %

Tvorbu Rogera Cormana mám rád, stejně jako jeho přístup k natáčení. Funguje to, protože jinak by to nemohl dělat tak dlouho. Levné filmy, ale přitom stál u zrodu velkých jmen v rámci celého Hollywoodu. I díky tomu se stal velkým člověkem. Ano, ten dokument ho adoruje, ale tak tohle je člověk, který si to zaslouží.

Všichni jsou v pohodě (Everybody's Fine, 2009) - 40 %

Herecké obsazení dobré, ale celkově prostě slabé. Jediný, kdo tu má opravdu zajímavou roli, je Robert De Niro, což je místy narušováno zbytečnými flashbacky, které mají alespoň zajímavé pojetí. Je to až moc přímočaré, až moc jednoduché a v konečném důsledku pak až moc dlouhé, protože to vlastně o ničem moc není.

Ten nejlepší (Men of Honor, 2000) - 60 %

Ale jo, alespoň na těch 60 % si to sáhne. Přece jen, je to zajímavý příběh, i když je podaný s neskutečným patosem, který se nabízel už od začátku a samozřejmě byl také naplno využit. Je to škoda, protože Cuba Gooding Jr. i Robert De Niro podávají opět skvostné výkony, hlavně tedy Robert. Je to ale v konečném důsledku jen další film o nezlomnosti lidské vůle.

Co s láskou (The Best of Me, 2014) - 40 %

Prostě klasická Sparks, respektive film podle jeho díla. Je to dobře rozehrané, jsou tu zajímavé postavy, kterým fandíte, jenže ke konci se to prostě tak zmrví, protože ono to prostě musí být dramatické, srdcebolné, slzavé, protože jinak to prostě nejde. Ten závěr už je prostě jenom protivný konstrukt, který mi vyloženě vadil.

Dáma ze Šanghaje, Revival, Wings: Sky Force Heroes, Jarmareční bouda, Zimní příběh

Dáma ze Šanghaje (The Lady from Shanghai, 1947) - 75 %

Orson Welles sem tam dokazuje svou genialitu, ale bohužel jen sem tam. Hlavně závěr je naprosto úchvatný, stejně jako práce s herci. Samozřejmě, že tohle je film o jeho postavě, ale stejně tak i o postavě, kterou ztvárnila Rita Hayworth. Pod jeho režií odvádí skvělý výkon, možná jeden ze svých nejlepších. Je to jedna z nejděsivějších femme fatale.

Revival (2013) - 70 %

Fajn česká komedie, která hodně sází na to, že čtyři herci v hlavních rolích muzikantů to utáhnou. A oni to utáhnou. Pravda, sice s pomocí mladších, ale stejně se jim daří tu nostalgii v divácích rozproudit. A mě tahle nostalgie prostě baví. Škoda, že té hudby tam nebylo ještě o něco víc, protože byla celkem dobrá.

Wings: Sky Force Heroes (2014) - 35 %

Nějak nevím, co je tak skvělé na tomhle boomu, kdy jsou jako hlavní animované postavičky letadla. Co je na nich tak zajímavého? Ještě když jsou navíc takhle divně kreslené, jako je tomu ve snímku "Wings: Sky Force Heroes". Závěr je fajn, snaží se být pořádně akční, napínavý, ale jinak je to prostě vaření toho, co už bylo několikrát vařeno. Má smysl se dívat na první díl?

Jarmareční bouda (2009) - 10 %

Krásná ukázka toho, jak se rádoby hluboké kecy nazvou podobenstvím, přidá se k tomu pár osobností a hned je to považováno za něco víc, než jenom sled sraček. Alespoň autory. Tady jsou scény, které mají potenciál pro absurdní divadlo, ale to, jak jsou podány, to je prostě odpuzující a protivné. Prostě hnusné.

