pondělí 2. května 2016

Tři barvy: Modrá, Dirty Lies, Zbrusu Nový zákon, The Program: Pád legendy, Piano


Tři barvy: Modrá (Trois couleurs: Bleu, 1993) - 80 %
Kieślowski je jednoduše natolik osobitý autor, který má svou vlastní vizi a svou vlastní poetiku, že pokud se vám líbil jeden jeho film, budou se vám líbit i další. Ne proto, že jsou zábavné (humorné), ale proto, že mají co vyprávět. Děj vždycky něco řekne, a to jak příběhem, tak i postavami, kdy Juliette Binoche je neskutečná.

Dirty Lies (2016) - 20 %
Tohle rozhodně není film, který by mě měl nadchnout. Mladí herci se snaží o to, aby tenhle rádoby heist snímek byl celkem zábavný, ale prostě nemají v ruce žádné karty, se kterými by se dalo hrát a které by film někam posunuly. Strašná nuda a na relativně krátkou stopáž je to pořád nesmírně zdlouhavé.

Zbrusu Nový zákon (Le tout nouveau testament, 2015) - 60 %
Francouzi mají hezký smysl pro humor, který mi celkem sedí. A vlastně i další frankofonní národy, které se na filmu podílely. Jenže i když se mi místy film hodně líbil a přišel mi vtipný, pořád je zde taková podivná hluchá linka, kdy jsem filmu nebyl schopen věnovat pozornost celou dobu, protože prostě místy nudí. Škoda, ale pořád velmi fajn.

The Program: Pád legendy (The Program, 2015) - 70 %
Snímek je opravdu ubíjející v tom, jak je jednostranně zaměřený, ale vzhledem k tomu, že se mnohé roky Lance definoval jako svatý, tak je to příjemný pohled. Navíc jsem až teď zjistil, jak hluboce to vlastně všechno šlo a jak to i vypadalo. Zase tolik mě před tím celá aféra nezajímala. Ben Foster i Chris O'Dowd výborní!

Piano (The Piano, 1993) - 75 %
Taková trochu jiná romance. Nemluvící - pouze z vlastní vůle - žena se přesouvá na druhou stranu zeměkoule, aby zde poznala, jak také může vypadat láska. Harvey Keitel, Holly Hunter, Anna Paquin a samozřejmě i Sam Neill v naprosto skvělých rolích, které gradují příběh, který rozhodně není pěkný, ale silný ano.