úterý 17. května 2016

Tři životy a jen jedna smrt, Conspiracy Encounters, Dance Camp, Waffle Street, Záře


Tři životy a jen jedna smrt (Trois vies et une seule mort, 1996) - 45 %
Snímek "Tři životy a jen jedna smrt" mě v podstatě neměl čím chytnout. No dobře, budu upřímný, protože scéna s kladivem mě přece jen dostala a musel jsem si ji pustit dvakrát. To je ale tak to jediné. Je to vizuálně zajímavé, ale dějově mě to vůbec nedokázalo vtáhnout, což je u mě docela problém. Chci spíše dějové filmy.

Conspiracy Encounters (2016) - 30 %
Film, který se snaží být tak nějak symbolický a chce říct něco víc, ale tohle je prostě jenom póza, kterou si stanovil, protože jinak je to celkem o něčem a na konci se mění vlastně jen v obyčejnou moralitu, která není hluboká a která vám celé finále znepříjemní. Zajímavé techniky filmování jsou použité spíše proto, že nebyly peníze na nic jiného, než aby sledovaly nějaký hlubší význam.

Dance Camp (2016) - 40 %
Jasně, je to naprosto obyčejný taneční film, kterých vidíte několik za rok, ale ty postavy mě celkem bavily, snad i proto, že mi připomněly jiné podobné filmy. Finále je ale docela povedené a to taneční číslo není vůbec špatné. Nic velkého, ale za málo peněz se tady podařilo natočit něco relativně snesitelného. Tedy, předpokládám, že za málo peněz.

Waffle Street (2015) - 70 %
Hodně nenápadný malý film, který se mi ale díky hereckým výkonům - takovým příjemně přirozeným - dostal pod kůži. Danny Glover mě v těchhle malých filmech hodně baví a jdou mu. Hezká ukázka toho, že chce chtít něco natočit, ale taky tomu dát něco víc, třeba prostě jen snahu, aby malý film něco sdělil.

Záře (Shine, 1996) - 90 %
Snímek "Záře" jsem viděl kdysi jako školní promítání, nejspíš to bylo jen na televizi ve třídě, ale už tenkrát to ve mně zanechalo silný dojem. A ten se opakoval i při druhém zhlédnutí. Jak Geoffrey Rush, tak Noah Taylor a Armin Mueller-Stahl hrají naprosto strhujícím způsobem, který zasáhne hluboko.

Žádné komentáře:

Okomentovat