Zimní příběh (Winter's Tale, 2014) - 50 %

Ten námět sám o sobě není špatný. Je zajímavé provázat romantiku s fantaskními, v tomhle případě v podstatě pohádkovými prvky, na druhou stranu to ani není nic nového. Film se bohužel - celkem oprávněně - jeví jako nedotažený, nefunkční a nesourodý. Nějak to pohromadě nedrží, což je jeho největší problém. Přitom náběh na něco krásného zde byl dobrý.

The Tea Master, Cizinec, Nula, Jedna mezi oči, Early Innings

The Tea Master (2009) - 65 %

Já mám rád tuhle japonskou poetiku, i když pravda, tahle je vlastně v kanadské produkci. Nic to nemění na tom, že zůstává u toho, jak jsou příběhy z Japonska, tedy ty samurajské, podávány. Má to svoje dramatické kouzlo, i když jako kdyby pod povrchem bublalo něco méně vážného. Výjimečný snímek není, ale pojetí se mi zamlouvá.

Film můžete zhlédnout zde.

Cizinec (The Stranger, 1946) - 90 %

Orson Welles je pro mě génius filmu. Nejen proto, že natočil něco jako "Občana Kana", ale především proto, že byl natolik schopným tvůrcem po všech stránkách. Ve filmu "Cizinec" naprosto exceluje herecky, aby režisérky pak vyvrcholil film téměř v duchu monster filmů. A projde mu to, stejně jako klasické tmavé stíny noir filmu. Místy je "Cizinec" ke konci díky kameře a obrazu skutečně hororovým zážitkem.

Nula (Zero, 2010) - 60 %

Ten příběh je až moc otřepaný, aby mě znovu dostal, ale je pravda, že díky formě a zajímavé animaci, se mu to skoro podařilo. Klasický příběh o utlačovaném, který nakonec dojde určitého zadostiučinění. Ty emoce tam jsou, ale celkově mi to přijde takové prvoplánové. Proč by ale někdy prostě nemohl vyhrát ten nejvýjimečnější...

Film můžete zhlédnout zde.

Jedna mezi oči (Bullet to the Head, 2012) - 60 %

Mám Stalloneho prostě rád, a tak snesu, když se objeví i v něčem, co je dějově nesmírně nudné. Tohle je zrovna ten případ. Docela by mě zajímalo, jestli je stejně nudná i komiksová předloha, ale celkem bych se divil. Američané si to ale prostě předělali po svém a vyšlo z toho celkem obyčejné akční klišé.

Early Innings (2011) - 40 %

Máme rádi baseball. Obyčejný dokument o celkem obyčejném týmu, který nikoho mimo Ameriku a zarputilé fanoušky tohoto sportu stejně nebude zajímat. Sám dokument není v žádném ohledu výjimečný, i když možná v tom, kolik osob v tak krátké stopáži promluví. Je hezké vidět, jak je sport baví, ale to je opravdu všechno.

Film můžete zhlédnout zde.

Boom Boom, Skvělí Ambersonové, Dr. Breakfast, The Maid's Room, Zaměstnání

Boom Boom (2010) - 70 %

Musím říct, že tohle mě docela pobavilo. Ti dva jsou prostě výborní a je to skvěle satirické. Navíc má situace i pointu, sice tušenou, ale stejně tak příjemnou. Tady je vidět, že se vkusem se dá sranda udělat z čehokoli.

Film můžete zhlédnout zde.

Skvělí Ambersonové (The Magnificent Ambersons, 1942) - 65 %

To, že se jedná o film Orsona Wellese je přece jen celkem rozpoznatelné, je zde skvělá kamera, je zde dobře vystavěný scénář, výborná práce s herci, ale bohužel je to tak nějak všechno, co mě navíc nechávalo docela chladným. Možná budu muset filmu později dát novou šanci, stejně jako jsem ji dal "Občanu Kaneovi".

