čtvrtek 19. listopadu 2015

Děrsu Uzala, HairBrained, Cheery Point, #Lucky Number, Manglehorn


Děrsu Uzala (Dersu Uzala, 1975) - 90 %
Nesmírně silný film, kterým Akira Kurosawa dokázal, že pořád má na to, aby natáčel filmy, které si bude svět pamatovat. A je jedno, že to bylo v Rusku. Naopak, on dokázal prostředí využít způsobem, jakým se to daří většinou jen dokumentaristům. V tomhle případě je to ve prospěch děje a je opravdu skvělá podívaná. Příroda i člověk jsou v dokonalém souladu i proti sobě, stejně jako člověk a společnost.

HairBrained (2013) - 60 %
Ale jo, ono je to místy ujeté přesně takovým způsobem, který se mi docela zamlouvá, navíc je zde soutěživost, znalosti a všechno kolem toho, což z toho dělá téma, které mě baví. Není to skvělé, ale má to hezké momenty a je to tak nějak dovedeno do zdárného konce, což mi sedlo. Moc se netlačí na pilu, většinou.

Cheery Point (2013) - 15 %
Ono to vypadá strašně jednoduše. Uděláme dystopickou společnost tím, že všechny navlečeme do bílého a všichni se budou tvářit jako bez emocí. Když má emoce, tak je to springer, těch se chceme zbavit. A potom... aha, to je vlastně celé, navíc bez jediné dobré scény, pouze s jednou, která stejně není dovedena do nějakého překvapivého, respektive originálně brutálního momentu.

#Lucky Number (2015) - 40 %
No jo, zase jedna klasická americká romantická komedie, která nemá nic, co by mělo překvapit a děj je jasně daný, prostě kostra, na kterou se nabalí něco, co je trochu zajímavé. Tohle je opravdu jenom trochu zajímavé, a to díky postavám, které jsou docela snesitelné, ale dělají pořád hovadiny, za které si ten happy end ani nezaslouží.

Manglehorn (2014) - 60 %
On je to smutný příběh a ve svém finále krásný, ale jeho pojetí je tak obyčejné. Ano, tohle je lidský život a takhle může probíhat, ale nebýt Ala Pacina, který opět exceluje a nedává na odiv svou velikost, tak je to snadno zapomenutelný snímek, který jen přehlédnete a ráno už si na něj nevzpomenete. Za to herectví ale dávám hodně.