Dr. Breakfast (2012) - 55 %

Samotný úvod je celkem dobrým, imaginativním nápadem, který ukazuje to, že lze ztvárnit všechno, v animaci pak určitě. Jenže jak to pokračuje, už je to místy prostě jen divné, a to je tak nějak celé. Chtělo by to ještě malinko na scénáři zapracovat a mohlo to být přijatelnější.

Film můžete zhlédnout zde.

The Maid's Room (2013) - 35 %

Takový trochu jednoduchý zločin a trest, kdy polovinu stopáže se film tváří jako něco naprosto jiného, než jakým to ve skutečnosti je. Hodně prvků z první části je zde pak naprosto zbytečných, protože jen podvádějí pozornost od toho, co se vlastně stane. Je to celkem špatně napsaný scénář, což je škoda, jinak by se film snesl.

Zaměstnání (El empleo, 2008) - 80 %

Skvělá alegorie na to, jak s některými lidmi skutečně zacházíme. Není to úplně originální, tohle se dá vidět i jinde, ale v tomhle celkem depresivním a tichém provedení je to přece jen své a dobré. Zanechá to ve vás přesvědčení o tom, že byste sem tam mohli jednat trochu jinak.

Film můžete zhlédnout zde.

Občan Kane, The Action Hero's Guide to Saving Lives, Silent Running, Solipsista, Solaris

Občan Kane (Citizen Kane, 1941) - 100 %

Jeden z nejuznávanějších filmů, který bych asi osobně nepostavil na piedestal toho naprosto nejlepšího, ale je třeba uznat, že Orson Welles se scénáristou odvedli naprosto neuvěřitelnou práci. Každá scéna je dokonale propracovaná a takový je i celek. Navíc Welles byl skvělý herec, což zde ukazuje v různých emočních rovinách, stejně jako v různém věku. Úchvatný film, ale nesmíte čekat něco, co vám naprosto změní život.

The Action Hero's Guide to Saving Lives (2009) - 80 %

Výborný nápad, který těží z toho, že jsou akční filmy někdy k smíchu. Dejte akčnímu hrdinovi možnost napravit to, co udělal špatně, a dokáže prostě všechno. Tvrďácké, neskutečně přehnané a v konečném důsledku velmi zábavná parodie na akční žánr, která je skvělá v tom, že funguje opravdu i jako akční film.

Film můžete zhlédnout zde.

Silent Running (1972) - 80 %

Ono se to může tvářit jako celkem nudný film, protože toho děje, který by byl trochu rychlejší, zde opravdu moc není. Na druhou stranu je ale potřeba si uvědomit, že tenhle film má určitě co říct a že má v hlavní roli skvělého Bruce Derna, který zde ukazuje své mistrovství. Co vás ale okouzlí, to je úchvatnost efektů a skvěle pojaté technologie, které jsou na rok 1972 prostě skvělé. Není to "2001: Vesmírná odysea", ale v tomhle směru to stejně oslní.

Solipsista (Solipsist, 2012) - 60 %

Vizuálně zajímavý snímek, který nabídne něco navíc právě díky svému pojetí a svým nápadům, které jsou prostě jedinečné. Sledujete zde obrazy, které jste ještě nikde jinde neviděli. Není to asi málo, ale nakonec se ukazuje, že to vlastně není ani moc. Trochu zajímavá podívaná, ale asi z ní nebudete naprosto odrovnáni.

Film můžete zhlédnout zde.

Solaris (Solyaris, 1972) - 90 %

Podobně těžko uchopitelné jako "2001: Vesmírná odysea", ale podobně silně interpretační, možná ještě silnější. Film Tarkovského nesází na vizuální spektákl, ale místo toho se ruský tvůrce rozhodl pro filosofické sci-fi, kdy se vše hlavní odehrává dialogem, vzpomínkami, nikoli nutně obrazem. Jsou zde scény z vnitřku lodí, ale je to nadále velmi omezené. I takhle jde natáčet sci-fi, a to hlavně proto, že výpověď je neméně silná.